QUEST: Na koňském hřbetě ujedu i světa kraj! - D

[Angus Willtommen]

Závěr dnešní části závodu byl napínavý, a Angus mohl zajásat, že se ocitl v polovině tech rychlejších závodníků - hlavně tedy díky výkonu koníka a taky proto, že oba neztratili hlavu tehdy v houštinách. Na tváři mu zářil široký úsměv, a vlastně jej ani nepřekvapilo, které osoby viděl v čele. Nijak nezoufal nad tím, že nemá prvenství, přeci jen výhra nebyl hlavní důvod účasti, ačkoliv ho ta představa samozřejmě velmi lákala. Zalitoval, že nemůže podrbat papouška a poslouchat jeho ohrané fráze, ale pochmurné myšlenky rychle zahnal s nadějí, že Kikimu se určitě daří dobře. Trochu starostlivě se podíval za sebe, jestli už v pořádku dojely i obě dámy - jak slečna Sophie, tak blondýnka s Nilfgaardu a když se ocitly za cílem, zamával jim.

Při vyhlašování průběžných výsledků si však jeho pozornost ukradla jiná dívka - tedy ta mladičká zdravotnice, která po něm předtím pokukovala. Nebo si to jen namlouval? Ale proč by jinak teď nadšeně vyvolávala jeho jméno? Angus ucítil, jak se mu do tváře znovu leje červeň a na modrookou Zojdu se usmál.

Jako by však tušil, že červených tváří se v přítomnosti zdravotnice jen tak nezbaví, hned se vrhnul na starost o koníka, který byl rozhodně největším hrdinou dnešního dne (stejně jako všichni ostatní koníci). Sundal mu sedlo a začal Barda vysoušet, protože byl zpocený.. inu jako kůň. Takové hřebelcování pak taky trvalo déle, než obvykle a ač to byla namáhavá práce, Angus nic nešidil, protože zvířata miloval a dopřával jim maximum péče, co mohl. Bard mezitím už chroupal čerstvou trávu a nahltal se vody, a pak už nezbývalo, než mu dopřát svatý klid a odpočinek. Angus ho ještě na rozloučenou poplácal po hrudi jako pořádného pašáka, pak se opláchl a zamířil na povinnou zdravotnickou prohlídku. No a ani kdyby povinná nebyla, Angus by se tam hnal. Ikdyž se trochu bál. Ale to by ho nezastavilo.

Mimo herně:
Konstituce

Irviel hodil/a 2d6 a součet kostek je 7:
4, 3

Nezáleželo na tom, jak moc si Angus připravoval v hlavě fráze, kterými Zojdu oslovit. V momentě kdy blondýnku spatřil, mu všechno vylítlo z hlavy. A tak tam stál jako poleno, zatímco jej Zojda prohlížela, když v tom to byla ona, kdo pročísnul ono trapné ticho. Angus ucítil, jak se o něj pokoušejí mrákoty (což nebylo ani tak překvapivé vzhledem k tomu, že byl mimo jiné vyčerpaný ze závodu), ale udržel si vědomí a zpětně si spojoval v hlavě, co mu vlastně zdravotnice řekla. "N-nelíbím?" zamumlal zmateně, když mu došlo, jaké divadýlko tady s ním hrála a nezvózně zapíchl pohled do země. "Tak... jo?" odpověděl, a nebyl si úplně jistý, jestli tím zdravotnice míří k profesní prohlídce, nebo si s ním jenom hraje a má jiné záměry. Nebyl zvyklý, že by se dívky v jeho přítomnosti projevovaly zrovna takhle. Samozřejmě měl z toho hlavu vedle a rozhodně by neměnil, ale zároveň to bylo tak ...nepříjemné! Zpívat a hrát před davy lidí? Žádný problém, ale dejte před Anguse hezkou koketní slečnu a je ztracenej.

Tak či tak, tenhle zážitek se spojil s únavou a Kulíšek rychle usoudil, že na kostkový poker ani zkoušení alkoholu se dneska necítí. A tak jen něco sezobl, pozdravil se s ostatními a poblahopřál Valdurovi k dobrému výkonu během závodu. Pak si našel mošt, či jinou ovocnou šťávu, nebo snad jen vodu, chvilku se jen tak poflakoval a vyhlížel Zojdu, dokud neusoudil, že čekat donekonečna nemůže a tak raději zapadl do svého stanu. Uvědomil si, že se jí, blbec, ani nezeptal na jméno.

A tak se převlíknul do něčeho pohodlného a rozvinul si mapu, aby si ji alespoň částečně nastudoval předtím, než se mu zavřou oči.

[Valdur]

Těžký život závodníka amatéra část šestá: Cílová čára vítěství

Dav jásal, někteří naštvaně hodili svůj klobouk na špinavou zem a div ho neušlapali jak byly naštvaní z prohrané sázky a tam vzadu byl organizátor, jež mu poblahopřál kývnutím hlavy se svou svou ženuškou, která ho pro změnu obdařila úsměvem. Nečekal, že dojede mezi prvními, tedy přesněji že skončí přímo na prvním místě. Viděl se tak na nějakém předposledním, nebo spíše posledním, ale že dorazí jako první vážně nečekal. Každopádně to byl dobrý pocit, ale moc to pro něho neznamenalo, měl jednoduše štěstí začátečníka, které mu nejspíše rychle dojde. Když sesedl a podíval se za sebe, všiml si hned dalšího závodníka, který byl hned za ním. Teď to vážně měl za obyčejné štěstí a jen čekal na další část závodu, kdy to nejspíše dle jeho slov v hlavě půjde jen z kopce. Každopádně neměl čas se rozhlížet, jelikož hned poté co dojeli i ostatní, přišli na řadu prohlídky od místních ošetřovatelů, kteří se ptali na stav jezdců a dívali se i na koně.

Tak jak dopadl černokabátník? | +

Mimo herně:
Konstituce (2)

Valdur hodil/a 2d6 a součet kostek je 7:
3, 4

Až na špínu od hlíny na nohou a trochu i na vrchní části těla mu nic závažného nebylo a kůň vypadal také v pořádku, jen byly oba dost unavení, jelikož i být celý den v sedle a jet krajinou bylo dost náročné. Vyslechl si doporučení od jedné sestry a s milým úsměvem jí poděkoval jak za rady, tak i za velmi nádherně příjemně páchnoucí mast a vyrazil směrem ke svému dočasnému obydlí, kde se o svého koně jak se sluší a patří postaral. Sundal z něho sedlo a dle rad mu sehnal něco, čím by se mohl nakrmit, napít a během toho, co si kůň užíval dobroty ho nějakým způsobem osušil a vyhřebelcoval. Jakmile udělal vše potřebné, poplácal koně a ještě jednou mu pogratuloval a popřál klid.
Později došel na místo, kde nesměl za žádných okolností chybět, jelikož se vyhlašovali výherci téhle části závodu a bylo by dost nezdvořilé, kdyby tam jakožto někdo, kdo projel cílem jako první chyběl. Jakmile mu pogratulovali k umístění a dali mu kokardu s číslem umístění, odešel si oddechnout. Ovšem než se šel občerstvit, s úsměvem poděkoval všem, co mu poblahopřáli, i když bylo celkem nezvyk, že by mu někdo něčemu gratuloval, zvlášť když to znamenalo se přiblížit a dotknout se podezřelého člověka, který vypadá stejně společensky jako žebrák na ulici s potrhanými šaty. A teď konečně někde, kde by se mohl napít. Došel ke stolu, kde stálo víno a nějaká ta voda pro ty, co alkoholu moc nehodovali. Už už se natahoval pro tu vodu, když si nakonec řekl, že po dnešku sáhne po něčem tvrdším. Nalil si sklenku vína, ochutnal a uznal že není špatné. Poblíž byl stůl, kolem něhož sedělo několik mužů a nad sklenkou vína si povídali všechno možné. No, sice to byl vlk samotář, ale chtěl se dozvědět něco nového o světě, jelikož je dobré vědět co se v zemi, kde žije děje a zde se mu naskytla skvělá příležitost. Přišel k nim a jakožto správný gentleman se zeptal. "Zdravím pánové, máte zde volnou židli?" V případě že svolili, sedl si k nim. Chvíli je tak poslouchal a hltal každou užitečnou informaci, kterou zde řekli a taky si počkal na chvíli, kdy by mohl do diskuze taktéž přispět.

[Lenna]

Poker Face

"Uvidíme jak se zadaří." usmála se Lenna na dívku, která jí chtěla vyzvat, a vyzývala jí k tomu, aby hrála i se sázkami. Další nabídky ignorovala, a čekala než se dostanou ke, hře ke které se tedy dostali v podstatě rychle. Mezitím si její vyzývatelka a další žena vyměnili názory, což Lenně přišlo jen úsměšné, ale nijak důležité.
Poté co si obě hodili, Lenna nasbírala dvě dvojice zatím co, její oponentka jen jednu. A tudíž Lenna překvapivě vyhrála. Usmála se a trochu jí to zlepšilo náladu.
"Tak dobře jednu, pokud vyhraju pozveš mě na víno, pokud prohraji pozvu já tebe?" zeptala se Lenna a pokud vyzývatelka přikývla šli na ostré kolo.
Mimo herně:
Kostiškyyy

Lenna hodil/a 5d6 a součet kostek je 15:
5, 5, 2, 2, 1

"Ty dva páry si nechám a hodím si jen jednou." stále měla šanci na fullhause a to by bylo dobré.
Mimo herně:

Lenna hodil/a 1d6 a součet kostek je 3:
3

hmm tak nevadí, stále má dva páry to by vyhrát mohla.

[Osskar]

Osskar byl unavený, ne že ne, ale přesto do cíle dojel v sedle hrdě vzpřímený a se širokým úsměvem na tváři – jásající dav ho totiž dokázal dokonale povzbudit, takže na některé z přihlížejících spiklenecky mrkal, některým zamával a na pěkné dámy se oslnivě usmíval, nevynechal z toho ani lady Achátu. Dojel sice čtvrtý, ale dojel v pořádku a to bylo hlavní – a navíc, tohle byl přece teprve první den. Osskar vždycky nejprve šetřil síly, aby ke konci mohl ukázat, co v něm je, a tenhle závod nebyl výjimkou.
Jakmile sesedl ze sedla, nemusel ho nikdo pobízet k tomu, aby se v prvé řadě postaral o svého koně a teprve potom o sebe – vždyť mu na tom zvířeti zatraceně záleželo a kdyby se mu něco stalo jen kvůli jeho vlastní nedbalosti, nikdy by si to neodpustil. A tak si jen v rychlosti protáhl ztuhlé tělo a už mířil se Sněhem do stájí, aby ho odstrojil a pořádně vysušil a vyhřebelcoval. Strávil u koně poměrně dost času, protože práci odváděl skutečně pečlivě i navzdory vlastní únavě, která na něj každou chvílí doléhala víc a víc. Koníkovi nakonec obstaral dostatek čerstvé vody a krmení a konečně vyrazil pečovat i o sebe.
Byl unavený, ale nic moc ho nebolelo, když opomeneme otlačený zadek, přesto však neodmítl nějakou tu mastičku, kterou se raději preventivně namazal – co kdyby se nějaká bolístka projevila až časem, až si tělo trochu odpočine? To se občas stávalo. Pokud bylo možno někde se trochu opláchnout, alespoň obličej, Osskar se v rámci možností umyl, a pak hladový jako vlk vyrazil na hostinu. Za kokardu sice zdvořile poděkoval, ale mnohem víc ho zajímalo jídlo.
A když konečně zaplnil prázdný a skuhrající žaludek, bylo mu mnohem lépe. Cítil se příjemně najedený a únava ho zmáhala stále více – přesto se však přemohl k tomu, aby si s pány dopřál alespoň jednu sklenku vína. „Vsadili jste si, pánové? Zajímavý závod, že?“ prohodil, aby u stolu neseděl jen tak tiše. Hlubší rozhovory ale zapříst nechtěl, protože se na ně jednoduše necítil – pokud měl normálně jednu kostku v inteligenci, teď šly hodnoty pravděpodobně do mínusu.
Nakonec, když se trochu připozdilo, se Osskar zdvořile omluvil, dopil víno a rozloučil se; teď už netoužil skutečně po ničem jiném, než po několika hodinách spánku a ty si taky šel dopřát, aby byl ráno svěží a fit. A třeba se mu podaří vstát o chvilku dříve, aby prostudoval mapu, než vyrazí na cestu.

[Bibiana]

Pokerujeme s Lennčou

"Zvaní na víno, které je tu všude k mání?" Povytáhla Terezia obočíčko zklamaně do čela. "Leda, že bys při prohře pozvala jednoho z těch třech," zablýskla rozverným úsměvem. Ale víc se vybízet nenechala, hra je hra a ta jí jako taková lákala především, ačkoliv tomu chyběla ta jiskra nejistoty z výhry a ona křečovitá slast z napjatého čekání, jestli bude muset za prohru zaplatit.
"Tfuj, tfuj, kostičky," poplivala kostky před tím, než je nasypala do kalíšku, jímž pořádně zakarblovala.

Mimo herně:
Hra druhá
1. hod

Bibiana hodil/a 5d6 a součet kostek je 18:
6, 3, 2, 2, 5

"Taková zrada," zaškaredila se Terezie na čísla a začala v duchu přemítat, kolika si hodí napodruhé. Všemi? Nechá si šestku a dohodí čtyřma? A nebo nechá ty dvě dvojky a bude doufat v přehození šetkami?
"Házím čtyřma" zvolila nakonec.

Mimo herně:
Hra druhá
2. hod

Bibiana hodil/a 4d6 a součet kostek je 13:
2, 3, 2, 6

"Uf," opřela se uvolněně do opěrky židle. "Inu, nakonec přece jen dvě šestky a dvě dvojky," zakřenila se Terezie spokojeně. "Tak, kterého si vyberete?" Zkusila Lennu zlomit k sázce, kterou zatím uzavřela jen sama se sebou.

Druhou hru vyhrála Terezia | +

Lena - dvě dvojičky 55 a 22
Terezia - dvě dvojičky 66 a 22

[Bibiana]

Dostaveníčko s Angusem

"Jsi nenapravitelná, víš to?" Odfrkla si Filemína nad chováním své sestry, která se před zrcadlem velice pečlivě upravovala, než se vydá za svým rudovlasým kavalírem.
"Nenapravitelná bych byla, kdybych se o nápravu snažila," otočila se na ní s tím typicky sesterským výsměchem v pohledu, "ale to já se nesnažím."
"Jsem takhle nadmíru spokojená," zahleděla se opět na svůj odraz, se spokojeným výrazem ve tváři. "Tak, hotovo." Načechrala si naposledy zlatavé kadeře spadající ve volných loknách po ramenech a postavila se.
"S takovou pověstí si tě nikdo nevezme," zabručela hnědovláska s rukama založenýma na prsou. "A zůstaneš našemu vřelému tatínkovi pěkně na krku."
"Tak leda dopadneš ty," vyplázla špičku jazýčku. "Kdyby ses ale trochu přiučila u mě." Obsáhla máchnutím ruček celou svou osobu. "Aspoň by sis to věčné trajdání s koňma pořádně užila."
"Pche... Koně jsou lepší..."

***

"Tak jsem tady na tu prohloubenou prohlídku," zašvitořila k Angusovo stanu Zojda laškovně, aby o sobě dala věděl, leč na pozvání dále nečekala a prostě vstoupila. Zlehka odrhnula látku a vplula do sice skromně, avšak stále hřejivě zařízeného prostoru.
"Copak to zkoumáte?" Otázala se v okamžiku, kdy spatřila mládenečka sklánět hlavu nad mapou v bedlivém soustředění. "To vůbec není dobré na páteř," pokárala jej hravě, načež se mu objevila těsně za zády a opravdu opatrně a z lehýnka mu položila dlaně na ramena. Jen příjemně promnout. "Jak pak chcete vydržet celý den v sedle, hm?"
"Vaše trasa?" Načuhla zvědavě do lejster. "Hlavně na sebe buďte opatrný, místní hory jsou nevyzpytatelné," poučovala starostlivě.

[Angus Willtommen]

Překvapení ve stanu

Angus byl tak zabraný do zkoumání mapy, že kdžy se ozval vedle stanu ženský hlásek, málem vyskočil z kůže. Možná za to mohla i zvolená slova, ono totiž slovní spojení prohloubená prohlídka na první dobrou nikdy neznělo dobře. Trvalo chvíli, než Kulíškovi došlo, že mladá zdravotnice se rozhodla jej navštívit takhle soukromě, a že ta krásná dívka je skutečně přítomna tady a teď, a není to ani žádný přízrak, ba dokonce ani anděl, co by se k němu snesl z nebe. O tom jej přesvědčila, když se jej lehce dotkla na zádech a promlouvala k němu dřív, než vůbec stačil zareagovat na první větu.

"Uhm.. ehm.. mapu.. tedy trasu," vysoukal ze sebe tiše, pořád částečně v šoku. Ale rozhodně necukal pod jejím dotekem. Rozhodl se však trochu zvednout, protože takhle jak ležel si připadal podivně.. zranitelně? Nepatřičně? A tak se posadil a upřel na ni pohled, zatímco mu rudly tváře. Ovšem teď, když byli sami, se toho nezalekl a nezabodl pohled do země. Měl před sebou něco příliš krásného na to, aby odvracel pohled. Srdce mu bušilo jak splašené, jako kdyby se chystalo každou chvíli vyskočit z hrudi. "Opatrný... samozřejmě budu opatrný. Nesnesl bych pohled na vaši ztrápenou tvář," vyřknul a ač z něj prosakovala nervozita, pomalinku nabíral sebevědomí. "Jak vám.. můžu říkat?" zeptal se, protože věděl, že dívka již jeho jméno zná. Jo, tohle podělal. Měl se s ní seznámit už mnohem, mnohem dřív. A děsil se představy, že by ji třeba říkal sestro, ač by to nemělo nic společného s rodinnými svazky. A pokud mu dívka své jméno skutečně prozradila, chytil její ruce do svých dlaní a zeptal se: "Zojdo...," vychutnával si to jméno, protože znělo stejně sladce, jako dívka vypadala, "proč já?"

[Sophie]

Přijela předposlední, ale dojela. Vyčerpaná, nešťastná, špinavá, ale živá, ačkoliv to tak v první chvíli nevypadalo. Jestli jí začne bolet celé tělo, to se měla dozvědět za chvíli, až se svaly pořádně rozleží a pošlou zprávu do značně otupělého mozku. Do té doby se mohla ale postarat o Joepa, kterého s několika vzlyky objala okolo krku jako projev díků za to, že to s ní celé absolvoval. A pak se nechala upsat zdravotnicím, přičemž ji žádný z jejich případných vtípků nedonutil zvednout ani jeden koutek rtů vzhůru, jak vyčerpaná byla. Notnou dobu pak strávila u koně, postarala se o jeho blaho, vysušení, vyhřebelcování a zajistila mu jídlo i vodu, načež se odebrala kamkoliv, kde to zavánělo čistou vodou pro ni. Potřebovala z tváří smýt všechen prach, slzy a všechno, co se jí usadilo ve škrábancích na kůži. Jak záviděla Joepovi jeho lesklou srst, která nic takového nedovolila, to její jemná dívčí tvářička to odnesla za ně za oba.
No a protože poker ani víno nebyly její parketou, nemusela se rozmýšlet příliš dlouho, když viděla všechny mizet k hostině. Víceméně si vyprosila, aby jí někdo donesl jídlo do stanu, kde hodlala pofňukávat hezky sama, protože na nikoho teď neměla náladu. A kdo měl náladu na ni? Strýček Osskar se ani nezajímal, jak dojela. Ach, ta puberta... Alespoň, že se necítila moc rozlámaně, ale ani tak jí nebylo do zpěvu.

Mimo herně:
Konstituce 0

Sophie hodil/a 1d6 a součet kostek je 5:
5

[Lenna]

hello scotte
Lenna byla hloupá holka, že přijala podmínky druhé hry zkušené gamblerce. No co třeba bude mít štěstí i druhou hru a vyhraje. No a nebo taky ne. A jelikož nechtěla být srab, a nepřijmou prohranou sázku, tak se po chvíli zvedla a rozhodla se zajít za tím chlapem, co tam seděl tak sám. Mohlo by to s ním jít lehčeji určitě, a navíc pokus se cenní tak při nejhorším bude vypadat jak největší slepice v kurníku no.
"Zdravím, můžu si přisednou?" zeptala se ho tak rychle, že nestihl určitě ani říct ne, a už seděla naproti němu. Poté sáhla po volném kalíšku a džbánu s vínem. "Dáte si jednu se mnou že?" zeptala se už klidným a velice milým hlasem, při tom se na něj culila jak na obrázek. Nalila si do svého kalíšku a chtěla nalít i Scottovy, pokud mu nalila tak si s ním připila "Tak na další dobré závodní dny?", no a pokud si Scott povídat nechtěl tak chvíli seděla ještě naproti němu, vypila si svoje víno, poté se ohlédla jestli furt kouká vítězka, a další chvíli poté si šla po svém, což bylo do stanu, aby se zkusila vyspinkat na další závodní den.

[Bibiana]

Lennča se své sázky zhostila nečekaně srdnatě! Zmíněn Scott

"Tomu říkám srdce pravého hráče," pochválila Terezia Lenču provokativně, když přece jen přijala podmínky sázky, a tedy z ní vyplývající následky.
"Tak co, dámy, dáme si partičku spolu?" Zavlnila šibalsky obočím na zbývající osazenstvo, neb už nepředpokládala, že by se k nim blondýnka připojila.
"Sázím na Loránu," doskrla zbytek vínka ze sklenky Acháta, "ale k vaší kratochvíli už se pro dnešek nepřidám. Kostky ti nebezpečně přejí." Zablýskla bystrým očkem po Terezii.
"A proto sázíš proti mě?" Zašklebila se Terezia dotčeně.
"O tom hazard je, no ne?" Uculila se na oplátku paní de Travinatis a hrábla do měšce, odkud vytáhla slušný obnos mincí, který věnovala doposud mlčenlivé přítelkyni. "Výsledky mi můžete sdělit zítra ráno. Dámy, omluvte mě." Načež se odsunula od stolu a vydala se pryč ze stanu.

Od toho vedlejšího jí sjel pohledem ctěný pan choť, Acháta se však nenechala rozhodit a hrdě si kráčela za vlastními cíli. Když procházela kolem Scotta, nepatrně mu pokynula hlavou a byla pryč.
Její kroky neomylně totiž směřovaly ke stanu jedné uplakané dívenky.

Před stanem Sophinčiným

"Smím vstoupit, slečno Sophie?" otázala se s laskavostí v hlase, jestli vůbec bude vpuštěna. Nechtěla na Sophii naléhat, avšak nedokázala by usnout s vědomím, že ta křehká a miloučká bytůstka trpí sama samotinká. Nepraví se snad Sdílená starost, poloviční starost?
Tak sice trpělivě čekala, ale rozhodnutá, že se nehodlá spokojit s okamžitým odmítnutím.

Chlapský pokec s Valdurem a Osskičem

"Jen si přisedněte, pánové," odpověděl pánský klub svorně a s úsměvem na rtech.
"Je vždycky milé, když se k nám závodníci přidají," pokračoval pan de Travinatis potěšeně. "Chápu, že mnozí nechtějí riskovat rozhození koncentrace, proto si vašeho přisednutí vážíme o to víc." Pozvedl číšku v neoficiálním přípitku, tudíž se z ní vzápětí napil, aniž by čekal, zda se ostatní přidají.
"Zajímavý rozhodně ano," zabručel jeden trochu tělnatý šlechtic, avšak chlapské charisma z něj sálalo i tak na sto honů, že mu nějaké to kilo navíc rozhodně neškodilo. "Ještě jednou gratuluji k vítězství," zakřenil se na Valdura. "A sobě vlastně taky!" Rozchechtal se na celé kolo. "Jen tak dál, chlapče, jen tak dál."
"Vy jste si ale také nevedl špatně," otočil se další z mužů na Osskara. "Navíc, máte před sebou ještě dva dny jízdy, to se může udít změn." Zakřenil se povzbudivě.
"Nezbývá, než doufat, že si závod užíváte i vy v sedle, stejně jako my, vydáni vám vlastně na pospas," opět se ozval Almandi s rošťáckým pocuknutím koutku úst, "a neproklínáte mě, za to, co jsem si to na vás vymyslel."
"To teprve přijde, Almandi, neboj," rozřechtal se opět onen tělnatý muž.
"Je ale fajn si odskočit od všech starostí," připojil se do hovoru čtvrtý z přísedících.
"Narážíš snad na ty zátahy během svátků?" Atmosféra trochu zhoustla.
"Možná," odtušil neurčitě a dopil poslední kapky vína ze dna sklenky.
"Zbytečný starosti," mávl ledabyle rukou hromotluk.
"To si mysleli i ti nebožáci o Imbaelku a Belleteynu," pronesl kysele.
"Ale, ale, že bych tu uslyšel rebelantské řečičky?" Byl vzápětí obdařen úsměvem.
"Tseh," ušklíbl se. "Ne-lidi, čarodějové," pokrčil rameny jakoby s touto skutečností byl naprosto smířený, "ale tohle šílenství odnáší i prostý lid."
"Jak to jako myslíš?" Probodly jej tři páry očí, pan de Travinatis se tvářil veskrze neutrálně.
"No," opřel se lokty o desku stolu. "Z ověřených zdrojů vím, že Věčný oheň páchá zločiny i na prostých lidech. Zneužívání moci. Ty se mi nelíbíš, tak než se prokáže tvá nevina, řádně si to s tebou vyřídíme."
"Jako, kdyby se tohle nikdy nedělo."
"No jo, ale když začnou zátahy i v tak důležité svátky a ve dnech, kdy si prosťáčkové můžou z té své roboty odpočinout, nakonec se ze zoufalství vzbouří, nemyslíte?" Polemizoval nad děním ve světě.
"Odkdy jsi takový lidumil?"
"Od té doby, co nám na hřbet dejchá ten zavšivenej Nilfgaard."
"Ale no tak, pánové," konečně se do rozhovoru vložil pan de Travinatis, "od toho má král Radovid tlupu rádců. A ani jeden z nás mezi ně nepatří." A věnoval do pléna pohled jasně značící, aby od takovýhle řečí okamžitě upustili. Nikdy nevíte, kdo se kde skrývá, aby si nevinně znějící debatu nevyložil po svém a nezažehl požár.
"Hmm," zabzučelo to stolem, než se všichni z toho hloubavého rozpoložení dostali.
"Takže," pozornost se opět stočila k Valdurovi s Osskarem. "Jak si věříte do dalšího dne?"

A bylo jasné, že už se večer nesl ve znamení nezávazného a veselého tlachání.

Zlatíšek Kulíšek

"A já bych nesnesla pohled na tvá zranění," zašeptala s hranou ztrápeností Angusovi do ouška a poposedla si, aby mu věnovala trochu toho prostoru navíc. Ne však tolik, aby mezi nimi vznikla příliš velká mezera. Lehce se dotýkali, tělo na tělo. Chlapec se pod jejími dotyky cítil nesvůj, avšak nedoháněl ji od sebe pryč. Oproti veřejným setkáním nabyl na sebedůvěře. Že by si snad nevěděl rady? Odhadovala Zojda zrzka v duchu. A pak jí to došlo! Jak rozkošné!
Okamžitě se jí rtíky rozplynuly do mazlivého úsměvu. Pokud se její předpoklad potvrdí, zařídí, aby si vše nové a neznámé pořádně vychutnal.
"Říkej mi Zojdo," zaševelila mu do ouška až se jej dotkla opravdu nepatrně rtíky. "Důvěrně Zo," odtáhla se, aby se mu mohla zahledět do očí. "Ale záleží na tobě."
"Proč ty?" Zasmála se vesele, načež se mu zase pověsila do pohledu. "Protože jsi tak jiný," položila mu ruku něžně na tvář. "A to mi imponuje natolik, že se nedovedu soustředit na nic jiného, než-li na tebe."
"Dovolíš mi tě víc poznat?" A bylo jasné, že netouží po ničem jiném, než aby jí, byť jen náznakem, dal Angus povolení k polibku.
A pak, pak už si režii vzala na starost Zojda. Trpělivě, s něžnou vášní a tolikrát, kolikrát se jen Angus cítil.