Quest: V naší ruině straší - D

[Angus Willtommen]

Drema se přidala k Angusově snažení a zdálo se, že si dokázali tajemné děti alespoň trochu naklonit. Že dětí rozhodně bylo více, se ukázalo brzy po tom, co jejich vystoupení začalo své druhé kolo. Angus se pokoušel vypadat uvolněně, jako by o nic nešlo, ale očima těkal kolem sebe, aby viděl odkud všude se ti prckové berou. Po nějaké době dokonce začali tlaskat, což barda automaticky přivedlo do lepší nálady, takže se nakonec i usmál. Kikimora, jak byl zvyklý, celou dobu tancoval, ač ne zrovna nějak urputně. Pořád byl zmatený ze změn světla a tmy.

Když dívenka odpověděla na Dreminu otázku, Angus zkřížil ruce a s nevěřícným výrazem prohlásil: "To fakt? A kteří to jsou?" rozhlédl se. Usmíval se u toho. Pak div nevyskočil, když spatřil kluka, který vypadnul ze zrcadla. Hned na to se ozval další hlásek, který patřil totožně vypadajícímu človíčkovi. "Páni," to byl jediný komentář, na který se zmohl. "To tady jako žijete, aniž by o vás naši hostitelé měli nějakou potuchu? A co propána jíte?" zeptal se zvědavě.

[Reginald]

Popravdě, Reginald čekal, že na něj Quit opět začne řvát a urážet jeho inteligenci, ale možná trochu doufal, že tomu tak nebude. Fakt, proč se tak snažím? Napočítal do dvaceti, než se vůbec na Quitanu podíval, protože jinak by ji dost možná na místě uškrtil. „Ne, nevšiml.“ On si holt duchy představoval úplně jinak, ne jako vcelku hmotné děti, spíš jako takové přízraky, ale co on mohl vědět, byl jen farmář. O chvilku později vylezl z klukova kabátu mužíček o zanedbatelné velikosti a Reginald jen mlčky zíral, co za kreace s jejich ne-tak-docela-duchem provádí. „Vidíš, není to duch,“ zabrblal ke Quit a zacpal si nos, když prcek otevřel lahvičku. Smrdělo to tedy pořádně a Reginald se vůbec nedivil, že se kluk probral. „To by teda asi stačilo, radši nám řekni, kdo jsi a proč tu strašíte?“ zeptal se kluka a vydal se za ním chodbou. Jestli někdy chtěl s Quit zůstat o samotě, tak teď to fakt nebylo.
Jejich strašící kamarád je dovedl k druhé skupince, kde těch čarovných dětí bylo víc, pravděpodobně i někteří z těch, co je zabarikádovali v pokoji. Reginald kývl hlavou k Dremě a Angusovi místo pozdravu, protože tam teď probíhala také zjišťovací debata, a on nechtěl prťata rušit.

[Drema]

Dnešní hudební snažení se neslo v duchu soustředění na zvládnutí hry. Drema se tak jako prve upnula na hmatník a smyčec. Svého okolí si všímala jen na pozadí hudby. Známek příchodu dalších dětí si během hraní málem nevšimla. Rozpaky už se do té míry nekonaly. Drema zvládla jeden hudební pokus, mohla zvládnout i pokus druhý. Příchodu dalších dětí si všimla, až když dohrála. Na rozdíl od Anguse nepřestala považovat vynořování z roztodivných míst za zvláštní. Nedošla k závěru, že tu banda dětí normálně žije bez vědomí jejich postarších hostitelů. Hudba s celkem přátelským chováním dětí Dremu prozatím zbavilo chuti trousit uštěpačné poznámky. To ovšem neznamenalo ochabnutí Dreminy zvídavosti. Její zájem se nyní přesunul k odpovědi dívenky a otázce kouzelní.
„Takže kdyby mi teď praskla tětiva, vytvořili by mi ji tvoji bratři novou mávnutím ruky?“ navázala Drema na téma předchozího hovoru s dívenkou. Její tón nezněl nijak nepřátelsky. Prasklá tětiva byl příklad, který ji první napadl, i když to bylo to poslední, o co stála. Se schopnostmi čarodějů se ještě nikdy nesetkala, takže se nesmíte divit, její nevědomosti. Oč méně věděla o to víc se potřebovala ke kouzlům vymezit. Vymezit se vůči kouzlům znamenalo další poznatek, na čem s těmipři setkání s těmi dětmi vlastně je.

[Quitana]

Skvělý, máme tu polomrtvýho ducha a pidimužíčka s prořízlou tlamou jako mám já a oživuje tu mrtvé. Může ten dnešní den být ještě o něco lepší? sarkasticky se zašklebí. Snad už jen vidět mluvící velrybu na souši. Podepře se si hlavu rukou a druhou si chytne za loket, aby jí nespadla jak ta ruka, tak poté i hlava. Je unavená, sakra unavená a ještě jí tu nějací duchové tahají za nos. A k tomu to Reginald nechce pochopit a taky se nechá tahat za nos. "Hele, já nejsem žádnej pošahanej zaklínač. Jako duch to přijde každému normálnímu člověku." Ach jooo... Kdyby alespoň ten zápach nebyl tak štiplavý. No, ale pomůže, takže mohou otázky začít nanovo. Ale sakra, to by se to šprťouchle nesmělo zvednout a zdrhat. Heej? Nadzvedne obočí a jen sleduje, jak ti dva odchází. Kdyby tohle nebyl sakra podělanej den, snad by si lehla do té postele a zalehla, ale tenhle brajgl jí nedá spát a ještě ke všemu by kleslo její ego, kdyby si to nechala líbit a nic s tím neudělala. Neumí být jednoduše flegmatická. Začíná ale být unavená z toho neustálého kecání nesmyslů, které stejně každý podrývá, tak se nese jen jako páv za těma dvěma až na konec téhle cesty. Ať jdou kdo ví kam. I bez mluvení se toho dá spoustu zjistit. Stačí jen naslouchat. A pak... snad už bude moci zalehnout a prospat klidně celý den.

[Zenn]

Inu byl to celkem zmatek, ve kterém se skupinka postupně dověděla, že pidimužíčci jsou přeci skřítci a k přežití jim stačí málo. Když ukradnou v kuchyni rohlík, podělí se o něj deset takových. A že oni nikoho nestraší. Alespoň ne sami od sebe. Když s tím ale začala ta kouzelnická děcka, rádi se přidali. Protože proč by ne?
A co ti tři caparti? Inu, když je převedli majitelům hrádku, ukázalo se, že jsou to jejich vnoučata, co tu byla nedávno na návštěvě. Nikdo neměl tušení, že tu jsou. Dětem se jednoduše nechtělo zpět do města a během cesty kočárem je jejich intenzivní touha přenesla zpátky. Dvojčata totiž byla podle všeho totiž slušný materiál pro čaroděje. A protože děti věděly, že když se ukážou, pošlou je zpátky domů, tak se schovaly v nepoužívaném křídle. Tady objevily dík svému novému talentu ony skřítky, se kterými začaly tahat za jeden provaz. A z nudy strašit služebnictvo. A taky aby rozveselily svou anemickou sestřičku, které se občas zastesklo po mamince.
To že jejich rodiče nejsou krkavčí se ukázalo hned dalšího rána, protože se celí uslzení přijeli přiznat, že jejich potomci domů nedorazili. No, jestli mládenci nedostali výprask už v noci, tak teď si ho užili až až. A pak celá rodina upadla do mírné deprese. Protože co s tím, když máte v téhle době a v téhle zemi v rodině páreček kouzelníků? Ale to už nebyla starost našich hrdinů. Ty zajímala možná tak jejich snídaně a také to, že konečně přestalo pršet...

Inu, mělo to probíhat trochu jinak, ale PJ míní, hráči mění. Známe to. xD Nesrovnalosti nehodlám řešit :P...
Dremě a Angusovi zůstávají jejich nástroje. Regí nebo Quit si můžou nechat lahvičku s probouzení smradlavinou, jako omluvný dárek, je-li zájem. A body rozdám záhy.

Ende