QUEST: Tóčo na Točně - ND

[Kit]

Kit se poťouchle zazubil, když došlo na informaci, že kdo toho zjistí víc, tomu bude připočtena i nějaká bonusová odměna a při tom dalším povzbuzení zdravé soutěživosti ohledně zjištění, v čem drahá dáma spí, se nahlas uchechtl. Dost ale bylo zábavy, ta ho dost možná čekala ještě později, až se pokusí splnit Talfenovy výzvy, bylo třeba se zaposlouchat, co ještě má zadavatel jejich práce na srdci. A že Kitovi obočí vyletělo poměrně vysoko na čelo, když došlo na označení Lory za kouzelnou ženu. Pochopil. S kouzelnými ženami byla mnohem větší potíž než s těmi okouzlujícími, ale Kit to nehodlal vzdávat předem. Osobní důvody z Talfena tahat nehodlal, takže jen přikývl a nechal čaroděje, ať se přesune k poslednímu příchozímu, co jim měl dělat společnost. Jim dvěma - tedy jemu a zaklínači - se přišel představit vozka. „Přesně ta chasa. Ještě támhle s tím,“ ukázal na Damjana, který právě rozmlouval s Talfenem. Zatím neměl důvody se ptát, proč Talfen tolik touží vědět informace o slečně Loře, a vlastně mu to mohlo být i jedno, protože za otázky na Talfena nebyl placen, ani za informace o něm. Navíc, proč by tím vyptáváním dráždil někoho, kdo mu platil víno, no ne?
O chvilku později se k nim přidal i ten třetí a Kit mu věnoval křivý úsměv. „Kit.“ Sdělil prostě, neboť nikdo z nich nepotřeboval znát celé jeho jméno.

[Agilbert]

Tak zadání úkolu bylo provedeno a navíc jak si tak všiml přidal se k nim další pán. Moc hezké, už ve dvou toho bylo dost a teď ještě, aby pracoval se dvěma kumpánama. No krása. No a jelikož neměl Agi žádné otázky došel za dalším kolegou, ke kterému je Talfen poslal.
"Jo to my." řekl s klidným výrazem zaklínač chvíli poté co je představil také jeho současný kolega, který vozku utvrdil v tom, že k nim do party patří ještě jeden, ten který komunikuje ještě s Talfenem.
Poté co si ty dva dopovídali a přišel k nim se představil. Damjan, to jméno mu něco možná říkalo, ale třeba to byl jiný Demjan nebo úplně jiné jméno, které si prostě jen spletl. Druhý mladík se jmenoval Kit. Oba byli určitě o pár let mladší než on.
"Agilbert." také se představil chladným hlasem, tedy takový, který zaklínači většinou mají. Pomalu se smiřoval s tím, že s nimi bude muset spolupracovat a nebude to dělat sám, ale tak co. Pokud se jim to podaří vyřešit a nebudou dělat potíže tak by mohli býti třeba užiteční. Kdo ví jaká je ta záhada vlastně, přece by si kvůli nějakým informacím o nějaké slečně nenajímal tři lidi a neplatil jim nejen penězi ale také občerstvením v místní hospodě.

[Ife]

Ještě stranou

"Od toho jste tu vy, abyste mi je zjistili," zasmál se bodře Talfen nad tou Damjanovou otázkou a poplácal ho po zádech. Byť kdyby se zeptal svých kolegů, možná by se pár těch detailů dozvěděl. Třeba o tom jak kouzelná slečna paní Lora je. No, dostal odpověď na to, na co se zeptal.
Na jeho přislíbení jen spokojeně pokýval hlavou a pak se i s ním navrátil k triu, které zanechali u stolu.

A všichni zas spolu

Radomar zjevně nebyl z nejmluvnějších, a tak si všechny ctěné členy chasy před sebou jen přeměřil od hlavy až k patě. Pokýval hlavou a dál se věnoval svému korbelu.
"Tak, pánové, co máte dělat víte. Sraz je zítra k polednímu tady, jestli teda chcete zaplatit," zazubil se na ně navrátivší Talfen, kývl na vozku, který mu kývnutí oplatil, a pak se vydal hledat krčmářku.
Froman do sebe hodil poslední zbytek piva na ex a pak kývl i na osazenstvo.
"Tak poďte."
Na odchodu z krčmy vás provázelo tlumené: "Kolik?!" "Kolik ta tvoje chátra vypila! Nestůj tu jak panna na tancovačce a sypej!", které se ztrácelo ve zvucích okolního ruchu.

"Tak panstvo! Nasedat!" zavele řidič výpravy u svého vozu zvesela. Na kozlíku bylo kromě něj místo ještě pro jednoho. Možná dva, pokud se někomu chtělo se tulit. V krytém voze mezi bednami s neznámým obsahem bylo pak dost místa klidně pro další čtyři. A díky bednám i na čem sedět, jestli někdo byl moc nóbl na podlahu.
Jízda to byla povětšinou tichá, Radomar si hleděl cesty a koní, ale skýtala možnost se zeptat na cokoliv, co si něčí srdce žádalo, nebo si povídat mezi sebou. Sám vozka prolomil ticho teprve zhruba po dvou hodinách jízdy. Vůz zrovna zahýbal na jakousi lesní cestu. Bylo na ní poznat, že je docela používaná, ale bůhvíkam přesně vedla. Všechny ukazatele, které jste minuly na posledních několika rozcestích, spolehlivě ukazovaly jiným směrem, než jakým se vůz vydal.
"Nemám tucha, co na Točně chcete. Ale dávejte si majzla. Točna je Točna. Ale jestli se něco stane pajni Loře, hoši tam na vás dovnitř vlítnou než si utřete sopl u nosu," oznámil zvučným basem k nikomu určitému s očima stále upřenýma před sebe. Po levé straně na mýtině kousek od cesty si bylo v bílém světle měsíce možné všimnout dvou polorozpadlých formanských vozů. Kdysi to musely být kvalitní kusy, ale teď sloužily jako živiny pro různorodost rostlin, která je popínala a vyrůstala z nich, s tím jak si příroda brala zpátky, co kdysi bylo jen její.
Netrvalo dlouho, než skrze stromy začalo pronikat teplé světlo lidského osvětlení. Před vámi se mezi stromy otevřel pohled na několika patrovou budovu. Jednoduchý vývěsní štít zobrazoval korbel s pivem. Na širokém prostranství před hostincem postávalo několik formanských vozů. Jejich majitelé podle všeho většinou posedávali okolo stolů postavených před vchodem do hospody a popíjeli pivo nebo jiné pitivo, podávané ven skrze otevřené okno.
Radomar, nyní v cíli vaší cesty, se bezpochyby sám plánoval připojit ke svým soudruhům v alkoholickém odpočinku.
Ne všechno nejspíš ale bylo tak jednoduché, jak se mohlo na první pohled zdát. Sotva se vůz přikodrcal k Točně trochu blíž, Agiho medailon sebou začal na jeho hrudi konstantně cukat. A Kit mohl už z větší dálky cítit magii, která celé místo obklopovala. Jakoby sama Točna byla zahalena do magického oparu, sahajícího plus mínus dvacet metrů od jejích zdí. Nebyla to ale magická bariéra, která by místo chránila po obvodu. Uvnitř tohoto perimetru, jakoby magií byl nasycen každý kousíček vzduchu, kousíček hmoty, který se tam nacházel.

Mimo herně:
Pokud chcete, můžete si hodit na smysly/všímavost, případně informovanost. Pokud vás napadne i něco jiného, kreativitě se meze nekladou.

[Damjan]

Damjan si zkoumavě prohlédl své dva společníky, třebaže v černobílém vydání, a i přesto se poněkud zarazil při pohledu na mladíka, který se představil stručně jako Kit. Damjan zamyšleně nakrčil čelo - ten muž mu připadal povědomý, ale nemohl přijít na to, odkud by ho asi tak mohl znát. „Neznáme se odněkud?“ zeptal se, protože mu to nedalo.
Na Talfenova slova přikývl, ale neměl potřebu je jakkoliv komentovat, a místo toho vyšplhal na povoz, konkrétně na kozlík vedle vozky, takže ostatní dva účastníci zájezdu měli prozatím smůlu a museli se spokojit s jízdou vzadu. A jakmile se vydali na cestu, Damjan se v rámci možností pohodlně uvelebil a sledoval cestu. Zpočátku mlčky, ale nakonec prolomil ticho. „Vy Talfena znáte, Radomare?“ zeptal se zvědavě a stočil k vozkovi pohled. „A jezdíte k Točně často?“ Ne, Damjan ho tu rozhodně nechtěl podrobovat detailnímu výslechu, ale proč nezkusit získat nějaké informace navíc.
Po nějaké době, jakmile skončil předchozí hovor, se však Damjan přeci jen rozhodl přelézt do vozu, kde si sedl na zem, pohodlně natáhl nohy před sebe a zády se opřel o jednu z beden. Klobouk si posunul víc do tváře a rozhodl se, že si trochu zdřímne, než dorazí do cíle. Usnout se mu sice úplně nepodařilo, ale kýžený odpočinek to byl. Netrval však dlouho, protože případné ticho prolomil tentokrát sám vozka, a Damjan zvědavě vykoukl z vozu. „Myslím, že není v našem zájmu paní Loře jakkoliv ubližovat,“ zahučel k Radomarovi a rozhlédl se kolem sebe. Zřejmě viděl siluety rozpadlých vozů, ale viděl je špatně, protože v tomhle směru jeho zrak za moc nestál - v přítmí mu stíny splývaly do jednoho odstínu šedé. „Něco se tu stalo?“ zeptal se přesto a hlavou kývl k těm vozům podél cesty.
Nakonec dospěli až k Točně, kterou si Damjan též zvědavě prohlédl. Vypadala možná trochu neobvykle, ale zároveň sympaticky, protože byla jediným zářivým bodem v okolní temnotě. To, že je tu přítomna magie a zřejmě v ne úplně opomenutelném měřítku, Damjan nemohl tušit, leda že by jej na to upozornil někdo z kolegů.

[Kit]

Kit se s Talfenem rozloučil a stočil pohled k Damjanovi, který měl očividně dojem, že se znají. Kit ho neznal, jak by mohl? „Ne, neznáme. Možná vám jen někoho připomínám.“ Pokrčil čaroděj rameny, ale nespěchal z jeho dosahu, kdyby náhodou měl Damjan ještě nějaké otázky. Ono lepší se bavit s ním, než s tím druhým, co ho prakticky ignoroval. Bohužel s ním také skončil v zadní části vozu na bednách a k rozhovoru se moc neměl. Napůl ucha tak poslouchal ty dva na kozlíku, kam už se nevešel, protože si to pěkné místečko zabral Damjan. A tak Kit otevřel knihu a jal se ji číst, aby mu cesta rychle uběhla a aby neměl potřebu zírat na zaklínače, protože to by ho pak nutilo vymýšlet nějaká témata ke konverzaci. Tu však vedl vozka i za ně. „Točna je Točna, tomu říkám důležitá informace. Něco víc o té Točně by nebylo?“ Zamumlal spíš pro sebe, neboť odpověď neočekával. A aby vozkovi vyprávěl, že se chce pajni Loře podívat na noční košili, to taky neměl v plánu sdělovat nahlas.
Zvedl oči od knihy, aby jimi nad vozkou protočil, ale v tu chvíli ho upoutalo cosi jiného. Cosi, co by tu rozhodně neočekával a co ho poměrně zneklidnilo, div mu nevyrašila husí kůže, jen co ho pošimrala magie na zátylku. Prudce stočil pohled směrem k Točně a zamračil se. „Tak tohle se mi nelíbí.“ Zabručel, sotva se dostali ještě blíž a Moc kolem něj zhoustla. „Co o Točně víte?“ Hodil tím podmračeným pohledem po vozkovi, protože pochyboval o tom, že by některý z jeho společníků věděl něco víc, než on sám. Ani jeden z nich nebyl čaroděj, i když zaklínač jistě poznal, že místo není jen tak obyčejné, ale ani jeden z nich nevnímal ten magií nasycený vzduch stejně jako on. A kdoví, co by se mohlo stát, kdyby sám použil nějaké to kouzlo?

[Agilbert]

Agi, byl rád, že se konečně dostali ven z hospody, ve které nasával zadavatel zakázky. Ne, že by měl strach nebo tak něco to vlastně ani zaklínači necítí, ale neměl chuť zabíjet nějaký vidláky, jen proto, že se mu postaví do cesty a budou mít kecy. No sami jistě znáte ty případy, kdy zaostalí burani vyrušovali zaklínače a snažili se s ním konfrontovat.
Na rozdíl od Kita, nebyl nijak znepokojen tím, že sedí vzadu. Byl rád, že nemusel být všem na očích. Mezitím měl čas si loknout alespoň, nějaké elixíry, o kterých nevěděl zda je bude potřebovat, ale co kdyby. Pak už by na ně čas neměl. Ano sice nemuseli zafungovat tak jak by si Agi přál, ale to snad nebude dnešní případ.
Mimo herně:
Blizzard ( musím přehodit 15)
Alchymie 2 + Zručnost 1 + Talent

Agilbert hodil/a 4d6 a součet kostek je 16:
6, 5, 4, 1

Kočka (také 15)
Alchymie 2 + Zručnost 1 + Talent

Agilbert hodil/a 4d6 a součet kostek je 14:
5, 1, 5, 3

Dal si oba elixíry, které měl zrovna u sebe a doufal, že mu pomůžou ve vyšetřování toho místa, které by prý nemělo být vůbec záhadné. Ostatní si jistě po cestě popovídali. Agimu přišlo místo divné ještě dříve, než stihl vůbec vystoupit z povozu. Jeho medailon vibroval celkem intenzivně. Znamenalo to, že je zde magie a ne úplně v malém množství. "Ty cítíš magii?" podíval se překvapeně na Kita, muže který s ním seděl vzadu. A začal přemýšlet, zda se jeho amulet klepe, kvůli něčemu velkému. On sám nemohl určit přesný zdroj působení magie, ale jak tak koukal na Kita tak ten by to třeba zvládl?

[Ife]

Na první z Damjanových otázek Radomar zpočátku jen souhlasně zamručel. Jen co ale pohnal koně do správné zatáčky, vypadlo z něj i něco víc.
"Dybych neznal, tak nikam nejedete."
Muž ignoroval zvědavý pohled svého spolusedícího na kozlíku, oči stále upřené na cestu.
"Dyž je cesta kolem," pokrčil mohutnými rameny. Nezdálo se, že by to sám hodlal nějak rozvádět.
Na ujištění, že paní Loře žádné nebezpečí nehrozí vozka jen spokojeně zabručel. Ale moc dlouho mu to nevydrželo, protože to se už do konverzace vložil Kit. Radomar si nasupeně odfrkl a poprvé za celou cestu se obrátil dovnitř do vozu.
"Točna je Točna. A vy chalani máte kliku, že vás tam vůbec vezu!"
Zjevně mu přístup mladého čaroděje nesedl. To už mu byl sympatičtější vědmák, co celou cestu mlčel jak skála a hleděl si svého.
Naštěstí vozkovu pozornost opět odvedla cesta a Damjanova otázka. Nejprve se na něj zmateně podíval, ale když zjistil, kam míří jeho pohled, došlo mu, proč se ptá.
Zavrtěl hlavou.
"Ty tu sou, co pamatuju. Kočáry jim říkáme," zabručel o dost smířlivějším tónem.
Vůz dokodrcal ještě blíž k Točně a Radomar začal navádět koně k jednomu z napajedel pro ně připravených. Ne, že by to bylo příliš potřeba - zcela zjevně tu nebyly prve. Na Kitovu otázku jen nespokojeně zabručel. Asi si o něm myslel svoje.
Koně konečně zastavily a vozka seskočil z kozlíku. Přešel ke straně vozu a odhodil část plachty, aby pánové mohli snadněji ven. Svůj pohled ovšem zaměřil jen a jen na Kita.
"Vím, že dyby nebylo Talfena, tak sem ani nepáchnete. Jemu věřím, ale vám ne. Udělejte si co máte a nedělejte problémy," poskytl mu odpověď, jakou asi nepotřeboval, a pak se beze slova otočil a zamířil ke stolům, kde sedělo asi půl tuctu jeho kolegů. Zanechávaje své tři pasažéry na pospas osudu a jejich vlastním rozhodnutím.
Už při zastavování mohl Kit cítit, jak je všechny tři objal mocí nasycený vzduch. Jakoby se tu skutečně vznášel jakýsi magický opar, který je tři i všechny vozky u stolů objal, jako neviditelná mlha. Ta ale kromě vzduchu prostupovala i celou budovou. Od zdí po stoly, všechna hmota kromě zmíněných lidí byla mocí naplněna. Agiho medailon to taky reflektoval, když mu na hrudníku tančil malý čardáš.
Od pohledu tu ale jinak bylo vše, jak mělo. Formany u stolů od pití a přátelského hovoru zcela zjevně nic nerušilo. A nevypadalo to, že by tu byl někdo nějak zneklidněný. Otevřené dveře krčmy spolu s okny, kterými se vylévalo teplé světlo do noci, jakoby přímo zvaly dovnitř. Stejně jako stoly před hospodou zvaly k odpočinku.
Radomar, který přestal našemu triu věnovat jakoukoliv pozornost, došel k otevřenému oknu hostince, prohodil pár slov s krčmářkou vevnitř, kterou bylo na malý okamžik možno v něm zahlédnout, a o malou chvíli později dostal korbel piva. Pozornějšímu pozorovateli nemuselo uniknout, že bez placení.

[Damjan]

Damjan si mladíka prohlížel zkoumavým pohledem a nakonec mu musel dát zapravdu, takže jen přikývl. „Zřejmě to tak bude,“ přitakal, přesvědčený, že mu ten mládenec skutečně někoho připomíná. Řešení měl nadosah, tím si byl jistý, ale stejně jej ze své paměti nedokázal vylovit. Zabýval se přemýšlením ještě chvíli na voze, ale pak přišly myšlenky na něco jiného, společně s otázkami, které Radomara zřejmě moc netěšily a nebavily, ale Damjana to nezajímalo. Byl zvyklý se informovat co možná nejvíce, než někam strčí nos, než kopne do vosího hnízda.
Zapřemýšlel nad tím několikrát opakovaným prohlášením, že Točna je Točna, ale nahlas se to rozhodl více nerozebírat, protože nechtěl nakonec ještě popíchnout vozku a poštvat ho proti sobě, pak už by jim jistě neřekl ani písmeno. „Zajímavé,“ opáčil na téma Kočárů a hned to zase pustil z hlavy, protože tu informaci ve skutečnosti za až tak zajímavou nepovažoval, zatím ji nevyhodnotil ani jako užitečnou.
Až na Točně samotné se začalo cosi dít. Tedy... Damjan nebyl schopný ten magií prosycený vzduch vnímat, ale zato si všiml, že zbystřil jak Kit, tak zaklínač, takže se po chvíli otočil jejich směrem s podezíravě nakrčeným obočím. „Děje se něco, pánové?“ zeptal se, neboť by byl tuze nerad, kdyby mu něco podstatného uniklo. A zrovna teď mu unikalo to nejpodstatnější ze všeho - magická aura vznášející se nad celým místem.
„Možná bychom se tedy měli jít zeptat po té paní Loře,“ podotkl po chvíli, ať už se o té magii dozvěděl, či nikoliv. Jedno bylo jisté - nemohli tu zůstat stát a tvářit se nejistě, měli práci, kterou bylo nutno vykonat. Nějaký magický obláček je přece nemohl zastavit, třebaže to bylo podezřelé a rozhodně to bylo něco, kvůli čemu by se měli mít na pozoru. Damjan se však měl na pozoru i bez magie, z vlastních zkušeností věděl, že se nevyplácí chovat se zabedněně a nevšímavě.
A vykročil k Točně.

[Kit]

Točna je Točna, brblal si sarkasticky a hlavně v duchu Kit, ale další vyptávání raději vzdal. Nevypadalo to, že by z formana dostal nějaké jiné informace, než že Točna je Točna. Proč se to vlastně asi jmenovalo Točna? Že by se tam točilo nejlepší pivo široko daleko? Nebo že by se po tom pivu všem točila hlava? Točna je Točna. Zajímavé vysvětlení. A ještě zajímavější bylo, že podle chlápka měli kliku, že je tam vůbec veze. Kit polkl otázku, proč jako mají kliku, protože tušil, že by spíš než odpověď dostal po tlamě.
No a pak to přišlo. Děje se něco? Cítíš magii? Možná si měl na čelo rovnou nalepit obří nápis „čaroděj“ a pod to možná i ten dovětek, že chce poskládat hranici z cedrového dřeva s příměsí pár polínek třešní. Jaký vůbec zavdal zaklínači důvod, aby se ho na něco takového zeptal? Jen že prohlásil, že se mu něco nelíbí? To by byl zaklínač hodně domýšlivý a Kit zaklínače za zrovna inteligentní stvoření nepovažoval. Ale koho on za inteligentní stvoření považoval, že. „Co tě vede k myšlence, že bych mohl cítit magii?“ A i kdybych ji cítil, copak bych se tím snad chvástal? Zamračil se na zaklínače, čímž mu vlastně neodpověděl, ale jeho rozhodně zajímalo, jak na to ten chlap s kočičíma očima přišel. Nekouzlil a vyloženě jednoznačně se nahlas také nevyjádřil. A pak tu samozřejmě byl ten druhý, který si jejich malého intermezza všiml. „Myslím, že tady vědmák se pokouší říct, že tu je magie.“ Kývl hlavou k zaklínači. Ne, prozatím nebylo třeba se jim svěřovat, co kdyby měl někdo z nich strýčka u těch milých pánů od Věčného požáru? Talfen neříkal nic o tom, že by měli spolupracovat, jen že víc očí víc vidí a víc uší víc slyší. „To bychom měli, kvůli ní tu přece jsme.“
Ten pocit, když proplouval magií jako oceánem Moci, se mu nezamlouval, protože tu něco bylo špatně. Moc špatně. Kdoví, co se tu vlastně točilo, že měl Radomar takové nutkání jim nutit to, že Točna je Točna. Ale protože nic vyloženě špatného tu necítil a neodvažoval se použít jakéhokoliv kouzla, aby to tu jako spící výbušninu nevyhodil do povětří, šel se usadit ke stolu tak, aby měl dobrý přehled o dění v hospodě a hlavně o pohybu kohokoliv, kdo mohl být slečna Lora. Kdyby se však vyskytla i nějaká jiná hezká slečna, pravděpodobně by se vůbec nezlobil.

Mimo herně:
Smysly 1

Kit hodil/a 1d6 a součet kostek je 4:
4

[Agilbert]

Tak byli tady, na té Točně. Proč tu byli bylo všem jisto jistě jasné. Měli jeden společný cíl a ten Agi plánoval co nejrychleji dokončit, dostat peníze od zadavatele a táhnout po svejch. Nebyl přeci v Redanii jen tak. Měl tu nějaký cíl a úkol. A k obou svým cílům by mu tihle dva nepomohli, nebo to tak alespoň odhadoval. Stále se mu v hlavě pojil výraz Točna je Točna, bylo to jako když slýchával jiné kecy takového původu, jako mladší. Ještě když se teprve učil a formoval na zaklínače.
"Jen má domněnka a tvůj pohled." usmál se zaklínač na Kita, "Ale nevím příteli, třeba máš jen lepší čich na jídlo, které se zde vaří. Možná proto jsi zbystřil." zasmál se a otočil se směrem k druhému současnému parťákovi, který se jich obou zeptal na otázku. Na tu sice Kit odpověděl první a tak Agi mohl být zticha. "arse daerienn" řekl si velice potichu zaklínač. Kdyby tu byl někdo kdo by ovládal základy, aby nemohl odhadnout co si říká pro sebe. Byla to vlastně jenom taková jeho domněnka. Ruku by za to wyverně do huby sice nedal, ale.
"Souhlasím, měli by jsme se tu trochu porozhlédnout." odkýval tomu staršímu zaklínač a šel prozkoumávat místa, kam se zatím ostatní nevydali. Spoléhal, že by mu jeho kočičí oči a ještě k tomu Kočka mohli pomoci, aby viděl o mnoho lépe než ti dva s obyčejnýma očima.
Mimo herně:
Smysly 1 + 2 za kočku

Agilbert hodil/a 3d6 a součet kostek je 12:
1, 6, 5