QUEST: Není všechno zlato co se třpytí - D

[Kalyphisea]

Ani nemá čas přemýšlet nad tím, že byl na tu ránu připravený. Na druhou stranu bylo to jasné už od začátku. Už jak se ji snažil vyprovokovat, bylo jasné, že má něco za lubem, ale Kalypha na to nebrala žádný ohled. Myslela si, že to zvládne, ale místo toho mu skočila na špek, když došlo na nejhorší. Holt neumí udržet ty svoje zvířecí pudy. Nemusí být ani chlap.
Rána pěkně pleskne a jí projde pocit zadostiučinění. Jedno ji ale nevyjde a to je ono odrazení. Není schopná s ním ani hnout. Sotva se ho dotkne. To už je poslední kapka. Nebo že by... Poslední kapka je ještě horší a ve chvíli, kdy se ukáže, že mu nevadí uhodit ženu, kterou ke všemu vyprovokoval k činům.

Mimo herně:
Konstituce

Quitana hodil/a 1d6 a součet kostek je 5:
5

Rána to možná nebyla úplně tvrdá, ale pořád je to chlap. Chlap, co uhodil ženskou, čímž ji nakrkl ještě víc. Tohle by se u ní doma nikdy nestalo. A ani ji nenapadlo, že by vinu sváděla i na sebe. Omlouvat se umí, ale tomuhle grázlíkovi ji nedopřeje ani za sto let.
A co je ještě horší? Že se do toho chtěl vkládat ten ožrala. Dokazovat si asi svoje ego nebo co. Držíc si svou tvář, hodí po něm dalším zlým pohledem. Chtěla si to spíš vyřídit s tím týpkem se žlutýma očima, ale on si přímo koleduje o to, že mu taky jednu vrazí. Sotva stojí a ještě dělá takové kraviny. Jako třeba že po nich hází flaškou. Stejným pohledem se po něm určitě dívají oba rváči. Přitom on se ji vyhýbá pohledem, jako by se jí snad bál. Už ani neposlouchá, co tomu zaklínači říká a jen si sebere svoje věci a zmizí někam ven. Má sto chutí se na to celé vykašlat a prostě odejít. Za ty útrapy ji to nestojí a sehnat práci pro ni v poslední době není až takový problém. Lidé zjišťují, že její služby se hodí. Na nic se nevyptává, svou práci splní hned, je bezproblémová, vyzvedne peníze a jde dál. Ale tihle? spolupráce ji asi nikdy nepůjde. Prozatím však není rozhodnutá co přesně udělá. Nejlepší bude se na to vyspat. Najde si vysokou trávu, daleko od chatky, kde ulehne. Usnout se ji nedaří, ale únava ji později v noci skolí.

[Mauro]

To, co se mezi těmi dvěma dvěma dělo ho zanechávalo naprosto chladným. Staral se o svoje věci, krom toho, on když byl v konfliktu s divoškou, tak se o něho taky nestarali, tak proč by se on měl starat nyní? Hleděl si prostě svého, zvláště pak, když konečně došlo na facky, čemuž se v duchu pobaveně zasmál, ale navenek nedal znát, že by se nad tím tak bavil.
Nicméně ve chvíli, kdy se do hádky začal míchat ten chlápek, jehož největší přítel byl alkohol, vzedmula se v něm vlna odporu. Co on se do toho vůbec začal plést, ještě s takovými kecy, co s tím nesouvisely? Nechápal, proč je chtěl od sebe oddělit, když si to evidentně potřebovali vyřídit. Ostatně ona vystartovala první, takže se nebylo čemu divit. Kdyby si to zkusila přímo na jeho osobu, raději ani nepřemýšlel o tom, jak by to dopadlo, neboť by si to líbit nenechal.
„Proč se jim do toho pleteš? Chceš taky dostat, nebo co? Mají mezi sebou při, tak ať si to vyřídí. Pořád lepší, než aby se poprali přímo u přepadu, kde by to bylo nejmíň vhodný,“ on by si to taky vyřídil ručně, zvláště v takovém konfliktu, neboť bylo jasný, že je to mnohem rychlejší a účinnější, obzvlášť když v tom figurovala divoška, která ani jednoho neposlouchala, nebrala na zřetel, a dělala si co chtěla. „Zastáváš se ženský, která akorát všechno kazí, nedá se s ní na ničem domluvit, dělá si co chce a nikdo jí tu nevěří. Nejsem sice zastáncem násilí na ženách, ale na ni evidentně platí jen bič, žádný cukr,“ samozřejmě si uvědomoval, že byl možná zaujatý, ale měl s ní svou zkušenost, aby věděl, že akce s ní bude hodně složitá a nepředvídatelná. Nespolupracovala a vzhledem k tomu, že se ani nesnažila být aspoň trochu důveryhodná a přizpůsobit se, považoval ji spíše za nepřítele.
„Už by se ani nemusela vracet. Dělá akorát potíže a veškerou snahu o spolupráci jen ničí,“ zavrčel, když si sebrala věci a zamířila pryč. Nestál sice na ničí straně, ale měl živě v paměti, jak se cítil včera, kdy měl sto chutí jí udělat něco mnohem horšího.

[Sarren]

Jen co Sarren divošku udeřil, dopadla vedle nich hozená lahev. Zaklínač se stáhnul, aby ji dál nedržel na zemi. Sice měl chuť té holce ublížit ještě víc, ale část frustrace si vybil a usoudil, že není dobrý nápad v tom pokračovat. Rozhodně ne teď. Splnil si svou vytouženou roli, kdy jí ukázal svou dominanci a díky její slušně mířené a slušně silné facce k ní měl dokonce i nějaký respekt, jen si ten respekt vykládal jaksi po svém. Pokud by ho naštvala, s radostí ji uhodí znovu.

Teď ale věnoval pozornost Alfrédovi, který se přiměl k činu nejen hození flašky (která hod navíc přežila v celku), ale taky spustil proslov k Sarrenovi. Zaklínač pochopil, že tohle bude jeden z důvodů, jak se vůbec mohl stát kapitánem. Takový ten dobroser co zasahuje do cizích konfliktů se často uchytí na podobných místech. Sarren se na chvíli podíval na Kalyphu a musel se velmi mírně usmát, že divoška na kapitána háže opovržlivý pohled, který vystihoval i jeho pocity. Jen uznejme, že v Sarrenově tváři byly ty pocity vidět podstatně méně.

Zatímco slova o tom, že je fakan Sarren naprosto přešel (byl totiž zvyklý na mnohem horší nadávky), u dalších slov se sarkasticky usmál. Zatímco kapitán pořád mluvil, natáhl se pro poloprazdnou lahev, která se válela kousek od něj, odšpuntoval ji a napil se - nejspíš jen tak pro drama, než z jakéhokoliv jiného důvodu. Pak přešel k Alfrédovi, lahev mu vtisknul do ruky a druhou rukou ho poplácal po rameni. "Vůbec tomu nerozumíš," ujistil ho. "Já jsem ve sračkách už od chvíle, co jsem se narodil," řekl neutrálně a s těmi slovy ho nechal, jen aby zaznamenal, že divoška si sebrala věci a vypadla ven. Jeho pozornost upoutal druhý přítomný mutant, který si neodpustil komentář. Na jeho slova přikývl. "Tuhle noc bude klid," zkonstatoval. Ovšem nečekal, že by se divoška rozhodla svůj úkol nedokončit. Byl přesvědčený, že jen bude lépe obeznámena s tím, co ji čeká v případě, že v akci udělá nějakou blbost.

Sarren si našel v chatce klidné místo a konečně byl ve stavu, kdy byl schopen meditace. Ještě před tím však na chvíli vytáhnul zápisník, a zaznamenal do něj pár řádků...

Ostrý jazyk, ostrá rána,
má bytost na kousky rvána.
Nesnesu tě, nevěřím,
tak jak si vůbec můžeš myslet,
že naše válka skončí
příměřím?

Mimo herně:
Za mě poslední příspěvek tohohle večera v chatce

[Valdur]

Vstávat a cvičit! Čas na přepad!

Zbylé dva dny uběhly velmi rychle a pak přišel čas na Den-D. Naše sebranka, co se doufejme během cesty na místo určení navzájem nezabily, se dostavily brzo za svítání na místo, kde na ně čekali tři lidé odění v pracovním úboru, nebo-li vypadali jako obyčejní vesničané. Vedle nich leželi dvě sekery, tři lopaty, krumpáč a hromada provazů. Naše dobrodruhy pozdravili s vřelým úsměvem. "Tak tady jsme! Připravili jsme pro vás několik nástrojů a jsme vám plně k dispozici. Stačí jen říct, co máme dělat a my to uděláme." Ostatní dva jen stáli na místě a se svým mluvčím čekali na příkazy, které jim dají.
Co se povrchu týče, tak bylo blátivé a mokré, jelikož v noci před akcí se přes Oxenfurt a daleké okolí přehnala bouřka a silný déšť. A ani dnes není pěkné počasí. Sice neprší, ale obloha je zamračená, ale odpoledne se rozjasní a to bude znamenat konec jejich příprav na přepad karavany.
Čas mají, do té doby, než bude slunce blízko západu, takže v podvečer už bude konvoj zde a pomocníci odejdou pryč z dohledu i s nářadím, jelikož se přepadu nebudou účastnit, ale to skupince Karl před pár dny řekl. Teď záleží jen na našich hrdinech, jak se na přepad připraví.

Mimo herně:
Je na vás, co si vymyslíte za pasti, ale upozorňuji, že předpřípravy jako jsou jámy a takové můžete udělat jen DVĚ, takže si dobře rozmyslete, co uděláte. Pokud třeba uděláte oštěpy z té hromady, nebudete moct udělat třeba jámu s kůly. Co se stromu či balvanu týče, je jen na vás, kdy to použijete. Klidně, pokud díky všímavosti najdete menší strom, můžete udělat past z toho (Třeba takovou pastičku, která by se zhoupla ze shora), ale počítá se to do limitu. Klidně se nejdříve domluvte, co budete chtít udělat a já pak napíšu hody, které k tomu budou potřeba

[Mauro]

Mauro se zbylý čas spíše připravoval na akci, a pokud bylo třeba, klidně se ještě jednou uvolil k domluvě, pokud chtěl někdo rozebírat detaily či podobně. Nebylo by to od věci, kdyby měli všechno naplánované, od malých zdánlivě bezvýznamných krůčků, až po nějaké ty rezervní plány, kdyby něco nevyšlo, jak by mělo a jak počítali. Koneckonců právě počasí nikdo z nich neporoučel, a to se mohlo měnit ze dne na den, ale i z hodiny na hodinu.
Když se nakonec celá skupinka přesunula na místo přepadu, už tam stáli chlapíci, kteří očividně patřili pod velení jejich zadavatele Karla. Sice nechápal, proč by jim nemohli pomoct i přímo v boji, snad jako kdyby Karl sám dopředu věděl, že to nebude nic snadného, a tak chtěl raději ochránit ty své než nějaké cizince, které asi ani nikdo hledat nebude. Nebo kdo ví, co v tom bylo. Rozhodně ale nikomu z nich nevěřil, podobně jako právě Karlovi. Možná neměl důkazy a neznal všechny fakta, ale svůj pocit, nebo v tomhle případě možná spíš intuici, nemohl jinak než poslouchat. Nicméně až to bylo jakkoliv, vypadalo to, že se jim pomoc bude hodit, zvláště, když na to neměli zase tolik času. Podíval se na svoje… no, ani nevěděl, jak je označit, když spolupracující skupinku netvořili, to by bylo až příliš jednoduché. „Měli bychom si všichni rozdělit práci, a hlavně si pohnout,“ rozhodně se nehodlal hrnout dopředu jako nějaký vedoucí, nebo něco podobného. Možná návrhy i měl, ale vzhledem k tomu, jak to dopadlo u první akce, se ponaučil a opravdu nehodlal opakovat své chyby. Ano, tak trochu víc pochyboval o tom, že by ho někdo z nich poslouchal.
Sice by radši šel makat a dělat na pastích, které mu docela šly, ale bylo potřeba přidělit práci i chlapíkům, kteří na to vyloženě čekali. A bez pořádné domluvy dopředu to asi moc nešlo, aniž by si vzájemně všichni nepřekáželi. Mimoděk měl na sobě svou typickou odlehčenou zbroj a zbraně. Dva meče, umně schovanou dýku a na zádech svou kuši, jež se hodila při boji na dálku.

Mimo herně:
Myslím, že bude rychlejší, když se domluvíme přímo ve hře

[Kalyphisea]

Spánek to nebyl ani trochu kvalitní, spíše jako by byla po nějaké párty a kocovina ji dostala. Rozhodně za to nemůže to, že by spala na tvrdé zemi, ale hlavně ta mírně oteklá tvář. Nic vážného, ale kdyby se někdo podíval zblízka, všiml by si toho. Ne, že by se za to styděla, ale jestli má ještě pobýt s těmi hrubiány a ožralou, nebude to procházka růžovým sadem. Je však silná žena a s radostí jim předvede, že ji jen tak nic nepoloží.
Proto dalšího dne nevypadala, že by ji cokoliv z toho, co s stalo minulého dne, sralo. Naopak. Jako by jí to posílilo. A ať už na ni budou pohlížet, jak chtějí, ukáže jim i tu jinou stránku jejího já, kterou ještě nepoznali.
Samozřejmě je najde už na místě. Nečekala nic jiného. Ostatně, nemusela tam být první. O to jí ani nešlo. Ostatně ji nikdo poslouchat určitě nebude, či snad si ji ani nebudou všímat. Možná se její zbraně budou hodit, ale těžko s ní někdo bude chtít mluvit. Stejně jako zaklínač, nedůvěřivě hodí po skupince, co jim byla přidělena. Ano, rozdělit práci. Tentokrát s tím také souhlasí. Ale ještě vymyslet, co udělat jako první a koho kam poslat. Rozhodně zastane i těžší práci osobně, s tím problém nemá. "Na kámen mokro. Bláto. Pomalý kámen, špatný kámen. Jsem za sražení toho strom," prohodí, ale nedodává, kdo by to měl jít udělat. Samozřejmě by tam mohla jít sama, ale pak by jí zase nařkli za nespolupráci, tak ať si to chlapci vyřeší sami. Podle nich je tu navíc, ale ona jim ještě ukáže.
Na zádech má popřípadě svůj luk s hromadou šípů, ručně vyrobených, s pery ze Zerrikánských ptáků a zasunout svou šavli na obvyklém místě. Jestli se něco podělá, je připravená.

[Sarren]

Další dva dny proběhly překvapivě relativně v klidu, a Sarren trávil spoustu času o samotě, jinak by se asi zbláznil. Ale zdálo se, že podobně přemýšlí většina členů "jeho" skupinky, takže to bylo prospěšné všem. Sarren věnoval čas shánění přísad a jednoduchých alchymistických nástrojů, aby se pokusil namíchat Falčinu krev. Nicméně všechno bylo velmi provizorní, a tak byla velká šance, že to prostě nevyjde. Zároveň se pokusil o namíchání vlaštovky.

Mimo herně:
Falčina krev (10) - alchymie + zručnost

Irviel hodil/a 2d6 a součet kostek je 11:
5, 6

Mimo herně:
Vlaštovka (10) - alchymie + zručnost

Irviel hodil/a 2d6 a součet kostek je 4:
1, 3

K Sarrenově překvapení mu příprava oleje vyšla, a tak si ho uschoval, aby si s ním natřel meč v den přepadu.
Když mu však nevyšlo vaření vlaštovky, vztekle náčiní rozkopl.

Mimo herně:
=Postava si přidá k hodu na útok proti lidem 3

***

Tak či tak se Sarren v osudný den postaral, aby měl dobře připravený ocelový meč a jeho tělo bylo chráněno zbrojí. Společně se skupinkou (kromě Kaly) se vydali na místo přepadu a přivítala je skupinka nějakých nicek, kteří tam prý byli pro pomoc. Sarren byl přesvědčen, že by si poradili sami, ale Karl se podle všeho chtěl ujistit, aby se bojovníci nenamohli ještě předtím, než vůbec k něčemu došlo. Alespoň to poukazovalo na nějaké proběhlé plánování, a tak zaklínač neremcal.

Medvěd navrhnul, ať si rychle rozdělí práci, s čímž Gryf souhlasil. Pak promluvila divoška, na kterou se Sarren mírně usmál. Pak si promnul bradu. "A co obojí?" řekl. "Máš pravdu, ale toho kamene by byla škoda. Možná ti chlapíci můžou pomoct kámen podepřít dřevěnými kolejnicemi, hm?" navrhl. Pokud zajistí, že "rozjezd" bude bez problému, gravitace a setrvačnost se postará o zbytek. Sarren prostě chtěl svůj kámen!

"Strom bychom měli naseknout, upevnit lanem. A pak jen přeseknout lano, až bude správná chvíle," řekl ještě. Samozřejmě jestli lano mohlo tohle ustát. Přemýšlel pak, jestli ty ubožáky, co jim přišli pomoct nevyužít ještě nějak jinak. Úprava terénu by přišla vhod, aby se nedalo projet. Na jámy nepomyslel, neviděl v nich moc smysl. Spíš přemýšlel, jestli dřevo nevyužít na další padající/houpající pasti, nebo zátarasy.

[Alfréd Borg]

Poté co se dostavili na místo, kde se bude dít ta úžasná akce na, kterou se Fredík tak těšil, pozdravili se s pány, které jim sem poslal jejich milý zaměstnavatel, aby jim pomohli s některými aktivitami. No a začalo se plánovat co a jak. Nejčastější návrhy byli využít ten strom a balvan, což by znamenalo, že při špatném načasování by jim prostě mohli ujet pryč, což by byla velice nepříjemná možnost.
"Ten strom by jsme měli určitě udělat. Je to nejspíše nejdůležitější z těch pastí." řekl poté co si poslechl názory ostatních, při kterých mohl přemýšlet zda dávají smysl. On i ten kámen by byl fajn, ale neměli tolik času a to dřevo by se dalo využít. "Co vyrobit nějaké kůly nebo tak něco, z toho dříví v lese. Dalo by se tím zabránit komplikacím při útěku, jelikož by koně mohli zpanikařit a neměli by jak s nimi utéct?" nadhodil jako poslední návrh. Nejspíše bude odmítnut, ale tak chtěl přidat svůj názor na věc. Nevadilo by mu, že to nepřijmou ten nápad s tím šutrákem taky nezní vůbec zle. Jen to připravit tak, aby vše dopadlo podle plánu. Pak se postarat o ten doprovod a šup zpět do základny. Problém vyřešen, úkol splněn a tak by si to pan kapitán i představoval.

[Mauro]

Mauro svou skupinku poslouchal, vyslechl si, co navrhovali, ale prozatím mlčel. Poodešel a sám si nabral trochu bahna do dlaně, kde ho promnul mezi prsty a pak se zase postavil. Nic neříkal, neboť hluboce přemýšlel a sem tam se podíval i po těch třech mužích, co měli k dispozici. Tvářil se na ně dost podobně jako druhý zaklínač, věděl, že by si dokázali pomoct sami, ale už se mu v hlavě sumírovalo, s čím by jim možná mohli pomoct. Přeci jen nebylo na škodu, že jich bylo víc a Medvěd už zřejmě věděl, co s nimi.
„Ty, zaklínači, jak jsi na tom se znameními? Zvládáš je na velmi dobré úrovni?“ Otočil se k jmenovanému a zamračil se pod přemýšlením. Sám věděl, že tohle je něco, co moc dobře neovládá, spoléhal se spíše na své silné ruce a zbraně, přičemž mu docházelo, že i tohle umění možná tak úplně nestačí, ale byli tu dva. A znamení teď bude asi hodně podstatnou součástí.
„Zvládl bys pak ten spadlý strom zapálit? Silné Igni by to mohlo zvládnout i při nepřízni počasí. Divoška by si na druhou stranu mohla vyrobit pár zápalných šípů pro ohňový déšť, kterým by je dost překvapila. A kdyby došlo na nejhorší, kdyby se něco zvrtlo, použil bys Axie na koně, které bys při jízdě zmátl,“ nechtěl vypadat, že jim za každou cenu přiděluje úkoly, ale pro něj už bylo dost tlachání a potřebovali se co nejdříve zapojit do práce. Otočil se tedy ke trojici cizích mužů, kteří tu byli pro pomoc.
„Co se týče vás tří, tak jednoho budeme potřebovat na hlídku, aby nám pak mohl dát znamení, jakmile je uvidí přijíždět. Kdo z vás umí lézt na strom?“ Samozřejmě se v případě, že to bylo odsouhlaseno domluvil i na formě onoho znamení, aby to pochopili všichni. „Další by mohl pomoct se stromem, a poslední s kamenem. Kůly by možná byly fajn, ale spíš nám na to nevyjde čas. Možná bys mohl pomoct tady Divošce. Máš nějakou zbraň, se kterou bys mohl bojovat na dálku?“ Podíval se k poslednímu členu jejich skupinky. Neměl špatný nápad, bylo jen zatraceně málo času. „Já bych se postaral o ten balvan, který bych zvládl, ale někdo by mi musel dát zezdola znamení, aby to bylo opravdu ve správný čas. Musíme zkrátka spolupracovat, ať se nám to líbí nebo ne, neboť to je klíč k tomu, abychom to všechno zvládli.“

Mimo herně:
Nechala jsem prostor ještě pro nějakou tu interakci mezi Sarrenem a Kaly, aby se nějak domluvili, jestli to teda půjde a nebude vám to vadit. Kaly doporučuju, v případě souhlasu, aby si ty šípy spočítala, ať předejdeme nějakým zbytečným komplikacím – předpokládám, že si na to stejně asi bude muset hodit, že to Valdur bude chtít, ale i tak by bylo dobrý vědět, kolik jich má.
Alfréde, možná to bude znít blbě, ale ty se klidně můžeš podívat po nějakých šutrech, co bys po nich mohl házet. Nikdy nevíš, třeba se to pak bude hodit jako poslední záchrana, kdyby se něco zvrtlo, známe to
No, snad to dává aspoň trochu smysl

[Kalyphisea]

Ten mini úsměv ji lehce znervózní. Ztratí pointu, ale rychle se zase chytne. Na obojí možná nebude čas. Ale jak chtějí. "Když čas..." Nic víc k tomu neřekne. Jestli chtějí shazovat kámen, prosím, ale ona se toho zřejmě účastnit nebude. Pokud by jí o to přímo nepožádali. Ona není ta správná osoba na takhle tvrdou práci.
"Mít lano?" optá se pak a pohlédne na ony muže, co jim přišli pomoct, jestli vůbec budou mít možnost tenhle plán uskutečnit. A plán to špatný rozhodně není. Ona se toho stromu s radostí chytne a je pravda i to, co říká ten druhý zaklínač s ohněm. To by se jim mohlo hodit. Každopádně netuší, co je to Igni, ale ví, co je to oheň a ať už je to jen nějaká jejich hatmatilka, oheň rozhodně využije. Pokývne tedy hlavou, že s tím souhlasí, kupodivu. Co se týče rozdávání dalších úkolů, vůbec neřeší, že si to vzal na starost právě ten druhý týpek. Ona by se toho sto procentně nezhostila a někdo musí, že. Proto jen poslouchá, aby byla v obraze. Jen kývne hlavou, že ona pomoc nepotřebuje, pak to ale vzdá. S povzdechem. Dojde jí, že tohle u něj už fungovat nebude. Je to divné, ale vzdává to. Pro tentokrát. Vyřídit si to mohou společně později, po splnění úkolu. Ten je teď nejpřednější.
Co se týče kůlů, s tím by mohla také pomoct. Jen by neměli možnost je asi zachytit lanem a viditelné by vyvolaly paniku. "Kůly na dlouho." Tím tedy zastíní plán ožralce.

Jakmile je tedy všechno domluveno, vydá se na svoje místečko a začne dělat na své práci se správným nářadím v ruce. A jeden by neřekl, kolik se v těhle ženských rukou dá najít síly.

Mimo herně:
Asi si hodíme, co?
Síla (1)

Quitana hodil/a 1d6 a součet kostek je 3:
3