QUEST - Hledači pokladů - D

[Quitana]

Mrchožravých potvor se zbavili a mohli pokračovat dál, ačkoliv by se měli rozhodnout rychle, než se na ně ony potvory budou chtít sesypat. A je tedy vybrána cesta vlevo, do čehož tentokrát Catnar nemá šanci kecat. Alespoň nějaká dobrá zpráva dne! Už to začíná od něj být dost otravné.
Velká tmavá místnost je přivítá svou náručí a ukáže jim jen něco ze svých koutků. Nejdůležitější je to, že tu není cesta skrz, krom onoho portálu, jež není spuštěný. Kde ale hledat něco, čím by ho spustili? "Portál?" polkne Arthur. Portálem ještě nikdy neprocházel a ani netuší, co by to s ním mohlo udělat. Už zase má to nutkání se otočit a zmizet. Jenže... kam? Zpět k topivcům a sám? K potvoře za mříží? Co by tam sám asi udělal? Nezbývá mu tedy, než tu zůstat s nimi a pokusit se překousnout fakt, že si ublíží jinak. Nebo... "Nechceme raději vypadnout tou mříží?" vypustí slova do éteru a nějaká jeho část doufá, že se otočí a prostě půjdou zpět.
Jenže to tak nevypadá. Corel kroutí hlavou a Cantar na to nic neříká. On si Arthura moc nevšímá. Taky ho totiž uchvátí ten oblouk, portál skrz."Já bych to zkusil. Co můžeme ztratit?" zahlásí Cantar s pokrčením ramen, o něco klidnější a chladnější, než obvykle. Mezitím, co zaklínačka zkoumá portál, i Cantar a spol se rozhlížejí jestli nenajdou něco, čím by portál otevřeli. Čaroděj tu není vážně ani jeden, takže mají docela smůlu. A jejich oči, sic přivyklé tmě, ale ne dostatečně, toho taky příliš nevidí. Jediná zaklínačka tu má nějakou šanci, zdá se, protože když se otočí pohledem vpravo od portálu, zahlédne něco trčet ve stěně. Že by to byl onen spouštěč? Je to vyhaslý krystal, který má očividně svítit. Teď tedy nefunguje, ale když se rozsvítí, třeba to onen portál spustí a oni budou moci projít. Pokud tedy budou chtít. Co je však čeká za portálem netuší nikdo z nich, proto by měli být připraveni.

Projdete portálem | +

Je to nepříjemné šimrání, co všechny doprovází skrz průchod portálem a na konci je všem trochu nevolno. Nic však vážného, jen Arthur to těžce nese. Ani sem nechtěl jít, že. Teď je ale tady a musí si s tím poradit.
Další místnost je o dost menší a vůbec ne tak temná. Jakmile vstoupí, temnotu totiž prozáří... přízrak! začne kolem všech kroužit, s chutí projít jejich těly a vysát jim duši. Lepší by bylo se nenechat chytit tím ledovým dotekem.

Nevstoupíte | +

Ať už se portál otevře nebo ne, skupina se rozhodne vrátit po svých stopách, pravděpodobně projít skrz mříží. Poklad by se však ztratil v nedohlednu. Jediné, co by se dalo odnést by bylo tělo jejich přítele.

[Bibiana]

"A nebylo by potom všechno, co už jsme zvládli, zbytečné?" Povytáhla zaklínačka na Arthura tázavě obočí a pohledem jasně dávala najevo, že ona nerada plýtvá energií pro nic za nic. Kdepak, pokud se jim povede odhalit, jak se portál spouští, půjde do toho.
Dokonce ani Cantar neprotestoval, ačkoliv zrovna jemu šlo o ostatky nejvíc.
"Něco tu mám," zhoukla na zbytek pátrající skupinky. "Taky to ale vypadá bez šťávy," okomentovala s kyselým úšklebkem na tváři. Kdo by měl rád, kdyby mu naděje hřejivě svitla a vzápětí zase škodolibě pohasla.
Nah, povzdechla si v duchu a na vyhaslý krystal se zaškaredila. Co s tebou? Propalovala drahokam pohledem.

A pak krystal stiskla v dlani. Nijak jinak jí nyní nenapadalo, jak jej nabít, než vlastní tělesnou energií.

Pokud se podařilo portál otevřít | +

Bibiana se okouzleně dívala na magií stvořený portál. Ligotal přízračným svitem, obestřen rouškou tajemství, kam vede. Zcela netečně zářil do temnoty a vyzýval v tiché otázce, zda-li si troufnou vydat se mu napospas.
Zaklínačka byla rozhodnutá, že ano. Jen si nahodila před průchodem Quen, pro strýčka příhodu. Původní olej z meče nesetřela.

Mimo herně:
Quen
Znamení (2)+ vůle (3)

Bibiana hodil/a 5d6 a součet kostek je 18:
6, 5, 1, 2, 4

18+5=23

Poté už se nechala vtáhnout do víru magického tunelu a se zatajeným dechem očekávala věci nadcházející.
A že si ani nemohla vychutnat onen nával nevolnosti, když kolem nich začal kroužit přízrak!
Vyšla mu tedy v ústrety, chráníc skupinu za zády.
Přelud se blížil plíživým tempem, takže zaklínačka stihla naučeným pohybem otřít stříbrnou čepel do kalhot a druhým hmátnout po příslušném oleji, kterým prostě meč polila. Žádné precizní natírání se nekonalo.
A přesně kopírovala pohyb přízraku, aby byla připravená odrazit jeho útok.

Mimo herně:
Síla oleje proti přízrakům
Zručnost (2) + Alchymie (3+1)

Bibiana hodil/a 6d6 a součet kostek je 19:
6, 5, 1, 3, 3, 1

+6 k útoku

[Quitana]

Určitě by cesta jinak byla zbytečná, ale znáte to, když jde do tuhého, zbabělec se pozná. A na Arthura už je toho tady prostě moc. Nejdřív Tolphen a pak tohle totálně podělané dobrodružství. Div si nenadělal do kalhot. Přeci jen se s nimi ale vydá zase o kus dál.
Krystalu si pak všimnou všichni a koukají na něj úplně stejně nechápavě jako zaklínačka. Nikdo neví, co s ním. Brumlají si pod vousy, Corel je naštvaná, že se tady zaseknou kvůli nějakým podělaným elfům, Cantar se snaží přemýšlet, ale v tom hluku od Corel se to příliš nedá a Arthur... No, nutno uznat, že nápady by měl, ale raději mlčí. Co kdyby řekl něco nepatřičného. Jedině zaklínačka dělá alespoň něco.
A ono to funguje! Sice jen matně, protože to není stavěné na tenhle způsob oživení, ale svůj účel to plní a když si všichni pospíší, stihnou tam vlézt čas, než portál opět vyhasne. Modré světlo vycházející jak z krystalu, tak z portálu nevypadá, že chtělo svítit dlouho. Jako by mu došla šťáva již před tisícemi let a teď jen dodělává své zbytky, co šetřil na nutné použití.
*
Pohlceni portálem a zároveň trochou té nevolnosti se na ně rovnou vyřítí ta přízračná potvora. Bibi se hned zmátoří a začne kopírovat jeho pohyby, ale nezdá se, že by to přízrak mělo zastrašit. Ba naopak ručkou chmatá po jejím meči, by jím prošla až k tělu. To se mu však nepovede vzhledem k tomu, že je to stříbrný meč, natřen olejem. Nedělá mu dobře. Proto si zbytek skupiny musí na chvíli zadržet uši, jak se v malé místnosti ozývá přízračný křik. "Ježiši, co to je?" zaskučí Cantar, když mu hlava chce explodovat. Arthur se třese po celém těle a Corel se chystá, že si to s tou potvorou vyřídí. Sotva ji vidí, ale ta lucernička co drží v ruce alespoň trochu pomáhá, když nic jiného. Sic je přízračné světlo dost děsivé. Pokud by však jeden z nich chtěl přízrak zasáhnout svým mečem, museli by přijít na způsob, jak tu potvoru zhmotnit do tohoto světa. Obyčejné meče by jen prošli jeho přízračným tělem a stříbrný meč s olejem by způsoboval jen neustálý ryk a stahování se.
Tak jednoduše se tenhle přízrak ale vzdát nechce. Když se nemůže dostat skrz stříbrný meč, pokusí se teleportovat směrem za zaklínačku, kde by ji zasadil smrtelnou ránu. Či by se obrátil proti těm třem, co se nemohou pořádně bránit?

Mimo herně:
Hod na obratnost na vychytání teleportu prosím =3 (pod půl pomalejší reakce, nad půl možnost zabránit útoku)

[Bibiana]

{Pojď si pro mě, ty chcíplá mrcho,} cedila skrz křečovitý úsměv zaklínačka v mateřštině, ke které automaticky sklouzla, na to nelidské stvoření ve snaze na sebe strhávat veškerou pozornost. Byla zde jedinou, kdo třímal v rukách účinnou zbraň. Ocelové meče byly veskrze neužitečné. A tolik zásob Argentii neměla, aby jí podarovala všechny tři. Natož, aby na takovéhle čachrování zbýval čas.
Mohla být jen ráda, že stihla ošetřit vlastní meč.
{Mezi živejma nemáš co pohledávat,} pronášela dál a zkřivila obličej do bolestné grimasy, coby reakce na ostrý vřískot naplňující celou jeskyni. Nespouštěla však z přeludu pohled, i když jím vyluzovaný ryk trhal zaklínačce bubínky na kousíčky.
{Pošlu tě zpátky tam, kam patříš!} Povídala si dál sama pro sebe, vznesené dotazy ostatních nevnímajíc. Plně se soustředila na ve vzduchu se vznášející potvoru.
Teleportace za záda? To tak!
Blizzard koloval žilami, nenechávaje Bibianu na holičkách. Ta byla připravená hbitě se otočit či přiskočit všude tam, kde bylo potřeba. Navíc si záda pojistila Quenem.
Tak proč by na přízrak ještě nezkusila Yrden? Ačkoliv neposilněná Petriho filtrem si moc ve znameních jistá nebyla, za zkoušku nic nedá.

Mimo herně:
Hod na Obratnost na vychytání teleportace
Obratnost (záčátek Q 3) + Blizzard (2)

Bibiana hodil/a 5d6 a součet kostek je 23:
5, 6, 3, 3, 6

Hod na Yrden (min. hodnota 10)
Zaklínačská zanmení (2)

Bibiana hodil/a 2d6 a součet kostek je 8:
4, 4

[Quitana]

Bibiiny smysly se prokázaly velmi užitečnými. Teleportace přízraku se nepodařila přesně tak, jaký byl původní záměr jeho pudů přidat pár dalších přízraků do sbírky těchto ruin. Pokusil se sic rozmáchnout svojí lucerničkou, ta však jen sjela po neviditelném štítu.

| +

Mimo herně:
Prorazíme štít?

Quitana hodil/a 5d6 a součet kostek je 17:
3, 4, 4, 5, 1

=- 1 kostka útoku přízraku

Ať už se mu podařilo štít prorazit nebo ne, otřese to s ním. To dá šanci ostatním, aby zareagovali, hlavně zaklínačce. Ta se pokusí zhmotnit přízrak Yrdenem, ale na tohle není stavěná, když nejsou žádné elixíry na vylepšování. Yrden se nekoná a monstrum má šanci opět zaútočit. Znovu se tedy rozpřáhne svou lucerničkou, útok veden z boku na zaklínačku. Ta se teď stala jeho hlavním cílem.

Mimo herně:

Quitana hodil/a 4d6 a součet kostek je 12:
4, 5, 1, 2

[Bibiana]

Ač laškování s přízraky nepatřilo zrovna k těm příjemným stránkám života, byla zaklínačka opravdu ráda, že se na ní ta bestie nehmotná zaměřila.
{Ti tu lucerničku rozdupu, že by i Pepíček v zelí valil voči,} nepřestávala prskat směrem k zakuklenci, který se rozhodl zaútočit pomocí houpající svítilny. A chráněná Quenem, pokusila se o složení prstíků do znamení. Přece jen zhmotnělý přízrak se lépe seká na kaši.
Jenže, zaklínačka školy Mantichory nesprávně pokrčila poslední článeček prsteníčku a nezdar byl na světě.
Naštěstí magický štít zafungoval dostatečně, aby Bibi ochránil a zároveň uštědřil přízraku lekci v podobě niterního otřesu.
"Zakryjte si uši, panstvo!" Zařvala na ostatní varovně, naznačujíc, že hodlá přízrak udolat stříbrným mečem potřeným olejem. Neb bylo bláhové se pokoušet o znamení, na které zrovinka nemá den.
Namísto toho v obraně opět složila prstíky do již osvědčeného Quenu, doufaje, že ten jí napodruhé nezklame, ve snaze vykrýt ránu mířenou na bok.

Mimo herně:
Hod na Quen - akce obranná
Vůle (3) + znamení (2) +5 (-1 kostka za nepovedený Yrden)

Bibiana hodil/a 4d6+5 a součet kostek je 18:
1, 6, 2, 4

Což se podařilo. Přízrakem opět projel citelný otřes a právě v onom okamžiku ustrnutí se zaklínačka hbitě vrhla do protiútoku mečem. Ten opsal ve vzduchu ladný oblouček neomylně mířící na cíl.

Mimo herně:
Sek vedený šikmo z pravého ramene k levému boku mečem potřeným olejem - akce útočná
Obratnost (3+2) + Boj s mečem (2) + olej proti přízrakům (+6 k hodu) (-1 kostka za nepovedený Yrden)

Bibiana hodil/a 6d6+6 a součet kostek je 20:
4, 2, 1, 1, 5, 1

[Quitana]

Zaklínačka si pořád brblá něco pod vousky, ale nikdo ji nerozumí. Obvykle by Canrar něco prohlásil, jenže teď se soustředí, aby se přízrak nevyřítil na ně. Může si však oddechnout, vybral si soupeře sobě rovného. Možná právě proto. Že by byl natolik uvědomělý? To nikdo s jistotou říci nemůže, jsou to přeci monstra. Jim nikdo do hlavy nevidí. A krom pudů je může občas vést i něco jiného. Když jim však oznámí, že by si měli zakrýt uši, neváhá ani jeden. Dokonce i Corel poslechne, protože ten první skřek ji nahnal husí kůži po celém těle. Tenhle fight není jejich, tak proč se namáhat.
Mezitím se přízrak snaží dostat ke svému cíli, avšak stále se mu nedaří dostat skrz neúprosný štít. A ještě štěstí, že si všichni drží ty uši, protože tohle se přízraku rozhodně nelíbí, když dostane po čumáku podruhé. Lucernička se mu zahoupe na ruce, div mu nespadne. A díky tomuto útoku ztratí na své odhmotnění, jsou více vidět jeho potrhané cáry hadrů a cosi, co mohlo kdysi být masem. To dá šanci zaklínačce, aby se s přízrakem vypořádala. Víc šancí totiž asi mít nebude, kdy je možné ho zasáhnout naplno. Tedy meč si najde svou cestu a roztrhne netvorovi část oněch hadrů a stříbro si vezme kus jeho hmotného já. A je tu další a další skučení. Než se stihne přízrak vzpamatovat, je na čase ho poslat k šípku.

[Bibiana]

Bibiana se ocitla v zaklínačském rauši. S každým přízrakovo neúspěchem se zubila od ucha k uchu více a více, až jí oči a právě úsměv plál ve vzduchu jako bizarní nápodoba kočky Šklíby z Alenky v říši divů. Pravda, zaklínačka se vlastně taky ocitla v říši divů. V takové její pokřivené verzi. Ale nestěžovala si. Plně se soustředila na jedinou věc, vyprovodit přízrak do míst, kam skutečně patří. Do nicoty. Kvílení sotva vnímala a když už, kakofonie skřeků jí příjemně elektrizovala tělem.
Děsivě se šklebila, trpělivě číhajíc na sebemenší příležitost k zasazení osudové rány. Do teď se spíš kočkovali. Přízrak neúčinně útočil, zatímco ona nemohla tnout do živého. Trpělivost se však vyplatila a přelud se nejspíš z rozčílení a bezradnosti na prchavý okamžik zhmotnil.
A tak vyrazila prudce vpřed. Ostrá špice čepele namířená na ozvěnu čehosi, co nejspíše bývalo šlachovitou svalovinou.
Do útoku vložila veškerou prudkost, aby monstrum probodla skrz na skrz a to pak za mučivého úpění skonalo na ostré čepeli, zatímco mu přízračné tělo začne rozežírat dotek stříbra podpořený olejem.

[Quitana]

I když se mohlo to jejich tančení zdát nekonečné a vyčerpávající, nakonec se trpělivost vyplatila a přízrak skonal stříbrnou smrtí. Ještě štěstí, že byl jen jeden, že. Celá skupinka lovců si oddychla, že už to mají za sebou. Tedy, že je Addelaidy zachránila před přízračnou nemocí. Kromě Arthura by to nikdo z nich nepřiznal, ale oddechli si velmi viditelně. "Já věděl, že jsme sem neměli lízt," postěžuje si Cantar, ale stejně by neměnil. V těhle místech prostě musí být nějaký poklad, jinak by to tady nebylo zamořené tolika příšerami. Co by tady jiného dělali, že. "Aa, co budeme dělat teď?" Sic by se mohl rozhlédnout po místnosti, ale že by něco viděl, to se říct nedá, takže to ani nezkouší. Proto se oficiálně ptá, co teď, protože jsou závislý bez pochodně na zaklínačce. Corel ale nečeká na žádnou odpověď a rovnou udělá pár pomalých kroků kupředu, co kdyby náhodou byl před nimi nějaký neviditelný sráz nebo tak něco. Tady by se nedivila absolutně ničemu. Při prvním kroku se ale místnost osvětlí čtyřmi nazelenalými světly, každý u jednoho neotevřeného průchodu ve stěně. Vedle nich jsou páčky, které by je měly otevřít, ale s jistotou se tady nedá říci nic. Přesně uprostřed na zdi mezi průchody je vsazená malá soška, držící kamennou desku s jakýmsi nápisem. Nápis je napsaný starým jazykem elfů.
"Pane bože," uleví si Corel. Tahle cesta vypadá docela beznadějně. "Cos tam našla Corel?" Cantar se přiloudá k ní, ale uleví si dost podobně. Asi mu taky dojde, že tohle je dost na pytel, když nikdo z nich neumí tím správným jazykem. No a pak se mezi ně vměstná Arthur, dívající se na onu podivnou desku a cosi si mumlá pod vousy. Že by to dokázal rozluštit? "Arthure?" Dokonce i Corel se podívá jeho směrem. Nevypadá to, že by to alespoň jeden z nich byť jen tušil. "Píše se tam:"

Pokud cestu správnou nalézt chceš, čistá duše třeba jest,
by páky ve správném pořadí pustila.
V jednu chvíli světla svítí, po vyslovení hesla však ukáží ti cestu.

To zní naprosto logicky, avšak jak přijít na ono heslo? A kdo by měl být ta nevinná duše? A co se vůbec stane poté, když vysloví špatně heslo, či duše která jej vysloví nebude dostatečně čistá? A kde je nějaké měřítko pro čistotu v duši? A co když to Arthur překládá špatně? Tolik otázníků a žádné odpovědi.
"Hádanka, super. A co jako budeme dělat teď?" Zase ta stejná otázka. To protože Cantar a hádanky nejde vůbec do sebe. Ne že by na ně nepřišel, ale je na to moc líný. "Hmm. To nemůže být všechno. Zdá se mi to nebo ten panáček ukazuje támhle na tu stěnu?" Na stěnu vpravo, aby to bylo přesné. Na něco tam ukazuje určitě, ale ještě přijít na co. Stěna se zdá úplně holá. Nebo tomu je jinak?

Mimo herně:
Že by jsme zkusili zase hod na smysly, jestli Bibi zjistí, co je s tou stěnou? =3 Ale klidně to můžeme zahrát i bez kostek, jak je libo, nechám na tobě.

[Bibiana]

Bibiana konečně přízrak poslala stříbrným expresem na onen svět, kam skutečně patřil, a zase se na chvilku rozprostřelo ticho. Dokud nepromluvil Cantar. Ale na to už si Bibi přivykla, takže jí vlastně v onom kratičkém odpočinku po boji nic nerušilo. Pečlivě si očistila meč od veškerých slizkých důkazů boje a okradla roztékající se haldu ektoplasmy na potřebné alchymistické součástky. "Památka," pokrčila nevzrušeně rameny, pokud po ní kdokoliv házel znechucené pohledy.
Ale to už se v jeskyni rozblikaly oni čtyři tajemné, levitující světelné koule. "Odkud tyhle srandičky berou Moc?" povytáhla zaklínačka zvědavě obočíčko, neb jak jinak by celý tenhle komplex absurdit mohl fungovat?
"Další rozcestí?" Zakřenila se pobaveně nad vzniklou situací. "A hádanka psaná v neznámém jazyce." Jak nečekané! Musela však uznat, že se bavila. Skutečně bavila, i když jim vlastně šlo o kejháky. A možná právě proto.

"Čistá duše? Tak to bude asi tady náš Arthur," udeřila povzbudivě mladíka mezi lopatky. Když se neosvědčil při vraždění monster, mohl by se právě hodit nyní. Během cesty sem si ruce krví a masakrem přece jen neušpinil. Jinak Bibi opravdu netušila, kde by někoho hříchem neposkvrněného teď a tady sháněli. "A heslo?" Na oko se zamyslila. "Před svatbou ne?" Drcla Arthura loktem rozverně do boku. A stejně pobaveně blýskla pohledem i po Cantarovi. Protože ten musel být zákonitě panic. Zaklínačka si nedovedla představit, že by nějakou holku neumořil svýma kecama dlouho před tím, než by se vůbec ocitli v intimní situaci.

"Tak se tý stěně vpravo podíváme na zoubek," přiskočila zaklínačka zvesela ke zdi a začala jí zkoumat.

Mimo herně:
Objevíme něco zásadního?
Smysly (2)

Bibiana hodil/a 2d6 a součet kostek je 6:
1, 5

A taky zkusila použít znamení Igni. Třeba se před nimi efektivně rozhoří další tajemný nápis o tom, že pokud přestříhají dráty v blbym pořadí, zhebnou tu krutou a bolestivou smrtí.

Mimo herně:
Igni
Znamení (2) - asi přehodit 5?

Bibiana hodil/a 2d6 a součet kostek je 2:
1, 1