QUEST: Za ostnatým drátem (ND)

[Valdur]

Čas pomalu plynul a pro vězně v dolech to bylo přímo učiněné peklo, jelikož vše se tak pomalu táhlo, že to chvíli vypadalo, že to nebude mít konce, však po nějaké době zvolaly strážní, že je konec směny, a tak se mohli všichni unavení přesunout ven nadýchat se čerstvého vzduchu, jen světla moc neměli. Pomalu se stmívalo, a to znamenalo chvíli volna, než půjdou ostatní spát (Noví vězni dorazili kolem brzkého odpoledne). Někteří nováčci se belhali k vodě, ale stráže takové navedli k ostatním, kteří už věděli, že se nejdříve půjde na nástup, kde se bude ještě kontrolovat obsahy kapes, jestli něco náhodou nevzali, i obyčejný kámen by mohl být problém. Rozhlásili se jen služby, kteří vězni měli a pak přišel na řadu rozchod, kdy měli vězni chvíli na odpočinutí a také, se rozdávalo jídlo, jestli se té divné kaši mohlo tak říkat. Vybraní vězni rozdávali jídlo ostatním, jen nováčkům dávali menší porce, než veteránům. Přístup měli jen na nádvoří a ke studně, nikde jinde však nesměli.

[Sarren]

Když Berhart běsnil, Sarren byl snad i na chvíli rád, že jsou pod dozorem těch panáků, co by jistě v pořádné přesile s rychlostí blesku zpacifikovali kohokoliv, kdo dělal problémy. Gryf se cítil zranitelnější, když nemohl používat znamení, protože na ně spoléhal více, než na svůj meč. Neměl z Berharta strach, ale už věděl, že jeho rány docela bolí. A to to tehdy na fotbale ještě nebylo osobní. Zachoval neutrální tvář, snad se na něj díval i trochu povýšenecky. Jen ať se to mládě slovně vyřádí, stejně si nic nedovolí.

V dole jejich slovní výměna pokračovala v podobném stylu. "Oh, to mě tak moc mrzí, že jsem tě ranil," řekl bez emocí. Pak se uchechtl, když Berhart přišel s kreativním nápadem, jak se asi Sarren mohl dostat do vězení. "Těsně vedle, bručoune. Jak se zdá, už zase se sereš do práce ty mě, ne naopak," prozradil náznakem. Pak dělal co mohl, aby si Medvěda už dál nevšímal. Nepochyboval o tom, že ještě budou mít dost příležitostí prohodit pár slov, či něco víc. Práce už tak byla pěkně na hovno, všude prach, špína a bolavá záda z monotónních pohybů, na které ani zaklínač nemohl být připraven. Čas snad ani neubíhal, nicméně pořád to byl jen první den a zatím snad nehrozilo, že by se nováčci z nového režimu zcvokli. Když byl konečně konec a strážci vězně vyhnali z dolů, Sarren taky instinktivně zamířil ke studni, jen aby byl přesměrován na nástup. Využil té příležitosti, aby zjistil, jestli se tam s nimi nachází Karl.

Mimo herně:
Všímavost (1) + Smysly (2)

Irviel hodil/a 3d6 a součet kostek je 14:
4, 4, 6

Po úmorném nástupu konečně nastal čas pro doplnění alespoň části energie. Gryf dostal malou porci čehosi kašovitého, což zhltl bez jediného šklebu. Hlad měl pořádný, a stejně tak žízeň a neměl chuť se pouštět do roztržky jen kvůli větší porci. Pro vodu by se však klidně i porval, kdyby to bylo nutné. Snad to ale nutné nebylo. Sám si pak v hlavě dával dohromady všechno, co se mu podařilo zjistit. Nebylo toho moc. Musel najít nějaký slabý článek obrany. Zamyšleně se díval na studnu, a přemýšlel o tom, zda je tu vybudovaná nějaká primitivní kanalizace. Samozřejmě věděl o oné samotce, ale zatím předpokládal, že to bylo místo, ze kterého nevedla žádná cesta ven.

[Berhart]

Předehra se Sarrenem se vyvíjela velice příznivě. Každá věta, kterou vypustil z huby, byla dalším argumentem pro její rozmlácení na kaši. Čistě z principu. Když někdo zabije nestvůru, a ještě u toho zachrání něčí kejhák, je na místě od zachráněného, nabídnout odměnu. Ne ukrást trofej. Tenhle kriminál na romantické tanečky nebyl úplně stavěný, ale ona se příležitost najde. Raději dřív než pozděj, páč na krumpáč Bertově tělo rozhodně připravené nebylo. A vědmácká konstituce zaručovala, že smrt z vyčerpání by byla dlouhá. To nehodlal dopustit.

To jako čekají, že se pokusíme probít ven s kamením v rukou? blesklo medvědovi hlavou, když jim šacovali kapsy. Viděl se u studny, hltat chladnou vodu. TOhle musel být jen další způsob, jak z nich dělat poslušné ovečky. Ale on byl medvěd, žádný domácí dobytek. Nejdřív se nahrnul ke studni. Způsobně si stoupl do řady a nezamýšlel dělat rozruch, předbíhat nebo se s kýmkoliv vůbec bavit. Ale pokud někdo zkusil předběhnout jeho.... inu, popadl by ho za flígr, o tom žádná.
Složení jídla nekomentoval, jeho množství pak jen tichým zabručením. Dá tomu den, dva, než kvůli množství jídla narve něčí hlavu do cizího zadku. Věděl, čí hlavu by na to rád použil.
Vylízal kaši do sucha, kdo ví, jak často to jídlo rozdávají. Každý kousek energie se bude hodit. Našel si místo, kde se dalo slušně posadit a nabrat trochu sil. Pohledem pomalu cestoval mezi Sarrenem a samotkou-latrínou. Jako by ho mohl silou vůle odlevitovat nad tu díru a pak pustit dolů. Uchechtl se, kdy si představil jak visí ve vzduchu, kope nožičkama a pak udělá žuch. Ze spodu to vycákne. Ach, krásná představa. Jednou se dočká. Nejdřív ale zjistí, jak to ten fušerský podvodník myslel, že se mu zase sere do práce. Z nedostatku jiné činnosti tak učinil zrovna. Namířil si to přímo přes dvůr k vytáhlému černovláskovi. Několik muklů ho se zájmem sledovalo, neb čekali rvačku a zábavu, ale nestalo se. Bertík nakonec zvolnil a místo přesti dopadl na Sarrenův ksicht jen medvědí stín. ,,Takže, než ti udělám z držky to, co tu podávají k jídlu a hodím do toho luxusního pokojíčku támhle," máchl rukou k vytouženému cíli nad kterým se rojily mouchy, ,,možná by si mi mohl říct, do jakého kšeftu se ti tu motám? Protože co sem viděl posledně, nejspíš by tě vykuchal i starý prašivý ghúl. S tím dwimeritem na rukou možná i zuřivější kurva." Natáhl si nohy a udělal pohodlíčko. Vlastně doufal, že se mu podaří gryfa nasrat tak, že s rvačkou začne sám. Nechal by si jich pár vrazit, než by toho šmejda odtáhly kam patří. Pak by si Bertík s chutí skočil ,,odskočit."

[Orlin]

Orlin proklínal den, kdy kývl na tento úkol neboť jak se zdálo, nemělo to být tak lehké. Dostali se na bohem zapomenuté místo, kde vládl jen chaos, neklid a brutalita. Ale i přesto, jak se zdálo, tu zkvétal nějaký ten podomní obchod. No, podomní, to se zase tolik říct nedalo, ale někdo jim tu šmelil přímo pod očima. Na elfově tváři se objevil mírný úšklebek a zapamatoval si tvář onoho chlapíka. Vypadalo to, že i v pekle se dal najít někdo s kým by se dalo jednat. Když nepočítal kolegy zaklínače. Dobře, možná kolegu zaklínače, zbylí dva vypadali, že si čerstvě nafasované krumpáče maximálně zarazí do svých hlav. Samozřejmě, že by si černovlas rád poslechl jejich příběh, možná by se mu i trochu zasmál, ale zároveň se bál, že kvůli nim rupne veškeré plánování. A to s plánem ještě ani vlastně nezačal.
Z myšlenek o tom, jak se mělo všechno podělat ho probral až druhý, klidný, zaklínač. "Tož, něco by se našlo. Místní šmelina evidentně kvete," pronesl s mírným uchechtnutím, zatímco si ho trochu prohlížel. "Co máš ty?" oplatil mu otázku. Byl zaklínač, co měl rád něco za něco a zároveň si část informací vždy ponechal pro sebe. Nevěděl tedy o nic moc víc, ale věděl kde hledat spojku na výměnu. Aspoň vzhledově. Ne, nebyla to kdo ví jak velká výhra. Snad by se mohlo ukázat, že alespoň tento Zaklínač má dost rozumu, aby na sebe nestrhl pozornost všech. Orlin se v dole držel poblíž něj, hodlal si ho trochu oťukat, ba kdo ví, zabřednout do konverzace. Sám to tu vyřešit nemohl a měl tušení, že tu ten zaklínač taky nebyl jen tak pro jahody. Nebo spíš balvany, podle toho jak z nich někteří byli nadšení. Jo, kdyby se tu dalo najít třeba nějaké zlato, to by byla jiná. Ale nic takového zatím jeho kočičí oči nespatřili.
Šichta nebyla zrovna terno, Orlin se zaměřil na šetření sil, ale zároveň se viditelně neflákal, protože se bál obušku a podobných. Šílenství kolem vody ho zatím tolik nezrušovalo, dokázal ještě vydržet. Ale v tomto okamžiku se zaměřil na jinou věc. Chtěl zjistit jestli z jedné studny pijí jak vězni, tak dozorci.
Mimo herně:
Smysly + Všímavost (1+2)

Orlin hodil/a 3d6 a součet kostek je 8:
6, 1, 1

To by se dalo využít v budoucích časech, ať k odstranění části strážných nebo jiným vylomeninám. No, tak jako tak se po šichtě naskytl krátký čas na odpočinek a dokonce i čas na něco, co se někdo odvážil nazvat jídlem. Však to byla břečka. Neobjektivně rozdělovaná břečka. Jeden by řval, že to byla diskriminace nováčků, ale i přes svojí obratnost si Orlin proti tolika starším vězňů netroufal. Však on se svým přídělem nějak vypořádá. Hodlal rozjet nějaké to plánováníčko. Usedl tedy k Rowanovi a na chvíli na něj jen zíral, zatímco ujídal ten blaf. "Docela změna životního stylu, což?" zkusil navázat další konverzaci. Sice si byl poměrně jist, že tu byli oba pro stejný cíl, ale taky to mohl být podrazák, co mu vrazí kudlu do zad. Ale cítil tu větší šanci na kooperaci než u dvou rozhádaných blbounů.

[Rowan]

Rowan stál při nástupu skoro nehnutě, až na započetí konverzace s černovlasým zaklínačem, který mu byl značně povědomý. Elfů za život nepotkal tolik, ale pokud se mu někdo vryl do paměti, musel ve svém oboru vynikat. Ne přežívat. A když si změřil vědmáka pohledem, věděl, že příliš nestrádá a umí se o sebe postarat. Přežít a uspět. To začínalo mít v Rowanových očích jakousi cenu a jeho zájem z logiky věci vzrostl. Protože dostat se odtud neměla být příliš sólo záležitost. Byl ale rád, že mu odpověděl. Že by malá skulinka v perfektním systému? Možná jim bleskla malá naděje. Ale opravdu tak malá, že by ve tmě dolu nejspíš chcípla. „Nic moc sofistikovaného,“ odvětil mu stejně klidně a znovu se podíval po věžích se zvony. Ty ho trápily víc než kotel se smůlou. Jak už nejspíš pochopil, hrálo se tu na sílu a počty. „Ale ty zvony by mohly být problém,“ dodal o něco tišeji, ale nic víc nedodával. Bavit se o něčem takhle otevřeně a ještě po příjezdu by bylo bláznovství. Bylo mu jasné, že tu nějakou chvíli stráví, musel poznat systém, jak to tu chodilo, kdo měl na koho vliv, kdo byl v poutech, ale věděl všechno a kdo byl nebezpečný. Nemínil nic podcenit.
V dolech se rovněž držel blízko Orlina, tak nějak přirozeně předpokládal, že si ho bude chtít proklepnout, zjistit, jakou pro sebe navzájem budou mít cenu. Protože čím déle tu byl, čím déle se na něj vědmák díval, měl pocit, že jsou tu pro stejnou věc. Stejného člověka. Byli blázni ve stejném poslání. Nenechal se ale příliš rozptýlit a pracoval. Ne sice tolik, jako Medvěd o kus dál, který se ve volných chvilkách hašteřil s druhým vědmákem, ale tak, aby si nevysloužil pobyt v latríně. I když tušil, že se tam mohl z vůle nějakého vola dostat i za menší blbost.

Po práci odložil krumpáč a vyšel ven, ale rozhodně se nehnal jako zvíře ke studni. To by nebyl úplně on, navíc je stejně postavili do řady a kontrolovali všem obsahy kapes. Ty jeho byly prázdné jako sny mnohých vězňů tady. Že by ale namísto šutrů v kapsách měli přepočítat raději krumpáče, to nikoho ovšem nenapadlo. Zkrátka zařízení, jak má být. Před jídlem zamířil ke studni, kde si vystál poctivou frontu a napil se. Byl tu den, ale už ho sralo úplně všechno. Jako by se vrátil do dětských let na farmu rodiny, která ho vychovávala. Pamatoval si sice velký kulový, deník mu pověděl zpětně mnohé, ale pokud si nějak představoval práci tam, vypadala nějak takto.
Nechal si naložit jídlo; menší porci, z pochopitelných nováčkovských důvodů, ale neremcal, raději snad ani nezkoumal obsah kaše a posadil se naproti Kočce. Nadechl se a jídlo do sebe začal skoro bez dechu házet. Do chvíle, než padla vtipná otázka. „Rekreace, na kterou se nezapomíná,“ dodal na to, když dojedl a odložil misku stranou. Doufal, že ty se taky budou spolu s lžícemi při vracení kontrolovat. Počítat by to nechtěl. Teď se ale soustředil pohledem na vědmáka a mírně přimhouřil oči. Ne, že by mu nevěřil, ale… ještě ne tak úplně. Jeho pomoc však potřeboval. A on jeho taky. „Nemusím se ptát, proč sis sem udělal výlet, viď?“ hlesl chladně, aniž by se mu ve tváři výrazně pohnula jakákoliv vráska. Jen oči barvy citrínu mu živě zaplály. Kousek od jen se zatím rozpoutala další slovní roztržka mezi zaklínači. A Rowan se rozhodl napůl poslouchat z bezpečné vzdálenosti svého stolu, pokud to bylo možné.

Odposlouchávání Gryfa a Medvěda
Smysly+Všímavost

Rowan hodil/a 2d6 a součet kostek je 8:
4, 4

[Sarren]

"Vskutku barvitá volba slov," zvedl Sarren zrak směrem k Medvědovi, který si k němu opět našel cestu. Že by v hlase dlouhána byla špetka uznání? Ach, to ten nepravděpodobný cit pro poezii, který se vyvinul u nelítostného zabijáka monster. Sarren seděl klidně, měl z té práce docela dost a nechtěl plýtvat další energií na Medvěda, který si stejně nic nedovolí, tím si byl Gryf celkem jistý. Hodlal toho hezky zneužít, jako obvykle. Sice ho ty narážky na rozmlácení xichtu ze začátku sraly, ale když se hodně výhružek opakuje dlouho bez nějakého činu... jeden to tak trochu přestane brát vážně. Sarro předpokládal, že se z toho brzy stane rutina: "dobrou noc, debile." - "i tobě, kreténe," - "ať tě ve snech mlátím celou noc," - "drž hubu, nebo ti ji rozbiju už teď..."

"Uhm, a proč přesně bych ti to měl říct?" zašklebil se na Berharta, s takovým tím povýšeneckým výrazem, který naznačoval, že Gryf tu má výhodu, nehledě na dwimmerit na jeho zápěstích. Protože kdyby si Medvěd začal, tak do latríny poletí sám. Sice nebylo jisté, že Sarrenovi jedoho dne nerupnou nervy, ale mohl se alespoň pokusit veškerou svou nenávist soustředit jen do slov. Fakt, že se fyzicky docela vybil při práci té sebekontrole jen pomáhal. Gryf se trochu nemotorně nahnul blíž k medvědovi, jako kdyby mu vyloženě nastavoval tvář pro ránu. Pak mu položil ruku na rameno, jako kdyby snad byli dva staří známí a řekl trochu tišeji: "Nevím jak ty, kamaráde, ale já tady nehodlám uhnít. Možná, když na chvíli přestaneš být debil, dostaneš příležitost splnit si svoje sny později," dýchal mu přímo do obličeje, aby ho svou blízkostí řádně otravoval.

[Valdur]

Sarren - Ať se díval, jak se díval, známou tvář kriminálníka a dřívějšího zadavatele předchozího úkolu nemohl mezi lidmi najít a to se koukal na všechny hlavy. Ani jedna mu ho nepřipomínala.

Orlin - Chvíli sledoval studnu, ale všiml si jen, jak k ní jdou jen vězni, to však neznamenalo, že by jí nevyužívali i stráže, kteří však mohou mít svůj vlastní zdroj s čistší vodou.

Rowan - Snažil se zachytit každé jejich slovo, avšak jediné, co se tak dozvěděl, tak že se hádají o nějaké práci, avšak dozvěděl alespoň něco užitečnějšího, přesněji to, že se ti dva pravděpodobně již dříve setkali.

[Berhart]

Možná by se i začervenal tou chválou, kdyby mu něco takového emoční možnosti jeho bytosti dovolovaly. Za těch pár okamžiků v lese a hodiny práce zde nabral o Gryfovi naprosto přesnou představu. Arogantní blbeček, co ještě nenarazil. Inu, Bert si byl celkem jistý, že tou zdí o kterou si ten opeřenec rozbije vrňák, bude právě on. Jediné čím si jistý nebyl, bylo jestli je tak nedočkaví, aby v té žumpě chtěl skončit s ním. Dostat ho tam byl úkol prvořadý a jasný. Co se jeho samotného týkalo, pokud to jinak nepůjde, klidně se tam nakonec nechá zavřít taky. Alespoň budou mít nějaký čas pro sebe a Bert mu konečně vysvětlí, že krást trofeje medvědům se prostě nedělá. A nevyplácí.
Pro dnešek si ale řekl, že může ještě nějakou dobu počkat. Třeba se najde lepší příležitost osladit Gryfovi život. Zatím tak jen pokrčil širokými rameny: ,,Abych tu práci za tebe udělal a ty pak shrábl odměnu? Jak máš ve zvyku." Poradil mu vlastně docela chytře, přesně v gryfím stylu. Nechat práci udělat velké chlapečky a pak jim ukrást kořist. Ale on Sarren měl asi svoje vysvětlení.
Bert musel překonával svrbění, jaké nepoznal už hodně dlouho. S tím křivým frňákem tak blízko.... ach, jak snadné by bylo mu ho rozmlátit čelem. Jedna šikovná hlavička a bylo by to. Sám mu položil tlapu na rameno a upřeně se zahleděl na kořen nosu. Touha ho tam uhodit čelem byla přímo hmatatelná. Nakonec to ale přešel. ,,Na můj sen máš malý prsa a moc končetin. Ale pokud, kamaráde, si mám vybrat, kde ti rozbiju hubu, tak radši někde venku." Spolčovat se s gryfem smrdělo průserem a podrazem. Medvěd ale neměl co ztratit. Sám se odsud asi neprobije. Skupina zaklínačů, to by ale mohla být jiná. ,,Vážně mě svrbí čelo, když si takhle blízko," podotkl po chvíli, hlavně z obavy, aby je bachaři nezmlátili a nehodili do žumpy za sodomii. A taky by to prostě nemusel vydržet. Známe medvědy, že.
Rozhlédl se nenuceně po plácku, než našel co hledal. Další zaklínače. Dloubl do Sarrena loktem, o dost víc než by nenápadnému signálu slušelo. ,,Je nás tu víc. Možná by nebylo špatné spojit školy." Návrh tak nemedvědí a neBerhartovský, až mu to drhlo v puse. Ovšem v téhle situaci musel uznat, že jsou v hajzlu a nic než spolupráce jim nepomůže.

[Sarren]

Sarren pobaveně pozvedl koutek. Berhart si sice nemohl odpustit další narážky na Sarrenovu nečestnost, ale snažit se v gryfovi vzbudit výčitky svědomí za ukradenou trofej bylo asi tak účinné jako rdousit kajrana holýma rukama. "Učíš se rychle," poznamenal. "Ale to teď není důležité," odtáhl se, nakonec ani ne tolik z obav, že by mu Medvěd něco udělal, ale spíš proto, že nechtěl poutat zbytečně moc pozornosti. Byl docela rád, že Berhart neměl v hlavě úplně nasráno, a pochopil, že spolupráce se v tomhle výjimečném případě může hodit. Však i Sarrovi to bylo proti srsti, ale znáte, jak to je. Nepřítel mého nepřítele...

Sarren poněkud kysele pozvedl obočí, když ho Berhart laskavě obeznámil se svými sexuálními preferencemi. Docela nechápal, co to mělo do činění s plněním si snu o pomstě, ale to prostě nevysvětlíte někomu, kdo byl v tomhle ohledu opožděnej a teprve nedávno začal objevovat, že může existovat něco jako náklonnost k jiné osobě. Ne, život samotáře, ani zaklínačský výcvik zrovna neprospíval tvorbě charisma, ani chápání mezilidských vztahů. Tvrdý náraz loktem možná nebyl ničím příjemným, ale alespoň to byl typ signálu, kterému Sarren dobře rozuměl.

"Všim sem si," odsekl v reakci na Bertův návrh, ale dal té myšlence šanci. Tým dvou zaklínačů Sarrovi přišel jako maximální velikost, co by snesl, ale... tohle monstrum jménem Auschgkqsdfwadnvagen bylo přeci jen možná až příliš velké i na dva zmutované zabijáky. Sarren přeci jen z dobrých důvodů důvěřoval víc schopnostem zaklínače, než jakéhokoliv jiného vězně, ale v duchu si přál, aby to alespoň nemuselo být tak moc mezi-školní. "Tak fajn, tak fajn," vzdal to po chvíli vnitřního boje, jestli je to fakt nutný. "Ale než něco rozběhnem, navrhuji, abychom se dali dohromady a zrasili huby těm hajzlům, co si tu berou největší příděly," řekl opatrně a tiše, však docela nadšeně svou představu, jak přežít do té doby, než dostanou šanci zdrhnout. Hezky se mezi zvířaty dostat na vrchol potravinového řetězce, to byl jeho styl.

[Berhart]

Vědmácký výcvik opravdu není ta nejlepší průprava pro chápání jemné neverbální komunikace. Proto si mohl Bert vyložit Sarrenovo šklebení všelijak. Naštěstí ho nenapadla varianta, že by Černý gryf opravdu chtěl být jeho snem, a šklebí se proto, že to Medvěd zavrhl. Takové myšlenkové pochody neměl mladík z Amellu naprogramovány. Kolegův výraz připsal na vrub hnusné břečce, co měli k jídlu.

Nakonec se dobraly jakémusi souhlasu a uzavření dočasného příměří. Něco jako smlouva o smlouvě budoucí. Teď se společně dostanou ze sraček, a pak si v klidu někde při měsíčku rozbijou ciferníky. I když nejspíš budou muset spolupracovat, a ne jen spolu. Bertova dosavadní zkušenost s ostatními zaklínači byla dost, řekněme nešťastná. Většinou je musel vytáhnout z průseru. Třeba zrovinka tadyhle Sarrena, kterému by maskot jeho školy natrhl řiť. O albínské břišní tanečnici z Ofíru ani nemluvě.
,,To beru," zazubil se a vrhl na ony místí vazouny mlsný pohled. Medvěd si vždy vezme, co chce. I smečka vlků si rozmyslí stavět se mu do cesty. A tohle nebyli ani vlci. Spíš prašivý ořeši, co se utrhli ze řetězu a myslí se, že vládnou světu. Zavlnily se mu svaly na bolavých pažích, když se chtěl zvednout a vyrazit k nim. Zakřupaly klouby v rukou. Jenomže ani medvěd není blázen, a ví, kdy je boj marný. Povolil napjaté svaly a sklopil hlavu. ,,Blbé místo. Chce si je to odchytnout někde, kde bude míň bachařů," poznamenal nakonec. Byl si jistý, že by to skončilo jejich pobytem pod latrínou. Sarrena by tam rád viděl, ale sám se tomu chtěl vyhnout.
,,V dole odchytni elfa. Já dám návrh tomu druhému," řekl nakonec, než se otočil a šel pryč, najít si pohodlné místo k odpočinku. I když, nedalo mu to a po pár krocích ještě vrhl přes rameno naprosto vážné: ,,Při příštím jídle bude nášup."