QUEST: Aukce za trest - D

[Ataashi]

„Věřte mi, slečno,“ zavrkal s úsměvem k Nesryn, když pronesla jedno ze svých lechtivých mouder. „Já se vesměs dělím velmi nerad.“ Dokázal být velkorysý, štědrý a neměl problém se podělit, pokud měl pocit, že si to někdo zaslouží. Ale co bylo jeho, bylo jeho. Tečka. Naštěstí jeho pozornost už směřovala k ohlížení místa činu, když jeho bratr tak podle navrhl svlečně, že jí zaplatí dvojnásobek, když ho zabaví na celou noc.

Pátrání toho moc nepřineslo, vlastně měl pocit, že musí být úplně slepý, protože nic zvláštního nenašel. Ještě chvilku si prohlížel místnosti, zatímco Nesryn s Dastanem už spustili na strážné salvy otázek. On s těmi svými chvilku počkal. „Má tahle místnost jen jeden východ? A kde přesně stojíte vy jako stráž?“ Stáli přímo u trezoru? Přede dveřmi? Nechat si něco ukrást, on by toho, kdo by mu měl poklad hlídat, pravděpodobně rozsápal na cucky. „A kdo všechno má k trezoru přístup?“ To by mohlo zmenšit okruh podezřelých, pokud jejich zloděj nebyl extrémně šikovná krysa, co se dostane všude. Taky zde mohla zapracovat magie, ale tu čuchal zatím jen okolo Nesryn a potlačil svou dračí chuť se v tom zdroji energie vyválet jak pes v trávě.
Pořádný výslech ale nechal bratrovi, koneckonců on sám tu byl jen za rozmarného zbohatlíka, proč by zrovna jemu někdo něco říkal.

Mimo herně:
Inteligence 3

Reginald hodil/a 3d6 a součet kostek je 13:
4, 3, 6

[Zenn]

Mladík se na maličkou ušklíbl. „Jak porosteš, uvidíš, že lidi dělají různé hlouposti. Takové, že plížení k místu činu vedle nich vypadá jako ještě velmi rozumný čin,“ varoval ji před tím, co teprve zažije a usmál se tomu, jak děvče zbrojí do boje. „Jen klid, já si všechno nejdřív promyslím, než něco udělám. Ale ne všichni jsou takoví. Vlastně se celkem divím, že už dávno tu polízanici nesvedli na tu elfku. Elfové přeci můžou za všechno. A přičmoudlíkům tady na severu taky nikdo moc nevěří,“ dal se do hlasitých úvah nad rasovými problémy a postupně shledal, že jejich skupinka je vlastně dost divně poskládaná.
Nechal to ale být. „Pochybuju ale, že zrovna v tomhle sklepě. Leda nějaký skřítek zlatomilec,“ odtušil při pohledu na všechny ty cenné věcičky. Samozřejmě netušil, jestli podobný tvor vůbec existuje, ale co by kazil dítku zábavu. Draka by v tomhle udržovaném sklepení ale rozhodně nehledal.
Zato hledal jiné věci, zatímco druhá skupina podrobovala chudáky strážné výslechu, kterým se z nich snažili vymámit přiznání k vlastní neschopnosti. Ještě, že majiteli síně se udělalo těžko a odkráčel si sednout na chladné schodiště, takže jeho přítomnost dotyčné nepostrkovala k zapírání.
Jeho samotného přitom něco zaujalo na podlaze poblíž jedné ze stěn. „Podívej Bridget, to vypadá, jako by se tu o zem něco často otíralo,“ ukázal na škrábance, které kazily jinak dechberoucí dokonalost mramorové podlahy. „Možná tajné dveře?“ Blýsklo se mu rozverně v oku, tohle by mohlo být to dobrodružství, po kterém dívenka tak prahla…

Strážní pod palbou mladšího z draků a čarodějky začínali viditelně měnit barvy. „A-ano,“ vydechl ten sdílnější, když si uvědomil, do jaké patálie sám sebe navezl a přešlápl. „Klíč se předává jen aktuální hlídce při výměně a stejně tak se kontroluje vnitřek,“ vysvětlil původní otázky, jako by snad od svého zavinění chtěl odvést pozornost, ale tehdy ho zradil jeho zamlklý kumpán, kterému se očividně nelíbilo, jak podezíravě si je Dastan přeměřuje.
„Hele, mi jim fakt nepomohli! Prostě jsme usnuli. Poprví v životě usnu na hlídce a hned je z toho průser,“ hudroval rozmrzele. „Co jsem se vzpamatoval, uplynulo podle hodin na věži tak maximálně čtvrthodiny! No není to k posrání? Čtvrt hoďky a všechno je v pejru. Já tuhle práci potřebuju,“ zaúpěl a vztekle kopl do sloupu, u kterého stál, aby své frustraci ulevil. Druhý vypadal, že se možná rozpláče.
Aistanovi, kterému to pálilo, bylo celkem hned jasné, že je trochu divné, aby usnuli dva lidé najednou, na tak krátko a navíc se i současně probudili. To rozhodně neznělo jako nešťastná náhoda. Ale co by za tím mohlo být? Alchymie? Nebo snad magie? A že byla krádež sfouknuta v tak krátkém čase? Svědčilo to snad o znalosti terénu a precizním provedení?
Nesryn se na její otázku dostalo dost nejednoznačné odpovědi. Totiž jednoduchého „Co já vím?“ To byla otázka spíše pro majitele budovy, který vydýchával zažitý šok na schůdcích. Ale i ona, když se nad tím zpětně zamyslela, uznala, že je trochu zvláštní, že se z celého trezoru vytratila jen jedna jediná konkrétní věc. Že by k ní snad měl zloděj nějaké citové spojení? Co byl vlastně ten meč zač, krom toho, že byl zlatý?

A mezitím malá zaklínačka v zácviku osahala kde co. Však vybídka k hledání otevíracího mechanismu se nedala odmítnout. A Johaness hledal poctivě s ní. Nakonec to ale byla Bridget, co našla figurku, kterou nešlo ze stolu zvednout a místo toho při pohybu s ní cosi mechanicky zacvakalo, a pak se celá ta dotyčná stěna, u které našli ty škrábance, začala otevírat. Nijak zvlášť hlučně, zato mladík se nechal unést a vesele si nad jejich objevem zavýskal, takže o tom brzo věděl každý…

Mimo herně:
Smysly+všímavost od všech a pak, co uznáte za vhodné

[Dastan]

Namísto slovní odpovědi se Nesryn dočkala potutelného uculení, které, pravda, díky Dastanově pozici za jejími zády, těžko mohla postřehnout. Ale závan oddechnutí, jenž se s lehkou provokativností otřel o hebkou pokožku krku, mohl být dostatečně návodný, aby si uvědomila spokojenost nad uzavřenou dohodou.

***

Dost ale bylo rozverných řečiček, když tu stáli před záhadou vskutku zapeklitou. Strážní se však neprojevovali jako zarputilí dubové, kteří svoje pochybení hodlají zatloukat do bezvědomí.
Pár všetečných i dobře mířených dotazů, přímý, propalující pohled, v němž se zračilo hluboké podezření a už se rozpovídali.
Takže si zdřímli. A oba naráz. Na přesnou dobu. Promnul si přemýšlivě bradičku, ale hlubší zamyšlení nechal na bratrovi, kterému ostatně odpověď patřila.
Stejně jako ono lakonické Co já vím bylo směřováno k Nesryn.
On svůj díl vykonal, když popíchnul strážné k mluvení.

Takže bylo jen nasnadě, aby při své krátké odmlce zbystřil opodál se bavící dvojici, která se skláněla nad čímsi na zemi. Pak se začali hemžit, cvak a lup a v krásné mramorové podlaze zela díra tajného vchodu.
"Brá práce, maličká," zamručel Dastan k Bridget a zvědavě načuhoval do tmavého otvoru.
"Že by se tudy zloději dostali nepozorovaně a rychle tam a zase zpátky?" Zablýsklo se mu nadšeně v očích.

Proč dál váhat! Musí se zjistit, co tam dole je a kam chodba vlastně vede.

Mimo herně:
Smysly (1 - kterak s nimi Dastan započal quest) + všímavost (0)

Dastan hodil/a 1d6 a součet kostek je 1:
1

A protože jdeme lovit stopy a další indície
Lov (2) + Smysly (1)

Dastan hodil/a 3d6 a součet kostek je 8:
6, 1, 1

A Obratnost (2), zda-li si Dastánek neublížil

Dastan hodil/a 2d6 a součet kostek je 8:
4, 4

[Ataashi]

Aistan sice vypadal, že vůbec neposlouchá v průběhu výslechu ani slovo z toho, co ti dva chudáci vyprávěli, ale jeho dračí ušiska prostě jen filtrovala informace potřebné od informací nepotřebných. A bylo pár věcí, které ho velmi zarazily, takže když ten jeden začal úpět, Aistan se k němu otočil od nezajímavé stěny, kterou si právě prohlížel, a nakrčil čelo. „Oba jste usnuli. Oba ve stejnou chvíli a na stejnou dobu?“ Optal se, zda slyšel dobře a doufal, že si i ostatní uvědomí, jak velká náhoda by to musela být, aby se to tak stalo opravdu bez cizího přičinění. „Jedli jste nebo pili něco společně?“ První otázka samozřejmě směřovala na uspávadlo v jídle nebo pití, druhou možnost by ti dva asi neměli příležitost rozpoznat, to kdyby je někdo uspal kouzlem. „A kdo všechno věděl, že tu ten meč je?“ A co byl ten meč vlastně zač? Ano, byl zlatý, jemu by to bohatě stačilo, ale kdyby mu šlo o peníze, sebral by odsud všechno.
Skoro nadskočil, když se ozvalo zavýsknutí, a otočil se po zvuku, který vydal nějaký mladík. „To je docela nepraktické mít v tomhle místě tajnou chodbu.“ Konstatoval s ušklíbnutím a zadíval se na bratra. „Někdo to musel naplánovat a musel tohle místo dobře znát.“ Byl si tím jistý. Ale mohli mu to zkusit vyvrátit.

Mimo herně:
Smysly 1

Ataashi hodil/a 1d6 a součet kostek je 2:
2

Inteligence 3 (to kdyby ho náhodou něco osvítilo)

Ataashi hodil/a 3d6 a součet kostek je 9:
6, 1, 2

[Nesryn]

Čím větší vážností tahle pátrací akce oplývala, tím méně byla pro Nesryn zábavná a zajímavá; raději by s oběma ušlechtilými hřebci probírala lechtivá moudra, než aby řešila, kam se poděl nějaký zlatý meč. A tak zatímco pánové dusili strážné ve vlastní šťávě, čarodějka si rádoby zaujatě prohlížela svoje nehty, jako by na nich hledala nějaké nedokonalosti, které tam nebyly. Přestože vypadala, že díky tomu moc nevnímá okolí, poslouchala moc dobře, o čem je řeč, a tu a tam se letmo rozhlédla kolem.
Samozřejmě, že i jí zarazilo zjištění, že oba strážní usnuli ve stejnou chvíli a na stejnou dobu, ale výslech už vedl Aistan a ona se mu do toho odmítala vrtat. „Kdo nám o tom meči může říct něco víc?“ ozvala se po chvíli. „Co je to vůbec za zbraň, komu patřila, jak se sem dostal...“ Ono to totiž vypadalo, že zloděj přesně věděl, pro co jde, a dobře si to celé naplánoval.
„Očividně ta tajná chodba není tak tajná, když jí dokáže objevit každý trouba...,“ neodpustila si poznámku, jakmile i ona postřehla to zavýsknutí a jeho důvod.

Mimo herně:
Smysly 2

Nesryn hodil/a 2d6 a součet kostek je 2:
1, 1

Inteligence 2

Nesryn hodil/a 2d6 a součet kostek je 11:
5, 6

[Bridget]

Obranný postoj Bridget zaujímala, dokud měla pocit, že balancuje na hraně pořádného průšvihu. Po odvrácení pocitu bezprostředně hrozícího hněvu, přestala vršit argumenty obhajující její chování. Ostatně jakékoliv argumenty se špatně vymýšlejí, pokud z poloviny netušíte, o čem to ten druhý vlastně mluví. Varování před tím, co bude, až vyroste, Bridget zařadila mezi obvyklé dospělé řeči. S elfy ani přičmoudlíky neměla žádnou osobní zkušenost. Za svůj krátký život v podstatě žádnému z nich nestanula tváří v tvář. Hanlivými výrazy vůči elfům se v jejich pohraniční vesnici v Aedirnu, nikdy nešetřilo. Přinejmenším se vždy říkalo, že jsou to hnusné krvelačné zrůdy. Ti přičmloudilíci jí byli tak trochu záhadou. Všimla si snědých tváří dvou z přítomných mužů, ale dosud o nich nic neslyšela. Neměla ponětí, co špatného provedli, aby se jim na severu nevěřilo.

Johaness měl každopádně pravdu. Buď majitel aukční sině potřeboval věrohodné svědky, pročež by se neobrátil na méně důvěryhodné osoby. Poslal by pro městskou hlídku, oslovil by někoho z vážených měšťanů. Nebo si méně důvěryhodné osoby za pomocníky vybral schválně, z čehož by vyplívalo, že jednal chvatně v náhlém popudu. Připočetla-li se náhle eskalující nervozita… Možná sám majitel aukční síně neměl úplně čisté svědomí. Minimálně jim něco neřekl, podobně jako se o svém zdřímnutí zdráhali vypovídat strážní, i když to asi nebyl přímo on, kdo meč z trezoru odnesl.

K zapojení do výslechu strážných taktéž nedošlo. Co by dívka mohla rozdělit svoji pozornost, věnovat ji několika současně probíhajícím činnostem najednou. Jenže dvojité použití smyslů není to samé jako přemýšlet nad dvěma různými záležitostmi najednou. Bridget prohledávala vnitřek pokladnice, přičemž neopomněla pozorně naslouchat. Než byla s obhlídkou hotová, dospělí stačili položit spoustu otázek a zpovídání strážných dosáhlo svérázně náhlého vyústění.

Její část obhlídky zprvu neměla žádné výrazné výsledky. Přesněji řečeno žádné výsledky podobné tomu, co našel Johaness. Johaness svoje pátrání zkrátka započal na lepším místě. Místo k prohlédnutí si vybíral první. Bridget vnitřek trezoru začala zkoumat až po něm, o kousek dál. Johanessův hlas ji upozornil na podezřelou okolnost. Bridget si poškrábanou mramorovou podlahu pozorně prohlédla. Škrábance vskutku byly moc výrazné na to, aby je zanechala náhodná manipulace s libovolným těžkým předmětem. Pakliže v trezoru byly tajné dveře, musely sloužit přesně vypočítanému účelu. Nemohli se otevřít jedinkrát v době krádeže, nýbrž se musely otvírat pravidelně, jednou za nějaký čas. Z řečeného plynula otázka, kdo všechno mohl s existencí tajných dveří počítatt a proč tu vůbec jsou.

S ujasněným cílem hledání se Bridget její úsek trezoru, procházel daleko lepe. K objevení otvíracího mechanismu jí ovšem pomohla šťastná náhoda. Bridget se natahovala po jakémsi předmětu, vrhajícím odlesky podobné odleskům čepele. Meč to naneštěstí nebyl. Jen úzké dlouhé sklíčko, nablýskané do zrcadlového lesku. Přitom neúmyslně vrazila do hrany stolu, až se drahocenné předměty rozcinkaly. Několik se jich povážlivě rozkývalo. Jediná před nimi stojící figurka zůstala stát bez hnutí. Zkusmým letmým ohmatáním figurky, uvedla Bridget otvírací mechanismus do chodu.

„Tady to je Johanessi, tady ta figurka,“ vydechla Bridget, vesele mávající na Johanesse. Johanessův hlasitý výkřik poutal neprofesionálně nápadnou pozornost. To věděla dokonce i ona, osmiletá holka. Elfčina poznámka jí připadla vhodná ještě méně. Kvůli podílu na odhalení tajných dveří se rozhodně za troubu nepovažovala. Že by namyšlenost byla jednou z příčin nízkého mínění o elfec?

Tajné dveře považovala za zpola vlastní objev, o směrodatnosti jejich závěrů se mělo rozhodnout právě za nimi. Přesto Bridget nebyla první, kdo za ně nahlédnul. Před vstupem za ostatními se vrátila k hlavnímu vstupu do trezoru, zkontrolovat na schodišti sedícího majitele aukční síně. To on zorganizoval pátrání po ukradeném meči. Měl by tedy vědět, co se kolem děje, angažovat se v něm osobně. Měl by být připravený odpovídat jim na otázky. Posbírala síly oslovit ho. I kdyby si nevšímal dění v trezoru, včetně otevírání tajných dveří, dřív či později by se o její přítomnosti stejně dozvěděl.
„Neměl byste se s námi jít podívat za ty tajné dveře?“ zeptala se ho, jako by se to rozumělo samo sebou. Byla zvědavá, jak na její otázku zareaguje. Pokud by se v jeho jednání objevily další drobné rozpory, doufala by, že si toho všimne někdo další a pomůže jí majitele aukční síně vmanévrovat zpět do středu dění.

Mimo herně:
Charisma: 1. Přesvědčivost: 1

Bridget hodil/a 2d6 a součet kostek je 8:
5, 3

Inteligence: 2.

Bridget hodil/a 2d6 a součet kostek je 10:
6, 4

Smysly: 2.

Bridget hodil/a 2d6 a součet kostek je 9:
4, 5

[Josef Jullien]

Poté co Bridget společně s Johanessem objevili tajnou chodbu a dokonce i mechanismus na spuštění této chodby. Ostatní účastníci mezitím dávali chudákům stráží, kteří už tak byli zničeni, že se ten průser stal zrovna v čas jejich služby, i přesto si ale stáli zatím, že za nic oni nemůžou, což si možná uvědomoval i Bruno a poté co slyšel divné zvuky z místnosti, kde byl trezor, proto se rozhodl jít také dolů. Jelikož počítal s tím, že otázky na tajnou chodbu stráže vědět nebudou. První otázku Dastana neslyšel, otázky od Atashiho zaslechl na schodech, ale ty nebyli většinou mířené na něj takže pomalu sešel ze schodů. "Nejspíše?" odpověděl jeden ze stráží, bylo to možné, ale taky ne. Když přeci oba usnou tak se neví jestli to bylo přesně v ten samý moment.
Zato druhou otázku slyšel Bruno velice dobře a rozhodl se proti ní ohradit, "Naopak příteli, je to velice praktické slouží to jako útěková cesta z tohoto domu, pro případ, že bych se někomu nezamlouval. Navíc můžete projít jen z domu pryč a nikoliv opačně." odpověděl a rozhodl se pokračovat na další otázku, "Tak jak již bylo řečeno nahoře, jedná se o zlatý meč Vladimíra de Noble, což byl redanský šlechtic. Meč se zde nachází několik měsíců a měl být dnes vydražen jako poslední položka." řekl a úmyslně jí zamlčel způsob jakým se sem dostal. "Že jsi tu tajnou chodbu nenašla ty, když jsi tak chytrá." odsekl jí Johaness, kterému se opravdu nelíbil takový způsob vyjadřování, hlavní je, že kdyby nebylo Bridget tak by se nic nenašlo a to by pak bylo ještě zajímavější než je tomu teď.
"Měli by jsme ji jít prohlédnout, jestli tudy ten zloděj utíkal mohl tam zanechat nějaké stopy." pronesl vážně Johaness, čím odpověděl i Bridget a rozhodl se vydat první s tím, že počítal Bridget hned za sebou.
Mimo herně:
Johaness
Smysly + Všímavost

Josef Jullien hodil/a 3d6 a součet kostek je 12:
5, 4, 3

Poprosím všechny pokud mají Smysly a Všímavost, když nemáte obodovanou tak nic

[Nesryn]

Strážní se očividně neměli k tomu, aby zodpověděli docela důležité otázky, které byly položeny, a Nesryn je probodla nepříjemně zkoumavým, podezíravým pohledem. „Proč neodpovídáte na otázky, které vám tady Fešák položil?“ kývla hlavou k Aistanovi. „Zrovna jsou to takové otázky, které by měly být zodpovězeny... Nebo si vaše mlčení snad máme vyložit jako přiznání k tomu, že v tom máte prsty?“ povytáhla obočí, založila si ruce na hrudi a začala poklepávat špičkou střevíčku o podlahu. Tohle se jí nelíbilo – Aistan se docela trefně zeptal na jídlo a pití, ale to, že nedostali odpověď, bylo podezřelé a znepokojivé. Nebo byli strážní těžce pitomí.
Když se pak ozval další hlas, čarodějka se ohlédla a probodla Bruna pohledem. „Šlechtic... a co je to za šlechtice, že je jeho meč tak vzácný a drahý?“ povytáhla obočí, protože o nějakém Vláďovi nikdy nic neslyšela. „Čekala jsem, že se dozvíme trochu víc, vždyť se nemáme skoro čeho chytit...,“ dodala jako by nic a pokrčila rameny. Pohledem přitom sklouzla k Aistanovi s Dastanem a ohlédla se i k té tajné chodbě. Měli by se tam jít podívat? Nesryn se do pátrání moc nechtělo, obzvlášť když to vypadalo, že lidé kolem nechtějí moc spolupracovat.

Mimo herně:
Smysly 2

Nesryn hodil/a 2d6 a součet kostek je 8:
4, 4

[Dastan]

"Takže pokud by chtěli zlodějové tuhle chodbu použít, museli být s jejím mechanismem obeznámeni," založil si Dastánek paže na hrudi a velice zaujatě pozoroval černou díru zející v zemi. Na rozdíl od Nesryn se na pátrání v neznámu těšil. Obzvláště, když hledali vzácné zlato. "Strážní rozesetí všude po domě si nevšimli, že by se třeba někdo odtrhnul z davu a zamířil si to směrem sem na vlastní pěst?"
"Pane Botachle," otočil se na Bruna, "jak se ten meč ocitl ve vašem držení?"
"Takhle. Pokud se jednalo o šlechtice, který byl, tak zřejmě už nežije. Takže se jedná o něco jako památeční předmět, který nabývá na ceně spolu se svojí historií i s uběhlými roky? Nebo byl zabaven rodu, který se dostal do majetkového strádání?" Vysvětloval tok svých myšlenek.
"Třeba mají potomci pana Vladimíra k meči silnou vazbu, že by byli schopní velkého risku, aby jej opět získali," promnul si bradu přemýšlivě. "Nebo si nějaký zámožný občan usmyslel, že patří jedině do jeho sbírky a celá tahle aukce mu přišla jako holé bláznovství."
"A ten meč sem byl převezen odkud? Nebo jste jeho druhým vlastníkem po rodu de Noble?" Vyzvídal na Brunovi dotěrně. "Každopádně několik měsíců určitě stačí na to si očíhnout terén a naplánovat takovou akci."
"Nevzpomínáte si, že by se vám v domě ocitl na návštěvě někdo buď podezřelý, nebo s vazbou na ten meč? Rádoby nenápadné otázky? Nepotýkal jste se už před tím s pokusy o vykradení domu, což mohlo být jen obhlídnutí terénu pro skutečnou akci." Dedukoval a opět mu pohled padl na propadlou podlahu.

"Ale teď hurá se podívat, kam ta cesta vede," zazubil se s dychtivou netrpělivostí do pléna. Třeba po cestě naleznou nějaké stopy nebo u východu! -> Dastánek zmizel v podzemní chodbě :3

Mimo herně:
Prý si házet nemusím, psal Pepča :3
Ačkoliv bych si tu jedničku opravdu ráda opravila XD
Tááákže O=D
Smysly (1)

Dastan hodil/a 1d6 a součet kostek je 1:
1

[Ataashi]

Nejspíše. To bylo vše, co v odpověď na své otázky od strážných dostal. Chvilku je pozoroval jako nějaký exotický druh vymírajícího zvířecího plémě, tak fascinován byl jejich ignorací otázek, které podle něj mohly odhalit něco z probíhajícího vyšetřování, ale ne. Jak fascinující jsou lidská stvoření! „Nejspíše co? Nejspíše jste usnuli společně nebo jste nejspíše něco společně jedli či pili?“ Naklonil zvědavě hlavu na stranu ve snaze vymámit z nich alespoň něco smysluplného. Pokud to nejspíše bylo směřované k řečnické otázce ohledně jejich usnutí ve stejnou chvíli, pak se s nimi již dále netrápil, protože pochopil, že kdyby na jejich hlavy zaťukal, zadunělo by to a možná by se ozvala i ozvěna. Nesryn, ta krásou políbená bludička elfských lesů, se ostatně ujala výslechu za něj, takže si mohl s klidem hodit nohy nahoru nebo se vrátit do hlavního sálu a uzmout cosi k jídlu. Začínal mít totiž hlad jako drak a to moc nehovořilo k prospěchu pánů dutolebů. Samozřejmě se nedozvěděl ani to, kdo všechno věděl, že se tu tak drahá věc nachází, což znovu zahrálo ve prospěch toho, aby se šel podívat po víně a nějaké té jednohubce mezi ty nahoře, ale zase tu měl bratra a nehodlal ho tu s tou verbeží nechat.
Co se té nevhodně umístěné chodby týkalo, tam se mu kupodivu odpovědi dostalo, takže alespoň majitel aukční síně, jak se muž prezentoval, nemusel být pokládán za hluchého. „Takovou chodbu jste si mohl postavit i jinde než v trezoru.“ Zamumlal, protože mu to počínání lidského pidižvíka stále přišlo poněkud nedomyšlené, ale kdo byl, aby ho soudil. „Takže někdo sestoupil do trezoru, omámil strážné, ukradl meč a tajnou chodbou, která pro něj zase tak moc tajná nebyla, takže o ní musel vědět, utekl pryč i s mečem. Nebyl ten meč třeba očarovaný? Nepatřilo k němu něco, co tu zůstalo?“ Že by to třeba po dračím očmuchal a dal se na dráhu stopaře? A nebo by tu věc nechal očuchat čarodějku, která už by podle toho chybějící kus našla, věděl moc dobře, že něco podobného čarodějky umí.
Ať už byly jeho dotazy zodpovězeny nebo ne, nechtěl nechat bratra v chodbě samotného, ačkoliv se mu stísněné prostory nezamlouvaly, protože se z nich špatně odlétalo. Vzhůru za pachatelem! Který klidně mohl být i s nimi a děsně se jim smát.

Mimo herně:
Smysly 1

Ataashi hodil/a 1d6 a součet kostek je 1:
1