QUEST: Alchymistova laboratoř - ND

[Orlin]

Orlin byl asi rád, že si všiml toho, že musí dýchat, neboť jinak se ty kostky prostě vysvětlit nedaly. Dokonale mu tedy ušel nějaký povyk vzadu v dalších místnostech, raději si prohlížel konstrukci polic a výkladů v obchodě, stejně jako už některé předpřipravené balíčky a vlastně u toho tak nějak vymýšlel, co bude dělat, když už se tam dostal. Ne, že by to nebylo zajímavé místo, ale potřeboval by pomoc někoho zkušenějšího, aby se v tom všem vyznal.
Když se však místnost začala vyprazdňovat a všichni zájemci o koupi se hrnuli dál, tak mu zvědavost prostě nedala. Další místnost byla rozhodně zajímavější a co víc, začal mu tam poskakovat i medailon na krku. To zbystřilo jeho smysl a hodlal je i se všímavostí použít ještě jednou, snad by tentokrát mohl slavit trochu větší úspěch. Nemluvě o tom, že sice o tomhle místě věděl prd, ale byl si až moc jistý, že běžná alchymie neprobouzí zaklínačské medailony k vibračním akcím.
Ke knihovně a zavalenému se zase tolik nehrnul, respektive, i kdyby chtěl pomoc fyzickou silou, nejspíše by se tam sotva všichni vymotali, tak nechal práci snad úspěšnému Aardu, zatímco hledal nezvané hosty. Třeba už se trochu srovnal a začal fungovat!

Mimo herně:
Smysly 1 a Všímavost 2 = 3

Orlin hodil/a 3d6 a součet kostek je 9:
6, 1, 2

Yeah, nic moc, ale všímavost minule moc nedopadla, tak je zmatený až na půdu.

[Caerthynna]

Caerthynna šla do další místnosti, až po chlapci a pak šla Valeria, poznala jí až po chvíli a nevybavovala si její jméno , ale určitě to byla ta čarodějka jak jí potkali v bludišti, když tam byla s Kaylou a Reginaldem. Kousek za ní šel pak další muž, který se však nijak nehrnul k hlavnímu problému a nechal tak záchranu na ostatních. Thynna nevěděla jak moc pomoci, kouzla používat neměla a nic jiného pořádně neuměla a tak spíše překážela těm dvěma co zachraňovali.
Ona se mezitím stíhala díval po místnosti a jejím chytrým mozečkem vydedukovala, že se jedná o laboratoř. Pořádně se rozhlídla kolem, kdyby našla něco zajímavého co by její oči úchvátilo. Případně byla připravená býti nápomocná, kdyby od ní někdo něco potřeboval, ale pochybovala o tom. Navíc ten mladý kluk, použil nějaký zaklínačský kouzlo a dostal díky tomu muže zpoza knihovny. Takže problém jedna byl vyřešen zda je zraněný sem mohla maximálně zeptat protože víc stejně neudělá. Jelikož tak čarovat neumí a v léčitelství také zkušenosti nemá. Radši se jen postaví a bude tiše stát než se vše vyřeší a bude si pak moci dokoupit ty zásoby co potřebovala.
Mimo herně:
Poznávání místa (inteligence 2)

Caerthynna hodil/a 2d6 a součet kostek je 10:
5, 5

[Belan]

Spolupráce všech vedla k úspěšnému vytažení Perena z pod převržené knihovny. Brzy nato se probral a vypadal, že je jen lehce pohmožděn. Ovšem na různé podlitiny bylo ještě příliš brzy. Kocour se ho sice ptal, jestli je v pořádku, ale Peren se snažil rozdýchat tu chvíli, kdy byl stlačený knihovnou a nemohl téměř dýchat. Takže jen tak neurčitě zavrtěl hlavou. Na jeho probrání měla spíše vliv ta sladká vůně než léčebné pokusy ostatních, ke kterým se nikdo neměl. Ano, úplně ho vyděsila a snažil se ostatní varovat, že musí rychle pryč. Ovšem ten náhlý stres byl na jeho tělo trochu moc a nestíhal to udýchat. Začal sípat a přes to se mu nedalo příliš rozumět. Valeria se snažila to sdělení rozluštit nahlas. Ovšem bez valného úspěchu. Jeho poslední slova, ta nejdůležitější byla zřejmě přehlušena hlukem padajících polic vedle ve skladu. Těsně před jejich pádem mohla Valeria, spolu se zaklínači, zaslechnout kroky ve skladu a pak už jen tříštivý rachot.

Tyto police zahradily cestu zpět do skladu a prozatímně je uvěznily v laboratoři. Všechny upoutal ten náhlý spad polic, jediná Valeria se snažila vydolovat z Perena nějaké informace. Peren pochopil, že nic pořádného nevysloví, dokud se pořádně nevydýchá, tak jen odmítavě zavrtěl hlavou a snažil se rukou naznačit, že je ta úvaha špatná. Jejich monolog byl přerušen Kocourem, který právě použil Aard na spadlé police. Použil by ho vcelku úspěšně, police by neměly šanci, spolu s většinou skladu. Ovšem Aard sotva stihl vzniknout, když celým domem zatřáslo několik velmi silných explozí. Zdi kolem se povážlivě zakývaly a začaly se hroutit. Aard vlastně všechny ochránil před tlakovou vlnou. Nejen zdi se hýbaly, i podlaha byla celá rozechvělá a začala praskat. A když padají zdi, tak střecha jde s nimi. Tento dům nebyl výjimkou. Padající trám spadl přesně na to správné místo a podlaha ve většině laboratoře se začala propadat. V podstatě se nebylo čeho se chytit, nebo kam si stoupnout, aby člověku nehrozilo nebezpečí. Podlaha zafungovala jako šikmá plocha u výlevky a všichni jste se svezli dolů. Cestou jste se sice trochu potloukli, ale zachránilo vás to před rozdrcením. Propadli jste se do podzemní chodby, skoro jako do sklepa, jen ta chodba byla na sklep moc vysoká a široká. Aspoň se do ní vešlo hodně materiálu.

Chodby je vidět jen kousek před vámi, protože je tu úplná tma. Před vámi je lehounce osvětlený kus z průchodu vpravo, ale chodba se tam zcela určitě dělí, nezatáčí. Cukání zaklínačských amuletů zesílilo, stejně jak zesílila přítomnost magie. A k nalezení byly i další drobné magické stopy. Pokud někdo vyčaroval světlo, pak zjistíte, že dolů to byl pěkný kus a nahoru se dostanete jen těžko, hlavně když je ta vaše vstupní díra blokovaná spadlým domem. Pokud se tedy vydáte podívat dále do chodby, odkud jde to světlo a magické vlivy, dorazíte k té odbočce vpravo. Chodba pokračuje pár metrů dále, ale končí zdí. V koutech jsou zvláštní sloupy a prostor mezi nimi se mihotá, jako tekoucí voda. Zcela určitě jde o něco magického. Uprostřed toho mihotání je drobounké místo klidu o velikosti zhruba dlaně a tvaru trojúhelníku. To vše je před vámi. Pokud se podíváte vpravo, pak uvidíte velkou místnost. Je zde mnoho různých přístrojů u stěn. Některé poznáváte, ale většinu ne. Středu místnosti vévodí velký, dalo by se říci, kotel, který vydává to světélkování. Při průchodu do místnosti si někdo mohl všimnout vystouplého hladkého kamene s reliéfem ohně. Zhruba ve výši hrudníku, pohodlně na stisknutí rukou při vstupu. Pokud by ho někdo stisknul, ať už omylem, či schválně, pak by se ozval slabý zvuk tekoucí vody a následně by se začaly rozsvěcet malé plamínky ve stěnách. Nejen v místnosti, ale i v chodbě je nyní krásné bílé světlo. Zářit bíle začal i kotel, ze kterého šly dvě trubice ke stropu a pak dále do chodby, kde se nakonec napojily na ty sloupy na konci chodby.

V místnosti se dá nelézt několik zajímavostí. Jako třeba postel, která vypadá, jako by z ní právě někdo vyskočil. Několikery knihovny a pracovní stůl. I ze stolu sálá magie, tedy ne ze stolu, ale z kovové truhlice pod ním. Na stole jsou různé výzkumné papíry, několik otevřených knih a minimum prachu. O kousek vedle několik polic s různými alchemikáliemi. Všechny lahvičky jsou řádně popsány, stejně tak jiné nádobky a šuplíčky.

Peren se chvíli po pádu dolů zvedne do sedu, a nakonec si i stoupne. Chvíli postává, opřený o stěnu a snaží se to všechno rozdýchat. Podle jeho výrazu má bolesti a polohy levé ruky přes hrudník se dá soudit, že si cestou dolů něco polámal. Nakonec se vydýchal dost, aby byl schopen pokračovat, byť v bolestech, pokud mu někdo nepomohl. Cestou se zvědavě rozhlížel po okolí a rozhodl se odpovědět na Valeriin dotaz. “Já jsem na ničem nikdy nepracoval. Já alchymii moc nerozumím. Moje sestra, Dahlia, ta byla v laboratoři stále a zásobovala obchod. Já jsem jen obchodník. Ona to uměla vyrobit a já dobře prodat. Fungovalo to dobře, dokud před týdnem nezmizela.“ Pokud byly nějaké dotazy na jeho sípání, případně výbuch, pak jen by jen odvětil, že se je snažil varovat před výbuchem. Při prohlídce místnosti si začal něco mrmlat. U stolu, kde si prohlížel rozpracované papíry. Jen je zahlédl, tak se zatvářil překvapeně a když je začal číst, tak skoro vykřikl. Rychle začal procházet ostatní papíry a na jednom zahlédl i datum. Bylo včerejší. “Ona byla celou dobu tady?!“ Ozval se již nahlas, vrcholně překvapen. Začal jetš horečněji procházet poznámky, zda nenalezne další stopu, kam se jeho sestra poděla. Ovšem žádná další na stole nebyla.

Celý zklamaný usedl do židle a nechtěně kopl do té kovové truhly, pokud ho na ni někdo neupozornil. Těžká zamčená kovová truhla, s drahokamem nad klíčovou dírkou a silnou magickou emanací, o které ovšem neměl ani ponětí. Co věděl bylo, že na otevření potřebuje klíč. Tak se ho vydal hledat, možná mu pomáhali i ostatní. Po chvíli byl klíč nalezen. Nalezený klíč sice do klíčové dírky pasoval, ovšem otočit se odmítal, přeci jen byl značně rezavý. Bylo potřeba ho nějak odreznout. Peren moc o magii nevěděl, ale byl si jistý, že nějaká pomoc by se tu najít dala. Peren začal rychle pročítat různé poznámky a rozpracované výzkumy, zda by mu tam něco nepomohlo.

Jak je při hledání klasické, tak až na posledním papíře nalezl něco nazvané „Rozpouštěč rzi“. Podle popisu se jednalo o jakousi kapalinu, která uměla odstranit rez, bez poškození předmětu. Byla tam i příprava, ale té vůbec nerozuměl. “Co je oleum a apatit?“ To první vůbec netušil, to druhé měl dojem, že je nějaký druh kamene. Pokud nebyl klíč opraven jinak, musel se pustit do hledání ingrediencí. Opravdu moc chtěl zjistit, co se stalo s jeho sestrou. A protože moc netušil, co a jak s alchymií, tak poprosil své zákazníky, nyní spíše spoluvězně, o pomoc. “Prosím vás. Prosím vás, pomozte mi zjistit, co se stalo s mojí sestrou.“ Obsah té truhličky by mohl odpovědět na otázky, které kolovaly jeho hlavou. Po tom všem by zaklínači mohli zaslechnout občasnou, drobnou kapku dopadající na dlažbu, někde v chodbě.

Mimo herně:
Teď někdo léčit zkuste. Stejně tak pomoc při hledání klíče by byla fajn. Bolístky dolů nechám na vás. Pád byl sice dlouhý, ale po šikmé ploše.
K té alchymii: Můžete zkusit kostky, stejně jako chemický postup (ten by byl preferován). Uvidím, jestli bude potřeba napovídat více, či méně u těch postupů. Samozřejmě pokud to vyřešíte jinak, pak hlavně že je to vyřešeno.

[Kocour]

Alchymista byl zachráněn zpod spadlé knihovny, avšak jejich cesta ven byla zatarasena a Kocour se rozhodl ji uvolnit. Jak jinak, než znameními, protože fyzicky by to nezvládl, třebaže byl silnější než jeho vrstevníci, a to díky mutacím. Slyšel, jak tu někdo pobíhá, ale že tu někdo je, to už ostatním sdělil a nehodlal to opakovat; ani trochu se mu to však nelíbilo, a tak se nespokojeně mračil. Sotva však složil prsty do znamení Aard, aby jim uvolnil cestu ven, celý dům se otřásl explozemi. V Kocourovi vyděšeně hrklo, podíval se na svou ruku a pak se s panikou v očích otočil k dospělákům. „Já to nebyl, fakt ne!“ zvedl ruce v obranném gestu.
To, že by jeho Aard nedokázal napáchat takovou paseku, muselo být jasné hned vzápětí, neboť se celý dům začal rozpadat jako domeček z karet, do nějž se opřel vánek. Padaly trámy, kolem to praskalo, vznášela se oblaka prachu, díky nimž se Kocour rozslzel a rozkašlal o sto šest. Skoro si díky tomu ani nevšiml, že se propadla podlaha, a když po vzniklé šikmé ploše začal padat dolů, překvapeně vyjekl. Rukama šmátral kolem sebe ve snaze něčeho se zachytit a zabrzdit pád, ale jediné, čeho docílil bylo, že si zadřel nespočet třísek.
Propadli se do jakési chodby, nebo to tak alespoň vypadalo. Kocour skončil na všech čtyřech, dusil se kašlem, a když ho to nakonec přešlo, pomalu se vydrápal na nohy. Vypadalo to, že nevyhrál žádnou zlomeninu, ale bylo jisté, že bolestivých podlitin později na těle několik najde. Alespoň, že se nepraštil do hlavy. „Všichni… všichni v pořádku?“ zachraptěl, stále ještě pokašlávaje, a ohlédl se po zbytku přítomných. Paráda, přišli si sem jen pro alchymistické přísady, a místo toho jim spadl dům na střechu a skončili někde v podzemí.
Medailon na krku se kocourovi cukal jako splašený, jak zesílilo jakési magické chvění. „No, asi nám nezbývá, než jít tudy,“ ukázal do chodby, jakmile zjistili, že zpátky nahoru se nedostanou. „Kde to vůbec jsme?“ prohodil tázavě k alchymistovi, který se ale k mluvě asi moc neměl, takže si Kocour nevraživě odfrkl. A neohroženě vyrazil v čele skupiny chodbou, přičemž se zvědavě rozhlížel kolem. A protože se rozhlížel celkem pečlivě, všiml si reliéfu ohně na stěně, kterého se zvědavě dotkl… a prostory kolem zalilo bílé světlo. Kocour povytáhl obočí a zúžil zorničky, jak se mu do očí náhle opřel bílý svit.
Místnost, do které se dostali, byla věru zajímavá. Vypadalo to, jako by tu snad někdo bydlel, a jako by se tu ten dotyčný vyskytoval ještě nedávno. Mohl to snad být ten záškodník, jehož kroky slyšel tam nahoře? „Vy jste o tomhle místě věděl?“ udeřil Kocour na staršího alchymistu okamžitě, třebaže Peren asi vypadal taky dost překvapeně. Kocour tu cítil všudypřítomnou magii díky medailonu, ale nedokázal identifikovat, kde je nejsilnější a odkud pramení.
Jak se zdálo, bylo třeba dostat se do tajemné truhly, avšak klíč byl poněkud zarezlý. A hele, recept na rozpouštění rzí! Kocour zvědavě nahlédl Perenovi přes rameno a pokrčil rameny. „To budou alchymistický substance, oleum je žíravina a apatit šutr, pokud vim,“ zamumlal zamyšleně a pohlédl tázavě k ostatním, jestli náhodou neví něco víc. „Třeba, když to smícháme, vznikne z toho něco, co sežere rez, ale klíč ne… anebo taky ne.“ Každopádně ať tak či onak, Kocour se po zmíněných ingrediencích začal zvědavě porozhlížet.

Mimo herně:
Hledání ingrediencí a šmejdění po místnosti - Smysly + všímavost (3+1)

Kocour hodil/a 4d6 a součet kostek je 15:
3, 2, 5, 5

[Valeria]

Očekávala, že si muži hravě poradí se spadenou knihovnou, v tomhle případě, že pomůže alespoň ten druhý, který tu byl na rozdíl od malého zaklínače, jako jediný dospělý zástupce mužského rodu, ale evidentně se pletla. To jako vážně? Podivila se sama pro sebe v duchu, možná u toho i protočila očima, protože si nehodlala přidělávat vrásky nějakou hádkou, nebo lépe řečeno výměnou názorů, při které by se dokázala docela dost rozvášnit a vznést hned několik poučení o tom, jak by se muži měli chovat, zvláště v takové situaci. Nicméně asi by to stejně bylo k ničemu. Zaklínači bývali o trochu jiní, třebaže ten, kterého znala poněkud důvěrněji, nevypadal jako trouba, který by v takové situaci nehnul ani brvou. Nakonec se jim to ale nějak podařilo vyřešit, aby mohli pomoct obchodníkovi, od kterého se toho věru moc nedozvěděli. Její počáteční domněnka byla špatná, ale pranic si z toho nedělala, stejně víceméně jen odhadovala a snažila se dobrat k něčemu, co by jim mohlo pomoct. Nestačila se ani s úšklebkem podívat po malém zaklínači, a vzápětí sama skončila na podlaze, po níž se svezla, aniž by se něčeho stačila zachytit. Ten výbuch byl intenzivnější a ostřejší, a i jí bylo jasné, že za to nemohl chlapec, neboť něčeho takového by ve svém věku a schopnostmi, byť měl v sobě mutageny, ještě nebyl schopen. Možná tak někdy v budoucnu, o tom by ani nepochybovala.
Vypadalo to, že se nikomu nestalo nic vážného, ačkoliv si zase až takové starosti o cizí stav nedělala, proč taky, když to byli ryze cizí jedinci, ke kterým necítila vůbec nic. Snad jen se porozhlédla, když se jí podařilo vstát, a tak nějak ze sebe setřást nějaké ty zbytky z propadnuté podlahy. Měla štěstí, vlastně ho měli všichni, že se opravdu nestalo nic vážnějšího. „Zdá se, že ano,“ odpověděla po chvíli, kdy seznala, že má všechny končetiny v pořádku, jen jí u toho mimoděk napadalo, že si bude muset pořídit nové šaty, protože ty při tom propadu utržily nejvíce škody. Sama měla jen několik oděrek, možná i nějaké ty modřiny, ale to všechno se náhle upozadilo, jakmile se rozhlédla po místnosti, která se tu objevila. Pocítila magický otisk, takže tu byli správně, jen se nemohla vynadívat na to, jak to tu vypadalo. Takové zvláštní skryté místo, plné tajemství, která jen čekala na odhalení.
Moc se neměla k tomu, aby zkoumala recept, nebo snad onen lektvar, na kterého se pravděpodobně strhla větší pozornost, ona se na druhou stranu vydala prozkoumat místnost jako takovou s tím, že třeba objeví ještě něco dalšího, byť se mladý chlapec vydal rovněž prozkoumávat a hledat, ale jeho očividně zajímaly ingredience.
„Necítíš ještě něco? Vím, že vy zaklínači máte o něco více zbystřené smysly. Myslím si, že tomu, co bylo tam nahoře jsme na stopě,“ zeptala se chlapce, když už byla v jeho blízkosti, přičemž se mu snažila pomoct i svou pomocnou rukou, byť na to možná nevypadala. A nebylo by to zase tak daleko od pravdy.

Mimo herně:
Léčení nechávám na někom jiném, neboť v něm nemám žádný bod.
Smysly (2)

Valeria hodil/a 2d6 a součet kostek je 8:
2, 6

[Mojra]

Všechno se seběhlo tak rychle, že Mojra téměř neměla čas se pořádně ani rozkoukat. Byla lehce nervózní z celé nastalé situace. V prvních chvílích se držela spíše vzadu a pozorovala situaci. Měla zvláštní pocit, ještě sama nevěděla, co to je, ale cítila přítomnost magie. Narozdíl od ostřílených čarodějek ale nevěděla, jak s takovou informací pracovat. Stále byla trochu nervózní a po sérii výbuchů a následném propadu do podzemí to nebylo o nic lepší.
Všichni, včetně jí, se zdáli být v pohodě. Tedy až na starého prodavače, ten nevypadal zrovna dobře. Naštěstí byla zrovna docela vybavená bylinkami, které chtěla prodat a nerada by nechala někoho v bolestech. Sáhla po své brašně s bylinkami, pořádně ji otřepala od prachu, který na ní sedl a otevřela Jaké bylo ale překvapení, když se podívala do brašny - spousta měkkých částí z bylin bylo potlučeno, nekteré začaly vylučovat i šťávy.
No super, teď už jsou stejně neprodejné...
Přistoupila k Perenovi a vysvětlila mu situaci. "Asi vám neumím pomoct přímo léčením, ale mohu vám dát něco od bolesti, něco proti otoku a jestli máte nějaké odřeniny, tak i něco na ně... Bohužel, se mi tím pádem hodně bylin potlouklo a je možné, že se některé lehce promíchaly, ale neměla bych tam mít nic jedovatého. Doufám." Lehce se usmála. Těžko říct, jestli si jen dělala srandu nebo to myslela vážně. Pokud Peren souhlasil s pomocí, tak mu Mojra podává lehkou směs opiátů proti bolesti, která se téměř sama přírodně namíchala v brašně. Pokud má nějaké krvácivé rány, má u sebe trochu dubové kůry a listů, kterými mu může ránu ošetřit. Nakonec bohužel na otok ni nenašla, nebo si není jistá tím, co to bylo za část nebo druh rostliny, takže se Perenovi omluví. "Třeba najdeme ještě něco, čím můžeme pomoci...?"
Mimo herně:
Hod na pomoc Perenovi - nejdříve smysly na (alespoň nějaké) ohledání zranění, potom smysly + bylinkářství na použití a rozeznání bylinek v brašně:
Smysly 3:

Mojra hodil/a 3d6 a součet kostek je 8:
5, 1, 2

Bylinkářství 2 + Smysly 3:

Mojra hodil/a 5d6 a součet kostek je 18:
1, 5, 6, 5, 1

V případě, že Peren pomoc odmítá nechává Mojra bylinky v brašně s tím, že je později stejně musí vyhodit. Následuje průzkum laboratoře.
Jako i ostatní začne Mojra zkoumat laboratoř. S Alchemií se sice již setkala, několikrát, ale žádné velké vědomosti nemá. Hledá cokoliv, co by bylo zajímavé alespoň prohlédnout. Všechny aparáty jsou nesmírně fascinující a kdo ví, co by mohlo být užitečné. V tu ránu ji rozbolelo chodidlo na pravé noze. Lehce sykla bolestí a podívala se směrem dolů. Bota byla špinavá, ale nebyla roztržená nebo nijak zničená.
Asi jsem si ji narazila při tom pádu. Pomyslela si a zkusila se zaťatými zuby pokračovat.
V tom se Peren začal zmiňovat o oleu a apatitu. "Zkusme to najít..." Snaží se vybídnout ostatní ke spolupráci a zaměřuje se na průzkum laboratoře. Kde by mohly být uschované žíraviny?
Během hledání se Mojra otočí k Perenovi a zeptá se "Uvažoval jste nad tím, jak se odsud dostaneme? Protože, když zjistíme, co se stalo s vaší sestrou, tak to ještě neznamená, že víme, jak se odsud dostat. Měli bychom se soustředit na oboje..."
Mimo herně:
Na hledání neházím, Všímavost nemám a žíravinu ochutnávat nebo čichat asi nechci. Hehe.

[Caerthynna]

Mladý zaklínač vytvořil zaklínačské kouzlo, pokud se nepletla jednalo se o Aard, četla o tom v jedné knize. To co však nastalo opravdu nečekala. Otřesy, pády trámů a v neposlední řadě i podlaha, ze které se stala šikmá plocha. Thynna se neměla čeho chytit a tak společně s ostatními sklouzla dolů. Hned vyskočila na nohy a oklepala se. Mladý zaklínač se optal zda jsou všichni v pořádku. "Jo asi v pohodě." odpověděla Thynna a porozhlídla se kolem, zda se někdo netváří jako zcela v pořádku.
Po chvíli si všimla jak obou zaklínačům cuká jejich medailon a i ona sama cítila ten pocit, který už několikrát za život cítila a zatím jen nedokázala přesně určit co to je. Poté z pana alchymisty vypadlo, že je pouze pan obchodník a že alchymistické substance vytvářela jeho sestra a on je jen dobře prodával ve svém obchodě. To je vlastně dobrá dělba práce. Jediný problém byl, že jeho sestra nedávno zmizela. A to také mohl být důvod proč se sem vůbec oni dostali. Bylo možné, že by to na ně obchodník takhle připravil, aby mu zrovna oni pomohli najít jeho ztracenou sestru a také zdroj jeho peněz? Byli to rozhodně zajímavé otázky, které Thynnu napadli, ale zatím si je nechávala pro sebe a jen poslouchala co jim ještě řekne. "Jak se sem dostala, tak jako my?" vyhrkla s první otázkou, když Peren z listin zjistil, že poslední datum je to včerejší.
Aby se dostali ven i našli Perenovo sestru museli otočit klíčem v zámku, sice to vypadá jak primitivní úloha, ale nebylo tomu tak. Zámek byl zrezavělý. Jediné štěstí bylo, že nakonec našel recept na rozpouštěč rzi. Ještě najít ty suroviny. Jednalo se o oleum a apatit sice netušila co přesně to je, ale mladý zaklínač jim alespoň přiblížil jak by to mělo vypadat. Teď doufala, že půjdou všichni hledat, protože víc lidí toho víc najde určitě ne?

Mimo herně:
Tak Hledání
Smysly 1

Caerthynna hodil/a 1d6 a součet kostek je 5:
5

Třeba pozná, že našli dobrou surovinu?
Inteligence 2

Caerthynna hodil/a 2d6 a součet kostek je 5:
1, 4

[Orlin]

Dospělý zaklínač měl momentálně pozornost hluchoslepého a nejspíš jen sledoval mouchy létající okolo. Tak mu taky málem uniklo, že byli v pěkné bryndě, kdyby se neozvaly exploze. To už z ospalého nevnímání probere nejednoho zaklínače. Jenže bylo pozdě něco řešit. Místo toho, aby v klidu prodal a nakoupil jel najednou spolu s ostatními jak po tobogánu. Bylo jen velké štěstí, že se podlaha šprajcla tak nějak přirozeně do tvaru retardované skluzavky než do prosté šachty kamsi do neznáma. I přesto si nehezky spálil levé předloktí, kterým se snažil "brzdit".

Když dojeli dolů, začali si všichni sbírat své končetiny, on si však jako první věci všiml, že mu medailon začal dělat o něco větší psí kusy než do teď. To se mu nelíbilo. Ještě by jim sem někdo mohl hodit nějaký portál a bylo by to dokonalý. Všichni ze začátku vypadali podobně zmateně, zatímco majitel obchodu začal mluvit o své sestře, o tom, že tu něco bylo a podobně.
"No, předpokládám, že stejným způsobem asi ne," nadhodil na téma sestry, protože si předtím nevšiml nahnuté podlaze. I když... on si nevšiml skoro ničeho. Bylo mu moc učarováno. "Spíš bych odhadoval, že o tomhle místě celou dobu věděla, jen se o to úplně nepodělila," dodal podezřívavě. Nad tím však jen pokrčil rameny, to jim rozhodně nepomůže se odtud dostat. "Pokud to vezmeme jako zakázku, tak mile rád pomohu," prohodil ještě k obchodníkovi, který prosil o pomoc. Jo, Orlin byl zaklínačský zmrd. Něco za něco, to byl systém jeho života. Ať se na něj ostatní mračili sebevíc. "I když myslím, že jako část odměny bude stačit, že se odtud vůbec dostanem," dodal ještě neochotně, zatímco vzpomínal na lekce ve škole Kočky. "O tom prvním vím prd, ale apatit je fajn šutr, má různé barvy podle toho z čeho je složen. Kdysi jsem ho chtěl použít jako náhražku drahého kamene do hrušky meče a hrozně jsem se divil, že pět různých bylo furt apatit. Aspoň mi to tvrdili," řekl zamyšleným tónem, aniž by ho zajímalo jestli ho vůbec někdo vnímal. Proto primárně zapátral po barevných kamenech v místnosti. Samozřejmě, že své pátrání však nesoustředil jen na ně. Též se pokusil vyhledat i další možné zdroje magie krom mihotajícího čehosi a nebo prostě jen další cesty odtud na povrch. Takže si hodíme na oblíbené trio...
"Z mého pohledu byla alchymie vždycky jen takové vaření... vem něco a něco, smíchej to a bude to úplně něco jiného. Ale když tam dáme i něco dalšího můžem to zkazit, co?" zabručel si ještě pod neexistující vousy.
Na chvíli se i zastavil u divného magického čehosi.

Mimo herně:
Smysly 1 a Všímavost 2 = 3

Orlin hodil/a 3d6 a součet kostek je 6:
3, 1, 2

[Belan]

Sice zachráněni před smrtí výbuchem, či snad rozdrcením, ovšem ve stále zvláštnější situaci. Kocourovo prohlášení i grimasa byla celkem výstižná a pravdivá. On za to opravdu nemohl, nebo aspoň nemohl za většinu škod. To byly problémy budoucí, teď byli všichni dole v chodbě po svezení na podlahovém tobogánu. Ti šťastnější to odnesli jen potrhanými šaty, ti méně šťastní to odnesli odřeninami či naraženinami no a Perenovi se konečně zlomilo žebro, které se nalomilo pádem knihovny. Na Kocourovu otázku tedy neodpověděl, protože se snažil najít pozici, kde mohl, v mezích bolesti, fungovat. Naštěstí měla Mojra s sebou bylinky k prodeji, které byly nyní trochu pomačkané, ale to jim na léčivosti nic neubralo. Po delším (bolestivém) ohmatávání správně určila, kde to bolí a natřela místo rozmačkanými kusy bylin a jejich zbytky tam připevnila pomocí pruhu plátna, čímž nevědomky zafixovala i to zlomené žebro. Perenovi se sice trochu hůře dýchalo, ale aspoň už neměl takové bolesti a žebro necestovalo ke svým sousedům. Peren se jen na prohlášení, že tam snad není nic jedovatého jen ušklíbl, protože to bral trochu jako vtip na odlehčení situace. “Děkuji, je to o něco lepší.“ A s nástupem účinku opiátů odpověděl Kocourovi. “Bylo mi i lépe.“ S lehce bolestným úšklebem a rukou na křížem přes žebra.

Odpověděl Valerii ohledně vztahu k sestře, alchymii a obchodu a tak přeslechl Kocourovu další otázku. Kocourovi stačila jen ta trošička světla, aby zjistil, že tudy to ven nepůjde a vydal se na průzkum zbytku chodby, kde ve vstupu do místnosti objevil a zmáčkl kámen s reliéfem ohně. Takže krátce nato si mohli všichni prohlédnout tu spoušť a zasypanou vstupní díru. Když se všichni vynadívali, tak se vydali k místnosti, kterou si již obhlížel Kocour. Tentokrát již Peren Kocourovu otázku slyšel, odpověděl: “Vůbec jsem netušil, že to existuje.“ a přitom se začal prohrabávat papíry na stole. Otázka vstupu jeho sestry sem, po zjištění, že zde byla teprve včera, byla zodpovězena, že stejně jako my určitě ne. Peren se zrovna dobýval do truhly, takže otázku i odpověď slyšel, ale nereagoval. Ona ta chodba musela být vstupem, protože jinde žádný nebyl.

Klíč byl sice rychle nalezen, ale byl celý zarezlý a odmítal truhlici odemknout i když k ní očividně patřil. Klíč bylo potřeba odreznout, magii nikdo nepoužil, pravděpodobně z obav z možných následků použití magie v blízkosti silného magického zdroje, ke slovu přišla alchymie. Návod na výrobu Rozpouštěče rzi byl nalezen a s pomocí ostatních byly rychle nalezeny i potřebné suroviny. Drcený apatit sice nevypadal tak hezky, jak jej popisoval Orlin, ale to drcené věci dělávají. Podle návodu byl připraven Rozpouštěč rzi a do něj se vložil klíč.

| +

Smícháním fosforečnanu vápenatého (apatitu) s vodou a přidáním olea (kyselina disírová). Oleum je vlastně zkoncentrovaná kyselina sírová, která se přidáním vody přemění zpět na kyselinu sírovou. Při této reakci vzniká trochu vodíku, síran vápenatý a žádaná kyselina fosforečná. Kyselina (trihydrogen)fosforečná je hlavní součástí odrezovačů z několika důvodů. Velmi neochotně reaguje s železem, takže předměty neleptá. Rez nerozpouští, ale přeměňuje zpět na železo a vodu a pokud má dost času, tak daný předmět pokryje ochranou vrstvou fosforečnanu železitého, které brání korozi a ještě k tomu krásně vypadá. Předmět vypadá leskle kovově a tento ochranný potah je i docela tvrdý.

Peren poprosil své zákazníky/spoluvězně o pomoc při zjišťování osudu jeho sestry. A teď, když se stejně mělo čekat, byl čas na vyřešení reakcí na jeho žádost, začal Orlinem: “Byl bych vám za to vděčen. Ovšem nejsem schopen říci kolik, protože se obávám, že obchod byl právě srovnán se zemí. Něco by se určitě našlo.“ odpověděl, doufaje dostatečně, Orlinovi a začal odpovídat na tu pozapomenutou otázku Caerthynny: “Máte pravdu. Nevidím tady nikde vstup, takže bych ho tipoval někde za tím závalem v chodbě. Navíc, když eště včera byla tady a já ji již týden postrádám, tak mě velice zajímá, kam odsud zmizela.“ Pro sebe si ještě dodal: “Docela by mě zajímalo, co se vlastně stalo v obchodě, ale to se odsud bude dělat těžko.“ Orlin mezitím odešel zpět do chodby, kde si začal prohlížet ty podivné vlnky mezi sloupy. Něco mu tam stéle nesedělo, ale co přesně, mu unikalo.

Klíč konečně začal vypadat jako nový, tak byl vyndán, opláchnut vodou a nastal pokus číslo dvě v otevírání truhly. Tentokrát s otevřením nebyl žádný problém. Víko hladce odskočilo a odhalilo několikery listiny a podivný trojúhelníkový amulet. Listiny popisovaly jakési nastavení… Přechodu? Navíc se zdálo, jako by ty nejdůležitější kusy chyběly, prostě prázdný kus papíru tam, kde by to mělo být. Ze zbývajícího textu se dalo vyčíst, že se má cosi udělat s kotlem uprostřed místnosti a to pak udělá něco vedle. Listiny putovaly ke komukoli, kdo je toužil prozkoumat podrobněji. Nakonec skončily zpět u Perena, který si díky tomu, že mu papír podal někdo ze stoje, když on posedával na židli, všiml světlejšího znamínka v rohu papíru. Rychle to zkontroloval proti plameni a opravdu tam byl symbolRychle si vzpomněl, co má udělat. A po chvíli hledání správného prášku, jej nalezl. Rozmíchal trošku s vodou a s pomocí kusu tkaniny, kterou v této směsi namočil, opatrně směs několikrát otisknul na listiny. A ono se něco začalo dít. Objevily se ty chybějící části a k tomu další kusy návodu popisující další kusy postupu Přechodu.

| +

Směshexakyanoželeznatanu draselného s železitou solí dává vzniku krásně modré barvě, známé jako Berlínksá/Pruská modř. Velmi obdobně hexakyanoželezitan draselný s železnatými solemi tvoří Turnbullovu modř. Modře jsou v podstatě totožné, netoxické a mají sytě tmavě modrý odstín.

Pokud Orlin nepřihlížel otevření truhly a byl stále fascinován vlnkami, pak mohl zaslechnout kapání někde dále v chodbě. Pokud ne, tak dříve či později to kapání musel někdo zaslechnout a jít se podívat k závalu, co to tam kape. Bylo tam již několik louží různých tekutin, některé syčely při kontaktu se spárami v podlaze, některé se zase tvářily jako olej. Možná by to mohl být důvod k obavám, minimálně to značně stíží případné hrabání v závalu, protože hrabat se v závalu, když na vás kape kyselina, to není pro každého. Pokud by někdo do některé louže sáhl, tak by zjistil, že je žíravá a že to vážně bolí.

Mezitím byl podle návodu nastavován „kotel“ ať už měl dělat cokoli. Poznámky psané Dahliinou rukou vedly Perena, a pokud chtěli, tak i ostatní, k nastavení světla šířícího se z kotle a mířícího do jakéhosi filtru a pak pokračující dále do chodby až do sloupů. Nastavení správné barvy bylo jednoduché a vlnky na to reagovaly, ovšem nastavení světla bylo ošemetné a vyžadovalo pomoc několika lidí. Jeden sledoval sloupy, jak pohasínají/rozsvěcují se a hlásil to ke kotli, kde se to snažili nastavit správně do rozsvícení obou sloupů. Ten, kdo by sloupy pozoroval, by si také mohl všimnout nějaké nesrovnalosti ve vlnkách a pokud viděl i amulet, pak by mohlo secvaknout, že ve vlnkách je klidné místo přesně tvaru a velikosti amuletu.

Když byly sloupy konečně správně nastaveny, tak se ti zvědaví mohli jít podívat, co se to vlastně změnilo. Kromě zjištění, že vlnky se téměř uklidnily a místo mezi sloupy začalo lehce modrat, přišlo další a to, že ty louže se začínají roztékat po chodbě a když se ozve ze vstupní díry zapraskání a kapky zesílí na čůrek, pak nastala vhodná chvíle, aby se všichni šli podívat do chodby. Což tam přivede i Perena, který stále znovu pročítá listiny, zda něco neobjeví. Jakmile se přibelhá do chodby, tak ten modrý prostor mezi sloupy zapulsuje a tato změna světla určitě přitáhne pozornost i ostatních. Peren se zadívá do toho modrého pulzujícího prostoru, vytáhne z kapsy amulet a začne si ho prohlížet. V tuhle chvíli se můžou zaklínačské medailony se skoro mohly pominout a hučení magie je skoro slyšitelné. Ať už se někdo jen přešlápl, aby lépe viděl, ulevoval bolavé hlavě, nebo jen ukročil před louží, tak začal postupovat směrem k Perenovi ve snaze udržet balanc, protože mu pod nohou ujel kus kamínku, asi ze závalu, a tak vznikne uhýbací/žduchací kaskáda, když se snažíte uhnout, ale vrazíte omylem do někoho jiného až někdo žduchl do Perena a ten vrazil ruku s amuletem do místa, kam očividně patřil.

A pak už jen bílo a lehko.

Mimo herně:
Tady vás potlačím pomocí kyseliny a (seitrového) oleje. Dále už to bude o něco volnější, více prozkoumávání a asi i hezčí oblasti. Pokud by někomu vadila forma/spoilery tak do mě na Discordu. Budu se snažit najít ukázku toho, co zrovna děláte, ale někdy to není k nalezení.

[Kocour]

Jak se zdálo, všichni byli alespoň do jisté míry v pořádku a kromě všemožných odřenin to pravděpodobně nejhůře odnesl postarší alchymista se svou zlomeninou. Naštěstí to ale nebylo žádné smrtelné zranění a oni mohli pokračovat v průzkumu právě objeveného tajemného podzemí. A že tajemné bylo až běda!
„Ne, asi ne... nic zvláštního,“ odpověděl kocour tmavovlasé dámě, která v něm celkem vzbuzovala sympatie navzdory tomu, že vypadala možná poněkud chladně. Alespoň však viditelně přemýšlela, stejně jako se snažil on.
Poté, co proběhlo ošetření staříka a nález tajné laboratoře s truhlou, se Kocour s úšklebkem ve tváři a poněkud zlostně nesouhlasně, zorničky stažené do uzoučkých štěrbin. „Alchymie,“ začal velmi důrazně, „není žádné vaření. Alchymie je věda,“ poučil staršího zaklínače důležitě, protože jemu samotnému byla alchymie velmi blízká a to, že ji někdo nechápal a neovládal, přece neznamenalo, že by ji měl hanit.
A jak se vzápětí ukázalo, byla alchymie v některých chvílích opravdu užitečná, neboť díky smíchání správných substancí došlo ke zbavení klíče rzi, takže ten pak bez problémů zapadl do zámku od truhly a odemkl jej. Kocour vypadal trochu zklamaně, když se v truhle neobjevil třeba blyštivý poklad nebo vzácné magické artefakty, ale jen nějaké listiny a amulet. A zatímco ostatní se zajímali o listiny, nebo minimálně Peren se zajímal, on se zvědavě natáhl pro amulet, aby si jej prohlédl.
Pak ovšem amulet vrátil alchymistovi. „Co to má být?“ zeptal se, když se začalo s nastavováním kotle podle zápisků v listinách, kterým Kocour příliš nerozuměl a ani se o to nesnažil; konec konců tu nebyl sám a mohli se zasnažit také ostatní, aby staršímu alchymistovi pomohli. Nakonec se ale šel podívat, čeho docílili, a to, co viděl, mu přišlo přinejmenším dost zvláštní. Asi i proto, že něco takového viděl poprvé v životě. Slyšel a cítil žíravinu, medailon mu cukal na krku jako zblázněný, amulet byl, byť náhodou či nehodou, vražen tam, kam patřil... a pak najednou nic.