QUEST: Na koňském hřbetě ujedu i světa kraj! - D

[Scott]

Scott si tak nějak vysloužil zájem ženy, která k sobě táhla jeho pohledy. Možná za tím stály přímo ony, ale moc nad tím nepřemýšlel. Mnohem víc jej zajímala oddanost dámy rukám jejího manžela, ale snažil se nepůsobit příliš okatě, teď když se zjevila tak blízko, že by stačilo jen ruku natáhnout. Proto oči strhl k dárečku, který mu přinesla, a v duchu si nad tím odfrkl. Co ženy vedlo k tomu, aby chlapům vnucovaly zákusky?
„Myslím, že mnoho přítomných by ocenilo pohled i na Vás, ale tu čest jste jim neprokázala. Tak proč bych měl já?“ No asi se neslušelo, aby šlechtična lezla po nějakých bednách nebo porovnávala sílu svých paží s upoceným hovadem, ale o to mu tak úplně nešlo. Pravdou bylo, že mu nijak nevadilo být středem pozornosti, ale zároveň nebyl žádný komediant, aby se natřásal před publikem jako nadržená poběhlice. Ano jistý cirkusák mu pořád lezl krkem, ale to sem nepatřilo.
„Oceňuji jej velice,“ odtušil vzápětí, ale místo toho aby sáhl po dortu a ukázal jí to, nechal koutek úst vystoupat o kousíček výš a v oku se mu zableskla malá jiskřička. „Děkuji, nechám si o Vaší laskavosti zdát krásné sny,“ slíbil jí a nijak zvlášť cudně to rozhodně nemyslel a u mapy se jeho myšlenky také moc nezdržovaly. „Nashledanou,“ popřál jí, když se rozhodla vyměnit jej za tu roztomilou dívenku a v hlavě si usmyslel, že spolu nemluvili naposledy.

------------------------------------------------------------------------

Ale pak už tu byla ta noc, banda nevychovaných blbců a nakrátko poplašená Pišta, která se naštěstí ale rychle uklidnila. Ostatně byla zvyklá na bojiště, řinčení zbraní a vzduch nasáklý pachem krve. Proč by se měla nechat vykolejit malými rošťáky?
Ráno tedy nebyla na start připravená o nic méně, než Scott samotný. Ten si alespoň mohl hned z rána zlepšit den krom snídaně také pohledem na dva cucáky, jimž vlastní koně připravili malou bojovku. Tomu se bez okolků srdečně zasmál, připraven na to, že až se něco podobného stane jemu, vyslouží si posměch dvojnásobný, pak v davu vyhledal i safírookou, aby se na ni usmál a pak už se šlo na ten všemi očekávaný závod.
Nehodlal klisnu k ničemu štvát a už vůbec ne hned na začátku, proto ji nepobízel k žádnému ostrému tempu a pak už se snažil soustředit jen na cestu, po které měl jet.

Mimo herně:

Zenn hodil/a 2d6 a součet kostek je 10:
4, 6

[Sophie]

Angus byl roztomilý, to rozhodně, a Sophie se s ním cítila zničehonic velmi příjemně, když se tak zakoktal. Bylo hezké vědět, že není sama, komu se občas plete jazyk, když se necítí ve své kůži. „Já také nemám vlastního, je otcův.“ Vysvětlila, kde přišla ke svému oři ona. „I vám hodně štěstí,“ stihla mu popřát, než zmizel k soutěžím a ona taktéž.
Po soutěžích jí nebylo dopřáno zrovna moc klidu a obhlížení, ta krásná paní, co společně se svým mužem pořádala celou událost, si ji vyhledala, snad že zírala moc okatě. Sophie hned zčervenala, když ji dáma oslovila. To statečné srdce teď bilo spíše nestatečně. „Děkuji,“ převzala si dortíček a rychle ho strčila do pusy, aby mohla zhodnotit, jak dobrý doopravdy je. A musela ho hostitelce pochválit. Po tom přání následovalo další tiché děkuji a zmatení z nepochopení onoho posledního přání. Sophie to však přisoudila pozdní hodině a odebrala se na kutě.

Co ráno přichystalo? Hřejivé slunce a nádherný den, který Sophii hned po ránu vykouzlil úsměv na rtech. Byla nervózní, vlastně se i docela bála a několikrát si zanadávala, co za telecí nápad to měla. Pečlivě si však překontrolovala šaty, aby po cestě nedošlo k nějakým nepředpokládaným překvapením s ulétávajícími či drhnoucími kusy, a pak už v ruce tiskla mapku. „Dobré ráno, Joepe,“ poplácala koníka po krku a kousla se nejistě do rtu. „Promiň, že jsem tě do toho zatáhla.“ Mumlavá omluva byla upřímná, ale nic to neměnilo na tom, že Sophie už o pár okamžiků později seděla v sedle a čekala na start.
A po startu?
Pobídla koně do slabin a s tlukoucím srdce se vydala směrem vyznačeným na mapě, nebo spíše doufala, že je to ten správný směr. Co když se ztratí? Každý z nich vyjel někam jinam a startovní pole jí brzy zmizelo za zády a zbyl jen neznámý terén a strach. V hlavě trasu, co vykoukala z mapy, ale nebyla na nic takového zvyklá, ba ani připravená, vždyť tohle se obvykle nevyučovalo! Tady zahnout? Nebo ne? Na mapě to určitě směřovalo víc doleva! Jenže vlevo rozhodně nebylo nic, co by připomínalo sjízdnou cestu a Joepovi se příčilo poslechnout příkaz zabočit, když to znamenalo balancovat na kluzkém kamení. A tak nezabočili, ne hned, až po několika metrech se zdálo, že se dá projet bezpečněji na rovinku, po které mohli jet mnohem rychleji a bez obav. Bylo to však dobře? Nebylo to pro změnu moc lehké? Ach, do čeho se to uvrtala!

Mimo herně:
Jezdectví 2

Sophie hodil/a 2d6 a součet kostek je 6:
5, 1

[Bibiana]

V léčitelskémm stanu, těsně před závodem (Lenna, Angus)

"Ale ale, kohopak to tu máme," zatrylkovala Zojda zvesela, nejen potěšená Angusovo přítomností, ale i čerstvou vzpomínkou na proběhlou noc.
"No, tak kalhoty dolů," zazubila se nadmíru pobaveně a prokřupala si prstíky. "Naražená kostrč není v takovém závodě žádná legrace."
A tak oba dva své pacienty velice pečlivě, avšak zároveň co nejněžněji dokázala, prohlédla a prohmatala.
"Nic to není, vaše ctěná pozadí neutrpí o tolik víc, než kdyby vás z toho sedla neshodili," ubezpečila vzápětí Lennu s Angusem klidně. Tudíž se jednalo o čisto čistou pravdu.
"Až dorazíte do cíle, ještě si vás překontroluji," pousmála se. "Ostatně jako všechny," a ty dva holoubky propustila na start. Avšak, počkat! Nezaplála v Zojdině pohledu jiskérka, když se zmiňovala o kontrole a očkem zrovna zavadila o Anguse?

***

Závodíme, část II. 1. dne

Jakmile se závodníci rozjeli po svých trasách, shledali, že co je napsáno na mapce, nekopíruje zcela věrně skutečnost. Je otázkou, nakolik je toto naprosto běžný fakt a úskalí kartografie, či záměr pořadatelů trochu zamotat jezdcům jejich hlavinky a tím jim závod víc okořenit.
Na takové dohady nezbýval však prostor.

Valdur a Scott

Tito dva jezdci se prozatím umístili na pomyslném čele trati a nejspíš to bude i proto, že se jim povedlo i přes počáteční zmatení nakonec narazit na tu správně zvěří ušlapanou stezku. Navíc zvolili správnou taktiku v udávání tempa, které jejich koníkům sedlo.
Proto se další část trati jevila skutečně jako procházka šumivou zahradou. Lístečky šustily ve větříku a skrz svou zelenou čepel, do které se opíraly sluneční paprsky, házely po svých pozorovatelích smaragdové odlesky. Tu zatrylkoval ptáček ve větvoví, v dáli zase bylo slyšet dupání prchajících srnek. A co je to slyšet támhle? Jen o pár stupňů se vychýlit z trasy a hned narazíte na zurčivý potůček, jen si řádně svlažit hrdlo a koníka napojit.
Jakoby se místo snažilo právě ony jezdce v čele pozdržet a ukrojit z náskoku.

Mimo herně:
Kouzlo místa - 1 kostka

Bibiana hodil/a 1d6 a součet kostek je 4:
4

Hod na Vůli, kdo nepřehodí, zdrží se, což znamená, že se jeho hod na jezdectví pro toto kolo bude půlit. Když přehodíte, bude se připočítávat +2 k vašemu hodu na jezdectví pro toto kolo.

Angus a Sophie

Zato těmto dvěma jezdcům se lesík rozhodl pořádně zamotat hlavy. Spíš se jim do vlasů větvemi zamotávat či oděv odírat a zasekávat se o látku. Ani koníkům nebyl postup po trase ulehčen a vzrostlé borůvčí škrábalo nepříjemně do končetin. Na počátku přívětivý háj začal houstnout a kmeny stromů obrůstat neprostupnými keři, jejichž větve i bez trnů dost ztěžovaly další postup. Místo zešedlo a na hony daleko nebylo slyšet ani živáčka. Jen vás samotné.
Jenže, když ona trasa vskutku houštinami vedla!

Mimo herně:
Schopnost trasy odradit koně v další postupu - 1 kostka

Bibiana hodil/a 1d6 a součet kostek je 1:
1

Hod na Vůli nebo Charisma. Pokud přehodíte, přesvědčíte koníky v dalším postupu a k hodu na jezdectví pro toto kolo si přičtete +2. Pokud ne, hod na jezdectví pro toto kolo se vám bude půlit.
Můžete se rozhodnout rovnou toto místo objet, ale to se bude hod na jezdectví pro toto kolo půlit automaticky.

Osskar a Lenna

Jezdcům, kteří se prozatím propadli na chvost, se trasa nakonec po počátečních zmatcích vyjevila, a Lenna velice záhy zjistila, že její plán držet se v patách ostatních, nevyšel, tudíž bylo nutné se začít spoléhat sama na sebe. Avšak komfort snadného postupu jim rozhodně neposkytla. Ba naopak, zavedla je sice na jednu z vřele a měkce vypadajících mýtinek, ale uprostřed jí půlil dosti široký a hluboký potok, aby bylo jezdcům na první pohled jasné, že je příjemné osvěžení rozhodně nečeká.
Alespoň, že svítilo slunko, takže po namočení rychleji oschnou.

Mimo herně:
Pokus potoku o strhnutí koní proudem - 1 kostka

Bibiana hodil/a 1d6 a součet kostek je 3:
3

Hod na Vůli nebo Charisma. Pokud přehodíte, dokážete s koni potok po menším boji s proudem přebrodit a k hodu na jezdectví pro toto kolo si přičtete +2. Pokud ne, hod na jezdectví pro toto kolo se vám bude půlit.
Můžete se rozhodnout zkusit nelézt lávku, ale to se bude hod na jezdectví pro toto kolo půlit automaticky.

Plus, prosím, v každém svém postu nezapomeňte hodit na Jezdectví!

[Osskar]

Osskar popravdě neměl tušení, zda se propadl na konec závodu či nikoliv, protože ostatní neměl na dohled tak jako tak. A bylo mu to upřímně jedno - nemyslel si, že by se Sněhem zdolávali trasu vyloženě pomalu a byl přesvědčený, že jakmile dostanou příležitost, případnou časovou ztrátu zase rychle doženou. Byli konec konců celkem sehraná dvojka a Osskar dobře věděl, co může od koně očekávat a co po něm může chtít.
Z lesa se nakonec vymotali a pohled na mýtinku by byl docela příjemný a povzbuzující, kdyby ovšem mýtinu neprotínal potok. Potok poměrně široký a hluboký, žádná obyčejná lesní bystřinka. „Tak to vypadá, kamaráde, že se budeme muset vykoupat,“ prohodil Osskar ke koníkovi poté, co se pečlivě rozhlédl kolem sebe a nespatřil žádnou jinou možnost. Popojel i kousek do stran, ale poblíž nebyla žádná lávka, dokonce ani místo, kde by se potok zužoval a vypadal mělčí. Pokud se nechtěli příliš zdržet objížďkou, která mohla být opravdu dlouhá a navíc by je zavedla daleko mimo trasu závodu, museli do vody.
„To zvládneme, hm? Hlavně klídek,“ mumlal tiše ke koníkovi, zatímco ho pomalu a trpělivě naváděl k břehu potoka. Proud měl tenhle potůček obstojný, a přestože Osskar svého koně ohrožoval jen velmi nerad, teď se rozhodl zariskovat. A tak jej pobídl, odhodlán potok přebrodit.

Mimo herně:
Charisma 2

Osskar hodil/a 2d6 a součet kostek je 10:
6, 4

Čekal je boj s proudem, to ano, ale naštěstí nebyl tak vyčerpávající, jak se Osskar obával. Vedl koně tak, aby zvíře nezačalo panikařit a plašit se, a částečně Sněha nechával, ať se s vodou popere po svém tak, jak uzná za vhodné. Zvíře přece mělo nějaké instinkty, na které bylo zvyklé spoléhat, a Osskar ho nehodlal úplně utlačovat.
Mokří, ale živí a zdraví se dostali na druhý břeh, kde se na chvilku pozastavili. Osskar uklidnil nejprve svoje srdce, které se rozběhlo trochu rychleji, a pak se jal pochválit koníka, že to tak pěkně zvládl. Zkontroloval, že cestou neztratili nic z výbavy a že je všechno v pořádku, a pak vyždímal svoje mokré oblečení alespoň tak, jak to nejvíc šlo. Alespoň, že nebyla vyloženě zima, a že na něm šatstvo snad brzy uschne.

Brzy nato se znovu vyhoupl do sedla, aby v cestě mohli pokračovat - pryč z mýtinky a od potoka, snad někam, kde je čeká trasa maličko přívětivější. Anebo taky ne, kdo ví.

Mimo herně:
Jezdectví 2

Osskar hodil/a 2d6 a součet kostek je 8:
4, 4

+2 k hodu = 10

[Valdur]

Těžký život závodníka amatéra část čtvrtá: Síla pokušení

Ten začátek, to byla katastrofa, ale štěstí mu alespoň v tuhle chvíli přálo a našel trasu, po které se měl vydat. Občas ale přemýšlel, kam jet a jednou za čas se musel podívat do toho mistrovského díla, kterou nazývají mapou aby se podíval, jestli náhodou nezabočil někde, kde neměl. Ovšem i přes všechny ty komplikace na začátku závodu se dostal na zvěří vyšlapanou stezku a tak mohl trochu zrychlit. Ale ne moc, jelikož nechtěl svého Havrana příliš unavit a zásob jídla měl pomálu. Mezitím se během jízdy zaposlouchal do zvuků matky přírody a koutkem oka sledoval okolní zeleň. Slyšel zpěv ptáků, tam napravo v dáli uslyšel nějaký ten dupot lesní zvěře. Musel uznat, že tento lesík byl nádherný. Hned mu to po tom zmateném začátku zlepšilo náladu. Chvíli si tak jel dál klidnou krajinou a co najednou neviděl. Takový nádherný čistý potůček a tam za ním rostly šťavnaté borůvky. Havran se na to místo díval také. Skoro to vypadalo, jakoby ho nějaká magická moc, lákala k tomu, aby se tam na chvíli zastavil, napil se a odpočinul. Pokušení to bylo velké, ale mohl si to dovolit? Ujel velkou dálku, a možná byl ve vedení, ale co když ho někdo mohl krásně předjet o dobrý kus cesty? Pokusil se vzdorovat, i když bylo pokušení velmi silné.

Mimo herně:
Bude vzdorovat?
Vůle (2)

Valdur hodil/a 2d6 a součet kostek je 11:
6, 5

Zavrtěl hlavou a popohnal koně dál. Chvíli se zdráhal, a nechtělo se mu jít, ale jakmile mu do ouška zašeptal par vlídných slov, tak se nakonec rozjel dále. Ano, bylo to lákavé a napít by se mohli, ale nemohl si to pro změnu vůbec dovolit. Musel jet dále, pokud chtěl mít alespoň nějakou šanci na výhru. Jel dále po stezce a doufal, že nažene zpátky ztracený čas z toho, jak tam s ořem stáli a vzdorovali kouzlu toho místa. Chvíli tak jel dále a jediný problém, co zatím měl byl spadlý strom na stezce, který musel s koníkem obejít, ale zatím nic strašného. Podíval se párkrát do mapy a dával si bedlivý pozor na to, aby špatně nezabočil. I když to bylo možné i s tou mapu.

Mimo herně:
A jedeme dále
Jezdectví (2)

Valdur hodil/a 2d6 a součet kostek je 7:
3, 4

+2 ke konečnému hodu = 9

[Scott]

Zatím popravdě moc neřešil kolikátý je, ani jak se mu vede. Však šlo o první hodiny několikadenního závodu. A navíc každý jel svou cestou, takže to ani moc porovnávat nemohl. Místo toho se mu ale naskytla příležitost nechat se uchvátit krásnou přírodou, hukotem včel, zurčením potůčku… Ne tedy, že by to měl normálně ve zvyku. Však byl chlap. Na druhou stranu to ale mohla být poslední dnešní příležitost napojit Pištu, což stálo za popřemýšlení.

Mimo herně:
Vůle 2

Zenn hodil/a 2d6 a součet kostek je 8:
6, 2

Nicméně to nakonec zamítl. "Tady jsme na severu ne v poušti," zazubil se směrem k uším své kobylky a nenechal ji polevit z nastaveného tempa. Moc dobře věděl, že tohle zvládne udržet ještě pořádně dlouho, když se něco nepokazí. Nehodlal ale sýčkovat. Zatím jim spolu bylo fajn a na ničem jiném nezáleželo.
Minuli potůček, přeskočili osamělý pařez, protáhli se křovím a jelo se dál. Dychtivý po tom, co je čeká za dalším zákrutem, protože oba byli nakonec dost dobrodružné duše.

Mimo herně:
Jezdectví 2 + 2

Zenn hodil/a 2d6+2 a součet kostek je 7:
3, 2

[Lenna]

Lenna nakonec musela jít ještě před závodem do lékařského stanu, aby si nechala zkontrolovat svou vznešenou prdelku, kterou si před pár minutami natloukla. Jediným utešením pro její ego bylo to, že zde nebyla sama, nacházel se zde také mladý bard. "Děkuji, to jsou dobré zprávy." usmála se na zdravotní sestru Lenna, "A děkuji celkově za starost." usmála se ještě jednou a utíkala se ještě rychle připravit před závodem.

***
No tak po první části závodu to s Lennou a jejím parťákem moc nedařilo, ale Lenna neztrácela naděje, a navíc nebylo hlavní si závod užít? Jistě, že bylo. "Vůbec ne nestrachuj, že nejsme jedni z prvních, všechno může být za chvíli úplně jinak." utěšovala sebe i koníka, a chtěla, aby nejel úplně na plno, protože se bála, že by nemusel takovej nápor zvládnout. A nechtěla ho od půlky závodu táhnout ona. Chvíli se zdála cesta celkem klidná, ale pak asi špatně zabočili a nebo Lenna prostě neměla štěstí na výběr trati. "Ten potok nemůžeme překročit." řekla jistě Lenna ale koník zařehtáním měl jiný názor. "Ty to chceš zkusit co? Ty se nikdy nezdáváš?" usmála se a pohladila ho po srsti.
Mimo herně:
Tak překročíme to?
Charisma 2

Lenna hodil/a 2d6 a součet kostek je 8:
2, 6

Koník se opravdu snažil, chtěl to vyhrát. A tento boj vyhrál, sice musel bojovat, ale společně to zvládli a přebrodili potok, o kterém si Lenna myslela, že je to jejich konečná. Měla štěstí, že měla tak úžasného koníka jako měla. "Ty jsi úplně úžasnej!" vyhrkla na něj a dala mu pusu, poté si sice musela dát pryč chlupy z pusy, ale vůbec jí to nevadilo. "Pojď, teď máme zas šanci." koník zrychlil už automaticky svůj cval a Lenna se musela pořádně držet. Začala i ona opět doufat ve vítězství.
Mimo herně:
Jezdectví 1

Lenna hodil/a 1d6 a součet kostek je 4:
4

+ 2 za překročení potoku = 6

[Angus Willtommen]

Ve zdravotnickém stanu

Angus si ve stanu prošel malým peklem. Ona totiž ona mladičká léčitelka chtěla, aby si sundal kalhoty! Angus nebyl hlupák a samozřejmě se neodvažoval něco namítat proti slovům léčitelů, ovšem nebyl zvyklý vídat léčitele něžného pohlaví, které mu dokázaly zamotat hlavu jako mávnutím proutku. Cítil se nesvůj a zároveň tak nějak rád, že si tím prošel. Jen byl u toho hezky rudý, jako rajčátko.

Závodíme!

"Ajajaj, kam jsme se to jen dostali, Bardíku?" zalamentoval Angus, když koník protestoval proti průchodu borůvčím. "Hou, hou, hochu, to zvládneme!" řekl zrovna ve chvíli, kdy se zahákl o menší větev a málem v síle odporu sklouzl ze sedla. Nakonec schytal jen škrábanec a dírku v košili, ale jinak zapřel nohy do sedla a udržel se. "No do prkýnka," oddechl si a setřel si trochu potu z čela. Jejich postup se zpomalil, ovšem Angus si dokázal koně přiklonit na svou stranu a získat si jeho důvěru. Díky tomu nesešli z cesty, ačkoliv Kulíšek si byl jistý, že ta cesta je ve skutečnosti krapet jiná, než ukazovala ta mapa. Přesto se mu povedlo najít některé vyznačené orientační body. Samozřejmě se průchod houštinami neobešel bez škrábanců a dalších dírek v košili. Ale bylo to pěkné dobrodrůžo! Pocit ze zdolání dalšího milníku Anguse příjemně hřál u srdíčka, ač to šlo poněkud pomaleji, než by mělo.

Mimo herně:
Hod na charisma (2)

Irviel hodil/a 3d6 a součet kostek je 16:
6, 5, 5

Mimo herně:
Jezdectví (2)

Irviel hodil/a 2d6 a součet kostek je 3:
1, 2

+2 k hodu = 5

[Sophie]

Sophie byla víceméně zoufalá a po nějaké době si začala nadávat, že sama sebe přesvědčila, aby se závodu zúčastnila. Začala se jí zmocňovat panika. Strach. A úzkost navrch, aby toho nebylo málo. V krku se jí udělal knedlík, do očí se jí začaly drát slzy neštěstí, to když před sebou uviděla neproniknutelný lesík, kterým dle mapy vedla cesta. Že mapa je víceméně jen jakýsi nepodrobný obrázek zjistila docela brzy, ale tudy cesta vedla a nebylo kam uhnout. Mapa mluvila jasně. Už po chvilce měla tváře plné rudých škrábanců od větviček, co se jí navrch motaly do vlasů a zachytávaly se jí o oděv. Jedna z těch větších ji dokonce roztrhla šaty na rameni a lízla si i jemné dívčiny kůže, aby jí dala pořádně za vyučenou místo otce.
Sophie setřela z tváří slzy, které se jí samovolně koulely mezi šrámy, kde bolestivě pálily, když se střetly s porušenou pletí. Asi by nevzlykala, kdyby byl někdo poblíž, ale tady nebylo ani živáčka, co by ji mohl zaslechnout, takže párkrát nahlas zaštkala, přičemž uklidňovala koně, kterého neohroženě vedla vpřed. Nelíbilo se mu to, stejně jako se to nelíbilo jí, ale oba měli dost paličaté hlavinky na to, aby se houštím prodrali, i když to bylo za cenu dalších škrábanců a slz.

Mimo herně:
Hod na vůli, aby se neřeklo 2

Sophie hodil/a 2d6 a součet kostek je 7:
5, 2

Jezdectví 2

Sophie hodil/a 2d6 a součet kostek je 4:
2, 2

4+2 = 6

[Bibiana]

Část III. 1. dne

Ač se mohlo zdát, že si čas zvolil pro dnešek línější tempo, opak byl pravdou a strasti, které závodníky během cesty zkoušely z odhodlání, zabraly v podstatě celý den. Tuto skutečnost si ale všichni mohli plně uvědomit až poté, co se vymotali z lesa, kde po celou dobu panovalo neměnné příšeří, byť někdy byly jeho části malebnější a jindy děsivější.
Jakmile ale dali rozklusaní koně posledním ztepilým kmenům vale, nad hlavami se všem začala kupit ocelová mračna hrozící pořádným slejvákem. Mraky se přes sebe převalovaly a svíjely se jako živý organismus, jen do sebe nabalit každého jezdce zvlášť.
Navíc, když doposud rovinatá cesta začala stoupat. I porost se měnil z travnatého na udusanou hlínu pokrytou uvolněnými kameny. Čímž se terén pro koně stal obtížnějším na překonání. Jezdci si museli dávat bedlivý pozor na uvolněné kameny nebo ty, co svojí dokonalou ohlazeností imitovaly ledovou plošku, jen si zvrknout nohu.
Nyní už nikdo nejede po vlastní ose, naopak, všichni jsou si více méně na dohled.

Přesto v dáli svitla naděje konce, neb již bylo možné rozpoznat provizorně zbudovanou bránu ze dvou dřevěných latí, mezi nimiž byl natažen fábor hlásající Cíl. A i z takovéto dálky bylo zřejmé, že luxus předchozího zázemí se zde opakovat rozhodně nebude.
Stanové městečko se scvrklo na ubytování závodníků a nejužšího personálu.

Mimo herně:
Prosím o třetí hod na Jezdectví, čímž bych ukončila Třetí etapu Prvního dne závodu