Prolog
Quest se odehrává před útokem na Sarrena
Nebe bylo tmavé a na povrch padaly kapky deště. Sem tam šel vidět i záblesk blesku následující se zvukem hromu. Většina lidí se schovala pod střechu svých domovů, dospěli se bavili o všelijakých věcech a malé děti se drželi nohou svých maminek a tatínku, neb byly vyděšené z bouřky nad nimi. Vesnice nesoucí název Jantra, vypadala jako místo duchů, neb venku pomalu nikdo nebyl, krom pár jedinců. Jedním z těchto lidí byl jeden ozbrojený muž u dveří domu úplně na okraji vesnice. V pravé ruce měl dlouhé kopí a na sobě měl kožené, lovecké boty, kalhoty a košili s gambesonem na ni a zvoncovou přilbou na hlavě. Rozhodně nebyl zdejším, popravdě, byl tu teprve pár dní. Vedle domu je ustájeno pět koní a jeden povoz, naznačující, že minimálně tři osoby jsou uvnitř, zatímco čtvrtá je venku, vzhledem k povozu jich tam však může být více.
Uběhlo několik hodin, během kterého déšť ještě zesílil, včetně hromobití. V tu chvíli byl každý ve svých domovech, pěkně v suchu a v teple. Krom onoho strážce, jež se nehnul ani o krok z místa. O co víc, do vesnice dorazil černovlasý zaklínač s jizvou pod levým okem. Vypadal, jako kdyby něco hledal. Všiml si, že ve vesnici není ani noha, úplné prázdno, takové klidné místo duchů, avšak jeho medailon nijak nevibroval. Nakonec však uviděl na konci vesnice jednoho ozbrojence. Pomalu přijel k němu na svém koni, který ustájil u ostatních. Hlídač ho bedlivě pozoroval. Když k němu zaklínač přišel, řekl ozbrojenci důvod příchodu a ten mu s kývnutím hlavy otevřel dveře.
"Jdi dovnitř." Zaklínač tak i udělal. Ocitl se v předsíni, kde stáli dva další ozbrojenci, tentokrát v kroužkové zbroji s rukou u svých krátkých mečů. Nalevo od něho byly otevřené dveře, jež vedly do místnosti, kde stál dřevěný stůl a za ním na dřevěné židli seděl chlapík, jež koukal do map a různých dalších dokumentů. Za ním byl další člověk, taktéž ozbrojený, avšak ne tak obrněný, neb nosil obyčejné šatstvo.
"Ah, první zájemce dorazil! Prosím, vejdi dovnitř. Jen si nejdříve očisti boty, než vejdeš do této místnosti, nechci to tu ušpinit blátem." Promluvil svým tajemným hlasem a když zaklínač vešel, postavil se a rozpřáhl ruce s malý, úsměvem na tváři.
"Vítej. Jsi první, kdo dorazil, takže ještě počkáme na případné další zájemce. Řekni mi, jak ti říkají?" Zeptal se. Kayle měl chvíli na jednu otázku, na kterou se mohl zeptat, dokud nepřišli ostatní.
Další žoldák, v tomto případě opět zaklínač, nebo spíše zaklínačka, se objevila ve vesničce. Štěstí, že nikdo nebyl venku, neb by mohlo hrozit, že se na ni někdo ošklivě podívá a chudák vesničan by to hned schytal. Mohla však mohla uslyšet poblíž zvuk třísknutí dřeva o dřevo, jak někdo rychle zavřel okno. Blonďatá zaklínačka se tím směrem podívala, ale jinak to nechala být a šla hledat místo setkání se zadavatelem jisté práce. Neb byla na koni, neměla problém vidět, že zde dorazilo několik osob, dle počtu koní, ke kterým se přidal i ten její a když přišla ke stráži u dveří, na kterého se ošklivě, skoro až egoisticky mračila, řekla důvod své návštěvy. Strážce ji nakonec pustil se slovy
"Vejdi" a otevřel ji dveře do předsíně. Než však za ní zavřel, ozvalo je z venku
"A ten svůj pohled si nech pro sebe." S těmito dveře zavřel. Z místnosti, do kterých vedl jediný vchod nalevo, někdo zvolal
"A to máme dalšího! Očisti si boty a vejdi dovnitř." Jakmile vešla do místnosti, ať už s čistými botami či nikoliv, muž před ní si ji dobře prohlédl a pak se podíval na zaklínače, jež přišel před ní.
"Hm. Skoro, jako kdybyste z oka vypadli. No, počkáme ještě na posledního. Mezitím mi řekni, jak tě nazývají, zaklínačko?" Stejně jako její bratr, měla čas se zeptat na jednu otázku, dokud nepřišel třetí člen této party.
Vesničane by si mohli přičíst světový rekord v počtu zaklínačů ve vesnici v dobu, neb do Jantry přišel další takový. Jako jediný však bez koně, pěkně se prošel a na jeho zboji to šlo i dobře vidět. Špína, kam se člověk podíval. Pokud někdo ještě nezavřel svá okna, tak to teď definitivně udělal. Tři zaklínači v jedné malé, nevinné vesničce? To nevěstí nikdy nic dobrého. Černovlasý muž šel přímo k ozbrojenci před budovou na konci vesnice. Všiml si počtu koní, kterých jich teď bylo sedm dohromady. Jako ostatní před ním, pověděl důvod své návštěvy. Chlápek kývl hlavou a otevřel mu dveře.
"Prosím" pověděl a ukázal mu rukou směr dveří. Ocitl se v předsíni se dvěma dalšími ozbrojenými lidmi. Z pokoje, do kterého vedly otevřené dveře, se ozval již známý hlas.
"Poslední host dorazil! Pojď-- Sarrene? Ale nepovídej, přišel jsi navštívit staré známe? Očisti si boty a pojď sem, čeká se jen na tebe." Řekl s úšklebkem na tváři a pak se posadil. Jakmile vešel dovnitř, mohl uvidět další dva zaklínače, se kterými bude pravděpodobně spolupracovat. Než začal briefing, Sarren dostal čas na jednu otázku, pokud nějakou měl.
"Tak tedy, začněme." Postavil se a opřel se rukami o stůl. Rayla s Kaylem stáli přímo u stolu, Sarren za nimi jim koukal za rameno. Když to Karl, muž, jež všechny zde vítal, se pousmál a podíval se na něj.
"Neboj se Sarrene, oba víme, že nekoušu, pojď mezi nás." Zda to udělal, či nikoliv, bylo na něm.
"Není to nic složitého. Máte rádi pěstní zápasy? Jestli ano, a máte v nich zkušenosti, bude to pro vás hračka. Vašim úkolem je dostat se do turnaje a vyhrát ho. Je jedno, zda to zvládne jen jeden z vás, musí ho někdo vyhrát, aby získal hlavní cenu." Podíval se na stůl a snažil se najít hrubý obrázek předmětu, který mají získat. Když ho našel, položil kresbu před ně.
"Tento meč je váš cíl. Stačí vědět, že je velice cenný. Výhra v turnaji je nejlehčí způsob, jak ho získat. Dobře si ho prohlédněte." Zatímco se zaklínači dívali na onu kresbu, Karl mezitím hledal mapu. Opět, když ji objevil, položil před ně a ukázal na název Crinfrid.
"Zde se turnaj bude za pár dní odehrávat. Měli byste přijet den před začátkem turnaje, takže budete mít čas se zapsat. Koně necháte tady, August, který stojí venku, vás tam dovede na svém povoze, který jste určitě venku viděli a zavede vás na místo, pak na vše budete sami. Nebudete zastavovat, takže pokud nemáte jídlo, o tři domy dál je hospoda, nakupte si něco tam, pokud chcete, nebo si počkejte, až dorazíte do cíle. Vlastní koně tady nechte, bude o ně slušně postaráno." Následně se opět otočil na svého pomocníka.
"Erwine, vytáhni měšce, všechny tři." Muž kývl hlavou a prohledal pytel poblíž sebe. Na stole postavil tři mohutné měšce.
"Dobře se na ně podívejte. Tohle je vaše odměna, pokud mi ten meč přinesete. Jste zaklínači, tohle si vyděláte jednou za čas a za větší nebezpečí. A navíc vám garantuji, že nebudu po splnění brblat a kroutit se jak had s nadávkou mutant na jazyce. Tohle je vaše odměna a navíc.." Naznačil rukou něco Erwinovi a ten vytáhl další, o něco menší měšec, který Karlovi podal. Ten se v něm začal hrabat a postupně začal vytahovat mince, které rozdělil do tří části. Každá tato část činila 30 korun.
"Tohle je vaše platba předem, taková motivace a má dobrá vůle. Zbylých slíbených 250 dostanete po splnění práce. Pokud máte nějaké otázky, sem s nimi, poté máte čas deset minut na nákup zásob. Pak vyrazíte." Následně všichni tři zaklínači měli nějaký ten čas na otázky a pak na nákup. Jakmile všichni měli vše hotové, dorazili k povozu zapřaženým jedním, avšak velice silným koněm.
"Čas vyrazit, bude to dlouhá cesta, tak se chovejte slušně a nesnažte se cestou zamordovat." Jakmile všichni nasedli na vůz, vyrazili na cestu.
- Mapa | +
Mimo herně:Všichni si hoďte 1d6
- 
