Být na Severu po tolika letech mu přišlo matoucí. Jak se zdálo, dryády měly mnohem blíž k Zerrikánkám než k Seveřankám. „Odpusť, překrásná Nithé, takhle jsem to nemyslel. Moje hloupost. Samozřejmě, že mají dcery lesa nohy hbité jako lesní laňky,“ uklonil se lehce, tak trochu teatrálně, a pousmál se. Že by se tím vyloženě trápil, to zas ne. Poučení pro příště.
A jak tvrdila, tak to také dokázala. Robb funěl… no, ne zas tak namáhavě, koneckonců nelhal, když Nithé předtím tvrdil, že se udržuje v kondici. I přes to, že pomáhal bratrovi rozšiřovat statek na farmě, nepřestával denně cvičit se šavlemi a čas od času si dal pár koleček kolem farmy a přibral k nim bratra ve zbrani nebo i jeho syna. Takže věděl, jak běžet, jak to nepřepálit hned zezačátku a držet tempo. Žoldačina, žoldačina… nevypadá, ale je to tvrdá dřina.
Pan sluníčkový nevypadal, že je z celého návrhu běhu nějak nadšený, ale omezil se jen na mračení se, které mu tak sedělo k jeho ohozu.
Ale Valdur nebyl sám, kdo odpočíval. Nedalo se běžet věčně… a pokud si je dryáda nechtěla uhnat hned zezačátku, musela se smířit s tím, že budou dělat i přestávky. I tak ale Robb cítil po celém dni cestování únavu až v kostech.
Nepotřeboval se vybavovat, takže první, kdo po celém dni promluvil, byla Nithé, když se vrátila s rybou. Jak se zdálo, čerstvě ulovenou. „To rád slyším… Čím dál od Lesupána, tím líp,“ odtušil. Pořád si tak nějak nebyl jistý, co tím dryáda míní, ale jestli ten podivný lesník dokázal ovládat vlky, pak bylo rozhodně záhodno se od něj držet dál.
I když ho to trochu ponoukalo, pomoc s očišťováním ryby Nithé nenabízel, třeba by si to mohla vyložit ještě jinak a znovu se urazit. Namísto toho jen roztáhl přikrývky pod převisem, položil šavle vedle sebe, aby na ně pohodlně dosáhl, a pak tlumok použil jako trochu neforemný polštář.
I jejich málomluvný, zamračený společník se rozhodl vydat na vlastní obchůzku. A vrátil se s náručí plnou dřeva. Asi mu nedošlo, že jejich zelená přítelkyně nebude mít ke šlehajícím plamenům úplně nejvřelejší vztah.
„Pokud si chceš postavit domeček z větví, jen do toho, Valdure…“ pokynul mu žoldák rukou k převisu. „Ale oheň rozdělávat nebudeme.“ Prohlásil nesmlouvavě a pak výmluvně bradou a pohledem ukázal k Nithé.
A i pak se musel Robb držet, aby nezavrtěl hlavou a neprotočil očima. Valdur byl poněkud zvláštní… a zjevně neměl zkušenosti s nějakým velkým cestováním, protože se chtěl vzdát svého podílu. „Jen papej, Valdure, dokud je jídla dost,“ oslovil jmenovaného, který se chtěl postit. „Zítra taky poběžíme, a pokud všechno půjde dobře, další den taky i ten další den. Pokud nechceš padnout na hubu těsně před Brokilonem, nacpi si panděro. Takové cestování není jen tak, budeš na něj potřebovat sílu. A já tě na hřbetě táhnout nehodlám, na to se zas tak dobře neznáme.“ Uřízl rybě hlavu, protože ta stejně nebude potřeba a jíst se dala jen maličká část mezi skřelemi a ústy a palcem a ukazováčkem ji párkrát stiskl, jako by byla živá a vybavená párem hlasivek, ne žábrami. Sice nebyl břichomluvec, ale fistulku ještě jakž takž zvládl: „Podívej na mě, Valdure, jaká jsem krásná a čerstvá… přece nechceš urazit hostitelku, co si na mě počíhala a tak obratně mě ulovila… tak si dej!“ Ale tím jeho snahy skončily. Valdurova vojna, Robb tady jel, aby poznal utajené krásy Brokilonu, nikdo mu neplatil za to, aby tomu sluníčku dělal chůvu. Chvíli se hrabal v tlumoku, aby odtamtud vytáhl pár pšeničných placek, které mu Kayla napekla na cestu. Tedy, vlastně ne pár, tři. Víc jich tedy zůstalo i v tlumoku. Nabídl Nithé i Valdurovi. Nebyla to hostina, ale k syrové rybě bude fajn něco zakousnout.
Vytáhl vrhací nůž, poděkoval Nithé a sám si uřízl kus masa, hezky tenký plátek, aby se do něj mohl zakousnout.
Když dojedli a Valdur vyrazil na první hlídku, Robb jen poplácal na přikrývku vedle sebe a uculil se na Nithé. „Když se přitulíš, bude nám tepleji.“ Bez postranních úmyslů. Nebyl dvacetiletý mladíček, aby měl po celém dni cestování ještě sílu i na nějaké rajtování… a Nithé mu připadala spíš jako taková holčička, než ženská, která ví co chce a nebojí se to vzít. A on holčičky nerad. V sychravém počasí se ale každá troška tepla počítala.
