Ignorujíc veškeré Willovy protesty, vstoupila čarodějka do předsíně nakonec sama. Netušila, jestli se její snažení setká s úspěchem, situace v domě se jí nelíbila snad už od prvního momentu. Zdálo se, že něco dobrého ale přeci jen našla, byť to nebylo dávno naživu. Dlouho se kolem ní vznášel jen tajemný šepot než se zpoza jedné skříňky u vchodu nevynořila malá hlava. Rhiannon instinktivně přidřepla a mile se usmála. „Neublížím,“ slíbila popravdě, ale nepřibližovala se. Chtěla si počkat, až se tajemný přízrak přiblíží sám. Třeba se něco dozví.
Co je všechny nejspíš vyrušilo byl další hlas, který vycházel odvedle, kde zanechala ostatní. Pomalu se zvedla a otočila se ve chvíli, kdy se drobné dítko rozeběhlo skrze ni. Zvláštní, že i přesto, že se jednalo o ducha, čekala plavovláska náraz malého těla. Nic se však nestalo, a tak se připojila jen ke skupině v hale. „Myslím, že ano,“ odpověděla polohlasem Willovi, pohledem však visela na Larise a Karen. Začínalo jí čím dál víc zajímat, co se tu vlastně dělo. Kdyby jen… Rhio?JestlitohlepřežijemepůjdešsemnounaLammas? Linula se k ní v šíleném sledu slova, kterým sotva rozuměl nejspíš i sám Will. Čarodějka mu věnovala jeden pohled, v němž se odráželo nefalšované překvapení. To se musel ptát zrovna teď? Když ale přišla další rozpačitá věta, přebrala si od něj hůl, pokoušejíc si zachovat alespoň trochu vážnou tvář. Na opovážlivce byla zvyklá. Ovšem na dobráky ne tak docela. A Will byl přesně takový. Dobrák s dobře míněnými úmysly a činy. Kterého jednou něco sežere, nedá-li si pozor. „Půjdu,“ odvětila zdánlivě klidně a více situaci nekomentovala. Jistě by pro něj měla připravenou nějakou peprnou poznámku, ale nebyla vhodná chvíle ani místo.
Namísto toho si pro změnu vyslechla řadu otázek od gnómky a mlčky souhlasila s Willem. Nebylo třeba však dávat svou nelibost najevo dvakrát. Od toho tu nebyli. Nechala tedy svého společníka vysvětlit duchům situaci, zatímco se pohodlně opřela o svou hůl, na jejímž vršku skutečně odpočíval Meriwald. Momentálně se však snažil stát součástí hole a všechno okolo sledoval vykulenýma očima. Jako vždy. „Říká pravdu, hledáme jen jednu dívku,“ přisvědčila popravdě a rozhlédla se po honosné hale. Ještě při vstupu si div nedávali pozor, kam šlapou a teď se nemohli vynadívat. „Povězte mi Lariso,“ začala pomalu, „proč tu není bezpečno?“ Přešla na její vkus poměrně nečekaně přímo k věci, tedy k nebezpečenství, o kterém se starší z duchů zmínil. Chtěla jen, aby se jí potvrdilo či vyvrátilo pár domněnek. Krátký pohled vrhla i na zaklínače, co si o tom všem myslí. Třeba ho už něco napadlo…
