QUEST: V nouzi poznáš přítele - D

[Rokytka]

"Mě zase nezajímá, že tebe to nezajímá," pokrčila rameny prostě a rozkoukala se po jejich novém stanovišti. "Asi tu moc neuklízej, prasata," odfrkla si zhnuseně nad tou mrtvolou. Naštěstí to byla jen kostra, nepodobná živé bytosti, protože to by ji pravděpodobně přepadla lítost a lítostivá Rokytka je snad horší než ta protivná.
"Hm, třeba je to nějakej pokus. Odněkud nás sledujou, jak si poradíme s nějakejma situacema a jestli budem táhnout za jeden provaz, nebo si házet klacky pod nohy a tak," nadnesla zatímco se spolu s čarodějníkem rozhlížela po tmavé chodbě, ve které světe div se plápolal plamen. Což bylo dost divný, když tu jinak mělo být mrtvo jak v márnici. Jak dlouho taková louč asi hoří?
Jedna chodba a jeden směr zněli dost jednoduše, ale u toho samozřejmě nezůstalo. "Asi chcem zůstat všichni spolu?" Zeptala se. Tušila že v její společnosti chce zůstat dobrovolně málokdo, ale v téhle patálii se přikláněla spíš k soudržnosti a nutné spolupráci, než se dělit a zkoušet, co vede kam. "Jsem pro pravou cestu," započala demokratické hlasování, které by snad mohlo být na místě. A vybrala si celkem jednoduše prostě podle toho, že do schodů se jí ani trochu nechtělo.

[Raquel]

Půlčice měla hodně ale hodně divnou teorii o tom, že je někdo sleduje zda si pomůžou či si budou házet klacky pod nohy. Jakože něco na tom bylo, ale bylo by to to nejdivnější co se jí v životě stalo a to se zná s Kaylarem a ještě k tomu v dobrém, kdo by řekl že někoho takového osud ještě překvapí že? Až poté co to pronesla ta půlčice si všimla, že kousek odtud je zde zapálená louče, což bylo rozhodně divné na takovém to místě. Zatím na to ale nikdo nijak neupozornil takže to bylo asi v pohodě? Na další otázku půlčice rychle vyhrkla, "Jistě že, nač se rozdělovat ve více lidech máme větší šanci se dostat ven ne?" snažila se trochu zamluvit to prvotní vyhrknutí, nebyl to přímo strach spíše úzkost z vězení. Člověk, jako je ona má rád svou volnost a pocit toho, že může kamkoliv, což tohle místo opravdu neumožňovalo, a proto bylo pro ní rozumné, aby všichni zůstali pohromadě a dostali se společně ven. První problém mohl nastat, když se rozhodovalo v kudy jít doleva či doprava, to otázka. Půlčice vlastně rozhodla i za ní, když řekla doprava."Pravá vypadá líp." řekla jenom, aby se neřeklo. Uvědomovala si, že její hlas tu nemá takovou moc jako na lodi, ale třeba když už jsou dvě tak to bude stačit a nebo se k nim někdo přidá?

Mimo herně:
Jaký bude mít její názor váhu?
charisma 3

Raquel hodil/a 3d6 a součet kostek je 13:
5, 2, 6

[Drema]

Řeči se mluví, sítě spřádají, vysvětlení vymýšlejí. Nad tím, kdo koho zná a kdo je komu sympaticky mohli přemýšlet dříve, než se započal jejich pokus o útěk. Nyní po svorně započatém útěku, vše směřovalo k jedinému vyústění. Jestliže s někým utíkáte z vězení, ocitáte se na jedné lodi. Přijímáte na svá bedra společný závazek, ať vám ten druhý přijde sympatický, či odpudivý. Se společným cílem se nutnost táhnout za jeden provaz, stává prakticky samozřejmým pravidlem. Mnohem lepší nad veškeré diskutování bylo úspěšnému útěku společnými silami napomoci. Drema v tomto směru dělala, co bylo v jejích silách. Vystavila svoji kůži jistému, byť zatím ne až tak velkému riziku. Až po křižovatku chodby se schodištěm se snažila zajistit prvotní průzkum interiéru.

Na práchnivějící kosti kohosi z dávno předcházejících vězňů, Drema sotva pohlédla. Skrze starosti s vlastním uvězněním, pro ni ten pohled zůstal neosobním. Žádné známky přítomnosti po jiných vězních z nedávné doby v celách nezůstaly. I když chodba lemovaná celami zela prázdnotou, pořád nevěděli, co na ně může číhat a tak ostražitost neznamenala zbytečně paranoidní luxus. Tmavá chodba mohla skrývat různá nebezpečí, o nichž se nedozvíte dřív, než se k nim dostanete. Zapálené louče viditelnost posouvaly o hodný kus nahoru. Nebezpečí by ve světle jejich plamenů snad bylo možné zahlédnout. Louče však hořívají jen tam, kde jsou nablízku lidé. Louč samovolně hoří přinejlepším několik málo hodin, což by nasvědčovalo tomu, že chodbou vedoucí kolem cel občas někdo projde.

Obě dvě chodby, vedoucí na dvě opačné strany, nabízely opodstatněnou volbu. Nebezpečí mohlo číhat na jedné i druhé cestě, zvlášť pokud by obě vedly k východům. Selský rozum radil jít doleva, po schodech nahoru. Nicméně i kdyby schodiště naznačovalo nejkratší možnou cestu ven, muselo za ním být něco, co by bránilo jejich pokusům o útěk. Přehrazení nejkratší cesty ven silnou stráží by zmařilo všechny jejich naděje. Cesta napravo, zdánlivě selskému rozumu nesvědčila. Zvolit tuto cestu pro ně mohlo být bezpečnější, stejně jako pro jejich věznitele překvapivější. Drema se tudíž dívkám upřednostňujícím cestu vpravo, nesnažila jejich názor vyvracet. Za sebe volila pud sebezáchovy, říkající: Ať půjdeš kteroukoliv cestou, postupuj opatrně. Jedině tak máš šanci dojít dál.
„Je jedno, kterou cestu,“ prohlásila zamyšleně po krátkém vyhodnocení.
„Jen… Jestli to nebude ta správná, možná se tudy budeme muset vracet,“ prezentovala Drema svůj pohled na věc. Tím, že se nezastala opačné varianty, vlastně vyjádřila tichou podporu dvěma dívkám, ukazujícím na pravou svažující se cestu.

[Bartimeus]

Bartimeus odkýval nápad, že by měli zůstat pospolu, ale když došli na rozcestí, jejich pospolitost byla stejně na okamžik ohrožena. Avšak skutečně jen na okamžik - vypadalo to totiž, že větší část skupiny neváhá a chce jít cestou vpravo, přestože se svažovala dolů. Logické bylo jít nahoru po schodech, ale tam hrozilo, že narazí na někoho, kdo to tady má na starosti. A pokud se chtěli vyplížit tiše, bez vyvolání poplachu, lepší bylo jít náročnější trasou, ale nespatřeni. „Fajn, takže vpravo,“ zahučel Bart a změřil si všechny pohledem - snad se nikdo netvářil vyloženě nesouhlasně. „Skočím se podívat vlevo, ale jen na kousek... běžte napřed, doženu vás,“ broukl a s těmi slovy zamířil opačným směrem, než zbytek skupiny. Vyběhl ale sotva pár schodů a zjistil, že mu v cestě stojí mříže. Opatrně za ně vzal jen proto, aby vzápětí zjistil, že jsou zamčené.
A tak se vrátil ke skupině se stručným hlášením. „Tamtudy bychom se stejně nikam nedostali - cesta je uzamčená,“ oznámil skupině a následoval je chodbou vpravo. Vpředu šel neohroženě Nádivka, jako by mu to tady patřilo. Cesta se nějakou chvíli skutečně svažovala dolů, hlouběji pod povrch, a tu a tam ji osvětlovaly louče, které stačily tak akorát k tomu, aby se nikdo ze skupinky nepřizabil; jediná Bibiana viděla dokonale. A Nádivka, samozřejmě.
I levou chodbu však brzy zatarasily dveře. Pokud však někdo vzal za kliku, zjistil, že jsou otevřené, a letmé nahlédnutí na druhou stranu odhalilo, že se tu nachází poměrně velká skladovací místnost. Prázdná a temná, bez jediné zapálené pochodně. Místnost byla podle všeho průchozí, protože v protější stěně zely další dveře, dokořán otevřené.
Světlo obstaral Bartimeus jediným lusknutím prstů, když k louči natáhl ruku a zapálil ji, jako kdyby škrtl křesadlem. Byly tu sudy, většinou prázdné, byly tu bedny, některé rozpadlé, jiné zející prázdnotou, byly tu koše a nějaké náčiní, jako stará košťata. Nic zajímavého a nic užitečného - jedině násada koštěte by mohla posloužit jako chabá zbraň těm, kdo nebyli ozbrojení vůbec ničím.
Za druhými dveřmi už skupinu nečekala chodba s celami, naopak to vypadalo na tunely - prvních pár yardů byly tunely zřejmě hrubě tesané do skály, ale pak se napojovaly na systém jeskyní a přírodních chodeb, které pravděpodobně kdysi dávno vyhloubila voda. Skála byla místy vlhká a dost kluzká, ale to kromě tmy nebyla jediná nástraha.
Bartimeus nechal nad skupinkou levitovat drobnou světelnou kouličku a mohlo se pokračovat v dobrodružství.

Házíte na smysly, pokud je máte - všichni, kdo hodí víc jak 10 (Bibi házet nemusí), zaslechnou podivné vzdálené zvuky. Jako praskání, chrastění dřeva... nebo... spíš křupání kostí? Ať už zvuky vyluzuje cokoliv, hýbe se to, neboť zvuky nevychází z jednoho místa.
A jediná zaklínačka dokáže v dálce ve tmě rozeznat něco, co vypadá jako skupina... vážně jsou to kostlivci? No ano, bělostné kosti pochodují tam a zpátky, někteří zemřelí jsou zčásti zahaleni do zbrojí a kožešin, v kterých padli v boji, jiní mají rohaté helmy a většina z nich svírá v ruce nějakou zbraň, buď meč, nebo kopí.

Mimo herně:
Bart smysly 2

Bartimeus hodil/a 2d6 a součet kostek je 5:
2, 3

Kostlivci, jejich HP a útoky | +

Č.1 s mečem - hp 50, 7 kostek v boji
Č.2 s dlouhou šavlí - hp 40, 6 kostek v boji
Č.3 s mečem - hp 35, 4 kostky v boji
Č.4 s mečem - hp 25, 4 kostky v boji
Č.5 s kopím - hp 40, 5 kostek v boji
Č.6 s kopím - hp 20, 2 kostky v boji
Č.7 s krátkou šavlí - hp 15, 2 kostky v boji

Rozhodnutí o dalších krocích je samozřejmě na vás. Pokud se rozhodnete útočit, vždy mi napište číslo, na koho se vrháte. Používejte jen ty dovednosti, které máte obodované. Reagovat budu hody kostlivců co nejdříve - pravděpodobně z toho teď uděláme trochu chaos, ale my to zvládnem! :D

[Raquel]

Šlo se vpravo, což bylo asi dobře. Tedy myslela si to, protože si tu stranu vybrala, i když díky tomu zrzkovi se za pár chvil dozvěděli, že ta levá cesta byla vlastně slepá a tak tohle byla jejich jediná cesta jak pokračovat dále. Bylo to znepokojující? Možná trochu. Jako kdyby někdo přesně vedl jejich kroky, aby šli tam kam si on přeje, aby došli. Jak nepříjemná věc, zvláště pro pirátku, která nerespektuje hranice a už vůbec ne nevolnost pohybu. Jen z té myšlenky se jí proběhne mráz po zádech.
Šla hned vedle zaklínačky a před nimi se nacházela jen Nádivka a černo černá tma, když došli k mříži, pomyslela si, že je konec a tudy cesta nevede, ale stejně do ní mírně zatlačila a mříž se s údivem otevřela, "Tohle musí být dlouho nepoužívané místo" nešlo jí do hlavy, proč by to zatím bylo tak lehké se dostat ven. Dostanou se do další místnosti, které nevypadá nijak speciálně oproti těm předchozím. Šli dál a hlouběji, jediné světlo, které zde svítilo bylo magické zrzkovo světlo. Byla jím možná i mírně fascinovaná, nikdy se nedostala tak blízko magii jako teď a rozhodně to bylo příjemnější než jít poslepu.
Pokud Bibiana zdělila celé skupině jaké překvapení je čeká, Raquel se zableskly očka a povytáhla se jí šavle z pochvy. "Je to naše cesta ven." řekla odhodlaně, "Musíme si jí probít!" odhodlání pokračovalo, už dlouho nebojovala a teď rovnou s kotlivákama, no není to úžasný? Vybrala si jednoho fešáka s mečem a vyzvala ho na souboj, který se neodmítá!
Mimo herně:
Takže Boj proti Č4 s mečem
Obratnost 2 + Boj se šavlí 2

Raquel hodil/a 4d6 a součet kostek je 22:
4, 6, 6, 6

[Drema]

Ani jeden z nabízejících se směrů nebyl zcela bez překážek. Je by ovšem drobné fyzické překážky typu mříží, neměly zastavit. Měli sebou zrzavého mladíka, oplývajícím zázračnými schopnostmi. Pro Dremu to bylo taktéž první setkání s magií. Nebyla si jistá, co vše může od magických osob očekávat. Ne, že by proti nim trpěla předsudky. Prostě ji napadlo, že pokud pověsti o čarodějích nelhaly, stačilo by mu ukáza na překážku prstem a zamčené dveře tarasící cestu, by se před ním poslušně otevřela. Naštěstí se jim zdařilo pokračovat vybraným směrem i bez využití čarovného umění, protože dveře vedoucí do starého skladiště zamčené nebyly. Přítomnost čaroděje jim přišla hned poté, když se dostali, do neproniknutelné tmy, na místa kde již neplanuly žádné pochodně. Ve skladišti na ně nečekalo nic zajímavého. Pokud se nepočítala čarodějova koule zvláštně namodralého světla, čekalo tu na ně jen jakési dřevěné harampádí. Jedině snad, pokud by všichni přítomní uměli čarovat, mohli by odsud s pomocí košťat vyletět komínem. Větší překvapení na ně číhalo ve spleti jeskynních chodeb.,

Mimo herně:
Smysly: 2.

Drema hodil/a 2d6 a součet kostek je 6:
1, 5

Drema neměla zaklínačské smysly, ale měla lovecký instinkt a oči upřené na zaklínačku kráčející chodbou těsně pře ní. O kostlivcích se nedozvěděla jako první, jenže dřív či později muselo všem být jasné, že se před nimi něco děje. Instink Dremě radil sáhnout jako obvykle po luku, jakkoliv by proti kostlivcům nemusel být efektivní. Poté, co vyšlo najevo, proti komu stojí, sáhla raději po svém tesáku. Když svoje zbraně ležící opodál v cele přestala pohřešovat, měla Drema přirozeně velkou radost. Pro Dremu to byla velmi dobrá zpráva. Pro jejich věznitele i pro kostlivce naopak spíše špatná. Drema se jim mohla postavit s plnou silou a plným odhodláním. V ničem z toho nezaostávala za zaklínačkou, nebo tou rváčkou vedle ní. Rukou pevně sevřela jílec tesáku, v bojovném gestu pozvedla zbraň do výše. Do boje s vlastním soupeřem se zapojila těsně po dvou dívkách v popředí jejich malého zástupu. Hlavou se jí mihla krátká vzpomínka na boj z oxenfurtského náměstí.

Mimo herně:
Útok na kostlivce č. 5 s kopím
Obratnost: 3. Boj s loveckým tesákem: 3.

Drema hodil/a 6d6 a součet kostek je 20:
4, 4, 6, 4, 1, 1

[Bartimeus]

Bart vs kostlivec č2
Ani Bartimeus neoplýval zaklínačskými smysly a nebyl zvyklý pohybovat se podzemím a tmou, takže nebylo nijak zvláštní, že si nástrah, které čekaly v tunelech za skladovací místností, zprvu vůbec nevšiml. Dřív než zaklínačka ho však na nebezpečí upozornil Nádivka, který se naježil, takže byl najednou dvakrát tak větší, zasyčel... a neohroženě se vrhnul proti kostlivcům, takže to tam byla výhoda překvapení. Výhodu útoku ze zálohy stihla využít pouze Drema a Raquel.
Bartimeus však nelenil. Přestože nebyl v boji nijak kovaný a bojovou magii se teprve učil se svou novou mistryní, nemohl zůstávat pozadu, nemohl se krčit v koutě a čekat, až se smršť přežene. A tak se donutil k maximální koncentraci, natáhl ruce před sebe a pokusil se zhmotnit ohnivou kouli, kterou by pak vrhl na jednoho z kostlivců.

Mimo herně:
Ohnivá koule (5 magie + 3 vůle + 3 čerpání z ohně = 11)

Bartimeus hodil/a 11d6 a součet kostek je 37:
6, 4, 1, 3, 2, 5, 2, 6, 1, 5, 2

Koule se mu mezi rukama možná na okamžik zhmotnila, ale zablafala a rázem byla pryč. Bartimeus nahlas zaklel a pozoroval jen to, jak na jeho cíili vzplála tlející kožešina, která kostlivci však nemohla nijak výrazně ublížit. Zato ho řádně naštval, a tak se chrastící kosti s příšerným skřekem vrhly na útočníka.

Mimo herně:
Kostlivec č. 2 vs Bart - útok

Bartimeus hodil/a 6d6 a součet kostek je 22:
5, 4, 5, 4, 2, 2

Raquel
Kostlivec s mečem se s křupáním a vrzáním otočil čelem k pirátce, ještě předtím, než se k němu stihla nějak víc přiblížit - těžko říct, jak o ní věděl, když neměl uši, že, ale nějak fungovat musel. A zřejmě fungoval docela efektivně; nabízelo se, že za jeho samotnou existenci může nějaká černá magie, která tu konec konců byla cítit na každém kroku. Všimla si toho minimálně kněžka, zaklínačka i čaroděj.
Kostlivec pozvedl meč k obraně a zřejmě byl připravený rozsekat drzou brunetu na cimprcampr.

Mimo herně:
Kostlivec č. 4 - obrana

Bartimeus hodil/a 4d6 a součet kostek je 13:
1, 5, 3, 4

Jenže pirátka byla rychlejší, kostlivcovu obranu hravě prolomila a způsobila to, že se některé kosti rozlétly stranou. Kostlivci nejen, že upadla jedna ruka, ale k zemi sletěla i jeho hlava, což ovšem zřejmě nepřekáželo jeho funkčnosti - ještě se stihl rozmáchnout k protiútoku.

Mimo herně:
Kostlivec č. 4 - útok

Bartimeus hodil/a 4d6 a součet kostek je 17:
6, 5, 2, 4

Kostlivci zbývá hp 3, takže Raquel stačí přehodit trojku v obraně - tím ho dorazí. Takže... vlastně není třeba házet, chápeme? :D Můžeš klidně nahodit útok na dalšího.


Drema
Lovkyně byla buď rychlejší, než pirátka, nebo měla pomalejšího soupeře, který stihl zareagovat na poslední chvíli a pokusil se její zbraň hbitě odrazit.

Mimo herně:
Kostlivec č. 5 - obrana

Bartimeus hodil/a 5d6 a součet kostek je 15:
4, 3, 2, 3, 3

Dremin útok dopadl podobně, jako to, co předvedla Raquel o kousek vedle - pár kostí odletělo stranou a z kostlivce zbyla podivná kreatura, která se však stále držela na nohách a v boji a byla schopná ohnat se zbraní nazpátek. A to velmi efektivně, navzdory jeho stavu.

Mimo herně:
Kostlivec č. 5 - útok (zbývající hp je 20)

Bartimeus hodil/a 5d6 a součet kostek je 12:
1, 1, 3, 3, 4

[Raquel]

Tak frajer s mečíkem byl dole, jenže vyhráno stále nebylo. Ne jenom, že ostatní bojeschopní jedinci bojovali se svými soupeři, tenhle měl ještě kamaráda, který preferoval kopí. Určitě plánovali zaútočit najednou, ale ten první bojoval dříve, než se druhý stihl vůbec dopotácet na místo, kde již čekala naše okouzlující a nebezpečná Raquel, která si zrovna prohlížela svojí šavli po boji s prvním kostíkem. Poté co věděla, že je i druhý s kopím v její blízkosti postavila se zase do svého typického postoje pro boj. "Tak pojď ty špíno!" hezky si na něj šavlí ukázala a pár momentů poté zaútočila.
Mimo herně:
Boj proti Kostíkovy 6
Obratnost 2 + Boj se šavlí 2

Raquel hodil/a 4d6 a součet kostek je 19:
6, 5, 6, 2

[Drema]

Pružné tělo a rytířská krev v žilách. Náhodný pozorovatel by poznal, že Drema nemá kompletní mužský výcvik jedině z nejjemnějších detailů. Kopí naštěstí byla málo obratná zbraň. Drema svižně proklouzla kolem jeho hrotu. Tesák se mihnul vzduchem proti kostlivci, ťal ho pro živého člověka vážně zraňujícím způsobem. ne Kostlivec sice zakopla, naneštěstí pro Dremu se však nezastavil. Stočil své kopí jejím směrem, čímž dal najevo jasný úmysl pokračovat v boji. Drema opět využila těžkopádnosti kopí, ne zcela vhodného pro boj v uzavřených podzemních prostorách. Pohnula se před hrotem kopí do strany, parkujíce tesákem tak, aby ho mohla případně odklonit.

Mimo herně:
Obrana proti kostlivci č. 5 s kopím
Obrantost: 3. Boj s loveckým tesákem: 3.

Drema hodil/a 6d6 a součet kostek je 24:
6, 3, 2, 4, 6, 3

Na otevřený boj rozběhnuvší se všude kolem, si Drema musela dávat pozor. V souboji se svým protivníkem si ale zatím vedla dobře. Úhybným manévrem se vyhnula útoku jeho kopí a na další okamžik se mu dostala pod kůži. Stála u kostlivcova boku, stranou jeho kopí, odkud mohla provést svoje svižné seknutí po časem vybělených kostech. Nezaváhala, ani útok neodkládala. Tesák se pohnul vpřed hned jak ji hrot kostlivcova kopí minul.

Mimo herně:
Útok na kostlivce č. 5 s kopím.
Obrantost: 3. Boj s loveckým tesákem: 3.

Drema hodil/a 6d6 a součet kostek je 21:
1, 1, 5, 6, 5, 3

[Bibiana]

"To jo," zakřenila se o něco uvolněněji zaklínačka na Barta, načež neodolala dodat: "aspoň se mi nic nikde nebincá."
Handrkování paprskově vycházející z epicentra v podobě Rokytky pro vlastní bezpečí zaklínačka víc nekomentovala. Vlastně se v duchu bavila na úkor dotčených nebožáků. Neboť sama byla tu a tam oblažována kouzlem půlčí osobnosti. A že ta vydala za několik celých.
"Dobře, že se neřadim mezi lidi," odtušila zaklínačka přiškrceně, a těžko říct, jestli z námahy z odvalování šutru, nebo té představy přízračné kněžky. Tušila. Ne! Byla skálopevně přesvědčená, že na tu by nezapůsobil žádný olej, znamení nebo um, aby se dala odehnat. A to nechce nikdo zažít. Ani životem protřelí vědmáci, co mají pro strach uděláno.
Proto, v celém tom zkoprnění z představy vyplněné výhružky, sotva postřehla, jak se Rokytka doslova pověsila za paty oné odvážné dobrovolnici. Samozřejmě se salvou doporučení, co je a co není vhodný projev vychování.

***

Díra ve zdi byla sice hrbolatá, avšak zaklínačka se skrz prodrala více méně bez ztráty kytičky. Nějaký ten škrábanec si na památku odnesla, ale nic, čemu by musela věnovat pozornost.
Tu vkládala ostatně do bystření, zda na ně vedle nečíhá nějaká nečekaná záludnost.
"Bysme byli v limbu sakra dlouho," okomentovala Bibi jen tak, mimochodem, když si prohlédla zubem času zmučené panty, o ohlodané kostře krčící se v rožku nemluvě.

"Dotyčný by musel být řádně vyšinutý," okomentovala nedůvěřivě kněžčinu teorii. Zněla bláhově, to ano. O to spíše se mohla rovnat pravdě. Svět byl plný prazvláštních individuí s ještě nepochopitelnějšími pohnutkami mysli.
Plápolající plameny loučí nasvědčovaly tomu, že sklepení není tak opuštěné, jak se, soudě řady opuštěných cel, na první pohled jevilo.
Zaklínačka se ale hlouběji nezaobírala vyšším důvodem, proč tomu tak bylo, přízemně se soustředila na tady a teď, neboť doposud hladký průběh jejich útěku jí připadal o to prapodivnější.
Strčí je všechny do jedné cely, odkud se i docela snadno dostanou. Bezprizorně si tu může pobíhat kočka. V chodbě planou louče. Nikde nikdo.
Divný.
Po čertech divný.

Bibiana se niterně ošila nespokojeností. Nesnášela, když neměla zdání, proti čemu stojí. A postupovala obezřetně s ostatními dál.
Čaroděj obstarával světlo, chodby zase hudbu nesouznějících kroků. Prošli místností, co se jevila jako skladiště. Nic. Labyrintem vytesaných chodem. Stále klid. Dokud...
Nezaslechla chrastění vycházející ze tmy chodby?

***

"A je to tady" upozornila a zároveň suše okomentovala nečekaně očekávaný zvrat, když narazili na zdroj těch křupavých zvoučků. Ozbrojených kostlivců.
A pak že osamoceně hořící louče jsou podezřelé. Co teprve pochodující kostry!
A než stihla cokoliv dalšího, opět se prvenství v bezhlavém jednání ujala Raquel, následována lovkyní.
Bibiana pokrčila rameny, tasila meč a taktéž se vydala si cestu ven probít. Okamžik překvapení ten tam.

Mimo herně:
Bibi útočí na kostlivečka č. 2, neboť se vrhl na magií zrazeného Barta
Smysly (5 - 3 + 2 elixír) + boj s mečem (3 - hodnota při započetí Questu)

Bibiana hodil/a 8d6 a součet kostek je 27:
5, 5, 2, 3, 3, 6, 2, 1

Hbitě tedy přiskočila před čaroděje a v rozmáchlém gestu sekla po kostlivci v touze se pobavit tím, kterak od něj do vzduchu odlétnou bělostné součástky, jako když kopnete do věže z lega.