Reakce obou mužů očividně dryády pobavila, protože se ještě nějakou dobu uculovaly a pak si i prohodily pár řečí mezi sebou. Vlastně si pak cestou zpátky všechny zelené ženušky švitořily ve svém jazyce, příliš rychle na to, aby jim stateční bojovníci mohli cokoliv rozumět. Nebylo však pochyb, že se z velké části bavily přímo o nich. Jak by ne, konečně byly všechny tři zkoušky za nimi a tak byl čas se podělit o dojmy a vybrat si své oblíbence. Jen Shaan se podobných hovorů neúčastnila, snad jen občas kontrolovala, jestli nápadníci nepadají únavou.
Zpátky na paloučku si pak dryády dávaly s přípravami načas. Namísto kalhot s košilí na ně po koupeli čekal dlouhý bílý háv, těžko říct jestli to mělo nějaký konkrétní význam, nebo zkrátka už pro ně divoženky neměly k dispozici nic praktičtějšho. Nutno však říct, že pokud proti podobnému odění neprotestovali, a Shaan docela nápadně Valdurovi naznačila, aby své zabahněné svršky tentokrát raději nechal stranou, docela vlastně dokreslovali atmosféru, která tady vznikala. Nejen, že padla tma a dryády znovu rozzářily rostliny a houby do tlumené modři, ale také pětice dryád, o jejichž přízeň bojovali, zdobila bílá látka, která v modrém světle zářila jako samotná luna. Nedalo se však řici, že by je zahalovala celá, spíš jim dávala nádech éterických bytostí. Pouze Shaan měla róbu podobnou těm, které nosily prosté lidské ženy na severu a která nevyzdvihovala nic z jejich ženských předností.
Teprve po nějaké době byli Robb s Valdurem vyzváni, aby se připojili ke skupince kolem placatého kamene. Z okolních tromů, kam jejich oko kvůli tmy nedohlédlo, se ozýval dívčí zpěv a hra na jakýsi strunný nástroj. Bylo to jako kdyby se ocitli v pohádce, pryč od reálného světa. Všechno to působilo jaksi
posvátně, křehce a zároveň impozantně. Shaan seděla uprostřed, Robb po její pravici a Valdur po levici, a před nimi ležely pohárky s bylinkami ovoněnou vodou. Pětice dryád stála naproti nim v kruhu, jako na přehlídce. Teď už bylo hlavně na Shaan, aby je uvedla do děje.
"Dnes jste dokázali dryádám z Brokilonu, že jste hodni jejich přízně, že pocta návštěvy posvátného lesa byla zasoužená a bude vám umožněno se stát pokračovateli naší rodové linie. Buďte vítaní, přátelé dryád," řekla Shaan v plynulé obecné řeči a to stejné zopakovala i ve staré řeči.
~"Buďte vítáni, přátelé dryád,"~ zopakovala pětice dívek s gestikulací, o které jim dříve Nithé řekla, že znamená vděk. Pak promluvila Calais, Shaan samozřejmě nabídla překlad.
"~Dokázali jste, že umíte ctít pravidla lesa a využít jeho dary, abyste mohli v ruce třímat zbraň. Díky vaší zručnosti dokážete prodloužit své paže a proměnit vlastní ruce ve smrtonosné tesáky~" zhodnotila jejich řešení.
"~Oštěpy i lano zlepšují dosah,~" pousmála se na Robba,
"~Však umně opracovaný kámen je tvrdší a déle vydrží,~ vložila se do toho drobná bělovlasá Eevie, která se zase koukala Valdurovým směrem.
"~Vybraly jsme si,~" vysvětlila Calais a obešla kamenný stůl, aby se posadila po boku Roberta. Eevie šla opačným směrem a jen co si sedla vedle Valdura, věnovala mu milý, skoro až nevinný úsměv.
"~Vyšplhat na jeden z prastarých stromů chce kuráž, sílu a vytrvalost. Vaše odvaha však dosahuje výš, než Lokke Cean,"~ chvíli těkala očima mezi oběma muži, ale nakonec pohled fixovala na žoldákovi.
"~Robb vynikl nejen ve šplhu, ale také dokázal, že dokáže důvěřovat ostatním a porazit vlastní strach,~" řekla. Valdur nepochybně dokázal to samé, ovšem nebyl tím, kdo skok důvěry inicioval. Bylo to těžké rozhodování, ale Lílea už měla jasno. Zatímco Shaan tlumočila její slova, šla se posadit k Robbovi.
Zbývaly už jen Tissa s Norénn.
"~Oba jste velmi schopní bojovníci,~" začala Norénn,
"~Ovšem Valdur je ten schopnější,"~ zhodnotila Tissa bez okolků.
"~Ví, jak se připlížit nepozorován a jeho oči prozrazují, že umí zasadit smrtelnou ránu bez mrknutí oka,~" pokračovala ramenatá dryáda ve chvále a rázným krokem se rozešla směrem k nájemnému vrahovi. Divoká Norénn však ještě neskončila.
"~Souhlasím s tebou, sestro, ale schopnost přivést smrt není všechno. Protože Rob ukázal, že dokáže neplýtvat životem a umí spolupracovat, rozhodla jsem se, že ulehnu s oběma,~" oznámila jim, jako kdyby to pro seveřany nebylo nic divného, a popošla k nim do čela, kde jí dredatá Shaan ochotně uvolnila místo.
Ať už se své hodnocení muži rozhodli nějakým způsobem komentovat, nebo ne, Shaan se posadila na opačný konec stolu zrovna ve chvíli, kdy se z okolní tmy vynořily další dívky, aby všem přinesly pokrmy. To, co bylo na táccích z kůry bylo bezpochyby maso. Naporcované na menší kousky a navzdory očekáváním nepůsobilo úplně syrově. Rozhodně nebylo ani pečené, ale něco mezi tím? Možná jako by jej někdo lehce povařil? K ochutnávání se však měli dostat až za chvíli.
"Mé sestry si přály, abyste se stali součástí rituálu koloběhu života," prozradila Shaan.
"Maso, které vidíte před sebou, pochází z Eryrbleidda, kterého jste skolili. Příroda si umí poradit, ale pokud to je možné neplýtváme masem, je to dar. Spotřebujeme vše, co je možné," vysvětlovala a dryády usazené kolem "stolu" ji pozorně pozorovaly i přesto, že nerozuměly obecné řeči. Věděly totiž moc dobře, o čem mluví.
"Životní síla koluje vším, co je v přírodě. Mnou, vámi, mými sestrami, erybleiddem, trávou i stromy," vysvětlovala a doplňovala vyprávění gesty.
"Aby život mohl existovat, musí si životní sílu sdílet. Rostlina převezme sílu z půdy, z listu housenka a převezme část rostliny do sebe. Když housenku spolkne zpěvný pták, housenka i rostlina se stává jeho součástí. Eryrbleidd uloví ptáka a pták, list i housenka se stanou eryrbleiddem. Vy jste ulovili eryrbleidda a když jej pozřete, stane se vaší součástí stejně jako vše, co dříve pozřel on. Koluje vámi ta stejná životní síla," vysvětlovala pomalu, rozvážně. Snažila se celou myšlenku prezentovat tak, aby ji dokázali pochopit. Většina lidí totiž cyklu života nerozuměla, jak pak mohli chápat, proč má takovou důležitost pro dryády? Pokud se někoho rozhodly přivítat doma, nehodlaly je nechat v nevědomosti. Muži už znali odpověď na otázku
jak se chovat v Brokilonu, ale ještě stále nevěděli
proč. A to Shaan hodlala napravit.
"Starat se o cyklus života, zachovat jej a být jeho součástí, to je naším posláním. Život jedince není věčný, ale životní síla ano. Každý jedinec jednou zemře, jeho životní síla přejde do jiného tvora, nebo se stane součástí půdy. A z půdy znovu vykvetou květiny, vyraší stébla trávy a nožky hub, a vyrostou z nich stromy. Velké, staré, prastaré stromy. Stromy jsou jako úschovny životní energi, jako kolektivní paměť veškerého života, který v jejich okolí skončil. Každý strom v sobě má tisíce životů," Shaan se usmála a sama se rozhlédla kolem. Obří stromy Brokilonu na ně shlížely dolů miliony nejrůznějších očí. Samozřejmě obrazně. Bezpochyby to bylo odhalení, které velmi dobře vysvětlovalo, proč dryády chovají ke stromům tak velkou úctu a dřevorubci byli jejich úhlavní nepřátelé.
"Rozumíte již, proč tak tvrdě bráníme svůj domov?" vyzvala je nakonec, aby dali najevo, jestli pochopili. Zdálo se, že tahle část byla pro dryády opravdu hodně důležitá. Všechny oči divoženek se totiž obrátily na ně.
Nakonec Shaan pokynula, aby se všichni pustili do jídla.
"Víme, že nejste zvyklí jíst syrové maso a proto jsme využily tepelných pramenů ze chřtánu samotné země, aby pro vás bylo poživatelné," vysvětlila ještě Shaan. Maso samotné nebylo chuťově nic moc, připomínalo krůtu šmrncnutou divočinou, s mírnou pachutí, ovšem oba byli tak vyhladovělí, že by si jeden jen těžko mohl stěžovat. Bylinková voda silně připomínala tu vodu, kterou dostali předchozího dne, jen to byl o něco slabší odvar, snad aby jim znovu nepřivodila vidiny.
"Je ještě něco, co by vás o nás a naší kultuře, nebo Brokilonu zajímalo?" zeptala se po nějaké době Shaan. Pětice dryád mezitím hodovala společně s Valdurem a Robbem, Calais se mezitím stihla na žoldáka více natisknout a Eevie stále po Valdurovi sem tam házela nevinné úsměvy.
Mimo herně:What an amazing, wonderful, and excellent food... food chain!
