Kocour zabrblal jakousi tichou, syčivou nadávku, když si zlil pivem košili, ale nenadával moc nahlas, protože nechtěl přitahovat pozornost - jednak nechtěl, aby se mu někdo vysmál do obličeje, a jednak by prasklo, že tu upíjí
smetanu pivo. Napil se ještě trochu, než prchl za prací s vítězoslavným úšklebkem na rtu.
Ačkoliv se moc nerozhlížel kolem sebe, dobře slyšel, že není sám na místečku, které si vybral, a když po chvilce zapátral očima kolem sebe, nemohl přehlédnout zrzavou hřívu chlápka, kterého předtím ještě nikdy neviděl, ostatně jako devadesát pět procent přítomných.
„Jo, tak já počkám,“ odkýval to, lehnul si na jedné silnější větvi, jako by byl skutečný kocour, a sledoval, jak se zrzek činí.
„Odkud ty jsi? Znáš se nějak s Reginaldem?“ zeptal se zvědavě, přičemž si chlapíka od hlavy k patě prohlížel. Nakonec se ale chopil své práce, jakmile bylo listí tak nějak shrabané a větve měly kam padat. Otázkou bylo, jestli nějakou tu větev nenásledoval k zemi...
Mimo herně:Kocour hodil/a 1d6 a součet kostek je 4:
4