QUEST: Aukce za trest - D

[Ataashi]

Bylo hezké potkat krev své krve, někoho, kdo bez nutnosti dalších slov věděl, co se vám skrývá pod kůží. Jeho radost ze setkání s Dastanem byla stejně upřímná jako ta bratrova, i ten úsměv od ucha k uchu to dokazoval, jako by vřelost objetí nestačila. {Chybí mi nějaký ten skvost do sbírky,} připustil, ač mu rozhodně nic nechybělo a dalo by se říci, že snad i přebývalo. Po rozlousknutí oříšku v podobě očarované jeskyně si nemohl stěžovat na nedostatek čehokoliv, natož vzácných kousků, co je až příliš lehce nabyl do svého vlastnictví. Jen kvůli tomu musel proklít tři lidi, lhát jako když tiskne a prakticky zaprodal zrzavou duši člena své posádky do spárů milostné magie. Nic důležitého. {Ségru?} Optal se značně protáhle, když Dastan vyrukoval s otázkou na půvabné stvoření, co dštilo oheň i bez dračího chřtánu, když se mu něco nelíbilo. {Chinyere zůstala na lodi, ale jsem si jistý, že kdyby tušila, že tu budeš, určitě by se nechala zlákat. Avšak hádám, že tentokrát se jí zamlžilo její třetí oko a moc daleko do budoucnosti nenahlédla...} Zamumlal lehce pobaveně.
Pak byl čas věnovat svou pozornost i jinému zázraku dvounohého pokolení, které vystavovalo na odiv mnohem více, než by se na Seveřanku slušelo. A co víc, nebálo se to prodat. „A vy byste snad zvládla vyčíslit to, co se podle mnohých dam vyčíslit nedá?“ Zabroukal na vlně laškovného veselí, nicméně nebylo jim mnoho toho odlehčeného humoru dopřáno, už počátek aukce narušila taková nemilá věc. Následně byl on i se svým netradičním doprovodem pozván, aby nahlédl do útrob aukční síně. Zvát draka do trezoru? To snad popíralo veškerá bezpečnostní opatření, že by je nikdo důkladně neproškolil? {Zmínit? A komu?} Nadhodil s přemýšlivým výrazem v obličeji, jako by vůbec netušil, o čem to Dastan mluví. Komupak by se asi měl zmínit o jeho hrdinských činech?
Dáma šla první, Dastan ji následoval, Aistan nebyl daleko za nimi. Byl nadmíru zaujat situací i tím, jak lehce s nimi jejich společnice rozmlouvala. „Svalovec a Fešák? Pravděpodobně bych reagoval na oboje, pokud byste to blíže nespecifikovala.“ Uculil se. „Aistan Ramis.“

[Josef Jullien]

Jediný kdo na na majitele z party čtyř lidí promluvil před cestou k trezoru byla jediná žena. "Pátracího psa bych si z vás nedovolil dělat." Hned po těchto slovech se všichni v čele s majitelem a dvěma strážema vydali dolů. Bridget se zatím nenápadně plížila za celou skupinkou. Poté co se dostali k trezoru byl již otevřený. "Tak, toto je ten trezor, ze kterého byl ten meč ukraden." povzdechl a hlavou pokynul na stráže, ti se vydali do prostoru trezoru, aby dávali pozor na ostatní klenoty, které byli v trezoru. "Prohledejte to zde prosím, moji lidé vám s tím pomůžou." Vojáci začali prohledávat své místo.

Bridget
Přesto, že se mladá slečna snažila být nenápadná mladík, který šel ve skupině poslední zaslechl nějaký zvuk za sebou a otočil se. Při otočení si všiml mladé slečny, a hned jí ukázal prstem před rukou ať je zticha a že on je také. "Co tu děláte mladá dámo?" byl zaražený, věděl, že aukce je přístupná pro veřejnost, ale co tu dělala malá holka mohlo jí být tak 10 let? To si jí sem snad vzal nějaký rodič a ztratila se mu, no to se zjistí, jestli s ním tedy plánuje hovořit. Johaness se mezitím nevěnoval, první části prozkoumávání trezoru jelikož jel svůj vlastní výslech dívenky, která se za nimi plížila.

Mimo herně:
Všichni kromě Bridget prozkoumávají trezor a jeho okolí = Hod na smysly.

[Dastan]

Nesryn se projevovala jako rozverná a zábavná slečinka, takže si Dastanovu pozornost dokázala udržet. Do doby, než se objevily Ataashi s tou záhadou zmizelého meče. Ale ani tak se polonahá diva nenechala odsunout do druhé brázdy. Jak se zdálo, zdatně zvládala si k sobě opět přilákat pozornost a vyhřívat se v její záři.
Takže, i když se objevil dračí bratříček, začala naopak laškovat i s ním.
{Myslíš, že má to oko zamlžený i teď?} Naklonil se Dastan k Ataashimu, jakmile se k nim Nesryn otočila zády a vydala se rozvlněným krokem svých oblých boků za ctěným, okradeným pánem do podzemí.
{Když se nezmíníš ty, udělám to sám, z očí do očí,} dloubnul bráchu loktem do žeber a vyrazil za skupinkou, aby nezaostával.
"Vámi vymyšlená krycí jména jsou bezesporu nápaditá," zazubil se Dastan rošťácky. "Ale jak správně podotknul Aistan, mohlo by neustále docházet k mýlkám, kdo je kdo." Zadumal se nad tím, že on byl přece stejný fešák, jako Ataashi svalovec, jen kdyby se neschovával v tolika vrstvách látek.
"Dastan, milostivá," přiznal se nakonec. "A vaše ctěné jméno?"

***

"Tu ten trezor nehlídala nepřetržitá stráž, když jste tam měl tak vzácný předmět?" Zajímal se dráček v rouše lidském, zatímco obezřetně přistoupil k místu, které se dalo zamknout zvenčí, nikoliv však zevnitř. Jeho dračí já se začalo poněkud vzpírat vstoupit do takové stísněné pasti.
Ale když přislíbil pomoc.
{Teď by se nám čarodějka hodila,} zamumlal k Ataashimu tiše, aby nevzbudil příliš podezření, že sympatizuje se skupinou, kterou se Redanie snažila vyobcovat ze svých řad.

Co naplat, jde se pátrat.

Mimo herně:
Smysly (1)

Světlomila hodil/a 1d6 a součet kostek je 1:
1

[Nesryn]

Nesryn se možná maličko dotklo, že se ti dva krasavci bavili mezi sebou řečí, které nerozuměla, ale těžko mohla něco namítat. Jen ji sžírala zvědavost a upřímně doufala, že se nebaví o ní – nenáviděla, když se o ní někdo bavil za jejími zády a ona o tom navíc věděla.
Když se ovšem Fešák zeptal, jestli by zvládla vyčíslit, co je podle některých dam nevyčíslitelné, pobaveně se zasmála. „Samozřejmě, že se to vyčíslit dá – jako všechno,“ pronesla a po kratičké odmlce dodala: „Obvykle bych si vzala tak sto, sto dvacet novigradských korun, ale vám dám slevu, Fešáku – pro vás devadesát… a můžete jít se Svalovcem napůl,“ mrkla na oba naprosto bezostyšně.
„Ah, pravda, o tom ani trošičku nepochybuji,“ zavrněla k nim, když jí oba sdělili prakticky totéž – že by docházelo k mýlkám, kdyby jim říkala Fešáku a Svalovče. O to víc ale vzbudili pánové její zvědavost, protože by moc ráda porovnala, kdo je tedy skutečně větší fešák a kdo svalovec.
„Nesryn,“ představila se nakonec, „ráda vás poznávám, pánové.“

Trezor zřejmě Nesryn neohromil tolik, jako přítomné draky tolik lačnící po pokladech, ale protože i ona měla ráda peníze a bohatství, s upřímným zájmem se začala rozhlížet kolem a ani ji k tomu nemusel nikdo pobízet. Jenže nehledala stopy, jako se spíš kochala tím, co v trezoru zbylo, pokud tu tedy něco bylo.
Jakmile si však o trezoru udělala přehled, přeci jen se pokusila zaměřit na detaily – kdo ví, třeba si něčeho všimne. Avšak stejně nehodlala pobíhat kolem a zkoumat každý kousíček prostoru – jak rázně naznačila, nebyla žádným pátracím psem.

Mimo herně:
Zkusíme smysly (2)

Nesryn hodil/a 2d6 a součet kostek je 3:
2, 1

[Bridget]

Dívenčino snažení o nenápadnost nakonec vyznělo na prázdno. Přirozenou obratností vyrovnávala praktickou zkušenost ze sotva započatého výcviku. Neupadla, neudělala žádnou vyloženou chybu, díky čemuž se dostala na půl cesty do trezoru. Pozornosti skupinky před sebou, však stejně neunikla. Možná to byla náhoda, možná jí mělo dojít, že si její přítomnosti dřív či později musí někdo všimnout. V každém případě se stalo právě to, co si při zjištění omylu s místem určení, přála ze všeho nejméně. Před pohledem ohlédnuvšího se mladíka na konci skupinky se nebylo kam skrýt. Bridget mu tedy musela stanout tváří v tvář. Mladíkova otázka byla naprosto logický, i když mohl stejně dobře ztopit poplach, upozornit na ni zbytek skupinky. Bridget si přála mít při ruce obdobně logickou odpověď. Říct toho mohla spoustu. Promluvit vyhýbavě, nebo naopak prosebně. Jenže dospělí by nic z toho nepovažovali za dostatečné vysvětlení. Nemuseli by jejím důvodům porozumět, neboť se od ní očekávalo něco docela jiného. To co bylo nezkreslenou pravdou se od ní naopak neočekávalo vůbec. Protože ani mlčení by ji mladíkova dotazu nezbavilo, uchýlila se Bridget k částečné pravdě smíšené s trochou dětského tajnůstkaření.
„Hledám strašidelná stvoření, nebo nějaké dobrodružství,“ zamumlala Bridget polohlasným šepotem. Strašidelná stvoření měla představovat jakýsi ekvivalent skutečných potvor známých zaklínačům. Ačloliv ji do aukční síně přivedlo cosi jiného, různé zajímavé nevšední události by vážně chtěla prožít na vlastní kůži. Bridget opakovala utišující gesto, položením prstu před ústa. Mohla jen doufat, že jí mladík neprozradí, nebo že nezařídí, aby jí odsud poslali poslali pryč. Nyní to však bylo na jeho chápavosti, úsudku a samozřejmě taky na názoru rozčíleného majiteli aukční síně.

[Ataashi]

Ataashi byl pobaven, když jeho bratříček tak vyzvídal. {Možná ano, možná ne. Kdoví...} Odtušil s pokrčením ramen a lišácky se mu při tom blýsklo v očích. Nechtěl ani vědět, co mezi sebou jeho bratr a nevlastní sestra mají, ta kombinace mu přišla velmi vražedná. {Budeš sám sebe vychvalovat? Jak hrdinské.} Odtušil opět pobaveně, ale pak už věnoval pozornost jejich velmi přitažlivé společnici, která to očividně uměla s počty. „Všechno se vyčíslit nedá,“ odvětil jí s úsměvem, který přerostl v upřímný údiv nad jejími myšlenkovými pochody. „Napůl? S ním? Vy si snad myslíte, že bych na to sám nestačil?“ Popíchl ji zvesela. To byly tedy nápady, pokračovat v podobné konverzaci. „Potěšení, Nesryn, je zcela na naší straně.“ Ujistil ji, když se jim představila, ale pak už byli postaveni před problém. Jak žalostné! Nebylo nic zoufalejšího než pohled na prázdnou pokladnici.
Ataashi se na nic neptal, jen si pomalu obcházel trezor jako hladový drak svou kořist, i když v tuhle chvíli spíše marnivý drak. Absence drahých šperků, zlata... jaká to ztráta. Vždy když si prohlížel nové známé, přiřazoval si k nim drahé kamení i předměty, teď však jeho představivost žalostně kňučela v koutku. A že ještě na schodišti přemýšlel, jak by se na krčku drahé (Ano, příliš drahé, devadesát novigradských korun?!) Nesryn vyjímal náhrdelník z růžového zlata s vsazenými růženíny.
{Nevím, jak tebe,} poznamenal k bratrovi, když zmínil, že by se jim čarodějka hodila, {ale mě magie šimrá na kůži už od chvíle, kdy jsem se k tobě a naší milé Nesryn přiblížil.} Stačilo k přičuchnout k oparu vítané energie, která se mu vlévala do žil, aby věděl, že se někde v okolí nachází její zdroj. Ale nechtěl se tím teď zabývat, mnohem raději by hupsnul na všechny šupinaté čtyři a pořádně to tu pročuchal, ale pravdou bylo, že by se sem v plné kráse rozhodně nevešel. A tak došlo na lidské smysly.

Mimo herně:
Smysly 1

Ataashi hodil/a 1d6 a součet kostek je 2:
2

[Zenn]

Bridget

Johaness se pobaveně usmál, což jeho obyčejné tvářičce dodalo citelně na sympatičnosti a celý se napřímil. Vedle nedorostlého děvčátka působil tak trochu jako obr, i když trochu moc vyzáblý. "Víš přeci, že se tu vyšetřuje loupež?" Ujistil se. "Když se tu takhle plížíš, klidně by z tebe mohla být hlavní podezřelá. A víš co tu dělají zlodějům?" Nechtěl ji děsit, ale občas nezvedené děti potřebují nějakou tu lekci, krátce na to ale pookřál. "Obávám se, že tady žádná strašidla nejsou, ale dobrodružství může být i bez nich, ne? Také bys chtěla vyšetřovat? Vypadáš jako bystré dítko," navrhl jí a aby měla motivaci, tak i pokračoval. "Očistíš tak svou pověst a za dopadení viníka určitě dostaneme nějakou odměnu." Těžko říct, jestli se jim dítě nebude jen plést pod nohy, ale vyhánět ji samotnou zpět nahoru nechtěl, tak si ji raději bude držet u těla. Následně i on vklouzl do trezoru a začal se rozhlížet po čemkoliv zajímavém, dítko ale nenechával svému osudu. "A jak se jmenuješ? Já jsem Johaness."

Mimo herně:
Poprosím na hod smysly + inteligence...
Johaness:

Zenn hodil/a 3d6 a součet kostek je 14:
6, 6, 2

Zbytek

Nezdálo se, že by jejich okukování okolí přinášelo nějaké ovoce. Buď tu žádný důkaz nebyl, nebo jim něco unikalo. Což by možná nebylo nic divného, vzhledem ke všem těm blyštivým drahým věcem, které je obklopovaly. Strakám jako jsou oni to může trochu zatemnit mozek. Bylo celkem přirozené, že na každý jejich krok dohlížela dvojice stráží. To by tak scházelo, aby majitele aukce okrádali ještě vlastní vyšetřovatelé!
"Ano, hlídali jsme celou noc. O půlnoci jsme se vyměnili s předchozí hlídkou a tehdy tu meč ještě byl." Odpověděl jeden z nich na Dastanův dotaz, zatímco ten druhý sklopil pohled k zemi a mlčel jako hrob. Jestli se jen styděl, že ke krádeži došlo prokazatelně během jeho služby, nebo v tom bylo něco víc, to si budou muset asi zjistit sami. Rozhořčený majitel naštěstí vysmahl, takže jim alespoň nebude svým spíláním děsit svědky.

Mimo herně:
Hod na inteligenci. Pokud chcete vyslýchat, tak na přesvědčivost (jen pokud ji máte).

[Dastan]

{Tsss,} zamračil se na Ataashiho dotčeně. Ačkoliv, co jiného mohl očekávat za reakci, když mu tak neuváženě nahrál přímo na smeč. Jenže, jakmile Dastan zavětřil příležitost, pozornost se mu roztěkala za vlastními úvahami a představami, což se pak v realitě těžko soustředilo.
Proto i přestal vnímat pokračující rozhovor mezi rozvernou slečinkou a bratrem. Natož, aby se vyjadřoval k tématu dělení.
Ačkoliv.
"Zaplatím vám dvojnásobek plné ceny, pokud ho dokážete na celou noc zabavit," přitočil se Nesryn provokativně za záda, šeptaje jí svůj návrh do ouška. A těžko v jeho pokoutném hlase rozeznat, jestli si je čarodějčinou výdrží jist, nebo jí právě předhodil neodolatelnou výzvu až pod nos. A na vyzvědění jejího jména jen souhlasně přikývnul k proslovu svého ctěného a uctivého bratříčka.

***

Jen co se Dastan zbavil onoho nepříjemného pocitu z uvěznění, okamžitě pookřál a zorničky se mu div neproměnily v siluety přítomných klenotů. Jen kdyby na něj necivěli ti dva strážní, už by se s tím bohatstvím začal důvěrně mazlit.
Teď čumí, neřádi, syčel nespokojeně v hlavě. Ale když měli skutečně hlídat, tak to se asi dívali jiným směrem.
"Takže jste po výměně vnitřek trezoru zkontrolovali?" Zajímal se dráček otázkou přímo vybízející k vyřknutí a samozřejmě si všiml i zarytě mlčícího parťáka. "To od něj máte klíče? Každý strážný?"
"A protože tvrdíte, že tu meč ještě byl," periferně dál sledoval mlčícího, "tak se něco muselo během vaší hlídky udít." Dedukoval zcela jasné.
"Co? Nepřišla na vás dřímota?" Zadíval se nyní směrem nehovorného strážného. "Nebo jste si nutně potřebovali odskočit? Někdo vám vyhlásil poplach, který se pak ukázal jako planý?" Nebo v tom jedete?

{Ehm,} stiskl k sobě pevně rty, neboť byl svým bratrem opět nachytán na jahodách. Ne, opravdu si brnícího magického oparu vznášejícího se vůkol nevšiml. Kdepak. Svými myšlenkami před tímto zjištěním ulítl hned, jakmile Ataashiho spatřil. Jakým směrem, to jistě netřeba vícekrát opakovat.

Mimo herně:
Inteligenci vaříme, až se z uší kouří (1)

Dastan hodil/a 1d6 a součet kostek je 2:
2

Přesvědčujeme k přiznání pravé barvy (1)

Dastan hodil/a 1d6 a součet kostek je 4:
4

[Nesryn]

Ať už byli ti dva krasavci kdokoliv, Nesryn konverzace s nimi opravdu bavila, vyloženě si ji užívala. A moc ráda by si později užila i něco více, ale k tomu zřejmě měli zatím příliš daleko; už jen proto, že stáli před záhadou ukradeného meče. „Možná stačil,“ zavrněla k Aistanovi provokativně, „ale někdy bývá zábavné rozdělit se s ostatními,“ mrkla na něj laškovně, načež jiskrný pohled stočila k Dastanovi, na nějž se zadívala s výzvou v očích. „Platí,“ přijala poněkud riskantní obchod, ale ona si věřila, že Aistana dokáže zabavit na celou noc, i kdyby spolu měli hrát karty. Dastan se konec konců nevyjádřil k tomu, jak konkrétně jej měla zabavit, i když tušila, co přesně tím myslel. Vždyť se jim tu bez ostychu nabízela. A kdo by se nenabízel takovým fešákům?

Nesryn se sice porozhlížela po trezoru, ale neviděla nic zajímavého, kromě toho bohatství, co se tu nacházelo. Lákalo ji natáhnout ručku a alespoň nějakou drobnost si ukrást a cítila, že i ti dva, co ji doprovázeli, mají k blýskavým cetkám velmi kladný vztah, ale pod dozorem strážných se k ničemu neodvážila - ještě by si pak mysleli, že ten meč ukradla ona. Ale co by dělala zrovna s mečem?
Hmmm, roztavit... prodat... to možná, ale víc nic.
Otázky, které jí napadly, víceméně vyřkl nahlas Dastan, takže Nesryn chvíli jen stála, mlčela a rozhlížela se kolem. A samozřejmě poslouchala, co strážní Svalovcovi odpoví. „Domníváte se, že někdo ten meč odnesl z budovy, nebo je tu možnost, že by ho třeba důmyslně ukryl někde tady a vrátil se pro něj, až opadne panika?“ zeptala se, ale víc vyzvídání asi nechala na přítomných pánech. Oni konec konců vzbuzovali více respektu a v jejím případě by strážné rozptyloval její dekolt a průhledná látka jejích šatů. A zatemnit mysl svědkům bylo to poslední, co teď potřebovali.

Mimo herně:
Inteligence 2

Nesryn hodil/a 2d6 a součet kostek je 8:
2, 6

Přesvědčivost 2

Nesryn hodil/a 2d6 a součet kostek je 9:
3, 6

[Bridget]

Dospělí by akorát poučovali, jako by na světě nebylo nikoho jiného, komu by mohli uštědřovat ty svoje výchovné lekce. Už na vesnici v Aedrinu to bylo pořád samé: udělej tohle, nedělej tamto, nebo si pro tebe přijde duch drába Chybotresta a naplácá ti. Avšak podobné výchovné úsilí, zdaleka ne vždy, dosahovalo kýžených účinků. Naráželo na tvrdohlavou povahu těch mladších. Ani teď Bridget před mladíkovými slovy tak docela nesklopila uši. Jeho snaze postrašit ji nepřipisovala velký význam, neboť o tom, co tu ve skutečnosti dělá, věděla své. K většině řečeného ji napadlo vlastní vysvětlení.

Na dotaz, jestli ví, že se tu vede vyšetřování loupeže, se vší vážností přikývla. Následující naznačené podezření však již nebylo čímkoliv jiným, než plácnutím mířícím úplně vedle.
„Pátrač se může plížit stejně jako zloděj a kdybych něco ukradla, plížila bych se přece spíš směrem od trezoru,“ oponovala s veškerou jistotou mladistvého, hovořícího s dospělým.
„Okolnosti vyšetřování klidně můžou ukázat na tebe, nebo na ty ostatní, co jsou tam uvnitř," vrátila mladíkovi pomyslný slovní štulec. Plížení samo o sobě nic nedokazovalo. Bylo potřeba hledat stopy, kombinovat. Přece nebyli tak hloupí, aby bez dalších důkazů uvěřili, že za zjištěnou krádeží stojí právě ona. Leda by jí přičítali nějaké menší postranní úmysly, např. ukořistění jídla. Zvedla ruce, ať si mladík všimne, jak málo toho u sebe schovává. Záhy se její pravá ruka přiblížila k jílci dřevěného meče. Jediné s vzácným mečem nesrovnatelně obyčejné zbraně, kterou u sebe měla. Se zloději přistiženými v domech bohatých měšťanů se jistě zacházelo tvrdě. Určitě by se nespokojili s naplácáním. Co přesně by jí provedli, se Bridget pro jistotu a klid své duše raději nepokoušela hádat.

O strach nahánějících tvorech by více se rozhovořila, kdyby bývala měla více času povídat si s Cassionem o jeho práci, nebo si déle prohlížet zaklínačské nákresy.
„Pátrání je vždycky dobrodružné. A různá stvoření se náhodou ve sklepeních, nebo tam, kde se schovávají cennosti, objevují docela často,“ pochlubila se svými znalostmi ohledně strašidelných tvorů. K jejich získání jste se vlastně nemuseli nutně učit všeliká zaklínačská moudra. V lidových vyprávěních se přece různých stvůr přitahujících neobvyklé příhody, vyskytovalo ještě víc, než na náčrtech na hradišti zaklínačů.

Nabízená možnost účastnit se pátrání oficiálně, se Bridget rozhodně zamlouvala. Před tím na cosi podobného sotva pomyslela, jenže pátrat a plížit se za těmi co pátrají, byl i bez odměny nebetyčný rozdíl.
„Opravdu smím?“ zeptala se s mírným nadšeným vypísknutím, modlíce se, ať si to mladíknerozmyslí, či majitel aukční síně nepopře. Zmínku o očišťování své pověsti opět přešla taktickým mlčením. Očišťovat se musí ti, kdož se něčeho vážnějšího dopustili. Ona o žádných zlých úmyslech, od nichž by musela očišťovat svoji reputaci nevěděla.

Bridget neslyšně cupitala za mladíkem dovnitř trezoru. Při vstupu zvedla oči k systému zajištění dveří. Uvnitř trezoru se snažila zaměřit na detaily. Malé nenápadné věci, jež mohly velkým silným mužům snadno uniknout. K zaslechnutým útržkům hovoru by přidala otázku, zda se kolem v nedávné době nemotal někdo podezřelý. Nahlas ji zatím nevyslovila. Schovala si ji na později, až její přítomnost bude pro ostatní obecně známou. S Johanessem ani v trezoru neztratila kontakt. On nezapomínal na ni, ona nepouštěla ze zřetele jeho. Mimo to si vyměnili zdvořilost vzájemným přestavením.
„Já jsem Bridget," odtušila dívenka na půl úst, zbytkem své mysli stále zabraná do hledání čehokoliv zdánlivě nepatřičného. Jména ostatních Bridget už znala. Po troše toho žertování na schodech, se jí znovu představovat nemuseli, jakkoliv se museli vyrovnat s další osobou přibyvší do jejich středu.

Mimo herně:
Inteligence:2

Bridget hodil/a 2d6 a součet kostek je 6:
4, 2

Smysly: 2

Bridget hodil/a 2d6 a součet kostek je 7:
6, 1