Valdur blouznil, Nithé jedla a svítící kytky ji naprosto nevyváděly z míry, a Robb na okamžik zalitoval, že ho konzumace nejrůznějších kulinářských specialit všude po světě obrnila před účinky vody.
To by měl taky předstírat halucinace, aby se necítil odstrčeně? No, raději ne.
Jednu dryádu vyměnili za druhou a konečně se dostali i k onomu cachtání za doprovodů pohledů zvědavých očí. Tedy ostatních dryád, tohle zdá se nebylo první Shaanino působení jakožto lazebnice, už podle toho, s jakou jistotou mu ochotně a trpělivě vysvětlovala k čemu se co používá… a byl za to celkem rád.
Protože ona se sice v přípravcích dokonale vyznala, ale pro něj to rozhodně bylo něco nového… ano, ženské používaly kosmetiku už dlouhé věky, ale naprosto mu šla hlava kolem z toho, kolik jich vlastně potřebovaly… a co víc, že to dokázaly vůbec určit, jaké vlastně mají použít… jak měl kruci tušit, jestli má suchou nebo jinou pleť? Zamyšleně vztáhl ruku k vlastnímu obličeji, než mu došlo, co dělá, tak to zamaskoval podrbáním se ve vousech.
No, ta moje je teď možná tak mokrá… pomyslel si kysele.
Takže vzal to první, co mu přišlo pod ruku… na špínu… a možná na sebe namátkou naplácal ještě obsah dalších nádobek a modlil se, ať mu to neublíží.
Hloubková očista, co to je? Znělo to hrozivě.
Co mu ovšem nahánělo ještě horší husí kůži, bylo chování druhého muže, kterého Nithé do Brokilonu přivedla. S Valdurem se celou cestu sem zvládali celkem slušně ignorovat, takže tu jeho třesavku přešel bez poznámek.
Že by nervozita věčného panice? To se před někým odhaluje poprvé? Opravdu se ale zarazil až při pohledu na krev tekoucí z Valdurovy ruky. Morous se neměl kde takhle odřít, takže si to musel provést v lázni. Proč, u všech bohů? Spustila to v něm ta voda, nebo se tak chová normálně? A někoho takového chtějí dryády k sobě připustit? Tolik otázek ohledně člověka, na kterém Robertovi vlastně ani nezáleželo.
Raději se přitočil k Shaan, aby se jí zeptal, co dál. Ta mu jen s cukajícími koutky sdělila, že dnes se už další aktivity konat nebudou.
Co jste si to na nás přichystaly, ty šibalko, že se na mě tak culíš, hm? Přimhouřil oči mírně zkoumavě, ale poslušně se nechal odvést pryč z lázně.
Když jim Shaan ukázala místo, kam se můžou vydat, kdyby je náhodou přepadla nutnost potřeby… což po vší té vodě, kterou vypili, bylo jen otázkou času… lehce povytáhl obočí. Ty dryády opravdu myslely na všechno. Znovu nejspíš posloužila léta praxe.
Lepší alternativa než se potácet po lese se zkříženýma nohama, plným měchýřem a zoufale hledat místo, kde se vymočit zalitý studeným potem při představě, že si zrovna vybral ten nejnevhodnější strom, a dryády další den budou volat po jeho krvi. A pak už začali stoupat ne do oblak, ale do prvního patra v lese. A už tam měli ustláno.
Travička zelená, to je moje potěšení… napadlo ho a nemohl si pomoct, aby těch prvních pár slov polohlasně nezabroukal… ta další mu jen doznívala v myšlenkách.
Travička zelená, to bude má peřina… Odolal chuti plácnout sebou do té zelené hebkosti.
Když si smyslím na ni sednu, když si smyslím na ni lehnu… Dryády to jistě měli vymyšlené bytelně, ale proč pokoušet osud. Propadnout patrem a spadnout na zem se mu opravdu nechtělo, když už dorazil až sem.
Popřál dryádě dobrou noc, pak se upelešil a upřel pohled na namodrale osvícenou zeleň nad nimi.
Vnímal ta světélka a zvuky nočního lesa a hlavou se mu líně táhly myšlenky.
Měl takový pocit, že je někdo sleduje i teď, ale nedělal si s tím těžkou hlavu. Holky si s nimi chtěj zítra užít legraci, tak radši hlídkují. Vzhledem k sebedestruktivním tendencím druhého muže se jim ani nedivil. Ale ráno bude moudřejší večera...
Tedy, pokud se neukáže, že je ten jejich rozjasňovač až moc účinný... Snad se neprobudí a jeho zbroj nebude jasně sluníčkově lesklá a zářivá.
Na druhou stranu, krom krásně viditelného cíle pro šípy a šipky nepřátel, by se mu třeba zbroj konečně hodila k té košili a kalhotám s
vyšitými králíčky.
Pan Čumáček a pan Pacička, seznamte se. Králičí komando. Možná vypadají hebounce a neškodně, ale zkuste se postavit mezi ně a jejich mrkev a velmi brzy vás vyvedou z omylu. Vskutku smrtící kombinace. V Toussaintu by z něj v takové garderobě jistě měli radost, zapadl by mezi ně bez potíží.
Myšlenky se mu neodvratně stočily k plavovlasé drzounce, která je tam vyšila.
Kdepak jí byl asi konec? Musel si přiznat, že tak trochu doufal, že se znovu setkají, protože s ní byla legrace nejen na slamníku, ale možná to tak bylo lepší. Kdyby si spolu začali něco víc, tohle by jí asi těžko vysvětloval.
Musím teď do Brokilonu, oplodnit tam pár dryád, protože jsem to jedné neprozřetelně slíbil dřív, než jsme se my dva potkali. Ty zelené žínky si rozumí s kytkami a bratr má farmu, kde těch kytek má spoustu, a tak trochu na nich závisí velká část jeho živobytí, tak by asi nebylo dobré si podobné bytosti znepřátelit tím, že se na ten slib vykašlu. Není v tom nic osobního, nebo to, že chci hledat povyražení jinde, dělám to pro svou rodinu.Jo, to by určitě dobře dopadlo. Za svůj život už pár ženských poznal a… no, řešit by to prostě nechtěl. Takže nakonec ještě dobře, že na sebe nenarazili...
Pak ještě přemítal tak nějak nad vším a nad ničím, nad modrými světélky a zelenými žínkami, a ani nemusel počítat ovečky přeskakující plot někde na farmě, než usnul jako dudek a spal celkem hluboce a vydatně až do chvíle, než je probudily sluneční paprsky či jedna z dryád.
- | +
Robb hodil/a 1d6 a součet kostek je 6:
6
