QUEST: Horší to už nebude - D

[Quitana]

Berhart

„Zajisté, to vám splnit můžu.“ Poté hned luskne prsty a v jejích rukách se objeví nejkvalitnější Toussaintské s táckem krásně voňavých žebírek. „Zde. Nechte si chutnat.“ Dokonce mu i popřeje dobrou chuť, stejně jako Gilbert. Na jeho otázky už mu nestihne odpovědět, protože je hnedka pryč, s i Jannou a jemu nezbyde než se jít podívat na svůj nový domov. Ten je velmi prostorný, takže mu to zabere jistě nějaký čas nebo může jít rovnou spát a poté se objevit ráno na shromaždišti, tou už záleží na něm.

Jethro

„Chuťové pohárky ti stále fungují, Jethro. Jen tu nemáš nutkání pociťovat samotný hlad. Můžeš tu sníst cokoliv a nepřibereš ani gram. Tvoje tělo je už jen duše, která tudy putuje a přebírá lidské tělo, se kterým si chodil na Zemi. Toť vše. Není to tak hrozné, jak je to popisováno, vážně.“ Brání se. Jethro to pořád vidí dosti černě, ale není se čemu divit. Ne každý se dokáže poprat s tím, že zemřel a prostě to chvíli trvá, než se s tím smíří a pochopí, jak to tady funguje.
O tom, jaký život Jethro žil, ví Gilbert velmi dobře. Ale ne, není to tak, že by to bylo dle zásluh. „Ne, ne, tak to není. Dává lidem to, co si myslíte, že jim udělá dobře.“ Při svém proslovu se dívá do země, jako by si nebyl jistý tím, co říká a drbe se při tom zezadu na hlavě. Pak se konečně podívá opět po Jethrovi. „Hm, hm, asi jsme to někde popletli. Jestli bys raději bydlel někde se sluhami, je tu ještě jedna duše, která má dost velký barák pro vás oba. Můžeš se k němu nastěhovat. Je to ta velká vila tady za vesnicí. Je to takový menší zámeček a... No, můžeš se k němu ostatně podívat i sám.“ Pomalu zase září jako sluníčko, jako by se tímhle vyřešil celý ten problém s domem.
Páv se na něj jen nesouhlasně podívá a zavříská pávovsky typickým způsobem. Jethorovi to asi nic neřekne, načež se páv rozhodne, že by bylo dobré se od svého nového pána dostat co nejdál a pokusí se zdrhnout, tudíž by ho Jethro měl chytit dřív, než zdrhne. Pokud tak neučiní, páv si někam odběhne. Však není kam utéct, že.

Mantis

„Já věřím, že se ti tady určitě líbit bude. Jen si musíš zvyknout na to, jak to tady chodí a že vlastně už nejsi tak úplně naživu, ale máme tu spoustu věcí, které vám budou připomínat váš lidský život.“ A to je přece fajn ne? Proti tomu nemůže nikdo nic mít. S tím Gilbert počítá. Každý musí mít pocit, že sem patří a že má podobný život tomu svému, jaký vedl kdysi, A nebo ještě lepší?
„Ale co tě to napadá! My a štětky? Tady? Nenene. Je tu jen jedna mysteriózní žena.“ Jen to dořekne, luskne prsty. Vedle něj se hned objeví ženská postava v šatech s příjemným úsměvem na tváři. „Ahoj, já jsem Janna.“ Úsměv nemizí, spíš vypadá, jako by se rozšiřoval, ale vlastně je pořád stejný. „Ano, ano, tohle je Janna. Je to magická bytost, která ti bude k dispozici, když tu nebudu já. Pomůže ti se vším. Sice ne s fyzickým kontaktem, ale určitě s tím teplem. Má tu pravomoce na všechno, skoro. No, ale teď bych tě asi měl nechat vyspat na zítřek, že?“ S tím Mantise opustí, že může vyzkoušet Janniny schopnosti nebo jít rovnou spát. Janna tam čekala celou dobu do té doby, dokud nebyla propuštěna nebo pokud se po ní nic nechtělo.

Azal

„Chápu, že je to frustrující, ale nic se s tím nedá dělat,“ pokrčí rameny a hodí smutným pohledem po Azalovi. Poté mu ukáže Jannu, se kterou jistě prohodí několik slov, než se vydá na kutě stejně, jako všichni ostatní, kteří tu s ním budou muset sdílet tenhle osud. S tím Gilbert počítá a doufá, že dorazí na shromaždiště, by ho mohl představit ostatním duším.

Všichni na shromaždišti

Shromaždiště, aneb jeden velký zelený palouček, kam se dá sednout do trávy, je dost velký pro všechny duše, které se v této vesnici nacházejí. Jakmile všichni přijdete, už se na paloučku nachází několik osob, či duší, nazvat je můžete jakkoliv. Někteří jsou noví, jako vy, někteří starší a pak jsou tu i ti, co vám tu dělají společnost přímo z Dobrého místa. Naproti ním tu vyrostl malý stupínek, aby ten, kdo stojí na něm, mohl být výš, než vy a vy jste na něj dobře viděli. Nestojí na něm nikdo jiný, než samotný Gilbert a jeho pomocnice Janna, která už nevypadá jako japonská prsatá ženuška, ale je oblečená v krémových šatech se vzorem černých květin skrz ňadra a ovinuté černým páskem. Usmívá se na vás jako sluníčko, přesně jak na programovaná, aby se tvářila a chovala. Tenhle úsměv ji mizí z tváře málo kdy.
„Vítejte! Všichni tu vítejte!“ Ano, i Gilbert má očividně dobrou náladu, protože se též usmívá stejně jako Janna. Jak by také ne, když tu má spousty nových tváří, které chce pozdravit a o které se bude muset starat. To mu totiž dělá opravdu radost. Jeho projekt se konečně pořádně rozjíždí. „Nejdříve vás tu oficiálně chci všechny přivítat a doufám, že se vám v naší malebné vesničce bude líbit. Určitě si říkáte, jak je možné, že jste se dostali sem, že váš život třeba nebyl tak skvělý nebo snad i to, že sem nepatříte. Pustím vám vám proto projekci, skrz tady naší Jannu, abyste pochopili, proč jste zrovna zde.“ Janna se k němu ihned natočí, otevře svou pusu a z ní začne promítat do vzduchu on projekci. V ní se opět objeví Gilbert, ale druhý Gilbert, magií nahraný na projekci. „Teď vám ukáži, jak funguje náš systém. V našich kancelářích máme dobré duše, které se starají o každého člověka na Zemi, zaznamenává váš postup životem, přičítá a odečítá vám body.“ Na projekci se objeví jakási osoba, kterou neznáte, ležící v neoznačeném hrobě a kolem něj se pohybují buď zeleně nebo červeně číslíčka. „Podle toho, jak oním životem procházíte. Když nasbíráte dostatek dobrých bodů, dostanete se sem, na Dobré místo. V opačném případě... No, asi si domyslíte, co je opakem Dobrého místa. Ano, je to Špatné místo. A věřte mi, tam se dostat nechcete. Tudíž, jestli jste zde, nasbírali jste dost bodů a byli jste posláni k nám. A co zde dělat? To je prosté – cokoliv!“ Gilbert v projekci se začne smát. Projekce se poté vypne, když Janna opět zavře svojí pusu a otočí se ke všem zase svou tváří. „Tak teď všichni víte, proč jste zde. Zřejmě jste udělali na Zemi spousty dobrých skutků, které vás dostali až k nám. To je báječné, že?“ Gilbert z toho má očividně opravdu radost. „Samozřejmě tu můžete dělat cokoliv se vám zlíbí. Můžete si otevřít svojí vlastní hospodu nebo bylinkářství; dům víry, cokoliv co vás napadne. Samo sebou tu pro vás ale pro začátek máme také nějaký program, jakési přivítání, kterým začneme hned zítra, jakmile si tu přivyknete a zjistíte co a jak. Nějaké otázky?“ Nechá samozřejmě také prostor všem ostatním, než se dostane k dalším věcem, které jim chce říct a se kterými si budou muset nějak poradit. Je tu totiž ještě jedna věc, která je velmi důležitá a díky které se budou cítit ještě lépe, než doposud. Protože neexistuje možnost, že by se necítili dobře na Dobrém místě, že.

Mimo herně:
Teď mají vaše postavy čas na otázky na Gilberta, Jannu, o Dobrém místě nebo cokoliv, co se vám bude chtít probírat. Ještě se mi ale nerozprchávejte, Gilbert pro vás má malé překvapení.

[Jethro]

Jethro začínal mít pocit, že už je toho na něj příliš. Být v hmotném těle, možná by už z toho všeho vysvětlování a z pokusů o pochopení dostal migrénu. Takhle si mohl jen v duchu zoufat a prostě se smířit s tím, že musí počkat, co mu následující dny přinesou.
Odfrkl si, když zjistil, že se tady majetek nerozdává podle toho, jaký život kdo žil. „Tak to ste si mysleli špatně,“ zabručel na Gilbertova slova, neboť z té kadibudky, v které se teď nacházeli, opravdu příliš nadšený nebyl. Když neměl luxus během svého života, chtěl ho mít alespoň po smrti. Zakusit, jaké to je, probouzet se v nadýchaných peřinách v prosluněné a provoněné ložnici. Poznat pohodlná křesla, masivní nábytek, který není rozežraný červotočem… a tak dále. „Mam bydlet s někym?“ ušklíbl se nespokojeně. „A pročpa tenhle barák prostě nepředěláte? Určitě by to ňák šlo,“ namítl, protože představa, že se k někomu nastěhuje, se mu rovněž příliš nezamlouvala. Jethro byl holt náročnější, než to zpočátku vypadalo.
Páv byl očividně idiot, zvíře naprosto nesrovnatelné s vycvičeným dravcem, na kterého byl Jethro zvyklý. „Esli mě budeš srát, upeču tě,“ sdělil mu kysele, ale nechal ho být a nepronásledoval ho. Buď zdrhne… Nebo ne. Možná ani nebylo kam utéct.

Na zeleném paloučku, jenž měl očividně sloužit jako shromaždiště, si Jethro sednul do trávy a prsty si bezmyšlenkovitě hrál se stébly trávy kolem. Přemýšlel přitom, nakolik je ta tráva skutečná, a znovu se mu zastesklo po normálním životě. Třebaže to tu působilo celkem reálně, on věděl, že to reálné není, a pořád se s tím nedokázal smířit.
Gilberta s jeho pomocnicí probodl zachmuřeným pohledem a při slově projekce mu cuklo obočí, protože takové slovo neznal a absolutně netušil, co od něj očekávat. Když se ve vzduchu objevilo jakési promítání, které vycházelo z té ženštiny, Jethrovi se zježily vlasy v zátylku a celý se napjal, neboť se mu to nelíbilo. Bylo to nepřirozené, děsilo ho to. Přesto se ale donutil soustředit na obsah promítané zprávy.
„To je ale pěkná blbost,“ prsknul rozhořčeně, jakmile promítání skončilo. Jethro se vyhoupl na nohy a probodl Gilberta pohledem. „To se jako sbíraj dobrý body za vodmlouvání rodičom, za krádeže a zlomyslnost, za pirátství a nevímcoještě?“ udeřil na něj. Byl si stoprocentně jistý, že by spíš nasbíral špatné body, kdyby ten systém tak skutečně fungoval, nebo by jeho body byly přinejlepším v rovnováze. Byl pouliční živel, nepatřil sem. „A co když chci bejt radši mrtvej, jakože definitivně a ouplně tuhej, než abych žil věčnost tady?“ Začínal toho mít po krk, chudák. Svou dřevěnou kadibudkou počínaje, podivnou projekcí o sbírání bodů konče.

[Berhart]

shromaždiště

Sedl si až úplně dozadu do trávy a sledoval co se dělo. Nějak se nemohl zbavit vědmáckého přístupu k davům, lidem a tak. Měl rád svoje soukromí a zrovna se mu nechtělo postávat uprostřed stáda lidí-duší. I když svůj osud zde relativně přijal, pochyby měl. Na rozdíl od toho uřvance, co vyskočil jako čertík z krabičky sice dokázal přijmout, že zabíjením nestvůr dostal víc bodů, než za souložení sukub, kurev a nadávání. Přesto v něm pořád hlodal nějaký divný pocit, který nezměnil nic ani luxusní dům plný věcí, které ani netušil že má rád. Ani jídlo, které si vysnil a objednal. Netušil co to je, ale byl si jistý, že časem se to jistě dozví. Zatím si hodlal užít cokoliv co mu toto místo nabídne. Když se ukáže problém, rozs….nerozsekne ho mečem. Nemá meč. V domě jich spoustu vyselo, ale šli by vůbec použít?
Další potíž byla, že netušil, co dělat. Ano, mohl se válet a užívat si, ale to přece nešlo do nekonečna, nebo ano? Co tu bude dělat, až ho válení přestane bavit? Byl to lovec monster, zabiják. Tušil že ho nicnedělání bavit dlouho nebude. Možná by mohl založit novou školu, zde na Dobrém místě. Jenže....,,jsou tu nějaká monstra? Je tu co lovit? Máte nějaké nepřátele? Co Špatné místo? Nedělají problémy?" vidina, že by mohl být užitečný coby ochranka před bestiemi, které jistě šptné místo obývají ho naplňovala optimismem a nadějí.

[Mantis de Voliente]

Upřímně by si na svůj mrzký život raději ani nepamatoval. Být vlkodlakem nebyla sranda a potom to zlomené srdce, že ho nesnáší jeho kamarádka (i když jí nesnáší taky, ale to je vedlejší) a hlavně ho nenávidí i jeho dcera. Prostě hrůza, udělat někomu radost svou smrtí. Alespoň ta elfská svině musí jásat a rozhodně by si nejraději zatančila na jeho hrobě. Tedy kdyby někdy nějaký hrob vůbec měl, jelikož je to vyhoštěnec a nikdo by nechtěl plýtvat peníze na nějaký pohřeb takového člověka s tak špatnou reputací. Každopádně nic raději neříkal a jen se tvářil zle. Hrál takové hrané zklamání, když mu oznámil že žádná zábava se zde konat nejspíše nebude. A ta žena? Heh, vypadala pěkně, ale i tak by preferoval něco jiného. Vypadala reálně a tak se chtěl ujistit, jestli z masa a kostí či to je jen magická iluze. A tak natáhl ruku někde k jejímu hrudníku a zkusil, jestli projde ruka skrz ní či ne, aby věděl jak na tom je. Poté co dostal povolení jít spát se rozhodl, že půjde prostě spát. Nečekali jste nic jiného že?
Přišlo ráno a měl se dostavit na nějaké setkání anonymních alkoholiků či co. Všechny přítomné již pozdravil a tak jen stál a poslouchal, co má ten člověk na srdci. Nejdříve to byli ty klasické formální kecy, které se říkají, když někoho chcete někde přivítat. Celkem ho překvapilo, že ta ženská umí udělat ze své pusy takovou věc, co to je, nějaké sci-fi? Každopádně si poslechl ty další věci jako body, nějaké duše a další věci, že zde můžou dělat prakticky cokoliv. Ale jedna věc ho zaujala a to zmínka o Špatném místě. Nebyl by to Mantis, kdyby nevykřikl nějakou rádoby vtipnou poznámku. "Mají na Špatném místě alespoň masáže? Pokud možno se šťastným koncem, bolí mě krapet za krkem a šťastný konec bych vážně uvítal, když tady mám evidentně smůlu!" Jestli tam mají něco takového, tak zde být nechce a raději by se podíval na to Špatné místečko. Jiné otázky jinak neměl, jelikož to chtěl mít za sebou a jít zase zpátky do svého domečku si odpočinout a popřemýšlet o tom, co se tu kurva děje a jak se to do prdele stalo a co bude dělat.

[Azal]

Poté co se shromáždili na předem určeném místě je Gilbert všechny přivítal. A promluvil o jeho projektu malé líbezné vesničky, kterou měl být součástí i Azal. Netušil, zda je sám komu to připadá třeba i trochu divné, ale zamlouvalo se mu to. Jen, kdyby uměli ženy plnit i další potřeby, nemohl by si stěžovat. Ale jako nebe zatím nevypadalo celkem jako nebe. Bylo to překvapující? Možná trošku, ale to nebylo na něm, aby soudil jak si to ten stvořitel všechno připravil že?
Hmm, takže po další části Gilbertova projevu, vyšlo najevo, že každého člověka někdo sleduje a zapisuje si všechny jejich skutky, to musí být zajímavá práce, kam že má poslat ten životopis? Alespoň by nemusel stále cestovat a utíkat, před svou minulostí že? Ne, ale zpět k věci, takže čísílka, se pak objeví nad každým kdo umře. A ti co jsou prý tady měli ty čísílka kladná zajímavé, určitě by ho zajímalo, jeho osobní skóre pokud by bylo možno ho samozřejmě vidět a také třeba část zápisu za co měl jaké body. Byl to moc zvídavý muž ve svém životě na zemi a tak bude i teď nejspíše. Poté jim dokonce i oznámil, že si zde můžou otevřít nějaký vlastní podnik a to Azala opravdu interesovalo, tak dílničku už doma má, tak by ještě někde mohl tu svojí alchymii prodávat, to by ho určitě bavilo. No a jestli tu má být hodně dlouho, alespoň by se nenudil. Ale teď už přišel čas na všetečné otázky. Počkal než bude trochu ticho, "Můžeme vidět někde svůj přesný počet bodů nebo za co nám byli udělovány?" zeptal se se zamyšleným pohledem, který směřoval Gilbertovi hluboko do očí. Žádné další otázky neměl, takže počkal zda bude mít ještě někdo další otázky a přemýšlel co by se mohlo dít dále.

[Quitana]

Jethro

„Tak to mě mrzí, Jethro.“ vážně mu Gilbert chce pomoci, ale Jethro vypadá, že snad nesouhlasí s ničím. No, někomu se holt těžko přijímá, že je mrtvý. To chápe. Proto mu to nebere. „Ne, to bohužel nejde. Vesnice už je nějak navržená a její plány se nedají jen tak měnit. Muselo by se to hlásit na vedení a to trvá příliš dlouho.“ Takže ano, šlo by to, ale do toho se Gilbertovi rozhodně nechce, takže má Jethro na výběr buď bydlet zde nebo se nastěhovat k někomu jinému. Nevypadá to však tak, takže Gilbert nechá Jethra samotného, ať si už nějak poradí. Však on to zvládne.

Mantis

Mantisova zvědavost ani s Gilbertem a už vůbec ne s Jannou, nehne. Ruka skrz ní neprochází, není žádný duch. Pořád se na něj blbě usmívá, jako by vůbec netušila, že se í někdo dotýká. Jak by to nevnímala. Místo toho ale k tomu má svoji poznámku. „Fun fact: Nejsem duch. Ale ani člověk. Nejsem z masa a kostí, ale přesto se mě můžete dotýkat.“
„Ano, ano, Janna ráda dělá vtípky, i když ani neví, co to je. Nevadí. Nechám tě tedy vyspat. Pěknou noc a zítra naviděnou!“

Všichni

Po tom všem došlo na otázky, kterých bylo hned využito, jak se patří. „Co tím myslíš, Jethro? Ty si nepamatuješ, jak si se jako mladý snaží najít svého ztraceného bratra? A jak ses přidal k jeho posádce, abys mu pomohl a mohl být s ním? Za to se dostávají opravdu velké body, věř mi.“ Za život toho musel udělat opravdu hodně, co se považuje obecně za dobré a muselo to vyvážit všechny ty věci, jako krádeže a podobně, protože jinak by tu nebyl. „Hm, ale Jethro, jedna věc ti asi uchází. Nic jiného, než Dobré nebo Špatné místo není. Už není po smrti kam jinam jít. Pokud tedy nejsi zlé monstrum, co se nemá kam dostat.“ Gilbert je z toho trochu nesvůj. Tohle mu ještě nikdy nikdo neřekl. „To se ti opravdu tak moc na Dobrém místě nelíbí?“ Je z toho možná i trochu smutný? Asi ano.
„Ehm, ano, něco jako masáže tam opravdu mají, ale šťastné konce... No, asi bych vám nedoporučoval to zkoušet.“ Co Mantis čeká? Že na špatném místě to bude lepší, jak na tom Dobrém? S tím přece nemůže počítat. „Bohužel to není tak jednoduché, jak to vypadá. A co tím myslíš, že tady máš smůlu?“ Moc to nechápe. Proč se tady nikomu nelíbí? Pravda, ještě je spousta věcí, které neviděli a které jim musí ukázat. Ne, že by odsud mohli někam odejít.
„Ne, bohužel, Dobré místo nemá svoje monstra. Není tu koho lovit, ale můžete chodit na lov divokých psů, vlků nebo vzít smečku psů a jít si zalovit do lesů. Takové možnosti tu jsou, ano. Špatné místo nám problémy dělat nemůže. Jsme striktně odděleni a mezi námi se nachází pomyslný dům Soudkyně.“ S tím musí všichni počítat a je dobré, že se někdo na takovou otázku zeptal, aby jim to Gilbert mohl vysvětlit. Není radno si hrát se Soudkyní a pokoušet se přecházet. Navíc, nikdo nechce vidět Špatné místo. „Ne, bohužel ne. Tyhle informace mohou vidět jen 'pracovníci' Dobrého místa.“ Kdyby jim totiž ukázal jejich hodnocení, mohlo by to ovlivnit jejich pobyt zde.
Jen to dořekne, něco se změní. Nebe potemní, pár krát se zablýskne a v dálce je slyše jaké si divné bručení. Jako kdyby se k nim hnala po cestě hromada ghúlů s alghúly. A kupodivu tomu tak opravdu je a slova Gilberta jako by vyzněla do nicoty. Že tu nejsou monstra? Tak co je jsou oni ghúlové, co se snaží zničit jeho vesničku? „Uh, uh, co se to... Co tady dělají oni? Propáníčka, snad jim neutekli z ohrady Špatného místa. To tu ještě nebylo. Zachraňte se, kdo můžete! Co tady sakra dělají? Janno?“
„Nemám nejmenší tušení a ani nevím, jak to napravit.“ Když ani usmívající se Janna neví, co s tím, tak už je něco špatně. A nejhorší na tom všem je, že ghúlové nejsou jediní. Z druhé strany vesničky se totiž ženou ještě nekkeři. Z lesa se ozývá vlčí vytí a z nebe se nesou okřídelné potvory. Něco tu je sakra špatně. A Gilbert z toho očividně šílí. „Aaah, co se to dějeee?!“ Drží se za hlavu, ale jen stojí na místě a nic nedělá. Jen sleduje tu pohromu.
A to není všechno. Všem zúčastněným na shromaždišti se každou chvíli mění oblečení, takže z měšťana je na chvíli šlechta, poté se na něm objeví zase hadry vesničana a tak pořád dokola. Jako by se celé Dobré místo zbláznilo.

Mimo herně:
//Co se týče potvor, nikomu nemůžou ublížit, nikomu se na Dobrém místě nemůže nic stát. Na nikoho ani pořádně nebudou útočit, spíše budou jen probíhat a prolétávat skrz vesničku.

[Jethro]

Jethro nebyl hlupák, ale tenhle systém tak úplně nechápal. Když mu tedy Gilbert začal vyjmenovávat, za co ty dobré body mohl dostat, zamyšleně nakrčil čelo. Ano, něco na tom bylo, ale přesto si Jethro sebekriticky myslel, že by u něj špatné body převyšovaly nad dobrými; navzdory tomu však skončil tady. „Ne že by se mi tadejc nelíbilo,“ opáčil, „ale copa tu, u všech ďasů, mam jako celou tu věčnost dělat? Dyť za chvíli vyčepam všechny možnostě a pak se tu prostě unudim k smrti...“ Zarazil se. „No, k smrti asi ouplně ne.“
Otázky ostatních ho moc nezajímaly, takže jen sledoval, co se kolem děje, a snažil se nepřemýšlet nad svým osudem, což mu tak úplně nešlo. Čím déle tady byl, tím hůře se cítil - chtěl, aby se to zlepšovalo, aby vzpomínky bledly a přestaly bolet, ale namísto toho se jeho stav horšil. Hlavu měl těžší a těžší a touha vrátit se k Cechu a posádce Bílého barda byla stále silnější.
O chvilku později se však začalo něco dít a Jethro zpozorněl; konečně jeho pozornost něco upoutalo natolik, že přestal myslet na svůj život. Vyhoupl se na nohy a zmateně se rozhlédl kolem. A viděl obludy, jak se sem blíží děsivým tempem... Nohy mu však ztuhly a on se nedokázal hnout z místa, navíc mu možná nějaký niterní hlásek našeptával, že se mu stejně nemůže nic stát. „Neřikals, že tady žádný vobludy nejsou?“ zahulákal na Gilberta popuzeně a sledoval tu melu kolem. Jako by to tady přestávalo fungovat, jako by se celé to jejich slavné Dobré místo začalo hroutit. Jethro, navzdory své údajně dobré dušičce, ucítil něco jako škodolibou radost, zvláštní pocit zadostiučinění - že se ukázalo, že tohle místo není zdaleka tak dokonalé, jak by mělo být.
„A copa jako máme teďka dělat, ty chytráku?“ štěkl ještě po Gilbertovi chvíli předtím, než sklopil svůj pohled ke svému oblečení. To problikávalo všem přítomným a neustále se měnilo. „Asi vám tu hapruje ňáká ta vaše slavná magie, co?“ ušklíbl se. Když mu pohled padl na kolem probíhajícího ghúla, zachvěl se, neboť pohled na monstrum takhle zblízka nebyl vůbec příjemný. Tázavým pohledem loupl k přítomnému zaklínači, jestli s tím jako zkusí něco udělat. Otázkou bylo, zda je něco takového vůbec ve vědmákových silách.

[Mantis de Voliente]

Ruka se zasekne někde mezi krkem a ramenem. Podíval se podezřele na Gilberta a pak opět na Jannu, která se nejspíše snažila o vtípek na ulehčení atmosféry, kterou zde vytvořil. Bylo hezké, že není z masa a kostí, i když se jí právě dotkl a plechová vážně nebyla. Jaká škoda, už si myslel že to tu bude zábavné s nějaký duchem, se kterým by si mohl zahrát poker. Škoda, že se na hazard zapomněl zeptat, jelikož během chvíle lehl na postel a usnul jako nevinné vlče.
Další den se dostavil na stanoviště, kde tam museli všichni přítomní povinně jít. Sice tohle místo mohlo být hezké jak chtělo, ale z nějakého důvodu ho to táhlo k hříchu a tak se usmál, když mu odpověděl, že tam masáže mají a možná i s nejspíše pro většinu nepříjemným šťastným koncem. Samozřejmě to nemohl nechat bez nějaké rádoby vtipné poznámky, kterou by myslel smrtelně vážně. "Hele, jestli tam jsou sukuby tak nevadí, trocha bolesti nikdy neuškodí!" Křikl k němu. "No, řekněme že samo uspokojení není to pravé ořechové." No, holt to bude muset nějak skousnout.
A pak se svět, nebo kde to byli, zbláznil. Z dálky se objevili nějaká monstra, které poznával a pocítil, jak se na něm mění co sekundu oblečení. Nejdříve byl nějaký chudák z ulice, pak voják, pak měl na sobě nějaké drahé oblečení a dokonce si všiml, jak na něm sekundu byly dámské šaty! Co se to tu sakra děje? Byl vlkodlak a jelikož složil přísahu, že nikomu neublíží, tak se musel proměnit, jelikož ve vlkodlačí podobě neplatilo, ale ať se snažil sebevíc, nemohl se proměnit, ani chlupy na něm nevyrostly, pomineme-li ty staré lidské, které rostli přirozenou cestou. A co teď? Pobíhali kolem nich a na nikoho neútočili. Nebudu lhát, měl strach a ne malý, stál tam jen na místě a nic nedělal, jen si říkal dokola v hlavě "Co se tu kurva děje?!"

[Berhart]

Zřejmě nebyl jediný, kdo měl s tímhle ,,Dobrým místem“ problém. Ne že by byl vyloženě proti, jako jistý pan Jertho, kterému se očividně nelíbilo prakticky všechno, snad dokonce včetně Janny. Bert si představu, že jeho zaklínačské poslání opravdu přináší po smrti nějaké ovoce, docela užíval. Jistě, sdílel obavu onoho hlasitého protestanta, že se tu prostě bude celou věčnost nudit, ale na rozdíl od něj, Berhart byl muž hledající cestu, jak překážky překonávat (za života to bylo jak překážky zabíjet). Možnosti lovu zde pro něj sice byly jaksi nedostatečné, ale pomalu začínal chápat, jak to tady asi funguje a tak se jen ušklíbl. Jo, když si to bude přát a pořádně to Janně vysvětlí, může jít do lesů lovit toulavé psy….se dvěma hlavama, jedovatými zuby, spáry jako srpy a velkými jak kůň. Určitě to půjde domluvit. Sice odpadne ta adrenalinová část s možností zemřít, ale mladý medvěd byl připravený vymyslet jinou alternativu, jak to udělat zajímavé. Třeba nějaké ceny. Mohla by se udělat soutěž, kdo z Dobrého místa uloví největší bestii, dostane ….. něco zajímavého.
Zrovna když si představoval, jak se mu police v sídle plní trofejemi pro nejlepšího lovce rok za rokem, něco se stalo. A nebyly to čím dál hlasitější projevy nespokojenců ,,Co ty víš o sukubách?“ otázal se pobaveně chlapíčka, který se mermomocí chtěl podívat na Špatné místo. Sám by tam jukl, ale zůstávat tam teda nechtěl. Dělo se něco jiného. Počasí se změnilo a ten hluk. Bert zastříhal ušima a po tváři se mu rozlil úsměv dítěte u vánočního stromku. Úsměv, který se rychle přetavil v úsměv vlčí. Hladový a lačný. Zřejmě byl ale jediný. Gil a Janna byli mimo a bezradní, ostatní obyvatelé buď pobýhaly ve spárech paniky, nebo bez zájmu poukazovali na jisté akutní nedostatky. Bert byl ale právě ve svém živlu a hodlal ze situace vyždímat maximum.
Dle instruktáže se soustředil na Jannu, aby ji povolal. ,,V mém domě visí na zdech spousta mečů. Některý z nich bude jistě současně z ryzího stříbra a bojeschopný. Že mi ho sem přineseš prdelko? Já vás za to zbavím těchle potvor. A pak si asi půjdu popovídat s paní Soudkyní, protože zřejmě zapoměla zavřít vrátka.“ V porovnání s šílícím Gilem a davem hnaným bestiemi působyl Bert jako někdo, kdo přesně ví, co dělat. A taky to věděl. Tedy, za života to věděl. Tady to nemuselo fungovat, ale co měl dělat jiného? Dívat se, jak se na něm mění šaty a se založenýma rukama nadávat chudáku Gilovi? ,,Kdyby tam těch mečů bylo víc, vem je pro támhle ty, ať jen nemelou pantem.“ Doplnil ještě úkol pro Jannu o další detail a pokynul hlavou k těm nejhlasitějším remcalům. (Jertho a Mantis)

[Quitana]

Mimo herně:
//Omlouvám se za šílené zdržení, ale nějak jsem to nedávala. Maličko jsem to tedy urychlila, ať můžeme pomalu končit. Podle vaší reakce bude ještě jeden, max dva posty do konce.

Gilbert se začne smát Jethrovým slovům. "Tak toho se opravdu bát nemusíš. Nikdo z vás. Slovo nuda tu neznáme." Vřele se u toho usmívá, stejně jako Janna. Ta ale nemá ve zvyku dělat nic jiného, protože to tak má nastavené.
Na chvíli se mu úsměv na tváři zmrazí, když by se Mantis chtěl nechat osahávat sukubami. Jemu osobně by to dobře nedělalo. Tedy, chápejte to tak, že už to jednou zkoušel a... no, začátek byl možná příjemný, ale to zjištění o chvíli později... "Promiň, Mantisi, myslím, že bys to... nechtěl. Vraťme se raději k našemu tématu." Horší je, že se té debaty chytne ještě lovec netvorů. Gilbert si povzdechne. Tohle oni vážně nechtějí probírat. Musí je nějak zastavit. Ještě dřív, než to ale stihne, se stane ta šaráda s potvorami ze Špatného místa.

Všichni jančí, jen dvě "osoby" jsou v klidu - Janna, která to má v popisu práce a Berhart, který si s tímhle uměl vždycky poradit, je to přece zabiják netvorů. Netvoři ale jen pobíhají a za chvíli jim je konec, jako by tady nikdy nebyly. Dokonce se i jejich oblečení uklidní, jen Jethrovi se na hlavě objeví místo jeho hlavy, hlava ghůla s modrým šátkem a Mantisovi narostou větší chlupy po těle. Gilbert ani zbytek nemá tušení, co se to děje. Ani Janna na to nemá plné vysvětlení. "Ááh, tady se asi událo něco velmi špatného. Budu... budu muset... muset za Soudkyní. Vydržíte to tady sami?" Otočí se na tu jejich skupinku, celý vyklepaný a vyplašený. "Janno, prosím tě, pohlídej."
"Zajisté," mrkne s úsměvem služka Dobrého místa, jeho ochránce.
Udělá ale jen jeden krok, když tu se kousek před ním objeví namodralý portál ve vzduchu. "Ale ne... ne, ne, ne. Ach, to je konec. Můj projekt je v tahu." Gilbert začne skládat hlavu do rukou. Tohle asi nebylo v plánu. Portál se zvětšuje a zvětšuje, až se do něj vejde ženská postava, která si to právě vykračuje ven. Rozhlíží se kolem sebe, co se to tady děje. Tuhle vesničku si nepamatuje, že by existovala a byla schválena na Dobrém místě. "Co se to tady u všech svatých děje?" rozhodí rukama a ve tváři má nechápavý výraz. Vážně, tohle by jí měl někdo pěkně vysvětlit. Jen tak příšery ze Špatného místa neutíkají. Jí povolali, aby zjistila, co to kdo kde vyvádí. A najde tu tohle? Neregistrovanou vesnici, neregistrované subjekty a neregistrovaného Vševědoucího. "Kdo vás pět je a co tu děláš ty, Janno? Měli by jste začít rychle kdákat nebo vás proměním ve slepice. Všechny."
"A do háje, do háje, do háje. Tohle se nemělo stát, tohle se nemělo stát," brumlá si Gilbert pod vousy, hrající pořád tu svou hru. Za to Janna, naprogramovaná být upřímná a všechno vyslepičit, začne mluvit. "Před několika dny jsem byla vypůjčena, abych vedla tuto novou vesnici." Lehce se zamračí, když si uvědomí, že nezná její název. Ten by měla znát. Stejně jako spoustu informací, které jí byli zatajeny. Jak je to možné. Jak se to mohlo stát? Otočí se na Gilberta, pak na Soudkyni a pak zase zpět na Gilberta. "Jak se to mohlo stát? Unik-kají - m-mi inf-ormace." Janna najednou začne poblikávat.
Co se to u všech všudy děje?!
Jediná Soudkyně asi tuší. Luskne prsty a vesnice i s Jannou zmizí. Kolem nich se rozprostře jen černá temnota a nikde jinde nic. Žádné světlo, jen všech šest postav, bez Janny, která zmizela úplně. "Ty," ukáže na Gilberta, mi řekni, co jsi zač a jak ses sem dostal. A vy, s vámi si to vyřídí později. Zřejmě tu nejste z vlastní vůle, otočí se pak ještě na naši čtveřici, která se díky bohu vrátila zcela do normálu. Všechna kouzla a magie v této temnotě zmizela. Že by to byla temnota pravdy?