Jestli měl sebevražedné sklony? Ani omylem, spíše měl jen zvláštní smysl pro humor zahrnující něčí smrt, nebo si tropit žerty z nepěkných událostí a taktéž to byl mírně cynik.
"Druhá možnost by byla, že bych tě nechal jít prvního a pokud by jsi zapadl, jen bych se díval, jak se propadáš. Výběr je jen na tobě." I když se to tak zdát nemuselo, opět se jednalo o popichování s pořádnou dávkou ironie. Když chce někdo vtipkovat na svůj účet, tak si zavtipkovat také může, sic jinak, ale to už je jedno. No, jedno možná ne, jelikož po něm během chvíle pomalu vyjela dryáda a div z toho hrození nedostala infarkt. Podíval se na ní s úsměvem na tváři, aby jí to mohl stručně vysvětlit.
"To byl vtip, lehce černý, ale jednalo se jen o vtip." pokusil se jí uklidnit.
Po vysvětlení plánu se vydali na cestu. To, že mu lano přivázali napevno k němu, to mu přišlo jako blbost, jelikož tak lano max ztratí, nebo by se mohlo stát něco horšího, ale na dohadování vážně náladu neměl, takže to nijak nekomentoval. Cestou ho párkrát zabručelo v břiše a měl sucho v ústech, což párkrát způsobilo menší kašel. Štěstí, že na nedostatek jídla si tak nějak zvykl, ale i tak to pro něj nebylo kdo ví co příjemného a menší bolest pociťoval. Celou cestu bylo naprosté ticho, možná pár žab v dálce šlo slyšet, ale jinak ani jeden lidský hlásek a to byla po delší době pastva pro uši. Jen nervy měl lehce napnuté, jelikož si musel dávat na to, kam šlape. Občas musel dát rukou signál, ať zastaví, jelikož si nebyl jistý terénem před ním, jestli se jednalo o pevnou půdu, nebo hustý bazén.
Takhle to pokračovalo celou cestu, tedy dokud nenarazil na místo, které se mu zdálo pevné, místo, které se mu stalo krapet osudným. Šel tak dopředu, díval se před sebe a zdálo se mu, že stále vidí pevnou půdu pod sebou, ale asi blbě našlápl, jelikož mu podjela noha a skončil v bažině, bohužel nebyl jediný, který takhle dopadl. V těch pár vteřinách se snažil z toho tekutého bláta dostat, avšak neúspěšně. Došlo mu, že to nebude mít smysl máchat nohama tělem a celkově se hýbat, jelikož by si vše akorát tak zhoršil. Snažil se najít něco pevného, ale v jeho okolí se nenašlo vůbec, nic pevného a plavat se v tom nedalo. Jediná záchrana pro ně mohl být ten keřík, na který Robb upozornil dryádu.
Uviděl Nithé, jak se o něco pokouší a snaží se jim zachránit jejich krky. Najednou byl svědkem síly dryád, jelikož před ním se začal ten maličký keříček růst v něco pevnějšího, o co by se to lanko mohlo opřít. Usmála se na ně a možná by se u něj malý úsměv objevil také, kdyby následně dryáda na místě nezkolabovala. V tu chvíli se snažil co nejvíce jen mohl se z té bažiny pomocí lanka dostat. Sice to chvíli trvalo, energie mu to ubralo také, ale nějak se dostal na břeh, zakašlal, pořádně se nadechl, jelikož v bažině měl pocit, že se tam pomalu dusí a nějak se dostal co nejrychleji k Nithé, kde už u ní ležel Robb a kontroloval jí dech. Měl pocit, že se najednou ochladilo, že jeho oblečení je o něco těžší a byl zatraceně rád, že se dokázal nějak hýbat, ale stále byl na tom, na rozdíl od žoldáka, stále dobře. Zvedl se pomalu na nohy a k oběma došel, jen aby se podíval na ty dva.
"Dýchá?" Zeptal se spíše řečnicky, jelikož mu po chvíli začal svým způsobem vysvětlovat další plán cesty. Uvědomil si, že je zde zatím snad jediný schopný, takže jen pokrčil souhlasně hlavou a podal mu ruku, aby mu pomohl nejdříve vstát. Sice by měl nejdříve zvednout Nithé ze země, ale pomáhat následně někomu, když už by měl na ramenou ne zrovna lehkou váhu, by bylo zbytečně těžké a takhle se může rychle pomoct oběma. Pokud se rozhodl rychle a pomoc přijal, rychle ho zvedl, jestli váhal, vykašlal se na něj a šel na pomoc dryádě, kterou nějakým způsobem dal na svá ramena.
"Jestli nedokážeš pořádně chodit, opři se o mně, ale nečekej, že tě budu nosit na druhém ramenu." Pokud nepotřeboval nějak jinak Robb pomoc, vydal se pomalu vstříc nebezpečí směrem k dubu a doufal, že neskončí zase v bažině a hlavně, že zachrání Nithé.
- Cestou, necestou | +
- Mimo herně:
Všímavost (2) + Smysly (2)
Valdur hodil/a 4d6 a součet kostek je 16:
3, 1, 6, 6
