Fírean nemohl tvrdit, že by mu to s plným žaludkem myslelo lépe, ale rozhodně se lépe cítil. Samozřejmě v rámci možností, jak se asi tak může cítit člověk, který je na stopě příšeře, o které nemůže navzdory veškeré snaze s jistotou říci, co je vlastně zač, pokud to ovšem vůbec byla příšera, že.
Když dorazil na hradby, nesetkal se sice vyloženě s přátelským či nepřátelským přístupem, ale strážní naštěstí dobře chápali, že je tu proto, aby jim všem vytrhl ošklivý trn z paty. Protože bez zaklínače byli očividně ztracení; jinak by ani radní nevyvěsil tu zakázku, že. A začali do jisté míry spolupracovat a být nápomocní. Zaklínač mžoural do tmy, když mu začali ukazovat, kde se to „něco“ pohybovalo, a přikyvoval na jejich slova.
„Postava v kápi?“ povytáhl obočí, jakmile se dozvěděl, co že to chodilo pod hradbami, ale vzhledem k těm stopám ho to ani příliš nepřekvapilo.
„A ta postava... tam prostě jenom chodila, nic víc?“ zeptal se, protože důvod, proč by tohle někdo dělal, mu unikal. Obzvlášť když ta postava musela vědět, že je možné, že ji z hradeb zahlédnou, pokud to ovšem byla myslící bytost.
Na domluvu ohledně signalizace vědmák přikývl, se strážnými si všechno ujasnil, převzal si od nich světlo a vyrazil do terénu, protože ztrácet čas na hradbách, kde už se dozvěděl všechno podstatné, bylo k ničemu.
Pochopitelně, že nejprve obhlédl místa pod hradbami, kde se údajně ta postava pohybovala, a zamyšleně se mračil, když opět narazil na to bláto a fakt, že stopy sem tam zmizí, aby se objevily někde opodál.
Fírean se naposledy rozhlédl kolem, než vyrazil po stopách dál do tmy a napínal jak zrak, tak i sluch, aby případně zaslechl strážné, kdyby po něm něco chtěli.
Mimo herně:Smysly
Fírean hodil/a 2d6 a součet kostek je 7:
2, 5
Ha, zpátky k házení sedmiček...
