QUEST: Mrtvý kejklíř - ND

[Perun]

Nemusel jsem se ani přemáhat, abych vykouzlil výraz gentlemana. Na dámu ve dveřích se koukalo pěkně, asi i kdyby spolkla citron. Rozhodl jsem se přistoupit na hru a nechat ji v domnění, že má do co činění s někým, kdo jí nestojí za ztrátu času - lehce a nenuceně jsem se uklonil. Páni, tyhle manýry jsou ti cizí, co? Áha!
Zadusil jsem v sobě škodolibé komentáře a stále s prosťáčkovsky vážným obličejem a mírným úsměvem jsem vklouzl dovnitř. Pogratuloval jsem si - doufám, že ne předčasně - protože sbalit tuhle divu, aby něco prozradila, to nebyla práce pro zrzku ani Bandu.
"Jak si budete připadat líp. Samozřejmě to není příjemné [i]nikde,"[/i] poznamenal jsem účastně a nenápadně se po očku snažil rozhlédnout po interiéru, aniž bych z ní doopravdy spustil oči. Mohla by se jí do výstřihu schovat dýka? Někam pod sukně lahvičky s jedem? Dobře, možná spíš naopak, ale každopádně jsem se měl na pozoru, což jsem zastíral stále tím samým - a doufejme se dostatečně odzbrojujícím - úsměvem.
"Znala jste ho, slečno...?" zaváhal jsem okatě nad tím, že neznám jméno a i kdyby byla nakrásně už dvacetkrát paní, tak pro mě je slečnou, dokud mě nevyvede z omylu, a vzápětí jsem pomyslně smekl. "Mé jméno je Daniel, vyšetřovatel z městské hlídky. Musím uznat, že takové tělo jsem neviděl." Jistě, když už lžu, jako když tiskne, proč ne dvojsmyslně. Innuendo!

[Zenn]

Žádné z jeho slov nebo grimas nekomentovala, vyčkala, až se uráčí vstoupit a zaklapla za nimi dveře. Teprve, když byli odříznuti od okolního světa se její kamenná tvář trochu uvolnila. Dalším gestem ruky, ho vybídla k usednutí na relativně luxusně vypadající polstrované křesílko a sama se usadila naproti.
"Una," odvětila prostě, když už to jméno tak očividně požadoval. "A ano, znala. Celkem často jsme spolu trochu zabíjeli nudu." S provokativním pousmáním se natáhla po lahvi ležící na stole a nalila si do jednoho z prázdných pohárů, pročež sama usrkla a nabídla i jemu. "Dáte si?" Naklonila se k Perunovy způsobem, díky kterému měl velmi příjemný výhled a smyslně si přejela jazýčkem po plných rtících, aby z nich setřela zbytky vína a zatímco vyzývavě stáčela hlavu na bok, havraní vlasy se svezly na rameno a odhalily její bledou šíji. Na odpověď moc nečekala a už mu do rukou cpala další kalíšek naplněný až po okraj. "Myslíte to moje?" Očividně teď měla v hlavě něco jiného, než řešení nějakých mrtvol a lesk v jejích očích prozrazoval, že se bude muset Perun hodně snažit, aby se rozhovor začal točit v jiném duchu. Pokud tedy chce...
Mimo herně:
Inu můžeš si hodit na přesvědčivost, přehazujíc 4, nebo do toho jít. Nebo obojí

K Morgan zalezlé za rohem se mezitím přikradla dívčina v hadím oblečku, která tu předtím tolik vykřikovala tu kopu obvinění. Teda ne že by se kradla k ní, spíš měla jen úplně stejné šmírácké potřeby jako ona a při jejich nečekaném setkání z ní uteklo vylekané vykřiknutí. "Co tu sakra chceš? A kdo vůbec seš?" Pustila se do ní bez obalu a pak se náhle rozzářila jako sluníčko. "Taky si myslíš, že to udělala vona?" Vidina spojence ji očividně velmi nadchla.

[Perun]

No, rozhodně jsem jí to nevyvracel. Uvědomoval jsem si sice, že se rozhovor stáčí neodvratně dost... jiným směrem, ale v tuhle chvíli mi to nějak moc nevadilo. Rozhodně jsem neřekl ne. Nechal jsem se zatáhnout do hry, že které mi mohl kápnout aspoň hezký výhled, když už nic jiného, i když jsem samosebou neokouněl moc nápadně. Jedna z mých skromných schopností.
Naznačil jsem s kalíškem přípitek, ležérně rozcapený na židli, i když s pitím jsem zrovna nespěchal.
"Tak zabíjeli nudu, hm? Jak se jmenoval?" vyzvídal jsem věcným až ledabylým tónem, jako kdybych řešil počasí. "Víte, Uno, vypadáte moc zasažená tím, že byl nalezen mrtvý... Máte zjevně chladnou hlavu. Víte o někom, kdo by stál o to, aby opustil svět živých?" V jednu chvíli málem obvinění, pak lichotka a nato další výzvědy. Asi se budu muset rozhoupat jen k jednomu přístupu, ale zatím jsem si Unu oťukával.

Perun hodil/a 1d6 a součet kostek je 1:
1

[Morgan]

Morgan měla ucho připlácnutý na dřevě a pilně poslouchala, co se děje uvnitř. Jednou zakoulela očima, protože výslech se zvrtl v něco jako lepivou past. Ta ženská sice sedla na lep hezkého chlapa, aspoň ho pozvala dál, což byl úspěch sám o sobě. Ale Morgan chtěla poslouchat něco zajímavějšího než flirty a nějaké upocené vzdechy... ke kterým to bohužel nějak směřovalo.
Tahle ženská prostě věděla jak mluvit s chlapem - odváděla pozornost na své tělo, o tom neměla zrzka pochyb. A kdo odvádí řeč od tématu? No přeci viník...
A pak skoro leknutím nadskočila! Srdce měla zase až někde u oblak, když se za ní ozval jiný hlas a nebyla to ta osoba, která se táhla za hezounkem. Prudce se otočila na ni jenom sykla ve znamení, aby byla potichu. Výmluvně pohodila hlavou k maringotce a dál lepila ucho.
"Možná se prozradí, pokud se tomu nimrodovi neodkrví ta kaše v hlavě," zašeptala s uchem stále položeným na dřevě.
Počkala, až se druhá žena přidá k poslechu a pak, když měly tváře proti sobě a mohly zároveň poslouchat, co se děje uvnitř, rozhodla se sama trochu vyzvídat.
„No, sem rozhodně někdo, do ví, jak se z provinilce dostane doznání. Tohle bude určitě lepší než to tvoje veřejný číslo," zkoušela se vyhnout otázce na svou osobu. Neměla dost dobrej důvod jak to vysvětlit a měla pocit, že u téhle ženy by s laciným výmyslem o dluhu neuspěla. Téhle evidentně na tom muži záleželo.
„Ty si příbuzná toho chudáka?" zeptala se jí.
„Proč myslíš, že to byla ona?"

[Zenn]

Inu slečna se do upíjení alkoholu pustila celkem ochotně i sama, její mysl ovšem zůstávala hbitá a pokud uznala, že chce na některou z jeho otázek odpovědět, udělala o hned a bez váhání. "Jmenoval se Kayen," odtušila s pokrčením útlých ramen a pohlédla na chlapíka před sebou z poza závoje hustých řas. "Vy byste truchlil pro děvku, se kterou jste strávil pár nocí, Danieli?" Položila obratem otázku zas ona jemu. "Jediné co mne na něm zajimalo, byla ta věc v jeho kalhotách. Po té se mi zřejmě stýskat bude. Byl docela šikovný víte..." V jejím hlase zazněla velmi hmatatelně výzva, se kterou se chopila své sukně a začala ji hravě prizvedávat. Neodhalila jen kotníčky a pěkná lýtka, ale také kolena a nezanedbatelnou část stehen, přičemž ledabile pokračovala v konverzaci. "Víte, já si teď tak nějak nemohu vzpomenout. Ale třeba by mi bylo pomoci." Ignorovala jeho vyšetřovací snahy. Nebo je tedy spíše podle zneužívala a svým intenzivním pohledem mu připomínala, že mu dává Jan dvě možnosti - předvést se, nebo vypadnout vyzvídat jinam.

Plazí ženština se na Morganina slova moc netvářila. Vlastně dost uraženě srazila obočí, ale nakonec se s odpověďmi (na rozdíl od Uny) moc netajila. "Nejsem příbuzná!" Vyvikla skoro vyděšeně. "Byla jsem... kamarádka!" Zamručela po krátké chvilce přemýšlení a následně si poklepala na čelo. "Proč? Proč? Protože jí zdrhnul za tou nazrzlou slepici! Proč asi." Afektovaně při tom proslovu roz hodila rukama.

Mimo herně:
Lásky moje omluvuju se a zdržení a kvalitku, ale zkoušky a tablet xD. A jestli už někde jméno mrtvého padlo a znělo jinak, tak taky sorry, ale jsem li nej to zase celé pročítat.

[Morgan]

Po chvilce ucha přilepenýho na dřevo se Morgan znechuceně odtáhla a protočila oči.
"Mno jasně, chlapa tak k něčemu pustit," opřela se o maringotku a mumlala si pro sebe zkroušeně, že tohle bude asi na dlouho. Co se dělo uvnitř vypadalo, že k výslechu poslaly zrovna toho nejméně vhodného. Ale aspoň by tím popisek dokonale seděl na černou vdovu. Sotva jí sťali mladého kohoutka, už chňapala po jiným ptáku, slzy se nenamáhala ani předstírat. Takový mrchy většinou neměly problém popadnout něco ostrého a do někoho to zabodnout.
Kamarádka hm, Morgan se vědoucně uchechtla ale dál to nekomentovala.
"Jakou nazrzlou?" Morgan zatěkala očima okolo a snažila se nepůsobit víc nervózně. Byla možnost, že se už roznesla ta historka, kterou tady zpočátku šířila ona sama za účelem dostat se k informacím. Nebylo by ok, kdyby se to všechno kvůli takové blbosti svalilo na ní!
"Máš pocit že zabitím by taková jako ona," pohodila hlavou přes rameno na maringotkou za sebou, aby bylo jasno o kom je řeč, "řešila zahejbání? Kdyby se vo něj nechtěla dělit, tak si ho snad vochomoutovala ne?" i když pokud měl jednu kapsu prázdnou a druhou vysypanou, tak asi ne, ale tohle se Morgan celkově nějak nezdálo. Žárlivost byl běžný motiv, ale vzhledem k tomu jak povolná místní společnost byla... Navíc ta madam uvnitř co právě roztahovala nohy novému zajíčkovi vypadala jako dokonale nezávislá ženská, co je nad věcí a dokonale spokojená bez stálého chlapa v domě, kterému by musela posluhovat nebo mu ještě financovat chlast. Takových jako ona bylo málo, co se samy zmohly a měly se dobře, tak proč by to měnily? Jestli měla kejklíře pouze pro občasné poveselení, stálo by jí to za to si s ním mazat ruce?

[Bandele Jefi]

Řekněme, že Banda chvilku vypadala, jako by spolkla citron. Ne, že by jí snad na Zlatovlásce záleželo - to vůbec - ale ženština, která mu otevřela dveře a prakticky ho zatáhla dovnitř, se jí pranic nelíbila. Navíc po zmizení Peruna tak nějak neměla co dělat, jelikož na skákání za zrzkou se cítila příliš povinována vlastnímu přesvědčení, že ji dění v maringotce vůbec, ale vůbec nezajímá. Ze stejného důvodu si také urychleně vytáhla z pusy nehet, který začala nervózně ohrožovat, a po krátkém zauvažování začala přecházet sem a tam před maringotkou. Nebyla si tak úplně jistá tím, jak moc se vevnitř věnují vyšetřování, a vědět to nechtěla - nicméně pro tohle Peruna rozhodně dohromady nedávala, to bylo jasné. Zatímco pro jistotu spřádala plány na případné vysvobození (tedy vytáhnutí ven za uši v případě podezřelých zvuků), mrskala nohama jako divoká šelma a vůbec byla nenápadná jako sníh v létě. A ne, ty pohledy, co čas od času hodila po dveřích oné dámy, zcela jistě nebyly nevraživé.

Mimo herně:
Moc se omlouvám, jsem ostuda, ale mám toho nad hlavu jak ve škole, tak mimo ní, dřív jsem se k tomu prostě nedostala.

[Zenn]

Sorry lidi, ale momentálně mám trochu jinačí problémy.
Takže prozatím POZASTAVENO na dobu neurčitou.
Jestli vás tu budu mít i v příhodnější dobu a budete chtít, dokončíme to,...
Někdy.