Konečně se mohla nadechnout, když domluvila. Neuvědomila si, že při svém dlouhém proslovu, kdy jí napadalo spoustu věcí, téměř zapomněla dýchat, přičemž do toho všeho zahrnula i mladinkou kněžku, jež nemusela tok jejích myšlenek stíhat. Nakonec souhlasně přikývla, že v tom bude něco jednoduššího, nic tak obrovsky velkého a složitého, jak se jí to rojilo v hlavě. Evidentně měla až moc bujnou fantazii.
Při rozhovoru se slečnou Serafínou se držela zpátky, nicméně ve chvíli, kterou mohla využít se konečně zeptala. Bylo zapotřebí se zeptat i na jiné věci, které bylo nutno položit nějakým opatrnějším způsobem a když už se Světluška postarala o pěkný začátek, Thyanna toho mohla svým způsobem využít a vypadat při svých otázkách nenápadně. Nebo se o to alespoň pokusila.
„Slečno Serafíno, omluvte mou zvědavost, ale jako studentka umění a jako člověk, kterého jste svým hereckým umem nesmírně zaujala bych se chtěla zeptat… Jak to vlastně děláte?“ Pousmála se obdivně a pak svou otázku rozvinula. „Studovala jste herectví? Učila jste se i cizím jazykům, abyste mohla hrát i v jiných koutech světa?“ Zase tak moc hrát nemusela, poněvadž jí to opravdu zajímalo, a i když tyto otázky padaly v rámci vyšetřování, stejně se nemohla ubránit dojmu, že Serafína je skutečně talentovaná.
„Každopádně, také souhlasím s tím, že vám to moc sluší, očividně tu krásu máte v rodině,“ načala pomaličku a opatrně, načež se ztišila. „Máte nějaké předky, nebo tajný recept?“ uchechtla se, jako rozjařená mladá dívka, která to samozřejmě vůbec nemyslí vážně…
Pak už se i Thyanna společně se Světluškou uctivě rozloučila, načež se vydaly ke zbývajícím dvěma členům jejich skupinky.
„Zapomněla jsem se vám při tom všem představit, jsem Thyanna,“ představila se ještě, když jí došlo, že ani vlastně neví, jak kněžku oslovovat a nyní byla asi ta nejlepší příležitost. „Co si myslíte o těch lahvičkách?“ Na okamžik shlédla k truhličce, kterou i s jejím obsahem vzaly sebou. „Možná bychom se mohly zeptat pana trpaslíka, jestli by dokázal rozluštit ty runy,“ napadlo ji při cestě. Jemu to musí jisto jistě ukázat, a snad by jim mohl pomoct i s překladem.
***
Při rozhovoru se slečnou Serafínou se držela zpátky, nicméně ve chvíli, kterou mohla využít se konečně zeptala. Bylo zapotřebí se zeptat i na jiné věci, které bylo nutno položit nějakým opatrnějším způsobem a když už se Světluška postarala o pěkný začátek, Thyanna toho mohla svým způsobem využít a vypadat při svých otázkách nenápadně. Nebo se o to alespoň pokusila.
„Slečno Serafíno, omluvte mou zvědavost, ale jako studentka umění a jako člověk, kterého jste svým hereckým umem nesmírně zaujala bych se chtěla zeptat… Jak to vlastně děláte?“ Pousmála se obdivně a pak svou otázku rozvinula. „Studovala jste herectví? Učila jste se i cizím jazykům, abyste mohla hrát i v jiných koutech světa?“ Zase tak moc hrát nemusela, poněvadž jí to opravdu zajímalo, a i když tyto otázky padaly v rámci vyšetřování, stejně se nemohla ubránit dojmu, že Serafína je skutečně talentovaná.
„Každopádně, také souhlasím s tím, že vám to moc sluší, očividně tu krásu máte v rodině,“ načala pomaličku a opatrně, načež se ztišila. „Máte nějaké předky, nebo tajný recept?“ uchechtla se, jako rozjařená mladá dívka, která to samozřejmě vůbec nemyslí vážně…
Pak už se i Thyanna společně se Světluškou uctivě rozloučila, načež se vydaly ke zbývajícím dvěma členům jejich skupinky.
***
„Zapomněla jsem se vám při tom všem představit, jsem Thyanna,“ představila se ještě, když jí došlo, že ani vlastně neví, jak kněžku oslovovat a nyní byla asi ta nejlepší příležitost. „Co si myslíte o těch lahvičkách?“ Na okamžik shlédla k truhličce, kterou i s jejím obsahem vzaly sebou. „Možná bychom se mohly zeptat pana trpaslíka, jestli by dokázal rozluštit ty runy,“ napadlo ji při cestě. Jemu to musí jisto jistě ukázat, a snad by jim mohl pomoct i s překladem.
