Zatímco Lorcan řval jak lev na lesy nebo spíše na záhonky, Bartimeus šel hledat rajčata, Didi se vrhala po chodbách do cesty sloužícím s písní na rtech a Elaine vyzpěvovala své drahé sestřenici, v soukromé jídelně přináležící rodině seděla u stolu nešťastná nevěsta a zdrcený ženich, který zarytě mlčel, zatímco ona vyzpěvovala.„Slza z tváře padá a té já se ptám, pročpak já, ač tak mladá, jen zármutek mám?“Hoře to bylo převeliké, vždyť ještě toho večera si měla říct se svým milovaným ano a teď to bylo vážně ohroženo.
A právě tam se nakonec všichni setkali, neboť Bartimea s hrůzou v očích po cestě do kuchyně odchytil strýček Raphael a mumlavě ho klidně i za zpěvu táhl do jídelny, a to samé se stalo i Didi, až na to, že ji tam odtáhla Elizabeth, která stejně jako mladá zpěvanka brouzdala chodbou jen v noční košili, neboť ji probudil Didiin zpěv o pomoc. „To bude dobré, copak se vám stalo?“ Ptala se Didi starostlivě, zatímco usuzovala, že horká čokoláda udělá dobře každému bolu, který by mohl mladou dívku sužovat. A sama Elizabeth nečekala, že v jídelně najde svou uslzenou sestru, jak si také nevesele prozpěvuje. Elaine byla do jídelny odtažena Beatrice, čistě proto, že bylo potřeba pomoci a všichni měli za to, že za současnou situaci mohou čáry, ovšem když Elaine vydala pár prvních zpěvavých tónů, bylo Bee jasné, že je tu něco strašně špatně a že jim Elainina magie asi moc nepomůže. Do toho tam nadšeně štěkal malý korgi, kterému se zpěv očividně moc zamlouval. Co se Lorcana týkalo, jeho prozpěvování obyvatelům jídelny neušlo, neboť se to dělo skoro pod okny. A z jednoho vykoukl zdrcený ženich a houkl na Lorcana: „Nestůj a pojď, nestůj a pojď, nestůj a pojď!“
A tak se všichni zasažení oním záhadným zpěvem ocitli na jednom místě za dozoru starostlivé Beatrice, panikařícího Raphaela a nervózní Elizabeth, přešlapující bosýma nohama na místě. „Co s nimi budeme dělat?“ Zeptala se dívka zoufale, když se zahleděla sestře do očí zrudlých pláčem. „Kdo ten můj žal vyléčí, kdo má na bolest fáč? Nikdo jiný nepředčí ten můj zoufalý pláč. Nikdo jiný nepředčí můj pláč, můj pláč, ten můj smutný pláč!
