QUEST: V nouzi poznáš přítele - D

[Mirjam]

„Překvapivě to taky nemám v plánu,“ odtušila Mirjam navzdory svým slovům, že beztak všichni umřou, která byla řečená víceméně jen z frustrace z celého toho nadělení. Ona se totiž měla celkem ráda a neplánovala to zapíchnout v jakési bezejmenné jeskyni nebo co to bylo. Normálně by si zvládla kotník ošetřit sama (i když ona u sebe svou brašnu neměla, z té natržené sukně by se určitě nějaký pruh látky nechal využít), ale když se k tomu nahrnula zaklínačka, Mirjam Bibianinu pomoc rozhodně neodmítla. „Díky,“ zabručela, když nejdřív opatrně zahýbala prsty a pak se pomalu postavila. To půjde. Nějak. Možná.
A pak se stal zázrak. Ne, nikdo je neteleportoval ven, jenom se událo takové malé zmrtvýchvstání. Mirjam se rozmrzele zadívala na ještě před chvílí mrtvého kocoura, který si to jen o chvíli později začal štrádovat po čtyřech. A jakkoliv Mirjam Bartovi přála, že nemusel nadále truchlit, ani jí to nepřišlo přirozené a na kocoura se tvářila vážně nedůvěřivě. Jenže dokud se na ně nezačal Nádivka vrhat a vyškrabovat jim oči z důlků nebo přesekávat žíly, měli důležitější starosti. Třeba přebrodit se říčkou někam dál. Dalo to Mirjam zabrat, ne že ne. Voda byla sama o sobě ledová, dno plné kamenů, a v kombinaci s rozbitým kotníkem mohla být Miri ráda, že do té vody nezahučela znovu. Snad.
Že by měli jednou volnou cestu bez překážek a problémů? Jasně že ne. A to mohli ještě jenom doufat, že ta věc je jenom spící medvěd (byť to taky nebylo dvakrát povzbudivé). Mirjam samozřejmě napodobila své společnice a pokusila se o proplížení, i když vzhledem k tomu, jak byli nejspíš všichni zmrzlí a pomlácení, tak by nejspíš potřebovali nějaký další zázrak.

Mimo herně:
Konstituce 0

Mirjam hodil/a 1d6 a součet kostek je 5:
5

Obratnost 1 + plížení 1

Mirjam hodil/a 2d6 a součet kostek je 8:
3, 5

[Bartimeus]

| +

Mimo herně:
Hod předem na plížení (obratnost 2)

Bartimeus hodil/a 2d6 a součet kostek je 6:
2, 4

Medvěd smysly

Bartimeus hodil/a 8d6 a součet kostek je 36:
3, 5, 6, 5, 1, 6, 5, 5

Smysly Bart

Bartimeus hodil/a 2d6 a součet kostek je 5:
2, 3

Potlučení na těle i na duši pokračovali uprchlíci ve strastiplné cestě. Nejednoho z nich jistě napadlo, že se podzemím potulují už nehezky dlouho, připadalo jim to jako věčnost a bylo to přinejmenším znepokojující, ne-li rovnou deprimující. A k tomu všechny ty modřiny a drobná i horší zranění... Nuže, takhle by člověk nechtěl trávit dovolenou, co si budeme povídat.
„To bude tím obojkem,“ vrhl Bartimeus významný pohled po Bibianě, když se začala podivovat nad magií, jež oživila Nádivku – ona jediná věděla, odkud ten obojek má, ona sama si odtamtud něco odnesla, pokud si dobře pamatoval. Na oživlého kocoura se nikdo netvářil bůhvíjak nadšeně, ale ono se nebylo čemu divit, i Bartimeovi se z nekromancie ježily vlasy v zátylku. Ale tohle byl Nádivka a vypadal, že je naprosto nepozměněn a v pořádku...
Inu, levitace údajně nebyla třeba, ale Bartimeus se ochotně nabídl, že Dremu alespoň podepře, když bude třeba, a pokud zrovna nebude mít po ruce někoho jiného. Ledovou říčku tedy nějak zdolali, byť při vylézání na břeh už Bartimeus skoro necítil nohy. Rozhýbat končetiny bylo věru náročné, natož pak je přinutit k plížení. Medvěda se totiž rozhodli obejít a možná udělali dobře; jen Raquel maličko škobrtla, odkopla drobný kamínek, jehož poskakování se rozlehlo jeskyní, a medvěd na to zareagoval zabručením. Neprobudil se však, a tak mohla skupina bez větších obtíží projít kolem, aniž by šelmu vzbudila.
Další úzká chodbička ústila do většího jeskynního komplexu, kde... kde kupodivu nic nebylo. Žádné potvory, žádní medvědi, žádná kamenná skluzavka, ani ledová říčka. Zdálo se, že uprchlíci mohou alespoň na chvilku vydechnout. Jediné, co bylo maličko zneklidňující, bylo, že zaklínačce začal jemně vibrovat medailon. A Bartimeus cítil, že tu něco nehraje. Pokud se však někdo pečlivěji rozhlédl kolem (smysly 10 a víc), povšiml si na druhém konci jeskyní, že se tam nachází hrubě otesaná zeď... a v té zdi že jsou vyryty prazvláštní obrazce, které jako by lemovaly neviditelné dveře. Kocour, který se později přiblížil k tomu podivnému místu, se s prskáním naježil a jal se co nejrychleji vzdálit.

Mimo herně:
Můžete házet na smysly, inteligenci, gramotnost (pokud máte obodované), a co vás napadne...
Omlouvám se za prodlevu, teď už to sfoukneme rychleji, akorát od 31.7. do 8.8. jsem mimo republiku. Ale pak to dotáhnem do finiše.

[Raquel]

Byla to záhada nebo snad spíš čáry? Co je zač ten obojek? To byli otázky, které jí nechtěli utéct z hlavy. Měla se zeptat nebo neměla? Nevypadalo, že by si sám mladý čaroděj byl vědom účinků tohoto obojku na své malé stvoření. A nebo to přede všemi hrát? To by bylo nechutné v takové situaci jako byli teď si s nimi ještě hrát. "Věděl si, že to ten obojek umí?" zeptá se po cestě, už nějakou dobu poté co Bart oznámí, že oživení proběhlo právě díky obojku, který nosil Nádivka na krku.
Voda byly studená, ale na to byla Raquel ve své podstatě zvyklá, jenže její bota nehodlala úplně poslouchat a sklouzla což způsobilo, že maličko škobrtla a kopla do kamínku. V ten moment se jí na pár sekund zastavilo srdce, podívala se směrem k medvědovi, ale ten jen zabručel a spal dal. Měla štěstí. Bojovat proti takové šelmě by bylo možná horší než proti těm kostíkům, které již rozsekali.
Poté co prošli kolem medvídka vešli do další uličky v jeskyni. Raquel už instinktivně sahala na rukojeť své šavlce, ale nic se nedělo. Nikdo na ně nebafl ani je nijak jinak nemile nepřekvapil. Bylo to divné až moc divné. Až po chvíli si všimla Nádivky, který se vydal prozkoumat jednu stěnu. Jeho reakce nebyla nijak uspokojující, proto se tam Raqeul vydala podívat. Možná už ostatní zbystřili dříve, ale ona až po prohlídky kočičáka. Poté co tam došla všimla si nějakých divných obrazců, které se pokusila identifikovat.

Mimo herně:
Identifikace obrazů
Inteligence 1

Raquel hodil/a 1d6 a součet kostek je 5:
5

[Bibiana]

Združuju, omluvuju se, vemu to docela hopem

Nálada souputníků se rovnala bodu mrazu, ať už kvůli nepříjemnému hledání cesty ven či oživování mrtvých koček (na obojek se Bibi nedůvěřivě zaškaredila; sice si odnesla šmírovací zrcátko, ale to byla pořád magie docela pochopitelná, ale oživování?).
Medvěda se jim povedlo obejít, což se zaklínačce ulevilo, vzhledem k celkovému stavu skupiny. A ono samotné putování neznámem ubíralo sil dostatečně, takže jakákoliv možnost ušetřit síly přišla více, než-li vhod.

***

Jen co zaklínačce na hrudi zabrněl medailon, zbystřila. A aniž by museli s Bartem cokoliv slovně naznačovat, Nádivka ostatním podivnost panující atmosféry zvěstoval svým významným zaprskáním.
A další záhada byla na světě! Hrubě vytesaná do kamene.

Mimo herně:
Zkoumáme, zkoumáme
Smysly (5)

Světlomila hodil/a 5d6 a součet kostek je 15:
2, 2, 2, 4, 5

Šifrujeme obrazce
Smysly (5)

Světlomila hodil/a 5d6 a součet kostek je 14:
4, 1, 6, 2, 1

Informovanost (2) - třeba někde kdesi zaslechla nějakou storku

Světlomila hodil/a 2d6 a součet kostek je 3:
1, 2

Gramotnost (1) - přečte obrazce, či nepřečte?

Světlomila hodil/a 1d6 a součet kostek je 3:
3

Inteligence (2) - nebo tomu přijde na kloub jinou cestou?

Světlomila hodil/a 2d6 a součet kostek je 4:
2, 2

Nevěděla jsem, jestli hody na luštění obrazců mám sčítat, tak jsem je dala jednotlivě. Sečíst se beztak můžou dodatečně :3

[Drema]

Záhadné věci se dít nepřestaly. Pro Dremu ovšem zůstávaly mimo dosah běžného chápání, pročež ostatním nemohla příliš pomoci při jejich objasňování. O to více se soustředila na skutečnosti, které mohla svými činy ovlivnit. Stála s připraveným lukem a dívala se, jak její druzi v útěku, jeden po druhém prochází kolem medvěda. V reakci na medvědovo zabručení napla luk úplně a namřília před sebe. Jejího zásahu naštěstí nebylo třeba. Všichni, kdož se rozhodli proplížit již byli v bezpečí. Jako poslední kolem medvěda Drema. S trochou námahy se i jí podařilo proklouznout bez natropení velkého hluku. Jakkoliv byla voda v říčce dost studená, na souši, po jejím opuštění to nebylo s pocitem chladu o moc lepší. Promáčené nohy stále trochu křehly, ve vysokých botách to lehce čvachtalo. Alespoň, že všeliké obludy daly na chvilku pokoj. Obrazce vyryté v další části jeskynního komplexu Drema raději nekomentovala. Pozorně si je prohlédla, i když porozumění jejich významu mohlo být komplikováno velkými problémy s čtením písma. Nad tvary obrazců se Drema zamyslet mohla. Přeci jen ne všechna na zdech zobrazená sdělení jsou pouze o tom, co je psáno.

Mimo herně:
Smysly: 2. Všímavost:2

Drema hodil/a 4d6 a součet kostek je 11:
4, 3, 1, 3

Inteligence: 2

Drema hodil/a 2d6 a součet kostek je 8:
5, 3

[Rokytka]

Hobitka mlčela dál, za což byli asi všichni celkem vděčni. To ovšem neznamenalo, že to v ní nebublá jak v natlakovaném papiňáku. Vražedné pohledy vysílané do zad všech přítomných, zůstaly pravděpodobně nepovšimnuty, ale existovaly a to bylo nepopiratelné. Od obživlé kočky se její hluboká nenávist přesunula k divné holce, která se ptala, jestli o účinku té věci Bart věděl. Ne asi. Byl překvapenej a zmatenej jen tak, pro nic za nic.
Jenže její zbožné přání, aby tohle brzo skončilo a ona mohla jít co nejdál od všech zúčastněných, se neplnilo a místo východu tu byly svítící runy, které očividně děsili i zombie kočku. A každý věděl, že co děsí kočku, je špatný. Natož zombie kočku. Rokytku to ale nijak zvlášť nezajímalo. Radši rychlou smrt, než další hodinu v téhle divné společnosti. A tak se dala do zevrubného zkoumání ornamentů.

Mimo herně:
smysly

Zenn hodil/a 2d6 a součet kostek je 9:
3, 6

inteligence

Zenn hodil/a 3d6 a součet kostek je 11:
4, 2, 5

gramotnost

Zenn hodil/a 2d6 a součet kostek je 10:
4, 6

[Bartimeus]

Na pirátčinu otázku čaroděj jen nepřítomně zakroutil hlavou, ale nevypadalo to, že by nově objevenou moc kočičího obojku chtěl nadále rozebírat.
První si těch prapodivných tajuplných obrazců všimla zaklínačka a lovkyně, zbytek byl pravděpodobně přivolán až pak. I Bartimeus přešel blíže, přestože se mu ježily vlasy v zátylku, jakmile se k té podivné stěně přiblížil - dobře cítil, že tu něco nehraje, cítil jakýsi magický závan, a podivný pocit měl i ten nenadaný zbytek výpravy; jim zkrátka intuice radila, ať se od toho místa drží dál.
„To je divný,“ brblal čaroděj zamyšleně, když přejížděl prsty po rýhách ve skále, a vnímal, jak ho ty konečky prstů jemně brní. Měl dojem, že už ty obrazce někde viděl. A stejného pocitu nabyla i zaklínačka, která je možná zahlédla v nějakých prastarých knihách či svitcích, které se jí možná při toulkách světem někdy dostaly pod ruku... nebyla však schopná rozvzpomenout si ani na to, kdy je viděla naposledy, ani v jakých knihách to bylo. Věděla však s jistotou, že se ty knihy týkaly magie, matně tušila, že magie černé a bytostí s ní spojených.
Ostatním ty hezké rytinky na zdi příliš neříkaly, jen Rokytka si všimla, že je pod některými obrazci něco drobným písmem napsáno; nevypadalo to však na obecnou řeč. Tedy... vzhledově ano, ale ta slova kněžka neznala. Jako by stejným písmem byl zapsán nějaký zapomenutý jazyk.
„Měli bychom zkusit najít jinou cestu, tohle se mi nelíbí,“ prohlásil Bart s úmyslem otočit se od stěny a raději se vzdálit, avšak nešťastně šlápl a v rámci hledání rovnováhy se dotkl dvou obrazců vzdálených od sebe na délku paže. Rytiny pod jeho dlaněmi zazářily, zářící obrazce jako by vystoupily z kamenné zdi a všem téměř zalehly uši z hučení, které se z ničeho nic rozlilo celým jeskynním komplexem.
Pak se zářící obrazce a písmena promíchala. Najednou to vypadalo, jako by odkazovala na element ohně a život, možná zrození z plamenů? Hlubší význam však zůstal všem skrytý.
Důležité ovšem bylo, že se v místě, jež bylo obrazci obklopeno, objevil jakýsi portál, skrz který bylo ovšem vidět dál. A za ním mohli všichni spatřit kruhovou místnost s čímsi zářivým a pableskujícím uprostřed. Naskakovala z toho husí kůže, vlasy se ježily v zátylku... ale přesto všichni pocítili nutkavou touhu přiblížit se, dotknout se, zjistit o tom předmětu víc. A tak jeden za druhým prošli portálem.

Bylo to spíš jako průchod jakousi magickou branou, než portálem - nekonalo se žádné motání hlavy, žádné nevolnosti, jen to podivně zašimralo.
Skutečně se ocitli v kruhové místnosti, kterou předtím viděli, a v níž byl jeden jediný další východ, momentálně však zavřený. A přesně uprostřed místnosti se na krouceném kovovém podstavci skvěl modře pableskující krystal velký jako lidská hlava. Vábil, lákal, jen se ho dotknout... Jenže všichni, kdo se o to pokusili, zakusili poměrně bolestivou popáleninu.
Jen Bartimeus stál jako přimražený, ke krystalu se nehrnul a cítil, jak mu v hlavě začíná pulzovat oslepující bolest. Jako by nad sebou úplně ztrácel kontrolu, jako by se na všechno díval z dálky, neschopen zasáhnout do dění kolem.
Když se k ostatním otočil, oči mu zářily nepřirozenou modří, stejnou, jako vyzařoval kámen. A ve tváři se mu usadil poměrně zběsilý, zlý výraz.

Mimo herně:
Čiňte, jak je libo, zkoumejte, podezírejte, konfrontujte Barta, je to na vás.
Mega omluva za zdržení, ale ten čas opravdu nebyl. Pokusím se vám napsat ještě jeden post do konce srpna, ale když to nevyjde, tak až po největším pracovním zapřažení :(

[Bibiana]

Zaklínačka se soustředila na stěnu, která se jim stavěla do cesty coby další překážka nutná zdolání, aby zase o kousek dál pokročili na cestě Pryč z tohohle marasu. A že si útrapy a nečekané zvraty vybíraly na členech skupiny nemalou daň. Hlavně po té psychické stránce.
Zaklínačka okrajově vnímala kněžčinu, slabě řečeno, rozmrzelou náladu, proto se snažila jí příliš nekřížit cestu, natož na ní mluvit. To by bylo jako kopnout ne do vosího, ale přímo sršáního hnízda.
Jen kdyby si dokázala přesně vzpomenout, kde ty runy už viděla! Bylo to k vzteku! Těsně před nosem zaklínačce levitovaly odpovědi, ale ne a ne se nechat lapit. Když už si říkala, že je blízko rozvzpomenutí se, frnk, a myšlenka byla ta tam.
Jediné, na co si Bibiana matně vzpomínala, byla spojitost run z ne zrovna přívětivou stranou magie.
Jenže bylo zbytečné vyslovovat jakákoliv mlhavá podezření, jelikož Bart se tvářil dosti výmluvně, stejně jako v té jediné, krátké větě obsáhnul v podstatě vše důležité. Že tohle místo rozhodně není příhodné na rozkládání puntíkaté deky s košíkem plným laskomin.

Nad čarodějovou nešikovností si zaklínačka smířeně odfrkla. Ne, nedivila se. Když se totiž věci mají podělat, tak se podělají a podělávat se budou v nekonečném řetězci, pouze se stupňující intenzitou.
Protože, nechat se nalákat k průchodu neznámou branou, vyvolanou zlým poselstvím, na neznámé místo, rozhodně průšvihem zavánělo na sto honů daleko. Možná by jej cítili i čichu zbavení Ofířani.

***

Nikdo však nedisponoval takovou vůlí, aby odolal. Proto se všichni octli v místnosti, jíž dominoval nepřirozeně světélkující krystal. Naštěstí v tomto případě se dokázala zaklínačka ovládnout, aby na tu věc nesáhla.
Ale nebylo potřeba, aby se jí vůbec dotýkali. Na čaroděje začala moc drahokamu působit i na dálku.
Zaklínačce nebezpečně zavibroval medailon pod zbrojí.

{Kurva,} ulevila si, jakmile zpozorovala zhypnotizovaného Barta. Věděla, že v čaroději dřímá sakra slušná porce Moci. Co teprve, pokud má krystal schopnost jí násobit?
"Co toho hajzla zkusit proklít?" nabídla Rokytce první nápad, co jí při pohledu na zle zářící oči napadl. Třeba takové to, aby se nepohyboval, nebo ho zmanipulovat, aby se jimi dál nezabýval. Další instrukce však kněžce nepodsouvala.

Sama se pak pokusila Barta zmanipulovat pomocí Axie a pokud tento pokus nevyšel, snažila se mu proplížit za záda tak, aby mu pak uštědřila pořádnou petelici na týl hlavy hruškou meče, ve snaze mu přivodit stav bezvědomí. Ostatní se mohli zapojit třeba tím, že se pokusili od Bibiany odpoutat čarodějovu pozornost a ulehčit jí tím průchod pryč z jeho zorného pole.
Kdo ví, co bude dělat jeho tělo nacucané sálající mocí krystalu. Ale snad lepší, než když jí lze svévolně ovládat.

Mimo herně:
Axie na Barta (původní bodový stav při započetí Questu 2)

Světlomila hodil/a 2d6 a součet kostek je 7:
6, 1

Pokus se dostat Bartovi za záda; pokud Axie selhala (Smysly 5 - aneb číháme na vhodnou příležitost + Akrobacie - 3)

Světlomila hodil/a 8d6 a součet kostek je 35:
6, 1, 6, 3, 5, 4, 4, 6

Případný Pokus o omráčení; pokud se povedl krok předešlý (Obratnost 4 + zaklínačské meče 2 - stav při započetí questu)

Světlomila hodil/a 6d6 a součet kostek je 23:
3, 1, 4, 6, 6, 3

[Rokytka]

Rokytce se ty runové srágory taky vůbec nelíbilo. Vlastně byla momentálně ve stavu, kdy by celou magii nejraději zakázala. Což vlastně udělal už někdo jiný, ale tady to bylo úplně k prdu. Nicméně prohlídku obrazů provedla důkladně, ale moc rozumu z toho stejně nepobrala. Možná by potřebovala ještě nějaké další doučování… Každý by měl dbát na celoživotní vzdělávání.
Od těhle stupidních myšlenek, u kterých se tak nějak uklidňovala, ji ale vyrušil zase ten stupidní magič, který prostě posral, co mohl a i když je odtud hnal pryč, celé to vlastně úplnou náhodou otevřel. Kdyby nebyla hobit, zauvažovala by o tom, že změní víru a začne mocí nadané pro klid všech taky upalovat.
Sama netušila, co za pocit ji to do toho portálu vtáhlo. Byla si dost jistá, že portály nesnáši a to ještě nikdy s žádným tu čest neměla. Quit ostatně čarování na cestách zakázala, když zrovna nebylo potřeba sehnat vodu uprostřed vyprahlé pouště.
Nakonec to ale nebylo tak hrozné, nicméně nejlepší dáreček měli teprve před sebou. Na podivnej šutr nesáhla, i když celé její tělo si o to tak trochu říkalo. Bylo to trochu divný. Jako by na to byla nadržená jak stepní koza. A právě proto od toho radši ruce dál a radši se porozhlédnout kolem, zjistit, jestli třeba nejde portálem odejít zas zpět (což by moc ráda), nebo tu není něco zajímavého.
Pak se ozvala zaklínačka. Teprve dík jejímu upozornění si všimla, jak se Bartimeus šklebí. „To je spíš na vymítání ne?“ zamručela nenadšeně a rozhlédla se po té jeho kočce, protože tu by pro změnu proklela moc ráda a teď by asi neměla zastání. Nicméně ten exorcismus zkusila, aby se neřeklo, když už jí k tomu Bibi dala prostor… "Popovídat si s nim nechceš?" zeptala se do toho mírně zklamaně. Určitě by to byl super pokec.

Mimo herně:
Inteligence 3

Rokytka hodil/a 3d6 a součet kostek je 11:
2, 3, 6

Smysly 2

Rokytka hodil/a 2d6 a součet kostek je 10:
4, 6

Exorcismus - víra+vůle - 4

Rokytka hodil/a 4d6 a součet kostek je 18:
4, 6, 5, 3

[Bartimeus]

Celá ta situace působila dost děsivě – ten krystal jako by kolem sebe vyzařoval surovou energii, která mohla být stejně pozitivní, jako negativní. Jako by ta energie čekala na to, až jí to někdo určí. A ten někdo zřejmě měl být Bartimeus, který se s podivně zářícíma očima začal poněkud mechanicky přibližovat ke kameni, jako by to ani nebyl on, kdo vlastní tělo ovládal.
Trhl sebou při zaklínaččině pokusu o zmámení mysli, ale nezabralo to; jen si odfrkl a otočil se k Bibianě se zlostným výrazem ve tváři. Pokus o exorcismus už byl jenom třešnička na dortu – na okamžik to sice vypadalo, že se Bart z područí zlých sil vymaní, ale nepodařilo se. Namísto toho zvedl ruce, které mu teď olizovaly plameny, a vypadalo to, že je všechny co nevidět hodlá usmažit zaživa.
Spal je na popel…, ozval se všem v hlavách jakýsi éterický hlas, jako by se tudy prohnala nějaká vyšší moc. Možná to bylo to, co drželo Bartimea ve své moci.
A Bartimeus poslechl – už už se chystal nechat místnost zaplavit plameny, které by pozřely všechno živé i neživé kolem, ale zaklínačka byla rychlejší a jednala bez váhání. Čaroděj i to, co jej ovládalo, byl natolik zaujatý plánem zkázy, že si vůbec nevšiml, že se mu zaklínačka dostala za záda. Rána hlavicí meče do hlavy jej poslala do bezvědomí až příliš snadno. Plameny na jeho rukách pohasly, stejně jako ta prazvláštní zář v jeho očích.
Ozval se rozzuřený mužský hlas a o chvíli později se v místnosti objevil muž. Prošedivělé vlasy, dlouhé fialové roucho zdobené výšivkou a vyšinutý, zlý výraz ve tváři. „Takhle mi kazit plány,“ prskal, přičemž lusknutím prstu donutil Barta, aby se probral. Jenže čaroděje bolela hlava, skuhral a před očima viděl hvězdičky, takže se ze země rozhodně nesebral nijak rychle.
„Jestli si myslíte, že odejdu bez toho krystalu, že nechám odejít vás, tak jste na omylu…“ Zjevně k odnesení krystalu potřeboval právě Barta. Toho ještě surově nakopl, aby se koukal zmátořit. „Došli jste až sem, je na čase, abyste splnili svou část úkolu…“ A mezitím se prostě a jednoduše pokusil využít prazvláštní energii kamene, přetvořenou v jakýsi blesk, aby zasáhl zaklínačku, kterou vyhodnotil jako největší nebezpečí.

Mimo herně:
Čaroděj - hod na útok (magie 5, vůle 4 = HP 54)

Bartimeus hodil/a 9d6 a součet kostek je 32:
6, 4, 4, 3, 6, 1, 1, 4, 3

Bart - hod na konstituci, pro mě, jak rychle se vzpamatuje

Bartimeus hodil/a 1d6 a součet kostek je 4:
4

Měl to být drsný boss fight, ale protože nám odpadla polovina lidí, nebudeme to nijak dramatizovat.