QUEST: Smrt mu sluší - D

[Varren]

Bard, půvabná měšťka a kněžka Melitelé vejdou do hospody… ne, na nějaké vtipkování tam bylo příliš mnoho účastníků… a co si budeme povídat, vážno a mrtvo. Až příliš, v případě některých primadon. Ale to byl humor příliš černý i na prkna divadla.
Trpaslík se hluboce zamyslel nad možnými dopady, hlavně na jeho přítele, a jak se zdálo, nejen on uměl pokládat zásadní otázky. Ta maličká kněžka se nezdála! Pod zlatavou aureolou vlasů jí to zapalovalo čileji než těm zatraceným xenofobům na náměstí.
Zeptala se na vše podstatné a jemu v podstatě zbylo jen jediné. Konstatovat skutečnost: „Takže je zdá se rozhodnuto. Hra pokračuje… a po jejím skončení všichni, co tady teď stojí, zůstanou v divadle,“ zamručel a pak se vlídně zadíval na přítele. „A pokud by sis mezi režírováním našel chvilku, Vil-liame,“ zachránil situaci na poslední chvíli, „potřebovali bychom taky vědět víc o tom, jak se to mezi vámi dvěma seběhlo, okamžik po okamžiku… a nejlíp i kdo u toho byl.“ Ne, že by ho podezříval, ale zrovna teď byl jejich nejdůležitějším zdrojem vědomostí.

[Reginald]

Ještě než se dostavil bard se Santém, proběhla v zákulisí vskutku detektivní práce. Mrtvola byla ohledána, ale kromě toho, že byla dočista mrtvá a bezvládná, se vlastně nic nenašlo. Dech čistý, žádná pěna u úst, i ta čistá, nehty čisté, nikde ani škrábance. Bill by přísahal, že ji skolil infarkt, kdyby nevěděl, že Callista byla žena pevné vůle a ještě pevnějšího zdraví. Stisku také, však se ho pokoušela jednou na jevišti uškrtit tak věrně, že se jí to i málem povedlo, neboť pisálek byl na rozdíl od ní konstituce křehké.
„Já nevím, já jsem se chystala na scénu, když... když... když jsem ji tu uviděla už takhle ležet,“ zavzlykala Serafina plačtivě a schoulila se do trpělivé náruče muže vedle sebe. „Nechte už mou dceru na pokoji, nevidíte snad, že je vyděšená?“ Obořil se na Světlu zamračeně. Bill zaúpěl. Pokud se mu tu rozhádají, nikdo představení nedokončí! Kompars se po sobě i po Světle díval, ale nikdo se moc k mluvení neměl. Snad jen ten, který hrál prodavače ovoce, se osmělil. „Slečno, to nebyl nikdo z nás. To byla určitě ta nemoc, co se Novigradem šíří!“ Prohlásil, oči plné děsu a strachu. „Už tři takovéhle našli, bez známek života, bez poranění... určitě je to nakažlivé!“ Couvl o krok zpět. A Bill znovu zaúpěl. Začínalo to být celé nějaké podivné a zamotané! „Copak já vím,“ pronesl pak pan autor na Světlinu otázku bolestně, když se trochu uklidnil. „Vždyť jsem ji viděl až mrtvou.“
Protože bylo domluveno, že se představení odehraje, Bill všechny a hlavně sebe uklidnil a vyhnal na jeviště chlapce, aby připravil druhé dějství, které zahrnovalo především Pannu a Netvora a několik očarovaných předmětů, které zastupoval kompars. Bill a Arne var Salieri - ten muž, co tak pečlivě uklidňoval svou dceru Serafinu - jako jediní zůstali v zákulisí společně s vyšetřovateli, jimž dal slovutný autor v duchu přezdívku Kriminálka Novigrad. Možná by se to ujalo jako povídky na pokračování!

A Kriminálka Novigrad měla několik možností: vyslechnout Billa, vyslechnout Arneho, vyslechnout kompars, který se na scéně střídal, a prohledat zákulisí a šatny.

Mimo herně:
Případné prohledávání si vyžaduje hod kostkou smysly + všímavost, pokud máte. Pokud nemáte nic, pak jednou kostkou na smysly. Při výslechu vás prosím o hod na inteligenci + všímavost. Pokud nemáte, opět jedna kostka za inteligenci.

[Josef Jullien]

Poté, co bylo rozhodnuto, že se bude pokračovat a začalo druhé dějství zůstali v zákulisí jen naši vyšetřovatelé z kriminálního oddělení Novigrad, pan autor Bill a tatínek mladé herečky. Co teď to otázka. Bard neměl úplně představu co se dělá při takových akcích. Bylo mu jasné, že by se mělo prozkoumat místo činu a také by si měli promluvit se svědky. Sám by se hlásil radši do toho promlouvání. Přišel tedy blíže k Varrenovy, "Myslím, že jste měl vyslechnout vašeho přítele, nyní je již klidnější třeba vám řekne ještě nějaké důležité informace. Já bych si zatím promluvil tady s panem var Salierim pokud by jste s tím neměl problém." Pokud Varren s bardíkovo návrhem souhlasil, měli první část zadávání úkolů vyřešenou, ale ještě by to teď chtělo, aby jedna slečna prohledala místo činu a druhé si promluvila s komparzem místního divadla. Každé svědectví by jim mohlo pomoci. Rozhodl se tedy promluvit také na ně, "Potřebujeme prozkoumat to místo kde se stala tato nešťastná událost, a také si promluvit s místním komparzem." oznámil vážně, "Nějaké dobrovolnice?" zeptal se a hodil na ně svůj klasický úšklebek a doufal, že tím trochu odlehčí atmosféru a dívky budou souhlasit s jeho plánem a domluví se která udělá co. To byli zatím všechny instrukce, které rozdal samozvaný Detektiv Josef z oddělení kriminálky Novigrad.

vyšetřování
Bard přišel za panem var Salierim,"Mohl bych se vás zeptat na pár otázek?" doufejme, že byl svolný k menšímu výslechu. Kdyby odmítl okamžitě by se dostal na podezřelého číslo 1. "Jaký jste měl vztah s dotyčnou osobou.", "Kde jste byl v době té smrti, případně byl tam někdo s vámi?" to by na úvodní otázky stačilo, a výslech by se rozvinul podle odpovědí či neodpovědí
Mimo herně:
Výslech
Inteligence 2

Josef Jullien hodil/a 2d6 a součet kostek je 10:
4, 6

Rétorika 2

Josef Jullien hodil/a 2d6 a součet kostek je 7:
6, 1

[Thyanna]

Sice netušila, jestli ji její bratr s jeho snoubenkou hledají, ale doufala, že ne. Moc nechtěla, aby se o tomhle dozvěděl její otec, který by nebyl zrovna rád a zcela jistě by z toho vyvodil důsledky. Už se ale do toho namočila a rovnou po svá špičatá ušiska, takže nebylo cesty zpátky, především, když to pak svými slovy potvrdil i trpaslík. Možná i z toho důvodu, aby měla jistější pocit, že tam v hledišti je všechno v pořádku se tak nesměle optala barda na tamní situaci. Ten jí ovšem neodpověděl, což ji pravda zamrzelo, ale co se dalo dělat. Zřejme ho zajímaly jiné věci, možná se chtěl i tak trochu zviditelnit, když se ujal slova a už rozdával úkoly. Ne, že by nechtěla přidat ruku k dílu, takříkajíc, nebo nechtěla být ku pomoci, ale přece jen to bylo trochu zvláštní, ještě s tím úšklebkem, který měl, a na Thyannu dělal opačný dojem, než jaký asi bard skutečně zamýšlel. Sama by se na jeho místě moc do popředí nehrnula, ale na druhou stranu, stát tu jen tak a stydlivě koukat, to asi také nebylo moudré, natož nějakým způsobem nápomocné. Zatímco se tedy někteří vyptávali a zjišťovali informace, mezi kterými jí v hlavě uvízla ta o podivné nemoci, jenž nejspíše pocházela z Novigradu, ona se vydala na průzkum. Koneckonců některé otázky a domněnky již vyslovila, a v tomhle směru si evidentně moc dobře nevedla.
Ze všeho nejdříve se rozhodla prohlédnout zákulisí, přeci jenom šatny pro herce bylo jejich soukromím, útočištěm, které nechtěla jen tak narušovat. Přesto se ale nezapomněla zeptat, jestli může nahlédnout do zákulisí hlouběji. Nebyla to jen slušnost, ale i ohleduplnost, s kterou se tak jala učinit, byť to bylo za účelem vyšetřování. Pakliže jí teda bylo dovoleno, jala se pečlivě prohledávat a zkoumat. Hledala cokoliv, co by mohlo vypadat nějakým způsobem zvláštně, nebo nezvykle, zkrátka něco, co by mohlo být pravou stopou a pomoct jim tak k vyřešení.

Mimo herně:
Na průzkum
Smysly

Thyanna hodil/a 1d6 a součet kostek je 2:
2

[Světlomila]

Světle se povedla pouze jedna zamýšlená věc, že se začali přihlížející alespoň trochu rozpovídávat. Co a jakým tónem sdělili, to už byla věc druhá.
Pravda, nepříjemné zhouknutí ctěného pana otce Světlušku nepříjemně zaskočilo, proto se v duchu rozhodla, že s tímhle pánem nechá jednat ostřílenější jedince. Což ani nemusela navrhovat, protože se k dělbě úkolů přihnal pan ctěný bard, který po spasení situace na jevišti se pokusil spasit i je tady.
Asi se mu pozornost zamlouvala na všech frontách. Stiskla kněžka pevně rtíky. Ale pak jí napadlo, že pokud Josef na sebe bude strhávat pozornost a odolá rozmrzelé náladě, ona by mohla spíš splynout s davem a třeba něco nepozorovaně zjistit.
Proto se taky vydala mluvit s roztěkaným komparzem, který kmital z pódia do zákulisí a zpět na scénu, ve snaze z nich vydolovat něco nápomocnějšího, než svedení úmrtí na šířící se nemoc. O které kněžka ani neslyšela. I z toho důvodu se rozhodla všechny vyzpovídat. Pokud byla skutečně příčinou ona záhadná, šířící se nemoc, byli přece všichni v nebezpečí!

"A to se s těma mrtvýma paní Callista znala? Jak jinak by se totiž nakazila?" Dumala nad možným nakažením, protože, pokud se nemoc teprve začala šířit, tak se musela dotyčná ocitnout v přítomnosti nemocných. V opačném případě už by byla zasažena půlka města, aby se neznámá choroba rozšiřovala mezi lidem jako lavina. "Jestli už se nemoc šíří vzduchem, určitě jsme tady všichni v nebezpečí." A kdo věděl, že se o nakažlivou nemoc nejedná, nad tímhle upozorněním se mohl povzneseně zašklebit. A po tomto ušklíbnutí Světluška taky v obličejích přítomných pátrala.
"Takže si nikdo nevšiml, kdy přišla? Nebo že vůbec přišla? Třeba dorazila i s někým?" Dotírala neústupně, zatímco herci kmitali po šatně s vlastními starostmi o představení. "Nevšimli jste si někoho neznámého?"
"S nikým se neviděla, nebavila?" A zároveň sledovala, kdo by se tak mohl projevovat nejjistěji. Herci, neherci, pokud k dotyčné měli vztah a nyní tu kolem její mrtvoly museli každou chvilku chodit, nešlo, aby nad tuto situací byli naprosto povznesení.
Třeba někdo, kdo se netvářil kdo ví jak zasaženě, by mohl prozradit o interních vztazích víc.
Třeba se událost nestala pouze kvůli jedné roli, třeba v tom hrálo roli něco komplikovanějšího.
A zároveň se snažila kněžka v zákulisí nalézt nějaké fyzické vodítko mezi těmi všemožnými kulisami a převleky a dalším potřebným harampádím

Mimo herně:
Výslech komparzu
Všímavost (2)

Světlomila hodil/a 2d6 a součet kostek je 7:
3, 4

Očumování šaten a přilehlého okolí zákulisí
Smysly (2) + všímavost (2)

Světlomila hodil/a 4d6 a součet kostek je 12:
1, 6, 1, 4

[Varren]

Záhada nad záhady. Trpaslík bedlivě naslouchal všem a analyzoval situaci kolem sebe s klidem. Někomu by se to snad mohlo zdát až chladně nezaujaté. Ale proč lomit rukama a bědovat, když tomu všemu dokázal dodávat punc dramatičnosti jeho divadelněji založený přítel, že? Právě jeho pověst se také snažil zachránit.
Mladý bardík se podle všeho chtěl ujmout vedení… pokud si rozdělí úkoly a nebudou si při tom šlapat vzájemně na paty, tak proč ne. Hodlal ho brzdit jen v případě, že by mladík postupoval nějak nepřiměřeně. „V pořádku, běžte vyzpovídat pana Úžasného…“ mávl rukou.
Světla nezklamala a pokládala dál trefné otázky, takže bedlivě pozoroval reakce lidí kolem a hodlal ji jen doplnit a pak přidat pár svých postřehů. V tomto případě ku obchodníku s ovocem. „Ti mrtví… co to bylo za lidi? Víte o nich něco víc? Napadá vás, co by mohli mít společného?“
Zatím spíše doplňoval Světlu, koukal kolem, zda ho neosvítí nějaký náhlý záblesk génia, a v hlavě se mu pomalu začaly jako jednotlivé kusy skládačky řadit myšlenky k sobě. Podobně jako když psal příběh, i tady měl v hlavě nějakou kostru událostí a teď bylo potřeba na ně nabalit svaly informací. Možná by mu mohl někdo vynadat, že přirovnává vraždu k dobrodružně-detektivnímu příběhu, ale naštěstí mu do hlavy neviděli.
Věc první… místo činu. „Kolik je tady vchodů a východů? Dá se některým dostat nepozorovaně dovnitř a zase ven?“
Motiv a podezřelí… na ten se bude muset optat Billa.
Jestli mu bylo dovoleno vzít si drahého Kopitřasa stranou, nejdřív mu útěšně stiskl rameno. „Nějak tě z té šlamastyky vysekáme. Slibuju,“ ujistil ho a pak začal s vlastním vyptáváním.
„Ta Callysta… jak dlouho o tom věděla? Že jsi ji nechtěl obsadit? Od chvíle, kdy jste začali zkoušet? To je jak dlouho… pár měsíců? Chodila ti takhle do divadla často? Dělala rozruch? Spílala někomu? Třeba té malé… Setento… Serafině?“ zabručel. „Ten její tatík vypadá jako ochranitelský typ… a dost ostrý? Byl nějak u toho? Myslíš, že by Serafinu dokázal bránit nějak… netradičně? Třeba uřknutím hlavní primadony? Měla tady Callysta nějaké vyložené nepřátele nebo rozepře?“

Mimo herně:

Prohledávání
Smysly (0)

Varren hodil/a 1d6 a součet kostek je 3:
3

Výslech, velebnosti
Inteligence 3 + Všímavost 0

Varren hodil/a 3d6 a součet kostek je 9:
1, 6, 2

[Reginald]

Josef

Arne se nijak neošíval, když k němu bard přistoupil, aby jej vyzpovídal, spíš to vypadalo, že něco takového očekával. Cizí muž v cizím městě, vražda, navíc šlo o divadelní prkna a tam ty vraždy z vášně lítaly sem a tam. „Ale jistě,“ odtušil klidně, pohladil dceru, která spíše vypadala jako jeho sestra, po ramenou, a vydal se s bardem o pár kroků dál, kde se usadil na falešný sud s rumem. „S Callistou? Žádný, nikdy dřív jsem ji neviděl.“ Bez zaváhání, bez vytáček. „Když ji Serafina našla, byl jsem v rekvizitárně, hledal jsem lahvičku s vílím prachem, která měla v druhém dějství přeměnit Netvora v člověka. Pak jsem uslyšel křičet svou dceru a běžel hned za ní.“ Vysvětlil, načež se mírně ušklíbl. „Kde jsem byl přesně v době smrti, to vám asi nebudu schopen říct, protože nevím, kdy k ní došlo.“

Thyanna (+ Světla v zákulisí)

Nic moc nenašla, kromě opravdu hodně ostré zdobené dýky, což bylo v rámci divadla trochu podivné, jelikož se většinou všechno používalo tupé nebo jinak bezpečné, nicméně vzhledem k tomu, že mrtvola nevykrvácela, pak touto dýkou asi zabita nebyla. Ale to už začala v místnosti řádit i Světla a Thyanna měla možnost znovu přiložit ruku k dílu.
Světla bystrým zrakem našla spoustu zajímavých divadelních rekvizit, teprve však v šatnách narazila na něco zvláštního, nedbale přikrytého šátkem z kašmíru. Připomínalo to snad bedničku na jedy, bohatě zdobenou vyřezáváním, ale obrazce byly příliš zmatené a bylo mezi nimi i pár run. Vedle bedničky bylo pár prázdných lahviček, byly ale naprosto suché. Mohla to být divadelní rekvizita, ale co by pak dělala v šatně? A v čí šatně?

Světla (+ Varren u komparsu)

Výslech komparsu se mohl zdát poněkud nudný, pánové nepobrali příliš důvtipu. „Jak já mám vědět, jestli se s nima Call znala? Možná jo, možná ne. Jeden pracoval jako zahradník, hezkej kluk, mladej.“ Krčil rameny pbchodník s ovocem. „A to druhý byla barvířova dcera, našli ji u vody, kam šla prát prádlo. Taky jí je škoda, byla jak malovanej obrázek. Takže jediný, co měli všichni tři společný, jsou jejich hezký obličeje,“ poškleboval se, protože něco takového by přeci nemohlo být ukazatelem spojitosti. „Toho kluka to vzalo jako prvního, je to... no, něco málo přes měsíc to bude.“
„Callista zná divadlo jako svoje boty, kdyby chtěla přijít nepozorována, klidně mohla, všichni jsme se soustředili na hru. Ale někdo neznámej... těžko říct.“ Dodal druhý z komparsu. Když mohla přijít nepozorována Callista, samozřejmě, že sem mohl někdo vniknout. „Ale Call se s nikým z nás nebavila, ne? To až ta holka ji našla mrtvou.“ Ukázal směrem k Serafině, která zrovna mizela na jeviště. Světla ani Varren si nevšimli ničeho zvláštního na jejich chování a vlastně ani na chování samotné Serafiny, která byla viditelně otřesená, ačkoliv se snažila soustředit na svou roli. „Vchody jsou tu dva, pokud nepočítáte jeviště. Zadní a ten, kterým jste přišli vy.“

Varren

Bill úpěl. Varrenův pokus o uklidnění ho ovšem nepatrně rozveselil, dokonce i úsměv na rtech vykouzlil. „Samozřejmě, že od té chvíle. Celý měsíc to věděla! Copak jsem mohl udělat něco jiného? Callista byla okouzlující, ale rozhodně ne panna, vždyť by se jí v té roli každý vysmál.“ Zabědoval. „Rozruch nedělala, jen všude vyprávěla, jaký to bude propadák.“ Což nebyl, vzhledem k účasti. Navrch to vypadalo, že je publikum hrou opravdu vtaženo do děje a mladou Serafinou naprosto fascinováno. „Arne je velmi ochranitelský, ano. Ale nejen k dceři, ke všem ze své společnosti. Je to zábavný společník, charismatický, inteligentní. Nedivím se, že ho zvou do každé lepší společnosti, je to čest s ním pracovat.“ Rozohnil se zničehonic. „Proč by, u všech čortů, měl někoho uřknout? On! Takový člověk na výši! A jak udržovaný, vždyť nevypadá o nic starší než jeho vlastní dcera.“ Pak zase vychladl. „Ne, nepřátele neměla, ale ani přátele. Herečka s frňákem nahoru málokdy snese upřímné přátele, ta má jen obdivovatele a i ti ji poslední dobou začali opouštět. Až příliš se zálibně koukala do zrcadla.“ Mlel tak nějak bez rozmyslu, co ho napadlo.

[Josef Jullien]

"Dobře nepočítám, že by jste nikam mizel. Takže zatím děkuji za spolupráci." tak základní otázky měl, nepřišlo mu, že by tady pán říkal, něco co by bylo nějak nelogické. To, že byl v rektizitárně je úplně pochopitelné a samozřejmě, že neví co dělal v moment smrti, když není určené kdy přesně madam zemřela.
Poté šel na stranu a chvíli čekal, než dořeší ostatní své vyzpovídání a prohledávání míst, s tím, že našli něco od čeho by se mohli odrazit nebo tak něco.
Zoufale se podíval na všechny ostatní, které mohl viděl ale nepohnul se z místa, kde stál a opíral se o jednu rekvizitu. Přemýšlel jestli nepřeslechl něco důležitého, ale nedával mu zatím žádné konkrétní otázky, na co se ho má asi ptát. Nemají na něj nic, nejspíš to ani neudělal, ale někde se museli odrazit, ale to už nevypadalo, že bude v režii Josefa.

[Světlomila]

Světla + Thyanna šmírují

Kněžka se jak nejnenápadněji dokázala probírala zákulisím i šatnami ve snaze odhalit jakoukoliv stopu. Ale, ani po prvotních návalech neúspěchu, se nenechala absolutně od svého počínání odradit, což nakonec přineslo ovoce.
Možná? Těžko říct. Na první pohled však odhalení truhličky vypadalo významně. Zamávala spiklenecky na Thyannu, aby se o objev podělila.
"Třeba je něco ještě uvnitř," okomentovala objev prázdných, suchých lahviček vedle, které však dívku nechala taktéž prozkoumat, neb co uniklo jejímu očku nemuselo tomu Thyanninu. A jala se zdobnou bedničku otevřít.

Světla + Varren + komparz

Bedlivě naslouchala poskytnutým odpovědím, ve snaze na něco přijít. Cokoliv. Melitelé! Prosím, nenechej nás tak tápat. Vždyť jde o zmařený lidský život. A další jsou nejspíš v ohrožení.
"Takže zahradník a barvířova dcerka," opakovala si sice potichoučku, avšak stále nahlas. Ve snaze svými vyřknutými slovy podpořit uvažování. Jenže její mozeček se vařil jako vajíčko na plotýnce, ale nic kloudného ne a ne vykoumat.
"A když je Call neznala..." hlesla, "tak..." to přemýšlení vážně bolí! "tak neměli zájem o divadlo jako takové?" Vyhrkla nečekaně otázku, co jí zrovna vyskočila ze vzduchoprázdna vlastní mysli. Kolik mladých uteklo k divadlu z prvotního uchvácení? Nepočítaně. Třeba to byl i případ těchhle dvou nebožáčků. Že by tenhle spolek byl prokletý? "Nebo paní Serafínu?" Doplnila nepříliš sebejistě, že by tohle k něčemu bylo.
A ještě si pořádně celý komparz prohlédla. A zaměřila se hlavně na to, jak moc kdo konkuruje svým vzhledem kráse jak paní Serafíny, tak jejího otce.
"A stejně je divné, že, i když jsou tu jen dva vchody, tak se paní Callista dokázala dostat dovnitř nepozorovaně," posteskla si. "To by přece přesně musela znát to, jak se tu kdo pohybuje. Ale pokud tu nikdy nezkoušela..." Ale svůj další postřeh nechala vyznít do ztracena.
Ani nikdo nevypadal nepohnutě. A nebo dotyčný byl skutečně vzorový herec. Nebo mezi účinkujícími nebyl. A nebo se jednalo o celý spolek. Přece jen, komedianti byli jedna velká rodina proti předsudkům vnějšího okolí.

Pak si ale vyhledala pana Varrena, v mezičase, kdy se ona pouštěla do pátrání, zetímco se trpaslík rozhodl vyzpovídat Billa.
"Víte, pane trpaslíku, já nejsem moc chytrá," přiznala s pohledem stydlivě sklopeným k zemi, "ale hrozně moc chci dopadnout toho, kdo to paní Callistě udělal." Mumlala nesouvisle.
"Ale vy jste takový světák," pozvedla k trpaslíkovi pohled, "takže toho musíte hodně moc vědět a znát. A rozlišit, co je hloupost." Čímž tak nějak poukazovala na svojí prostoduchost.
"Dokázal byste přijít na to, jestli je někdo čaroděj, když se to snaží skrývat?" Pošeptala ryze jemu, doufaje, že je opravdu nikdo jiný neuslyší.
"Víte," špitala dál, "přijde mi, že je pan Arne až nečekaně udržovaný, na to, že má tak dospělou dcerku. A, no, ona i slečna Serafína je krásná o dost víc, než aby oči přecházely." A všichni víme, v jakém městě a době se nacházíme, takže byl i pádný důvod své čarodějnictví skrývat.
"Celkově mi přijde, že se to tu hodně moc začíná stáčet k otázce krásy. A to ne té duševní," stiskla pevně rtíky.

Jen kdyby tak zvládla rafinovaně pokládat otázky, aby dokázala potvrdit, nebo vyvrátit své domněnky.

[Thyanna]

Se Světlou
Ze začátku si myslela, že ani nic nenajde, ale když se podívala na dýku, jejíž ostří bylo až podezřele ostré, nebo tak aspoň vypadalo, přišlo jí to nanejvýš zvláštní. Měla za to, že do divadla se takové věci nenosí, a když už, tak tupé, aby se nikdo nezranil. Nicméně vražedná zbraň to být nemohla, neboť na těle nebožky žádné známky nebyly, a ani jediná kapka krve. Stejně se ale o tom rozhodla říct, protože to bylo prostě divné a zvláštní, nemělo to tu co dělat.
Všimla si, že na ni zamávala mladinká kněžka, tak se k ní rozešla. Určitě se jí podařilo najít něco, co by je mohlo přivést na nějakou důležitou stopu. „Já teda toho moc nenašla, ale za to jsem objevila tuhle dýku. Vypadá pěkně ostře, a zdá se mi divné, že tu je taková věc…,“ podělila se i ona, načež přešla ke zkoumání krabičky ale i prázdných suchých lahviček v ní. Počkala, co řekne kněžka, nechtěla se jí do toho plést, a teprve potom se podívala na lahvičky, dokonce si k nim i přičichla, jestli náhodou neucítí něco známého, načež se jala prozkoumat i krabičku samotnou. Co kdyby se v ní skrývalo ještě něco jiného?

Šatny
Thyanna se nakonec rozhodla, že ještě prozkoumá šatny herců, třebaže se jí do toho na začátku moc nechtělo. Komu by se taky chtělo hledat v cizím soukromí, ale tohle bylo opravdu důležité. Proto využila čas, kdy kněžka a ostatní se věnovali výslechům, přičemž zadoufala, že konečně na něco přijdou.
Počínala si mnohem pečlivěji, ale i opatrně, jen velmi nerada by tu něco poškodila, nebo něco důležitého přehlédla.

Mimo herně:
Prozkoumávání krabičky s lahvičkami
Smysly (0)

Thyanna hodil/a 1d6 a součet kostek je 6:
6

Prohledání šaten
Smysly (0)

Thyanna hodil/a 1d6 a součet kostek je 4:
4