QUEST: Třinácté dítě - D

[Haesten]

Žena brečí pro své dítě, ale Haesten to absolutně nevnímá. Je to jen nutná oběť. Holt se nedá zachránit každý. A to zaklínači vědí moc dobře. Pro to si to Haesten vůbec nebere a ženský pláč a možná i nadávky, co přijdou později, vůbec neřeší. Pro něj je teď podstatné, aby tu zrůdu zabil, aby nemohla už páchat další škody. To se mu však nedaří zcela tak, jak by si představoval. Ta mladá potvora je moc rychlá a obratná a podaří se jí vrazit mu pařát do nohy, respektive do chodidla. Haesten sykne, ale pořád to není nejhorší zranění co utržel. Navíc se musí bránit proti skřeku, co ta zrůda začne vydávat. Nejjednodušší by bylo zakrýt si uši, ale to se bez rukou dělá těžko, že. Holt to prostě bude muset nějak vydržet a ustát.

Mimo herně:
Obrana proti skřeku, Konstituce (3)

Quitana hodil/a 3d6 a součet kostek je 6:
1, 2, 3

Zdá se, že je to dítko ještě dost mladé a křik není tak děsný, jak si myslel. Ustojí to a dokud je ta potvora zmatená, snaží se svou vlastní silou mu překroutit pařát a křídlo, které drží, na druhou stranu a tím mu je nejlépe zlomit či alespoň vykloubit, by je nemohlo používat. A navíc by to dostatečně ochromil Ochromení za ochromení, ne?

Mimo herně:
Útok, pokus o zlomení či alespoň vykloubení
Síla (3), Boj beze zbraně (2)

Quitana hodil/a 5d6 a součet kostek je 11:
1, 2, 3, 4, 1

[Zenn]

Křik stvoření zaklínači nic neudělal, to ale automatiky neznamenalo, že je všechno vyřešené. Tak trochu z něj i nadále tekla krev a s monstrem to nebylo ani zdaleka tak jednoduché, jak si představoval. V síle proti němu měla sice tentokrát navrch, ale ne o moc, a i když v tom zalupalo, kosti rozhodně nijak nepovolily.
Ale rozhodně to cítilo bolest, protože se to dalo do kničení. Ne moc, ale ubližoval tomu. Každý tvor zahnaný do kouta, zatímco mu někdo ničí tělesnou schránku, se však instinktivně dává do úpěnlivého boje o vlastní krk. A tak to pustilo zaklínačovu nohu z pařátu, a začalo to po něm sekat volnýma předníma, zatímco se všemožným kroucení snažilo dostat ze sevření, ve kterém se cítilo ve značné nevýhodě. Ostatně okřídlený tvor by měl útočit z dálky, ne měřit síly na blízko!

Mimo herně:
Brání se kroucení

Zenn hodil/a 3d6 a součet kostek je 9:
5, 2, 2

-> 21HP (ubrala jsem ti poslední kostku, kterou jsi mít neměla :-|)

Do útoku

Zenn hodil/a 3d6 a součet kostek je 16:
5, 6, 5

Snaha o vykroucení

Zenn hodil/a 3d6 a součet kostek je 14:
6, 3, 5

[Haesten]

Nevyšlo mu to přesně tak, jak by si přál, ale kdyby šel jeho život a všechny jeho činy přesně tak, jak si představoval, nebyl by z něho vědmák a neměl by takový problém v životě, jako třeba chlast a drogy, žádné prachy a depresi. Život prostě nejde tak, jak chcete, ale jak se mu hodí. Proto i tahle příšera musí být trochu větší oříšek. Kníčení s ním opět otřese, jako ten jeho skřek předtím a nepřidá mu to na bystré a volné mysli. zatřepe mírně hlavou, aby se dostal z toho stavu malátnosti. Mezitím se podaří té potvoře vyndat pařát z jeho nohy a rasit ho svými předními. Vytažení pařátu ho vyvede opět trochu z míry, ale je dost při smyslech, aby se začal vyhýbat, ranám svým tělem.

Mimo herně:
Obratnost (2), Meče (2)

Quitana hodil/a 4d6 a součet kostek je 12:
2, 3, 2, 5

Nevím, jestli neubírám kostku i při obraně, tak když tak sorry.

Pravděpodobně to ale stačit nebude, tudíž mu dost násilně pustí ony pařáty a pokusí se vykrývat rány svými meči, což by mělo být o něco úspěšnější.
Nedá se ale jen bránit. Potřebuje tu potvoru uzemnit, proto se pokusí jednoduše mezi obranou také tasit mečem přesně k jeho předním pařátům, by mu je prostě usekl. S pahýly se mu bude těžko útočit.

Mimo herně:
Síla (3), Meče (2) - 1

Quitana hodil/a 3d6 a součet kostek je 5:
2, 2, 1

[Zenn]

Zaklínač začínal mít celkem velké problémy. Drápy prokletiny si tentokráte našly cestu skrze jeho obranu a jen své zbroji mohl poděkovat za to, že z něj teď netekly potoky krve. Místo toho jej při večerním pokoupáníčku čekal pohled na hodně velké podlitiny. Dost možná mu i něco málo v hrudním koši nepříjemně křuplo. Inu i bez sekání a řezání měla potvůrka pěknou sílu. Rozhodně mnohem větší, než jakou by mělo jakékoliv novorozeně mít. Čím to asi tak bylo? Že by silou nenávisti jeho matky?
No, Haesten zrovna neměl moc času na přemýšlení nebo vyrovnávání se novými bebíčky. Tvor se mu totiž vyškubl a navíc se, až s problémy, vyhnul i jeho snaze ho zbavit jeho největších zbraní. Totiž křídel. Té chyby tvor okamžitě využil a vrhl se do vzduchu, připravujíc se na další smrtící nálet. Očividně se rozhodlo, že se vědmákovi za způsobená trápení pomstí na jeho vlastním těle.
Haesten měl zraněnou nohu a pomlácený trup, takže to na nějaký hbitý úhyb moc nevypadalo. Celkově to pro něj vypadalo náramně bledě. Nicméně přesně v okamžik, kdy se zdálo, že skončí s hlavou rozseknutou vejpůl nebo něco podobného, odněkud přiletěla veliká harpuna, vržená silou, kterou lidské ruce rozhodně vyprodukovat nemohly. Stvoření zavřeštělo, když se mu to zakouslo do těla, zatímco hrot hrozivě trčel z druhé strany. Smýklo jím to na zem, tak tak, že svým pádem zaklínače nesejmulo. Mrtvé to ovšem nebylo a začalo se to hned s hekáním a velmi nemotorně zvedat. Kdo by se ostatně nezvedal jen těžko, když je skrz na skrz proklán velkým klackem, že ano?
Vědmák pro tuhle jeho nevýhodu ale určitě neměl moc pochopení a neztrácel čas...

Mimo herně:
Obrana

Zenn hodil/a 3d6 a součet kostek je 7:
4, 1, 2

(Hae -2 kostky dejme tomu xD)

Útok

Zenn hodil/a 3d6 a součet kostek je 12:
6, 4, 2

Podpora z neznáma

Zenn hodil/a 3d6 a součet kostek je 11:
4, 6, 1

[Haesten]

Ta přerostlá upírská svině ne a ne to vzdát. Kopalo kolem sebe a jeho síla mu už pomalu odcházela, taky není všemocný. Nebýt jeho kočičí zbroje, už by dávno bylo po něm. Ani tak to nebylo nic příjemného, ba naopak, ne modřiny, ale to zlomené žebro - možná víc - ho budou stát pěkně přemáhání, aby se nesesypal. Až teď mu dojde, že si měl dát raději elixír a nespoléhat jen na sebe. Hah, to byl fakt blbej nápad. To se tady chce nechat zabít, že nemyslí dopředu, jako každý zaklínač? Jsi trouba Haestene. Obvykle by mu to bylo jedno, ale je pravda, že v tváří tvář adrenalinu a zrůdě, na to má jiný názor. Každý tvor má pud přežití. Stejně jako ta potvora před ním, která prostě nechce umřít. Dokonce má i dost sil, aby mu přeťala hlavu. Takže tady to skončí? jediná myšlenka, která ho napadne. Každý zaklínač jednou přecení své síly a nějaká potvora, pokud ne fisstech, chlast nebo blbá náhoda, ho zabije. To je úděl vědmáků. Jako by s tím ale byl smířený. Za blbost se platí. Nezavírá však oči, naopak se spíš vysmívá té potvoře do ksichtu, brzy očekávajíc onu poslední ránu. Ta se však nekoná, místo toho se mu před obličejem zjeví krásná podívaná, kdy se do potvory zakousne harpuna. Srazí ho k zemi a jen několikeré odvalení ho zachrání před druhou jistou smrtí. To by bylo pěkné potupné, nechat se zabít padající potvorou, kterou někdo sejmul, když už jste se vyhli hlavní ráně, která měla váš život ukončit. Ale pravda, dějí se i horší věci. Zhluboka dýchá, ale ještě není všemu konec. Posbírá někde svoje meče rozhodnutý je té příšeře vrazit do srdce a mozku. To už by rozdýchat neměla.

Mimo herně:
Síla (3), Meče (2) - 2

Quitana hodil/a 3d6 a součet kostek je 9:
4, 2, 3

Snad se povedlo a bude si moci lízat rány. Ale ještě předtím by rád zjistil, kdo tu harpunu sakra hodil. Ne, že by na tom až tak záleželo, ale v téhle vesnici se děje něco podivného a dělit se o svůj výdělek, když v tom nechal tolik krve, se mu nechce. Ač tahle pomoc byla velmi nápomocná.

Mimo herně:
Smysly (1)

Quitana hodil/a 1d6 a součet kostek je 5:
5

[Zenn]

Stvoření v moment, kdy zaklínač ťal, nešťastně zakoplo a on dík tomu minul to nejdůležitější. Jako by toho ponížení dneska už nebylo dost. A co víc, i když z toho tekla krev a vypadalo to, že to čelí smrtelnému zranění, vypadalo to, jako by se to začalo snažit ze sebe kopí vytáhnout. Dost možná s tím mělo něco společného to, že nástroj nebyl stříbrný a nenapáchal tolik škod, co mohl. A tvor byl prakticky nemrtvý a zvládal snést i věci, které vypadali opravdu hrozivě.
Nicméně muselo si to vybrat, buďto se bude bránit, nebo se bude pokoušet o vytažení té zbraně a až to bude venku, plně se zregeneruje a zaklínače dodělá. A i toho, kdo mu přišel tak podle na pomoc. Rozhodlo se to odvalit se bokem a pokusit se vyléčit. (hoď si 3x 3d6 - teď má potvora 12HP, když hodíš víc, je to mrtvé, protože se nemůže bránit).

S hledáním malého pomocníčka pak neměli zaklínač ani potvora moc práce. Na jedné ze střech se zjevila hubená postavička s okšiltovanou čepicí na zádech a kulatými brýlemi na velikém špičatém nose. I takhle z dálky a za panujícího šera bylo poznat, že je to celkem mladičký gnóm, který vesele a vítězoslavně zvedl ruce nad hlavu a dokonce si poskočil. "Viděl jste to pane? Fungovalo to! Fungovalo!" Tím něčím byla zcela určitě po domácku vyrobená balista, vedle které teď radostně tančil.
Tedy do okamžiku, kdy se ozval nenávistný skřek poraněné bestie, to pak zase hodně rychle zapadl za svůj kryt z pytlů a koukal z něj už jen ten kšilt. "Uhuhu, děsivý," mohl slyšet vědmák, dík svým citlivým uším.

[Haesten]

Jeho štěstí se mu dnes vysmívá do ksichtu a díky svým zraněním a ztrátě energie, už není schopný ani pořádně chodit a bohužel zakopne, takže se meče nezabodnou přesně tam, kam měl namířeno, přesto to něco udělalo, což je pořád ta lepší varianta. Zvíře skučí a snaží se pořád udržet nějak naživu. Nepochybně to má na kahánku, což je pro Haestena znamení nepolevovat a konečně to dorazit. Zvíře se plazí pryč, což mu nepřidává, ale přeci jen to dostihne a bodne.

Mimo herně:
Útok

Quitana hodil/a 3d6 a součet kostek je 15:
4, 6, 5

Quitana hodil/a 3d6 a součet kostek je 8:
6, 1, 1

Quitana hodil/a 3d6 a součet kostek je 6:
2, 2, 2

Gnóm. Mohlo ho to napadnout, ale neměl zrovna pomyšlení hledat, kdo to je, dokud na to nedošel ten správný čas. Nejdříve musela zemřít ta potvora. Rozhodně s ním nesdílí jeho nadšení, i kdyby mohl. Dost pěkně to schytal a jediné myšlenky teď má na to, že si sedne někam do hospody a zapije to. Každopádně je i toho názoru, že mohl dojít mnohem dřív a pomoct mu. Dorazil tak jako tak, takže to znamená, že tu nějakou dobu už musel být nebo o té potvoře alespoň vědět. A jeho souboj s ním taky nebyl jistě velmi tichý. Jednou možná uzná, že ta balista je super, rozhodně lepší, jak jeho kuše, ale teď to ještě nedokáže ocenit.
Je logické, že mu to přijde děsivé a je dobře, že se ukrývá. Tahle potvůrka by mohla nadělat guláš z celé vesnice nebo města nebýt poblíž zaklínač. Tenhle strach je rozhodně zdravý.
Po svém výkonu se rozhodne, že si na chvíli lehne na zem a odpočine si, než zajde do první hospody. Ale měl by se zeptat také na cestu, že. "Heeej ty, nahoře. Kde je tu nejbližší hospoda?" Samozřejmě míří svá slova na gnóma, vzhledem k tomu, že ostatní lidé už zdrhli do jiných ulic.

[Zenn]

Stvoření se jeho rozhodnutí stalo osudným. Tak už to ve světě chodí. Uděláš chybu a zaplatíš za ni. Zaklínač si tedy konečně mohl dovolit lehnout na záda a vydýchat tu odbytou námahu. Zároveň ale, jak mu klesal adrenalin v krvi, začínala všechna utržená zranění celkem dost bolet. I on přecijen platil za vlastní chyby a měl by být rád, že ta cena nebyla vyšší, za což vděčil přesně něčemu tak maličkému jako je gnóm.
Ten mezitím seběhl ze střechy, na které měl své útočistě a zjevil se vědmákovi u hlavy. "Jste na náměstí, je tu kupa hospod. Dělá rozdíl jestli je potřeba deset nebo dvacet kroků?" Zašvitořil tvoreček. Podle všeho to bylo ještě takové výrostkovské ucho. A v ruce držel veliký šroubovák. "Ale pane... Jste si jistý, že je to mrtvé? Taková potvora. Nezvedne se, že ne?" Vyzvídal mladíček náhle zřetelně nervozní. Asi, když to teď viděl z blízka, opouštěla jej odvaha. "A co s Ankou a Juráškem? Nemůžeme je tu jen tak nechat," popotáhl plačtivě, když jeho oko spočinulo na dnešních obětích příšeřího řádění. "Kdybych to jen dokončil dřív," posteskl si a začal pomáhat zaklínači do sedu a pak na nohy, přičemž se sám málem na záda převrátil.
"A vy byste, pane, taky potřeboval spíš vykurýrovat, než zapíjet hrdinné vítězství!" udeřil na Haestena starostlivě. Asi vypadal vážně příšerně. "Znám tu jednu kněžku, je dost protivná, ale schopná! Nebo snad máte nějaký z těch svých pověstných elixírů?" V očích mu zaplály ohníčky zvědavosti. Dveře v jejich okolí se dík nastalému klidu začali postupně nejistě otevírat, aby se zjistilo, co se tu venku zatím událo. Ven před práh se ale zatím nikdo neodvážil.

[Haesten]

Naštěstí ta zrůda konečně umřela a on si může oddechnout. Moc u toho odpočinku ale nepřijde, protože gnóm sleze dolů ze své skrýše a rovnou se mu postaví před hlavu. Po jeho slovech se, bez slov díků, rozhlédne po náměstí. Ten gnóm má pravdu. Ale bohužel tu není nikdo, kdo by obsluhoval, když se všichni rozutekli. "Moc blízko chaosu," prohlásí a znovu položí hlavu na zem. Holt si žádný chlast na účet podniku nedá. I když by mohl, ale to by se tam nejdřív musel doplazit. Blbec si žádný elixír nevyrobil a ani to v podstatě nestihl, takže se z něho krev docela řine. "A ty by ses hýbal, kdybych ti proklál srdce?" nadhodí zcela vážně. A co s Ankou a Juráškem? "Starosta se o něj postará. Ale jestli chceš, můžeš si je odtáhnout sám a udělat jim hrobeček." S těžkými výdechy se snaží komentovat situaci, ale nebudeme si nalhávat, že mu to taky dobře nedělá, což si ten mladý gnóm zřejmě neuvědomuje. On to vyráběl teď? Náhodou má ale docela dobrý nápad. "Argh," povzdechne si, když ho gnóm zvedá. "Jo, asi bych... měl. Uch, ech." Na nohách se mu tedy dobře nestojí, vzhledem k tomu, že si více méně musí poradit sám. On ten gnóm toho asi moc nepodrží, zvlášť když drží v ruce stále onen šroubovák. "Elixíry bych musel vyrobit. A na to nemám čas ani přísady," posteskne si, čímž jasně naznačí, že kněžka je vážně dobrá a jediná volba. Haesten mezitím hodí pohledem po otevíraných dveřích, které se nedají přeslechnout. Stěží ze sebe ještě dostane, ať mu někdo přinese korbel toho nejlepší piva na účet podniku, že si pro něj co nejdříve dojde, respektive, kdyby mu ho dali rovnou do ruky, byl by nejšťastnější. Nabere všechny svoje věci, zastrká je, kam patří a pak se nechá odvádět gnómem za onou kněžkou.

[Zenn]

Gnom se na ležícího zaklínače zakabonil. „Vyste pane nějaký nerozhodný. Nejdřív chcete tu nejbližší, ale pak Vám přijde zase moc blízko,“ zabrblal a podrbal se pod čepicí. „Já ne, ale já nejsem nemrtvá potvora!“ rozčertil se pro změnu. Asi se mu nelíbilo, že z něj dělá pitomečka. Pak se ovšem zase zklidnil a sklopil hlavu k zemi. „Copak někdo tak mrňavej chudinku Anku unese?“ ten povzdech byl opravdu lítostivý. Nicméně alespoň k mrtvé ženě došel, aby jí svou čepičkou přikryl tvář a donesl jí i drobné tělíčko jejího dítěte. Matka a dítě by měli být pospolu.
Tou dobou začínali pobírat odvahu i další vesničané, co se začali trousit ven, aby se kolem mrtvých shlukli a začali je oplakávat. O zaklínače větší péči nikdo neprojevoval. Zatím. Gnóm se k němu ovšem mírně znepokojeně vrátil. Podepřel ho, jak mu to jen jeho mizivá výška dovolovala. „Měli bychom si tedy pospíšit,“ hlesl a začal vědmáka směrovat cestičkou od městečka pryč. Jestli se Haesten ohlédl, zjistil, že jej venkované provázejí pichlavými pohledy.
O něco později se dobelhali k malému lesíku. „Paní Rokytkooo,“ rozkřičel se chlapíček, pročež se ozvěnou vrátilo podrážděné: „Co je zase?“ Chvíli na to z křoví vylezla drobná blonďatá hobitka, která si je přeměřila protivným pohledem. „No paráda, další pidlovokej debil,“ povzdechla si nespokojeně, ale kývla hlavou, ať si pohnou za ní. „Dostali ste tu nechutnou zdechlinu aspoň, nebo ses nechal zmrzačit pro nic?“ Prskala, zatímco z něj stahovala to haraburdí, které umělo být užitečné v boji, ale teď jí jen překáželo. S kopou nadávek zhodnotila jeho stav a pak na něj začala patlat kde co. Některé ty mastičky přitom opravdu nevoněly.