Skupina Z (William, Julian, Rianne, Irviel)V místnosti s Obrazci kombinací tušení Irviel a chaotické paměti Rianne se jim správně podařilo spojit barvu s obrazcem a mohli pokračovat dále za šťastným shledáním s Willem. Ten byl zatím ztracen v úvaze nad hádankou, kde mu ani nápovědy příliš nenapověděly. Toto šťastné shledání naneštěstí nemělo příliš dlouhého trvání, protože všichni nově příchozí vytušili problémy a honem opouštěli místnost. Dveře na ně sice mávaly zuřivě, ale to je opět šílená kočka zachránila. Vykřikla řešení hádanky a dveře se ihned plně otevřely. I když jen na moment, protože se za nimi zabouchly, div neudeřily do zad posledního utíkajícího.
Tak tedy zpět k Obrazcům. Tím už si nyní všichni aspoň jednou prošli, takže řešení bylo snadné. Následovala místnost se Závalem a pak už byla Čekárna. A zbytek bloudících, tedy většina z nich. Některé bloudící mohl tížit osud jejich spolublouditelů, zda i oni budou takto zachráněni. Jakmile poslední projde dveřmi do Čekárny, ozve se prohlášení pro všechny.
“Pokud máte potřebu se posilnit, udělejte tak teď. Pán vás brzy přijme.“Toho se chytila nejspíše hlavně Rianne, která netušila, co za poklady skrývají skříňky, zatím co ostatním, co zde zůstali, to zerrikánská kumpanie nejspíše řekla. Hlavně pokud uměli psát a pomohli s kopírováním textů. Takže po odpočinku, svačince a dopsání důležitého řádku by se dalo pokračovat, jenže ze dveří dále se stále neozvalo cvaknutí ani jimi nikdo neprošel. Ti netrpělivější by klidně mohli dveřmi lomcovat, ale nehnuly by se ani o píď. Nějak jste všichni měli tušení, že nikdo nepřijde a jen jste doufali, že to nebude pravda.
Až když Irviel došla trpělivost s čekáním na to, co se děje na druhé straně dveří, tak se je rozhodla otevřít. A to vší silou, když viděla, že ostatním to nejde. Pěkně stisknout kliku a vrazit do nich ramenem. Kdo by tušil dunivý náraz a nic, byl by zklamán. Dveře se rozlétly dovnitř, až bouchly do zdi, jak se zhouply na pantech. Cesta dále byla volná. Pokud by se náhodou Bu bál, že přijde i o kopie, tak se tak nestalo. Kopie textů zůstaly tam, kam je uklidil. To stejné by platilo i pro knihy, pokud by to s nimi zkoušel znovu. Tentokrát by se nevrátily.
Finále
Před vámi se otevírá ohromná místnost, skoro až malý dóm. Podlaha z kamenných dlaždic, na které jsou občasné různé fleky. Stěny jsou sotva vidět, jak jsou zakryté přeplněnými knihovnami a policemi. To vše plné knih, svitků, alchymistického vybavení a dalších podivností. Strop se nad vámi klene v polokruhu. Ze stropu visí podivná kovovo-skleněná konstrukce, přímo pod ní v centru místnosti je trojnohý podstavec, na kterém je v kruhu umístěno několik krystalů a jeden v centru. Podlaha v okolí podstavce je pokryta glyfy v docela velkém kruhu. Vidět jsou tu několikery další dveře. Jedny docela blízko vpravo, vypadají spíše jako dveře do kumbálu na košťata, další dveře vpravo vypadají podobně jako ty, kterými jste vešli. Vlevo přes celou místnost jsou další dveře, co jsou otevřené a je vidět schodiště někam nahoru.
Další věcí, která kraluje této místnosti je chaos. Různé papíry se povalují všude možně na zemi a spolu s nimi různá udělátka v rozličném stavu dokončení. Pokud někdo byl v Belanově laboratoři, tak tohle bylo tak třikrát tak horší. Jakmile si vaše oči zvyknou na ten chaos, co tu vládne, jako by tu něco vybuchlo, tak si můžete všimnout, že tomu nejspíše tak bylo. U jednoho stolu, tedy spíše co z něj zbylo, sedí v židli pozůstatky těla, jehož bývalý majitel nejspíše ztratil hlavu. Stůl má v sobě díru a do zdi i polic v okolí jsou tu a tam zapíchnuté krystaly různých barev. Tělo zde sedí již delší dobu.
Problém nastane, když se pokusíte přiblížit k tělu, krystalu nebo ke dveřím. Medailon Rianne i Ahury stále ještě detekuje kouzla, ale už to není tak divoké, jako v ostatních místnostech. Julian přímo cítí tu stěnu, co brání v průchodu kamkoli dále. Jistě by po chvíli zkoumání poznal, že kouzlo je variace na Magický štít, jen místo osoby je centrovaný na něco jiného a rozhodně odolnější, než aby se rozpadl po jednom útoku. Ostatní bez magické detekce na štít přijdou tak, že do něj narazí nebo někoho narazit uvidí.
Po ohmatání (a výborné imitaci mima za skleněnou zdí) zjistíte, že Štít vám vymezuje k pohybu pouze malý srpek místnosti. V něm se nacházejí oboje dveře po pravé straně, knihovna, pár polic a alchymistický pracovní stůl. Dveře do kumbálu jdou otevřít snadno a vedou do docela velkého skladu všeho možného. Ráj čaroděje či alchymisty. Otázka je, co dále. Tudy cesta dál nevede a Pán skoro určitě nikoho dále také nepustí. Možná to ani nebude třeba, protože někdo z vás z nudy či zvědavosti začne sbírat papíry a prohlížet je. Při tom sbírání přijdete na to, že zrovna papíry Štítem projdou, ale ruka už ne. Podobně jsou na tom i další předměty. Pokud někdo velmi touží hrát si na piňatu se zbytky Pána Labyrintu, tak to nejspíše půjde. Tedy až na Irviel. Irviel vypadá, že se asi restartuje. Stojí, nereaguje a kouká do středu místnosti.
- Irvielin zmatek | +
- Irviel měla celou dobu pocit, že tady se jí dostane odpovědí. Tak nějak vlastně na všechno. Ale ono se tak nestalo. Tedy ano… ale vlastně ne. Měla pocit, že dosáhla cíle. Byla tam, kam ji celou dobu táhl ten pocit, ale to bylo vše. Žádné odpovědi, nic. Anebo že by přeci jen něco? Vynořila se vzpomínka. Ty dveře, co nešly otevřít a najednou se otevřely. To byla její práce. Stejně jako golemové, co přišli na její příkaz. Potom další vzpomínky. Najednou si vzpomněla, že věděla, že skupina bude u těch chycených chrličů potřebovat pomoci. Tak zajistila pomoc. Podobně jako když si uvědomila ty krvelačné liány. Najednou i ten restart v Temnotě dával smysl. To byla její práce, nějak. Věděla, že potřebují pomoci, jinak se ven nedostanou, tak jim pomohla. Podobně jako věděla, že je potřeba napravit některé chyby. Jako třeba ten hrnec s kostkami, co nesl Varren nebo Rianne. Prostě věděla, že to bylo špatně, tak to napravila. Nedávalo to smysl, aby to dokázala. A přeci tušila, ne, věděla, že to byla její práce. Její vůle, co to vykonala.
Najednou ucítila souhlasný pocit. Někdo, něco, tu bylo s ní! A nějak to lehce komunikovalo. Ale necítila z toho nebezpečí, vlastně cítila vlastně… Uvolnění? Věděla, stejně jako všichni, že Labyrint funguje sám a autonomně. Pracuje podle předpřipraveného plánu, ale ani sebelepší plán nemůže pokrýt všechny možnosti, všechny problémy. V tom jí to došlo. Celý Labyrint měl velký problém! Pán byl pryč, ale ona tu byla! Vlastně si byla jistá, že celou dobu o tom věděla. Ale jak to? Další pocit ji zavalil jako lavina. To ona byla zodpovědná za to, že tu všichni skončili! Ona potřebovala jejich pomoc a Labyrint pomohl. V docela hojném počtu. Tak velká byla její zoufalost. Ale proč? Co byl ten problém. A proč to byl její problém? To netušila, ale věděla, že to není jen problém, o který se musí postarat. Závisela na tom její existence. Každopádně ona byla u cíle, ale cíl ostatních byly ty schody. Ale se Štítem v cestě bylo nemožné bez pokynu Pána projít. To neexistovala jiná možnost?
To už Irviel začala vnímat a rozhlížet se po okolí. Věděla, kde je Štít, ale prostě se rozhlížela. Po nějakém nápadu, nápovědě, čemukoli. Pod nohou jí zašustil papírek, jak si popošla bokem. Buď se na něj podívala sama, nebo ho sebral někdo první. Po chvíli hledání a otáčení se podařilo přijít na to, jak to má být otočené, aby se to dalo číst. Tedy aspoň Irviel. Ostatním to připadalo čitelné asi jako doktorský rukopis. Ona na to chvíli upírala pohled a nějak jí docházelo, co to tam vidí. Bylo tam poněkud nesrozumitelné datum a vzteklá poznámka.
Zabít ho! Ten recept mi rozleptal destilační aparaturu. Ví snad, jak drahá taková věc je?! Že by kus deníku? Papírů tu bylo dost. Spousta různých. Velké kusy, malé kusy, ohořelé kousky i papíry podobné tomu, co držela v ruce. Po chvíli hledání by našla něco, co mělo nebližší pozdější datum.
Zajímavé, ale k ničemu. Koroduje sklo, kovy, kůži i dřevo. Nelze uchovat To taky neznělo moc pomocně. Nějaké poznámky k výzkumu. Ale nic lepšího na práci nebylo, nikdo neměl žádný funkční nápad, který by pomohl, tak třeba nějaký výzkum by mohl napovědět.
Tak to opět bylo na Irviel, aby překládala všechny ty papíry poznámek. Varren se jistě chopil brku a volného papíru na pracovním stole a začal je zapisovat, aby si to nebylo nutné pamatovat. Protože bylo nutné číst papíry všechny, nezáleželo teď na pořadí. Irviel tedy pročítala v pořadí v jakém byly posbírány ve štosu.
- Poznámky, papírky a listy | +
- 1) Ten číselný kód je výborný. Nemusím si pamatovat vše. Kouknu a hned vidím největší nebezpečnost dané látky.
2) Nutné manuální odstranění pě…
3) Pozor! Nikdy nedávat ledek k alkoholu. Pokud se smíchá jen troška, pru…
4) 6 a 7 jsou si podobné
5) Ta nová substance se chová úžasně. Po zahřátí a ochlazení již není tolik vazká a dokonce tuhne.
6) Toxické působení toho kamene zastavuje olovo. Zajímavé. Nechám si ho tu, ale dám ho raději dále od sebe, pro jistotu.
7) Pěna funguje až příliš dobře. Dusí plameny i mě. Nutná ochrana
8) 5 nesmí být vedle 4 ani 3
9) Nemizí? Proč? Ještě chvíli…
10) Po další nehodě s ohněm jsem zavedl hasicí systém. Vytvoří pěnu, co uhasí jakýkoli plamen.
11) 3 nemůže být na kraji, protože je to příliš daleko
12) Test dopadl výborně, jsem v bezpečí a plameny pryč.
13) 3 a 4 u sebe dává smysl
14) Dávat pozor na nádobu se zlatým vyložením. Obsah ničí vše. Zkorodoval i můj záložní modulační krystal
15) 7 speciální nádoba zcela vpravo, co nejdále
16) Ještě že drcená síra je stejná skupina jako jemné uhlí, teď se mi velice hodila k chytání uteklé rtuti, co byla hned vedle
17) Jemné uhlí je teď místo ledku hned po ruce, ta mas…
18) Ten divný kámen, co vypadá jako zaschlá smůla, je nějaký nebezpečný. Necítím z něj žádnou magii, ale po nějaké době zabíjí vše živé okolo.
Takhle to nedávalo příliš smyslu, ale některé byly více nečitelné než čitelné i pro Irviel. Jen některé měly nějaké poznámky, ze kterých se dalo určit pořadí. Třeba poznámky ohledně hašení se dají poskládat do správného pořadí, které Irviel určí jako papírky 10, 12, 9, 7 a nakonec 2. To bylo sice zajímavé, ale nijak to nepomohlo se současnou situací. Ostatní poznámky taky nevypadaly příliš užitečně, nebo ne?
Irviel odložila poslední přeložený papírek a pohledem opět sjela do středu místnosti. Krystal! Pokud by se mu něco stalo, jistě by to všechno přestalo pracovat. Měla pocit, jako by tam bylo řešení, ale při tom na něco zapomínala. Sjela pohledem na to, co zbylo z Pána Labyrintu a pak něco upoutalo její pozornost. Vypadalo to jako kus knihy, ale takové lepší knihy. To nebyla učebnice, to vypadalo spíše jako deník! Poničený a taky mimo dosah. Výbuch ho odmrštil téměř ke Štítu. Když už on nemá odpovědi, tak mohl by deník pomoci? Ale jak se k němu dostat, když ruce Štítem neprojdou.
Vypadá to, že řešením by mohlo být poškození krystalu v centru místnosti, který nejspíše udržuje Štít. Z poznámek je jasné, že je zde látka, která dokáže takový krystal zničit.
Na alchymistickém stole vidíte mnoho různých nádob, všechny mají na sobě právě jeden symbol, který odpovídá numerické hodnotě. Znaky vždy tvoří jednu skupinu pohromadě. Skupin je celkem 6 a každá z nich vyjadřuje typ nebezpečnosti (hořlavá, žíravá, toxická,…). Skupina Žíravin obsahuje nádobu, která je vyložená zlatem, která by se mohla dát použít ke zničení krystalu. Nevíte, která to je, ale z poznámek zvládnete určit, která skupina to je a poté bezpečně zkontrolovat zlaté vyložení. Vaším úkolem je přijít na to, kde se ta skupina na stole nalézá, protože jako jediná nemá zmíněné číslo. Pokud otevřete špatnou skupinu, může se stát nehoda.
Mimo herně:Tak tu máte poslední rébus.
Pokud nenajdete konkrétní řešení, nic se neděje, předejte ho dál, někdo ba na to mohl navázat a najít správné řešení.
Opět se můžete v PM ptát na spoustu věcí.
Pokud nebudete vědět a budete chtít nápovědu nebo nechcete luštit, hoďte si na Alchymii
