od Irviel » 19 čer 2016, 16:44
Dříve, než se dívky stačily vzpamatovat, co s to vůbec děje, přepadla je skupinka rozdováděných studentů. Irviel využila zmatku, který vznikl, aby ve starší mluvě vyzpovídala elfí slečnu, která byla v ceně pokoje. Zajímala se hlavně o to, jak se ocitla ve své pozici a jestli nemá nějaké pro Irviel vhodné kontakty, ale brzy zpovídání samovolně přešlo do volné zábavy a vtipkování. Tomu samozřejmě pomáhala přítomnost vína, které se jen tak neodmítalo. Ve finále si Irviel neplánovaný večírek celkem užívala, a když se najednou ocitla ve skupince lidských studentů, došlo i na všelijaké zábavné hry. Odvázanost těchto lidí se Irviel zamlouvala, a zažila si jeden ze vzácných momentů, kdy v lidech neviděla nepřátele. Přesto měla své zásady a nehodlala s žádným ze zdejších Dho´ine skončit v posteli, a tak pojala za svého nejlepšího společníka láhev vína a poté sladce usnula na klíně kudrnaté elfce, která sice měla pár kilo navíc, ale byla tak neskutečně měkká, jako polštářek...
Ráno bylo trochu tvrdší. Černovlasá Sidhe měla co dělat, aby se vůbec přinutila vstát, natož aby byla schopná doručovat nějakou truhličku? Irviel doufala, že ostatní dámy budou trochu méně zasažené včerejšími... událostmi, a ona si jen příjde s nataženou rukou pro odměnu. Za to, že se s truhlou nic nestalo, pravděpodobně vděčili Visii. Než se dostaly na místo, elfka už stačila celkem vystřízlivět, a když zjistila, co to vlastně celou dobu nesli, jenom valila oči, neschopná nijak adekvátně reagovat. Vážně, něco takového se vám nepodaří vidět každý den. Že jim doručily vězně? V podobě malé figurky? Vždyť ona doposud ani netušila, že něco takového je možné...
"Divné," stihla jen hlesnout, když dívky se svou odměnou opustily vznosný dům. Irviel pokrčila rameny, stroze se rozloučila, ráda, že to má za sebou. Ačkoliv byla ráda za vyplacené mince, říkala si, že si příště dvakrát rozmyslí účast v podobných podezřelých úkolech. Nerada by se někdo zapletla do čarodějnických či lidských politických pletek, kterým tak pramálo rozuměla a tady k tomu, zdá se, vůbec neměla daleko...