QUEST: A kam zmizel rum? - D

[Bibiana]

Sourozenecká dvojice trpělivě odpovídala na dotazy, byť výraz ve tvářích panující byl více, než-li výmluvný, co si o tom doopravdy myslí, ačkoliv bylo předem dané, že se prostě jiného řešení nedopátrají, než se vydat tím směrem, který jim Aistan vytyčil na mapě. Bibiana se s tímto stanoviskem již smířila, možná i ztotožnila natolik, aby se dál zbytečně nevyptávala. Což si beztak vzal na starost jiný člen skupiny. Ne, že by to k něčemu bylo.
Na Chinino dovysvětlení ohledně proklínání jen nepatrně přikývla a zadrmolila si spíš sama sobě pod vousy (dokonce i neobrazně řečeno, když měla hustý knír!): {Takže jako hledat jehlu v kupkách sena po celém světě.}

***

BartyBia se na Aistana zaculila jako rozkvétající růžové poupátko: {To ten žár musí být vskutku spalující, když vám nevadí lezavý mořský vítr pod těmi hebkými látečkami.} A svůj výklad doplnila o názornou ukázku roztáhnutí jednoho z netopýřích rukávů. A jak se na drahou látku zadívala, podlehla touze si jí přitisknout k obličeji. Tak hebká! A lehká! {Ach!} Vydechla celá rozechvělá tou slastí. {Kam jen na takovou nádheru chodíte?} A kdyby mohla, Aistana by ze svršků stáhla a sama se do nich zachumlala!
{Ehm, pardon, nechala jsem se příliš unést,} ustrnula se vzápětí, když si uvědomila, jak to celé může vypadat nepatřičně. Když, ale! Ale! Látky! Šaty! Šperky! Nechtí jí adoptovat?
Tak propustila faraonka ze svých spárů, ačkoliv se mu nemohla ztratit z dohledu a vychladnout, neboť jí nabídl dovést do přidělené kajuty.

***

{Tak obchodník s rumem, hm?} Broukla směrem k faraonkovi s povytáhlým obočím vysoko do čela, jakmile jí ukázal rozhoupanou komůrku, která se nesla ve stejně přepychovém duchu, jako ostatně vše, co se k tomuto cizinci pojilo. {Pěkná, útulná, děkuji,} okomentovala a nijak nerozvíjela onu ve vzduchu neustále visící otázku, kdo jste doopravdy zač, vážený pane.

Vsuvka pro ironickou BibiLennu

"Jen aby," zakabonila pohled vážně, nemající v tento moment žádné pochopení pro ironické popichování či snad sarkastické škádlení. Obzvláště, když se kolem dam tak ochotně začala motat celá posádka.
A to, že trávila čas krmením mořských rybek, vůbec neznamenalo, že by po očku svoje tělo nesledovala. Ó, vskutku platí, že se docenění dojde, až dotyčnou věc ztratíte! Obzvlášť, když si Lenna užívala silného žaludku zaklínačovo! Tý mrše nic nebylo!

***

Samozřejmě, že jakmile, stále zesinalé Bibianě, po šlofíčku v houpací síti trochu otrnulo, toužila kocábku prošmejdit. Třeba by našla nějaké indície, které by jí exotické sourozence víc přiblížily. Pěkně se jim podívat pod ty vrstvy vzdušných šatečků!
To by ale čarodějovo tělo nesmělo být tak zoufale marné! Byla zvyklá na vytříbené smysly. A teď? Mohla být ráda, že v setmělých chodbách podpalubí nenaráží do zdí jako slepá myš a alespoň cítí slanost moře!

Mimo herně:
Hod na smysly (0 -> alespoň 1)

Bibiana hodil/a 1d6 a součet kostek je 1:
1

Vskutku marnost nad marnost!

***

Kdyby jen nezačal někdo vřískat! Cože to? Piráti?!
{Moje tělo!} Polila jí čirá hrůza! A okamžitě se jala vyhledat Lennu, aby jí začala instruovat, jak se zařídit ("Čepel Falčina krev! A pít Blizzard!"). Ale těžko říct, jestli si s tím Lennino vědomí poradí.

A co bude dělat ona?
Zaluskala prsty.
Mohla si dovolit kouzlit, když netušila jak?

Nepodléhala ale panice, stála jak nejpevněji dokázala a hleděla do směru, odkud hrozba přicházela. Mohla by jí snad Chinnyere vést?
{Nesnáším pocit bezmoci,} přecedila skrz sevřené zuby, div že neskřípaly. Nehodlala se totiž motat kolem kmitající posádky, která jistě víc, než dobře věděla, co a jak má v takovýhle chvílích učinit za opatření. Může leda vyčkávat, až jak se situace zvrtne.
Umělo tohle tělo vůbec něco užitečného? Nebo se jednoduše spoléhalo jen na luxus magie?

Za jak dlouho jsou vlastně schopní nabít a vypálit z děl?

[Lenna]

Ne jenom, že byla Lenna rozhozena ještě si musela zvykat na to tělo zaklínačky, bylo to..no řekněme, že nebylo úplně příjemný. Z toho, že slyšela skoro všechno co se kde špitlo jí nebylo zrovna dobře, a tak doufala, že se ten frajírek v jejím těle přestane ptát na všechny možný kraviny ohledně hezkých kytek, kterým očividně nerozuměl. Jistě, že mohli být i květiny, které rostli v jeskyni. Jak již bylo řečeno dokonce několik druhů.

Poté co si přišla na loď a vypluli konečně z přístavu měla ještě rychlý incident se skutečnou majitelkou těla. Tohle jí taky celkem zkazilo už tak špatný den, ale karma jí to naštvání rychle vrátila. Další dvě oběti incidentu blinkali přes palubu a Lenna se mohla jen smát, tiše smát tedy. Poté co všichni přestali koukat přes palubu šla Lenna do své kajuty, kterou měla sdílet s tajemnou snědou ženou, která jí včera ještě v jejím těla věštila z ruky. "Hezké to časy." honilo se jí hlavou a skočila na postel, kterou měla přidělenou. To nic nedělání jí vydrželo celých 10 minut. To byl celkem rekord, jenže co teď cesta jistě bude trvat dlouho a nudit se rozhodně nechtěla. Vyšla z kajuty na hlavní palubu lodi a začala chvíli pozorovat okolí, no šlo vidět jen čiré moře, jelikož byli už daleko od pevniny. Přemýšlela, zda se jít podívat po palubě a popíchnout posádku k tomu, aby se jen neflákala a nebo se podívat do podpalubí jaké poklady se tam skrývají.
Mimo herně:
Šmejděníčko, šmejdění
Smysly 2 (Bibi)

Lenna hodil/a 2d6 a součet kostek je 7:
6, 1

Upravuji

Rozhodla se nejdřív projít palubu a zabít chvíli času rozhovorem v posádkou, která stejnak neměla nic moc zajímavého na práci. Přišla k muži, která vypadal, že pochází z nějakého skeligského ostrovu a s humorem v hlase se zeptala. "Copak vy nemáte nic na práci, že tu takhle ležíte." a mrkla na něj krásnými oči Bibiany. Jestli se námořník rozhodl odpovědět a pokračoval v rozhovoru zůstala na horní palubě.

Pokud rozhovor nezačal a nebo když skončil vydala se po chodech o patro níže do podpalubí, kde si v rychlosti prohlížela co vše loď převáží, všimla si také, že se zde nachází několik děl, ale nečekala, že by se využili a rozhodně ne tak brzo jak se nakonec stalo. Při prohlížení všech těch věcí, která loď převážela zaslechla z paluby něco jako volání Piráti doufala, že je to jen nějaký blbý vtípek chlapce co stál na stěžni, ale když vyběhla z podpalubí spadl jí úsměv v nehezký výraz. Opravdu tam šla vidět loď. Pirátská. Chvíli stála jako opařená, tedy do chvíle než za ní přiběhl Bart, eh tedy Bibi, která se strachovala o své tělo, až v ten moment jí napadlo, že by se měla také podívat po tom svém. Cože co to říkala? "Počkej jakej Blizzard cože co?" vyhrkla zmatená Lenna a stále se snažila najít svoje tělo jak je někde v bezpečí. Doufala, že někdo už nabíjí ty děla, který viděla dole, a že vystřelí a ubrání se. Nechtěla umřít a ještě v cizím těle a na moři. To byla tak pěkná kombinace ach jo..

[Reginald]

Bart

Zrzavý mladík neměl nejmenšího tušení, že nemluví s dívkou, ale s mužem v dívčím těle, takže se ani na chvilku nepozastavil, když nechal na rtech rozkvést spokojený úsměv. „Nejsou to žádný obyčejný pěnkavy, slečno, ale pořádní barevní exoti,“ dal se hned do výkladu o ptactvu, které tvořilo část nákladu Bílého barda. „Dá se to tak říct, i když já jsem jen vobyčejnej námořník, to Aistan, to je vobchodník. Ten by prodal i plešatému hřeben!“ Zasmál se a pak Barta-Lennu nasměroval do jedněch dveří v podpalubí. Už skrz ně bylo slyšet rozčílené žvatlání papoušků, kterým se cesta určitě moc nezamlouvala. A za dveřmi se nacházelo pár bytelných klícek, které ve svých útrobách schovávaly opravdu krásné a výstavní kousky. Dvě korely chocholaté hřadovaly ve společné kleci a návštěvníky vítaly zvědavým povytahováním hlaviček, kakadu inka v kleci sousední se samým nadšením rozhoupal na bidýlku zavěšeném na tenkých řetízcích. Párek arů zelenokřídlých se proháněl po kleci sem a tam, zatímco nad hlavami jim vysedával ara hyacintový, a v kleci vzadu se k sobě tisklo hned pět aratingů slunečních. „Doufám, že tu přijdete na jiný myšlenky než na palubě,“ uculil se zrzek na Barta široce a možná jen letmo sklouzl pohledem k rozhalence. Letmo. Velmi letmo.

Bibiana

Aistan nechal Bibianu s knírkem obletovat jeho šaty a když se mu omluvila, jen nad tím mávl rukou. {Jestli se vám líbí, pak pro vás určitě najdeme něco, co zalahodí vašemu oku i vkusu,} mrkl na ni spiklenecky a zadoufal, že na takové drobné obdarování nepřijde Chinyere, která si veškeré šaty a šperky na palubě střežila jako oko v hlavě. Jakmile se totiž jednalo o parádu, byla čarodějka jako kousavá saň, co se odmítala vzdát svého pokladu.
Aistan odvedl Bibianu do její kajuty a s pokrčením ramen se rozhodl neignorovat její otázku. {Nejen s rumem. Tady na Severu je poptávka po exotickém zboží tak velká, že není šance přivést sem všechno, co by zákazníky uhranulo. Vzácné látky, šperky, zvířectvo, pochutiny a alkohol, to je jen zlomek toho, co se dá na lodi najít. A určitě vám doporučuji zkusit ofírské sladkosti, jsou vynikající k jejich slazenému čaji.} Nahodil úsměv na rty, než se rozloučil se slovy, že se z těch lehkých a drahých látek bude muset jít opravdu převléci.
Šmejdění Bibianě moc úspěchu nepřineslo, narazila jen na to, co se rozhodně nikdo nepokoušel skrývat, a vzápětí i do samotného Aistana, který se při tom křiku na palubě hrnul právě chodbou nahoru. Už na sobě neměl ty rozevláté látky, naopak měl na sobě podobnou koženou zbroj jako jeho posádka. Vlasy měl svázané do drdolu v týle a tvářil se značně znepokojeně, než vyběhl na palubu.

Lenna

Lennino šmejdění po palubě ji samozřejmě nejdříve nechalo narazit na skelližana, který se zrovna kochal dálavami na obzoru, kam pomalu ale jistě mířilo usínající slunce. Nastavoval tvář posledním paprskům, ale když ho Lenna-Bibi oslovila, stočil pohled líně k ní. „Loď pluje dopředu, vítr je příznivý, mořské potvory nás nežerou a Paolo se někam ztratil místo toho, aby se mnou hrál kostky, takže nemám nic na práci, uhodla jste,“ pokrčil rameny. „Ale můžeme si kostky zahrát spolu, jestli chcete, o nějakou sázku? Slyšel jsem, že zaklínači rádi hazardují,“ mrkl na Lennu spiklenecky a usadil se, vyčkávaje její odpovědi.
Jakmile pak sešla do podpalubí, mohla si všimout při tom zběžném pohledu balíků látek, sudů s rumem a krabic s lahvemi vína, dalších krabic plných čajů a nakonec i naložených oliv a laskomin z ofíru. Dlouhé bedny vystlané slámou obsahovaly vodní dýmky nejrůznějších barev a tvarů a bezpochyby se tu nacházelo i několik drahých, ručně tkaných koberců. Než stačila ale přejít dále, semlela se ta patálie s piráty...

Piráti!

Aistan dorazil na palubu v kožené zbroji a hned se sápal po dalekohledu, který mu podával kapitán. Dlouhou dobu neřekl ani slovo, ale jen co vrátil dalekohled zpátky do rukou snědého muže, vyštěkl první rozkaz směrem k zrzkovi. „Vlajku!“ Kupodivu to nevypadalo, že by se někdo chystal obsluhovat děla, zatímco loď se blížila a hrozila, že střetu se nevyhnou. Žádný povel k obratu ale nezazněl, to jen nad jejich hlavami během krátké doby zavlála černá vlajka s lebkou a zkříženými hnáty, kterou tam vytáhl zrzek společně se skelližanem. A Aistan se opřel o zábradlí lodi směrem k plavidlu, které na ně mířilo bodcem ozdobeným mořskou pannou. Celá posádka byla překvapivě klidná a brzy se ukázalo proč. Pirátské plavidlo se prudce stočilo v bok a odhalilo svou vlastní posádku, která na naše námořníky mávala ryze přátelsky. I když to nemuselo být v první chvíli patrné, Lenna se zaklínačskými smysly mohla dobře slyšet to oddechnutí jejich kapitána, když na sebe Aistan s kapitánem druhého plavidla začali hulákat nesrozumitelná slova. A také nespokojené odfrknutí třetího námořníka s hlavou ovázanou šátkem, neboť ten už v rukou nedočkavě svíral rukojeti svých dýk. Bylo celkem jasné, že k boji nedojde, ale vyvstávaly jistě jiné otázky, třeba... jak je možné, že tahle loď pluje pod pirátskou vlajkou?!

[Bartimeus]

Se zrzkem

Bartimeus ochotně následoval zrzavého námořníka a snažil se přitom nesoustředit na to, zda náhodou nevrtí zadkem moc vyzývavě – jenže ženské tělo se zkrátka pohybovalo jinak, než to mužské a vlnilo boky, i když mu to mozek nenakazoval. Ale což, zrovna v přítomnosti tohohle zrzka to Bartovi nevadilo – jen ať se mu na ten zadek klidně podívá, vždyť stejně nebyl jeho. „Barevní exoti, říkáte?“ povytáhl obočí a na Lenniných rtech mu vykvetl úsměv. Zasmál se nad poznámkou, že obchodník je hlavně Aistan, protože by i hřeben plešatému prodal, a usoudil, že si to vlastně dokáže dost dobře představit. Aistan měl podle všeho osobní kouzlo, kterému se odolávalo jen velmi těžko, vždyť on sám to skoro nezvládal. „Stejně je to zvláštní... Lidé vážně kupují exotické ptáky? Proč, aby je doma měli zavřené v klecích a mohli se jimi chlubit?“ zamyslel se Bart na okamžik, protože zrovna tenhle druh obchodu mu nebyl úplně jasný. Ale těžko říct, jestli mu zrzek zvládne odpovědět, když byl jen obyčejný námořník a ne obchodník, jak sám řekl, že.
Když se pak ocitli v kajutě s exotickým ptactvem, Bart se na okamžik nechal všemi těmi barvami kolem unést a s očima navrch hlavy přecházel od klece ke kleci. Papouška už sice viděl, ale nikdy neviděl tolik druhů na jednom místě, tolik barevných odstínů! „Umí některý z nich také mluvit?“ zeptal se zvědavě a ohlédl se k zrzkovi přes rameno.
Na jiné myšlenky Bartimeus rozhodně přišel, protože ptáci byli opravdu okouzlující a on nějakou chvíli jen chodil a kochal se jejich barevným peřím. Nejednou musel odolat pokušení, aby do některé z klecí neprostrčil prst a nepokusil se některého z papoušků pohladit; tušil, že by to mohlo dost bolet, kdyby se papoušek rozhodl, že se mu prst nelíbí, nebo si ho spletl s housenkou. Jedli vůbec tihle ptáci housenky?
Ve svých úvahách se Bartík na nějakou chvíli skutečně ztratil, zapomněl na mořskou nemoc a zapomněl na okamžik i na zrzkovu přítomnost. Pak se ale natočil k námořníkovi tak, aby měl do jeho výstřihu nejlepší možný výhled, a široce se na něj usmál. „Jak se vůbec jmenujete?“ zeptal se s upřímným zájmem a horlivě přitom zapřemýšlel, jak se má krucinál představit. „Já jsem Berta,“ vypadlo z něj nakonec. Na Lennu by stejně neslyšel.

Piráti

Když se o nějakou chvíli později vynořili zpátky na palubu za pokřiku „piráti!“, Bartimeus by lhal, kdyby tvrdil, že neměl strach. Kdyby byl ve svém těle, cítil by se podstatně sebejistěji, ale co mohl dělat v tomhle tělíčku? Kouzlit to neumělo a nejúčinnější zbraní byla zřejmě prsa. Otřásl se při pomyšlení, co by s ním asi piráti dělali, kdyby je třeba zajali...
Nebezpečí však bylo poměrně brzy zažehnáno – a to když byl Bílý bard z ničeho nic taktéž ozdoben vlajkou s lebkou a zkříženými hnáty. Bartimeus nechápavě nakrčil čelo. „Počkat... Takže kolik je pravdy na tom, že jste obchodníci?“ zeptal se podezíravě a přejel pohledem všechny, co byli poblíž. Jako piráti se však nechovali, že by to tedy skutečně byla jen chytře použitá lež, maska?

[Bibiana]

Aistan

Aistan se vskutku projevil velkodušně, když namísto znechuceného výrazu a vytrhnutí drahé látky BartyBině z rukou, okomentoval jednání spíš chápavě. Vlastně přislíbil i vlastní kousek šatečků do sbírky. Jen co se tedy vrátí zpět do svého těla. Pro draka, ať už oškubou všechny ty jeskynní kytky!
A Bibi se opět na chvilku zamyslela nad svým toulavým způsobem života. Smrtelně nebezpečným. Nepochopeným. Nuzným. Přežíváním od mince k minci, pokud se lov vůbec naskytne a podaří.
{Jen je mít kde schraňovat,} posteskla si v odpověď, ačkoliv byla samo sebou nabídkou obdarování nadšená. Jen kdyby nemusela veškerý svůj majetek tahat zabalený v brašnách na zádech jednoho tvrdohlavého mezka. Takové šaty a zamudlané v kusu kůže, coby alespoň nějaké ochraně! Tomu se jednoduše říkalo rouhání!

BartyBina se na faraonka uculila, když začal rozvíjet její poznámku, která se tak trochu otírala o podezření, že se se svojí bandou pohybovají, inu, řekněme v šedých vodách obchodních stezek. Ne, že by chtěla kohokoliv soudit. Vlastně se jí celá ta myšlenka ohledně pašování zdála romanticky dobrodružná. Obchodník, hm, se vším všudy.
{Poptávka je veliká?} Zamyslela se na okamžik. {Že by osud přece jen nebyl jen podrazácká sketa?} Nepřítomně se zakřenila skrz složenou pěstičku před ústy, zatímco si ťukala zadumaně ukazováčky do špičky nosu. {Inu, o to více potěšena jsem z našeho seznámení.} Usmála se na Aistana zeširoka, ale víc svou myšlenku nerozvíjela. Vždyť byla ještě miminkem zabaleným v plenkách.
Z toho přemítání a rozhoupané podlahy se jí ale vzápětí zamotala hlava, takže s vděkem zaplula na přichystané lůžko, s jednou nohou opřenou o podlahu. Uzemnění musí být.

Piráti, Lenna

"Blizzard, elixír, ty pak rychlejší, pružnější, tady ten," s velkým přemáháním vysvětlila trpělivě a polopaticky nechápavé BibiLenně, načež hňapla po kýžené ampulce a vtiskla jí ženě do rukou. "Pít," doporučila s jiskrou očekávání v oku. Zvládne vůbec vědomí zkouškou trav nepolíbeného vypít elixír bez újmy, nebo přivyknuté tělo mysl dokáže náležitě obelstít a Lenna si tak prožije vlastní, malé peklo spojené s otravou? O to spíš, že si Bibiana elixíry vlastní výroby vždycky trochu víc "okořenila", aby měly větší grády; spíš než zle se dostávala do stavu rauše, který ovšem i ostatním, nezkušeným zaklínačům mohl připadat vlastně nepříjemnější, než virgin verze.
Falčinu krev taky ukázala a doufala, že s její aplikací na meč nebude problém.

Poté se zapřela pevně pažemi o zábradlí a vyčkávala. Napětí mrazilo v zátylku a veškerý čas se scvrkl do těchto pár okamžiků před možným bojem. Nakonec ale nezasyčel knot děl. Ale ve vzduchu se zatřepotala pirátská vlajka.
Bibi chvilku lpěla pohledem na roztančené látce, zaujatá tím pohybem jako kočka drážděná mašličkou na šňůrce. A pak se zazubila od ucha k uchu. Opravdu jí to překvapovalo? Tolik už ne.
{Vždy připraven, že?} Povytáhla pobaveně obočí Aistanovým směrem, který se zrovna na dálku vítal s kapitánem druhé bárky. Navíc, od zvídavých a zjišťovacích otázek tu byli jiní.

Založila si tedy ruce na hrudi a už poněkud uvolněněji přihlížela tomu, co se uděje dalšího. Přesto vyloženě nepolevila v pozornosti. Situace na bojišti se přeci mění každým okamžikem.

[Lenna]

Mužný skeligský námořník
Ha námořník hodlá komunikovat to znamená, že se poměrně nudí. A ještě k tomu Paolo, evidetně kamarád za všechny prachy no. "No tak možná by mě jedna partička nezabila." řekla a mrkla na něj, což měl brát jako jistý souhlas k této hazardní činnosti, kterou dívka jako je Lenna podporovat neměla, jenže teď není Lenna a co se na palubě Bardíka stane, no eh snad tam i zůstane. "A jakou sázku by jste si představoval, námořníku? upravila si Bibiany vlasy a usmívala se na něj jak sluníčko, no tak, že by si to třeba něčím po cestě okořenila, nějakou tou hazardní hrou, pohodička ne?
V podpalubí lodě se opravdu nacházeli všemožné věci i věcičky. Nejvíce jí ovšem zaujali vodní dýmky, hlavně ta výrazně modrá. Nikdy vodní dýmku neměla a jen o tom letmo slyšela, že se to kouří v Ofiru. Zaujalo jí to a rozhodně plánovala něco takového do budoucna zkusit, hlavně ale aby se o tom nedozvěděla nejbližší zodpovědná osoba, tedy osoba zodpovědná za Lennu. No rozhodně plánovala projít celou skladní část lodi jenže neměla na to dostatek času. Musela jít sledovat přeci potíže s piráty.

Piráti a Bibiana
"Nebudu to pít!" řekla a podívala se na ní znechuceně, četla, že zaklínačské lektvary jsou pro normální lidi smrtelný, a nechtěla to riskovat i přes to, že byla v těle zaklínače. "Nechci umřít." řekla jí jasně a začala mazat něco co nazvala Falčina krev na meč. Mezitím námořník se kterým před chvílí hrála kostky vytáhl vlajku, pirátskou. "Cože, co?" zarazila se Lenna, ale ostatní členové posádky jen mávali na druhou loď a ta po chvíli odjela pryč. Lenna měla tolik otázek, "Byl to strategický tah anebo loď pluje oficiálně pod pirátskou vlajkou." toť byla záhada, kterou se třeba dozvíme později, jelikož teď byla v takovém šoku, že neměla zrovna moc čas se ptát na takové věci.

[Reginald]

Bart s Paolem

Zrzek byl potěšený zájmem mladé dámy o ptactvo, takže se nerozpakoval jí vše vypovědět, takže to vypadalo, že zvířenu má na palubě na starosti vlastně on. „No, kupujou, vždyť jsou krásný,“ usmál se. „Taky si s nima povídaj a vlastně je berou třeba jako psy nebo kočky, jó, takový ofírský kočky, ty nejsou vůbec chovaný na myši, slečno, ty jsou na ozdobu. Jsou strašně chlupatý a ležej si na ozdobnejch polštářkách jak nějaký paničky z Toussaint!“ Rozohnil se při svém výkladu a zubil se od ucha k uchu. Očividně to bylo něco, co ho vážně bavilo, takže se zatvářil poměrně hrdě, když Bartovi-Lenně otevřel dveře do ptačího paláce. A když spatřil ten údiv a obdiv v očích mladé slečny, pocítil jisté zadostiučinění. Samozřejmě, že by takového ptáka chtěl každý! A protože slečnin zájem neochabl, mohl se s ještě širším úsměvem pustit do dalšího výkladu. „Některý jo, některý ne, některý víc a některý míň. Všichni ale prostě jen vopakujou, co je někdo naučí, takže když si chcete zvedat sebevědomí, prostě toho vopeřence naučíte ‚Jsi hezká, kotě!‘ a von vám to bude tvrdit a vopakovat až do zblbnutí,“ pokrčil rameny. Pak ukázal na bílo-růžového kakadua. „Tenhle bude mluvit málo, ale zase bude krotkej,“ pak ukázal na klec, kde kromě dvou barevných sídlil i modrý papoušek. „Tihle budou dělat bordel, ale naučí se docela dost a rychle. Ten co bude kecat nejvíc, toho tu nemáme, ale já ho chovám. A je strašně drzej, asi po mně.“ Usmál se ještě jednou.
No a pak došlo na výměnu jmen. „Paolo. A na palubě najdete ještě Torbjorna, to je ten velkej drsňák z Ostrovů, pak Brajana, to je ten nerudnej s dýkama a náš kápo se jmenuje Faireh. Moc toho nenakecá, teda ne s náma, protože mluví jen tou divnou hatmatilkou ze Zerrikánie a pak prej snad něco málo nazairsky, ale von se stejně baví jen se svejma sourozencema.“ Pokrčil rameny a pak vysekl poklonu. „Moc mě těší, Berto. Už jsem vám říkal, že máte moc hezký... voči?“

Bibi s Aistanem

Aistana překvapilo to lehké povzdechnutí mladého čaroděje alias Bibiany, ale brzy se v jeho tváři zračilo pochopení. {Zaklínači asi nemají stálé bydliště, což?} Pousmál se a pak se krátce zamyslel. Očividně mu něco vrtalo hlavou tak moc, že se mu na jeho krásném čelíčku prohloubila osamocené vráska. {Je to snad nedostatkem peněz? Protože to by se zařídit dalo...} nadhodil nakonec.
Jejímu dalšímu prohlášení o osudu-sketě moc nerozuměl, takže se ani nepokoušel odhalovat význam, ale rozhodně byl potěšen tím, že se s Bibianou seznámil, ačkoliv se mu tu promenádovala v těle přítulného čaroděje. {I mě to moc těší, zaklínače často nepotkávám.}

Lenna s Torbjornem, mužným skelližanem

Mužný skelližan vypadal potěšeně, když se zaklínačka-nezaklínačka rozhodla, že si s ním partičku kostek dá, vždyť byla kus a on byl jen chlap. „Sázku? Myslím, že mou představivost byste zrovna teď dráždit nechtěla, radši něco navrhněte.“ Možná se bál vyslovit nahlas nějakou troufalou žádost, přeci jen byla zaklínačka a on měl všechny své končetiny rád. Ale usmívala se jako sluníčko, to klidu moc nepomáhalo.

Piráti!

Že je pirátská loď jen tak minula, to nebyla tak úplně pravda, během té chvíle stačilo dojít k malé výměně zboží z lodi na loď pěkným zhoupnutím provazů a Aistan s cizím kapitánem si cvakli i bílého rumu. Teprve pak mohlo dojít na zvídavé otázky, kterým se Aistan ani nedivil. Vyvstaly už během jeho komunikace s druhou lodí, ale celá posádka očividně měla za to, že na taková podezření z nekalosti místních obchodníků by měl odpovídat obchodník sám. Takže zatímco posádka rabovala bednu, kterou Aistan směnil za jinou bednu, pro něj nevýznamnou, otočil se jejich průvodce k tazatelům a jejich nechápavým pohledům. Tedy, Bibiana v těle Barta se tvářila dost chápavě, takže jí Aistan věnoval úsměv jako první. {Lepší být připraven než později litovat,} pokrčil rameny a pak pohled přesunul k Bartovi-Lenně. „Hodně. Obchodujeme se vším, co nám osud přivane do cesty.“ Prohlásil s jiskrou v oku a úsměvem na rtech. „A třeba bedna drahých, těžkých látek z Toussaint je opravdu výhra.“ Poukázal k bedně, kterou už jeho posádka snášela do podpalubí. „Jděte se prospat, v noci nás čeká příznivý vítr, zítra k večeru bychom mohli být na místě, pokud se nás štěstěna bude držet.“ Že je ostrov s jeskyní chráněn zákeřnými útesy a sklaními výčnělky schovanými pod hladinou, tím je teď trápit nechtěl. A hlavně je chtěl ušetřit pohledu na trosky lodi, kterou po sobě ta druhá pirátská banda zanechala přesně tím směrem, kterým oni mířili.

Pokud někdo chtěl během večera vykecávat s posádkou, mohl. Nikdo se rozhovoru nebránil ani po té, co mohli mít ti tři pochybnosti o jejich morálce a čestnosti. Kdo by následoval Paola, mohl by zjistit, že jen co byla druhá loď z dohledu, sundal vlajku černé barvy a uložil ji do truhlice, kde se nacházela spousta vlajek nejrůznějších zemí. Torbjorn se opět oddával sladkému nicnedělání v přítomnosti vodní dýmky a Brajan seděl na zádi a tvářil se značně nespokojeně. Aistan cosi řešil společně s kapitánem a jeho drahá sestra vysedávala před dveřmi do kajut a vykládala karty drakvíkomu.

[Bartimeus]

Paolo a jeho ptáci

Bartimeus sice projevoval o ptáky upřímný zájem, ale to nemuselo nutně znamenat, že by o papoušcích chtěl poslouchat hodinové výklady. Nicméně ani přesto zrzka nezarážel v rozletu, naopak se usmíval a přikyvoval na jeho slova. Vždyť to ten námořník všechno vyprávěl s takovým zápalem! Očividně měl radost, že je někdo ochotný mu naslouchat. Bartovi ten úsměv na rtech vykvetl tak nějak samovolně. „Jsou krásní, to ano,“ přitakal, načež se při zmínce o kočkách zatvářil skoro rozněžněle. „Já vím, mám kočky moc rád...a. Ráda,“ vypadlo z něj, přičemž se mu málem zastavilo srdce, když se tak hloupě prořekl – ale rychle se to pokusil zamaskovat zakašláním.
„Já bych tedy papouška věty jako 'Jsi hezká, kotě!' fakt neučila,“ zakroutil Bartimeus hlavou, přišlo mu to uhozené a trapné. Když si někdo tímhle způsobem potřeboval navyšovat sebevědomí, byl to asi pěkný idiot. Navíc, on o sobě přece dobře věděl, že je hezký... tedy, když byl ve svém těle – v tomhle se nijak zářně fakt necítil, i když měl prsa.
„A ukážete mi toho vašeho ptáka?“ zeptal se čaroděj zvědavě, než mu došlo, že ta věta vyznívá dost dvojsmyslně – pak totiž zrudl jako rajče. „Toho mluvícího, toho, co chováte,“ vyhrkl hned, aby bylo jasné, jak to myslel. „Jestli ho tu tedy máte...,“ dodal, což ovšem nebylo moc pravděpodobné. Ale vidět a slyšet by ho určitě chtěl!
Když pak Paolo představil nejen sebe, ale i posádku, Bart přikývl a zatvářil se vděčně. „Díky za informace, snad si ta jména zapamatuju... dělá mi to problémy,“ přiznal, protože na jména měl pamatováka naprosto příšerného. Ale byl si jistý, že zrovna to zrzkovo si pamatovat bude, velmi dobře.
Chválení očí způsobilo, že Bartovi poskočilo srdce. Paradoxní bylo, že ty oči, ani to srdce, nebyly jeho, ale čert to vem... Proč nevyužít situace, neudělat z toho prokletí něco příjemného? „Děkuju, Paolo,“ zavrněl s laškovným úsměvem na rtech a snad ještě laškovnějšími jiskrami v očích. U všech jisker Barte, co to děláš... Jenže na Paolovi zkrátka bylo něco, čemu se jen velmi špatně odolávalo, navíc v tomhle ženském těle se splašenými hormony. Navíc se ti nekoukal do očí, ale na prsa, prasák! Měl bys mu dát facku!
„Vy taky nejste k zahození,“ broukl po chvilce, udělal krůček k zrzavému námořníkovi a upřel na něj pohled, tolik k fackování. Jak se, krucinál, balí chlapi? Bart s tím doposud neměl prakticky žádné zkušenosti. A navíc tu pořád byl ten zádrhel s výměnou těl, i když ten mu teď spíš hrál do karet... „Budete mít večer hodně práce, Paolo?“ rozhodl se na to jít trochu oklikou, chytře, aby z toho případně šlo vycouvat, i když on to neměl v plánu. „Víte, napadlo mě, že bychom třeba spolu mohli ochutnat nějaká dobrá vína, o těch bych vám zase zvládla popovídat já...,“ u vás v kajutě, ideálně. Zatímco mluvil, položil Bart něžnou dívčí ručku námořníkovi na hruď, laškovně ho poškrabal nehtíkem, a pak... pak se zase odtáhl.
Široce se zazubil, tedy za předpokladu, že nebyl odmítnut, a poté se s provokativním úculem a za ještě provokativnějšího vlnění boků rozhodl vrátit zpátky na palubu.

Paluba a piráti

Tam naštěstí nedošlo k žádnému střetu s piráty, jak se obávali, ale odehrálo se tam něco zajímavějšího, co Bartimeus úplně nechápal, protože s takovým fungováním světa se ještě nesetkal.
Ale chápat to začal alespoň trochu po tom, co řekl Aistan. A navíc se mu nebezpečně rozzářila očička. „Mohl bych se na ty látky podívat?“ zaškemral tak prosebně, až to možná nebylo zdrávo. Jenže Bart a hadry, to byla kapitola sama ze sebe. Navíc barevné látky z Toussaint! Závan domova!

Večer

Pokyn k tomu, ať se jdou prospat, sice zaznamenal, ale spát se mu zatím nechtělo... noc byla mladá a on měl jiné plány. Víno, příjemná společnost, ještě příjemnější zážitky, ehm. Bart přikývl, po očku zkontroloval, co asi tak mají v plánu ostatní a doufal, že Bibiana se taky s někým nevychrápe, když měla oblečené jeho tělo, a pak zamířil vyhledat Paola.
Snad na něj někde narazil, a pokud ne, jednoduše se snad někoho zeptal, kde má kajutu. Nenuceně a bez zájmu, protože nepotřeboval vypadat jako roztoužený jelen v říji, i když jeho otázka sama o sobě zřejmě mohla vyvolat jisté představy a vtipy na adresu jeho i Paola, že.

[Bibiana]

Aistan

{Jsme takoví tuláci po hvězdách.} Bibi se zablýsklo v Bartových očích. Peníze, že nejsou problém? {To jsou velká slova,} pousmála se poťouchle, {na to, aby došla snadno naplnění.}
{Ale, nebudu vás z ničeho předem podezírat. Inu, děkuji za důležitou informaci. Stejně jako budu vděčná za odhalení možnosti vás na dalekém severu kontaktovat. Až by nastala vhodná doba.}
{Či snad mám vyčkávat, jestli vy si najdete mne?} Povytáhla šibalsky obočíčko a být v době Batmanovské, určitě by dodala i něco o přivolávacím znamení vyvěšeném na noční obloze.

Piráti

"Ne příprava, umřeš!" vybafla na Lennu odmítající se napít. "Tělo zvládne," zakabonila obočí vážností. "Jestli ty smrt, já smrt tvé tělo," zavyhrožovala, ale vzhledem k tomu, jak nepříjemně se jí opět zhoupl žaludek, dost ve svém donucování polevila. Vykulila tedy v nápince jinak jiskrou oplývající oči a raději se pohledem zapřela na relativně pevný bod, tedy přibližující se velkou, pirátskou loď. Alespoň, že s mečem uposlechla. Byť to byly plané přípravy.

***

{Těžko věřit, že by u vás kdy nastala ta druhá varianta,} dále oplácela šibalský úsměv a konečně došla uvolnění z nabyté napjatosti ohledně možného střetu. Na truhlici s drahými látkami mlsně zašilhala, avšak potěšení s prohrabání přenechala Bartovi. Beztak jí čeká lepší odměna, celé šaty! Tak nač se dráždit látkami, kterým beztak nebude moci říkat pane.
Proto se opřela o zábradlí a zadívala se dál. A musela se uchechtnout. To je rozbitá truhla, co to támhle plove? Ještěže měl Aistan své vlastní manévry, jak neskončit stejně.

Večer, ale žádný Máj!

Lenna sice tvrdila, že-není-žádná-děvka, jenže, věřit se dá pouze a jedině sobě. Proto se BartyBina rozhodně nepoddala úlevnému spánku, který by jí třeba dokázal odpomoci od přetrvávající mořské nemoci. Nedokázala by klidně usnout, protože by jí hlavou stejně probíhaly scénáře jeden hanbatější, než druhý, co kde kdo vyvádí s jejím tělem!
Za dne se ubezpečuje o cudnosti jednodušeji, ale jakmile zaplanou první louče, voda tiše a melodicky šplouchá, je vidět na hvězdy a všude do voní mužskými feromony, obzvláště od chlapisek vzezření drsnějšího, než šmirglpapír, to se pak slovům dostojuje velice zatěžko.
Proto se BartyBina rozhodla nenápadně hlídkovat. A všimla si do karet zabrané Chin.
{Koukám, že máte neustále napilno,} zaculila se na čarodějku pokud možno nenuceně a přitáhla si vlastní bednu coby sedátko. {Jak se ten dar vlastně ovládá?} Zeptala se, zatímco se Chin dívala pod ručky, které hbitě míchaly paklíkem vykládačských karet. Na mysli měla nejen um věštecký, nýbrž se otřela i o ovládnutí Moci, kterou nyní disponovala. A nezkusit si alespoň nějaké malé kouzlíčko, než se zase vrátí zpět do svého těla, by byla vyloženě promarněná příležitost.

[Lenna]

Torbjorn

Lenna se na odpověď, že by ho neměla dráždit jen zasmála. Pak se sice rychle koukla kolem jestli někde nestojí majitelka těla a Bart v jedné osobě, ale jelikož na palubě byl klid a neviděla mohla si dovolit zalaškovat trochu víc. "A tak já bych to stejnak radši nechala na vás. Přeci jen určitě máte určitě něco zajímavého co vsadit do hry ne?" řekla a zasmála se. Poté si na chvíli sedla k němu a mrkla na něj. "Jmenuji se Lenna a tvoje jméno?" koukala na něj se šibalským úsměvem a čekala co na ní vymyslí, za sázky. Život je přeci jen hra a ona chce vyhrávat a vyhrát se dá jen pomocí risku ne? No a kdyby se jí něco náhodou nelíbilo tak pohrozí těma úžasnýma kočičíma očima, který současně má, třeba jí to pomůže.

Bibi &Piráti
Bibiana naléhala a tak do sebe kopla ten hnusnej zaklínačskej elixír a doufala, že jí to nezabije a nebo něco horšího. "UHGHU! Tfuj!" zakřenila se falešná zaklínačka Lenna "Co je to kurva za humáč?" zeptala se a ještě furt se jí motala hlava z obsahu tý lahvičky, no vypadalo to, že jí to asi nezabije takže jí to asi posílilo. To co se událo poté jí sice uklidnilo, že s nikým nemuseli bojovat, ale zase jí znepokojili ty vlajky, aby z toho nebyli nějaké problémy. No snad vše bude v pořádku, přeci jen nebyla vhodná doba, aby se někdo zajal za používání špatné vlajky. No po útoku žádné plány neměla, ale spát se jí nechtělo a tak čekala co se jí zamane, třeba nakonec skončí zas v nějaké partičce hráčů?