QUEST: Poupata v rozkvětu - D

[Robb]

Shaan jim přetlumočila odpovědi dryád a pak už nezbývalo, než se pustit do plnění úkolů. Poděkoval Shaan za její nedocenitelnou asistenci a pak už se vydal ostřit klacky, kamení a takové ty další náležitosti. Nebyl v tom příliš kovaný a pravděpodobně to šlo trošku vidět, ale třeba mu to koupí pár chvilek… nebo je koupí Valdurovi, aby mohl tím kamenným nožíkem toho tvora vykuchat, nebo bodnout skrze oko do mozku. Tedy podle toho, že jim dryády řekly, ať si ty své improvizované zbraně vzali s sebou.
Kam? Na výlet. Ale taková hodina nebo dvě žoldákovi po tolikadenním cestování už vážně nevadily. Zvykl si. A kam po té poučné túře dorazili? K jednomu obrovskému stromu. Větší ještě v životě neviděl.
A bylo mu tudíž naprosto jasné, na který strom v okolí budou šplhat. Dryády by po nich určitě nechtěly, aby jim dokazovali svou obratnost na pětiletém listnáči… i když na ten vylézt a nezlomit ho by byl jistě taky kumšt.
Když mu Valdur popřál hodně štěstí, jen kývl na srozuměnou. „Tobě taky.“
Zpočátku Robertovi šplhání moc nešlo. Zatímco Valdur vyrazil takovým tempem, až se žoldákovi zatajil dech. Upřímně, měl trochu problém se přizpůsobit změně terénu. Jako by snad lezení do oken nejrůznějších dam nebylo dostatečným tréninkem.
Vlastně zezačátku téměř spadl, to když se vedle na větvi začaly ozývat podivné zvuky a přihopkala tam mrňavá, zrzavá bestie odhodlaná bránit své teritorium! Jak jen vrčela!
„Do dračí dupy!“ ucedil polohlasně a raději si pospíšil nahoru, pryč z dosahu drápků a zubů. Veverka ho naštěstí nepronásledovala.
Po prvotní neslavné třetině se ale jako kdyby cosi náhle zlomilo.
S každou další větví se rozehříval, svaly uvyklé námaze se rozvzpomínaly a on získával rytmus, dostal se do stejného stavu vědomí jako při boji. Jen teď nešlo o sekání šavlemi, ani hledání protivníkových slabých míst, teď se z protivníků staly větve a v duchu si neplánoval další výpad, ale to, jak se zachytí zase o kousek výš. Jako by najednou získal křídla nebo alespoň pořádnou vzpruhu. Začal stoupat čím dál rychleji a odvážněji. Někde v hrudi se mu tetelila radost. Měl rád výzvy a zrovna v téhle se mu dařilo. Jen vzhůru, až do oblak!
Vrcholek přišel až příliš brzy.
Když dorazil až nahoru, zhluboka se nadechl a šťastně se zazubil. Velice samolibě ho potěšilo, že i přes Valdurův počáteční náskok se mu podařilo na vrchol dorazit jako první. Rozjařeně zavýskl… a zahalekal, inu jako na lesy… nebo spíš jeden určitý les, rozkládající se kolem kam až oko dohlédlo.
„Dobrá práce!“ kývl na Valdura, když už se k němu uráčil připojit.
Rozzářeným pohledem se rozhlížel kolem. Vychutnával si vítr vanoucí tady nahoře, i ten úžasný výhled. Nemohl tady zůstat věčně, čekala ho dlouhá a únavná cesta dolů. Velmi dlouhá. Zadíval se dolů a zahlédl, že je dryády stále jistí šlahouny připravenými je zachytit, kdyby jim náhodou podklouzla noha. Něco ho napadlo. Něco, k čemu nejspíš už nikdy v budoucnu nedostane příležitost.
Nepřestával se držet jednou rukou kmene a prsty druhé ruky si vrazil do úst. Pronikavě hvízdl. To by mělo přitáhnout jejich pozornost. „Dámy!“ zařval a doufal, že je ho slyšet až dole, jinak z něj bude jen polámaná hromádka kostí a rozplizlého masa. „Skáču dolů! Nastavte ty vaše šlahouny!“
A pak už se odrazil a pustil. I kdyby se dryádám nezadařilo ho zachytit, umře šťasten. Dům pomohl opravit, nějaký ten strom Reginaldovi v sadu pomohl zasadit a syna, zplodil taky, pravděpodobně. Co víc ještě mohl chtít?

Šplhoun či ne? | +

Mimo herně:
Dosáhnout 36
Obratnost 2 + Všímavost 1

Robb hodil/a 3d6 a součet kostek je 5:
1, 3, 1

Robb hodil/a 3d6 a součet kostek je 15:
6, 3, 6

Robb hodil/a 3d6 a součet kostek je 17:
6, 6, 5

Bude bunjee jumping bez lana? | +

Mimo herně:
Konstituce 2

Robb hodil/a 2d6 a součet kostek je 10:
4, 6

Příjemné zážitky v koruně stromů či ne? | +

Mimo herně:
Smysly 2

Robb hodil/a 2d6 a součet kostek je 6:
5, 1

[Nithé]

Zelené dívenky ze země napjatě sledovaly postup obou lezců. Nejprve se zdálo, že Valdur má tenhle závod v kapse, ovšem po první třetině začal zpomalovat, zatímco Robb pokračoval vytrvale dál a snad i nabral tempo. Kontakt dryád se "záchrannými" šlahouny byl v tuto chvíli spíše podvědomý. Zesílil v momentě, kdy se seshora ozval hlasitý řev Valdura. Dívky se na sebe překvapeně podívaly a pokrčily rameny, neboť po onom výkřiku nic dalšího nenásledovalo. Nakonec se oběma mužům podařilo dostat se až na vrchol Lokke Ceann, odkud se ozval další zvukový projev. Lílea, která očividně stála za tímhle nelehkým úkolem, se zdála být s výkonem mužů spokojená. Jen možná měla specifikovat, že všechny očekávaly, že se podobným způsobem dostanou taky dolů. No, nemohly se více mýlit. To když se ozval další zvuk seshora, tentokrát hlasitý signál. Všech pět dryád překvapeně zpozornělo, zatímco Shaan rychle takticky ustoupila. Tohle musela nechat na svých čistokrevných sestrách.

Zatímco se Rob nebezpečně rychle řítil z prastarého stromu dolů, šlahouny prostoupila silná energie, až se zakroutily jako živí hadi. Takový volný pád musel jednomu připadat jako věčnost a zlomek vteřiny v jednom. Ta projevená odvaha a důvěra... neexistovala šance, že by si dryády nechaly takového muže proklouznout mezi prsty. Šlahouny zamířily, zachytily se o výše postavené větve a v letu s překvapivě pevným stiskem sevřely Robbovy kotníky. Elasticita životaplných rostlin jej držela ještě chvíli v pohybu směrem dolů, však pak se lijány vzpružily a vynesly žoldáka zase pár metrů do výšky. Podobný proces se ještě několikrát opakoval, až dokud jej lesní žínky opatrně nespustily k zemi, kde jej odměnily káravým, však zároveň ohromeným pohledem. Tohle rozhodně zanechalo dojem. Ať už šlo o důkaz mužné síly, nebo snad pošetilosti, pořád to byl silný dojem. Spolupráce pěti dryád však nebyla zdaleka u konce. "Valdur!" zvolala Shaan, která náhle zaznamenala pád dalšího "sebevraha".

Tým zelených dívek se znovu dal do práce. Postup byl velmi podobný, jenže dryády nedostaly varování se připravit. Tohle bylo o dost podobnější případu, kdyby něco šlo špatně při samotném lezení. Šlahouny Valdura sice zachytily včas, ale natahovaly se ještě tak dlouho, že v jednu chvíli Valdura od země dělilo možná i méně než metr. To bylo jen tak tak. I vrah se několikrát zhoupl nahoru a dolů, ale tváře dryád byly tentokrát poněkud bledé. Jen co byl spuštěn na zem a propuštěn ze sevření živých lan, dryády se k oběma mužům rozeběhly. U Robba byla první Lílea, Shaan a Tissa, zatímco nad Valdurem se skláněla Eevie, Calais a Norénn. Těžko říct, kolik únavy z výkonu u obou mužů právě teď efektivně překrýval adrenalin ze skoku, ovšem jejich těla rozhodně potřebovala více síly, pokud měli pokračovat. I o to se zelené ženušky postaraly, když léčivým dotekem ulevily jejich ztuhlým svalům a dodaly jim trochu z vlastních sil. Nakonec jim dali napít čehosi, co podle chuti rozhodně nebyla jen čistá voda, ale cítili se po tom překvapivě dobře.

Dívky mezitím mezi sebou cosi švitořily ve vlastním jazyce. Nakonec se Shaan chopila slova. "Gratuluji vám, mé sestry z vás mají radost," usmála se na ně. Už je od pomyslného vrcholu svého pobytu v Brokilonu dělila jen poslední zkouška. "Odpočiňte si. Pak se vydáte na lov," řekla jim a samotřejmě byla k dispozici pro případné dotazy, či jen prostou konverzaci. "Máte odvážné srdce. Věřím, že si s Eryrbleiddem poradíte bez větších potíží," dodala ještě. Jestli šlo pouze o její názor, nebo jen tlumočila slova vlastních sester, bylo těžko říci.

***

U Lokke Ceann ještě nějakou dobu odpočívali. Měli dostatek jídla i vody a mohli si dopřát dokonce i spánek. Dryády mezitím posedávaly kolem velikých kořenů, meditovaly, nabíraly ztracené síly. A nebo se bavily mezi sebou. V jednu chvíli si dokonce něco prozpěvovaly, pokud byli jejich nápadníci zrovna vzhůru.

Jednou se však odpočinek musel chýlit ke konci. Dryády se znovu seskupily kolem nich a promluvila Norénn. ~"Eryrbleidd se skrývá nedaleko. Navedeme vás na stopu, a počkáme zde,~" oznámila. Shaan samozřejmě její slova přeložila do obecné řeči.

A pak dívky udělaly, jak řekly. Stopa vedla do vyšších pater lesa, však nevyžadovala již další šplhání. Po cestě k místu, kde se pravděpodobně ukrývalo nějaké doupě, se nacházely vyvržené kosti savců i ptáků, chomáče chlupů i pevná, šedohnědá pera. Stopy ukazovaly jak na přítomnost pařátů, tak pacek. To už docela dobře napovídalo, co by tak mohli očekávat. Poradí si však s takovým tvorem jen s primitivními zbraněmi?

Mimo herně:
Vaše hody související s plížením/lovem/smysly určí, jestli první vy objevíte pronásledovaného tvora, nebo on vás.

[Valdur]

Celkem si hrál s osudem vzhledem k tomu, že jim nedal signál po vzoru žoldáka, avšak předpokládal, že budou připravené a že jim bude jasné, že nejspíše skočí také vzhledem k tomu, že byl vážně vyčerpaný, což by mohl být faktor, který by očekávat také měli. Když tedy skočil, vyloženě doufal, že ho zachytí. Měl zavřené oči, jelikož by nejspíše zpanikařil, kdyby viděl na vlastní oči, jak se vršek stromu rychle vzdaluje. Naštěstí ho nakonec zachytili a nerozplácl se na zemi jak kus syrového masa. Kdyby však viděl, jak blízko k té smrti byl, nejspíše by měl doživotní trauma a strach z výšek, což by byl pro zloděje jeho kalibru dost velký problém. Jakmile pod sebou ucítil tvrdou příjemnou zem, pootevřel jedno oko aby se ujistil, jestli stále žije, nebo už je ve světě duchů. Jakmile otevřel i oko druhé a vzpamatoval se, uvědomil si, že nad ním stojí tři krásné dryády. ~"Dík,"~ pověděl jen s úsměvem a snažil se vstát, jenže zjistil že má naprosto v háji obě ruce a navíc byl naprosto vyčerpaný, a tak opět volně zády padl k zemi. "Já si tu jenom na chvíli lehnu, hned se k Vám dostanu," a dlaní na zemi naznačil, že mohou klidně odejít, že si nemusí dělat starosti.
Jakmile se mu však navrátili díky pomoci dryád jeho síly, alespoň jejich část, tak vstal a došel k ostatní, aby mohla Shaan oběma pogratulovat. Všiml si, že si tam ostatní dryády šuškali. Celkem ho zajímalo, co si tam tak říkali, ale nerozuměl by jim ani slovo. Škoda. "Odvážné srdce? Já bych to nazval šílenou myslí." Pousmál se, když zmínila, že dle nich měli prý údajně odvážná srdce. Osobně v tom žádnou odvahu neviděl. Každopádně následně si šel dát něco k snědku a k pití, kdy následně na hodinku či dvě usnul, aby nabral zbytek sil na lov.
Jakmile jejich menší šlofík skončil, oba odvedly k blízké jeskyni, kde údajně žila jejich budoucí kořist, kterou měli zabít svými primitivními zbraněmi, aby splnili svůj závěrečný test. "Hodně štěstí, žoldáku." řekl jen, než si připravil dýku do své ruky a vyrazil na cestu. Popravdě po něm pomoc nechtěl, jelikož nejenže to chtěl zvládnout sám už jen z toho důvodu, že pracuje jen sám, ale hlavně se chtěl plížit a ten žoldák by ho mohl akorát prozradit, což vážně nechtěl.

Sneaky postup | +

Mimo herně:
Obratnost (5) + Plížení (3) + Talent v plížení

Valdur hodil/a 9d6 a součet kostek je 25:
3, 1, 6, 1, 2, 2, 2, 6, 2

[Robb]

Jako skákat z vysoké skály do jezera. Nejdřív rozběh, jak se jen po jedné z větví dalo. Jakmile cítil, že pod ním začíná podklesávat, odrazil se. Pak následoval stav bez tíže, tu kratičkou chvíli, než si svět kolem něj uvědomil, že Robb nemá pár křídel, která by ho nadnášela, a žoldák začal čím dál rychleji klesat.
Ale tentokrát ho nečekalo uhození chodidly do hladiny vody, namísto toho ucítil pevný stisk kolem kotníků, ucítil pružný tah opačným směrem, jeho pád se zpomalil, aby začal znovu na okamžik stoupat, jako na nějaké obrovské houpačce. Nevěděl, jestli se široce zubí nebo je usilovně zatíná, aby mu necvakaly. Možná se mu při tom mírně zhoupl i žaludek.
Když ho však po nějaké době rostlinné šlahouny něžně položily na zem, už mu na rtech hrál jeho obvyklý úsměv. Ty napolo káravé, napolo uznalé pohledy… no, cítil se pomalu jako doma. Takovou reakci na své jednání neviděl poprvé.
Úsměv mu mírně zmrznul ve chvíli, když Shaan vykřikla jméno druhého muže. Zadíval se na okamžik nahoru a pak se bleskově skočil do strany. Raději.
A když už se oba ocitli na zemi, obklopily je zelené žínky. Až si připadal jako tehdy, když po nějaké zakázce zapadli s jeho bratrem do jistého lázeňského zařízení, no… ale tamní dámy rozhodně neměly až takhle kouzelné ručičky.
Shaan jim pak přetlumočila, že obyvatelky lesa jsou s nimi spokojené, Robb se jen usmíval. Komentář k tomu výjimečně neměl. Jen se Shaan lKdyž se Valdur ohradil, že za podobné činy může spíš šílená mysl než odvážné srdce, jen pobaveně pokrčil rameny. „Jedno nebo druhé, občas to vyjde nastejno,“ ale víc k tomu neměl.
Jídlem, pitím, ani spánkem samozřejmě nepohrdl. Pokud se má porvat s nějakou drápatou příšerou, raději na to bude odpočatý.

Po nějaké době tak společně s dryádami a Valdurem vyrazili ke stopě. Když mu Valdur popřál hodně štěstí a vyrazil sám, žoldák jen protočil očima. „Tobě taky, ty ňoumo,“ polohlasně ucedil za jeho zády. Neříkaly snad dryády, že by měli spolupracovat? Snad si to neodskáčou. Třeba mu přiběhne na pomoc, až mu ten Eryrpazdrát hupne za krk? Inu, naděje umírá poslední.
Robb se pokoušel napínat smysly a všímat si stop po zvířatech. Jeden z oštěpů držel v pravé ruce, zbytek v levé, provaz měl ovinutý přes rameno a kolem těla. Teď záleželo jen na jeho štěstí… nebo smůle.

Dobrý lov? | +

Mimo herně:
Smysly 2 + Lov 2

Robb hodil/a 4d6 a součet kostek je 13:
6, 2, 2, 3

[Nithé]

Jde se na orlovlka!

Stopy vedly vzhůru, však rozhodně ne tak vysoko, jako ještě před pár hodinami byli. Stromy v téhle části Brokilonu měly krásně široké stářím zvrásněné kmeny, ač se žádný z nich rozhodne nerovnal Lokke Cean. Tak či tak to bohatě stačilo zdejší zvěři, která jistě hojně využívala různých přírodních vykotlin k vyváření vlastních skrýší. Nórenn jistě měla pravdu, že Eryrbleidd musel být blízko. Bylo však těžké odhadnout, co přesně čekat - například jak velké takové zvíře bude. Nebo také kolik jich bude.

Hody | +

Mimo herně:
Zvířecí smysly

Irviel hodil/a 4d6 a součet kostek je 11:
5, 2, 1, 3

Mimo herně:
1-2 - 1 orlovlk
3-4 - 2 orlovlci
5-6 - 2 orlovlci + komplikace navíc

Irviel hodil/a 1d6 a součet kostek je 5:
5

Vzhledem k tomu, že stopy vedly do jediného doupěte, které obýval pár eryrbleiddů, nehrozilo zatím, že by Robb s Valdurem měli příliš odlišnou cestu. Valdur, jak se zdálo, se však chystal si svou trofej získat sám, bez pomoci žoldáka. Štěstím pro ně tedy bylo, že se v okolí opravdu nacházeli dva orlovlci. O tom však prozatím neměli tušení. Spatřili jen otvor ve stromu, ke kterému přiletěl tvor podobný gryfovi, však namísto lví hřívy měl srst a ušiska nejvíce připomínající vlky. Byl však... mnohem menší, než gryf. Vlastně měl tělo velké skutečně podobně jako vlk, možná dokonce o něco menší a větší ho dělalo jen široké rozpětí šedohnědých křídel. Nehledě na velikost však pořád měli co do činění se schopným predátorem, který je mohl ranit pařáty, packami, zobanem a ještě je trochu profackovat křídly. Robbovi na chvíli hrozilo, že si jej zvíře všimne, však po chvíli rozhlížení jednoduše zalezlo do otvoru ve stromu, který nejspíš tvořil jeho doupě. Valdur ukázal, že byl v plížení opravdu mistrem a proto mohl bez obav zaútočit první a ještě mít výhodu momentu překvapení. Jestliže však nechtěl čekat na to, až mu orlovlk uletí, měl skvělou příležitost se vydat do nory a utkat se se zvířetem uvnitř.

Nora byla trochu stísněná, ale dlouhá a po průchodů úzkým otvorem nabízela dostatečný prostor k manévrování. Jen tu byla jedna nepěkná komplikace. Byla tam totiž tma jako v pytli... tedy ne úplně, pár parprsků světla místy prosvítalo skrze drobné otvory, ale bylo to tomu blízko. Vidět šly v podstatě jen obrysy, takže najít zvíře bylo možné, ovšem hůře by se odhadovalo, odkud přesně udeří drápy...

Mimo herně:
Orlovlk se nachází v noře, ovšem kvůli horší viditelnosti si Valdur bude ubírat -1 kostku při obraně.

1. Eryrbleidd - 6 útok / 6 obrana / 36 HP
2. Eryrbleidd - ???

Co udělá Robb? Pokusí se tvora zdolat společně s nájemným vrahem i proti jeho vůli, nebo si najde jinou příležitost? Kdesi nad hlavou poblíž nory zaslechl další údery křídel...

[Valdur]

Doufal, že ten žoldák pochopí, že jednoduše pracuje čistě sám a tak se jednoduše vydal na cestu jako první s improvizovanou dýkou připravenou v ruce a snažil se vydávat co nejméně zvuku co to jen šlo. Popravdě neměl ani páru na koho jde, ale co z toho, co mu řekla Nithé při jídle, tak nejspíše bude bojovat proti nějakému vlku či co. No, neříkala úplnou lež. Všiml si, jak se před norou objevil jejich cíl. Neváhal ani sekundu a okamžitě se schoval do nejbližšího úkrytu. Sledoval tu kreaturu a nedivil se vlastním očím. "Co tohle u všech bohů je za věc?" Na první pohled byl poměrně velký, ale uvědomil si, že se spíše jedná o takový klam, jelikož samotné tělo "vlka" dosahovalo výšky a délky normálního vlka, zhruba a zbytek byli jen křídla. Okamžitě si uvědomil, že první věc, co bude muset udělat, bude se zbavit alespoň jednoho křídla a snížit mu tak manévrování, dostat ho na zem bez šance k vzlétnutí. Dále si nějak poradí, s vlky se setkal už jednou, také pouze s dýkou a přežil. Sice jen tak tak nepřišel o nohu, ale přežil. Zkušenost ho však naučila nepodceňovat nepřítele a tak si hodlal dávat velkého majzla.

Jakmile ta věc vletěla do nory, vyrazil potichu vpřed ignorujíc Robba, ať už byl kdekoliv. Teď se soustředil jen na svůj cíl, na nic jiného momentálně nebyl čas. Do nory se dostal poměrně tiše, nebo minimálně jeho lidskému sluchu to připadalo, nevěděl jaké smysly má to zvíře, ale vzhledem k tomu, že k němu ještě nevystartovalo, tak se zatím tato "infiltrace" povedla. Vevnitř však narazil na velký problém. Viděl naprosto kulové a i poté, co si oči alespoň trochu na temnotu zvykly tak byl rád, že viděl alespoň hrubou siluetu té věci. To ho však neodradilo a šel do akce. Jakmile se tichými kroky dostal do dostatečné dálky, vystartoval s kamennou dýkou v ruce na levé křídlo, aby ho, pokud to bylo možné, hned takto zbavil mobility.

Backsteb | +

Mimo herně:
Obratnost (5) + Dýka (3)

Valdur hodil/a 8d6 a součet kostek je 22:
4, 2, 4, 3, 2, 4, 2, 1

[Robb]

Každý si šel po svém, ale nakonec je stopy zavedly k jedinému doupěti… ne v zemi, ne na skalách, ale ve stromě. Když jejich dotyčná kořist přilétla, Robbovi spadla brada. Byl zvyklý na ledacos, ale tohle… ten tvor vypadal, že si jeho předkové užívali s kým se zrovna namanulo. A v jakých kombinacích! Orel a vlk a lev a možná ještě cosi… jako by se sešli na nějakých zvířecích orgiích a někdo tam zhasnul světlo. Jak se na takový večírek dá dostat? Znáte někoho, kdo roznáší pozvánky? Čistě ze zvědavosti...
Zíral na tvora tedy náramně dlouho, až měl na okamžik pocit, že by snad mohl vlk-orel… orlí vlk mohl upřený pohled nějakým šestým smyslem vycítit… ale naštěstí se tak nestalo, i když to v jednu chvíli vypadalo trochu nahnutě.
Valdur se sice zbavil svého smetanově bílého úboru hned zrána, což Robbovi trochu ztěžovalo možnost ho zahlédnout, ale naštěstí hleděl na ústí doupěte tak pozorně, že mu další zašelestění a pohyb neunikly. Kdo ví, kdyby byl v tu chvíli po větru, třeba by ho upozornil i jeho nos? Pokud dryády neznaly nějaké účinné bylinné směsi proti zápachu, žoldák pochyboval, že z jejich svršků bažina stačila za těch pár hodin vyvanout.
Nakolik v tom byla odvaha a nakolik morousovy sebepoškozující tendence, to netušil. Robb na okamžik přemýšlel, co dál. „Jeden Eryrbleidd, dva pařáty,“ zamumlal si pod vousy tiše poučení od dryády. Znělo logicky, že si nebudou každý hledat svého… přece jen, dryády nerady plýtvaly, nebo ano? A Robert celkem pochyboval, že by jim ten tvor své drápy přenechal dobrovolně. On by taky nedal nikomu své šavle. Ani kdyby hezky poprosil.

Takže se vydal za Valdurem dovnitř do temna. Zdálo se mu, že zaslechl mávání křídel dalšího tvora… ale radši jedno po druhém. Morous měl jen krátkou kamennou dýku, takže se bude muset k vlkovi se zobanem přiblížit dost blízko. Radši ho bude jistit, z o trochu větší dálky. Dálky o délce jednoho kopí.
Robb si připravil do ruky oštěp a vykročil do šera doupěte. Vyslal modlitbičku kamsi k milosrdné Melitelé, ať Valdurův oděv v tom šeru, téměř tmě, alespoň trochu zasvítí. Nerad by mu ten naostřený kus klacku vrazil někam do zad… nebo jiných oblastí.
A jestli už zahlédl stíny, nebo šel po zvuku, nakonec snad taky dostal možnost na utkání s hříčkou přírody. Tedy tou čtyřnohou se zobanem a vlčími ušisky.

Hody hody doprovody | +

Mimo herně:
Obratnost 2 + Lov 2 - špatná viditelnost 1

Robb hodil/a 3d6 a součet kostek je 14:
4, 4, 6

[Nithé]

Valdur byl v plížení tak schopný, že dokázal zastihnout nepřipraveného i neznámého tvora v jeho vlastní noře. Když totiž Eryrbleidd zaznamenal, že tu někdo je, už pro něj bylo pozdě. Tedy spíš pro jeho křídlo, do kterého se zakousla Valdurova vlastnoručně vyrobená dýka. Ještě než Valdur zvíře pustil, ve vrahově závěsu se objevil žoldák a udeřil zvíře naostřeným kopím. Orlovlk vydal hlasitý skřek, který drásal uši. Tvor nemohl něco takového nechat bez odezvy. A tak skočil po Valdurovi, který byl blíže, ve snaze zasáhnout ho pařáty ostrými jako nabroušené dýky. Měl sice oproti vetřelcům výhodu v lepším zraku, ale proti dvěma zkušeným lovcům nejspíš neměl příliš velkou šanci. Kdesi zvenčí se ozval skřek příbuzný tomu, který jim právě předvedl raněný orlovlk.

Mimo herně:
Obrana

Irviel hodil/a 6d6 a součet kostek je 16:
2, 3, 3, 2, 1, 5

=zbývá 16 HP

Útok

Irviel hodil/a 6d6 a součet kostek je 24:
4, 4, 6, 5, 2, 3

[Valdur]

Ta příšerná věc se pomalu nestačila ani otočit a už po ní skočil. Jeho dýka se zabodla do křídla a část dýky prošla skrz. Popravdě mu to udělalo v ten moment radost, že alespoň trochu funkční ten kus opracovaného šutru je. Snažil se vší silou tlačit dýku k sobě, aby mu to křídlo rozřezal na kusy, ale moc se nepovedlo, jelikož za chvíli ho to zvíře, či jak se tomu má nazývat, odhodilo, naštěstí s dýkou v ruce. Chtěl ihned zaútočit zpátky, ale ten žoldák se do toho prostě musel míchat a zaútočil si také. Neměl čas momentálně se starat o toho člověka a nadávat, měl na práci mnohem důležitější věci. Chystal se k útoku, ale to monstrum se stihlo vzpamatovat a zaútočilo na něho. Byl tu však problém, že viděl jen pohybující se těleso k němu, neviděl však už jak a čím bude útočit, což mu trochu komplikovalo život. Ale snad se mu ho povede zasáhnout.

Obrana | +

Mimo herně:
Obratnost (5) + Dýka (3) - jedna kostka

Valdur hodil/a 7d6 a součet kostek je 21:
4, 4, 2, 4, 5, 1, 1

Případný útok | +

Mimo herně:
Obratnost (5) + Dýka (3)

Valdur hodil/a 8d6 a součet kostek je 32:
3, 5, 1, 6, 5, 6, 1, 5

[Robb]

Poslední zkouška. Tedy, Robert doufal, že nebude tím posledním, co v životě udělají. Zatím to vypadalo celkem nerozhodně. Tvor vydal skřek tak hlasitý, že měl chuť strčit si prst do ucha a zakvedlat, ale to dost dobře nešlo, když oběma rukama svíral svůj improvizovaný oštěp. Takže jen zasykl. Kvedlání se odkládá. Naštěstí ne proto, že by se ho pokoušel drápy rozdrásat ten orlí čtyřnožec. Takovou poctu si svou zbraní nablízko vysloužil Valdur.
Takže žoldák polohlasně zamručel nějakou kletbu v zerrikánštině, vytrhl oštěp ze zvířete a pokusil se bodnout znovu, snad do zvířete, ne do Valdura. V tom šeru to bylo jen o štěstí.
Doufal, že se jim společnými silami podaří monstrum porazit dřív než se k nim dostane majitel druhého páru uvřeštěných hlasivek.

Bráníme Valdura - Pích do Eryrbleidda | +

Mimo herně:
Obratnost+Lov - špatná viditelnost hod druhý

Robb hodil/a 3d6 a součet kostek je 8:
4, 2, 2

Chaaaarge! | +

Mimo herně:
Obratnost + Lov

Robb hodil/a 4d6 a součet kostek je 17:
5, 5, 4, 3