QUEST: Za ostnatým drátem (ND)

[Sarren]

Byla pravda, že pokud si tady zkusí získat respekt silou, nejspíš je nemine trest. Ale zrovna v případě jídla Sarren upřednostnil zariskovat víc, než u rozmarů jeho kolegy, který se prostě nedokázal smířit s tím, že si Sarren odnesl svou hlavu gryfa. Naštěstí s medvědem zvolili cestu dočasného příměří a alespoň tahle věc teď byla ze stolu. Tedy, ne že by Gryf přestal být otražitý, ale bylo dobré mít v tomhle peklíčku nějaké záchytné body. Karla Sarren zatím nedokázal najít. To bylo nanejvýš divné, ale bylo možné, že byl zrovna někde na samotce. Zaklínač si z toho zatím nedělal moc hlavu, prostě ho zkusí najít později. O téhle části jobu se Berhartovi zatím nezmínil, protože to nepovažoval v tuhle chvíli za důležité. Jak by asi vypadalo, kdyby řek: Jo a vlastně jsem se sem nechal zavřít, jen abych osvobodil jednoho týpka, který tu není. Berhart by měl dobrý důvod ho za tohle smažit do konce života.

Sarrenovi se podařilo nasměrovat medvědí agresi směrem k místní vězeňské elitě. To bylo dobré. Ovšem, kdo vůbec byli ti týpci? Trocha pozorování neuškodí, předtím, než se rozhodnou k činu. Sarren se možná často vrhal do věcí po hlavě, ale většinou ho přitom nepozorovala tlupa ozbrojených hlídačů. Musel dát Berhartovi za pravdu. Na návrh toho, kdo si rozebere kterého zaklínače jiné školy jen lehce přikývl. Neměl nutkání nikoho upřednostnit. Vlci byli dobroserové a kočky zase šílenci. Jeden si prostě nevybere.

Mimo herně:
Smysly+všímavost - pozorování skupinky vězňů, snaha zjistit, jaké mají výhody a nevýhody a kolik jich je

Irviel hodil/a 3d6 a součet kostek je 9:
3, 1, 5

[Valdur]

Sarren - Našel zde ze čtyři skupinky, počty se různily (minimum 6, maximum 10). Každá z větších skupinek měla svůj roh, které by se dalo považovat za jejich teritorium. Přesný počet u všech skupinek však nemohl určit, neboť ne všichni členové museli být u sebe, někteří se prostě mohli jen tak nezávisle procházet, aniž by ostatní věděli, ke komu patří. Ale z těch, kterých si zaklínač všiml, tak dokázal zhruba určit jejich schopnosti, minimálně jejich sílu, minimálně dle jejich vzhledu. (Hromadně se jak útočné, tak obranné kostky točí okolo 1-4 kostek/osoba)

O DVA DNY POZDĚJI - VEČER PŘED DALŠÍM DNEM

První noc byla pro všechny obrovským nezvykem a málokdo z nováčku dokázal usnout, jelikož našlo se několik zelenáčů, hlavně ženy, které místo spánku všechen čas na odpočinek probrečeli. Spalo se na dřevěných deskách podobající se palandách podél stěny. Vězni leželi vedle těsně vedle sebe po hromadě a někteří museli spát na zemi, tedy přesněji všichni nový, jelikož si lepší místo na spaní museli nejprve vysloužit. Uvnitř bylo celkem teplo. Celou noc kolem ostatních kráčeli dva plně ozbrojení strážci připravení okamžitě zasáhnout při případném problému. Samozřejmě ten, kdo spal na zemi a nebyl na to zvyklý, tak danou osobu druhý den ráno bolely dost záda.

Další den si bažanti poprvé prošli kompletně celým každodenním rozvrhem, který se skládal z: Ranní nástup, snídaně, práce, volno, práce, nástup s prohlídkou, "hlavní jídlo", volno, nástup a zakončenou večerkou.

Naši zaklínači si takhle prošli svým druhým dnem, bez jakékoliv změny, jelikož Karl byl stále nezvěstný. Nováčci se samozřejmě snažili nedělat takhle na začátku problémy, jelikož nevěděli, co se vši mohli dovolit, takže si jen odpracovali rutinu a den zakončili spánkem. Následující večer však byl něčím jiným. Ve dne se toho nic moc nedělo, jen klasická nudná rutina, avšak večer byl o něco zajímavější. Ta žena, která první den na nástupu brečela, tak se div nesložila i další dny po večerech. Stráže toho už měli plné zuby a tak Ji chtěli dát důvod brečet. Jednou takhle večer, chvíli před začátkem dalšího dne (myšleno řekněme hodinu před půlnocí), do budovy, kde spali vězni, přišli dva lovci čarodějnic, kteří se dvou stráží hlídajících uvnitř poptali, kde je ta ubrečená holka. Stráže ukázali na místo jejího pobytu, kde se po jejich příchodu samozřejmě snažila být ticho, a tito dva lovci jí násilím odnesli pryč z domu. Samozřejmě se snažila bránit, ale proti dvěma urostlým a ozbrojeným mužům mohla jen vřískat, což také probudilo většinu do teď spících vězňů. Všem bylo jasné, jaký osud této dívčiny bude čekat. Avšak pomůže jí někdo, nebo se udrží a pokusí se to vší silou ignorovat?

[Sarren]

Spánek ve společných prostorách se ukázal být skoro nemožný. Jednak proto, že Sarren byl samotář, ale ještě k tomu mutant, který vnímal okolní ruchy ještě několikanásobně více, než běžný člověk, který byl nasraný, že nemůže spát. Ty tvrdé desky by ještě zvládnul, ale neustálé vrtění, vrzání a naříkání mu prostě nedalo klid. Blízkost jiných vězňů nebyla vůbec příjemná a ještě z okolních lidí sálalo teplo jako kdyby si lehnul ke kamnům. Gryfovy představy o zdejším režimu nebyly zrovna optimistické, ale tíživost reality trochu předčila jeho očekávání. Bylo to jiné, než být na pár dní zavřený v chládku městské cely.

Další den byl skoro na chlup stejný jako ten předchozích a jediné, co bylo navíc, bylo více hladu a bolesti v zádech. Však nic, co by nevydržel krutý zabiják příšel, žejo. Jenže už teď mu chybělo ticho a klid jeho jeskyně ukryté hluboko v lese. Bylo fajn tady alespoň mít spojence, ikdyž mu chtěl rozbít hubu hned, co k tomu dostane příležitost. Hledání Karla podle všeho muselo chvíli počkat, stejně tak jako snaha vydobýt si tady nějakou výhodnější pozici. Když zase nastal večer a Karl se opět nikde neobjevil, začalo to zaklínače docela trápit. Sarren měl v hledáčku jak Karla, tak místní kolegy z ostatních škol a zbytek vězňů mu byl upřímně ukradený. Tedy si to alespoň myslel. Jeho citlivé smysly vnímaly brečení místních žen podobně jako otravné bzučení komára. Jenže když seznal, že dva strážci se rozhodli té neubrečenější ženě opravdu odporným způsobem ublížit, něco se v něm hlo.

Možná to byla ta letmá vzpomínka na Aerimu a slzy, které sám spustil na její tváři, když se k ní choval hrubě. Možná vědomí, že divoška z předchozí Karlovy mise, ať byla bojovná, jak chtěla, nebyla schopna se vymanit ze sevření urostlého chlapa. Zaklínač zavřel oči, otočil se na druhý bok a pokusil se na to nemyslet.

V temnotě zlý netvor číhá,
nese smrt a oběť děsí,
slina za slinou se mu sbíhá...

Sarren se proti své vůli zvedl ze země, adrenalin se mu hnal do žil jako nějaká nebeská mana. Od doby, co sem dorazil, se ještě nikdy necítil tak silný.

...DOST bylo vy zkurvysyni!

Pryč už s tou vší frustrací. I přes zmutovaný zrak, který viděl ve tmě poměrně dobře, měl před očima rudo a po cestě za strážci zakopl o svého Medvědího kámoše. Ani se neohlédl, když vystřelil směrem, kudy strážní vlekli tu holku.

[Berhart]

Dny ubíhaly bez jakéhokoliv náznaku lepších zítřků. Promluvit si s druhou dvojicí zaklínačů zatím nebylo kdy, se Sarrenem už taky nemluvili, neb zatím nebylo o čem a tělo mladého medvěda bolelo víc a víc. Měl tuhý kořínek a snesl hodně. Jenže kutání v dole, to bylo spoustu pohybů na něž jeho tělo nebylo zvyklé. Nedokázal (a ani se o to nesnažil) si představit, jak zle na tom museli být jiní. Třeba ta ubrečená holka. Nebýt toho, že mu připomínala Ionu, asi by mu její noční pláč vůbec nevadil. Prostě by spal jako medvěd. Přechrápal by ji.
Jenže takhle ho to občas probudilo, což ještě více přispívalo k absolutní frustraci již zažíval. Pevně se rozhodl, že dnes dostane největší příděl jídla ze všech, nehledě na to, kolik hub bude muset zkrvavit. Zase takový vazouni zdejší mazáci nebyli, aby si s nima jeden nasraný medvěd neporadil. A možná mu pomůže i vypelichaný gryf.
Ovšem noční návštěva posunula běh dění do úplně jiných sfér. Bert nemusel být myslitel, aby mu došlo, že holka bude velice ráda, když to vůbec přežije. Že si před tím projde opravdu hnusnou sérií nepěkných zážitků asi není třeba rozebírat. Mladý Amellan se překulil na bok, rozhodnutý to zaspat. To by ho ovšem nesměla nakopnout gryfí noha. Svět se zastavil. Bertovi v tu chvíli proletělo hlavou tisíce věcí.
Že holce nepomůžou, ani kdyby se posraly bylo jasné. Sarren pravděpodobně dostane naloženo opravdu bravůrně a skončí v močůvce, což Berta vlastně těšilo. Blbé bylo, že ten prašivý gryf byl jediný pevný bod se kterým se dalo počítat. Nebylo pozdě na to ho strhnout k zemi, dát mu jeden výchovný a prostě mu to vymluvit.
Pak tu ale byla ona asociace s Ionou. Těžko to mohla být láska, nebo náklonnost. Ale byla mu sympatická, noc s ní byla krásná a hospodu měla pěknou. Dokázal si představit, že by ji bránil před libovolnou nestvůrou, třeba i zadarmo. Čili to nutkání vyskočit, následovat pomateného dlouhána a rozbít nějakou tu hubu měl taky. Kdyby se jim podařilo odzbrojit aspoň ty dva, co je hlídají, sebrat meče a zbavit se pout, mohli mít šanci. S podporou toho stáda muklů nepočítal, ale třeba aspoň ti druzí zaklínači by přispěli. Bez pout by dokázali opravdu hodně.
Vteřina se přelila v další. Strážní zmerčili zdrhajícího Sarrena a dalo se snadno uhodnout, co bude následovat. Bert tak stál před vážným dilematem.
Bachaři musí běžet okolo něj. Bylo by snadné nastavit jim nohu, nechat je padnout do chumlu těl na zemi, zvrátit tak poměr sil a zkusit se zmocnit klíčů nebo zbraní. Stejně tak ale věděl, že je to sebevražda. Stráží bylo v celém objektu mnohem víc. Probít se neměli šanci. Mohli ale získat něco jiného. Reputaci. Na obou stranách barikády. Nebo prostě mohl říct, že se ho to netýká a spát.
Čas se začal rozbíhat normálním tempem a Bertův mozek stále netušil, co dělat. Nakonec to asi vyřeší instinkty lovce. Zabijáka. Ignoranta.

Tak co Bert udělá? | +

Mimo herně:
1-2. pomůže Sarrenovi v marném pokusu o hrdinský čin
3-4. pokusí se ho zastavit, než se to úplně posere
5.-6. překulí se na bok a usne.

Berhart hodil/a 1d6 a součet kostek je 2:
2

Instinkty jsou svině. Bert zareagoval automaticky, dle své medvědí nátury. Strážím prostě podkopne nohy, až poběží okolo. A že do toho dá dost síly na to, aby to pěkně bolelo. A jen u toho nezůstane. Dobře ví, jakou má asi šanci, takže bude bojovat brutálně. Počká si až na druhého. Při troše štěstí si ten první nevšimne, že kolega zaostal. Jednoho by mohl zvládnout i za tak špatných podmínek.
Jednu výhodu na své straně má. Rozhodně vidí líp v noci. A kdyby se mu ho podařilo omráčit dřív, než ostatní zavolají posily, mohla by se noc vyvinout velice zajímavě.
Mimo herně:
Podkopnutí nohou strážným
síla+boj beze zbraně (nejsem si úplně jistý, jak to pojmout, takže takhle

Berhart hodil/a 8d6 a součet kostek je 40:
6, 5, 2, 3, 6, 6, 6, 6

[Orlin]

Orlin si Rowana prohlížel docela důkladně. Ono věřit někomu během zakázek bylo vždycky o krk, ale tady bylo určitě i chorým mozkům z jiných, nevyslovených, škol jasné, že pokud se nespojí, tak nemají šanci zdrhnout sami, natož s jejich zakázkou. Takže si asi budou muset trochu věřit. "Možná by se tu dalo nejít pár lidí, co by nám ještě pomohli. Ne každý je třesoucí se padavka. A taky to vypadá, že se tu hýbe nějaká ta šmelina," podělil se prozměnu o informace on, zatímco svůj pohled krátce přesměroval na zvony, které byly takticky rozmístěné po areálu. Jo, měl pravdu. Jestli začne zvonit jen jeden, budou tu mít poplach na to tata. A ne, že by neměli zaklínači v boji tělo na tělo jisté výhody, ale i tady platilo pořekadlo o nerovném počtu bojovníků, které si prostě z té hry teď nevybavím.
Večer pokračoval v podobném duchu a držel si druhého vědmáka při těle. Nad jeho poznámkou se musel pousmát a sám dodal: "Hodnotím deset z deseti, příště jedu zase," pravil ironickým tónem, neboť tak útulné místo již pár let neviděl. Snad raději znovu postupovat mutace než strávit doživotí tady. Obzvlášť, když jeho doživotí by bylo zatraceně dlouhé. Pak si však vybavil kaši, kterou právě dojedl. Ta mohla to doživotí pekelně zkrátit. Možná to byl Orlinův přátelský kukuč nebo snad vidina dlouhého stravování v pětihvězdičkové restauraci zvané basa přivedlo Rowana na téma, kolem kterého tu už nějaký moment chodili. "Myslím, že nemusíš. A jestli ti jde o to jestli budu v klidu spolupracovat, tak pak ano," řekl rovnou. Obvykle takovéhle věci nenavrhoval, ale stále se víc zajímal o své přežití než o to jestli dostane o nějaké peníze navíc. "A obávám se, že ty dva jantary budem muset vzít do party," povzdechl si a zabředl pohledem k dalším dvěma zaklínačům.

Výhoda povolání zaklínače bylo, že se někdy prostě spalo kde se dalo. Ale Orlin už spolehlivě věděl, že si během pár dalších dní musel obstarat nějaké spolehlivější lůžko než byla úplná zem. Nemluvě o tom, že by raději vlastní apartmán, neboť kdo měl čuchat všechny ty smrady. Stačilo, že byli jak sardinky v konzervě. Ale aspoň bylo teplo. Další den byl taky spíš tak na pozorování, průšvih však přišel až v noci, kdy si přišli pro fňuknu. Orlinovi to bylo tak nějak putna. Byl téměř bezcitný bastard, co se nepouštěl do ještě více sebevražedných úkolů než bylo zdrávo, takže celou situaci jen sledoval ze svého místa. Jenže jeho klid nesdíleli další dvě osoby. Teď to bylo docela napínavé. Jestli se Orlin pohne a vydá se za nimi, skončí všichni v pěkné kaši, ale zase by to mohlo vybudovat určitou důvěru. Jeden chtěl pomoc ženě, druhý si spletl bachaře se Sarrenem. Problém byl, že Orlin byl v boji bez meče docela dost marnej, takže i když se tam teď vrhne, moc toho neudělá. Zvolil tedy alespoň odvedení pozornosti. Vyhoupl se na nohy. "Bude tady sakra ticho?! Kdo má v téhle mizérii spát!" Halekal směrem k bachařům, aby odvedl jejich pozornost a zvýšil Bertovu šanci na úspěch. A kdo ví, třeba to prozměnu Berta donutí promyslet jeho činy. Musel si umět zvolit priority a nesázet na náhodu.

[Sarren]

O co se to vůbec Sarren snažil?

Těžko říct, bylo docela jasné, že v silné přesile bachařů dívce nejspíš ani trochu nepomůže. Jenže zkuste mu vysvětlit něco ve chvíli, kdy vidí rudě. Když už se rozhodl konat, mohl se alespoň pokusit udělat bordel a jako zvíře skočil na jednoho z bachařů, který vedl pryč tu ufňukanou holku. A pokud by byli už moc daleko, tak prostě na bachaře nejbližšího. Cíl byl jednoznačný, pokusit se toho chlapa uškrtit vlastními pouty. Takový tlak kovu na něčí hrdo jistě nebyl zrovna příjemný. Škoda, že bylo předem jasné, kdo tenhle výpad nejvíce schytá. Sarren se však pokusil vydržet v té pozici co nejdéle mohl, aby bachaře co nejvíce zranil.

Hody hody doprovody | +

Mimo herně:
Boj beze zbraně (3) + síla (3)

Irviel hodil/a 6d6 a součet kostek je 14:
3, 1, 3, 1, 3, 3

Případná obrana
Boj beze zbraně (3) + tělesná konstituce (4)

Irviel hodil/a 4d6 a součet kostek je 15:
6, 2, 2, 5

+3d6 co jsem zapomněla

Irviel hodil/a 3d6 a součet kostek je 9:
1, 3, 5

[Rowan]

Začínalo být navýsost jasné, že tenhle úkol nejspíš sám nezvládne, přesto se ještě plně Orlinovi nechtěl svěřovat do rukou. Párkrát se sice viděli, několik zkazek o něm už také slyšel, ale všechno bylo z druhé ruky. A Rowan nebyl tak hloupý, aby si informace neověřoval. Při zmínce spolupráce s někým dalším mu padl pohled na dva pošťuchujíce se zaklínače a skoro měl chuť zavrtět hlavou. „Šmelina říkáš…“ zašeptal a v koutku mu nepatrně cuklo. To už se mu zamlouvalo daleko více. Byla to naděje na to, že pokud dostatečně zapadnou do zdejšího systému a pochopí zdejší hierarchii, začlení se, budou mít větší šanci najít Karla.
Podobně jako Orlin, ani Rowan nenechal svého kolegu sejít z očí. Bylo to ve prospěch všech. Čím dřív si na sebe zvyknou, tím lépe se jim bude spolupracovat. K večeru se však na zaklínači začínala podepisovat únava. Pro něj režim normálních lidí byl přehozený režim. Byl nočním zvířetem, ožíval pomalu za soumraku a nejaktivnější byl v noci. Teď se to mělo na nějaký čas změnit. Už teď z toho byl dost nevrlej. „Neblázni, postarali se nám i o odpolední program mezi jídly. Být tebou, zvedl bych hodnocení za nevídanou péči a pozornost,“ utrousil stejně ironicky, jako jeho kolega a ušklíbl se. Nějaká legrace musela být předtím, než se utopí v latríně nebo pod pěstmi strážných.
Co se ale jeho otázky týkalo, ocenil vědmákovu upřímnost a tím částečně nevědomky posílil to něco, kdo by asi nazval počínající důvěrou. „Jdeš na to rychle. To je dobře,“ dodal s pokrčením ramen a pomalu se ohlédl na hádající se kolegy. Zaslechl sice střípek rozhovoru, když teď stáli blíže, ale dozvěděl se jen, že se nejspíš znají z dřívějška a přou se o práci. Že by tu také byli kvůli Karlovi? Na to se mu moc spoléhat nechtělo. „Nevypadají, že by měli spolupracovat…“ odtušil s podobnou beznadějí, jako jeho kolega, ale onu myšlenku nevylučoval. Už teď věděl, že bude těžké se odtud dostat.

Následující dva dny pokračovaly v podobném duchu, jako první. Byla to každodenní rutina s pevným harmonogramem, který museli všichni dodržovat. Kdyby ho viděl mistr, měl by radost. Vždycky mu vyčítal jeho údajně rozlítaný a rozbordelený život bez řádu. A Rowan začal pociťovat nepříjemnou monotónnost více než bolavá záda z kopání v dolech.
Ani v noci ale neměl chvíli klidu. Pokaždé se našel někdo, kdo stále oplakával ztrátu svobody a jistou smrt na tak hrozném místě, ale dnešní večer měl být jiný. Už pár desítek minut se snažil vedle Orlina usnout a nefunět mu romanticky do ucha, když si pro tu nejvíc hlučnou konečně přišli. Všichni mlčeli a dělali dobře, vystrkovat hlavu se tu zrovna neosvědčilo. Přetočil se na bok a podíval se na Kočku, jak rovněž nečinně sleduje dění okolo. Dokud se do všeho nezapojili ty dvě známý cholerický firmy. A do chvíle, než se zvedl Orlin tak nějak doufal, že poby tady přežijí alespoň oni dva. Mýlil se.
Aby toho nebylo málo, začala se stodolou linout nehezká vůně. Tichý zabiják. Ano, i to byla svým způsobem taktika. Nebo se prostě jen někdo podělal strachy z bachařů. Rowan v tu chvíli hledal na stropě stodoly náznak vyššího božstva, ale zůstalo jen u tmavého dřeva a přízemních činů zdejších lidí. Nedokázal se vžít do pocitů Gryfa, který vystřelil za strážnými. Jistě, vzpomněl si na Veitris, ale stejně tak na její povahu, která by jí do podobné situace nedostala. Věděl, co by udělala, co by řekla, kdy ho teď viděla. Přežij. Jenže to se s jeho momentálními myšlenkami ani trochu neslučovalo. A než se nadál, stál na nohou a skočil po Orlinovi a chytil ho loktem pod krkem. „Co kdybychom začali u tebe?“ štěkl vztekle a střelil pohledem ke strážným, s nimiž se měli rvát zbylí dva zaklínači. Rvačka někde vzadu by také mohla odvést pozornost. „Co že to doprdele děláme?“ zeptal se Kočky už o něco tišším hlasem, když už byl u něj tak blízko a snažil se ho naoko škrtit. Nesnášel tyhle beznadějné výkřiky do tmy. Opravdu ze srdce nesnášel. Ale přijít o parťáka bylo pomalu jako ztratit končetinu. Něco udělat nebo nedělat nic vyšlo pomalu nastejno. Jen teď silně pochyboval o té bezproblémové integraci do zdejší společnosti. Třemi slovy – byli v prdeli. Všichni.

[Valdur]

Normální člověk by to nechal na pokoji a snažil se to ignorovat, aby přežil, avšak se zde objevili dva hrdinové. Sarren, kterému evidentně hnulo svědomí, se rychle zvedl na nohy a běžel směrem k lovcům, kteří se snažili unést jistou ženu, se kterou měli jisté plány. Samozřejmě si toho dva strážní uvnitř všimli a chtěli tohohle zaklínače rychle chytit, ale do cesty se jim připletl druhý zaklínač, který se je pokusil zpacifikovat. Ostatní se však do toho nezapojovali a nechtěli mít s těma dvěma nic společného, jelikož věděli, že by jinak měli problémy. Nadávky druhých zaklínačů, kteří se do samotného boje nevmísily stráže tak moc nezajímaly, ale ještě k nim vrátí.

4 stráže vs 2 zaklínači | +

Mimo herně:
Síla čtyř stráží = 24

Valdur hodil/a 24d6 a součet kostek je 78:
3, 2, 1, 6, 2, 2, 3, 1, 5, 3, 5, 6, 2, 5, 3, 5, 4, 1, 2, 3, 4, 3, 3, 4

Sarrenovi se povedlo jednoho lovce chytit za krk a Bertovi se povedlo oba strážce vězňů kopnout do čéšky a chvíli to vypadalo, že se jim to povedlo, ale ve výsledku neudělali nic. Stráže, které Bert na moment ochromil se rychle zvedli a Berta samotného zpacifikovali a co se Sarrena týče onoho lovce sice na chvíli zdržel, ale nejspíše při tom návalu adrenalinu zapomněl, že zde měl i kolegu, který okamžitě zařval: "VZPOURA VĚZŇŮ!" Za malinký okamžik se rozezněly zvony po celém táboře a z kasáren vyběhlo několik stráží směrem ke křiku. Oba zaklínači, kteří se pokusili o záchranu dívky se nestačili ani vzpamatovat a během chvíle skončily na zemi venku před ubytovnou vězňů a byly mláceny kopy a dřevěnými obušky. Co se Orlina a Rowana týče, ty dostali jen jednu pěstí za to, že si otevřeli pusu na strážce, ale jinak je jen pokárali a nechali na pokoji. Co se ženy týče, svému osudu neunikla a jakmile se situace opět zklidnila s tím, že vězně teď hlídalo o něco více stráží, tak mohli vězni slyšet z venku žalostné nářky. Sarren s Bertem skončili v bezvědomí na jisté samotce s několika modřinami a pár zlomenými žebry, ale nic, co by vyloženě bylo život ohrožující.

Přišel další den, kdy se moc vězni díky strachu a událostí z noci příliš moc nevyspali a hlavně z venku slyšely až nelidské zvuky. Ráno se všichni dozvěděli, že ona žena, díky které proběhl tento incident, skončila v kaluži krve, celá od modřin a mezitím pro ní připravovali kůl, na které jí vystaví jako varování, nejen jako trest za brečení, ale hlavně za to, že pokud se o něco podobného někdo pokusí, tak si to odskáčou i ostatní, ne jen viníci.
Po další rutinní práci si mohli zaklínači spolu s dalšími vězni užít nějaké to volno, které mohli využít jakkoliv. Co se těch dvou u samotky týče, ti museli snést nechutný zápach a hlavně byli za trest necháni o hladu a bez vody. Probudili se z bezvědomí někdy kolem rána, kde chvíli nevěděli, kde jsou avšak pamatovali si celý večer, dokud nepadli do bezvědomí. Delší dobu dole na "samotce" se nic nedělo, avšak jednou mohli oba zaklínači zaslechnout tlumivý kašel, otázka však zněla odkud?

Mimo herně:
Sarren a Bert budou na samotce bez jídla a vody dva dny hoďte si prosím na konstituci

[Sarren]

Přesně z tohohle důvodu se Sarren nikoho nezastával. Přesně kvůli tomuhle mu nezáleželo na ostatních a hleděl jen sám na sebe. Přesně proto, že ho život sám naučil, že dokáže být hnusný a jakýkoliv sentiment situaci udělá akorát tak horší...

Přesně proto dopadl, tak jak dopadl. Zmlácený do bezvědomí, čuchájící moč a sračky. Ani neotvíral oči, nepotřeboval to vidět. Matně si vybavoval, co se v noci stalo. Jak začal škrtit strážného a ten okamžitě zavolal posily. Jak slyšel humbuk za sebou a za chvíli už jej společně s Medvědem vlekli ven, kde oby schytali pravděpodobně větší nálož, než jakou by způsobili sami sobě, kdyby k tomu měli příležitost.

Pro Sarrena to byla nesmírně ponižující situace, kterou si však dával za vinu. Uvědomil si, že se z něj stává dobroser a svým činem vlastně ani nikomu nepomohl. Už nikdy by tohle neměl dělat kvůli jiné osobě. Minimálně ne takové, na které mu nezáleželo. Přinutil se nemyslet na to, jak by se zachoval, kdyby v podobné situaci viděl svou blonďatou půlelfku. Příliš to zastíralo jeho už tak dost odrovnané smysly.

Gryf ze sebe vydral zvuk raněného zvířete, jako kdyby snad jakýsi projev, že je pořád tady a žije, měl nějak ulehčit situaci. Nestalo se tak, byl v hajzlu, a doslova. Nakonec si však an něco vzpomněl a rozhodl se, že oči přece jen otevře a podívá se, jestli tenhle pětihvězdičkový hotel s někým nesdílí. A našel, co hledal. "Ty seš," Sarren zakašlal, a příšerně to bolelo, "...vážně debil," zasípal ve svém zuboženém stavu. Prostě si nemohl ani přes tu ukrutnou bolest pomoct a velmi plytce se zachechtal, ač si tím přivodil akorát tak jen další utrpení. "Měl si...," další zakašlání. Možná vykašlal zaschlou krev? Bylo mu to jedno. "...zůstat chrápat," vydechl asi i vnitřně rád, že nebyl jediný, kdo to schytal. Sarren dýchal hodně plytce, nejen kvůli zraněním, ale i tomu příšernému smradu, který v tom množství cítil i na jazyku. Chtělo se mu z toho zvracet.

Ležel nehybně, co jiného by asi tak dělal. Potřeboval se zregenerovat, jako vždycky, když ho dostala příšera, nebo se předávkoval elixíry. Přežije to, tím si byl jistý. Ale už teď si začal vyčítat, že do téhle blbé zakázky vůbec šel.

Z ničeho nic se ozvalo zakašlání, které rozhodně nepřišlo od jeho zmláceného "kámoše". Otevřel oči a snažil se najít zdroj, odkud zvuk přišel. Zatím se však nechtěl zvedat na nohy.

Mimo herně:
Smysly - sluch

Irviel hodil/a 2d6 a součet kostek je 9:
4, 5

Konstituce

Irviel hodil/a 4d6 a součet kostek je 11:
3, 4, 1, 3

[Berhart]

Myslel si, že by mohli mít šanci? Vlastně asi ani ne. Pochyboval o tom. Určitě ne ve dvou. Ostatní muklové, dokonce i zaklínači, byli podělaní strachy. Kdyby se jim postavili všichni, mohlo by to vyjít. Ale strach je mocná zbraň. Asi. Bert ho neznal. Snad proto udělal co udělal. Trefil se ukázkově, stráže to muselo pěkně bolet. Jen ta rvačka potom nedopadla tak, jak si představoval. Tihle chlapi opravdu nebyli jen tak nějaké ořezávátka. Zkušeně se na něj vrhli a těch pár ran pěstí, bylo vlastně to nejmenší. Věděli jak to udělat, aby ho to bolelo a na pokusy o vzpínání se rychle zapomněl.
Pak se vše uklidnilo. Na kratičký okamžik. Během něho si stihl uvědomit, jakou kardinální kravinu to zase provedl. A proč. Kvůli cizí holce a zlodějskému Gryfovi. Taky proto že bytostně nesnášel být v okovech a fárat. Prostě to potřeboval vybít. Inu, během následujících chvil to z něj stráže a Lovci opravdu vybili. Takovou nakládačku opravdu ještě nedostal. Ani učitelé v Amellu, ani žádné monstrum ho ještě takhle nezřídili. Ke své smůle si to užil opravdu dosyta, neboť Medvědi něco snesou. Trvalo dlouho, než ho bezvědomí vysvobodilo z bouře ran.

Pozitivní zprávou bylo, že ho probudila bolest. Stařičké tetě s kosou ukázal neslušné gesto. Vypadala zklamaněji než jindy. Dýchalo se mu špatně. Každý nádech znamenal ostrou bolest, která krom toho že svědčila o stále probíhajícím životě, svědčila i o zlámaných žebrech. Touhle kratochvílí netrpěl poprvé, takže jen vycenil zuby, červené od prokousnutého jazyka a vyraženého zubu. Kde byl mu bylo jasné okamžitě. Ten smrad se mu usadil na jazyku i na chloupcích v nose. To mu zase až tak nevadilo. Svět smrděl a tohle místo jen o trochu víc. Chtěl se tomu vyhnout, ale nakonec, proč ne? Aspoň si odpočine od toho zasraného krumpáče.

,,A propásnout," odpálil okamžitě, jen co uslyšel známí hlas, ani ne pár stop od sebe, ,,takovou zábavu," žebra se ozvala v náhlém protestu proti množství vzduchu, jež bylo vháněno do hrudního koše. Hromadil se mu v něm totiž dunivý smích. Místo něj ale vylezlo jen bolestivé zabručení. Vážně nepamatoval, kdy byl v životě takhle domlácený. Vyplivl nějakou hrudku, která se mu přilepila na dásně. Asi kousek sražené krve. ,,Příště.....řekni.....dřív.....jo? Upravím.....se......na.......to." slova z něj padala na střídačku s dušenými kletbami a bolestivými grimasami. smích už neriskoval. Jen zase vycenil zuby.
Chytil se za žebra a pokusil se, za mnohého hekání, syčení a bručení najít v hovnech pohodlnější polohu. Hlavně někde u stěny, kde mohlo být i trošičku sušeji. Věděl jak nebezpečná jejich zranění mohou být, proto se hodlal uvelebit tak, aby se nemusel hýbat dlouhé hodiny. Trénink na to měl. V Amellu si na to potrpěli. Prý to pomůže zvládnout zuřivost. Inu, u Berta to moc nezabíralo. Nebo prostě meditace flákal. Teď byl čas se do nich ponořit. Odkašlal si další hrudkovitý chuchvalec krve a zavřel oči. ,,Znals ji?" napadlo ho najednou, jestli to celé vůbec mělo smysl, nebo stejně jako v jeho případě prostě jen potřeboval vypustit páru.

,,Co to ku...?" otevřel oči, sykl bolestí a koukal, odkud to přišlo. Žluté oči se leskly v temnotě hovnivé jámy.

Mimo herně:
Smysly 3/ všímavost 2

Berhart hodil/a 3d6 a součet kostek je 10:
1, 6, 3

Berhart hodil/a 2d6 a součet kostek je 3:
2, 1

Konstituce 3

Berhart hodil/a 3d6 a součet kostek je 6:
4, 1, 1