Hádankový Labyrint

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 133
Registrován: 12 srp 2021, 10:49

Re: Hádankový Labyrint

Příspěvek od Freyja an Varg » 08 zář 2022, 11:48

Skupina S (Varren, Rianne, Freya)

Konečně si jí přestala všímat a sklapla. A i když zaklínačka stále hovořila na trpaslíka a sem tam něco prohodila i k ní, přestala pro ni být tak otravná. Freyja se tam zatím mohla v mezičase věnovat udržení svého vnitřního klidu, aby se už nic takového neopakovalo. Vyděsilo ji, jak rychle dokázala začít ztrácet kontrolu. Na druhou stranu, udržela se, a to i přes hučení zaklínačky do její hlavy. Zastavila to, zvládla to. Zřejmě by na sebe jistým způsobem měla být pyšná. Ale jestli se co nejdřív nedostane z toho podělanýho místa, tak to tady brzy přinejmenším rozmlátí.

V další místnosti už se neudržela, když v zoufalství praštila do okenního rámu. Trpaslík ji upozornil, aby dávala pozor, protože ona místnost nevypadala zrovna stabilně. „Pardon,“ zamumlala a hlasitě vydechla, když v tom uslyšela onu hádanku, zatímco se Varren s Rianne rozvalovali na posteli. Nakonec dospěli k tomu, že řešením hádanky by mohl být klavír, což se ukázalo jako správná volba, která jim odemykala další dveře.

Rozhodli se jít rovnou za nosem. Právě včas, protože to vypadalo, že kdyby ještě chvíli otáleli, tento pokoj by se pro ně nepěkně postaral. Polkla, když zahlédla onu kouli. Klidně je mohla zranit, třeba i zabít. V další místnosti se za nimi ovšem velmi rychle zaklaply dveře, což ji přimělo, aby se otočila a zalomcovala klikou. Zpátky se prostě nedostanou, musejí vpřed. Rozhlížela se kolem sebe. Tahle místnost jí připadala zatraceně divná. A dveře, nikde. Cože? Kam se poděly ty, kterými přišli? „Co se to tu děje?“ hlesla s pohledem upřeným na místo, kde se ještě před chviličkou nacházely dveře. Neočekávala odpověď. Spíš si to jen zamumlala pod vousy.

Pokračovala dál a našlápla na jednu z dlaždic, na které se nacházel symbol kruhu. Dlaždice začala zářit a hned poté blikat. Lekla se toho a ze symbolu trochu uskočila. Po pár pomalejších zablikání dlaždice zase zhasla. “Co je zase tohle?” Pozorovala podlahu a začala s podmračeným nechápavým výrazem prohlížet i další dlaždice se symboly. “Zřejmě to má nějakou kombinaci, na kterou musíme přijít,” napadlo ji logicky. Ale podle jakého klíče má volit správný obrazec? Pohledem se zastavila na symbolu, který vypadal jako srpek měsíce. Chvíli se do něj pohledem vpíjela, jako by ji šestý smysl říkal, že tohle musí být přeci ono. Tenhle labyrint je záludný. Možná, že všechno mělo svůj smysl, a ť už se tu děje cokoliv, zná je to. Možná, že měsíc je tím vodítkem pro ni. Je přeci vlkodlak. Tento symbol pro ni byl zásadní. Učinila jeden dlouhý krok a stanula na dlaždici se srpkem. A najednou nezačala zářit jenom dlaždice se symbolem, ale i ona sama. Tohle jistě muselo být správné řešení.

Varren svůj symbol taky našel docela rychle, i když mu to pár pokusů dalo. “Výborně. Teď ty,” přejela pohledem po Rianne. Ta svůj boj se symboly taktéž započala, ale nešlo to moc dobře. “Hej, nebuď tak zbrklá a prostě chvíli přemýšlej,” procedila. Nutno říct, že už moc možností nezbývalo, ale nervózní byla zejména z toho, že blikání dlaždic, které zaklínačka netrefila, se stupňovalo. “Tohle nedopadne dobře…,” zakroutila hlavou. Země se zachvěla a dlaždice zhasly. “Super,” ušklíbla se nespokojeně a rozhlížela se kolem sebe, kde na ně co vybafne.

Ze země se najednou zformovaly čtyry potvory. To je teda hlína… doslova. Golemové byli spíše golemci, ale to neznamenalo, že by jim ty potvory nemohly zatopit, kdyby se o to snažily. Proto na nic úplně nečekala a jednoho z nich prostě přetáhla štítem po palici, tedy alespoň usuzovala, že je to hlava. Golem se rozpadl. To šlo docela snadno. Otočila se za Varrenem, který právě zápolil s dalším golemem se svou kuší. Obdivně hvízdla nad jeho muškou, když hliněnému monstru ustřelil hlavu jak nic. Rianne se potýkala se dvěma potvorami, ale i ona si poradila. I když Freyja ještě štítem dorazila hýbající se zbytky. “S tebou je fakt kříž,” prohodila k ní naštvaně. Tohle bylo kvůli ní. “Měli bychom to zkusit znova,” nadhodila. Doufala, že se tentokrát Rianne strefí. Snad si pamatovala, co už zkoušela.

Postavili se opět na dané symboly a musela se trochu pobaveně ušklíbnout, když zjistila, že symbol, který Rianne odpovídal je opravdu kříž. Jakmile se všechny obrazce aktivovaly, objevily se čtvery dveře. “Doufám, že už to povede ven, vážně mě to přestává bavit,” postěžovala si. “Tak kam?” zeptala se, a když se nakonec dohodli, zamířila do jimi vybraných dveří po pravici.

“To snad ne!” zaúpěla nahlas, když do další místnosti dorazila. “Slepá ulička?” kousla se do rtu. “Co myslíte? Měli bychom se vrátit a zkusit vybrat jiné? Nebo…?” podívala se na onu zavalenou část místnosti a přiblížila se k ní. Zkoušela zjistit, jestli je za tou zavaleninou nějaký průchod.

Mimo herně:
Smysly (2) + všímavost (1)
Freyja an Varg hodil/a 3d6 a součet kostek je 9:
5, 3, 1



vycházím ze statů na začátku questu
protiútok golem 1+3

1. kolo
Síla (2) + Boj se štítem (2) + talent
Freyja an Varg hodil/a 5d6 a součet kostek je 16:
5, 4, 1, 3, 3


2. kolo
Síla (2) + Boj se štítem (2) + talent
Freyja an Varg hodil/a 5d6 a součet kostek je 15:
4, 6, 3, 1, 1



neplatné hody | +
Mimo herně:
vycházím ze statů na začátku questu
protiútok golem 1

1. kolo
Síla (2) + Boj se štítem (2) + talent
Freyja an Varg hodil/a 5d6 a součet kostek je 17:
3, 2, 6, 4, 2


2. kolo
Síla (2) + Boj se štítem (2) + talent
Freyja an Varg hodil/a 5d6 a součet kostek je 12:
4, 1, 2, 3, 2


protiútok golem 3

1. kolo
Síla (2) + Boj se štítem (2) + talent
Freyja an Varg hodil/a 5d6 a součet kostek je 20:
5, 2, 3, 6, 4


2. kolo
Síla (2) + Boj se štítem (2) + talent
Freyja an Varg hodil/a 5d6 a součet kostek je 10:
4, 1, 3, 1, 1
Naposledy upravil Freyja an Varg dne 14 zář 2022, 22:03, celkově upraveno 1

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 89
Registrován: 27 bře 2018, 11:00

Re: Hádankový Labyrint

Příspěvek od Varren » 08 zář 2022, 12:33

Skupina S (Varren, Rianne, Freya)

Trpaslík byl příliš unavený na to, aby reagoval na Rianninu poznámku, která by se dala interpretovat vyloženě kousavě. „Pokud vím, stále žije a těší se dobrému zdraví,“ poznamenal a pokrčil rameny. Naštěstí to dále řešit nemusel, protože Rianne zaujalo něco jiného... prý zahlédla myš. Nebo si alespoň myslela, že ji zahlédla. Vlastně bylo s podivem, že v takovém kamenném labyrintu nebyli žádní brouci, myši nebo netopýři. Ti všichni by v zaprášených chodbách měli pré. Přišlo mu to nanejvýš podezřelé. Jen to dokazovalo nepřirozený původ toho bludiště v němž se nacházeli.
Varren vysvětlil Rianne, jak se používá olůvko… tedy tuha ve dřevě, na kterou se ptal ten tajemný hlas, a zaklínačka byla tak nadšená, že by nejradši udělila onomu chytrolínovi cenu. „Myslím, že ty peníze z patentu mu budou dostatečnou odměnou,“ řekl jen. Když se elfka zarazila, že moc mluví, jen ji útěšně poplácal po paži.
A pak dorazili do ložnice. Dávno neobývané ložnice. Jali se ji prozkoumávat… Varren v truhlách nic moc nenašel. Až na tu knihu a jako správný knihomol ji vzal s sebou, i když byla zašifrovaná.
Když se slečna Freya postavila na medvědí kožešinu, přišla další otázka… a v závěsu taky spousta otázek od jejich místní hlásné trouby.
„Slečno Rianne, pokud mi dovolíte otázku… kde jste měla možnost něco takového vidět? To mi nějak nejde do hlavy, že by byli zaklínači takhle zváni do bohatých domů. Nebo máte jeden na hradišti a starší zaklínači na něj hrají, aby si zkrátili nudu během zimy?“ zeptal se se zájmem. To byla aspoň představa!
A jak se ukázalo, šlo o správnou odpověď. Mohli být rádi, že se nerozhodli válet na posteli déle, protože by se tam pak mohli válet celou věčnost, rozdrcení obrovským balvanem.

Do vedlejší místnosti se stejně dostali jen tak tak. A jak se zdálo, zvrácený hlas si pro ně připravil další zvrácený rébus. A nebylo z něj úniku, bohužel. Když se Freya zeptala, co se to tu děje, ani neodpověděl. Měl pocit, že je to řečnická otázka. A on už se přece dříve rozhodl ničemu se nedivit.
„Kombinaci, hm? Je možné, že by to mohlo mít nějakou souvislost s námi? Nebo budeme muset nosit balvany na symboly? Škoda, že tady žádné nevidím. A taky škoda, že se navzájem dost dobře neznáme. Asi budeme muset každý zapátrat na vlastní pěst… a uvidíme, kam nás to dovede,“ přidal se ke Freye odevzdaně. Mají ty symboly nějakou spojitost s nimi se všemi?
On sám věděl, kým je. Milovník literatury, tělem i duší. Takže nejdříve zkusil list… no a pak srdce. A jak se zdá, vyšlo to.
Až na zaklínačku. Ta byla tak roztěkaná, až to vypadalo, že ty dlaždice zkouší nahodile. Blikání se stupňovalo čím dál zuřivěji, až světla zhasla. Trpaslík raději sundal ze zad kuši a nasadil šipku. Nevěděl, co se může stát dál, ale rozhodl se pojistit.
A dobře udělal, protože se – podobně jako předtím ta pánvička s panďuláčkem – zhmotnilo několik golemů. Trpaslík zacílil a vystřelil. Jeho věrná kuše nezklamala a dámy si poradily se zbytkem. Pak už to šlo ráz na ráz… vypadalo to, že je v postupu nemůže nic zastavit. Ale to se nemohli mýlit více…

Další místnost rozhodně nevypadala přívětivě. Trpaslík si zhluboka povzdechl, předklonil a opřel se o kolena. Snad aby měl lepší výhled na onen kráter? „Rozhodně bych nerad zkoušel, co by se stalo, kdybychom ty čáry překročili… nerad bych skončil jako tamta očouzená díra v podlaze,“ oznámil jim tónem typu „jsem příliš mladý a mám toho až příliš na práci na to, abych tady umřel“. „Vraťme se vedle, zkusíme ty další dveře. Co vy na to? “ pokusil se pousmát. Moc mu to nešlo. Byl z toho bloudění už příšerně unavený. Ani tak ne na těle jako na duchu.

hody na střelbu kuší | +
Na golema 1 a 3

Zručnost 3 + kuše 2
Varren hodil/a 5d6 a součet kostek je 20:
3, 3, 4, 4, 6


Zručnost 3 + kuše 2
Varren hodil/a 5d6 a součet kostek je 17:
3, 5, 6, 2, 1

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 197
Registrován: 24 dub 2021, 17:31

Re: Hádankový Labyrint

Příspěvek od Rianne » 08 zář 2022, 13:25

Skupina S

Podezřívavě se podívala na trpaslíka, když jí oznámil, že ten člověk, co to vymyslel za to, že nejjednodušší řešení je správné. Pak ale jen pokrčila rameny, nebylo na to co říct. A vlastně ani nebyl moc čas, protože rychle povídala o tom druhém a pak o myši a než se nadála, rázem jí Varren hladil ručku. "Jen tak mezi řečí Varrene? Nepotřebuje ten známej, co vymyslel tu tuhu, či co pomoc zaklínačky? Jestli dostal takový grant, mohl by se podělit." Řekne ještě a nevinně se usměje, jako dvanáctileté děcko, co chce bonbonek. Dál už radši šli nahoru a došli do pokoje dlouho neobývaného a jaksi by se dalo říct, že i dost nestabilního.

Když se Freyja omluvila za mlácení, tak jen lehce protočila očima a spolkla jakýsi komentář o tom, že pardon jim bude něco platný, když budou zavalení a rozdrcení. Inu radši držela zobák v tomto případě. Nepotřeboval se vlčounek provokovat ještě o trochu víc. Tedy ne, že by si to nezasloužila. Ale svoje tanečky a její vrčení by nemusel ten pokoj opravdu přežít. Ne, radši jí ignorovala a zalehla do postele. Chvíli se tam rochnila a vysvětlovala, co to klavír je. Z toho byl upřímně překvapený pan trpaslík. Nadšeně zvedla hlavu, že konečně se jí někdo na něco ptá a může zavést pořádnou konverzaci. Nadechla se. "No.. Viděla jsem ho dvakrát. V jednom případě šlo o jakýsi klavírní varhanohračka, či co to je. Bylo to ve svatostánku těch ťulpasů, co si myslí, že věčný oheň je spása, naděje a další bla, bla, bla, bla, bla. Každopádně, abych se vrátila k tématu. Tak tam jsem ho viděla poprvé, když jsem tam měla zakázku. Na jednoho kně.. Áh myslím Katakana, co se tam zabydlel. Trochu jsem mu tam zahrála, zazpívala a zjevil se a mohla jsem ho zabít. Bohužel ten klavír to moc nerozdejchal." Řekne jeden případ, kdy vyměnila jednoho kněze za Katakana. Nepotřebovala zrovna vytrubovat, že kdysi lovila hlavně lovce a kněze.
Pak se zamyslela, zda by mu měla říct o tom druhém případu, ale když to nakousla, tak to dokouše celé. Pak jen lehce pokrčila rameny. "A podruhé na šlechtickém sídle. Ne, opravdu mě tam nezvali, ale ten zatracenej hrabivec mi odmítal zaplatit. Tak jsem se tam vloupala.. A zrovna na něm hráli. Takže si mě nevšimli. Hele, fakt je to supr melodie, ale tancovat se na to ooopravdu nedá. A co vy trpošové v Mahakamu? Máte tam nějaké hudební nástroje? A nepočítám stůl v hospodě, do kterého se mlátí korbelem, jak má rád Grimgor. Uvedu příklad." Řekne k Varrenovi, a párkrát zabuší do hrudi, až si odříhne. "Jejda, pardon. I když, to k tomu vlastně patří taky. Každopádně.." Řekne a na nic dalšího nečeká a začne rytmicky bušit do zbroje.

"Pod Mahakamem sme všici žili
Dobrú mahakamskou sme si pili
Vožírali se chlastem!

Pod Mahakamem, sme všici žili
Jedňou takto po žranici
Zatřásla sa celá zem!

Gethor eště po vopici
Vběh do sálu, v ruce svíci
řval na nás 'Drak letí sem!"


Skončí vystoupení, přestane bušit a pak si opět klidně lehne do postele, kde se pořádně protáhne. "Tak, víc si již nepamatuju, byla jsem sama slušně pod parou. Jako vám trpaslíkům se musí nechat, že máte nejlepší písně a je s vámi největší zábava A ty příběhy! Ty jsou ze všech nejlepší A vtipy a.. No prostě jste skvělí pohodáři. Ačkoliv je fakt, že ty jsi Varrene oproti třeba již zmíněnému Grimgorovi až moc.. No. Jak to říct, abych tě neurazila. Jako prostě ne úplně trpaslík, na které jsem zvyklá. Vážně to neber jako urážku prosím." Řekne k Varrenovi a pak si zase uvědomí sebe sama, že vlastně trpaslík se ptal na jednu věc a ona se zas rozkecala jak mlejn.. Lehce se kousla do rtu. "Zase moc mluvím co? Pardon." Řekne omluvně a pak se již podívá na strop, co se začíná no.. Přibližovat. "Eh, myslím, že to spadne.." Vysvětli věc zcela jasně očividnou a s hekáním, jakoby byla stařena se rychle vyhoupne na nohy a vletí do další místnosti.

"Ani pořádně odpočinout nás nenechaj. To je prostě bída." Zabručí a pak sleduje okolí i desky. Nikam se nehrne. Spíš sleduje okolí, co se bude dít. Freyja hledala nějaký symbol, co vypadal jako měsíc. A Varren zkusil taky. Rianne se zamyslela. Opravdu se zamyslela. A myšlenky i nemyšlenky se jí honily hlavou jak mravenci. "Takže něco, co nás symbolizuje. Hmm. Ha! Mám to! Určitě to bude tenhle no.. Kosočtverec. Někdo kdysi řekl, že jsem kosočtverec s čárkou uprostřed." Řekne tak nějak nadšeně a nevypadalo, že by jí to urazilo. A no.. Nebylo to správně. Nad tím Rianne nadšeně zavýskla. "Hej, tak nejsem! To je dobré znamení. No, ještě zkusím toto, protože do všeho dávám srdéčko." Řekne odhodlaně a vleze tam ještě před Varrenem, pro kterého bylo srdce právě to správné.
Ale tady to pro ní správné nebylo. Začalo to blikat intenzivněji. Rianne se poškrábala na hlavě. "Herdek, tak co by to mohlo bejt? Tak hvězda, protože jsem prostě jedna velká hvězda. Jo, to bude určitě ono." A jen, co to dořekne, tak tam vhupsne a opět špatně. Povzdychla si a tohle už Freyju začalo iritovat Rianne se na ní podívala s pohledem, zda jí jako nemá za idiota. "A co myslíš, že dělám?! Hraju na loutnu? Já jsem evidentně všechno a nic! Tak v tom hledej smysl." Zabručí, ale to rychle blikající světlo jí děsilo. "Dobrá, dobrá. Tak teda list. Jsem elfka a ta tíhne k přírodě, proto list!" Řekne a trochu nervózně šlápne na list, který začne opět svítit rudě. "Ale jdi už někam ty zatracenej šutre!!!!" Zakřičí na spínač a rozhodí rukama. Freyja utrousí poznámku, že to nedopadne dobře. No, nedopadlo, kvůli golemům. Ti se ale objevili ve správný čas. "To jsem potřebovala.. Někoho zmlátit!" Řekne skoro nadšeně a s nadšeným povyskočením vytáhne dýky a začne rubat hlínu. Na jednu stranu se moc opravdu nic nedařilo, nicméně když viděla styl Varrena i Freyji, tak hned pochopila, že musí mířit na nějaké ty spoje a rázem se o ty dva golemy bez problémů postarala.

Na Freyjinu poznámku jen pokrčila rameny. "Hele, co jsem, to jsem zkusila. Dělá si to ze mě srandu a.. Kříž? Proč sakra kříž? Jako že vás přivedu do hrobu bo co?! No.. To snad ne! A.. Mohl by to být ten správnej symbol?" Řekne k Freyje a ohledně symbolu si spíš brouká pro sebe. A pak skočila na kříž. No a bylo to správně. A přesto se Rianne cítila spíš uraženě a pěkně naštvaně a vypadala tak, zatímco ostatní byli šťastní. "Nejsem kříž.." Zabručí uraženě a s rukama kříženýma na hrudi teda následuje skupinu jako poslední a ještě si kopne do kusy hlíny "To nejsi jediná Skelližanko.". Odpoví ještě jako odpověď, když řekne, že jí to tu nebaví.

Zastaví se a prohlíží si dílo zkázy a hvízdne. "Pane jo. Tady si někdo dal až moc pálivé samohonky s extra pikantním masem.." Hvízdne a poškrábe se na hlavě. Pak se trochu přiblíží k Freyje. "Eh, půjde to nějak odhrabat? Když se všichni pustíme do práce, jako psi, co chtějí zahrabat kost? Nebo.." Víc neřekne, protože se ozve Varren. Povzdychne si. "Jo, na tom něco bude. Mažem zpátky a zkusíme jiné dveře a pryč odsud. A pivo pro všechny.. Pokud někdo máte na zaplacení.. No, jsem švorc." Odsouhlasí a pokrčí rameny. S tímto se teda vrátí do původní oblastí, kde začne sledovat okolí.

Mimo herně:
1 hod Na golemy 2 a 4

Obratnost 4 + boj s dýkami 4+ talent
Rianne hodil/a 9d6 a součet kostek je 39:
5, 6, 4, 6, 6, 2, 1, 6, 3


2 hod na golemy 2 a 4:

Obratnost 4 + boj s dýkami 4+ talent
Rianne hodil/a 9d6 a součet kostek je 27:
1, 1, 6, 2, 4, 1, 4, 5, 3
Naposledy upravil Rianne dne 20 zář 2022, 19:02, celkově upraveno 1
Obrázek

"Kdo jinému monstrum zabije, ten na něj vidlema. Možná to není kdovíjakej citát, ale sedí to dokonale, místo toho, aby ti držgrešle zaplatili za hlavu té příšery." - Rianne

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 54
Registrován: 18 pro 2021, 14:44

Re: Hádankový Labyrint

Příspěvek od Ahura » 17 zář 2022, 22:23

Skupina B (Busaraji, Ahura, Amaris)

6. místnost #2


Když se nic nestalo, Ahura se otočila na Bua. {Jo, těmi namalovanými to opravdu nepůjde. } Konstatovala suše. Zasmála se, když Fari prozkoumávala bazének a plácala se ve vodě. { Tak co, jaká je?} Zeptala se s lehce posměšným tónem Fari, která ji spražila pohledem, Ahura jen pokrčila rameny a zazubila se na ni. { Snad bys nebyla naštvaná. } Dodala Ahura a poplácala ji po rameni a utřela si ruku do ručníku, který si Fari vzala, aby se usušila.
{ Ano můj milý, určitě nám chtějí dát zdejší démoni čas na osvěžující koupel a trochu toho odpočinku. } Protočila oči v sloup. Medailon na jejím krku šílel. { Musíme se toho zbavit jinak se nikam nepohneme. } Upozornila Bua. To co její společníci vymysleli se Ahuře líbilo.

{ Co naplat, budeme muset vypálit trochu džungle, aby nás nepohltila a potom se uvidí co dál. } Žluté oči ji plály nadšením, protože jestli nějaké znamení používala ráda, tak to potom bylo Igni.

Když Bu dokončil svou motlitbu Ahura gestem ruky vyvolala igni a doufala v to, že spálí co nejvíc porostu. Jen co oheň odvedl svou práci, skočila do místnosti a začala osekávat zbytky planoucí džungle. Bylo na ní vidět, že si to užívá.

Mimo herně:
Ahura sesílá igni:
Ahura hodil/a 1d6 a součet kostek je 5:
5

Ahura prosekává džungli:
(Obratnost 2, boj šavlí 2, požehnání 1)
Ahura hodil/a 5d6 a součet kostek je 22:
6, 3, 3, 5, 5

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 344
Registrován: 20 říj 2018, 21:36

Re: Hádankový Labyrint

Příspěvek od Belan » 19 zář 2022, 12:55

Skupina B (Busaraji, Ahura)

Jakmile zerrikánská skupina zjistila, že jediná cesta kupředu vede zpět, chuť na koupání je přešla. Pro jistotu ozkoušeli všechny dveře, včetně nakreslených, a když to žádné výsledky nepřineslo, rozhodli se cestu si vypálit a prosekat. Bu se moudře rozhodl schovat si ochočenou krysu, jistě jménem Hodan, do brašny, aby se v následující bitvě se šílenou zelení, nic nestalo. Všichni se připravili a vybavili něčím zápalným a odhodláním se dostat ven. Napřed letěla nádoba se směsí olejů a alkoholu, za ní krátce zápalný šíp a Igni. Následně do toho vletěla ještě Ahura a začala se prosekávat jako sekačka popálenou zelení, která se nyní zuřivě vlnila pod nohama. Bylo jasně vidět, že oheň místní zeleni nesvědčí a zasažené oblasti schnou a černají. Lepší pokyn na urychlený přesun nastat nemohl. Všichni rychle vyběhli k pravým dveřím, které předtím měly potíže se otevřít. Ty potíže trvaly, ale nebylo to nic, co by spojené síly dveří a ostré čepele nevyřešily. Dveře sebou prudce mávly, aby se otevřely a co nejvíce rozdrtily zeleň na stěně. Opakovaně tak bušily do stěny a i když probíhání kolem vypadalo nebezpečně, nikoho ze skupiny se ani nedotkly. Za posledním členem se zkusily zabouchnout, ale podařilo se jim to přes liány až na nekolikátý pokus, kdy se definitivně zabouchly a rozdrtily tak liány, co se dostaly do prostoru dveří. Skoro to vypadalo, jako by ty liány někdo rozmáčkl mezi dveře a desku skla. Vznikly z nich velmi zajímavé zelené fleky s bílými ornamenty z vláken.

Tato místnost měla opět čtvercový půdorys, čtvery dveře a lucerny na každé stěně, které byly tentokrát kamenné. Nebylo zde mnoho světla, ale dalo se dobře navigovat mezi paletami se světle modrými deskami, bednami a podobnými překážkami. Ve vzduchu byla cítit vlhkost a v jednom rohu byla vidět louže prosakující vody. Vše pokrývala větší vrstva prachu. Také se ozval starý známý hlas s další hádankou.

“Nemá plíce, přece dýchá, studená a věčně tichá, věčně pije na své zdraví v brnění, co nerezaví.“


Rukavice téměř nikdy nesundává a zástěru má sbalenou ve vaku.
Belan momentálně vypadá jako v avataru.

Obrázek
Obrázek

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 140
Registrován: 13 pro 2021, 10:00

Re: Hádankový Labyrint

Příspěvek od Busaraji -Bu- Ghulam » 20 zář 2022, 11:58

Skupina B (Busaraji, Ahura, Amaris)

7. místnost


Oheň se šlahouny pěkně zamával a Ahura už, se značnou vervou a potěšením, dílo zkázy dokonala. Džungle, ještě v poslední snaze klást odpor, svedla marný souboj s dveřmi do další místnosti. Kamenná masa sebou však ještě párkrát škubla, bouchla a zbytky ohořelých šlahounů definivně dolámala. Cesta dál byla volná a Ahura toho okamžitě využila, stejně tak se za ní prosmýkli i ostatní Zerrikánci. Busaraji se přitom, alespoň symbolicky, svou kukrou ohnal po nejbližších šlahounech, ale mnohem více úsilí věnoval tomu, aby běsnící krysu udržel uvnitř brašny. Evidentně chtěla ven a když konečně byli v relativním bezpečí další místnosti, Busaraji rezignoval a krysičce dopřál svobodu.

S bouchnutím a křupnutím několika šlahounů se za zerrikánci zabouchli dveře a než mohli místnost pořádně prozkoumat, ozval známý hlas, aby položil další záludnou otázku. Felčar se vítězoslavně rozesmál a teprve poté důvod svého veselí vysvětlil kumpánům. { Tohle je jednoduché, čirou náhodou jsem na tuhle hádanku nedávno narazil. Hezky mě tehdy potrápila, ale teď už odpověď znám! } Pokud jeho společníci doufali, že se o řešení podělí, šeredně se spletli. On se po nich místo toho uličnicky rozhlédl a nabídl jim možnost hádat. { Nebojte, nepřipravím vás o potěšení z úspěšného vyluštění. Klidně zkuste něco navrhnout a kdo se nebude cejtit, tomu můžu pošeptat pár tipů.}

Bůčkovy nápovědy + hádající Abdi a Fari | +
{ Může to být třeba zamrzlá řeka. Nebo želva. A také třeba záře linoucí se z olejové lampy. A když se vrátíme k těm živočichům, co takový šnek a nebo ryba? } Pošeptal pobaveně Bu případným zájemcům o nápovědu a dále se jim do pokusů o hádání nevměšoval. Sám trpělivě přecházel místností a zkoumal její detaily a temná zákoutí.

{ Ta lucerna se mi docela zamlouvá! } Zamával na to konto Abdi lucernou, kterou zrovna nesl a vypadal, že on má ohledně odpovědi jasno.{ Tak si šáhni a uvidíme jak je studená. Jen pak za mnou nechoď, že ses popálil! } Rýpla si na to konto Fari. { Ale odpovědí má být ta záře z lampy. Ne lampa samotná. } Hájil se Abdi, avšak byl možná trochu na pochybách. { A co všechny ty zvířata? Ty jsi lovkyně, nemůže to být nějaké z nich? Nebo dokonce ryba zamrlá v řece? } Fari jen zoufale rozhodila rukama .{ Viděls mě někdy lovit želvu? Nebo šneky? }

Bylo zřejmé, že tito dva s touto hádankou příliš nepomohou a možná se zhádají mezi sebou. A co Ahura?
Busaraji "Bu" Ghulam
Buovi NPC společníci | +
Abdi - Busarajův asistent a učedník (#008080)
Fari - Lovkyně, stopařka a Abdiho družka (#BF4000 )
Nasrin - Válečnice a skutečná Tamatiho teta (#800000)
Soraya - Bardka a hadí tanečnice (#BF0080)
Tamati - Mladý grazlík, všeználek a všeuměl (#00BFFF)
Tarsa - Vědma, čarodejnice, weirdo (#8040FF)


Obrázek
Obrázek

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 54
Registrován: 18 pro 2021, 14:44

Re: Hádankový Labyrint

Příspěvek od Ahura » 20 zář 2022, 15:14

Skupina B (Busaraji, Ahura, Amaris)

7. místnost

Ahura kosila džungli a máchala okolo sebe šavlí, aby prosekala cestu k dalším dveřím. Šavle létala ze strany na stranu a to co nevyřešila ona, dokončilo další znamení igni.
Osekávala a pálila i šlahouny kolem dveří, na čele se jí tvořily krůpěje potu. Hořící oleje v kombinaci s igni jim pořádně zatopili. Doufala, že Fari trochu uschla, aby si náhodou nepřivodila nějaké nepříjemné nachlazení, i když to by byla maličkost, kterou by s přehledem vyléčil i Abdi.
Ahura nastrkala členy své skupiny do místnosti a potom do ní proskočila sama. Sledovala dveře kterak bojují s vegetací, která se jen tak nevzdává. Ozvalo se zakřupání a pleskavý zvuk, jak se dveřím pomohlo rozdrtit šlahouny, které teď vypadaly jako umělecké dílo. Poblázněné chvějí medailonu už skoro nevnímala, ale teď se mantikóra na jejím krku rozvibrovala ještě víc. Ahura očekávala nějaké monstrum, proto pevně svírala šavli, připravená odrazit jakýkoliv útok.
Místo zařvání bestie se místností nesl hlas hádankáře. Ahura znuděně pomlaskla a do prachu začala kreslit sprosté symboly a posmívala se jim.

{ Tuhle hádanku by dokázalo vyřešit i nekkeří mládě.} Pokračovala Ahura v kreslení do prachu a nevzrušeně jim skočila do řeči.



| +
{ Bu, ve své neskonalé moudrosti přemýšlí nad tím, zda to není žár z olejové lampy. }Zavrtěla hlavou a usmála se.{Drahý, asi bych ti měla přitisknout ruku na sklo lampy, abys věděl jak je chladné.} V jejím tónu hlasu byl lehký posměšek. {Abdi i ty?} Okomentovala Abdiho poznámku o lampě a plácla si rukou o čelo. Abdi a Fari se začali hádat a to už Ahuru nakrklo. {Dost vy dva.} Okřikla je. "Odpověď na hádanka být RYBA". Vyřkla Ahura v lámané obecné.

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 344
Registrován: 20 říj 2018, 21:36

Re: Hádankový Labyrint

Příspěvek od Belan » 22 zář 2022, 08:06

Skupina B (Busaraji, Ahura)

Pro Zerrikánce rozpálené bojem v předchozí místnosti nebyla tato hádanka žádnou překážkou. Jakmile zazněla správná odpověď, v odpověď se ozvalo dvojí cvaknutí dveří. Jedno vpravo a druhé vlevo. Po nějaké poradě byly zvoleny prvé dveře.
Ty vedou do místnosti, která je kruhová. Zeď pokrývají modře se lesknoucí destičky, které se překrývají a v jistém ohledu tak připomínají dračí šupiny. Podlaha je z kamene a jsou tam dvoje další dveře před vámi. Ve vzduchu je slabě cítit exotická vůně, která připomíná domácí pouště, ale ne tak docela. Následně se ozve také hádanka.

“Když to dostaneš, tak máš aspoň dvě anebo žádnou.“


Skupina S (Varren, Rianne, Freya) a také Skupina H1 (Irviel)

Někdo chtěl kopat, někdo zase ne, ale čára na zemi připadala podezřelá všem. Ono také kdo ví co se tu stalo, že. Nakonec se skupina rozhodla, že tudy pro ně cesta nevede a zkusí se vrátit. Což bez problémů šlo, jen místnost s Barvami se aktivovala znovu. Ovšem když už všichni věděli, na co si dávat pozor, byla to procházka, kdy se nesmí šlápnout na spáry. Velmi snadno přinutili dveře otevřít a vešli do další místnosti.
V další místnosti za nimi opět zmizely dveře a uvítala je hluboká temnota. Nebylo vidět nic a dokonce ani Rianne neměla tentokrát výhodu. Za pár desítek vteřin, což mohlo připadat jako věčnost, se v dálce lehce rozzářilo modré světlo. O okamžik později se objevilo světlo, tentokrát zelené, kousek od skupiny. Zeleně tam světélkoval podstavec, na kterém bylo posazeno něco, co vypadalo jako skleněné vejce. Velké skleněné vejce, výškově asi tak půl člověka. Také začíná zářit a svítí více jak kdejaká lucerna. V novém světle je vidět, že stěna strop i podlaha jsou z kamenných desek, které jsou hladké, jen na podlaze jsou jemné opakující se vzory. Cesta dál prostě vede temnotou. Přibližně na okraji světla je vidět, že podlaha tam končí. Také s koncem podlahy sílí pocit, že to není dobrý nápad, se k tomu okraji blížit. Zbývá podstavec s vejcem. Podstavec kamenně vypadá i je tak cítit, ale vejce skleněně jen vypadá. Na omak je s tím sklem něco špatně. Studené je jen na první pocit, pak začne teplat. Také se zdá, že to vejce není ani tak těžké, jak vypadá. Vlastně by se dalo i zvednout. Rianne si možná bude chtít ovázat medailon, protože sebou intenzivně cuká a nevypadá to, že by měl brzy přestat.
Jakmile se rozzáří vejce, tak si také můžete všimnout další postavy, která je s vámi v místnosti. Právě jste našli ztracenou osamocenou přeživší, Irviel.
Na žádost ještě minulá verze Irviel

Skupina H2 (William, Eleonor)

Po určité nerozhodnosti jste si zvolili pravé dveře, které vedou do nové místnosti. Tato místnost je docela velká a také docela prázdná. Strop měkce bíle září, jednolité kamenné stěny do něj plynule přecházejí, ale těžko říci kde přesně. Jednolitá kamenná podlaha a žádné dveře v dohledu, dokonce i vstupní dveře zmizely, jakmile z nich spustíte zrak. Znaků na zemi si možná nevšimnete, dokud na nějaký nestoupnete. Toho si totiž určitě všimnete, protože se na chvilku celá vaše postava rozzáří měkkým barevným světlem stejně jako obrazec na podlaze. Barevná záře ale nezůstává dlouho, protože pokud se obě barvy neshodují, obrazec začne červeně blikat se zvyšující frekvencí blikání, jako by běžel odpočet a postava zhasne. Jakmile z obrazce sestoupíte, světlo se vytratí. S trochou opatrnosti se dají všechny obrazce obejít a nešlápnout na žádný. Pokud na nějaký šlápnete, postava už se nerozzáří, jen obrazec na zemi. Obrazce jsou hvězda, čtverec, kruh, trojúhelník, srpek, srdce, protažený kosočtverec, list, kříž, hexagon, ovál a výsek z kruhu.

Mimo herně:
Zase vás poprosím o hádání vašeho tvaru. Ideálně do PM na Discordu


Rukavice téměř nikdy nesundává a zástěru má sbalenou ve vaku.
Belan momentálně vypadá jako v avataru.

Obrázek
Obrázek

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 545
Registrován: 18 dub 2016, 23:04

Re: Hádankový Labyrint

Příspěvek od Irviel » 22 zář 2022, 14:14

Skupina S + H1

Elfka ztěžka oddechovala, nabírala do unavených plic blahodárný kyslík a chvíli jednoduše jen byla ráda, že byla. Pokoušela se rozkoukat v temné místnosti, ale neviděla nic. To ji postupně začalo docela znervózňovat. Na jednu stránku ji napadlo vydat nějaký hlasitý zvuk, aby dokázala odhadnout alespoň přibližnou velikost toho místa podle ozvěny, ale na druhou stránku se bála na sebe upozornit, protože poblíž mohla číhat další monstra… nebo ozbrojenci, či oživlé mrtvoly z minulosti, cokoliv. Její představivost si s ní trochu hrála, ale to asi nebylo čemu se divit, když od prvního okamžiku, co se dostala do labyrintu, neměla pevnou půdu pod nohama. Nejprve doslova a později taky mentálně, neboť nic z toho, čím si tady procházela, jí nedávalo smysl.

Asi o věčnost později se někde v dáli rozzářilo modré světlo. Konečně světlo - nicméně elfka si ve svém temném koutku stále neviděla ani na nos, natož pod nohy. Přesto se zvedla a pokusila se ke světélku naděje udělat pár kroků. Naštěstí nemusela zakopávat dlouho, neboť hned před ní se objevilo světélko další. To zase rychle nabyla dojmu, že snad oslepla. Když si po chvíli zoufání uvědomila, že něco vidí, bez rozmyslu se vydala k zeleně osvétlenému podstavci. Byl z kamene a na něm sedělo veliké skleněné vejce, vydávajíci velmi silnou záři. Že by to zase byla nějaká hádanka?

Irviel se vejce nejdříve pokusila dotknout. Jeho povrch se začal zahřívat. To asi u vejce nebylo zas tak překvapivé. Elfka se pořádně rozhlédla kolem sebe, zda ji nesledují nějaké stíny a pak se vejce pokusila opatrně nadzvednout oběma rukama.

Nejprve měla pocit, že přišla na něco převratného, neboť vejce šlo zvednout snadněji, než by čekala. Ale k jejímu nemilému překvapení se jí objekt ihned začal v rukou rozpadat. "Ysgarthiad!" zaklela s nelibým pocitem, že něco vážně zvorala a nyní přijde něco strašného, vrhnou se na ni další divnopsi, nebo třeba spadne strop. Marně se pokoušela šmátrat po prachu, doufajíc, že jej snad silou vůle slepí zase dohromady. Ale nebyla žádná čarodějka a podobné umění jí bylo zcela zapovězeno. Vejce zkrátka přesto existovat… nebo snad?

Nevěřícně pohlédla na podstavec před sebou, kde jí přímo před očima vyrostlo vejce nové, totožné s tím rozbitým. Irviel se tomu s úlevou uchechtla, vše bylo zase v pořádku. Chvíli na vejce jen hleděla a přemítala nad tou zvláštní funkcí, až jí to nedalo a znovu vejce zvedla z podstavce. Celý proces se opakoval a strach přebila čirá fascinace a radost z nové, dalo se říci, zábavy. Zopakovala ten postup ještě několikrát, než ji to celé omrzelo a uvědomila si, že takhle se asi nikam dál nedostane.

Co tedy mohla dělat dál? Zkusmo do vejce jen malou silou praštila, ale bylo tak tvrdé, že by si ještě s větším úsilím polámala klouby. Vytáhla proto svůj lovecký nůž. Pokusila se tupou stranou zbraně do vejce několikrát praštit a ono se ne a ne poddat. A tak se zkusila napřáhnout vší silou a udeřila znovu. Skořápka i nyní zůstala neporušena, nicméné síla nárazu vejce překulilo na stranu, ono se lehce skutálelo a žuchlo na zem. Tam se rozbilo. A pak se na podstavci zase objevilo nové.


~Hmm,~ dumala Irviel. Co jiného s vejcem mohla udělat? Zahřát jej, aby se něco vyklubalo samo? ~Copak jsem nějaká kvočna?~ postěžovala si a pokusila se vejce nějakým efektivním způsobem obejmout. Povrch se zahříval, ale jinak se nedělo nic. Nebylo to zrovna příjemné. Na tohle neměla trpělivost. ~Kašlu na to,~ utrousila a sundala si svůj plášť. Ten bude v zahřívání efektivnější.

Co úplně nečekala bylo, že vejce se pod látkou pláště trochu smrsklo. Irviel na to nějakou chvíli zírala nechápavě, ale pak si vzpomněla na jednu věc a všechno náhle začalo mnohem lépe zapadat do sebe. ~Jsi blbá,~ řekla sama sobě, když si vybavila, že vejce se sice při převržení nožem rozbilo o zem, ale nerozpadlo v prach. Pokusila se předmět uchopit skrze látku pláště - a ono to opravdu fungovalo! Světlo nadále zářilo skrze látku dostatečně na to, aby mohla vejce použít jako lucernu. Co nejpohodlněji jej uchopila a vydala se… no kam? Směrem k modrému světlu.

Bohužel zjistila, že v tom směru se nachází taky nehezká propast. Napůl fascinovaně a napůl zděšeně pozorovala, jak se před ní ve světle pocházejícím z vejce tvoří přes propast nevelký a děravý chodníček. Na dobrém pocitu jí to nepřidalo, ale jako mrštná Veverka si věřila dostatečně na to, aby se pokusila takovou nejistou trasou projít. Nejprve se zdálo, že to půjde bez problému. Ale to bylo předtím, než se kolem ní začala hemžit malá, červená světélka. Snažila se jim nevěnovat pozornost, jenže ta světélka se začala přibližovat k ní - a hlavně, ke světlu v její ruce. Byly to nějaké otravné můry a světlo je přitahovalo k sobé. Irviel krátce zavrávorala, a pak než se nadála, jedna z můr se dostala tak blízko, že snad i prošla látkou, aby se dostala k vejci. V tu chvíli se vejce opět rozpadlo v prach a nějaká nadpřirozená síla vrátila Irviel zase zpátky na okraj propasti, tam, kde ještě dosahovalo zelené světlo z podstavce. Povzdechla si pomalu vykročila směrem k novému vejci.

Tehdy také zjistila, že v místnosti už není sama. Zaznamenala tři nové postavy. Nedůvěřivě se přiblížila, tak akorát aby si mohla prohlédnout jejich rysy, ale ne víc. Nejprve ji napadlo, že se sem dostali Aldarey s Kathikou, ale na to neseděl počet, ani tvar siluet. Nejprve ji upoutala zaklínačka, elfka, poté sklouzla pohledem k menšímu muži. Nebyl to typický trpaslík. A právě kvůli chybějícímu vousu a chlupaté zlatavé hrudi si byla docela jistá, že jej neviděla poprvé. "Tebe si odněkud pamatuju," přimhouřila oči. Nevzpomínala si odkud. Vzhlédla směrem ke třetí postavě, a zjistila, že je to jen obyčejná dh'oine. Dost nesourodá skupina. "A kdo jste vy?" pohodila hlavou směrem k ženám.

A pak ji trklo! Oni jí mohli pomoct! Nějak se přeci ven dostat museli, že? Dalo se říci, že měla štěstí - dva ze tří z nich byli starší krve. Těm by si snad mohla dovolit věřit. "Vím, k čemu to je," ukázala na vejce. "A kam s tím jít. Ale potřebuju pomoct dostat se na druhou stranu," začala vysvětlovat a znovu přehodila přes nové vejce svůj plášť a zvedla jej, aby si z něj udělala lucernu. "Nikdo se toho vejce nesmí dotknout. Ale tam vepředu láká nějaké můry, a ty jej ničí. Sama se jich nezbavím," sdělila jim a pak už se vydala oním směrem na kraji propasti se opět začal tvořit chodníček. "Mimochodem, jsem Irviel," představila se stručně pro ty, kdo s ní ještě neměli tu čest, když byla namol na kostkovém turnaji.
Obrázek

Irviel aep Savinne

Lukostřelkyně a šípařka
Bývalá Veverka, teď prostě rebelka
~"Yeááá!"~

Kostkový poker | Elder speech

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 133
Registrován: 12 srp 2021, 10:49

Re: Hádankový Labyrint

Příspěvek od Freyja an Varg » 23 zář 2022, 06:17

Skupina S + H1

Varren měl pravdu. Nemělo smysl se pokoušet o nějaké způsoby, jak se dostat k oněm zasypaným dveřím. Prostě to museli brát jako slepou uličku a vrátit se. Souhlasila s ním. Aby se před nimi znovu mohly objevit dveře a vybrali si jiné, museli zopakovat proces s dlaždicemi s ornamenty. Tentokrát to bylo jednoduché, protože už všichni věděli, co mají dělat a na jaký ornament šlápnout.

Když se před nimi znovu objevily dveře, tentokrát si vybrali ty vpravo. Pohltila je hluboká temnota. Snažila se jí přivyknout, možná se pak přeci jen v té tmě něco vyrýsuje, ale nestalo se tak. Ne, že by ji to překvapilo, tenhle posranej labyrint byl plný nemilých překvapení. “Opatrně. Nevíme, co je kolem nás,” prohodila ke svým společníkům a pomalu se vydala přímo za nosem, tedy alespoň si to myslela, protože v té tmě samozřejmě neviděla ani ten. Připadalo jí to jako věčnost, než spatřila zvláštní modré světlo a následně zelené na druhé straně, které k nim bylo mnohem blíž.

Před nimi se objevil podstavec a na něm jakési vejce, nebo alespoň tak vypadalo. Celkový zjev místnosti ji tak nějak nezajímal, upřeně sledovala ono vejce, když v tom uslyšela cizí hlas. Osoba, která se před nimi objevila, prohodila směrem k Varrenovi, že si ho pamatuje. Freyja tedy přestala být v jakémsi loveckém střehu, protože to vypadalo, že žena - elfka, jak si všimla posléze, je jen dalším bloudícím v tomhle zasraným bludišti. “Bloudící, stejně jako ty,” prohodila směrem k elfce.

Elfka ovšem neotálela a hned se pustila do vysvětlování, co za tu dobu, kterou strávila v této místnosti, zjistila. Nutno říct, že se jí její přístup líbil, žádné pitomé okecávky kolem. Šla rovnou k věci. Asi už se taky nemohla dočkat, až odtud vypadne. “Dobře. Mám tu štít. Můžeme zkusit to vejce uchránit takhle,” navrhla a podívala se na elfku, která se mezitím představila. “Freyja,” dostalo se Irviel odpovědi.

Stáli společně u tvořícího se chodníčku. Bude to těžší, než si myslela. Nemůže to dost dobře fungovat, když jedna osoba bude držet vejce a druhá štít. Ale na druhou stranu, to vejce bylo obrovské. Asi by se dost dobře nemanipulovalo s vejcem a štítem zároveň. “Tak jo, půjdu před tebou a ty se drž těsně za mnou. Zkusím ty můry odhánět svým štítem a uchránit tak to vejce,” sdělila jí svůj plán. A pokud elfka souhlasila, učinily tak. Možná ještě za pomoci ostatních.

Mimo herně:
obrana vejce štítem
Konstituce (2) + Boj se štítem (2) + talent
Freyja an Varg hodil/a 5d6 a součet kostek je 15:
5, 4, 2, 2, 2


obrana vejce štítem - pokus 2
Konstituce (2) + Boj se štítem (2) + talent
Freyja an Varg hodil/a 5d6 a součet kostek je 24:
5, 4, 5, 4, 6
Naposledy upravil Freyja an Varg dne 08 říj 2022, 23:25, celkově upraveno 1

PředchozíDalší

Zpět na Archiv

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník