Kocour s Perenem začali dávat dohromady informace, které tím prapodivným způsobem obdrželi. Nikdo jiný na panel nesáhnul i když tím byly získány zajímavé informace ještě zajímavějším způsobem. Ostatní sice přišli blíže, ale nic neříkali a beze slova pozorovali, co se bude dít. Najednou Peren vyskočil a s objevným výkřikem se rozběhl zpět do Chrámu, kde prohlásil, že to suché umyvadlo je to, co způsobuje problém.
Perenovi bylo trochu divné, proč si je tím tak jistý, ale rozhodl se tomu pocitu věřit, protože nic lepšího ho samotného nenapadlo. Tak proč nezkusit tohle, třeba to povede k něčemu užitečnému. Jak tak koukal na to umyvadlo a snažil se to spojit s nutností vody, která nikde v okolí nebyla a očividně ji nikdo nenesl, tak ho napadlo, zda by mohla fungovat šťáva z toho podivného žlutého ovoce, co sbíral v sadu. Pokud vůbec nějakou šťávu má. Sáhl do kapsy a opět se podivil, jak snadno bylo všechno ovoce po ruce i když jich sebral několik kusů. Nějaké vytáhnul a zkusil se dostat k jádru, které by mohlo ukrývat šťávu. Pokus byl úspěšný a z dužiny vyteklo něco šťávy, která vytekla do umyvadla. I když byl citron plně vymačkán, tak se vůbec nic nestalo a žádná změna nenastala ani po několika citronech. Přesněji nenastala žádná očekávaná změna, jedna se přeci jen udála a to ta, že na místech, kde šťáva dopadla na bělavý povlak, tak tam povlak mizel.
Po nějaké chvíli snažení s potíráním umyvadla citrony to stále vypadalo jako ztráta času, ale vypadalo to hezky. Dokud někdo nepoukázal na to, že zdi kouká nálevka a ta nálevka je úplně bílá. Bílé a hrbolaté nálevce se dostalo stejné péče jako umyvadlu, ale nic moc se nedělo, ani neměnila barvu. Až po chvíli na jedné straně vykoukla černá barva stejná jako u umyvadla. Nálevka měla původně černou, která byla schovaná pod vrstvou nánosů. V jednu chvíli Kocour popadl kus nánosu s úmyslem ho ulomit, aby se trochu urychlilo čištění, které sice ostatní považovali za zbytečné, a sotva s ním pohnul, tak se nálevka trošku naklonila a v místě, kde se napojovala do zdi, se objevily kapky vody. Po delším hraním si s citrony a nálevkou z ní začala kapat voda. Toho už si všichni všimli, takže pokus o úklid se trochu zintenzivnil. Za to byli odměněni, po poslední chvíli citronového snažení, proudem vody do umyvadla. Ze dvou podivných trubek po stranách umyvadla se ozvalo hučení a začala tam pěnit voda. Skoro určitě do toho nechtěl nikdo sahat a všechny lehce překvapil prudší zvuk tekoucí vody z fontány. Postupně z fontány mizely nánosy za cenu nepříjemného pachu, který po chvilce zmizel a nahradila jej vůně čerstvé vody. “Mám pocit, že teď by ten přepravní systém už měl fungovat.“ Prohlásil Peren a vydal se do sadu pro pár citronů, pro jistotu. Následně se přesunul k transportnímu válci a zadíval se na Kocoura, který věděl, co to je, ve víře, že o tom ví více. Což se ukázalo jako zbytečné, protože když se Peren přiblížil, tak se v tom válci otevřely dveře. Uvnitř toho nebylo moc, ale nebylo tam ani prázdno. Několik sedátek pro pohodlné cestování a ve předu výhled ven i když z venku to tak nevypadalo. Ve předu byl dále i ovládací a navigační panel. Navigační panel byla vlastně mapa města s vyznačenými místy, kde byly zastávky a každá svítila. Drtivá většina města svítila červeně, několik oranžově a jen dvě svítily zeleně. Modré blikání očividně označovalo současnou stanici.
Továrna
Jakmile zvolíte zastávku a usadíte se, tak válec prudce vyrazí. Trochu vás to přimáčkne do sedadel, ale to už jste na místě. Po vystoupení se ocitnete v ohromné místnosti, která je plná různých strojů na zpracování kovů a také pecí. Pece jsou sice na opačné straně, ale stejně je tu docela horko. Po pravé straně je několik projektantských stolů a na většině z nich jsou rozkreslené nějaké projekty součástek. Stůl v koutě má nad sebou mapu města podobou té, co je v Metru, ale tady je té červené mnohem více. Velká část města se prostě schovává pod hromadou červených světýlek. A stále přibývají další. Pohledy jsou přitahovány ke středu mapy, kde je zlatý kruh, který červeně bliká a bliká docela naléhavě. Na zdi vedle stolu je panel podobný tomu, na který sahal Kocour a Peren. Na stole mnoho různých nákresů a poznámkového papíru, to vše překryté nákresem jakéhosi podivného soukolí, které se skládá z několika různých částí, z nichž jedna má u sebe červený vykřičník. Pod stolem je několik šuplíků s různým vybavením a otevřené pouzdro, ve kterém jsou v pěně položené nakreslené kovové součásti z nákresu. Ta s vykřičníkem chybí.
Laboratoře
Po vystoupení z Metra se ocitnete v rozlehlé kruhové místnosti, která vypadá, že se může každou chvílí zhroutit. Část střechy se propadla dovnitř a blokuje pravou stanu místnosti. Ani levá strana nebyla ušetřena rozpadu a na zemi je mnoho trosek a spadlé sloupoví blokuje mnohé dveře. Ve středu místnosti byla nějaká socha, ale ta byla poničena padající střechou. Na levé straně místnosti je k vidění sedm dveří, z nichž většina je blokovaná. Dvoje dveře jsou volně přístupné, jedny zavřené a jedny pootevřené. Náhlý vánek k vám začne posouvat jeden zbloudilý kus papíru. Jakmile se dostane k Perenovi, tak radostně a úlevně zavýskne. “To psala moje sestra.“ Vysvětlí důvod své radosti, jak se rozběhne k pootevřeným dveřím. Ty s trhnutím otevře, ale uvnitř je docela tma a nic moc není vidět. Peren tedy trochu zklamaně nahmátne stůl a na něm další papíry, které vezme ven, aby si je mohl prohlédnout.
Pokud by někdo zkušebně vzal za ty druhé, zavřené dveře, tak by zjistil, že jsou docela snadno otevřít a vedou do výborně osvětlené laboratoře, která vypadá, jako kdyby ji někdo ve spěchu opustil uprostřed experimentu. Použité a špinavé vybavení, roztahané chemikálie a další spousta poznámek. Na zdi se opět skví Panel, tentokrát je vedle něj ještě skříňka vyrobená podobným vizuálním stylem.
Mimo herně:
Protože tu odpadají lidé, tak jsem to zkrátil a zbývá asi tak 5-6 vypravěčských posunů do konce.
