QUEST: Hořký polibek - ND

[Silas]

Peter si promnul bradu a zamručel. "Ehm..." Zmateně zamrkal a poškrábal se na hlavě. "Řekl bych, že divné věci se dějí všude kolem města... jen ne na hřbitově. Jasně... občas se odtamtud ozývají zvuky ale většinou jen vyženeme pár idiotů, co děsí ostatní. Kryptu jsme otevírali při jenom pohřbu, ale je zavřená. Všechny jsou zavřené."
Stopy měly jednu trasu, někdo sem přišel, popošel stranou tam, kde nebyla žádná krev, otočil se na patě, obešel místo na druhou stranu, odkud přišel a odešel druhou stranou. Tam už byla zemina pevná a po chvilce stopy zmizely. Avšak bláto zde zaschlo a ztvrdlo do světlé hlíny. Našel jsi jeden docela dobrý, leč nic moc říkající otisk a jinak už jen opadané zaschlé bláto.

"Kousek od města je zřícenina strážní věže, jeden stařec tam má malou chajdu. Ženské drbou, že je vlkodlak, ale jednou jsem u něj nocoval a jsem tady." Zasmál se a poplácal se po hrudi. "Pak je tady Skagg. Prodává tretky, artefakty a další divný věci. Všechno jsou to podle mě jen blbosti. Ty nákrčníky jsou možná k něčemu, ale to by tady musel řádit upír. Ne... něco co trhá lidi na kusy. Za obchodem má opuštěný dům, ve kterém dělá rámus a další blbinky, aby to vypadalo, jakože tam stračí. Všichni o tom vědí, ale děti aspoň nezlobí, když se bojí."

[Fírean]

Když už měl Fírean konečně pocit, že přestává tápat ve tmě nevědomosti, Peter svou odpovědí víceméně zhasnul to jedno poblikávající světélko naděje. Zaklínač se nespokojeně zamračil, ale neměl důvod strážnému nevěřit - na hřbitově ostatně sám byl a ničeho, co by nasvědčovalo otevření krypt nebo poškození hrobů si nevšiml. Nezbývalo, než zapátrat jinde.
Co se těch nalezených stop týkalo, vědmák se je rozhodl následovat alespoň tam, kam to šlo, ale pravděpodobně je nikam nedovedly, pokud se tedy nedalo dál sledovat to opadané bláto. Jenže když mu stopy nezmizí hned, na dláždění města by zmizely určitě... A žádný charakteristický pach, který by se tu vznášel a šel by sledovat, zřejmě nezachytil.
„Někteří vlkodlaci se dokážou do jisté míry ovládat... nebo se prostě někam zavřou a čekají, až se promění zase zpátky,“ opáčil na Peterova slova. „Půjdu se za tím starcem podívat,“ rozhodl po chvíli, neboť to, že ve městě řádí vlkodlak, už ho taky napadlo. Vlastně to byla jedna ze třech možností, co mu teď visely v hlavě. „Kterým směrem?“ zeptal se, pokud tedy ta zřícenina strážní věže nebyla také vyznačena na mapě, pak by se na směr neptal a prostě by vyrazil.
„A nenapadlo vás, že těmi blbinkami třeba maskuje něco... závažnějšího?“ vyklenul tázavě obočí na slova o Skaggovi, pokud ho tedy Peter stále následoval. Jakkoliv mu přítomnost strážného na začátku dne přišla otravná, už si na ni zvykl.
Cestou se Fírean zvědavě rozhlížel kolem sebe, protože náhoda je vůl, a co kdyby zahlédl něco podstatného? Stát se to mohlo, ne že ne. Zamyšleně se mračil, přehrával si v hlavě všechno, co viděl a co se dozvěděl, a pokoušel se to celé poskládat. Problém byl ten, že některé dílky téhle podivné skládanky do sebe prostě nezapadaly.
A jestliže po chvíli skutečně dorazili do blízkosti strážní věže, Fírean vyslovil přání prohlédnout si nejprve tu věž, než zaklepou na dveře starcovy chajdy, pokud to tedy samozřejmě bylo možné.

Mimo herně:
Smysly 2

Fírean hodil/a 2d6 a součet kostek je 8:
3, 5

A zkusím i inteligenci, i když mi to asi k ničemu nebude :D

Fírean hodil/a 1d6 a součet kostek je 2:
2

[Silas]

Peter ukázal směr a vypadalo, že není moc nadšen, kam teď jdete. Po tvé otázce se ale zasmál.
"Je to lyška mazaná, ale nemyslím si, že by měl Skagg pod prsty nějakou zlou magii, nebo malé tančící ďáblíky ve sklepě. Jen využívá hlupáky a jejich měšce." Zdálo se, že tomu strážný věří a svým tvrzením je si jistý.

Šli jste po užoučkých cestíčkách mezi poli, než jste došli na pořádnou cestu. Ale stále jste nebyli u místa určení. V dáli se avšak rýsoval kopec. Tedy... zprvu to vypadlalo, jako kopec, hrouda hlíny a kamení navršená chaoticky na sebe a větrem opracovávaná. Když už jste však byli blíže, viděl jsi, že notná část je prostě rozbořená věž. Nějakých sto sáhů od věže se už rozpínal les, do kterého vedla ne příliš udržovaná cesta, po které jste právě kráčeli. Město bylo stále na dohled, ale už jsi mohl jen vidět, že tam je. Natož odkud přesně jste přišli. Hned vedle věže byla malá chatka, překvapivě docela dobře stavěná. Okna jakoby někdo zatloukl zevnitř a dveře vypadaly dost bytelně. Mimo to zde byla také malá zahrádka, kde rostla zelenina.

Peter mávl rukou, ve znamení "jak je libo" a vyrazil s tebou. Přízemí věže vypadalo poměrně dobře. Kámen zde byl starý, ale někdo se o něj staral, takže kolem nic nerostlo. Tlustá mříž chránila dveře do věže a ty samotné byly pokované tak, že prorazit je by dalo dost práce. Jeden Aard by to nejspíše nesvedl. Zámek a řetěz na mříži vypadal, jakoby se někdo staral o to, aby se někdo nedostal dovnitř. Pravděpodobně.
"Přes noc se schovává ve věži. Je dost... opatrný." Vypadalo to, že Peter chtěl říct něco jiného, ale nakonec se rozhodl jinak.
Kolem nebylo moc stop, většinou od malinkaté zvěře, která sem zavítala z lesa, ale zdálo se, že kování dveří něco pěkně pomlátilo palicí a mříž, jakoby vzalo a roztáhlo, avšak ne dost na to, aby se dostalo dovnitř. Také kámen kolem vchodu vypadal poněkud odrásaný podobnými drápy, jako ve městě.

Pak jsi slyšel kroky. Zaskřípaly dveře a z chatky vyběhl stařec s nabitou kuší v ruce, kterou na vás namířil.
"Co dělá zaklínač a Murivelský strážný u mojí věže. Mluvte!" Zahřměl pevným hlasem. Byl vysoký, šedé vlasy měl sepnuté do copu. Chybělo mu oko a ucho na levé straně, kterou lemovala velká jizva, jako od meče. Stejně tak jsi viděl, že ačkoli mu chybělo levé oko, kuši držel v levé ruce a hlavu měl sklopenou, aby mohl mířit pravým okem. Bylo to z důvodu, že kuši podepíral tou pravou rukou, na které mu zbýval jen palec a malíček.
"Jen jsme si přišli promluvit Remko, nemusíš nás hned zastřelit." Peter měl ruce zvednuté, ale jinak nevypadal, že by jej situace nějak extra trápila. Pozitivní možná ale bylo, že se tvůj amulet ani nehnul.
"To ti sere bílý tesák. Mluv." Zavrčel znovu, ale to jsi viděl, že Peter přenechal jednání na tobě.

[Fírean]

Peter si možná nemyslel, že má Skagg prsty v černé magii, ale Fírean nehodlal podezření jen tak odhodit stranou, a dokud se o tom nepřesvědčí na vlastní oči, prostě toho trpaslíka z listiny podezřelých osob nesmaže. Víc ale zatím tu lišku mazanou nekomentoval, mnohem víc ho momentálně zajímal stařec ukrývající se ve věži.
Cesta za starcem nebyla z těch nejkratších a zaklínače maličko trápilo, že ztrácí čas, ale aspoň mohl za chůze přemýšlet. Rozhlížel se po venkově, ale moc nevnímal, na co kouká, a cestu sledoval jenom tak letmo – myšlenkami byl totiž u těch vražd, monster a podobných věcí. „Kam vede ta cesta? Jenom přes les?“ zeptal se, když došli do blízkosti věže, chatky a lesa a zaklínač si všiml, že cesta pokračuje hvozdem.
„Zdá se mi to, nebo se ten chlapík něčeho opravdu dost bojí?“ povytáhl vědmák obočí, jakmile postřehl, že chatka stojící kus odtud je poměrně bytelná a zřejmě stavěná tak, aby se do ní jen tak něco nedostalo.
První ale byla v plánu obhlídka věže, která jen potvrdila Fíreanovu domněnku, že tu něco opravdu nehraje a napadlo ho, že se ten muž zřejmě bojí oprávněně. Nebo snad ve věži něco ukrývá a paranoidně se bojí zlodějů? Zaklínač zakroutil hlavou, jakmile si všiml zohýbané mříže a škrábanců... Ne, tohle nebyli zloději. „Podívejte,“ zamumlal k Peterovi, i když strážnému mohlo být buřt, co našel, a ukázal na škrábance. „Stejné, jako ve městě. Ať tu řádí cokoliv, očividně se to nezdržuje jenom v těsné blízkosti města,“ ušklíbl se. Poblíž byl les, mohl by to být lešij? Síla by odpovídala, ale lešijové přece obvykle nelezli do měst. „A dost možná to má spadeno na obyvatele věže,“ dodal s úšklebkem na rtech.
Když Fírean zaslechl kroky, div že nezastříhal ušima – být pes, určitě by natáčel uši směrem k chatce. Takhle mohl ale jen otočit hlavu ještě chvíli před tím, než se dveře chatky otevřely a vykoukl z nich stařec. Stařec celkem zvláštní, to musel vědmák uznat. Mířil na ně kuší, ale Fíreana ta skutečnost vůbec neznervózňovala. Jen ať si něco zkusí... útočit na zaklínače nikdy nebylo moudré rozhodnutí.
Vypadalo to, že vyjednávání nebude žádná hračka, a tak se Fírean ušklíbl a probodl starce pohledem. Na rozdíl od Petera nedržel ruce zvednuté, ale vzdorně založené na hrudi, aby dal najevo, že ho ta kuše a starcův přístup nijak netankuje. „Řekněme, že ve městě došlo k několika... úmrtím. Úmrtím, která nemá na svědomí člověk,“ vysvětlil klidně, aniž by ze starce spouštěl pohled. Probodával ho očima se zorničkami výhružně zúženými do úzkých čárek, jistě nic příjemného. „Stopy nás dovedly sem,“ dodal a ukázal na zohýbanou mříž a škrábance na kameni. „Náhodou nám nemůžete povědět něco k tomuhle? Kde se to tu vzalo a co to způsobilo?“ povytáhl obočí. Zatím jednal docela přívětivě, ale jestli se ten chlápek začne kroutit a nebude chtít odpovídat, Fírean byl připravený nenápadně složit prsty do axie a dostat z něj informace i proti jeho vůli. Kromě toho ho dost zaujalo starcovo chybějící oko a ucho - to bylo něco, na co se hodlal vyptávat za chvíli.

[Silas]

Peter ti potvrdil, že cesta jde přes les. Stejně tak, že se zdejší obyvatel něčeho hrozí tolik, že má za domem přímo pevnost.

Muž něco zamručel a na volné ruce, kterou si podpíral kuši zacvičil prsty.
"Z lesa občas něco vyleze. Proto mám tady tu opravenou věž." Kývl hlavou k věži a sám se koukl na drápance. "Vlkodlak, před měsícem jsem mu sekl hlavu." Zamručel a poté sklopil kuši. "Pro zaklínačskou zvědavost, alchymista ve městě mi udělal... bombu se stříbrnými střepinami. Vlkodlak přišel sem. Spadl do jámy s bodci, hodil jsem tam bombu. Pokropil ho pár šipkama a šel spát. Když tam ráno byl pořád, tak jsem mu šel useknout hlavu. Mám ji vycpanou uvnitř."

"Já jsem kurva válečnej veterán, ne příšera, ne vrah. Jen mě serou lidi, proto žíju tady." Pokračoval hned na to a Peter vedle tebe udělal pár kroků v před. "Do města chodí jen občas, něco koupit, prodat..." Špitl k tobě ne zrovna potichu.
"Já tě slyším ty starej kreténe. Jsem starej, ne hluchej." Vyštěkl stařík a podíval se na tebe. "Z lesa dlouho nic nevylezlo. Jo, jsou tam kdejaké kurvy, ale dost hluboko a i sem na kraj dolezou jen občas. Ale... být přes noc ve věži ničemu neuškodí."

[Fírean]

Fírean zůstával stát na místě s rukama založenýma na hrudi a měřil si starce zkoumavým pohledem. „Občas? Jak často?“ zeptal se, aby si trochu ujasnil představy. Pak si vyslechl tu historku o vlkodlakovi a nemohl popřít, že ho to zaujalo. Ani ne tak to, že se tu vlkodlak objevil, jako spíš to, jak si s ním obyčejný stařec poradil. „Mohl bych tu hlavu vidět? Prosím?“ pronesl vzápětí tázavě a upřímně doufal, že stařec nebude mít nic proti. Kdyby měl, musel by ho zkusit podplatit... nebo tu pořád ještě bylo staré dobré axie, že.
„Nikdo vás z ničeho neobviňuje,“ zvedl zaklínač ruce v obranném gestu, když to začínalo vypadat, že muži dochází trpělivost, a pokýval hlavou na Peterova slova, aby dal najevo, že ho slyší a bere na vědomí. „Vy do lesa nechodíte?“ zeptal se, doufaje, že by mu stařec třeba podal informace o tom, jaké kurvy se v hvozdu údajně nachází, a on by se tím pádem nemusel zas tolik namáhat.
A pak tu byla ještě jedna věc... Fírean se znovu zadíval na mužovo chybějící ucho a oko a zadoufal, že si svou následující otázkou nevyslouží šipku mezi oči. „Poslyšte, nechci být moc smělý a vážně vás nechci obtěžovat, ale... kde jste přišel k tomuhle? Taky vlkodlak?“ zeptal se, přičemž zašermoval prstem kolem vlastního obličeje, ukazuje přitom na oko a ucho.

[Silas]

"Občas občas..." Zamručel muž a zakroutil hlavou. "Týden. Měsíc. Jak kdy." Pokrčil rameny. Když padla otázka, prohlédnutí si hlavy, souhlasně kývl.
"Chodím. Občas. Na bylynky, kořínky... houby. Zvířata. Něco jíst musím. Něco musím prodávat ve městě." Stařík teď mluvil docela mile... dalo se říct, že má i milý výraz. Až do doby, než jsi se zeptal na jeho zranění. To se rozesmál. A zamával na vás rukou, kde mu chyběly prsty. "Řekl jsem. Veterán. Pod Pangratten... Adam... Adieu... Svobodná Kompanie."

Volnou rukou... tou, kde chyběly prsty si ukázal na ucho. "Mayena." Potom na oko a znovu zamával ručkou. "Brenna." Samozřejmě šlo o bitvy ve válce, kde se Adieu a jeho banda žoldáků angažovala na straně Severu. Tedy... potom co je vytáhli z Kovirského vězení a dali jim peníze, aby bojovali. Ale to je trochu jiný příběh.

Potom vám pokynul, ať jdete za ním. V jeho chajdě nebylo moc věcí. Stůl, pár židlí, luk, toulec... šipky do kuše. Kredenc, stojan s pomlácenou zbrojí za kterou se nemusel stydět dobře placený žoldák. Jednu stěnu zdobila spousta zavěšených nožů, meč, sekera a palcát. Co se týče zbraní... měl stařík docela výzbroj. Stejně tak štít s černo zlatým gryfem, který ležel u nohou zbroje.
Vzadu byly schůdky do patra, které vypadalo... asi jen na postel a pár drobných věcí. Všude byly zavěšené váčky s bylinkami, houby a salámy. Což tvoje smysly dráždilo všemi směry. Ale něco na co se zaklínač s jednou packou v alchymii musel připravit už dávno.

Vzal vás sem ale kvůli jiným věcem. Na opačné stěně, než zbraně byla "stěna trofejí". Bylo zde několik vycpaných ryb. Jelení hlava, prasečí hlava. Mimo to něco co vypadalo na kus Archespora, a samozřejmě. Vlkodlačí hlava. Vypadalo to, že musel trošku vyspravit spodní čelist, vypadala sešitá, stejně tak místo očí měl velké skleněné kuličky a jedno oko vypadalo, jakoby se autor díla hodně činil, aby spravil kost a kůži.
"Z toho lesa chodí vše možné. Všemu říkám kurvy, nevím jak se jmenujou... Kurevský kytky.. Mlhavý kurvy.... takovej velkej týpek s lebkou na hlavě a parohama. Ten je ale hodně hluboko a nevylejzá, když ho nic nesere. Vlkodlak... vlci.. prasata."

[Fírean]

Fírean poslouchal, neměl tendenci starci skákat do řeči, a to, že vnímá, dával najevo občasným přikývnutím. Nijak nereagoval na mužův smích, ani víc neobjasňoval svou předchozí otázku, neměl proč.
Když pak vešli do chajdy, začal se zaklínač zvědavě rozhlížet kolem sebe, aby mu nic neuniklo. Nic podstatného. A nemusel být nijak extra bystrý, aby si všiml toho, že tu stařec má skoro takovou malou zbrojírnu. „Slušná výbava,“ okomentoval zbroj a zbraně, a nakrčil nos, když jeho citlivé čichové buňky zachytily tu směsici pachů – bylin, hub a sušeného či uzeného masa. Na chvilku se zastavil, jen proto, aby ze zvědavosti zkusil odhadnout, jaké bylinky tu stařík suší, ale jinak pokračoval v prohlídce skromného domku.
Stěna trofejí Fíreana zaujala pravděpodobně víc, než cokoliv jiného. Postavil se před ní a s uznale povytaženým obočím si prohlížel vycpané hlavy. „Zlikvidovat tyhle obludy, to není žádná sranda ani pro cvičeného vojáka...,“ podotkl a loupl pohledem po starci. „Lešij? Tomu bych se vyhýbal, být váma,“ ušklíbl se a nepřestalo ho překvapovat, kolik oblud tu žije. Zaklínači se tímhle krajem zřejmě nepotulovali příliš často, však jich také moc nebylo.
„Myslíte, že se některá z těch příšer mohla jen tak dostat do města a způsobit tam slušnej bordel?“ zeptal se po chvíli, protože znát názor starousedlíka, který občas nějakou tu kurvu z lesa zabije, určitě nebylo od věci. „Neznáte třeba nějaké cesty do města, o kterých se neví? Staré podzemní chodby, díry v hradbách, cokoliv... Vypadáte jako informovaný chlap,“ dodal ještě tázavě.
Fírean se nicméně na okamžik ponořil do přemýšlení – jít do lesa, kde bylo oblud podle všeho víc než dost, a naslepo pátrat? Nebo zkusit svoje štěstí ve městě, kde už ale byl a prohlédl všechno možné? Nebo zajít za Skaggem? „Ta věž, můžu se podívat dovnitř?“ padla poslední otázka.

Mimo herně:
Smysly na očumování v chatce, i když to asi k ničemu nebude...

Fírean hodil/a 2d6 a součet kostek je 4:
1, 3

[Silas]

Co se týče bylinek... bylo to všechno možné, co používali i nepoužívali zaklínači. Rozhodně nic zvláštního či smrtícího.
"Jó... ta kytka byla zmetek. Ale v pořádné zbroji, loučí a sekerou... je to jen kytka..." Starý muž vypadal naprosto vážně. Soudě dle Peterova pohledu jsi mohl usoudit, že nejspíše pochybuje o jeho duševním zdraví. Ale... jinak nevypadal nějak rozrušen. "No a... Lešij... nejsem magor.... navíc ho neprovokuju, tak mě nechává."

"Do města? Pochybuju. Z lesa do města je to skoro holá pláň mimo... nějaký domek, pole... Sám jsi to mohl vidět. A... to je asi dotaz na tebe..." Stařík jen kroužil hlavou a nakonec se koukl na Petera, který souhlasně kývl hlavou. "Hradby kontrolujeme... nejsme barbaři. A kanály projelzáme čas od času, tak nic není."

Na tvji poslední otázku muž jen zavrčel. "Že je s váma Peter..." Mávl rukou a vylezl ven z chajdy. Na staříka byl docela rychlý. Kuši si vzal samozřejmě také. Otevřel mříž a potom kované dveře. Ve věži nic moc nebylo. Mezi zdí a sloupkem byla pověšená houpací síť. Dvě pokované bedny, jeden kufr se znakem Aedirnu. Stůl a tři židle. O schodiště bylo opřené kopí.
Pokud jste vylezli do vyššího patra po kamenném schodišti, byla tam postel a před ní...no... hozená kožešina vlkodlaka, samozřejmě bez hlavy. Mimo to už jen další schodiště do vyššího patra, kde byly pokované dveře se západkami. Když je otevřel ještě mříž a jen rozbořené patro.. kdysi byla věž větší, ale teď už ne. Byl odtud docela dobrý výhled kolem. Jinak nic zvláštního... prostě úkryt trochu divného veterána.

[Fírean]

Fírean si prohlížel starcovu chatku a pochopitelně na nic extra zajímavého, co by ho v jeho zakázce posunulo aspoň o kousek dál, nenašel. Jestliže při pohledu na ty škrábance a mříž tam venku získal pocit, že je na stopě, teď byl ten pocit pryč a naopak si začínal myslet, že tu ztrácí čas. Ale když už tu byl, hodlal se tu porozhlédnout. „Chápu,“ opáčil tedy na starcova slova, načež se ohlédl k Peterovi a přikývl, aby dal najevo, že i jeho poznatky bere na vědomí.
„Díky,“ zamumlal, když je muž vpustil do věže, a uvnitř se začal opět zvědavě rozhlížet. Pozoruhodný úkryt, asi i funkční, to ano, ale nic zajímavého, snad kromě vlkodlačí kůže, tu zaklínač nenašel.
Když tedy zase vyšli ven, Fírean se na staříka letmo vděčně pousmál, ale byl to spíš jen takový mdlý náznak úsměvu. „Tak díky za informace a to, že jste nás nechal porozhlédnout se kolem,“ zamumlal. „Hodně štěstí s obludami,“ dodal, ale víc už neříkal, otočil se na patě a společně s Peterem zamířil zpátky do města - tady už nebylo po čem pátrat a jít do lesa mu nepřipadalo jako ten nejlepší nápad.
„Zajímavé lidi tady máte,“ ušklíbl se cestou směrem ke strážnému, když mířili k městské bráně. Pak kráčel chvilku mlčky, zamyšleně, než se k Peterovi otočil znovu: „Kdyby člověk dejme tomu sháněl nějaké informace, třeba o tom, že někdo zahlédl něco podezřelého, kam by tu u vás zašel? Asi do nějaké putyky, že?“ zeptal se. Co jiného mohl dělat? Místa činu už prohlédl a nabyl dojmu, že víc už tam nezjistí. Možná bylo načase zapátrat trochu mezi lidmi, což Fírean neměl zrovna v lásce, ale nedalo se nic dělat. Taky tu ještě byl ten trpaslík s nákrčníky proti upírům, ale ten jistě nikam neuteče.