Byla vděčná za Leifovi podporu, ale její výčitky to pranic nerozptýlilo. Mlčky procházeli zaneřáděnou chodbou. Ona samotná už toho mrchožrouta měla nad hlavu. Nenápadně se vyhýbala roztodivným hromádkám kostí často ještě pokrytých hnijícím masem. Jakkoliv to mohlo být změkčilé, hnusila se jí představa do něčeho z toho, co kdysi bylo živé a skončilo jako potrava nekrofága (byť nejspíše - a to ostatkům ostatně přála - až po vlastní smrti), tak bezohledně šlápnout.
Živočišné zbytky poházené v další místnosti už nepatřily přirozeným tvorům. Byli to na kousky rozsekaní ghúlové. Řezy byly velmi čisté, tihle v žádném případě nebylo pokoseni obyčejnou zbraní.
"Leife," osloví seveřana obcházeje po místnosti,
"pamatuješ na toho zaklínače, co tu prý byl před námi?" Tohle byla dozajista jeho práce.
Rozhodně si vedl líp než já... a přesto se nevrátil, pomyslela si s náhlým návalem úzkosti. Vědět při pohledu na pozůstatky této řeži, že ani takový um nejspíš nestačil na porážku příšer těchto katakomb... Jaké šance vlastně mohla mít ona? Dost možná nestály za starou bačkoru. Pocítila nutkání to vzdát, odejít, dokud je čas, nepouštět se do boje, který je už možná předem prohraný.
Jsem opravdu takový zbabělec? Ztrátou meče už dost otřesená čest jí však stejně ustoupit nepovolila.
Najednou zachytila koutkem oka kovový záblesk, který ihned upoutal její pozornost. Vydala se jeho směrem do rohu místnosti a co nevidí - z ghúlí lebky trčí lesklá ozdobná dýka. Thyra ji tedy opatrně vyškubla ven a prohlédla si ji obdivujíc hada obtočeného kole rukojeti.
Škola Zmije? napadlo ji, ne tedy, že by na tom nějak zvlášť záleželo. Doufala, že v další chodbě nenarazí na zaklínačovo mrtvé tělo. Už po zhlédnutí jeho díla v této místnosti k neznámému chovala kousek úcty. Nechtěla vidět, jak zkončil.
"Leife, podívej," přivolala svého spojence a podala mu dýku,
"zdá se mi to nebo máme vážně takové štěstí?" Muselo to být stříbro. Pocítila slabý záchvěv naděje.
Když místnost dostatečně prozkoumali, vydali se k průchodu do další místnosti, odkud se ozývaly ty rány. Zpozorněla, když uviděla nekrofága. Vztekal se. Ale bylo tam ještě něco dalšího... Někdo. Proč na něj příšera nezaútočí? Ten obrys zahlédla jen krátce, ale nemohl to být další ghúl. O tom, co byla postava zač, však teď více nepřemýšlela. Na to bude čas později. Teď tu byla ta obluda, ve které jí uvízl meč.
Jen naštvaně zavrčela a rozběhla se na ni, když o ní ghúla ještě nevěděl, aby mu sekla zezadu do boku.
Mimo herně:Hod na boj s mečem:Thyra hodil/a 2d6 a součet kostek je 11:
5, 6
Pak musí rychle uskočit, protože jestli o ní nekrofág nevěděl předtím, teď už určitě.
Mimo herně:Hod na obratnost:Thyra hodil/a 3d6 a součet kostek je 10:
3, 5, 2
Mimo herně:Omlouvám se, že mi to tak trvalo, fakt jsem si zatím nemohla najít čas, bylo toho nějak moc.
Btw, doufám, že ten útok nevadí, kdyžtak to přepíšu a počkám.
Edit, Silas: Pohoda, pokračujem.