od Belan » 26 lis 2022, 05:45
Laetha – monstra a elixíry
Zaklínačka se dovyptávala na další podrobnosti ohledně toho, co na nás mohlo číhat na Farmě. Havrani, vlci a kořeny. Slyšel jsem dost pověstí o tom, abych věděl, že tohle by značilo Lešije a tady Velký Špatný i já. Na představení nakonec zareagovala taky a představila se jako Laetha. Pustila se do vysvětlování. Ona vyloučila jen drakovité, ale připadalo mi, že skupin se dalo vyloučit více, ale spíše jsem se mýlil já, když jsme neznal Bestiář kompletněji. Bůžek a Sylvan nezněli moc nebezpečně a určitě by mě nenapadli jako první. Lešije jsem věděl z jejího předchozího dotazu a tak jsem pokýval hlavou. Spolu se Spriganem jsem si o nich snažil co nejvíce zapamatovat. Lépe se dohledávaly věci, když jste konkrétně věděli, co hledat. Nakonec mi odpověděla na dotaz, že stříbro platí na všechny tři jmenované a na Lešije i oheň. Lehce jsem se ušklíbnul. “Moc děkuji za informace. Zajímalo mě to, kdyby šlo do tuhého, zda bych k něčemu byl, protože se zbraněmi si moc nerozumím. Tak mě těší, že bych nebyl k ničemu. A moc doufám, že to není Lešij. Toho bych dokázal sotva zdržet na naší spěšné cestě pryč.“ Tlumil jsem trochu hlas. “Vybavená na případné nebezpečí nebo se tohle navíc nikdy neztratí?“ Šeptal jsem a posunul jsem k ní nenápadně lahvičku Vlaštovky. “Umím i jiné věci.“ Šeptnul jsem tiše a mrknul jsem. Klidně si mohla ověřit, že je Vlaštovka pravá.
Eric a pálenka
Odchytil si mě ještě člen naší skupiny, který se představil jako Eric. “Dobrý večer i vám. Já jsem Belan, těší mě.“ Odpověděl jsem mu a nabídl mu ruku k potřesení. Následovala otázka, zda se vyznám v alchymii. To jsem se pousmál, protože to jsem se docela vyznal. “Domnívám se, že ano, i když se neustále učím nové věci.“ Začal povídat o pálence a ta teorie měla hlavu i patu. Kontaminace alkoholu by dávala smysl, ale to by ho všichni ve skupině museli vypít dost na to a toho stejného, aby to mělo efekt. Často se ve skupině našel jeden, co bude trhat partu a pít nebude a někteří pili třeba jen pivo a tvrdý nechtěli. Ale stávaly se i zlomyslnější náhody, třeba když zdrojem kontaminace byla várka chleba. “To by mohla být myri… spousta různých látek, ale rozhodně to můžu zkusit.“ Souhlasil jsem s testováním. Takže jsem si pěkně přivoněl, ochutnal a pak jsem si našel volné místo a začal jsem dělat pokusy, které mi pomohly určit sílu a čistotu pálenky. Když testy probíhaly, kontroloval jsem jejich průběh a hlavně rychlost a při tom jsem zkusil Ericovi vysvětlit, proč mi kontaminovaný alkohol nepřipadá jako pravděpodobné vysvětlení. “Zajímavý nápad i když si nemyslím, že je velmi pravděpodobný. Museli by ji pít všichni ve větším množství a pak mít efekt ve stejnou dobu. Ano, jistě, pijí všichni, ale stačí aby jeden pil pivo a bude mimo vliv. Ale je lepší to zkontrolovat, protože co kdyby náhodou.“
Kontroloval jsem svůj referenční vzorek. Muselo se nechat, že pálenka to byla silná a kvalitní. Chuťově nejednoznačná, ale to mi připadalo spíše jako směs ovoce, prostě co kvasilo, to vypálili. Ty moje testy nebyly moc přesné, ale mohly napovědět a ve spojení s ochutnáním jsem se domníval, že tady žádné příměsi nebyly. Někdo si dal docela práci a vypálil ji několikrát, mnoho látek s halucinogenním efektem mělo lehce specifickou nebo nahořklou chuť a tady jsem nic takového necítil. Slil jsem všechny vzorky dohromady a uklidil po sobě. “Nemůžu to říci s absolutní jistotou, ale jsem si docela jistý, že v téhle pálence žádné halucinogeny nejsou. Tohle je pálenka, na kterou je někdo hodně pyšný.“ Dal jsem Ericovi nakonec jasnější odpověď, než bylo mé mrmlání.
Max v knihovně
Šaman poněkud překvapivě minci odmítl, ale pak se mi dostalo vysvětlení ohledně bosého pochodu. Pak mi připomněl původní záměr návštěvy a pustil se do vyprávění. A najednou byl důvod, proč bylo od strážných ticho. Nevraživost v jednotce byla nebezpečná záležitost a to nejen pode mého pocitu. Julian si prý taky stěžoval na místní stráž. Ale něco mi s tím nesedělo. “Děkuji za informace. Najednou dává smysl, že nechtěli nic říci. Ta nevraživost je dobrý důvod, ale… nějak mi to nesedí. Asi bych pochopil, kdyby se zabili mezi sebou, ale aby kvůli zakrytí historky zvládli zabít a zranit tolik dalších.“ Spíše jsem přemýšlel nahlas, než abych odporoval sdělení. Oznámení, že proto to Linda neřekla, mě vytrhlo ze zamyšlení. “To dává smysl. Pro jejich dobro doufám, že s tím nemají nic společného a vážně jen měli smůlu s monstrem.“ Protože kdyby ne, dříve či později by se to provalilo nebo by je dohnalo svědomí, a to bývá neúprosné.
Zdržel jsem se ještě chvíli a Max, jak se pak Šaman představil, mi přidal ještě radu, komu bych mohl příspěvkem pomoci. Na pomoc vdově jsem kývnul hlavou, že se tam zastavím. “Děkuji za upozornění, zastavím se tam.“ Jakmile se Max představil, potřásl jsem si s ním rukou a představil se mu zpět. “Těší mě, Belan. Pracuji jako alchymista i když mě občas označují za čaroděje.“ Zasmál jsem se lehce. Na jeho pokus o dohození Vdovy jsem se zazubil a lehce se zasmál. “Tím jsem si jistý, ale na to já nejsem správná partie.“
Chvilku jsem se zdržel v knihovně a postupně se k nám přidali i další. Muž se představil jako Eric a pak přišla i Laetha. Než dorazili volně jsme si s Maxem povídali. Ptal se odkud jsem a kam mířím. Tak jsem mu to obecně řekl a kdyby se někdy chtěl zastavit v Oxenfurtu, tak jsem ho pozval i k sobě do barvírny. Měl jsem pocit, že barvy na oblečení by mu asi udělaly větší radost jak boty.
Oba dostali stejnou nápovědu a já rázem věděl, co byl bonus za modrý talířek. Taky jsem byl rád, že jsem se zdržel, protože Max nám nakonec řekl, že kdyby si myslel, že je dětský život v ohrožení, pak by tyhle hry nehrál. To bylo uklidňující ujištění. I když to zase nabízelo otázku, proč si to myslel.
Zase všichni u stolu
Jakmile jsme se zase všichni sešli pohromadě, nechal jsem Erica či Laethu říci, co se dozvěděli a pak jsem to rozvedl informacemi za modrý talířek. Že byl důvod, proč nic neříkali. Zopakoval jsem, co mi řekl Max a pak jsem dodal, že by si to měli mezi sebou srovnat klidně pěstmi někde za stodolou, aby pak tím napětím neohrožovali zbytek jednotky.
Hurá do lesa
Čekali jsme na hajného, aby nás někdo navedl na Farmu. Už se začínalo stmívat, což nebylo ideální, ale my jsme byli poněkud v časovém presu. Než jsme se dočkali, požádal jsem o půjčení ze zbrojnice nějaký štít. Abych se měl za co aspoň schovat, až bude zaklínačka bojovat. Za menší úplatu mi byl zapůjčen. Volnou chvíli jsem využil i k návštěvě doporučené vdovy. Po chvíli vysvětlování, kdo mě sem proč poslal, si dala říci a nakonec menší pomoc přijala. Snažil jsem se hlavní díl zásluh pomoci přesunout na Maxe, ale moc to nevyšlo.
Hajný došel, dostali jsme olejové lampy, což mě potěšilo, a vyrazili jsme. “Dobrý večer i vám.“ Odpověděl jsem mu na pozdrav. Hajný říkal, že les napadla nějaká škodná a je na nás, abychom ji zneškodnili. To jsem se pousmál a zadíval jsem se na Laetu, která byla na podobný typ zakázek asi nejvíce zvyklá. “Jaké škody ta škodná vlastně páchá? Co se po ní dá najít?“ Ptal jsem se, protože by nám, tedy hlavně zaklínačce pomoci určit, co se to tam skrývá nebo co dalšího by nás tu mohlo čekat. Kdyby to bylo moc špatné, jak daleko bychom se museli vracet pro pomoc. I když jsem si věřil, že bych dokázal různá zranění vyléčit, nechtělo by se mi táhnout se s někým příliš daleko. “Jak daleko je vlastně ta Farma?“ Ptal jsem se potom.
Laetha nás po cestě upozornila taky na napůl sežranou mrtvolu jelena, kterou nám ukázala v křoví. To bylo hodně divné, to jsem souhlasil. Taky hlásila, že děcka tu prý byla, někdy. Jakmile se objevil ten pocit, že nás někdo sleduje, tak jsem jen začal doufat, že je to monstrum a ne Veverky. I když v tom by moc velký rozdíl nebyl. Smrtící by to bylo podobně. Anebo ne, když jsem si vzpomněl, jak dopadl útok Veverek na Tábor. Třeba bychom mohli mít podobné štěstí i tady. Koukal jsem po okolí spíše z důvodu, abych dokázal jít po stejné trase zpět, když jsem se tu nevyznal. Laetha nás taky upozornila na značky na stromech a podle jejího soudu to vypadalo na lešije nebo vlkodlaka, no to byly vyhlídky. Já bych si podobných věcí asi ani nevšiml.
Najednou Hajný zastavil a na něco koukal. Popošel jsem k němu, abych si to posvítil na to, co tam vlastně vidí. A viděl jsem. Divočák. Nebo to aspoň kdysi byl divočák. Těžko se to poznávalo, v jakém to bylo stavu, ale kožich a kel o kus dál trochu pomohly. “No do prcič.“ Zanadával jsem si lehce a sklonil jsem se k mrtvole, abych si ji lépe prohlédnul. Hledal jsem stopy drápů a pak jsem si začal pohrávat s tou rozbitou nohou a snažil jsem se zjistit, jak rozbitá je. Zda to byl tupý úder něčím velkým nebo spíše menším. Protože pokud to bylo něco velkého, byl jsem v háji. A se stromu vyhnul jen když stál na místě, kde mu rostly kořeny. Kdyby ho na mě někdo hodil, měl bych smůlu. Když jsem si s mrtvolou dohrál a dozkoušel jsem, co to asi mohlo způsobit, udělal jsem místo ostatním. Čekal jsem hlavně, co na to zaklínačka. Jak si ostatní prohlíželi, vyměnil jsem si na opasku nějaké vybavení za jiné z batohu. Připravil jsem se na trochu agresivnější přístup, když jsme potkali tohle. Nepoužít se to dalo vždy. Po prohlídce se podle zaklínačky seznam možných monster trochu rozšířil. “Teď se budeme bát každého šustnutí, že tu může něco být.“
Najednou vyskočila s mečem v ruce a volala do tmy, aby se někdo přestal plížit a vylezl. Postával jsem o kousek za ní, abych jí nesvítil do očí lampou, když koukala do tmy a sevřel jsem lahvičku pevněji v ruce. Skoro jako by se ihned vyplnila moje slova, ale tohle vypadalo na něco jiného.
Rukavice téměř nikdy nesundává a zástěru má sbalenou ve vaku.
Belan momentálně vypadá jako v avataru.
