Poslechl si i zbytek odpovědí a vůbec ho to neudělalo veselejším. Spíše si dělal starosti o to, že i přes to, že je nějak takhle někdo napálil a pokusil se cokoliv udělat, aby i za cenu vlastního života s sebou někoho z její rasy vzal do hrobu, tak stále si nedávali takový pozor, jak by měli. Nedokázal to pochopit, jelikož být to na něm, nejdříve si zjistí, jestli je vhodný adept normální člověk, který proti dryádám nic nemá a nebo psychopat, který touží po vraždě alespoň jedné dryády. S poslední větou ohledně povahy tedy nesouhlasil, jelikož přetvářky jsou lidem dost dobře. Tohle prostě jeho hlava nechápala, ani vlastně nemohla, jelikož myšlení jiných ras může být úplně rozdílné, než lidské. Povzdechl si jen a letmo se podíval na Robba, který asi už musel ve vnitřku zuřit, že se ještě neocitl mezi hromadou dryád, na které by mohl koukat.
"Omlouvám se, zdržuji. Měli bychom pokračovat," řekl jen a ukázal rukou směrem k Brokilonu, že mohou jít první, jelikož jak bylo v poslední dobou jeho zvykem, chtěl být v řadě jako poslední. Sám byl ale o něco rád, že se tahle menší cesta prodloužila, jelikož mu bylo úplně jasné, že jakmile vstoupí do obydlí dryád, bude muset trpět třesavky rukou, které i jemu z neznámého důvodu má, když jen spatří ženské nezakryté tělo. Sám byl zvědavý, jak to zvládne.
Procházka lesem samotným také pro něho nebyla kdo ví jak skvělá chvíle. Les samotný byl samozřejmě přímo nádherný, něco takového vidět se nepodaří každý den, avšak byl tu problém s jeho smysly, které mu říkají, ať je stále ve střehu. Pocit, který měl, když procházeli stezkou byl pro něho velmi nepříjemný. Přesto, že nějakou dobu nikoho nezahlédl, maximálně uslyšel, tak věděl že ho pozoruje několik párů očí a smysly mu říkali, ať se připraví utíkat, nebo se bránit, avšak za celou dobu se ani jedna z věcí nestala. Povedlo se mu dokonce i letmo zahlédnout dryádu, jak na ně z vrchu kouká, naštěstí se zbraní na zádech, ale i přes to měl nervy napnuté, jak strunu. A tichá podobá smíchu tomu moc nepomáhala. Věděl sice, že se mu nejspíše nic nestane, pokud se bude řídit pravidly, ale přesto se cítil, jako by byl na území, kde není vítaný. Co se terénu týče, tak i kdyby se vracel po téhle cestě sám, nejspíše by zabočil jinde, než by měl, jelikož nemohl najít žádný orientační bod, podle kterého by poznal, že jde správným směrem. Sice si všiml něčeho, co by mohlo připomínat schody a podobné věci, ale to byli pro něho věci, podle kterých by se stejně zde nezorientoval a navíc měl momentálně více práce koukáním po stromech, jestli náhodou nespatří další dryády, které ho sledují, či k tomu míří šípem na jeho hlavu. Stejně však nic neobjevil a tak to možná leda tak mohlo vypadat, že se kochá přírodou, jen bez náznaku úsměvu či udivení.
Po nějaké době se zastavili na otevřenějším prostranství. Pocity byly už na tom o něco lépe, ale stále měl cítil, že ho sleduje až moc párů očí, což mu bylo poněkud nepříjemné, nebyl na tohle zvyklý. Všiml si, že okolí vypadá až moc nepřirozeně na přírodu. Bylo to zde až moc uspořádané na to, aby to takhle vyrostlo samo a pak mu došlo, že se pravděpodobně nachází v části, kde dryády žijí. Tuto myšlenku podporoval i fakt, že si najednou všiml několik bytostech podobným Nithé. Zraky dryád mířili jejich směrem. Popravdě nevěděl, jak reagovat a tak tam jen stál a koukal na okolí. Nithé mezitím někoho pozdravovala, nebo to spíše tak vypadalo, jelikož mluvila svým rodným jazykem, kterému vůbec nerozuměl. Některé zelené bytosti k nim šli naproti a ne všechny byly zahalené. A v ten moment, kdy si toho vrah všiml, nastal menší problém v podobě husí kůže a třesavky v pravé ruce, kterou se snažil ukrýt tím, že ruku držel podél těla a tlačil s ní na pravou nohu. Štěstí, že měl rukavice. Když uslyšel své jméno, otočil se směrem k Nithé. Všiml si, že hlouček kolem nich, což nevěděl, jestli mu má být příjemné, nebo znepokojující, nikdy neměl až takhle nezvyklou pozornost, začal přikyvovat na souhlas, že asi chápou, o kom je asi řeč. Došlo mu, že ještě nepozdravil a vzhledem k tomu, že měl nějaké vychování a Nithé oba naučila nějaký pozdrav, tak se lehce uklonil, pravou ruku přiložil rychle k zádům, levou položil podél břicha tak, aby hřbet dlaně mířila od něj a pokusil se o pozdrav, který ho naučila Nithé a řekl s co nejvíce podobnou výslovností. Sice to muselo vypadat komicky nejenom pro žoldáka, ale i pro dryády, ale bylo by neslušné nepozdravit někoho, kdo mu právě dovolil vejít dovnitř jejich domova. Následně oběma bylo sděleno, že bude o ně postaráno před zítřejší zkouškou, u které byl poněkud zvědavý, jak vůbec bude probíhat. Koupel bude minimálně pro něho dost velkou úlevou, jelikož většinou se umývá tak pomocí deště a nebo řeky, ale vzhledem k tomu, že má naprosto zničené oblečení díky bažině, tak jakmile se obleče, bude opět špinavý, ale alespoň bude mít chvilku, kdy se bude moct uvolnit. Snad.
Ani se pořádně nerozkoukal a pořádně nevzpamatoval se z toho, co tu právě probíhalo, už jim bylo přineseno jejich jídlo. Sice se to ve společnosti neuměl a měl velmi malé zkušenosti, jelikož většinu času prožil jako vlk samotář, tak i přes to věděl, že ať je jídlo jakékoliv, musí ho přijat, což také udělal. A hlavně měl celkem hlad, ale to nebylo u něj nic nového. Pokusil se s úsměvem o poděkování v jejich jazyce a na vyzvání Nithé se posadil na kořeny stromu, které byly až podezřele pohodlné. Počkal si, až hostitelka začne jíst a pak se do jídla, hned poté, co si sundal rukavice, pustil taktéž.
- Bude chutnat, či uvidí draky kolem sebe? | +
- Mimo herně:
Smysly (2)
Valdur hodil/a 2d6 a součet kostek je 4:
2, 2
Dlouho si jídlo nepromýšlel, prostě to musel zkusit, aniž by věděl, do čeho jde, nejen aby neurazil hostitelku, ale také potřeboval sílu na další den. Vypadalo to, jako směs bylin, ovoce a listů, vůbec nepoznával, o co se jedná. Snědl první sousto, co mělo tvar bobulí. Chvíli to tak rozžvýkával v puse a následně polkl nedávající navenek ponětí o tom, jak to chutnalo, jelikož nebylo to úplně zlé, ale také to nebylo něco, co by jedl každý den, či měsíc. Bylo to na něho moc hořké. Každopádně to nevzdával a dal si další sousto, a další a další, dokud nesnědl svou porci. Kdyby měl popsat jednoduše všechny chutě, tak něco bylo pro něho až nechutně sladké, následně mu další věc vysušila krk, že měl co dělat, aby nezakašlal, tak se musel i napít. Pití mu poměrně chutnalo, jen se cítil nějak uvolněněji, než by měl být, další efekty se však pomocí bylin z pití ještě za chvíli dostaví, nejdříve však ještě snědl něco, co se podobalo chuti červů a také něco, co bylo až nechutně kyselé. Všechno následně zapil dobrou vodou s bylinkami, což byla celkem chyba, jelikož najednou se před ním zjevil z ničeho nic obrovský vlk, který na něho cenil obrovské zuby a z očí mu zářila rudá záře. Tento vlk přišel pomalu k němu a přiblížil svůj čenich k jeho hlavě. Valdur v ten moment měl co dělat, aby nevykřikl strachy. Navenek koukal někde do pryč stylem, jako kdyby právě koukal na přízrak. Naprosto strnul na místě, avšak dokázal mluvit a jelikož neuměl starou mluvu, tak promluvil obecnou řečí.
"Co tu dělá ten přerostlý vlk?" Byl i lehce nakloněný dozadu, jelikož ona halucinace vypadala až nechutně živě.
