QUEST: Na koňském hřbetě ujedu i světa kraj! - D

[Angus Willtommen]

Mimo herně:
Omlouvám se za přeskočení Valdura, doufám, že nevadí, když je ještě před závodem a nemáme spolu interakci

Ve stanu s léčitelkami

Když se ještě na chvíli vrátíme k oné zdravotní prohlídce, pro Anguse šlo o zkušenost velmi ojedinělou - totiž ony léčitelky se zdály být potěšeny jeho tělem, které rozhodně nebylo vyrýsované jako těla jiných mužů, kteří tady měli dělat Angusovi soupeře. A tak se sám sebe ptal, jestli se to skutečně děje, nebo se mu to jen zdá, červenal se a přitupěle culil. Celou dobu to zvládal, ale pak na něj mladší sestra Zojda zatřepotala řasami. Okamžitě se mu zatočila hlava natolik, že se zakymácel, jak neměl daleko od mdlob. "Já.. já.. myslím, že budu potřebovat prohlídnout ještě jednou," řekl, rudý jako rajče, že se jim tu skoro složil na zem, protřel si oči a pokoušel se moc nedívat se Zojdiným směrem.

Večírek

Bard s sebou tentokrát neměl papouška, který by mu pomohl “uklidit” upadnuté jídlo. Byl tu však někdo, jiný, kdo mu přispěchal na pomoc a bardík se na tu milou dívenku usmál. “Oh, děkuji,” odpověděl omluvně. “Mimochodem… jmenuji se Angus,” představil se, protože přeci musel využít možnosti se s ní dát do řeči! “Chodíte sem často?” zeptal se, a následně si dal mentální facku. Muselo to vyznít příšerně! Jak s sebou neměl Kikimoru, který by poutal pozornost, s dívkami se mu mluvilo prostě dosti těžko a spíš pletl páte přes deváté. Jak by sem asi mohla chodit často, když se ta akce zas tak často nekonala? A navíc byla tak mladá?

Soutěže

A ať už konverzace se Sophií dopadla jakkoliv, Angus se později nechal zlákat soutěžemi. Chůze po laně rozhodně nezněla jako něco pro něj…ale I takové věci on někdy rád zkoušel.

Mimo herně:
Chůze po laně: Obratnost (0) - pure luck

Irviel hodil/a 1d6 a součet kostek je 4:
4

A k Angusově velkému překvapení se mu podařilo i někam na tom laně dojít. Totiž zkušený v tomhle konkrétně nebyl, ale možná tomu dopomohly chvíle, kdy natajňačku lozil po spadaných stromech se svou partou ještě doma na rodinném sídle. Nebo se prostě dokázal soustředit a držet rovnováhu proto, že měl hlavu tak lehkovážnou a neustále v oblacích?

Ke kupení bedýnek měl o něco lepší předpoklady, ne tedy v síle, ale ve zručnosti. A tak se rozhodl to také zkusit.

Mimo herně:
Kupení bedýnek: Zručnost (2)

Irviel hodil/a 2d6 a součet kostek je 4:
3, 1

Ale tenhle úkol se mu nevyvedl. Zpočátku to šlo dobře, ale někde v půlce mu komín spadl, nejspíš proto, že Kulíšek příliš chvátal. Inu, někdy se takový postup nevyplácí.

A do třetice všeho zkusil i tu věc, co se mu zamlouvala ze všeho nejméně. Rozhodně se neměl v plánu opít, ale... alespoň jedno kolečko by zvládl, ne?

Mimo herně:
Pavoučí síť: Tělesná konstituce: (2)

Irviel hodil/a 2d6 a součet kostek je 4:
3, 1

A to neměl dělat! Protože už po tom prvním kole se mu hezky zatočila hlava - těžko říct, jestli víc z toho šplhání, nebo z toho alkoholu. A to měl málo, ale jednoduše nebyl zvyklý. A tak usoudil, že měl dost a je čas jít do hajan. Celý svět měl náhle v takovém zvláštním oparu a zaznamenal také pana Almadiho s jeho ženou, přičemž ho napadlo, že by jim mohl přijít říct něco hezkého. Nějakou pochvalu. Možná složit písničku. Ale... ale.. to mohlo počkat do zítřka. Achich ouvej, to byla ale únava!

***

Mimo herně:
Smysly na dítka

Irviel hodil/a 1d6 a součet kostek je 1:
1

A jak Angus zapadl do stanu a usnul jak odřevo, ani si nevšimnul, že jeho koníka začaly obtěžovat nějaké děti. Kdo by to taky čekal, v takhle pozdní hodinu. No, bardík měl za dnešní večer tolik smůly, že by to bylo dost materiálu na baladu.

[Lenna]

Poté co jim mladší z zdravotních sester vyjádřila podporu Lenna se uculila a podívala se na ní i na Sofii a jistě pronesla, "Uděláme vše co bude
v našich silách, aby jsme je porazit," usmála se na obě, "že?" jukla jen na Sofii, aby jí utvrdila v názoru, že sem nepřišli jen do počtu.

No Osskarova slova se brala těžko, když si Lenna vybavila jeho stav. No byla to věc na, kterou asi jen tak nezapomene. To by si musela dát nějaký elixír na zapomínání nebo tak něco. "No to doufám," řekla vážně a doplnila to vážným pohledem, "ohrozil by jsi sebe, nás i koně." a to by se jí opravdu nelíbilo, nebylo by pěkné, aby takovou krásnou akci zkazil nějaký opilec, že? "Jistě, hodně štěstí i tobě Osskare." usmála se a rozhodla se vydat do centra dění kde se děli různé soutěže.
Dvě jí zaujali a rozhodně si je hodlala zkusit, první z nich byla chůze po laně, sice se výšek nebála a stabilitu měla podle sebe docela dobrou, ale když viděla výšku lana měla trochu strach, "No tak Elenno, když to můžeš udělat tak to udělej a nebuď srab. Moc dobře víš jak by se ti tvá sestra vysmála, kdyby jsi to neudělala." dodávala si sebevědomí Lenna, která po chvilce pozorování se rozhodla zkusit to.
Mimo herně:
Chůze po laně
Obratnost 3

Josef Jullien hodil/a 3d6 a součet kostek je 17:
6, 6, 5

Lenna prošla přes lano s ladnou elegancí, na konci seskočila usmála se a uklonila vše přihlížejícím. "No vidíš jak jsi to zvládla" pochválila se Lenna a pokračovala k další soutěži, které se chtěla zúčastnit. Bylo to kupení bedýnek, vypadalo to jednoduší než chůze po laně, ale zdání mohlo klamat. No alespoň se Lenna tolik neobávala, jako té chůze po laně. Přišla a počkala než na ní bude řada,
Mimo herně:
Kupení bedýnek
Obratnost 3

Josef Jullien hodil/a 3d6 a součet kostek je 6:
2, 3, 1

Lenny ego v téhle soutěži bylo větší než její štěstí. Poté chvíli po začátku šla hned dolů. Začínala z toho být unavená, asi by si měla jít lehnout přeci před sebou má důležitý závod, a tak by neměla plýtvat svými silami, na tyto soutěže. Určitě si radši bude pamatovat chůzi po laně ve které excelovala, ale tak už to chodí jedno se ti povede druhé ne.

Mimo herně:
Smysly na děcka 1

Josef Jullien hodil/a 1d6 a součet kostek je 2:
2

Lenna unavená soutěží, usnula hned jak to bylo možné a tak ani nezjistila, že jí nějací špunti otravují koníka, no chudák koník.

[Valdur]

Těžký život závodníka amatéra část druhá: Neklidná noc

...Rovně, zabočit doprava, pak chvíli držet kurz rovně na východ, zabočit doprava.. . Jakmile si to v duchu vše řekl, podíval se na mapku aby se ujistil, jestli si to zapamatoval správně. Usmál se, jelikož si až na několik zádrhelů, které mu nešli vůbec do hlavy trasu zapamatoval. Dobře, dnes už dost šprtání se mapy, dnes už na to nemá sílu a vlastně nervy. Pomalu se smrákalo a Valdura nenapadlo nic jiného, než si lehnout a odpočinout. Ležel a čas ubíhal, a ubíhal a ubíhal, ale ne a ne usnout. Nakonec se posadil a zaposlouchal se do veselky, která se konala kvůli takovému odpočinku a uvolnění před ranním startem závodu. Zakručelo mu v břiše a uvědomil si, že vlastně celý den nejedl a skoro ani nepil. Vyšel ze stanu, zkontroloval koně a odešel na neplánovanou cestu k veselce. Kolem byli lidé, co mezi sebou říkali různé vtipy, řešili zítřejší závod a nebo se bavili jen tak o ničem. Našel si něco k jídlu a k pití, samozřejmě bez obsahu alkoholu, nechtěl ošálit své smysly touto kacířskou věcí, co si lidé tak oblíbili a do teď nechápal, proč tomu tak je. Každopádně si našel nějaké místo, kde by si mohl na chvíli sednout a sníst si své jídlo, přesněji kuřecí stehno s chlebem. Po nějaké době své jídlo dojedl, řekl si, že se pořádně navečeřel, vypil svůj nápoj a zvedl se s místa, které samozřejmě po sobě uklidil. Procházel se mezi hostmi, aby nějakým způsobem zabil čas. Pak si ovšem během takové tradiční procházky všiml, jak se lidé zkouší dostat po laně z bodu A do bodu B a jelikož neměl co jiného na práci, tak se rozhodl, že to zkusí také.

Mimo herně:
Chůze po laně, aneb vrah a zloděj zkouší svoje dovednosti
Obratnost (3)

Valdur hodil/a 3d6 a součet kostek je 13:
4, 3, 6

Světe div se, vážně se mu to povedlo, i když ke konci měl na málem, kdy ztratil rovnováhu, ale nějak se mu povedlo se dostat na konec. Dobře, to bychom měli za sebou menší rozcvičku, teď zpátky na procházku. No spíše na kutě, protože mu tahle procházka vydržela do pozdních nočních hodin. A tak se vrátil zpátky ke stanu, kde si zašel také za svým koníkem, aby mu popřál dobrou noc a sám se potom vydal do své postele.
Bude mít ale klidnou, bezesnou noc?
Mimo herně:
Smysly (2)

Valdur hodil/a 2d6 a součet kostek je 6:
4, 2

A nejspíše ano, těsně potom, co zavřel své oči a vstoupil do nekončící klidné tmy uslyšel několik kroků a velmi, velmi tichý šepot blízko jeho stanu a výběhu koně. Pár vteřin a vůbec by si toho ani nevšiml. No pro jistotu to musel jít zkontrolovat a udělal dobře, protože jakmile vyšel ven ze stanu, spatřil několik dětí, jak se přibližují k jeho koníkovi. "Ehm.." Děti se na něho podívali. "A padejte!" řekl přísným tónem a s přísným pohledem. Nechtěl řvát, nebylo to zapotřebí, protože stačil už jeho vzhled a dětem to nahnalo strach a rozprchli se pryč od něj. Pro jistotu ale zašel za svým ořem, pohladil ho, aby ho uklidnil a vrátil se do své postele, kde si užil svou vysněnou bezesnou noc.

[Scott]

Scott byl v těhle ohledech dosti jednoduchý. Když měl jídlo a pití, bylo mu dobře. A tady si mohl z obojího vybírat. A tak si na střídačku k ústům přikládal korbel piva a všelijaké dobroty, přičemž nezapomínal na svou míru. O soutěživé křepčení ani kamarádské seznamování výjimečně neprokazoval zájem a jen se tak uzavřeně rozhlížel a obdivoval krásu přítomných dam. Jak jinak.
I na pořadatelově společnosti spočinul tím dlouhým pohledem, který rozladil už spousty žen. To jestli způsobem příjemným či nepříjemným pak záleželo jen a pouze na nátuře dotyčné a on pak jen s trpělivostí šelmy vyčkával, jaké ze signálů si k němu najdou cestu. Stála by o jeho společnost, nebo se dočká jen znechuceného opovržení? Vždy na to byl upřímně zvědav a popravdě, ani to druhé nemusí být vždy odmítnutím. A i kdyby bylo, nemusí to znamenat, že by se měl vzdát svých snah… Nicméně zajímat se o někoho ze šlechtických kruhů neznělo jako dobrý nápad. On však už svůj nerozum ukázal světu několikrát…
Ať už jeho pokukování po holkách slavilo ne/úspěch jakýkoliv, nakonec stejně skončil ve svém stanu, kde hodlal dospat zbytek noci. Nicméně nejprve si zašel ještě zkontrolovat Pištu, donést jí pár kousků ovoce, které na slavnosti zabavil a popřát jí dobrou noc. Zatímco prsty laskal její šíji, jako krk nějaké křehké milenky, nevyhnul se dvěma myšlenkám. První byla k tématu a na místě – jakpak si asi povede mohutná válečná kobyla mezi těmi lehkonohými koníky. A druhá. Inu, ta se motala kolem podobnosti její dlouhé hřívy s vlasy jisté ženy,
A pak se odebral na ty kutě. Škoda, že mu nebyl spánek dopřán nerušený, a musel si ještě odskočit, aby od své drahé klisny odehnal bandu nevycválaných holomků a uplatil ji ke zklidnění dalšími kousky sladkých jablíček. Byla to celkem maličkost, ale rozezlila ho značně a bylo jasné, že jestli se mu někdo z nich dostane do rukou, pořádně si to odskáče.

Mimo herně:

Zenn hodil/a 2d6 a součet kostek je 2:
1, 1

[Sophie]

Nečistota z bardíkova oděvu byla pryč, zato na rtech mu hrál úsměv. A protože úsměvy byly většinou dost nakažlivé, Sophie se usmála nazpět. „Nemáte zač,“ broukla, načež sklopila oči k zemi. Mluvení s cizími chlapci jí prostě moc nešlo, navíc tenhle jí tak trochu připomínal Henryho. Ale nemohla být ustrašená nebo bojácná, vždyť tenhle „výlet“ měl být důkazem její samostatnosti a odvahy! „Já jsem Sophie. A ne, nechodím sem často. Ono se to konává častěji? Já jsem tu poprvé a vy?“ Zahrnula ho vlastními dotazy, zatímco se mile usmívala. Sama byla dost nesvá, kromě sebe tu viděla totiž jen jedinou dívku.

Soutěže
Nejdřív se bála, ono spadnout z lana by bylo bolestivé a navíc se začínala pomalu dostávat do toho období, kdy jí nebylo příjemné, když ji někdo viděl selhat. Ale byla to přece cesta odvahy, kterou se vydala, a tvrdohlavě se odmítala vzdát. Lano bylo prvním krokem k pokoření vlastních obav a kdyby spadla? Musela se přeci naučit snášet i prohru, posměch.

Mimo herně:
Obratnost 0

Sophie hodil/a 1d6 a součet kostek je 5:
5

Po laně, ať už dopadlo jakkoliv, přišly na řadu bedýnky. Nebylo to nic těžkého, ale ruce roztřesené od stresu nebyly to pravé na jakoukoliv přesnou činnost.

Mimo herně:
Zručnost 1

Sophie hodil/a 1d6 a součet kostek je 3:
3

Při zábavě však postávala spíše stranou a pozorovala ruch okolo sebe, zvláště tu krásnou ženu s umně upravenými vlasy, co lehce vyklouzávaly z perlové síťky přesně tak, aby to působilo příjemně pro oko pozorujícího. A ty šaty! Kdyby ona měla podobné, třeba by se Henrymu líbila. Ale nezdržela se na slavnosti dlouho, alkohol nepila a nebyla zvyklá na takové události, aby se na nich cítila jako ryba ve vodě. Brzy se tedy odebrala do stanu, aby se prospala na závod.

Mimo herně:
Smysly 0

Sophie hodil/a 1d6 a součet kostek je 4:
4

[Bibiana]

Předvečer závodní - vyhodnocení a uzavření

Přece jen se někteří z účastníků nechali zlákat k povyražení a uvolnění nervů před startem závodu v končinách neznámých. Angus, Lenna, Sophie a Valdur se s hbitostí veverky prošli po vratkém laně a prokázali tak smysl pro rovnováhu a vypracovanost vnitřního, stabilizačního svalstva, tolik to důležité vlastnosti pro udržení se v sedle.
Zatímco kupení bedýnek si svoje oběti již vyžádalo. Snad i díky tomu, že večer rychle postupoval, únava se dostavovala, stejně jako na chvilku pozapomenutá nervozita. Tak jako tak se disciplíny někteří nezalekli a dokonce komínek pod sebou navršili. Vítězně z toho vyšel Angus, zatímco mladičké Sophince se bedýnky nebezpečně rozkymácely, takže se nedostala do takové výše, jako zrzavý bard, a nebohá Lenna ztratila balanc natolik, že se jí bedýnková věž zhroutila.
Do pavoučí sítě se nakonec pustili pouze Osskar s Angusem. Kdy první jmenovaný pijan velice zkušeně odhadl své možnosti a bardíka v disciplíně porazil.
Ovšem o porážky se vlastně nejednalo, každý přihlížející závodníkům upřímně fandil a i neúspěch se okamžitě zamluvil či zapil. Rozhodně nezůstával prostor proto se cítit pokořeně.

Někteří se ale od zábavných her drželi stranou a spíš se věnovali občerstvování a pozorování ze zálohy. Čehož si obhlížená dáma samozřejmě všimla. A jakmile se naskytla šance, přitočila se ke Scottovi a s jemným úsměvem si vložila na talířek miniaturní dortíček.
"Vypadáte zamyšleně, pane Scotte," odtušila směrem k jmenovanému konverzačním tónem. "Ani jednou z her jste se nenechal zlákat a přitom spousta z přihlížejících zrovna na vás čekala," pousmála se s tajemstvím vetknutým v koutku úsměvu, ačkoliv muselo být Scottovi jasné, že nejen mladé dívky by rády spatřily, kterak se pod halenou vzpíná vypracované svalstvo.
"Alespoň máte prostor docenit umění našich kuchařů," pronášela stále příjemným tónem, nikterak rozhozená přímým pohledem toho pronikavého pohledu, ba naopak dokázala onu hloubku oplácet.
"Přeji vám mnoho štěstí při zítřejším startu," pokynula mírně hlavou v rozloučení. "Snad máte mapu pečlivě prostudovanou," zajiskřila safírovým pohledem významně. A měl se Scott spolu s ostatními skutečně této možnosti obávat? Toť zatím otázka bez odpovědi.

Paní de Travinatis si to poté rovnou zamířila k Sophince, která na ní taktéž uplívala pohledem. "Ráda vidím mezi ostřílenými jezdci i statečné srdce bijící v dívčí hrudi," promluvila přívětivě. "Nabídněte si, je moc dobrý," podstrčila Sophince pod nosánek před chvilkou uzmutý dortíček.
"I vám přeji štěstí v závodě, slečno van der Veen," napřímila se v celé své kráse, až se perličky zaleskly v záři vůkol hořících plamenů.
"Nechť ve vás plane oheň věčného odhodlání," pohladila Sophii po tvářičce a na chvíli se jí zahloubala do očí. Kratičký okamžik, avšak i tak mohl v dívence zanechat dojem čehosi významnějšího.

Vzápětí však odešla i od ní a opět se připojila po bok svého chotě, se kterým se poté vydala i do stanu.

Poté už následovalo pouhé vyrušení koníků, s čímž se každý vypořádal po svém. A pro dnešní kousek noci si Zojda vybrala k návštěvě stan Osskarův. Ovšem významné blýsknutí pohledu po stanu Angusově nenechalo nikoho na pochybách, kam má v plánu se vydat příště.

Mimo herně:
A kdo dítka zlobivá nevyčíhal, ani svého koníka poté neuklidnil (Lenna, Angus)?
Inu, toho rozmrzelý oř na startu shodí ze sedla a dotyčný si nepěkně natluče zadek. A V.I.P. lístek k prohloubené prohlídce u Zojdy si tímto hned z kraje vysloužil.

***

Den 1. závodní, část I.

Ráno všechny z postelí vytáhlo přívětivě se na obloze tetelící sluníčko. Větřík zvesela foukal a jemně čechral vlasy. Den jako malovaný pro poklidnou vyjížďku lesem. Kdyby se ovšem nekonal závod! Kde vládnoucí atmosféra vydatně krmila adrenalin a nervozitu.
Lidi se houfovali kolem startovní čáry a se zatajeným dechem sledovali Angusovo a Lennina koníka, kterak si tančí na zadních.
Nakonec ale všichni stanuli připravení vyslechnout si ono kýžené slůvko Start!
A toho se dočkali po kratičkém úvodu od pana de Travinatis.

Nutno podotknout, že každý obdržel mapku s trochu jinou trasou. Délkou byli samozřejmě identické, avšak pořadatelé neměli v úmyslu nechávat závodníky chodit po prošlapaných cestičkách těch v čele.
Proto se po překonání rozložité louky, kousek za okrajem lesa každý vydal vlastním směrem.
Zatím se závod jevil snadně. Sice se jelo spíše po zvěří vyšlapaných cestičkách, než cestách prošlapaných lidmi, přesto se terén nezdál obtížný.
Avšak, jeden problém mohl vzápětí vytanout na povrch. A to ten, že ač se člověk předtím snažil cestu nabiflovat nazpaměť, přece jen se terén jevil cize. Skutečně se mělo zahnout nyní? A nebo až za tím doubkem? Či až za tím pařezem?
Že by bludný kořen už takhle z kraje?

Mimo herně:
Prosím tedy o první z hodů na jezdectví!
A těším se i na zapojení vaší fantazie, pokud se mi povedlo jí trochu nastartovat :3

[Osskar]

Co si budeme povídat, Osskar společnost mladé léčitelky uvítal a rozhodně jí celou noc nevyprávěl pohádky; ono se člověku beztak lépe usíná, když je příjemně unavený a má vedle sebe hřejivé ženské tělo. Takže ano, spalo se mu báječně a probudil se do té nejlepší možné nálady, ať už měl být následující den jakýkoliv.
Ráno tedy vylezl ze stanu rozzářený jako to sluníčko, co jim svítilo na startovní čáru, a vůbec nebyl ve stresu z toho, že má před sebou dlouhý a náročný závod; vlastně byl tak úžasně v klidu a příjemně naladěn, jako už dlouho ne, a uznal, že vyrazit na tenhle závod nebyl zase tak špatný nápad. I když... těžko soudit takhle na začátku. A hlavně! Nesmí se nic stát Sophii, to bylo nejdůležitější.
Jakmile se opláchl a skromně nasnídal, občerstvil naposledy ještě svého koníka, věnoval mu poslední kontrolu předtím, než vyrazí na start, a pečlivě ho osedlal. Sám se oblékl do obyčejných kalhot, košile a kazajky z tenké kůže, ale s sebou měl pro jistotu i vlněný plášť a oblečení do chladnějšího a nepříznivějšího počasí. Bral toho však co nejméně, aby koně nezatěžkával zbytečně moc; bohatě stačilo, že bude muset Sněh zvládnout poměrně velkou vzdálenost a možná i náročný terén s jezdcem v sedle.

A pak už to začalo. Na startu někteří koníci jančili, ale jeho ani Sophiin (respektive Yarquedův) čtyřnožec to naštěstí neměl, i oni měli zjevně klidnou noc. Osskar poplácal Sněha po boku, věnoval poslední povzbudivý pohled své neteři, a jakmile byl závod odstartován, kopl bělouše do slabin. Nehnal však koníka žádnou závratnou rychlostí, neboť si byl vědom toho, že při takovém závodu je nutné šetřit síly, správně si je rozvrhnout a neuhnat zvíře na prvních mílích.
A přestože začátek závodu vypadal jednoduše, Osskar koně opravdu nehnal. Naopak se snažil vydolovat z hlavy mapku trasy, aby se nestalo, že zabloudí hned za první zatáčkou, a vedl koně s rozvahou, stálým průměrným tempem. Přesto však nastal problém, když se ocitl za menší mýtinkou, kde se zvěří vyšlapaná pěšinka větvila – používanější stezka vedla vpravo, užší a sotva viditelná vlevo. Osskar terén neznal a z ničeho nic ho polil studený pot, když si uvědomil, že si vůbec není jistý tím, kudy vyrazit. „To jsme v háji celkem brzy, bráško,“ podotkl k běloušovi s úšklebkem na rtech. To ta mapa nemohla být podrobnější?
„Co bys řekl, hm?“ prohodil, avšak kůň pochopitelně neříkal nic, jen pohodil hlavou. A tak se Osskar rozhodl pro tu hůře schůdnou variantu – závod ostatně neměl být nikterak jednoduchý a nabízelo se tedy, že se obtížnost terénu bude stupňovat. Vedl koně relativně pomalu, protože na stezce bylo málo místa a jeho neustále šlehalo nízké větvoví, nebo se mu o oblečení zachytávaly dlouhé větve křovin. V jednom místě to koníkovi dokonce maličko podklouzlo v bahnité prohlubni, ale nebylo to nic, co by společně nezdolali.
A tak se pomalu, ale jistě dostávali dál a dál a Osskar doufal, že neztratil příliš času, a hlavně, že neztratil směr. Ten však teď mohl skutečně jenom odhadovat. Nenechal se ovšem jen tak rozhodit a relativně dobrá nálada se ho držela i nadále.

Mimo herně:
Jezdectví 2

Osskar hodil/a 2d6 a součet kostek je 5:
3, 2

[Valdur]

Těžký život závodníka amatéra část třetí: Fairplay

Nakonec měl noc poměrně klidnou a kůň byl celou dobu klidný. Měl už tak nějak ve zvyku vstávat při prvních paprscích světla, tak hned, jak jeden z nich posvítil Valdurovi do očích, probudil se. Následně vstal, protáhl se a chtěl si vzít pochvu s mečem, kterou si vždy odkládal poblíž sebe k posteli, nebo když spal na zemi, tak ho měl položený hned před sebou, aby ho mohl v případě potřeby vytasit. Ale jelikož o něj přišel, tak nahmatal jen prázdný vzduch. Jak se říká, zvyk je železná košile a tohohle zvyku se těžce bude zbavovat, jestli to vůbec bude možné. Vyšel ze stanu na čerstvá vzduch a šel navštívit koně, který si zrovna dával do nosu. Přišel za ním, jelikož se blížil start závodu. "Dobré ráno, kamaráde." řekl mu potichu do ouška a pohladil ho. Dal na něho sedlo, a pomocí uzdy ho pomalu naváděl ke startu.
Jakmile došel na startovní čáru, tak ještě před tím než nasedl na koně, všem účastníkům popřál osobně s úsměvem hodně štěstí v závodu a přál jim dobrou cestu. Muselo to být celkem zvláštní pocit, když k nim přišel někdo oděný celý v černém jako vrána a takhle někomu popřát hodně štěstí. Až pak nasedl na koně a čekal na start. Pro jistotu se rychle podíval na mapku, aby si alespoň zapamatoval počátek jeho trasy a nemusel se hned. Mezitím si koutkem oka všiml, jak koně dvou jezdců, kteří skoro pořád byli jen na dvou nohách a řehtali u toho. Popravdě jim to nepřál, přeci jen byl člověk, co vždy hraje fairplay a navíc by se nemělo posmívat, či přát něco zlého svým protivníkům, to se prostě nedělá. Zazněl start, to už ovšem byl dávno připravený a závod mohl začít. Vyjel se svým ořem, ale nijak ho nehnal, spíše jel klusem, než vyloženě sprintem. Vlastně klus zatím bohatě postačil, jelikož to nebyl vyloženě závod na rychlost, ale hlavně o znalosti a překonání terénu a překážek. A navíc je takové pravidlo, které říká, že když člověk příliš spěchá, tak nadělá spoustu chyb.
Začátek byl poměrně klidný, všichni šli chvíli stejnou cestou a pak se to rozdělilo na několik různých stran a závod mohl skutečně započít. Chvíli se držel a nedělalo mu problém se vyznat v terénu. "Rovně, teď doleva a chvíli jet stejným směrem, dokud nenarazím na.." Zarazil se během jízdy a koně musel zastavit. Podíval se na mapu a musel si zanadávat. "Vždyť tu měl být pařez, abych věděl, že mám zabočit doprava." Podíval se kolem sebe a po nějakém pařezu ani stopy. Zrak vrátil k velmi precizně a naprosto přesné mapě. "Který tupec tohle kreslil? Kde teď mám teď zabočit?" Prohlížel si mapu a hledal místo, kde nastala chyba. "Takže zde jsem zabočil správně, pak podél potoku doleva, jet rovně a u břízy... okamžik jaká bříza? Žádnou jsem cestou neviděl." Mapu schoval a otočil ho směrem zpátky. Jakmile dojel k poslednímu bodu, musel se porozhlédnout kolem. A samozřejmě, že ten strom našel, ale úplně někde jinde, než na té mapě. Taky šel pomalu přehlédnout. Tentokrát se s koněm pomalu napojil na správnou cestu a jel dále. Jel, jel a jel. Díky jeho velice detailní a přesné mapě asi dvakrát zabloudil a mezitím si uvědomil, že má hlad, nebo spíše chuť něco zakousnout, ráno se ani nestihl nasnídat. Jel podél trasy a doufal, že na něco narazí a ejhle, měl štěstí. Narazil na jabloň, kde bylo pár zeleno červených jablíček. Dojel ke stromu, utrhl ze dvě jablka a opět naskočil na koně. Zkontroloval, jestli tam nejsou díry po červech, tak jedno dal svému oři Havranovi, kterého takhle pojmenoval díky jeho černé barvě, a jedno jablko snědl sám. A tak pokračovali pomalým a občas svižnějším tempem blíž a blíž k cíli.

Mimo herně:
Jezdectví (2)

Valdur hodil/a 2d6 a součet kostek je 10:
5, 5

[Angus Willtommen]

Angus si za svůj nepovedený výrok vynadal, ale kupodivu se Sophie neotočila ihned na patě a neodešla, ale dokonce mu mile odpověděla. Uvnitř si oddechl a málem mu z toho napětí na těle vyrašila kapka potu. "Velmi mě těší," odpověděl otřepanou frází, aby zase nevymyslel něco, co nedává smysl a měl nějakou čas promyslet svou odpověď. "Já taky... tedy chci říct, nevím, jestli se to koná často, ale určitě se to opakuje.. a ano, eh, také jsem tu poprvé, ani nemám vlastního koně," vydrmolil a sklopil pohled. Cítil, jak se mu do tváří opět lije červeň. Proč to tak zdrbal a ještě jí říkal, že nevlastní koně? Proč by to dělal? Určitě teď u ní hrozně klesl. Nakonec sebral všechnu odvahu, jen aby řekl: "Přeji vám hodně štěstí, slečno Sophie," což kupodivu nepopletl, nicméně znejistěl natolik, že se raději odebral k soutěžím...

***

Ráno se Angus probudil a včerejší večer se na něm naštěstí nijak nepodepsal, krom trochu rozbolavěných svalů z kupení bedýnek a podobných vylomenin. Že se jeho koník nedočkal takového klidu, o tom zatím neměl ještě tušení, a jen co se připravil na nový den, jal se i vyčistit a osedlat Barda. Zasteskl si po Kikimorovi, který na něj čekal v Oxenfurtu a neprobudil ho prupovídkama, řevem, klovnutím do ucha ani skákáním po posteli. Zadoufal, že se papouškovi daří dobře.

No a protože tohle byl velký den, kdy začínal závor, Angus si pro jsitotu ještě jednou prošel mapu a pak už se jen skoro-slavnostně nastrojil na onu velkolepou jízdu. Byl tedy nastrojen spíše prakticky, ale nějaké to vyšívání sem a tam jaksi nedokázelo popřít, že pochází ze zámožné rodiny. Když se sešel s ostatními, pozdravil je a popřál jim hodně štěstí.

"Hou, hou, Barde, hou hou," snažil se Angus klidnit hnědáčka, který se z Angusovi neznámého důvodu začal na startu vzpínat, stejně jako koník blondýnky z Nilfgaardu. Ale bylo to houby platné. Koník měl vlastní hlavu a svou podrážděnost vyjádřil tak, že Anguse shodil na zem. Kulíšek si narazil zadnici, ale naštěstí to neschytala jeho páteř ani kostrč. To by se mohl se závoděním rozloučit rovnou. "Áu!" postěžoval si a vrhl na koníka uražený pohled, ale hned na to už byl u něj a hladil jej, aby se zvíře zklidnilo. Protože si vysloužil také rychlou vstupenku do zdravotního stanu, trochu zahanběně řekl: "Už jsem tady zas," a když bylo jisté, že žádné jeho životní funkce pádem neutrpěly, mohl se konečně vydat na start. Ne, že by ho tahle "potupa" zas tolik trápila, když odcházel ze zdravotnického stanu celý rudý a s hlavou plnou mladé léčitelky.

Hned po startu pobídl Barda a ten se rozeběhl po louce, což byl pro začátek jediný kousek cesty, který sdílel s ostatními. Přestože tušil že zrovna tenhle kousek nebyl rozhodující, koně se předháněli, jako kdyby šlo o cílovou rovinku. No a pak zatočil každý tam, kam ho naváděla vlastní mapa. Kulíšek věřil, že ji prostudoval dostatečně, ale stejně při střetu s realitou zjistil, že tak jasné to nebylo. Mapy totiž nezaznamenávaly všechno a některé prvky se zdály, že se pořád dokola opakují. Nebo se snad takhle zamotal Angus a točil koníka v kruhu? Náhlá blízkost jednoho dobře rozeznatelného kopečku Anguse ujistila, že minimálně nesešel moc z cesty. Bard byl dobrý kůň, ovšem tenhle závod nebyl jen o zvířatech, ale také o lidech, kteří je vedli. Nešlo pouze o rychlost, ale hlavně vytrvalost a dobrou navigaci. A čím dále se dostali, tím větší překážky je mohly čekat. V jednu chvíli museli přebrodit malý potuček, a tady zas přeskočit spadlou kládu. To bylo skvělé, protože si Angus připadal, že létá, ovšem pak dopadl tvrdě na zadek do sedla a vzpomněl si na příhodu z rána. No a jinak si musel neustále dávat pozor, aby jej netrefila nějaká větev, a tak se při cestě lesíkem držel většinou nízko u koňského krku a snažil se dávat pozor na terén před nimi.

Mimo herně:
Jezdectví (2)

Irviel hodil/a 2d6 a součet kostek je 7:
6, 1

[Lenna]

Lenna se do prvního závodního dne vyspinkala celkem dobře, sice to nebyla její postýlka, ale šlo to. Kdo se rozhodně nevyspal dobře byl Monchego, ale to zatím naše Lenna nevěděla. Když k němu dorazila pár minut poté co se probudila netvářil se zrovna šťastně, což Lennu od prvního pohledu znepokojovalo, a začínala se obávat o svého miláčka, "Copak ti je kamaráde?" podívala se na něj a smutně ho pohladila po hlavě, tak jak to měl rád. Odpověděl řehtáním, ale nebylo to úplně šťastné řehtání a tak se Lenna rozhodla obětovat svojí snídani na úkor toho, že dá Monchegovy pořádnou péči jakou si před závodem také zaslouží a doufala, že to s ním bude lepší. Po několika minutách hřebelcování, hlazení a další různých tajných praktikách, které měli mezi sebou ty dva, se zdál trošičku klidnější než brzy ráno.

***
Poté co začal závod Lenna se snažila se rychle zorientovat v mapě a držet závod s ostatními jezdci. Mapa nebyla úplně přesná a tak se různí jezdci rozhodli využít jiné trasy, Lenna se snažila držet s většinou a hlavně nechtěla ztratit kontrolu jak nad koněm tak nad sebou. Hlavně se držet někoho před ní, nechtěla totiž jet samotná samotinká, a pak využít až cílové rovinky, a pokusit se předjet vedoucího její skupiny.
Rozhodně se muselo nechat, že je trasa plánovaná celkem pěkně, a závodníci projíždí krásnou krajinou Redanie. Hlavní je, aby si závodníci závod užili, nikomu se nestalo, hlavně koníkům, a to vítězství je jen takový bonus tedy hlavně pro Lennu.

Mimo herně:
Tak jak se Lenče daří první den?
Jezdectví 1

Lenna hodil/a 1d6 a součet kostek je 2:
2