QUEST: Na koňském hřbetě ujedu i světa kraj! - D

[Lenna]

Další závodní den nebyl tak krásný jako ten první. Již po probuzení šlo cítit, že se závodníci probudili do počasí, ve kterém budou často jejich soupeři průtrže mračen a celkové nepříjemné počasí. To ale Lennu a určitě ani ostatní určitě také.
Největší motivací před startem bylo oznámení, že na konci cesty, bude lepší pospáníčko než dneska. No ne, že by to dneska byl nějaký luxusní hostinec na hlavní stezce, ale zas tak hrozného to nebylo. Možná to bylo tou únavou, že slečna usnula hned potom co, vlezla do svého stanu.
Poté co byl závod odstartovaný. Po chvíli se dostala na ne úplně ideální cestu, občas viděla jak se ulomil kus kamene pod nimi, a ten spadl kdo ví kam dolů, počasí také nebylo ideální a šlo vidět maximálně na pár kroků dopředu, Lenna měla naštěstí štěstí v tom, že měla celkem dobrou orientaci i v tomto počasí, a proto se neztratila, což by jí mohlo do závěrečného hodnocení třeba pomoci. No závod se nemohl linou v moc velikém tempu, jelikož ona a určitě i ostatní jezdci museli hlavně dávat bacha, aby se jim i jejich koním na těchto stezkách nic nestalo.

Mimo herně:
Jezdectví 1

Lenna hodil/a 1d6 a součet kostek je 6:
6

[Angus Willtommen]

Mladý bard měl za sebou noc, na kterou jen tak nezapomene. Vlastně si byl docela jistý, že na ni nezapomene nikdy. A ať už vstával se Zojdou po boku, nebo ne, ani ve snu jej nenapadlo, že by snad od něj Zo měla náhle pláchnout. Těšil se na další zdravotnickou prohlídku a doufal, že bude mít příležitost si s mladou blondýnkou více popovídat.. a tak dále. Přestože toho moc nenaspal, cítil se nezvykle plný energie - únava ho nejspíš měla dohnat až později. A tak se připravil na závod, postaral se o koníka, vzal si kapucu, kdyby pršelo, něco snědl k snídani a vydal se na start. Naštěstí se neopozdil, ale i kdyby... asi by jej to zas tolik netrápilo. Hlavu měl vysoko v obláčcích a nezdálo se, že by se to v brzké době mělo změnit.

Nicméně protože byl Angus snílkem celý život, něco takového ho nemohlo rozhodit natolik, že by úplně ztratil soustředění na závod. V podstatě uměl tak trochu existovat ve dvou světech zároveň - možná protože pro něj to byl ten jediný svět, který znal. Ve vlastní fantazii, a zároveň přítomen tam, kde teď byl - na hřbetě hnědáka, který cválal do kopce, zatímco se Kulíšek nakláněl dopředu a pevně se držel. "Opatrně, Barde," zahlásal a nechal koně zpomalit, když mu to připadalo nebezpečné. Vždyť by nedopustil, aby se oba zřítili do té hrozivé strže! Angus se naštěstí výšek nebál, ale držel se skalní stěny jak mohl z čirého pudu sebezáchovy. A mlha s mrholením příliš pocitu bezpečnosti nepřidávaly. Kulíšek však rozhodně ucítil adrenalin a připadal si jako chrabrý hrdina překonávající všechny překážky, které mu stály v cestě. Možná nebyl princ a neměl bílého koně, ale za to měl doma bílého papouška a loutničku, a za nic na světě by neměnil. Představoval si, jak vysadí Zojdu na koníkův hřbet a odveze si ji do Oxenfurtu, tam jí složí milostnou serenádu a oba budou šťastní a opilí láskou, až se budou procházet ulicemi a držet se za ruku... A možná... nebo spíš určitě, by měl naučit Kikimoru říkat: "Zojdo!", nebo třeba "Miluji tě, Zojdo!" tak, aby věděla, že pro žádnou jinou v jeho srdci není místo a že by jí přinesl hvězdy z nebe, jen aby ji viděl se usmívat...

A to už se oba dostávali na vrchol kopce, jen aby je s Bardem čekal celkem prudký sešup.

Mimo herně:
Jezdectví

Irviel hodil/a 2d6 a součet kostek je 5:
2, 3

[Valdur]

Krušné začátky závodníka amatéra část osmá: Nový den, nová překážka

Vyspal se díky krásné bezesné noci s deštěm v pozadí. Příjemná to noc, nic ho nerušilo, zimu mu kupodivu nebyla. Další den vstal, jen ho trochu bolela záda, ale to je naprosto v pořádku, to se mu stávalo i když spal normálně na zemi v ulicích, člověk se toho nezbaví, jen si na to zvyknout. Protáhl se a vyšel ven. Přivítalo ho velmi pěkné počasí v podobě mlhy a chladu. Šel pozdravit koně a jak viděl, vesele si žvýkal svou snídani a na pozdrav mu zařehtal. S úsměvem mu pozdrav oplatil a šel se nasnídat také. Později vzal plně vybaveného koně na ohlášení další části závodu. Jakmile vše pan pořadatel dopověděl, závod mohl odstartovat. Jak mohl už na první pohled vidět, trasa bude hodně složitá a problematická. Byl rád, že viděl několik metrů od sebe, jelikož ta mlha se dala krájet. Vyjel pomalu, jelikož tohle už riskovat vážně nechtěl. Podíval se během cesty na mapu, ze které se dokonce dalo i něco vyčíst. No, tohle bude hodně složitá část a pokud dojede poslední, bude mu to jedno, jelikož bude rád, že to zvládne vůbec dojet.

Mimo herně:
Geografie 0

Valdur hodil/a 1d6 a součet kostek je 2:
2

Jezdectví (2)

Valdur hodil/a 2d6 a součet kostek je 9:
6, 3

[Bibiana]

Den 2. část II.

Pokud někdo povil naději, že by se mohlo počasí slitovat, velice záhy o ní přišel. Šeď, zima a drobné kapky deště dotíraly na každého z jezdců s neutuchajícím zanícením, až se časem oděv nacucal vlhkostí natolik, že si každý mohl připadat jako v chladivém zábalu na sražení horečky. Jenže, nikdo z účastníků horkostí netrpěl, tudíž mu chlad nepomáhal, ba naopak.
Ti méně otužilí tu a tam prodrkotali zuby a tíseň všudypřítomné mlhy mohla působit až tíživě bezútěšně.

Valdur

Černý jezdec se po nerozvážném zaváhání na stezce ztratil. Nemohl to však tušit. Okolí vypadalo stejně, jako kdyby jel správně.
Ovšem po nějaké době, těžko odhadovat jak dlouhé, začal cítit v zátylku mrazení. Nesleduje jej někdo?
A pak se domněnka polovičatě potvrdila zaslechnutím vzdáleného zamručení.
Byl to skutečně medvěd? A šel po jeho stopě? Nebo se jen ozvěna rozléhala mezi skalami?
Kůň nervózně zaržál a zastříhal ušima.

Mimo herně:
Valdur si hodí na Smysly - pokud přehodí nadpoloviční většinu, určí polohu medvěda a dokáže se mu vyhnout.
Pokud NE -> musí si hodit na Vůli, aby ukočíroval vyděšeného koně, neb se nejedná o vlastního koně. Nadpoloviční většina.
Pokud NEukočíruje -> koník jej shodí a zanechá vlastnímu osudu.
Hod jezdectví se v tomto případě bude krátit o půlku, neboť mu bude nějakou dobu trvat, než koně nalezne.

Ať už ale kůň uteče, či nikoliv, pokud nepřehodí Smysly, utká se Valdur s medvědem: obrana 4, útok 3.
Prosím o naházení a shrnutí souboje v jednom postu
Po případném souboji Hod na jezdectví. Nic se nepůlí. Ani kdyby se medvědovi vyhnul.

Ostatní

Jednotvárnost a stejnavost zdejšího terénu zatím nikoho nezmátla. Proto se po křivolaké stezce každý dříve, či později ocitl na hřebeni svahu, po kterém se vinula další část závodu.
Viditelnosti i zde byla mizerná. Ale i v tomto případě bylo jisté, že neuvážený krok mimo cestičku znamenal problém v podobě pádu do hlubin strže. Fičící vítr cloumající i se ztepilejšími jezdci dobré náladě opravdu nenapomáhal.
Nešlo ale putovat neustále po vrcholu. Proto další část cesty klesala.
A klesala po opravdu drobivé části stěny, pokryté jemným štěrkem.
Všichni si byli tak nějak na dohled a přitom vzdálení.
Valdur zde však nebyl.

Mimo herně:
Každý si hodí buď na vůdčí schopnosti, nebo všímavost. Přehazuje se nadpoloviční většina.
Kdo nepřehodí + ti, co nemají ani jednu tuto schopnost obodovanou - kůň blbě šlápne a začne nebezpečně klouzat dolů po svahu.

Hod na Péči (vyjma Anguse) - ti, kdož mají 0 a 1

1 - 3 - kůň si skutečně nepěkně pochroumá spěnkové klouby a kopyta - krácení hodu na jezdectví na polovinu
4 - 5 - kůň vyvázne s oděrkami, nervózní a rozvrkočený
6 - s duší na jazyku se vám kolizi podaří zvládnout bez úhony

Péče Angus

1 - 4 - kůň si skutečně nepěkně pochroumá spěnkové klouby a kopyta - krácení hodu na jezdectví na polovinu
5 - 8 - kůň vyvázne s oděrkami, nervózní a rozvrkočený
9 - 12 - s duší na jazyku se vám kolizi podaří zvládnout bez úhony

Uzavíráte hodem na Jezdectví

[Lenna]

Ať už bylo počasí jakékoliv, oba to chtěli dokončit. Byl by to veliký úspěch, dojet tento závod a ještě si při tom neublížit. Byla by to skvělá zkušenost pro oba dva. Čas ubíhal, ale cesta vypadala stále velmi podobně, bylo to dobře nebo ne? To Lenna určit nedovedla, jediné co chtěla, aby sjeli trochu do údolí, kde nebude taková zima, aby chudinka nemusela drkotat zuby. Když cesta začala klesat, Lenna na sebe začala být naštvaná, že chtěla, aby cesta klesala. Stoupalo se rozhodně lépe, začínalo to tu být nebezpečné. Povrch po, kterém se šlo byl moc jemný a mohlo se stát, že to koni podklouzne a to by nebylo dobré vůbec. Naštěstí jeli tak nějak všichni po spolu, tedy až na jednoho jezdce, který jezdil celý oblečený v černém toho zde neviděla. Jestli byl tak moc před nimi a nebo za nimi určit nemohla.
To čeho se obávala přišlo, její koník nedošlápl úplně šikovně a začal se klouzat dolů ze svahu.
Mimo herně:
Péče o zvířata

Lenna hodil/a 1d6 a součet kostek je 1:
1

Lenna nebyla na tolik zkušená jezdkyně, aby koníka z této šlamastiky dostala a tak jela s ním. Uvnitř sebe cítila jen zlost na sebe samou, že to nezvládla lépe. Vypadala to špatně? Tedy alespoň na první pohled, odborník nebyla. Bála se, že spolu ani nedojedou do cíle, ale to by bylo ještě více na hovno než tu zůstat, proto se pomalým tempem, zkusila vydat dolů do cíle. Bylo jedno s jakou ztrátou, ale hlavně, aby se koník vyléčil na nic jiného teď myslet ani nemohla.
Mimo herně:
Jezdectví 1

Lenna hodil/a 1d6 a součet kostek je 6:
6

=3

[Osskar]

Zatímco se Osskar ve Sněhově sedle pomalu ubíral dál, začínal se modlit, aby tohle hrozné počasí brzy přestalo - ne že by byl citlivka a nedokázal by v něm vydržet, ale z hlediska závodu to bylo zkrátka na nic; omezující a nebezpečné hlavně pro koně. Nepochyboval, že se teď propadnou až na samý konec závodu, protože on nehodlal hnát koně vpřed, když to znamenalo, že se mu pravděpodobně něco stane. Za to mu vítězství nestálo.
Po hřebeni svahu by jistě byla hezká cesta, možná dokonce příjemná, kdyby jen nebylo tak hnusné počasí. I přesto se ale Osskar rozhlédl kolem sebe; jednak proto, aby získal alespoň hrubou představu o tom, kde vlastně je, a jednak proto, aby se ujistil, že nehrozí žádné nebezpečí. Tady v horách totiž mohlo číhat cokoliv. Viděl ostatní, ale nerozeznal, jestli jsou všichni, jen doufal, že je mezi nimi Sophie a je v pořádku. A cesta začala klesat.
Osskar zaváhal, zda nesesednout z koňského hřbetu a raději to prostě nesejít pěšky, než aby ohrožoval sebe i koně, ale nakonec usoudil, že když Sněha povede pomaličku, bude to v pořádku. Usoudil špatně.
Sněh, byť se pohyboval opatrně, špatně došlápnul a začalo mu to ujíždět po svahu. Osskarovi se rozbušilo srdce jako o závod a v sedle se prakticky nehýbal, aby koni ještě nepřitížil. Teď mu nezbývalo, než doufat, že si kůň poradí podle nejlepších instinktů. Poradil, do strže nespadli, ale i tak nevyklouzli nezranění...

Mimo herně:
Péče (0)

Osskar hodil/a 1d6 a součet kostek je 3:
3

Nevypadalo to dobře, nevypadalo to dobře ani trochu. Osskar seskočil ze sedla, jakmile mohl, a jal se koně zkontrolovat. Ne, vyřazeni ze závodu nebyli, ale Sněh byl zraněn, nervózní a vypadalo to, že toho má zvíře tak akorát dost. „Kamaráde...,“ povzdechl si Osskar omluvně a poplácal koníka po krku. „Omlouvám se,“ špitl. Idiot, měl slézt z koně dřív, než to zašlo tak daleko. Pokusil se Sněha ošetřit tak nejlépe, jak dokázal, a pak veškeré drsné a špatně schůdné terény šel prostě pěšky, nechávaje koně, ať si alespoň v rámci možností odpočine.

Mimo herně:
Jezdectví 2

Osskar hodil/a 2d6 a součet kostek je 9:
3, 6

(krátí se na polovinu)

[Angus Willtommen]

Během závodu se spustil déšť a rozhodně naše hrdiny nešetřil. Nicméně Angus, ačkoliv vyrůstal v bavlnce, se té bavlnky dobrovolně vzdal a nějaké kapky ho nemohly rozhodit, když se odhodlal účastnit tohohle závodu. Samozřejmě to nebylo nic příjemného a bard si nedokázal něco takového představit pořád - proto také bydlel ve městě a ne v lese. Ale ted to bral jako jedno velké dobrodrůžo, kdy se mu sice mohlo něco stát, ale kdyby k tomu došlo, nejspíš by pro něj poslali lidi a zdravotníky, včetně jeho nové můzy Zojdy. S myšlenkou na ni překonal slabost, která se k němu drala skrze promočené oblečení. Byla mu zima, až si pomyslel, že má nejspíš úplně fialové rty.

S koníkem je čekal náročný sestup. Tohle nebyl tradičná závod na rychlost. Sice rychlost byla důležitá, ale v běžném závodě cesta nevedla přes hory a strže. Minimálně si to tak nepředstavoval, ale v tomhle případě věděl, do čeho přibližně jde. Aby uklidnil sám sebe a odvedl vlastní pozornost od mokra a zimy, začal si broukat melodie, které stejně slyšel jen ve své vlastní hlavě, protože jakýkoliv zvuk vydal, ten byl přehlušen kvílením větru. Angus kontroloval koně, jak to zvládá a zatím se všechno zdálo být v rámci možností v pořádku, ale to se mohlo také změnit...

Mimo herně:
Všímavost

Irviel hodil/a 1d6 a součet kostek je 6:
6

Změnit se to sice mohlo, ale v tenhle nepříznivý den se zdálo, že i samotné Velké slunce drželo nad Angusem a jeho koněm ochrannou ruku. Pokud by Slunce mělo ruce samozřejmě. A i kdyby mělo, tak je dobře, že je nenajdete na erbech Nilfgaardu, protože by to vypadalo celkem směšně - no jen si to představte. Ale zpátky k našemu chrabrému hrdinovi. Kůň Bard se majestátně vzepjal na vrcholu hřebene a na malý okamžik ho osvítil jediný zlatavý paprsek. Kůň zaržál a Angus náhle viděl celý svět jako na dlani. Pod jeho ostřížím zrakem se začala rozestupovat mlha přesně v místech, kde měli započít svůj sestup. Společně se vrhli dolů, jako kdyby šlo o cílovou rovinku a kůň nebojácně kličkoval mezi kameny, s lehkostí laně uskakoval nebezpečnému štěrku a za jeho kopyty létaly jiskry. Angus náhle vytáhl éterickou, neviditelnou loutnu a začal zpívat a hrát, a s každým hrábnutím do strun, a každým harmonickým tónem zmizela z cesty před nimi další překážka. Až nakonec pevně přistisknul kolena k sedlu a zahrál finální akord, který když se rozezněl a vrátil se v ozvěnách, Angus náhle viděl očima koně a kůň očima barda. Společně slyšeli každou kapku, která dopadla na jejich těla, viděli každý kamínech štěrku a cítili každou vibraci dopadu kopyt na tvrdou zem. Až náhle se stalo, že tam nebyla už žádná zem, ale kůň se odrážel od huňatých obláčků, po kterých začal hravě poskakovat nahoru, až daleko nad mraky, kde stále jenom svítilo slunce. A když se vydováděli v té zlatavé koupeli světla, koni narostla křídla pegase, ne nepodobná jistému bílému papouškovi, a dvojice se snesla dolů na zem rovnou k cíli.

Dobrá, tak to možná úplně nebylo, ale minimálně si to Angus takhle představoval.

Mimo herně:
Jezdectví

Irviel hodil/a 2d6 a součet kostek je 12:
6, 6

[Valdur]

Osudy dobrého závodníka amatéra část první: Blízké nebezpečí

Mapa zde byla prakticky k ničemu. Neviděl pomalu ani před sebe a tak musel akorát hádat. Samozřejmě nemohla být jenom jedna cesta a musel se rozhodovat kam jet a jelikož mapa zde nebyla vůbec k užitku, musel hádat. Jel si tak klidně dále a dále a myslel si, že jede správně, nebo v to alespoň doufal. Jako jednou za čas se na mapu podíval, aby zkontroloval místa, značky kolem kterých na svém koni projel. A to právě po nějaké chvíli za místem, kde se cesta rozdvojovala udělal. A co zajímavé zjistil? No první věc byl fakt, že ta mapa nepoužitelná a ne příliš detailní. Ta druhá že celou dobu jede špatným směrem, takže ztratil dost času. V duchu zaklel a mapu schoval zpátky. Cesta zpátky byla dosti dlouhá, a měl chuť se na to celé vykašlat. Vše v okolí to vypadalo téměř identické, že měl občas pocit, jakoby jel dokola a k tomu všemu ta mlha. Otočil se zpátky a vrátil se jen o pár metrů, než se opět zastavil. Něco se mu nezdálo a měl takový špatný pocit. Jakoby ho jeho skrytý šestý smysl chtěl varovat před nebezpečím. Poohlédl se za sebe, ale zatím nic neviděl. Po chvíli si řekl, že je to jen pocit a nic na něho nečíhá a tak chtěl jet dál. Ovšem to se nestalo, jelikož uslyšel dost nepříjemný hlasitý zvuk. Někde zde byl medvěd. Teď zde byla otázka, jestli je ale někde tady a nebo v dáli. Sestoupil z koně, jelikož začal trochu panikařit a nechtěl, aby ho díky tomu kůň shodil. Sám jezdec byl ovšem klidný, jak jen to v téhle chvíli mohlo být možné. "Klid kamaráde, jen klid," snažil se svého oře uklidnit, a zároveň se snažil dívat po okolí a zaregistrovat každý zvuk a pohyb v okolí.

Mimo herně:
Hod na medvídka
Smysly (2)

Valdur hodil/a 2d6 a součet kostek je 12:
6, 6

Netrvalo to dlouho a toho pronásledovatele okamžitě uviděl. Naštěstí ještě z dálky. Ještě že měl dobrý trénink, jinak by se s tímhle pronásledovatelem musel vypořádat. Neměl důvod se s medvědem nijak hašteřit, neměl k tomu důvod a lovec kožešin to není. Navíc proč by také bezdůvodně zabíjel, není to sériový zabiják, má své standarty a hlavně zásady. Ovšem neměl by problém toho medvěda zabít, kdyby na něho vyskočil, to už by se bránil zuby nehty. No, nejvyšší čas se pohnout z místa a co nejrychleji zmizet. Nasedl zpátky na koně a popohnal ho zpátky k správné cestě.

Mimo herně:
Tož a jede se dále
Jezdectví (2)

Valdur hodil/a 2d6 a součet kostek je 7:
4, 3

[Scott]

Mrholení ani jemu ani kobyle nijak nevadilo. Ale horský terén, to bylo celkem nové. A tak, i když byl velkej chlap a měl pro strach uděláno, raději přistupoval k celému sestupu s patřičnou opatrností. Ostatně tady nešlo jen o jeho kosti, ale i o ty Pištiny. A Pišta byla to nejcennější co měl, ať si říká, kdo chce co chce.
I tak se pod nimi štěrk nebezpečně sypal a Pišta čas od času ztrácela balanc, který musela znovu naleznout. Snažil se jí v tom moc nepřekážet a prostě se držet v sedle. Pád na zadek by mu sice nijak neublížil, ale také klidně mohl spadnout na špatnou stranu a proletět se soutěskou až na samotné její dno, což by asi byla konečná. Tohle vědomí bylo ale dost vzrušující, takže i když vlastně postupovali celkem pomalu, pořád se u toho náramně bavil. Ano, pořád strašně moc chtěl vyhrát, ale už začínal chápat, co je myšleno tím, že někdy je samotná cesta lepší než nalezení cíle.
Ale kdo ví, třeba ještě budou mít příležitost dostat se na přední příčky. Když tenhle úsek ve zdraví přežijí...

Mimo herně:
Vůdčí schopnosti 2

Scott hodil/a 2d6 a součet kostek je 7:
2, 5

Jezdectví 2

Scott hodil/a 2d6 a součet kostek je 9:
5, 4

[Sophie]

Mlha, zima, nálada někde v podobné mizérii jako teplota okolo. Sophie měla to štěstí, že se zatím držela mapy i přes to, že nebylo téměř vidět, kam vlastně jede. Bylo celkem jisté, že se drží na hřebeni, a Joep poslušně kladl nožku před nožku, což ji jako jediné uklidňovalo. A pak cesta začala klesat.
Nebyla to hezká cesta, Sophie prakticky cítila každý kamínek, který Joepovi proklouzl pod podkovami. Neměla čas se dívat po ostatních, hledat mezi siluetami v mlze strýčka Osskara, aby mu alespoň zamávala. A stejně ji ani to neochránilo před tím, aby Joep nedošlápl na hromádku uvolněného štěrku a v panice začal klouzat po svahu. Nejen on byl napjatý, Sophie měla srdce v krku, kde tlouklo jako o život, sama napínala svaly, jako by snad mohla otcovu koni pomoci.

Mimo herně:
Péče 0

Sophie hodil/a 1d6 a součet kostek je 3:
3

Bolelo ji to za Joepa, když pozorovala jeho bezmocnost podmíněnou tou vlastní. Když doklouzali, Sophie zjistila, že má tváře už zase plné slz, a že si přijde děsivě sama.

Mimo herně:
Jezdectví 2

Sophie hodil/a 2d6 a součet kostek je 7:
4, 3