QUEST: Na koňském hřbetě ujedu i světa kraj! - D

[Osskar]

Protože se Osskar po většinu času soustředil na trasu a snažil se nic nezanedbat a nepřehlédnout, jak plyne čas kolem něj, to vnímat opravdu nestíhal. O to více byl překvapený, když se konečně dostali ven z lesa a jemu se zazdálo, že je poněkud šero - to už se snad stmívalo? Osskar zaklonil hlavu, aby se podíval na oblohu, a zamyšleně nakrčil čelo. Nespokojeně se ušklíbl, když vzápětí zahlédl těžká mračna nepochybně hrozící slušným lijákem, a z představy, že by se měl znovu nedobrovolně namočit, mu zrovna do zpěvu nebylo. Ač nebyl první den nikterak šíleně náročný v tom smyslu, že by si sáhl na dno svých sil, unavený byl a už se těšil, až aspoň na pár hodin složí hlavu, i kdyby jen na tvrdou zem, a dopřeje odpočinku svému velectěnému pozadí, které to odnášelo ze všeho nejvíc. A Sněh zajisté také uvítá trochu obroka a odpočinku.
Trasa se vinula do kopce, asi aby toho v podvečer neměli málo, a Osskar koně donutil jet krokem - čtyřnohý přítel ani neprotestoval, však toho za uplynulý den ujeli dost a ani jindy energický bělouš už se nehnal zběsile dopředu. Osskar koně vedl pomalu a opatrně, protože si byl dobře vědom toho, jak může být kamenitá stezka zrádná, a když jednou koníkovi sjela noha po kluzkém kameni, nespokojeně zasykl. Naštěstí ale nedošlo k žádnému zranění, a tak Osskar nakonec dovedl koně až na kopec, hezky pomalu, ale jistě.
Jaká úleva to byla, když zjistil, že se tu zřejmě nachází provizorní tábor poskytující možnost odpočinku a nějakého toho občerstvení nejen pro jezdce, ale i pro koně. Osskar si až teď uvědomil, jak šílený hlad má. Když se rozhlédl kolem, různě daleko spatřil i ostatní jezdce - kteří mu byli celkem ukradení, až na Sophii... a tak trochu Lennu. Ale žila, snad byla v pořádku, a Osskarovi ze srdce spadl ten největší kámen, který ho tížil celý den.

Nezrychlil ani po zjištění, že je kousek odtud čeká odpočinek, ale k provizorní bráně s označením Cíl dojel hezky pomalu, avšak poměrně sebejistě. A jakmile mohl, jakmile (a jestli) se ocitli v cíli, s úlevným zaskučením seskočil ze sedla a jal se protahovat celé ztuhlé tělo.

Mimo herně:
Jezdectví 2

Osskar hodil/a 2d6 a součet kostek je 4:
3, 1

[Scott]

Strom. Strom. Strom. Všude samý strom. Asi nic divného uprostřed hlubokého hvozdu. Pravdou bylo, že Piště se tu moc nelíbilo. Byla zvyklá spíše na volná prostranství a na protahování se mezi některými stromy byla prostě moc mohutná, takže často museli hledat jinou a většinou i delší cestu. Bylo to ale lepší, než ji někde odřít do krve nebo jí zlámat nohy. To by Scott nikdy nedopustil. Ostatně co je rytíř bez svého koně? A navíc ji má prostě rád.
Takže sebe ani ji do ničeho netlačil a bylo jen dobře, že neví, jak si vedou či nevedou ostatní, protože pocit hrozící porážky by jej pravděpodobně tlačil k dělání hloupostí. Takhle celkem bez okolků zastavil i pro to, aby si klisna něco zakousla a napojila se, zatímco sám do sebe futroval zabalenou svačinu. A i tak z lesa vyjeli snad v dobrém čase.
I když je tedy nečekalo nic hezkého. Asi se blížila pořádná buřina, což ani jednoho nijak neděsilo, ale příjemné to vědomí také nebylo. Tehdy samotná kobyla zabrala, jako by toužila být včas pod střechou a on ji nechal. Akorát v rizikovějších pasážích ji občas trochu usměrnil. Nebyla ale žádná křepčivá mladice, aby vyváděla pitominy, takže to ani moc nepotřebovala. Vlastně měl dojem, že by ten závod na výbornou odjela i bez něj.
Když dorazili do cíle, sám pro sebe se musel usmát, protože se mu nuznost dnešního zázemí zamlouvala více, než luxus na startu. Trochu mu to připomínalo časy minulé a cítil se celkem jako doma. Zároveň si k němu ale našla cestu i špetka melancholie…

Mimo herně:

Zenn hodil/a 2d6 a součet kostek je 5:
2, 3

[Valdur]

Krušné začátky závodníka amatéra část pátá: Na dosah ruky

Stále se řídil dle rad velmi povedené mapy a snažil se držet dobré tempo, i když v tom tohle zeleném trochu temném lese to šlo dost obtížně. Naštěstí už se mapa alespoň trochu blížila skutečnosti a tak jízda byla daleko příjemnější, než na začátku, kdy si dokola říkal, že toho tvůrce je zabít fakt málo. Ale na druhou stranu si vyzkoušel jízdu na koni a už mu to pomalu i šlo, ba dokonce měl menší pocit, že se se svým Havranem i docela za tu dobu skamarádili, protože už ho občas i dokázal poslouchat, což bylo víc než dobře.
Vyjel ven z toho proklatého bludiště a oddechl si. To nejhorší měl za sebou, i když poté, co se podíval nahoru měl takový pocit, že ho ještě něco dokáže po dnešku překvapit. Bylo celkem příšeří a nevěděl, jestli je to díky mrakům a nebo že je pomalu tma. Každopádně už tak nějak věděl, že je se blíží ke konci, jelikož jakmile vyjel z lesu, podíval se naposledy na mapu a viděl, že už je to skoro jen rovná cesta a nic už by se pokazit nemuselo. Ale nemohlo to být úplně jednoduché, protože povrch, po kterém jel byl strašný. Stačil jeden špatný pohyb a byl na zemi. Popojel nějaký ten kus cesty trochu klusem. Což se mu jednou málem vymstilo, protože dorazil na místo, kde to bylo trochu z kopečka a jelikož terén byl jaký byl, málem se jeho kůň neudržel, zařehtal a málem uklouzl. Naštěstí to stačil nějakým záhadným způsobem vybrat a pokračoval v cestě dál blíže k cíli. A pak viděl tam v dáli uviděl cíl. Jel k němu klusem, protože sprint si v tuhle chvíli nemohl dovolit, jelikož to bylo příliš velké riziko. V dálce také viděl něco, co vypadalo jako ubytování pro jezdce. Na jeho vkus to byl až velký luxus, byl zvyklý spát někde na zemi na ulici a jeho záda si trochu přivykla tvrdší zemi. Poté, co dorazil do cíle, sesedl pomalu z koně, pohladil svého koně po tváři a řekl mu: "Zvládli jsem to kamaráde, jsem na tebe hrdý." Pak se jen uklidnil někde do ústraní a počkal na to, co se bude dít dále.

Mimo herně:
Jezdectví (2)

Valdur hodil/a 2d6 a součet kostek je 4:
3, 1

[Lenna]

Lenna upřímně nečekala, že jí cesta zabere kolik času, vlastně celý den, ale je pravda, že v tom velice krásném lesíku s ještě hezčím potůčkem, čas utíkal asi úplně jinak, než před tím než se do něj dostala. Sice byla unavená, ale stále měla vidinu cíle, do kterého snad nedojede jako úplně poslední, navíc chtěla dojet dobře kvůli Manchengovy, to on si to zasloužil, však dnes předvedl opravdu krásný výkon, při brodění koho blbého potoka.
Poté co byla chvilku venku z toho lesa, promnula si oči, zda se jí to šero zdá nebo ne. Cíl dnešního dne byl již na dosah a Lenna by nejraději uvedla koníka do sprintu a dojela tam se vší grácií, ale jak ona tak Manchengo toho měli a navíc cesta také nebyla úplně ideální, "V klidu kamaráde, nepospíchej. Jsme oba unaveni, prostě tam v klidu dojedeme ano?" zpomalila koníka, párkrát ho pohladila a pošeptala mu do ouška tato slova, kterým nejspíše nerozuměl, ale na zpomalení zareagoval mírným zařehtáním. Cesta vedla do kopce, což byl vlastně další důvod proč nejeli zrovna závratně rychle, bylo by nepříjemné, aby si Manchengo něco způsobil kvůli závodu, který si spolu chtěli jen užít a na pořadí, jim až tak moc nezáleželo. Poté co se přiblížili, k cílové čáře Lenna si všimla, že toto spací stanoviště je od toho startovního chudší, ale nějak jí to nevadilo, jelikož jediné co jí najímalo je voda a spánek. Voda z toho důvodu, že oba již pár hodin nepili a spánek byl také jejich společná věc, kterou chtěli.

Mimo herně:
Jezdectví 1

Josef Jullien hodil/a 1d6 a součet kostek je 6:
6

[Sophie]

Šrámy, škrábance, natrhnutý rukáv a slzy, to všechno si Sophie statečně odnesla z lesa, jehož konec ale neznamenal louky prosvícené slunečními paprsky. Zatímco se prala s houštinami statečněji než hrdý princ v zámku zakleté, spanilé a hlavně prokleté princezny, na krajinu se sneslo šero. Ani jí nepřišlo, že už uplynul celý den, ale čas byl proměnlivý jako lesní říčka. Někdy ubíhal rychleji, někdy pomaleji, nu dnes to vzal snad skrz vodopády rovnou k soumraku.
A nejen soumrak byl na vině, co se tmy týkalo, to šedivá mračna zakrývala oblohu a hrozila koncem světa, takže Sophie unaveného koně pobídla k rychlejšímu tempu, což nebylo uplně nejlepší. Kluzké kameny a zrádný povrch cesty koně donutily zase zpomalit, jinak by si zlámal na uvolněných šutrech štíhlé nožky, nicméně Sophie byla už tak unavená, že neměla sílu Joepa přemlouvat, aby i přes tu nepřízeň matky přírody zrychlil tempo.
Když zvedla hlavu, otřela poslední slzy, všimla si i ostatních, jak se stejně nepříjemným terénem blíží k dnešnímu cíli. Byla to úleva, i když ne veliká. Sophie vypadala zničeně, pošramoceně a navíc jí slzavé cestičky vykreslily brázdy ve špíně cest, co se jí usadila na tváři.

Mimo herně:
Jezdectví 2

Sophie hodil/a 2d6 a součet kostek je 6:
1, 5

[Angus Willtommen]

Když se bard s Bardem konečně vymotali z houštin, Angus si z radosti začal prozpěvovat. Ne však na dlouho, protože chtěl využít toho, že před sebou konečně měli volný prostor a koníka pobídl. Brzy si však všimnul, že terén není tak příznivý a stejně tak počasí. Mraky dělaly velké bububu a Angus se v duchu modlil, ať je v cíli dřív, než se slejvák spustí. Promočená košile? Kapky deště padající na holou kůži na hlavě? To přeci nechtěl! A vůbec, měl si vzít kapucu!

Terén sice působil lépe, ale byl zrádný. Kulíšek tedy koníka raději zpomalil, aby nepřišel k úhoně. Snažil se balancovat mezi rychlostí a bezpečností a předvídat, kam není vhodné koníka vést. Brzy dokonce spatřil siluety jiných jezdců a pokud mu to situace dovolila, tak dokonce zamával. A to už koník hezky funěl. "Hejá, Barde! Už tam budem!" pobízel hnědáčka. A když měli cíl konečně na dohled, trochu si zazoufal. "Dneska se asi nevyspíme v peřinkách," zažertoval ke koníkovi, kterému míra luxusu v tábořišti stejně byla úplně jedno. Nemohl se dočkat akorát tak žrádla, vody a zaslouženého odpočinku.

Mimo herně:
Jezdectví (2)

Irviel hodil/a 2d6 a součet kostek je 8:
6, 2

[Bibiana]

Oblaka se kabonila, avšak zatím pouze hrozila prudkou srážkou. Možná se jim zželelo upachtěných závodníků, kteří zdolávali kamenitý svah, jenž se zlověstně drolil pod kopyty koní. Chladno však bylo po opadnutí hladinky adrenalinu nastřádaného za celý závodní den citelné. Jen se zavrtat do přikrývek. Napřed ale museli účastníci protnout cílovou pásku, odebrat se na zdravotní prohlídku a zúčastnit se vyhlášení průběžných prvních tří prvního dne, než jim byl poskytnutý rozchod dle vlastního uvážení.

Těsně za slavobránou hlásající konec dnešní vyjížďky stál hlouček lidí. Těch nejdůležitějších, v jejichž středu stál šlechtický pár pořadatelů. Pan Almandi každému závodníkovi pokynul hlavou, zatímco paní Acháta každému věnovala úsměv. Ostatní přihlížející se dopouštěli většího humbuku, podle toho, jak komu vycházely sázky. Tak jako tak se ale každý závodník dočkal upřímného zajásání, že závod nevzdal.

***

Jako první projel cílem úspěšně muž v černém, tedy Valdur, na svém vraníkovi; jakoby jim temná oblaka dodala sílu všechny v cílové rovince předehnat. V závěsu za ním se přihnal statný Scott na své věrné Piště, jemuž konečně paní de Travinatis opětovala pohled, jímž jí počastoval na startu. Nesetrvávala však na něm ani o chlup déle, než-li na ostatních, přesto se právě v tomto pohledu zrcadlilo cosi významnějšího.
"Angus!" Přetnul onu významně prchavou chvilku dívčí křik, který nepatřil nikomu jinému, než-li Zojdě.
A skutečně, jako třetí se v cíli objevil právě zrzavý hošík, na jehož prohlídku se léčitelka opravdu těšila.
Čtvrtý dorazil hrdý Osskar, na nějž se pro změnu decentně culil doprovod překřikujících se šlechticů, kteří už začali mezi sebou přehazovat různý obnos mincí, dle toho, kdo jak v sázkách dopadl.
A byť se jako předposlední a poslední do cíle dobraly právě Sophinka s Lennou, o nic menší ovace nesklidily. Ba naopak, právě ženské osazenstvo je velice hlasitě přivítalo. Že by jejich přítomnost a dokonce úspěšnost bortily zažité stereotypy, že tento závod po fyzické i psychické stránce dokážou zvládnout pouze muži?

Na zdlouhavé filozofování ale rozhodně nebyl čas. Jen co totiž všichni bez větší úhony sesedli ze sedel, začalo kolečko ohledně ošetřování a vyšetřování.

Mimo herně:
Prosím o hod na Konstituci, jak moc pochroumaní jakožto jezdci budete
Osskar - má konstituci 3 - házet si NEMUSÍ
Scott, Valdur, Angus - pokud bude hod nižší, než 1/3 maxima, tak budou mít následky typu bolavá kostrč, záda, křeče ve stehnech, výběr a nápad nechám na vás.
Lenna, Sophie - hod musí být vyšší, než 1/2, jinak budou dívky rozlámané, ach ouvej

Koníci byli řádně prohlídnuti a každému jezdci byla poskytnutá dávka smradlavé masti na potření namožených kloubů. Filemína samozřejmě kladla na srdce každému, ať svého koně řádně vysuší, vyhřebelcují, nakrmí, napojí a dopřejí mu i dostatek klidu.
A Zojda, inu, tak se přímo třásla, až se bude moci opět pokochat statnými mužskými těly.
"Ty se mi ale stejnak nějak nelíbíš," zamračila se hraně na Anguse. "Na tebe se ještě pečlivě ji podívám, až bude víc času a klidu." A kde jinde, než-li právě v Angusově stanu budou mít dostatek soukromí?
"A vy jste naprosto skvělé a inspirací pro všechny ženy!" Zašvitořila k Lenně se Sophií. "Jen tak dál!" Culila se od ucha k uchu.

Poté byli vyhlášeni vítězové dnešního dne, kteří dostali kokardu s umístěním, ostatní obdrželi tento památeční předmět také, s oficiálním logem závodu.
Pak přišla na řadu decentní hostina pro všechny a možnost nenáročného rozptýlení.

Buď u sklenky vína, kde především muži debatovali, nyní ale už ne jen o závodu ale tak nějak celkově o dění v Redanii, nebo u stolku s dámami, které se zase náruživě oddávaly partičkám kostkového pokeru či si opravdu vyhledat soukromí a studovat mapu s další částí trasy, která se nyní vinula po hřebenech a úpatí hor.

[Scott]

Dojel druhý. Trochu ho to zlobilo, vzhledem k tomu, jak soutěživou duši ve svém těle nosí, ale. Bylo to strategicky dost výhodné umístění a když se něco nepokazí, mohl si být jistý tím, že se jim povede dobře i nadále. A třeba zítra nebo pozítří šmejknou i tu ponurou dvojku v čele a nakonec si odnesou první místo. To bylo ale dost daleko, a teď je teď. Svým způsobem také příjemné, protože když vás v cíli uvítá intenzivní pohled hezké šlechtičny, proč byste se měl na svět škaredit, že?
Už se těšil, až něco zakousne, ale nejprve zase kontrola zdravotního stavu. Ta ho popravdě štvala celkem dost. Jako by snad nestačila jedna, Copak je nějaký panáček z cukru? Měl jisté podezření, že je to stejně jen kvůli tomu, že přítomné lékařky rády ochmatávaly chlapy. Ale to jim mohl dopřát i způsobem příjemnějším pro všechny zúčastněné... Nicméně k tomu, aby se postaral o svého oře nepotřeboval vůbec pobízet a zmizel ve stáji hned, jak to šlo, aby udělal vše potřebné, a když Pištu opouštěl, měla všechno, co jen potřebovala.

Mimo herně:

Zenn hodil/a 2d6 a součet kostek je 10:
4, 6

Když pak dostal i tu neuvěřitelně zbytečnou mašli, sáhnul záhy po víně. Jak jinak. Možná by raději pivo, ale darovanému koni se přece na zuby nehledí. O pokec s pány ale nijak nestál, což dal najevo tím, že se odsunul bokem. Jeho dnešní cíl byl se dobře najíst, okouknout zítřejší trasu a pak se na to pořádně prospat. Ničí společnost vyhledávat nehodlal, neb tušil, že by si s nikým neměl moc co říct a nebyl ani žádný vyčůraný stratég, co by šel slídit k ostatním soutěžícím a snažil se jim poplést hlavy nebo tak něco.
Ale kdyby snad někdo chtěl dělat společnost jemu, určitě by protivný nebyl.

[Lenna]

Přesto, že dojela spolu se Sofinkou na chvostu závodu, obě dostali v cíli velké povzbuzení od fanoušků, kteří je vítali velice hlasitě, hlavně ženská část publika se snažila fandit co to jen šlo Lenna se k nim rychle otočila a poslala jim, milý leč unavený úsměv, který zobrazoval jak poděkování těch, kteří je podporovali, tak její únavu po prvním dni závodění. Poté sesedla z koníka a rychle ho pohladila, svůj čas na sebe budou mít po lékařské prohlídka
Mimo herně:
Jak moc rozlámaní budeme?
Tělesná konstituce 1

Lenna hodil/a 1d6 a součet kostek je 3:
3

Nic příjemného při kontrole necítila, byla celá rozlámaná. Doufala, že ta velice voňavá mastička, profesionální lékařský dohled a noční odpočinek jí pomůže, do druhého dne. Ten závod chtěla dojet za každou cenu, není taková padavka, aby odstupovala! A ne po prvním dni v sedle. Poté co skončila prohlídka se postarala o koníka, dala mu pořádně napapat a pochválilo ho za krásný dnešní výkon. Poté už se mohla jít pochválit sama, a mohla se jít konečně po dlouhém dni najíst, ale ne přejíst. S plným břichem by se ráno jezdilo blbě.
Večerních aktivit bylo několik, ale nejvíce jí zaujali dámy, které hráli krásnou hru, kostkový poker. Chtěla se přidat. "Můžu si také zahrát jednu partičku?" zeptala se slušně Lenna a usmála se na ně. Pokud někdo souhlasil s tím, že si s ní zahraje hru, ve které se nebude nic sázet šla s ním hrát.
Mimo herně:
Tož poker
1. kolo

Lenna hodil/a 5d6 a součet kostek je 16:
5, 5, 4, 1, 1

2. kolo

Lenna hodil/a 5d6 a součet kostek je 16:
2, 1, 4, 6, 3

[Bibiana]

Lennča, aby ten poker odsejpal :3

"Jen se k nám přidejte, odvážná jezdkyně," odsunula jedna z mile se tvářících žen židli vedle sebe a nabídla Lenně, aby se posadila. Zatímco ta sedící naproti přijala nabídku na zahřívací kolo.
"Jednu hru bez sázek si s vámi hodím," zazubila se vesele, "ale potom už by to chtělo trochu potahat nervíky, nemyslíte?" Zavlnila vyzývavě obobčíčkem, až jí v očích zatančily neposední rarášci. Na dámě bylo vidět, že hazardu rozhodně ráda holdovala. Ještěže měla své kvality, aby si dokázala po svém boku udržet mužíčka, který takovéto občasné povyražení zasponzoroval.
"A nemusíme se sázet jenom o peníze," zaštěrchala kostkami v pěstičce. "V šanc může přijít i nějaký hezký doplněk, čin či drb. Záleží, co dokážete nabídnout." Křenila se vyzývavě od ucha k uchu.

"Terezio, ty si nikdy nedáš pokoj, viď?" Z ničeho nic se vedle stolku vyloupla sama paní Acháta. Se svým typicky mírným úsměvem na rtech, nechávajíc na pochybách, jestli nyní přítelkyni pokárala či pouze přátelsky popíchla.
"Á, paní dokonalá Acháta," zahučela poučená kysele. "Buď si k nám sedni, nebo nemoralizuj." To už ale Terezii pohrával na tváři provokatérský úsměv.
A ač se výraz paní de Travinatis nezměnil, usadila se vedle Lenny a sama vytáhla sametový míšek, v němž se ukrývala vzácná sada kostek, sběratelský to kousek. A rozhodně její pozornosti neunikl osamocený Scott popíjející nevzrušeně vínko.

Mimo herně:
Poker Terezia vs Lenna
1. hod

Světlomila hodil/a 5d6 a součet kostek je 20:
6, 4, 4, 3, 3

Žena zapřemýšlela, jestli si má po prvním kole dohodit. "Ale co, risk je zisk, ne?" Zakřenila se. "Ty dvě čtyřky si nechávám a dohazuji třemi."

Mimo herně:
2. hod

Světlomila hodil/a 3d6 a součet kostek je 8:
2, 5, 1

"Což pro tuto hru neplatí," rozesmála se ta dáma, která Lennu usadila.
"Chm, jedna hra, to je toho," našpulila Terezie rtíky a bylo vidět, že jí prohra zrovna nevoní.
"Vidíte, jak vám to jde," okamžitě ale otočila. "Pojedem už na ostro, hm?" Lákala Lennču ke zvýšení sázek.

První hru vyhrála Lenna | +

Lenna - dvě dvojičky 55 a 44
Terezie - jedna dvojička 44