Hádankový Labyrint

[Ahura]

Skupina B (Busaraji, Ahura, Amaris)

2. místnost

Klapnutí Ahuře zarezonovalo v uších a té se objevil na tváři úsměv. Podívala se na Bua, který vyslovil otázku, která ji také pálila. Chtěla vědět, co se to sakra děje. Přehodila si šavli z ruky do ruky a přejela pohledem Fari a Abdiho, kteří také vypadali překvapeně.
Potom se Ahura podívala na svůj medailon, který se stále chvěl, jak cítil magii. Na okamžik se podívala do tmy, díky zlepšení smyslů pomocí lektvaru si dokázala všimnou chodby, která se větví.
{Přijde mi, že se stáčí a větví} oznámila své skupině. Ta chodba na Ahuru nepůsobila vůbec dobrým dojmem, ale kdyby neměla jinou možnost, zbytek se rozhodl pro ni, vešla by do ní jako první.
Ahura obcházela všechny dveře, které byly v místnosti a její amulet se stále chvěl, vyschlo ji v ústech a stále nevěděla, kam by chtěla zamířit.
Přecházela sem tam jak lvice v kleci a chtěla znát nějaký verdikt místo toho se mezi Buem a Fari začal rozhovor o tom co a jak a také, že by bylo nejlepší se na to vykašlat a zdrhnout. Jenže už tu se to stalo a poslední co Ahura chtěla bylo zahodit tohle dobrodružství. Nechtěla se však s Fari hádat a tak jen zavrčela a dál obcházela dveře jako lvice číhající na kořist.

{Tak který? Co se vám líbí víc? Půjdeme sem? Nebo tudy? Honem, pojďte už někam.} Vadilo ji postávání na jednom místě, jejich rozvážnost ji lezla na nervy, ona by nejraději vtrhla do první místnosti a pořádně ji prohledala od podlahy ke stropu.
Když dostala od Bua povolení, otočila se na něho a vesele se usmála, nad jeho obavami mávla rukou a sevřela v ruce jílec a vkročila do místnosti.

Zaklonila hlavu a s pootevřenou pusou civěla na strop, pomalu pohledem přejížděla ze stropu na stěny, když v tu chvíli se ozval Shanin hlas opět.

{"Při cestě tam ho do hlavy ho tloukli, při cestě ven, za krk ho tahali."}

| +

{“Hřeb!! Hřebík!!”}

Vychrlila ze sebe a ani se nezeptala skupiny na její názor.

[Belan]

Skupina B (Busaraji, Ahura, Amaris)

Ahura na nic nečekala a krátce po zaznění hádanky už volala to, co považovala za správnou odpověď. V odpověď se neozval žádný hlas, jen dveře za nimi zavrzaly. A pak ještě něco. Cvakly prostřední dveře na levé straně, které vedou do další místnosti.
Tato další místnost má opět tvar čtverce a stěny vypadají docela hladce. Na omak je jasné, že to nejsou kachle, ale stejně si někdo dal velkou práci s uhlazením povrchu. Pokud na ně sáhnete, tak vám na prstech zůstane pomněnkově modrá šmouha, protožé té barvy jsou zde stěny se stropem, který je také plochý. Podlaha je z velkých kamenných desek a uprostřed místnosti dominuje mohutný keramický podstavec s ohromnou koulí, která vypadá jako ze skla, ale když se podíváte z jiného úhlu, tak skrze nevidíte. Tentokrát je počet dveří vysoký, ale spravedlivě rozdělený. Každá stěna má po dveřní čtveřici. Možná vám to nepřijde divné z počátku, ale po chvíli zjistíte, že na osvětlení je něco špatně. Nevidíte totiž žádné stíny. Jakmile jste opět všichni, ozve se další hádanka.

“ Za tímto oknem nebe nehledej. Když se z blízka podíváš, podívá ze zpět, když ale mrkneš, zmizí a hned je zpět.“

Skupina B – část Amaris

Místnost vypadá jako široký obloukový tunel, který je obložený tmavě modrými až černými kachlemi. Jsou tam sice svítící koule v pravidelných rozestupech, ale ta barva jako by světlo vysávala. Připadá ti, že není vidět daleko. Vstupuješ v ohybu tunelu, který míří zleva a zatáčí se dopředu. Také se ozve známý hlas předkládající hádanku k vyřešení.

“ Neustále to mění tvar, ale přesto je to stále kulaté.“

[Amaris]

Nakonec se ale Amaris povede ocitnout se v další místnosti, tentokrát je trošku jiná, ale zároveň dost podobná. Změnila se barva kachliček které jsou tmavě modré až černé. Ten kdo to tu vymyslel musel milovat kachličky. Ona si ale zatím nemohla stěžovat. Dokázala zatím na otázku odpovědět, zajímalo jí jestli přijde další a jaká bude. Proto zhodnotila svojí situaci.

Nebýt pochodně co má v ruce, nejspíše by moc neviděla. Místnost je v podstatě široký obloukový tunel. Sice zde svítí jaké si koule a poskytují trochu světla, ale i tak se zdá jako by barva kachliček ubírala místnosti světlo. Nevidí tam toho tedy i tak moc. Vstupuje právě v ohybu tunelu který míří lehce zleva a ztáčí se dopředu. Jakmile uslyší otázku, pousměje se.

“ Neustále to mění tvar, ale přesto je to stále kulaté.“

Amaris si bere chvilku na promyšlenou, ale ani teď moc dlouho neváhá. Zatím jsou hádanky poměrně lehké. Nejspíše budeou ale těžší a těží. Jako děcka slýchala spoustu hádanek, už jen kvůli tomu že kletby od čarodejnic bývají jedna velká hádanka. K jejich řešení musejí umět tyto hádanky rozluštit pokud danný subjekt nechtějí jednoduše popravit. Pohodí lehce hlavou, zhoupnou se jí copy při tom lehkém pohybu.

| +

"Měsíc."

Pronese sebejistě. A zrovna v tu chvilku kdy to vyřkne se otevřou dvoje dveře. Před ní a v levo. A ona chvilku zvažuje do jakých vejde, netlačí jí zatím čas proto se rozhodne pro to že do obojí dveří prvně nakoukne a až potom se rozhodne kam půjde. Když je tu ta možnost nebude přece blbá a využije jí.

[Eleonor Lindsey]

H2

Šla jsem sbírat bylinky. Přece jen jsem měla potřebu nasbírat další dávku, kterou následně usuším a uvařím si z některých čerstvých bylinek elixíry, které budu potřebovat pro svou práci. Sehnu se k další malé roztomilé, přesto velice potřebné bylince, když v tom se pode mnou udělá obří díra a jak už to bývá, gravitace mě strhne dolů. Jak tak padám, nakláním se dál a dál až když dopadnu na zem, spadnu trošku na svou tvrdohlavou hlavu. Trošku heknu, ale nic moc mi není, jen mi začala téct krev z nosu. Zastavím krev bylinkami a pak si krev nemilosrdně utřu do rukávu. Nezájem. Podívám se na někoho ležícího opodál, rozplácl se jak široký, tak dlouhý a tak mu zkontroluju tep a stoupnu si do rohu a opřu se o už tak ve strašném stavu zeď.
Když se na to tak podívám, všude jsou fresky a ornamenty. Nicméně někdo se asi rozhodl se to tu neudržovat. I když jsou zdi celkem dost oloupané, přesto zachovávají nádherný výjev, který jsem už pravděpodobně někde viděla.
Když se probudil i mladý muž, který se ráčil pořádně vyspal na podlaze, zavolal na mě. Opřená o zeď v myšlenkách jsem přemýšlela proč tu jsme. Z tohohle hloubání mě ovšem vytrhl jeho hlas a poté ze mě zeptal, jestli jsem v pořádku. Zajímavý mladík. Pomyslím si a stručně odpovím. "Jsem. A co ty?" Poté, co se oprášil z jeho úst vyšla stejná otázka, která se prohnala hlavou i mě. Zakroutím hlavou na znamení že nevím.
Když zazněl hlas s hádankou, napadla mě okamžitá odpověď.

| +

Uhllí

Nicméně to byl první a poslední nadhoz. Nic víc mě nenapadlo. Navíc to na onu hádanku absolutně perfektně sedělo.
Když se na něj opět podívám, zkoumá zeď. To je mu k ničemu. Nebo se snaží něco najít?

[Julian de Carnste]

Skupina - Timea, Julian, Chris

Jeho reakce na dalšího příchozího bylo pozvednuté obočí. Měl tušení, že se možná někdy někde potkali, ale na jeho obranu - bylo mu 92 let, nepamatoval si opravdu všechny s kým kdy mluvil. A tak mu jen kývl na pozdrav, ale nijak to nekomentoval. Reakci zaklínačky v podobě pití čehosi, co páchlo až moc jako alkohol nekomentoval, nemělo to cenu.
Zaklínačka měla ostrý jazyk, ale alespoň se omluvila, což přijal kývnutím... alespoň nějaké způsoby měla.
Tiše se uchechtl nad otázkou zaklínačky. " Pravděpodobně si ji vzít k srdci a zbytek života na ni vzpomínat?" navrhl pobaveně jedno z možných řešení. Bylo zvláštní potkat ženu podobně vysokou jako on, ale ani v nejmenším mu to nevadilo. Uvažoval nakolik byla v mužově řeči cítit ironie?

Jak se zdálo správná odpověď vedla do nesprávných dveří. Julian se zatvářil dost znechuceně při pohledu na kostlivce a neubránil se nespokojenému mlasknutí... alespoň na ně už nepadal strop. Cítil zdejší magii a ani za mák se mu to nelíbilo, ale nic neříkal. Když se zformovali kostlivci neměl daleko k povzdechu.

" Nevěřím, že by jejich pokárání vedlo ke zlepšení naší současné situace, ovšem pokud ten pocit máte, mohu to zkusit." navrhl ji i když bylo jasně slyšet, že to nepovažuje za moc chytrý nápad, trochu zaklínačku zlobil. " No vida, že alespoň někdo tu to vychování má." poznamenal skoro i potěšeně s pohledem upřeným na tu kostru. " Navíc věřím tomu, že zabíjení bude spíše vaše parketa."

Měl celkem tři možnosti. Ta první byla snadná, držet se dál a nechat ty dva, aby bojovali... ta možnost se mu jevila jako velmi praktická a nenáročná, jeho druhou možností bylo použít magii a zaštítit se... taktéž to byla velmi praktická a užitečná varianta, ale už o dost nebezpečnější, nemohl věřit, že se neprozradí jako čaroděj a to zatím za ten risk nestálo. A třetí varianta, která by sice byla nejpraktičtější, ale zároveň nejnebezpečnější byla pokusit se ovládnout zemi a třeba zasypat kostry kameny nebo tak něco... To byly jeho možnosti. Pak tu ještě byla čtvrtá a tou bylo pokusit se ubránit holí. Jenže i tu byly hned dva problémy, za prvé - nerad by o ní přišel... a za druhé, hůl nebyla meč, což je drobnost, která byla však nutná ke zmínce.

Navíc si nebyl moc jistý, co by to udělalo. No než se rozmyslel, Zaklínačka už byla v boji a byla... velmi dobrá to jí musel uznat na první pohled. Co se týkalo toho muže vedle, Julian stále neměl tušení, kde se potkali a nyní nebyl moc čas na konverzaci, navíc jak se zdálo, muž jej znal, protože se na něj ani nesnažil mluvit - buď se mu Julian vyspal s ženou/dcerou či sestrou a nebo ho nějak urazil. Oba dva příklad byly krajně ideální, dokud vyústily v to, že na něj nemluvil.

Dělal to jen velmi nerad... ale věděl, že je tu mohou potkat nemilé okamžiky - na to by vsadil vpodstatě cokoli a jedno kouzlo, co znal teoreticky mohl hodit na zaklínačku. Opřel se o stěnu s výrazem, že se lekl a pokusil se načerpat moc z elementu země...

Hrát a ještě ke všemu používat magii, jak kdyby to druhé nebylo dost těžké...

Zdálo se mu, že se mu to povedlo a hned na to se pokusil seslat magický štít na zaklínačku. Samosebou se okamžitě držel vzadu tak daleko od těch koster, co to šlo a ve své podstatě stál u za Chrisem... nerad by se totiž u kouzlení nechal vidět.

Mimo herně:
hod z arény
- pokus o čerpaní moci z elementu země

Julian de Carnste hodil/a 3d6 a součet kostek je 11:
4, 4, 3

Magický štít seslaný na Timeu
magie (3) + element (+1) + vůle (0)

Julian de Carnste hodil/a 4d6 a součet kostek je 9:
5, 1, 1, 2

[Belan]

Skupina H2 (William, Eleonor)

Dvojí cvaknutí za vámi značí odemčené dveře. Budou správné ty vlevo nebo ty vpravo? To nezjistíte jinak než pokusem.
Jedny dveře vedou do místnosti, kde jsou zdi pořád cihlové, ale tentokrát se žádné obložení neodlupuje. Všechny čtyři stěny vypadají solidně a při bližším prohlédnutí zjistíte, že každá jediná cihla je popsaná glyfy. Nějaký význam to má, ale vám to bude nejspíše připadat, jako moc pěkná hatmatilka. Také je tu o něco více místa než ve vedlejší místnosti. Pravidelný počet dveří a nepravidelný počet stojanů na světla je podobný jako v minulé místnosti. Nebo to bylo nějak jinak?
Jistě, ještě tu byly druhé dveře, které vedly jinam. Nebo nevedly? Oboje dveře vedou do místností, která vypadají úplně stejně. Stejný je také medailon reagující na magii i hlas přednášející vám další hádanku.

“ Když mě nepotřebujete, držíte si mě u sebe, ale jakmile mě potřebujete, vyhodíte mě.“

[Busaraji -Bu- Ghulam]

Skupina B (Busaraji, Ahura, Amaris)

3. místnost

V druhé místnosti jsme se příliš nezdrželi, sotva jsme se v ní všichni sešli, zazněla hádanka a Ahura okamžitě vychrlila správnou odpověď. Naštěstí šlo o jednoduchou hádanku a sám jsem odpověď znal sotva hádánka zazněla. Chvíli jsem přemýšlel, zda se nepustit do nějakého kázání na téma ukvapených odpovědí, ale nakonec jsem nad tím jen mlčky mávl rukou. Přesto, úvahy nad tím, co by mohlo následovat v případě špatné odpovědi, mne tížila. Jenže, opět klaply dveře a nás čekalo pokračování do další místosti, kde mé chmurné myšlenky rozptýlila, ale zároveň utvrdila další hádanka.

Za tímto oknem nebe nehledej. Když se zblízka podíváš, podívá se zpět, když ale mrkneš, zmizí a hned je zpět.

Bu uvažuje nahlas | +

{Okno, které vlastně není oknem? Dívá se zpět - to bude nějaký odraz? Když mrkneš, zmizí… - Když mrknu, všechno přeci zmizí. } Zavrtěl jsem nad tím hlavou a koukl se po ostatních, zvláště ta poslední část mi smysl úplně nedávala. Možná šlo jen o nějakou výplň? A možná také ne.

{ Okno, které není oknem. Nabízí se zrcadlo, zvlášť v kombinaci s tím odrazem. Jenže, tam přeci nehraje takovou roli, z jaké vzdálenosti se koukáme. Jde spíše o úhel. A pak, co to mrkání? }

{ ‘Oko, do duše okno.’ Říká se. A když se někomu zblízka do očí zadíváme, lze tam vidět svůj odraz. A pak mrknutí, v tomhle případě to má svůj význam. }

{A co vodní hladina? Je vlastně jakýmsi oknem do podvodního světa a nebe pod ní najdeme. Zvlášť zblízka je podobná tomu zrcadlu. Jenže zase… co to mrkání, moc tady tu souvislost nevidím.}

{ Co myslíte vy? } Vychrlil jsem na své společníky několik teorií na téma možných odpovědí a to, která se mi zdá nejreálnější si zatím nechával pro sebe. Nechal jsem je přemýšlet a radit se a sám jsem radu začal hledat ve struktuře místnosti. Obcházel jsem po obvodu a prohlížel si detaily. Pohladil hladkou stěnu a nakonec promnul prsty, abych si po nich rozšmrdal blankytně modrou barvu, která mi na ruce ulpěla. Zadíval se do “skleněné” koule ve středu, rozhlédl se znovu po celé místnosti a přepočítal dveře.

A pak jsem si toho všiml. { Vždyť tady nejsou vidět žádné stíny! } Kdo nenechává stín? Upír! A kde není vidět? … Že bych tu přeci jen našel nápovědu? Potřásl jsem hlavou a tenhle konstrukt zavrhl. Vidím tu jen to, co chci vidět. A byli vůbec v předchozích místnostech nějaké skryté nápovědy? Tam už jsem správné odpovědi znal a když jsem nad tím zpětně přemýšlel, úplně jistý jsem si tím teď nebyl. Možná tu žádná ukrytá nápověda není.

Mimo herně:
Najde Bu nějakou nápovědu v místnosti? Inteligence(2)

Busaraji -Bu- Ghulam hodil/a 2d6 a součet kostek je 10:
6, 4

Mezitím tipuje odpovědi i Fari s Abdim | +

Mezi Abdim a Fari se div nestrhla krátká partnerská hádka, oba si stáli za svou volbou a teď na sebe trochu vrčeli argumenty. Fari se přikláněla k Oku { Bu, se přeci neplete, vedou ho mu sami bohové a pak … vždyť tam ty indicie sedí nejlépe.} Kdyby jen věděla, kolikrát si ani Bu nebyl dračími proroctvími jistý a skládal je dohromady jako odpověď na tuto hádánku. A kolikrát ho bohové nechali na holičkách a jeho modlitby nevyslyšeli…

Oproti tomu Abdi ten Fari věcně oponoval {To sice ano, logiku to má neprůstřelnou, ale já bych to na tom úplně nestavěl. Zatím to byly spíš dětské hádanky, jednoduché. A proto bych šel jednodušší cestou. Něco co napadně i dítě.} Čehož Fari hned využila a pěkně ho zpražila { To máš pravdu, občas jsi jako dítě! } A tak to mezi nimi chvilku pokračovalo…

Mimo herně:
Fari a Abdi tipují odpovědí - hráč neví, nevědí NPC a tak si pomůžeme náhodou pro zpestření

1 - Absolutně neví
2 - Zrcadlo
3 - Oko
4 - Vodní hladina

Fari:

Busaraji -Bu- Ghulam hodil/a 1d4 a součet kostek je 3:
3

Abdi (je nepatrně chytřejší, tak se k nějaké odpovědi dobere):

Busaraji -Bu- Ghulam hodil/a 1d3+1 a součet kostek je 3:
2

Nakonec se stejně jejich pohledy obrátily na Ahuru a Bua, doufajíc, že oni je rozsoudí. Bu zatím stále váhal {Dejte mi ještě chvíli, snad na něco přijdu. Pořád se mi ta druhá možnost zdá nejlepší, ale zcela jistý si tím nejsem. Možná nakonec zjistíme, co se stane, když odpovíme chybně…}

[Kathika z Attre]

Skupina H1 (Kathika, Aldarey, Irviel)

Podívala se na oblohu a ihned toho zalitovala. Prudký déšť promáčející její cestovní šat jí začal svými kapkami bušit do tváře a ona sklonila hlavu, aby dál sledovala cestu. Své hledání už beztak vzdala. Slézání z koně, aby obcházela každý strom a pokoušela se najít jeden konkrétní druh byliny a jeden konkrétní druh houby, aby mohla připravit lekvar, o kterém četla, se jevil v tomto počasí jako nemožný úkol tak snadno odložitelný na lepší časy. Teď litovala, že nezná kouzlo na usušení šatů. Bude muset počkat, dokud nenarazí na nějaké suché místo a tam si rozdělat oheň. Aspoň, že nemusela tahat dřevo v rukách.

Jela ještě dobrou hodinu, když narazila na místo, které si tak přála. Sice to nebyl hostinec či jiné místo, kde by se kromě schování před deštěm mohla i dobře najíst, ale bude tam aspoň sucho. Sesedla před úzkým vstupem do jeskyně. Ze sedla odvázala brašny a odvedla svou hnědou klisnu k nejbližším stromům, aby byla co nejlépe krytá před deštěm. Pak se vydala dovnitř. I přes pochmurnou náladu se musela usmát. Jeskyně sice nebyla z největších, ale nebyly tu typické známky vlhka, díky kterým by se tu pořádně nevyspala. Nesnášela vlhko a věci s tím spojené. Nakonec se rozhodla neplýtvat svými magickými silami a sama si nanosila dřevo o kterém usoudila, že není tak mokré a bude schopné se rozhořet. Posadila se k provizornímu ohništi a během několika minut se jí vykouzlil na rtech úsměv, když malé větvičky vespod táboráku začaly praskat pohlcovány ohněm. Lehla si na suché místo kousek od ohniště a rozhodla se odpočinout si.

Ani netušila, kolik uplynulo času, když se jí zem pod zády začala otevírat. Nestihla udělat vůbec nic a tak se bez sedlových brašen a jedné ze svých brašen začala řítit dolů. Naštěstí ji šikmé stěny a malá hloubka pomohly od nějakého většího zranění a Kathika se tak ocitla se žuchnutím na pevné zemi. Během odříkávání několika kleteb, kterými by byla pohoršena každá vznešenější dáma se začala zvedat.

Vypadalo to, že tu není sama. Její kletby se určitě donesly k uším dalším dvěma lidem, kteří tu nejspíše skončili taky. Chtěla si je prohlédnout, ale elfka, protože to byla elfka, oslovila jí i muže kousek vedle. Už chtěla odpovědět, když se jí v uších ozvala cizí ženský hlas. “Stříbrovlasá panna, či orel stříbrný. Pouze jeden z nich vás zmerčí, jak náhoda určí.“
Zamrzla na místě. Cítila magii. Spoustu magie obklopující a dokonce i procházející touto místností. Už chtěla začít zjišťovat, o jakou magii jde, když si vzpomněla na tu hádanku.

| +

“Stříbrovlasá panna, či orel stříbrný. Pouze jeden z nich vás zmerčí, jak náhoda určí.“ Ta hádanka zněla jednoduše. Téměř dětsky, ale stejně si nemohla ve vteřině vzpomenout na její správnou odpověď. Sáhla rukou do kapsy. Nic v ní nehledala. Byl to její zlozvyk. Dát ruce do kapes a začít pochodovat sem a tam. Hlavně když měla něco řešit. V kapse narazila prsty na malý kruhovitý objekt. Vyndala jej z kapsy a v tu chvíli se chtěla plesknout do čela za zvou hloupost. Stříbrňák v její ruce byl správnou odpovědí. V tom si teď byla naprosto jistá.

[Belan]

Skupina H1 (Irviel, Aldarey, Kathika)

Jakmile zazněla odpověď, ozvalo se několikeré cvaknutí, jak se otevíraly dvoje dveře na zadní a jedny dveře na pravé zadní stěně. Tolik možností, kam postupovat.
Po nahlédnutí do dveří uvidíte vždy místnost, která vypadá podobně jako v jiných dveřích. Opět patero stěn, ale tentokrát poskládané do tvaru, jako by někdo obrátil domečku střechu dovnitř. Výzdoba stěn je podobná předchozí místnosti. Kamenné bloky a tesaný kámen. Hlavní změna je ve vzduchu. Kde byl docela čerstvý, je nyní suchý, podivně zatuchlý, škrábe v krku a lehce nutí ke kašli. Také je všude spousta šedivého prachu. Také je na dveře mnohem chudší. Na obou stěnách za vámi jsou pouze dvoje dveře. Po levici troje, před vámi pouze jedny a po pravici také dvoje. Jakmile jste všichni, ozve se hlas a další hádankou.

“Co není živé, ale přesto roste. Nemá ústa, přesto hltá. Nemá nos a přesto dýchá?“


Skupina B (Busaraji, Ahura, Amaris)

Dohodnutá odpověď | +

“Oko“

Po nějakém dohadování se shodnete na odpovědi. Jakmile ji vyslovíte, tak se místnost o něco ochladí, lehce se zatřese a ozve se hluboké ale tiché zamručení. Rozhodně máte pocit, že se děje něco moc špatného. Přelije se přes vás pocit velkého hrozícího nebezpečí. Ahuřin amulet začne prudce tancovat kvůli prudkému zvýšení magie v okolí.

“Za tímto oknem nebe nehledej. Když se zblízka podíváš, podívá se zpět, když ale mrkneš, zmizí a hned je zpět.“

Zopakuje vám hlas hádanku, která je zakončena zvukem zabouchnutých dveří. Všechny dveře v místnosti jsou nyní zavřené. Těžko říci, kterými jste to vlastně vešli. Ale pak si všimnete, jako by vám někdo sundal závoj z očí, že všechny dveře obsahují kruhový reliéf s nějakým obrazem. Rozhodně není jeden, ale také není pro dveře unikátní. Některé se opakují až na třech dveřích a některé jsou opravdu pouze jednou.

Piktogramy | +

Některé piktogramy je snadné poznat a některé ani dlouhé přemýšlení neodhalí. Z těch, co rozpoznáte, vidíte:
Oko
Mrak
Kapka
Hrnek
Ruční zrcátko
Zapálená svíce
Slunce
Okno

Skupina B – část Amaris

Místnost vlevo je první na řadě, ale sotva tam Amaris nakoukne, tak se dveře prudce zabouchnou a nejdou otevřít. V tom rychlém pohledu byla vidět pomněnkově modrá stěna se čtyřmi dveřmi a místnost byla plná jasného světla. Ale to bylo asi tak vše.
Zbývá tedy druhý průchod na druhém konci tunelu. Jakmile Amaris nahlédne do této místnosti, tak uvidí, že tato místnost je čtveratá, obložená pláty akvamarínové barvy, jen dveře jsou zdůrazněny temně modrým obložením. Do každé stěny je zasazen držák s pochodní, jejíž plamen neplápolá ani nečadí. Ovšem nic není bez chybičky a značný počet kachlí je popraskaný. Na zemi je něco málo kamenů a kachlí. Vidí celkem 12 dveří. Troje za ní, čtvery po její levici, opět troje před ní a po pravici jen dvoje. Medailon stále hlásí v okolí magii. Hádanka, co slyší tentokrát, zní takto:

“Čtyři rohy, žádné nohy a chodí sem a tam.“

[Chris]

Skupina P - Chris, Timeya, Julian

"Tak možností je spousta, já bych preferoval poděkování za ní ale bohužel toho se asi nedočkám. Ach v jak těžkých časech to žijeme." Zalamentoval ironicky Chris a pousmál se. On zrovna nepatřil k lidem co by jiným měli o morálce kázat ať už tím, že se jednalo o pašeráka tak i svým přidrzlým a do jisté míry otravným chováním byť abychom mu nekřivdili některé dámy ho označovali i za okouzlujícího byť se jednalo spíše o dámy lehkých mravů a pochybných ctností. Co by teď dal za to, kdyby mohl být v náruči jedné z těch lehkých žen a nemusel trávit čas v jeskyni s naštvanou zaklínačkou a namyšleným sucharem alespoň tak na něj zatím jeho společníci se kterými nedobrovolně sdílel cestu dostat se ven připadali.

Chris stihne vběhnout do další místnosti jen tak tak, za sebou uslyší padání sutin. "Teda to bylo o fous. Nebudu lhát." Co v této místnosti? Ani trochu se mu to nelíbilo, na zemi se válelo nemalé množství kostí na jednu lehce nakopl a na druhou vyplivl rozžvýkaný zbytek máty. Jaké bylo jeho překvapení když se začaly kosti skládat do prapodivných tvarů. Vytasil meč a zprvu o pár kroků ustoupil. To už ale proti nim stálo několik kostlivců. "Obávám se že nevládnu takovými diplomatickými zkušenostmi díky kterým bychom se mohli odtud dostat bez boje." Pokrčil rameny na zaklínačku a nezbývalo mu než přejít do útoku a ukázat kostlivcům zač je toho loket. Dlouhána nechal za sebou ať si dělá co chce, přeci jen o jeho bojeschopnosti celkem pochyboval a vrhl se na nejbližšího kostlivce.

Mimo herně:
Útok- obratnost (3) + šerm (2)

hodil/a 5d6 a součet kostek je 17:
4, 2, 2, 6, 3