QUEST - Hledači pokladů - D

[Quitana]

Cantar se opravdu znechuceně ušklíbne nad jejími manýry, ale proti gustu... "Na tomhle místě mě už nic nepřekvapuje," odtuší Corel. "Je mi jedno, odkud berou Moc, jen mi zjistěte, jak se odsud dostat. Mám toho tady plné zuby," ucedí a jde se posadit na chladný kámen o vedlejší stěnu. Nehne ani malíčkem, aby jim pomohla.
"Umm." Arthur polkne. Tohle ho nenapadlo. Ale ano, on tady bude tou nejčistší duší, jaká se dá najít. Zapotácí se, když do něj zaklínačka drcne. Nenapadlo ho, že by mohl být klíčem a to vymyšlené heslo... Cantara to pobaví, ale mírně zabručí, když se podívá i jeho směrem. Založí si ruce na hrudi. Co si to o něm jako myslí? Určitě je taky nevinný. Jen ne až TAK nevinný.
Oproti správnému skládání rukou do znamení ji alespoň ty smysly nezklamou. Na stěně objeví mírný záblesk, jaký na stěnu v temné místnosti nepatří. Vypadá to jako iluze, jenže... co je za ní? Kdyby tamtudy prostrčila ruku, iluze by se začala vlnit jako jiná realita a odhalila další sošku s nápisem. Arthur je hned poblíž, aby popřípadě nápis opět přečetl.

Heslo poutníče, najdeš v sobě, není třeba hledat daleko.

Chvíle zamyšlení. Arthur teď vypadá o dost chytřejší, než by se na první pohled zdálo. Proč se z něj jen nestal badatel. Měl by jednodušší život. Hledat v sobě, hledat v sobě... Co by měla čistá duše hledat v sobě? A co má být přesně tou čistotou? Na jednu stranu to nedává smysl. Na tu druhou... "Moc nad tím přemýšlíme." No, on nad tím hlavně moc přemýšlí, že. Ale to není ten důvod, proč by to říkal. ~Čistá duše.~ Vysloví ta slova lehce zmateně, není si tím totiž moc jistý. Nerad by spustil nějakou past a opět je uvrhl do temnot. Toplhen stačil. Taky se mírně přikrčí, co kdyby náhodou chtělo něco padat nebo na něj vybafnout či tak něco.
Chvíli se ale neděje vůbec nic. Až o pár vteřin a několik ťuknutí srdce světla na mžik zhasnou a začnou se rozsvicet postupně jedna za druhou, jistě ve správném pořadí. Pak stačí už jen páčky potahat ve stejném pořadí a místo sošky mezi průchody se objeví portál zahalen další iluzí, tentokrát spuštěný a ochotný je vzít na další místo. "Ty seš jednička!" zazáří Cantar směrem k Arthurovi. To je snad poprvé co řekne něco tak hezkého Arthurovi.
Tím místem se opět stane další temná místnost, osvětlená pochodněmi. Přímo před skupinou jsou schody níže, polámané, staré a nazelenalé díky plísni. Určitě tady dlouho nikdo nebyl, to je vidět. Po sestupu níže je obestoupí vysoká místnost, beze stropu, jak to tak vypadá a jeden velký průchod jako by do další místnosti. Není to ale jen tak, projít skrz. Uprostřed cesty je totiž zkamenělá socha - nebo snad bytost? - také dosti polámaná zubem časem, obroušená na různých místech, kde by to jeden nečekal. Vypadá jako člověk, ale díky kamenným výčnělkům a celkovému vzezření je jasné, že tohle člověk není a ani nikdy nebyl. Má asi dva metry. Zatím ale vypadá nečinně.
To se však změní, když Cantar vykročí kupředu jako první a šlápne na kanmenný kvádr, který cvakne, jakmile z něj spustí nohu. Nebyl vůbec vidět a to je přesně jeho účel. Past. "Hups," uchechtne se nesměle, ale hned bere do ruky svůj štít, by se případnbě bránil možným nástrahám. A že ho bude potřebovat, protože socha začne ožívat...

[Bibiana]

Elfové si toto místo skutečně vymazlili. Portály, hádanky, monstra a samozřejmě drnkání na psychiku všetečných a domýšlivých dobrodruhů. Zkrátka, past vedle pasti. Bibiana však nepropadala trudomyslnosti, jako to předváděla vcelku nečekaně Corel. Štve mě to tu, ale dostaňte mě vy odsud. Ukázka vskutku příkladného přístupu. Rozdmýchávat ale konflikt mezi sebou by byla ta úplně největší pitomina, takže zaklínačka nechala ženu trucovat, a zaměřila se na Arthura, který se pro teď vyjevil užitečně.

Asi bych ty znamení měla pak někde v klidu a soukromí procvičit. Ušklíbla se nad dalším svým nezdarem a zacvičila si prsty, aby to vypadalo jako rozehnání ztuhlosti kloubů, než že se jí něco nepovedlo. Navíc stála k ostatním zády, takže mohli vidět leda to, jak zevrubně zkoumá stěnu.
A, naštěstí, alespoň ty smysly jí nezradily. Záblesk? Odkud se vzal? Zkoumala stěnu před sebou, jen se jí dotknout.
Což taky vzápětí spáchala. Opatrně. Zlehka, přiložila bříška prstů na kamenný povrch. A ten se zachvěl jako hladila vody.
"Cože?" Nakrčila překvapeně nosánek. A ručkou zatlačila proti. Leč, necítila chladný odpor, nýbrž ruka prošla skrz.
"Falešná zeď," sdělila ostatním, kteří jistě již rozvlněný výjev zaregistrovali.

A Arthur už se přihnal ke čtení dalšího z nápisů. "Tak nepřemýšlej za nás," zazubila se zaklínačka na zadumaného hošíka, jen mu vyrašit pot na čele. Popravdě, osobně se jí moc přemýšlet nechtělo. Nehledě na fakt, že od toho tu ani nebyla. Proto si promnula ztuhlá ramena a začala se líně protahovat a uvolňovat doposud nastřádané napětí ve svalech. Občerstvila se douškem vody, zkontrolovala zbroj, kterak pořád správně sedí a nikde netlačí či nedře, až se sama nakonec usadila a začala ošetřovat ostří stříbrného meče.

Pak však zaklínačku zatahají za ušiska ta dvě slůvka v neznámém jazyce vyřčená, což přitáhne její pozornost, aby pohledem zabloudila k levitujícícm světlům, co se bude dít.
Vyslovil heslo správně? Sevřela pevně čelisti k sobě v onom chvilkovém napětí. Jestli se na ně třeba nezačne bortit strop, nebo se některé z těch uzavřených dveří neotevřou a nevyhrne se na ně tlupa vlkodlaků.
Naštěstí se však nic takového neudálo. Naopak, Arthur vše odhalil správně.
"Šikovnej," pochválila muže zaklínačka spokojeně a vydala se do další části bludiště.

***

"Pohybujte se opatrně..." Pohled zabodnutý do sochy uprostřed místnosti. Očima zabloudila taktéž k chybějícímu stropu. Spadne jim nečekaně nebe na hlavu? Nebo je jen tak vysoko, že na něj nelze dohlédnout skrze výškou vrhaný stín?
"Ale no ták," zhoukla odevzdaně na Cantara. Tohle dobrodružství jí bude stát snad všechny zásoby elixírů a olejů.
A golem se začal pohybovat.

"Odvedu pozornost, vy se snažte dostat na druhou stranu. A najít nějakou jinou cestu, kudy neproleze, pokud tedy neumíte ovládat počasí a přivolat hromy, blesky, co ho sežehnou na prach," navrhla těm třema svůj plán A, protože průchod za golemovo zády se jevil stále dostatečně prostorně, aby se jím monstrum protáhlo.
Blizzard si nechá kolovat tělem, hbitost a rychlost přijde velice vhod při uhýbání těm kamenným pěstem. S třaskavými substancemi nehodlá ale ohrožovat zbytek skupiny a vlastně i samu sebe, když v místnosti není žádná šance se schovat.
Jen čepel si narychlo ošetří olejem, který měla v zásobách spíš pro formu, než že by předpokládala častý střet zrovna s elementály.

Mimo herně:
Síla oleje proti elementálům = +9 k útočné akci
Alchymie (3+1) + Zručnost (2)

Bibiana hodil/a 6d6 a součet kostek je 27:
3, 5, 5, 6, 3, 5

[Quitana]

Ještě, že to Arthura prsklo na tuhle zavalenou část jeskyně, bez něj by se nedostali dál. Jistě by se mohli vrátit zpět skrz mříž, ale i tam by to byl tvrdý souboj, než by mohli vidět světlo světa. Ale bez pokladu. Cítí se hrdě, že alespoň k něčemu tady je. Dodává mu to sebevědomí, aby za všechny přemýšlel a proto dojde na rozřešení problému. Pochválení ho opět lehce pozvedne.
***
Cantar jen protočí očima, když dojde na slova opatrnosti, protože on je přece opatrnost sama. Ale ejhle, není. Šlápnutí na vysunutý kvádr spustí magický mechanismu a tvrdý kámen se začne pomalu drolit a ožívat. Než stačí udělat byť první krok, zaklínačka už dští rozkazy na všechny kolem. Corel si odfrkne nad Cantarovou nemožností, ale i nad tím, jak jim tady rozdává rozkazy někdo, kdo s nimi je teprve chvíli. Oni už mají svou strategii. Nutno ale uznat, že jestli chce být obětní beránek, nikdo nebude mít nic proti. Tedy, kromě Arthura, ale toho nikdo neposlouchá. Takže si všichni vezmou do ruky své zbraně, rozmístí se dál do sebe, aby je golem nemohl sejmout všechny najednou.
Golem mezitím nabírá velikost, zabručí si svou kamennou tváří a pohlédne na nepřítele, jehož vidí rudě. Strážcem tu není jen tak. Jeho hrubá tvrdá síla by uzemnila kde koho. I toho zaklínače. A hned tu je prvotní ukázka. Začne nabírat rychlost a vrhá se střemhlav do zástupu. Ti jsou ale dost rozptýlení, tudíž není těžké se tomu vyhnout. Golem si usmyslí, že se vrhne právě proti zaklínačce, protože je nejblíž. Začne máchat kolem sebe svýma rukama, čímž vytváří tlak vzduchu kolem sebe. Být naražen tímhle kusem kamene, by bylo jako být naražen na kůl. Nepříjemné a tvrdé.

Mimo herně:
Síla (4)

Quitana hodil/a 4d6 a součet kostek je 14:
6, 1, 1, 6

Zbytek skupiny se snaží vyhnout útoku a tlaku, který kolem sebe golem vytváří, čímž se dotanou do presu. Arthur s Corel se vyhnou útoku zcela jednoduše, protože jsou dost daleko od golema, jen Cantar má menší problém a je nucen nastavit štít, by ho monstrum nezabilo pohazovanou rukou ve vzduchu, čímž ho odhodí kus dál. Proletí se o pár metrů dál, ale štít splnil svůj účel a žije. Což je dobré znamení. Problém je ten, že spadne nechutně na záda a zřejmě si narazil žebra. Tlak je tlak. Nevypadá to, že by se chtěl zvednout, ale za to může určitě ten chvilkový otřes mozku a několika vteřinový výpadek mysli.

Mimo herně:
Co se týče útoku, můžeš si hodit na úhyb nebo vymyslet svou vlastní cestu, jak se ho zbavit. Víš, že ráda nechávám volnost, takže prosím ^^

[Bibiana]

Bibi příliš nedocházelo, že to ona je v týhle skupince najatým hostem. Jakožto zaklínačka si jednoduše připadala za životy lidí před monstry zodpovědná. Nedotejkal jí fakt, že i přes nějaký ten karambol v podobě Tolphenovi smrti jsou to přece jen zkušení bojovníci.
Proto nekomentovala kvitování jí navrženého plánu A a prostě se přizpůsobila novému plánu B.
Prostor síně navíc nehrozil tím, že by se vzájemně drcali do zad, jako hned na začátku, pokud si alespoň zběžně budou hlídat periferně své bezprostřední okolí. Sám golem ani neposkytoval prostor pro nějaké další přemítání nad nesmrtelností chrousta. Nyní tu pohybující se hroudu kamene museli udolat. Jakkoliv. Snad jim početní převaha pomůže.
Bibi zaujala postoj, aby z něj okamžitě přešla do lítého boje.

Mimo herně:
Úhyb před útokem tvrdými pěstmi -> bez postihu ztráty kostky
Obratnost (3 + 2) + akrobacie (3)

Světlomila hodil/a 8d6 a součet kostek je 30:
5, 3, 2, 2, 1, 5, 6, 6

"Cantare!" Procedila skrze zaťaté zuby. Golem se k nehybnému muži blížil, jen mu zasadit poslední ránu. Musela jednat. Proto se jala ze zálohy zasypat monstrum seky a body, dokud se opět golemova pozornost nepřesune na ní, aby ostatním poskytla možnost Cantara odvléci pryč.

Mimo herně:
Útok stříbrnou čepelí
Obratnost (3+2) + boj s mečem (2) + olej (+9)

Světlomila hodil/a 7d6+9 a součet kostek je 32:
4, 1, 2, 6, 6, 3, 1

[Quitana]

Golem si cestu razil velmi razantně a nutno uznat, že to mělo úspěch. Částečný. Jednoho nepřítele udolal, ale další zbývali. A mysl golemova má právě přesně tenhle cíl. Do mysli mu byla vštípena jediná myšlenka a tím je chránit to, co se nachází uvnitř oné místnosti.
Skupinka to teď ale přeci nevzdá, když je už tak daleko. Cantar možná na nějakou chvíli odpadl a jistě se mu nebude příliš dobře chodit, je to ale i tak ostřílený válečník, jako Corel. Arthur by se sice tak pojmenovat nedal, má však jiné ctnosti. A právě pro ně je třeba, aby to přežili všichni. Zaklínačka si to uvědomuje velmi jasně. Proto začne ihned jednat a golema zasypávat rychlými ranami svého naleštěného a potřeného meče. Což dá dost prostoru Corel a Arthurovi, aby odtáhli Cantara co nejdál. Co to ale znamená pro lovkyni monster? Golem se proti ní opravdu obrátí. Každý sek ho ale jen rozčiluje čím dál tím víc. A co je horší než rozlícený golem? Snad jen naštvaný zaklínač. Rovnocenní soupeři.

Corel mezitím s Arthurem odtáhli Cantar do blízkosti chráněného tunelu. Corel samo sebou neodolá aby se nepodívala, co se tam skrývá. Chce vidět něco, za co stálo sem jít. Vidí však jen tmu, nic víc. A ke všemu se ta tma hýbe. Voda? Ano, voda. Tudy by se golem jistě za nimi nedostal. Skoro už se chystá k tomu, že se pro onen poklad vydá sama, ale Arthur ji zastaví podržením ruky. "Co to děláš?""Jetsli chcete nadále nasazovat krk, prosím. Ale já to končím. Vezmu si, pro co jsem sem přišla a mizím." Arthur není schopný ji zastavit. Vymaní se mu ze sevření a žbluňkne do vody, než stačí říct cokoliv dalšího. Stejně by jen plýtval slovy. No a co teď? Začne mávat rukama ve vzduchu ve snaze získat si pozornost zaklínačky. Ta se mezitím snaží udržet golema daleko od nich, ale také od svého těla, který po ní neustále máchá kamennýma rukama. Naštěstí je však dost pomalý a lovkyně monster příliš rychlá.
Pokud si jeho mávání všimne a podaří se ji dostat dost blízko alespoň na pár vteřin, aby si poslechla, co ji chce Arthur říct, křikne na ni, že tu je vodní tunel, kudy by mohli utéct. Pak začne propleskávat Cantara, aby se probral. Těžko ho budou táhnout i ve vodě.

[Bibiana]

Úskok stranou, odraz, sek, úskok na zpět, vyhnout se pěstem úkrokem a přikrčením a hned hbitě přejít do útoku. Sek zleva, přikrčit, několik rychlých bodnutí a zase se stáhnout. Byť golemova tvrdá schránka odolávala zaklínačky útokům sveřepě, rozhodně mu olej a stříbrná čepel pohlazení na duši neposkytovaly. Bibi velice pomáhala obratnost s rychlostí, jinak by už dávno skončila jako Cantar, přišpendlená ke zdi nebo zatlučená do země. Takhle se ale poměřovaly v lítém souboji, hrubá síla proti hbitosti lasičky a otravnosti stájové mouchy.
Proto také nakonec Bibianin záměr vyšel a zraněný válečník byl odtažen do bezpečí. Monstrum si pro sebe ale zabíralo výhradní pozornost, takže si zakllínačka až po nějaké době všimla, kterak na ní Arthur zběsile mává rukama.

To se mam vydat za nimi? Šlehla nesouhlasným pohledem po muži. Vždyť tu měla rozdělanou práci, byť golem stále odolával. Stejnak si ale věřila, že by ho dokázala nakonec rozštípat na ozdobný šutr vhodný na obklad domu, jen kdyby Arthur negestikuloval tak naléhavě.
Jestli odtamtud nevede jiná cesta, budou se muset vrátit ve vlastních stopách. Hodnotila zaklínačka možné konce výpravy. A nebo taky ne. To teprve uvidí.

Trochu posmutněla, když se přece jen vzdala udolání oživlé skály a zapsání si jeho jména na svůj pomyslný monster-list, nedalo se však svítit. Postupně se dobrala k ostatním, ačkoliv se zpočátku na vodu zatvářila nedůvěřivě. Skákat po hlavě do vod neznámých se neučili jen zaklínači, ale všichni rozjívení caparti na vesnici.
Corel si ovšem nebrala servítky a vodě vyšla jako první vstříc.
"Mam ti s ním pomoct?" Otočila se spěšně Bibi na Arthura, který se snažil Cantara postavit na nohy.

A ať už rozlámaného muže podpírala, či to nebylo potřeba, vydala se za aktuální vůdkyní jejich tlupy, pryč od rozlíceného golema.

[Quitana]

Chvíli trvá, než propleskávání vlastního druha zabere a Cantar konečně zamrká očima. Právě včas. Huhlá něco ve smyslu, co se to děje a protože adrenalin je ten tam, bolest v žebrech se ozve. Tenhle týpek se ale nenechá zviklat, sebere se na nohy, s golemem skoro za zády, podepírán svými druhy a odvlečen je pod vody, kde se div neutopí, za pomoci však dokáže i s bolestí vplout temnou jeskyní až na konec, popadnout dech a... znovu o něj přijít. Už z podvodního tunelu měl pocit, že má mžitky před očima. Teď si uvědomí, co ty mžitky způsobilo. "Mám ty halucinace jenom já nebo to vidíte i vy?" I mluvení ho bolí, ale neodpustí si byť jedinou sarkastickou, ironickou či humornou poznámku. A znovu je tu ono hvízdnutí, za kterého se Cantar rozkašle s pliváním trocha té krve, která zabarví neposkvrněnou zemi, když dojde na uvědomění si, co před sebou vlastně mají. Je tu skoro všechno, na co si vzpomenete. Zlato, šperky, stříbro i jakési cetky, které sic vypadají, že nejsou užitečné, některé z nich jsou však artefakty, naplněné Mocí a některé i určitými schopnostmi. Stačí si jen vybrat.

Mimo herně:
Za nějaké artefakty hod na smysly a poté jednou kostkou na štěstí.

Golem v předešlé místnosti zuří, avšak když skupinka přijde na způsob, jak se ho zbavit, jako vyslovenou kouzelnou formulkou opět zkamení, pěkně na místě, kde se zastavil.

Ještě jedna věc tu však zůstává nedořešená - kam zmizela Corel? Arthur se po ni shání, asi snad jako jediný. Cantar, zdá se, se rád dívá na blyštivé věcičky, jako pověstný Glum. Naštěstí si u toho nebrouká "moje, jenom moje" a podobné hlody. Ani není tak děsivý. Je to spíš takový ňoumík, co zalehne do pokladů, pár si jich nabere do kapes, štěkajíc do blbců kolem sebe, kdykoliv se dotkne bolestivých žeber. Golem mu tedy dal zabrat.
Corel se přeci jen podaří Arthurovi najít. Jakoby zatuhnutá v čase za blyštivým sklem, není možné se na ni doťukat, v rozmachu své zbraně, jako by před ní byla nějaká potvora, co zemřela jen při pohledu na její výraz. Její chamtivost ji dostala a uvěznila v kleci, ze které není možné se dostat. Vědoucí mysleli snad na vše, když ukrývali tyto poklady. "Fíha, nevím co se to stalo, ale ta mrcha si to občas zasloužila. Nedivím se, že tak skončila."

No a co Tolphen? Na toho by neměli zapomenout. Přec kvůli němu sem hlavně šli. Nenechat tu svého druha, hnít v bordelu a ukousaných končetin a vyžraných vnitřností.
Jeskyně s pokladem, v níž se nacházejí, není příliš obrovská, tedy není těžké přehlédnout jasně zářící krystal, s vyznačenou cestou pro další - jednosměrný - portál, který je dostane ven, na denní světlo, dokonce i dostatečně blízko mrtvého těla, na odnesení. Zvláštní, že je to přeneslo až sem, že? Mříže do jeskyně mají na dosah a nevypadá to, že by Vřešťan byl doma. Naštěstí. Arthur držící Cantara, aby se nezhroutil v bolestech, se jistě Bibi vydala pro tělo do spárů temnot, ve kterých je jako doma, nalezne Tolphenovo tělo a pomůže ho dostat ho z těchto sraček.
Pak už nezbývá než se zorientovat v krajině, najít nějakou cestu či snad samotnou vesničku (bez nutnosti hodu) a odnést tam Cantara k léčiteli.

[Bibiana]

Tak je strhnul proud. Těžko v těchto chvílích pod hladinou vody tvrdit, která varianta je lepší. Zda se dusit či čelit golemovi. Bibiana tedy trpělivě trnula, jestli se v korytu tunelu umelou na oblázky nebo je nakonec tenhle tobogán vyplivne na čivotadárný vzduch. Tu se drcla s Cantarem, tu s Arthurem, aby jí rozvířené vlasy kolem obličeje zaclonily výhled a ona se nechala unášet do neznáma. Ne, že by bylo vidět na délku paže, když všude panovala tma.
Až přece jen byli za kuckání a chrchlání vyplaveni na suchou zem. Bibi vykašlala pěknou dávku slin a voda v ní cerčela jako z vodopádu. Na prvotní dojem toto místo vypadalo bezpečně. Zhluboka si oddechla. Než zase zaslechla Cantarovo hvízdnutí. Proč zrovna já? Posteskla si v duchu a vyloženě nuceně otevřela oči.
"Páni," vydechla samým překvapením. Tentokrát totiž Cantarův hlas nezvěstoval žádnou zkázu! "Jestli se mi to zdá, tak mě ještě chvíli nebuďte," přistoupila k obě mužům omámeně.
Zlato, poklady, drahokamy, šperky. Opět se octla v sedmém nebi. Velice dobře chápala, co na těch pokladech draci mají.
Celá zpomalená tím kocháním se přistoupila ke kupce zlatých mincí a jednu opatrně zvedla. Zadívala se na vyleštěnou, zlatou plošku a kousla do ní.
"Je to pravé," zasmála se poprvé zcela uvolněně.

Mimo herně:
Hod na smysly (2)

Bibiana hodil/a 2d6 a součet kostek je 7:
6, 1

Hod na štěstí (1)

Bibiana hodil/a 1d6 a součet kostek je 3:
3

"To tu bude jako zkamenělá na věky?" Zhodnotila Corelin stav Bibi zaujatě a na průhlednou stěnu dýchal, jestli se na ní vysráží obláček mlhy. Do nějž pak nakreslila úsměv. Ne snad ze škodolibosti, prostě jen tak. Právě jí to napadlo.

Další portál je zanesl zpět, odkud sem přivandrovali a ještě Tolphenovi ostatky z té jámy pekelné odnesli.
"Nelíbí se mi, že tam to monstrum zůstalo," zahučela zaklínačka nespokojeně, když opouštěli jeskyni. No, pokud začne lidem jo škodit, mohou si jí najmout.
Ale takhle, takhle byla spokojená s tím, co si z elfského pokladu mohla odnést. A ztráta jednoho člena skupinky? To jsou velice dobré statistiky.
Jen co se octili ve veničce, svěřila pomláceného Cantara do péče povolanějších, ale neodpustila si se místních optat: "Co ti druzí? Kde jsou?" Měla samozřejmě na mysli Dereka s Arleem a Calwen.

[Quitana]

"Neboj se, já nebudu ten, kdo by tě budil," hrkne směrem k Bibi a už se žene pro své pokládky. Všichni si mohli přijít na své, jen Arthur se nedíval po pokladech, ale po Corel. Tu sice našel, ale nic moc si z toho nevzal. S pootevřenou pusou a zděšením nebyl schopný ani zaklínačce odpovědět. Rozhodně si pro svůj osud přišla sama. Mohla jít s nimi, mohli si vzájemně pomoci, zároveň se mohli vyhnout oněm pastem. Cantar by teď jistě žádnou v tomhle stavu nespustil. Stalo se však toto a nikdo s tím nic nemohl udělat.
Každopádně zaklínačka si mohla povšimnout nejen pravých zlatých mincí, ale také přesně oněch tajemných artefaktů, sálajících něčím víc, než jen svou obyčejností a krásou. A poštěstilo se jí najít něco, co potěšilo její oko. Mýty o čtyřlístku a jeho vlastnostech jsou známé snad všem. Není tedy žádným divem, že její očko padne zrovna na tento předmět, ze které je cítit jasně a čistě Moc Vědoucích, jež artefakt naplnili štěstím pro toho, jenž ho bude nosit.

Cesta zpět už byla poměrně hračka, jen toho Cantara musel pořád hlídat, i jejich záda, kdyby příšera chtěla zavítat zpět do svého brlohu. Zaklínačce to nedá spát, ale zbytek skupiny se ji snažil přesvědčit, že teď není vhodná doba, že se sem může později vrátit, pokud najdou tedy odtud cestu pryč, aniž by je po
cestě něco sežralo nebo napadlo. Mohli být na jakékoliv straně tohoto místa a zorientovat se chvíli trvalo.

A co se týče druhé části skupiny, Derek už byl ve vesnici, do jaké se dostali i oni, čekal tam na ně a doufal, že se vrátí. Věřil v to. Čaroděj s elfkou už byli dávno pryč. Když je to zavalilo, nebylo kam jinam, než jít zpátky jeskyní. Jinou cestu nenašli, proto to ti dva vzdali a Derek mohl jen doufat, že jeho hledači to zvládli. No a zvládli. Hlavně díky zaklínačce, díky čemuž ji Derek vyjádřil své díky. Bohužel však pro ni neměl nic, co by jí dal, spoléhal se totiž na to, že dobrodruzi si vezmou cennosti z nalezeného pokladu. Tedy, zaklínačce musí stačit to, co si sama odnesla. Avšak slova hřejivých díků za pomoc jeho skupině taky nejsou tak docela k zahození, sic pro zaklínače většinou bezcenné. Tak či tak to dopadlo, skoro, dobře. O Corelině povaze Derek věděl a že se jednou něco takového stane, ho už napadlo. I když se jí snažil krotit, stejně si vždycky jela svou a bylo jasné, že na to brzy doplatí. Přesto pro ni prohodil pár slov modlitby a doufal v její rychlý a bezbolestný přechod na druhou stranu řeky.
Poté už se všichni rozloučili a šli si každý svou cestou aneb Cantar si musel chvíli poležet, než se bude moci vydat na další výpravu.

ENDE