QUEST: Není všechno zlato co se třpytí - D

[Kalyphisea]

Připravená na cokoliv, v duchu zajásala, když se věci daly do pohybu a povedlo se to možná lépe, než čekala. Kámen zezadu srazil dva jezdce, kteří to nemohli přežít a další dva skončili i s koňmi - Ó, Svatý Draku, ochraňuj jejich duše a převeď je na druhou stranu v poklidu. - pod stromem, který když zahořel, vyděsil zbytek jezdců a ti se ocitli na zemi. Byli v pasti a moc dobře to věděli. Kaly z onoho zabíjení nemá takovou radost, ale je to nutnost, která musí být vykonána. Všechny by těžko zajali a takhle je to lepší. Ujišťuje se i v duchu, že to je i v jejím zájmu. Občas se prostě objeví zakázka, kdy se zabíjet musí. Bez ohledu na situaci zahvízdá opět oním ptačím skřekem, aby upoutala pozornost na svoje místo v křoví u stromu a pak se obratně přesune křovím do zadní části voje a obyčejným šípem vystřelí do nohy jednoho z vojáků, aby ho uzemnila.

Mimo herně:
Střelba z luku
Luk (2)

Quitana hodil/a 2d6 a součet kostek je 6:
2, 4

Pokud se povedlo, sklátil se k zemi, nepoužitelný, ale prozatím živý. Druhý ji určitě zbystřil, ale i přesto se pokusila ho zasáhnout, protože věří svému umu.

Mimo herně:
Again luk

Quitana hodil/a 2d6 a součet kostek je 8:
2, 6

Pokud by šíp minul, tasila by šavli a společně si dali souboj jeden na jednoho. Další čtyři vojáci jsou teď na zbytku. Musí jim věřit, nic jiného ji v téhle skupině nezbývá. Sama by si takhle se všemi poradila jen kdyby zůstala skryta a střílela po nich šípy. Tuhle formaci však porušila, protože tohle se jí zdálo lepší. Ať si za to na ní klidně nadávají, ale efektivní to je určitě. Ty čtyři ve třech musí zvládnout. Však se pyšnili, jak jsou ti dva dobří ne?

Mimo herně:
Šavle (2)

Quitana hodil/a 2d6 a součet kostek je 5:
1, 4

[Sarren]

Sarren zkřivil obličej do fancinovaného šklebu, když spatřil výsledky spadlého stromu a hlavně kamene. Chvilku sledoval, jakou spoušť to za sebou zanechalo, a pak složil prsty do znamení Quen, aby kolem sebe vytvořil štít, který by měl zastavit první ránu. Potom se zcela nespoutaně s řevem vrhnul směrem k vojákům. Využil svého "vtrhnutí" na scénu, aby zaútočil na jednoho ze strážců.

Sarren první 2 akce | +

Mimo herně:
Hod na Quen

Sarren hodil/a 3d6 a součet kostek je 12:
5, 2, 5

= Obrana proti hodnotě 17 u příštího útoku

Hod na útok proti strážci č.6 - síla(2)+meč(2) +3

Sarren hodil/a 4d6 a součet kostek je 18:
4, 5, 6, 3

= útok 21

Strážci brání a útočí | +

Strážce 6 obrana

Sarren hodil/a 1d6 a součet kostek je 6:
6

Strážce 2 obrana

Sarren hodil/a 2d6 a součet kostek je 8:
6, 2

=Strážce 6 ztrácí kostku

Strážce 6 útok

Sarren hodil/a 2d6 a součet kostek je 12:
6, 6

Strážce 2 útok

Sarren hodil/a 2d6 a součet kostek je 11:
6, 5

Sarren obrana a útok | +

Mimo herně:
Sarren paríruje, chráněn Quenem - konstituce+meč

Sarren hodil/a 4d6 a součet kostek je 15:
6, 4, 4, 1

= 15 + 17 = 32
=Oba strážci ztrácí kostku

Sarren útočí proti strážci 6 - Obratnost+meč+3

Sarren hodil/a 4d6 a součet kostek je 16:
6, 4, 1, 5

Strážci brání a útočí | +

Mimo herně:
Č.6 obrana

Sarren hodil/a 1d6 a součet kostek je 2:
2

č.2 obrana

Sarren hodil/a 1d6 a součet kostek je 4:
4

=Strážce 6 mrtev

č. 2 útočí

Sarren hodil/a 1d6 a součet kostek je 4:
4

Sarren brání | +

Mimo herně:
Aard v obraně

Sarren hodil/a 4d6 a součet kostek je 15:
2, 6, 4, 3

=dokonáno

Sarren se silou rozpřáhl mečem k prvnímu strážci, kterému přispěchal kolega na pomoc, aby bránili společně. Meč ovšem už byl v půli cestě a ani snaha kolegy ránu nezastavila. První strážce byl zasažen na paži, která sice byla chráněna zbrojí, ale síla nárazu byla dost velká, aby ruku částečně vyřadila z boje.
I přes zranění se strážný napřáhl k útoku, který musel provádět druhou rukou. Kolega se přidal a oba zaútočili na zaklínače, který byl na útok připraven. První rána se zastavila o Quen, a druhá se setkala s nastaveným mečem. Sarren se zapřel a nepustil meč dál, načež znovu přešel do ofenzívy.
V rychlé půlpiruetě se Sarren vysmýkl z dosahu druhého strážce a znovu zaútočil na toho oslabeného, aby se jej co nejdříve zbavil. Přesně mířený zásah mečem silou nárazu do krku zlomil prvnímu stážci vaz.
Jeho kolega, vyvedený z míry se pokusil o výpad, který by možná byl úspěšný, kdyby zaklínač ve správnou chvíli neseslal Aard, který srazil protivníka k zemi. Strážce se již ze země nikdy nezvedl.

Sarren se triumfálně napřímil a rozhlédl se, jak se daří jeho spolupracovníkům, a rovněž pátral po případných strážcích, kteří by se pokoušeli uprchnout. A pokud by to bylo třeba, mohl někomu přispěchat na pomoc, nebo se dát do pronásledování.

[Alfréd Borg]

Alfrédovi spadl velký kámen ze srdce, možná stejný, jaký před chvíli shodili na dva chudáky a zabili je tím. Poté se podíval na zbytek týmu, který se staral o strom. To také vypadalo dobře. Z deseti chlapců jich zbylo 6. Alfréd vytáhl svůj meč a šel dokončit úkol. To samé jistě udělali oba zaklínači i Kaly, která stihla vyslat dva šípy. Alfréd si vybral jednoho z hromotluků, byl mu nejblíže. Nebyl o moc starší než on, ale nevypadal, že měl zkušenosti jako pan kapitán. Také vytáhl svůj meč a snažil se připravit na souboj, než k němu Alfréd pár kroky došel.
Mimo herně:
Síla 2 + Boj s mečem 2 + talent 1

Alfréd Borg hodil/a 5d6 a součet kostek je 18:
2, 5, 2, 3, 6

Obrana nepřítele voják č.4
Obrana 1

Alfréd Borg hodil/a 1d6 a součet kostek je 3:
3

Alfréd měl větší sílu a také převahu a voják dostal silnou ránu a nevypadalo to s ním dobře. Zaútočit možná ještě zvládl, ale pokud by se Fredíkovi jakkoliv podařilo dostat své ostří na jeho tělo skončil by tento souboj smrtí chudáka strážníka.

Mimo herně:
Útok strážce 2

Alfréd Borg hodil/a 2d6 a součet kostek je 9:
6, 3

Síla 2 + Boj s mečem 2 + talent 1

Alfréd Borg hodil/a 5d6 a součet kostek je 13:
1, 1, 6, 3, 2

)
Stážník zaútočil, ale Alfréd mu odrazil jeho útok a mečem mu líznul přes krk a podřízl ho. Strážný padl na zem a Alfréd se rozhlédl po svých spolubojovnících zda někdo z nich nepotřebuje pomoci. Pokud by někdo potřeboval pomoci šel by jim pomoc.

[Mauro]

Mauro moc dlouho nečekal, jen co zavětřil nepřítele, chvíli si počkal, jako dravá šelma obhlížející si svou kořist, v tomhle případě tedy, jak už bylo zmíněno, svého nepřítele. Nechtěl, aby se někomu podařilo utéct, ale nebylo moc času. Chtěl mít tohle všechno za sebou, takže se pak vydal za ostatními, přičemž vnikl na scénu ze zálohy, přičemž působil jako nezkrotné zvíře.
Vytáhl svůj ocelový meč a zkušenými pohyby bojoval hned se dvěma, na které narazil. Nevyužíval jen svého umu v podobě šermu, ale případně i svou sílu v dlaních, se kterými by dokázal nejednomu chlápkovi vyrazit zuby, ale i zpřelámat čelist. Soucit a slitování šlo úplně stranou.

| +

Mimo herně:
Mauro – útok na 1.
Síla (3) + boj s mečem (3) + 1 (talent)

Mauro hodil/a 7d6 a součet kostek je 30:
6, 5, 5, 4, 5, 3, 2

Útočník 1. – obrana

Mauro hodil/a 2d6 a součet kostek je 7:
1, 6

Útočník 1. – útok

Mauro hodil/a 2d6 a součet kostek je 7:
1, 6

| +

Mimo herně:
Mauro – útok na 3.
Síla (3) + boj s mečem (3) + 1 (talent)

Mauro hodil/a 7d6 a součet kostek je 22:
1, 2, 5, 1, 6, 4, 3

Útočník 3. – obrana

Mauro hodil/a 3d6 a součet kostek je 13:
6, 1, 6

Útočník 3. – útok

Mauro hodil/a 1d6 a součet kostek je 6:
6

Pokud se mu povedlo útočníky skolit, rozhlédl se, aby se nejen podíval na své společníky ze skupinky, ale jestli se jim podařilo všem dohromady všechny pozabíjet, bez toho, aniž by někdo zdrhnul. V takovém případě by na nic nečekal a vydal by se ihned za ním.

[Valdur]

Všichni naši hrdinové se do boje vrhli a okamžitě začali jednat. Překvapení se povedlo a stráže nebyli zrovna moc organizovaní. Ano, byli v nějaké formaci a jakž takž připraveni, ale z vojenského hlediska to bylo bídné. Boj to byl poměrně rychlý. Všichni se soustředili jen na svého protivníka a okolí prakticky ignorovali. A to využil jeden mladý strážný, nemohlo mu být více než patnáct let a skrýval se spolu s cílem ve voze. Narukoval teprve nedávno a tohle nejspíše byla jeho první mise, chránit objekt a dopravit ho do bezpečí. Viděl jak jeho kolegové leží mrtví nebo z nich jsou rudé mastné a nechutné kaše. Střeva se válela u jejich těl, některé končetiny skončili několik metrů od těla a litry krve na zemi. Nebyl to pěkný pohled a tohohle nováčka přemohl strach a tak se vykašlal na svůj úkol a nechal napospas člověka ve voze. Rychle přiběhl k nejbližšímu koni, nasedl a ujížděl zpátky pryč do kasáren. Projel tryskem kolem Kaly a ujížděl čím dál tím dále. Měla jedinou šanci se strefit šípem a jezdce zasáhnout. Ale byla zde taková otázka. Zabije tak mladého člověka, co jen poslouchal rozkazy a nebo ho nechá ujet a riskovat tak, že po nich zákon půjde?
Každopádně ať to s jezdcem dopadlo jakkoliv, cíl splněn, teď jen zajmout člověka, pro kterého tohle vše připravili a udělali a pak rychle pryč zpátky za zadavatelem pro poslední úkol. Udělal jim to poměrně snadné, jelikož vylezl z vozu a jelikož kolem nebyl nikdo, kdo by ho chránil, tak jen zvedl ruce nad hlavu a křičel "Vzdávám se! Prosím neubližujte mi!" Svázali ho, a odešli směrem zpátky za Karlem, který na ně už ve své základně s úsměvem čekal.

"Dobrá práce!" Uvítal takhle všechny naše dobrodruhy. Podíval se na svázaného zajatce a pokynul strážím, aby ho vzali na jisté místo, kde mu rozhodně příjemně nebude. "Bál se koná pozítří. Zítra za mnou přijďte, řeknu vám poté vše potřebné na váš poslední úkol. Jsem na vás velmi pyšný." Po této větě odešel do oné místnosti za svým novým kamarádem a stráže ostatní vyprovodily ven.
Další den se opět vrátili k zadavateli, který už měl pro všechny připravené mapy a plány na poslední práci. "Přeji krásný den, doufám že jste se vyspali." Naznačil rukou, že mají dojít ke stolu k němu. "Od našeho společného přítele jsem se dozvěděl, že trezor otevřete jistou kombinací pák, kterou mi neprozradil, jen mi řekl nějaké čísla, tedy přesněji 3,1,2,4 a blábolil to pořád dokola. Řekl mi i kde se trezor přesně nachází." Místo ukázal na mapě. "Obraz by měl být někde v trezoru, ale údajně se říká, že tam má i spoustu šperků a podobných věcí, ty si klidně vezměte, takže doporučuji si vzít nějaký pytel, který si přehodíte na záda." Lišácky se usmál. "Plán je takový. Jeden pojede s povozem se sudy do k sídlu a ukáže dokument, co jste získali. Čtyři sudy budou prázdné, ve třech budete schovaní v a ve čtvrtém budete mít potřebné věci, ostatní budou plné vína. Sudy dovleče s pomocí stráží do sklepení. Tam vylezete a můžete začít, ale bez člověka, co bude zapřahovat koně. Ten povoz nechá na tomhle místě u zdi." Sídlo je obklopenou zdí kolem, jak můžou vidět na mapě a ukázal na místo, kde ho venku nechá. "U jednoho blízkého stromu bude bomba, kterou u zdi zapálí ve vhodný čas. Signál bude rozptýlení, které budou mít na starosti moji lidé, co budou mezi hosty. Rozhodně to poznáte." Udělal menší dramatickou pauzu, aby to lidé mohli pobrat. "Lidé uvnitř mají za úkol se dostat do přízemí, do chodby, kde je místnost a v ní jsou dveře do trezoru. Bude tam hodně stráží, tak si dávejte pozor i když budete v převlečení. Každý bude mít u sebe masku, kterou si na sebe uvnitř nasadíte. Pošlu vám ještě dnes drahé šaty. Půjdete mezi šlechtu tak se tak i chovejte, aby jste nevyvolali podezření." Podíval se na Kaly s Maurem. "Jakmile otevřete trezor a získáte obraz, půjdete do prvního patra, kde už pro Vás bude připravený provaz. Ven vyjít jen tak nemůžete a z prvního patra není okno, které by mířilo na stranu, kde je zeď, kde budete mít připravený únikový vůz a bude odpálena bomba." Ukázal kde zhruba by mělo oné okno s provazem být. "Budete mít jen chvilku na to, aby jste vypadli a utekli. Vše poté přinesete zde. Bude to hodně nebezpečné a tak vám všem přeji hodně štěstí." Následně hrdiny odvedly pryč do chaty, kde se mohli psychicky připravit na poslední práci.

[Kalyphisea]

Jeden z vojáků (8.)to dostal jejím šípem do nohy a spadl na zem. Tohle přesně potřebovala, protože takový jedinec je většinou proti útočníkovi bezbranný. Nerada se činí takovým způsobem, ale tuhle práci si vybrala a teď necouvne. Utrpěla by na tom její hrdost. Druhého už nestihla zasáhnout, ale nutno uznat, že její partner v boji nezklamal a vrhl se na něj sám. Nebyl to zrovna lehký boj, ale zdá se, že i on disponuje také něčím jiným, než jen chlastáním flašek do dna. Na ni tedy zbyl jen ten postřelený týpek, co se snažil plazit pryč. Ale tohle je práce, práce, za kterou dostane zaplaceno a to se nestane, pokud se nebude dělat to, co se po ní chce. A vzhledem k tomu, že žádní zajatci se neberou...

Vžum.

Kolem ní profrčí kůň. Obrátí se po něm. Reflektivně zvedne svůj luk a namíří ho na uprchlíka, ať je to, kdo je to. Jak mohli být tak hloupí a zapomenout se podívat dovnitř? Ona by ty dva zvládla a Ochlasta mohl vklouznout zatím pro zajatce. A tam by přišli na to, že tam je ještě jeden. Ale nestalo se tak a místo toho se musí trefit přesnou střelou do cválajícího jezdce. Vzhledem k tomu, že si nestačila všimnout, že je to jen kluk, nic takového neřeší a rovnou vypálí.

Mimo herně:
Střelba
Luk (2) + Obratnost (2)

Quitana hodil/a 4d6 a součet kostek je 13:
5, 1, 6, 1

Jestli ho nezasáhne, bude to znamenat problém, to si uvědomuje. Proto se na to soustředí ze všech sil, okolí nevnímaje. Postřelená stráž měla šanci zdrhnout nebo ji zastavit její útok, ale neudělal ani jedno. Jen cosi zakřičel ve stylu "Toho kluka prosím, ne!", ale Kaly ho ignorovala a koncentrovala se na svůj nynější úkol.
Později se k němu vrátila, aby mu zasadila poslední ránu, s nechutí na tváři. Nedělá to ráda a bylo to na ní vidět. Ale musela to udělat. A tak byla další část téhle práce dokonána. Hned na to se k nim vyřítil zajatec a prosil o svůj život. No, ten den měl rozhodně dobrý. Pro něj tu přece byli.

Později toho dne skončili opět u zadavetele úkolu, který vypadal velmi nadšeně. Za to Kaly se za sebe styděla čím dál tím víc. Psychicky těžko snášela další a další smrti, jako by se to na ní podepisovalo. Snažila se to ale nechat být, další den je čekala porada a ona na to chtěla být vyspalá. U chatky se na chvíli zastavila, než vešla dovnitř a mrkla na místo, kde spala minulou noc. Možná ji ostatní budou chtít zase vyhnat, s tím počítala. Prozatím jí to ale bylo jedno a hned zalehla do jednoho z koutů, jako obvykle. Byla vyčerpaná.
Nevyspala se sic dobře, ale připravená rozhodně je. Ze slov Karla pochytila důležité prvky z úkolu, ač nechápe, co je to bál, proč potřebují jiné šaty a masky. To se do jejího repertoáru tichého bojovníka vůbec nehodí. Ale snad ji to osvětlí ostatní. Když se hezky zeptá. Když jsou vyhnáni ven, kupodivu se na svůj vlastní popud zařadí k tomu chlápkovi se zlatýma očima, co ji prvně praštil. S ním totiž byla nejlepší domluva ohledně akce, ač se k němu nechovala pěkně. Ale to on také ne, že. "Co být bál?" optá se bez špetky emocí, s kamennou tváří. Doopravdy si ale není jistá, jestli ji znovu nepraští za to, že ho oslovila. Kdo ví, co se tomu cápkovi honí hlavou.

[Sarren]

Sarren zhluboka dýchal a pozoroval scénu, když v tom spatřil, jak nějaký floutek uniká na koni. Byl příliš daleko, aby ho mohl zastavit - takže ač si to nerad přiznával, bylo to na jejich divošce. Otočil se tím směrem, jako by se chtěl ujistit, že Kaly hodlá vystřelit. A skutečně tak udělala. Pokud se trefila - skvěle! Pokud ne, tak se s tím stejně nedalo už nic dělat. Slitování pro chlapce Sarren neměl, prostě si vybral špatnou kompanii.

Pak byl konečně čas zajmout člověka ve vozu, který byl stejně už tak posraný, takže to byl opravdu jednoduchý útok. "Jestli budeš takhle kňučet, udělám ti něco horšího, než těm ostatním. A budeš si z toho pamatovat každou sekundu. Máme tě přivézt živýho, ale nebylo řečeno v jakém stavu," zašklebil se. Neměl v plánu mu ubližovat, ale nemohl si pomoct ho ještě víc vystrašit. Pak se otočil ke svým spolubojovníkům. "To byla hračka. Co teď? Máme spálit těla, nebo se o to postaraj ti chlapíci? Nebo to tu máme nechat na ostrahu?" Očividně se neštítil ničeho.

***

Karl se zdál s jejich prací spokojen. Sarren jako obvykle nebyl zvyklý přijímat pochvaly, a tak si na konci zamumlal: "Pff, jednoduchý," než se vydal zpátky do domu. Tam se dneska nic nedělo, akce si dneska už užil a když si předešlý den rozkopl náčiní, nenapadlo ho, že ho dneska nejspíš bude potřebovat znovu. Bohužel už neměl čas to dát dohromady, zvláště protože část byla poškozená, a tak se musel spokojit bez alchymistických pomůcek. Dnes přemýšlel, že se i na chvíli vyspí.

***

"Hmm, vždycky jsem si chtěl vyzdobit svou jeskyni," okomentoval Sarren sakrasticky krádež šperků. Nepochyboval o tom, že pokud by zaklínač přišel k překupníkovi s kradenými šperky, rychle by na něj poslal stráž. Možná kdyby si vzal jen pár kousků a prodával je postupně, mohl by... vlastně by ani pořádně nevěděl, co s těmi penězi dělat. Možná by mohl jít do nejvyhlášenějšího podniku ve městě, objednat si nejdražší jídlo, a sežrat ho přede všemi pusou s rukama za zády.

Představa to byla pěkná, ale teď bylo potřeba dávat pozor na zadání úkolu. Sarren si pokusil zapamatovat kombinaci čísel, mapky i přesný sled jejich úkolů. Zapřemýšlel, jestli se vleze do sudu, rozhodně to nemohlo být pohodlné. Nicméně plán se zdál být dobře připravený. Jediný, s čím si nebyl jistý, bylo jak dva zaklínači a divoška zapadnout mezi smetánku. V tomhle je nejspíš nejlépe dokázal krýt Alfréd, který z nich prostě vypadal nejméně nápadně.

***

Později byla čtveřice odvedena do domu, kde se měli opět připravit. Sarren už se cítil více než připravený, a navlíkl na sebe ten vtipný obleček. Nehledě na jeho cenu, nevěřil, že oblek tuhle akci vydrží, pokud měli lézt po laně a v případě průseru bojovat. Na šperky si vzal jeden drobný vak. Masku si uschoval u sebe, a zkusmo udělal pár pohybů, aby zjistil, co všechno látka snese. Samozřejmě to nepřeháněl, aby mu švy neruply už teď.

Když v tom za ním přišla divoška s otázkou, která mohla zásadně podělat jejich akci. Jo, dostat tam tuhle ženskou tak, aby lidi uvěřili, že patří ke šlechtě byl vážně úkol k popukání. Sarren se k ní provokativně nahnul, ale ne tak moc jako když mu pak dala facku. "To je dobře, že se ptáš," konstatoval. Pak o krok ustoupil a začal vysvětlovat: "Představ si kurník plný slepic. Všichni v takovýchhle šatech," ukázal na sebe. A pak začal předvádět slepičí tanec, ruce dal na ramena a pokrčil se v kolenou, pak zase narovnal. "Kó, ko, ko, ko, dááák," napodoboval a zároveň parodoval zvuky dechových nástrojů, které často hrály na bálech. A pak se tomu sám zašklebil, protože mu to přišlo vtipný. "Jo a až tam budem, asi by bylo dobré, kdybys nic neříkala," doporučil. "Dělej to, co dělají ostatní a bude to dobrý," navrhl. Sám hodlal dělat totéž, protože společenské akce a on, to vážně nešlo k sobě.

[Mauro]

Mauro se snažil, aby nikomu, ale hlavně jemu nic neuniklo, což znamenalo plnou pozornost. Přesto se však jednomu z těch cápků podařilo zdrhnout. Divoška měla poslední šanci vystřelit a on doufal, že tentokrát se rozhodne správně a prostě vystřelí, neboť kdyby to nechala jen tak, rozhodně by to mělo své následky. Ne, že by s nějakými nepočítal i tak, ale určitě by to bylo horší v případě, že by se tomu týpkovi opravdu podařilo utéct s tím, že by je mohl kompletně všechny napráskat.
Starost o toho dalšího, který byl strachy posraný až za ušima s radostí nechal druhému zaklínači, který na něho působil, jako kdyby si to mohl opravdu užít, především po svém, a Mauro na tom neshledal nic divného. Jen ať si pohraje.
„Ať se o ně postarají, už i tak je tu hodně stop,“ poznamenal v odpovědi s úšklebkem.

***

Také nebyl jeden z těch, co by očekávali pochvalu, neboť práce zaklínače byla často nevděčná, tudíž by ho nerozhodilo ani to, kdyby jim Karl zkrátka nějakým způsobem vynadal. Nic takového se však nestalo, naopak se jim dostalo malého uznání, na které se koutkem ušklíbl, což pravděpodobně znamenalo malý medvědí náznak úsměvu.
Když se mohli konečně vrátit a dopřát si odpočinek, zdržoval se převážně o samotě, aby si nejen odpočinul, ale mohl se opět začít připravovat. A možná, že i trochu psychicky na skutečnost, že se snad poprvé v životě dostane na ples, ještě k tomu v těch směšně vypadajících hadrech, ve kterých bude tak akorát všem pro smích. Nedovedl si v tom sám sebe představit, ale stejně nemohl nic víc dělat. Zkrátka to musel překousnout a myslet na to, že tohle je poslední část zakázky.
Popravdě se nemohl dočkat toho, až tohle všechno skončí, sbalí si svých pár švestek a půjde si po svých.

***

Další den, kdy se jejich skupina dostavila za Karlem, pozorně naslouchal plánu a koukal se do mapy, zapamatovávajíc si všechno, co bylo potřeba včetně čísel. Byl zvědav na to, jestli se jim podaří dostat správnou kombinaci k trezoru, neboť s tímto neměl moc zkušeností. Nebyl zlodějem, ani lupičem, aby se v tomhle orientoval, nicméně musel se spoléhat na to, že někdo v jejich skupině tomu třeba přijde na kloub snáz. Nebo ten někdo bude alespoň natolik inteligentní a zběhlý, že mu to nebude dělat až takové problémy, a podaří se mu rychle najít správnou kombinaci k otevření.
Co se týkalo samotných šperků, na to se zrovna moc netvářil. Mnohem raději by byl za peněžitou měnu, ale když nebylo zbytí. Nějak by si s tím určitě poradil.

„Docela se těším na to, jak se budou ti rozmazlení parchanti tvářit, až se tam objevíme. I v převlecích budeme vzbuzovat moc pozornosti,“ pro změnu se pokusil zažertovat, ale ve skutečnosti mu tohle vrtalo hlavou. Divoška se možná ztratí v šatech, ale svým chováním bude působit jako pěst na oko, nemluvě o dvou zaklínačích.

***

Připravoval se a nikoho si moc nevšímal. Stejně mu neunikla ta otázka ohledně bálu, která ho tak trochu pobavila, ale smál se spíš v myšlenkách. Rychle však ztratil zájem, když se sám nasoukal do viditelně drahých látek oděvu, který mu už od pohledu zrovna moc neseděl. Což o to, velikost ten někdo, kdo to vybíral a připravoval, možná odhadl, ale to, jak v tom vypadal už bylo jiné pivo. Připadal si v tom hrozně těsně a nepříjemně, a vůbec nechápal, jak tohle někdo může dobrovolně nosit. Měl sto chutí to ze sebe servat a rozcupovat na kousíčky.
Nyní už nezbývalo nic jiného než se do toho pustit, protože tohle chtěl mít ze všeho okamžitě za sebou.

[Alfréd Borg]

Byl konec, tedy ne konec všeho, ale zatím vše vypadalo dobře. Jejich cíl momentálně brečel a snažil se prosit o milost. Tu dostal však ho chtěl šéf živého. Pálení mrtvol už nebyl jejich úkol, tedy doufal. To mohli udělat ti chlápci společně se zamaskováním stop ne? Určitě jo.
**
Pochvala od Karla no to by si nechal líbit. Ještě nějaký metál jak v Redanské armádě. Prosím. No, ale teď šup na kutě. Karl bude mít s tím pánem asi své plány a to se určitě v čas doví jestli něco vyslepičí.
**
Ráno je vzbudila velice milá informace. Vyslepičil. Šlo o trezor, který měli vybrat. A ta nejlepší část? Měli si vzít pytel na svůj podíl. Jak krásná to věc, třeba mu z toho padnou dobrý prachy a víte co se dá koupit za dobrý prachy? Spousta sudů s Temerskou žitnou nojoo.
Po zadání plánu mu bleskl takový nápadík v hlavě. No u něj to znělo dobře, ale to by museli ostatní souhlasit a hlavně Kaly, které se to týkalo nejvíce. "Co kdybychom tam šli jako pár?" podíval se na ní a pak na všechny ostatní, "Nechápejte mě špatně, ale ona sama by byla velice nápadná v momenty, kdy by se to moc nehodilo a jít tam s jedním z vás moc by se ta nápadnost moc nezmírnila." vysvětloval svůj plán spolu komplicům.
***
Jako jedinému mu nejspíš nevadilo společenské oblečení, které pro ně bylo připravené na akci. Poté co si oblečení připravil si vzal masku, která už nebyla úplně podle jeho představ ale byl tam přeci pracovně. Další důležitá část výstroje byl plátěný vak do kterého měl být uložen jeho podíl.
Chvíli poté co se připravil se přišla Kaly zeptat co je vlastně ten bál. Sarren jí to začal vysvětlovat. Fredík si mezitím vzal lahvinku, napil se a sledoval vysvětlování s tím, že se snažil nesmát, aby se ani jedna strana necítila nekomfortně.

[Valdur]

Loupež: Obraz nad zlato

Krásná noc, měsíček svítil, teplo bylo, vzduch skvělý a celkově to vypadalo na podařený večer. Hlavně pro hosty sídla, kteří byli pozvání na oslavu. Uvnitř byla krásná zahrada, kamenné cestičky které byli dost široké na to, aby jimi projel vůz zapřaženými koňmi. Byly zde také několik aktivit, kterými se hosté bavili. Samozřejmě v zahradě by jste našli několik mileneckých párů, kteří prožívali spolu čas v dál od ostatních někde v soukromí.
Uvnitř sídla to vypadalo úžasně. Drahý velký lustr, vysoký strop, u zdí a v rozích byli nádherné sochy. Pán domu rozhodně nešetřil penězi. Nechyběl zde velký prostřený stůl s exotickými lahůdky a klasická šťavnatá masíčka, jako byla šunka, kuře a hovězí. Pro labužníky zde byli i ostrá jídla s kořením přímo z daleké Zerrikánie a Ofieru. Rozhodně šlo poznat, že jde o zámožného jedince.
Jako řidič vozu byl Mauro, byl zde jediný kdo uměl alespoň trochu jezdit na koni, takže nejlepší adept na řízení únikového "vozidla". Ostatní byli v schovaní už oblečení v sudech. Meče a ostatní větší zbraně zůstali u Karla, jelikož těžko někde mezi lidmi schováte metrový kus železa či dřeva. Jediné co si mohli s sebou vzít byli dýky, které si mohli krásně schovat do bot a zakrýt kalhotami či je nosit za opaskem kolem nohy, to už bylo na každém jak si to vymysleli. Přijel k bráně, kteří hlídali hlavní vchod. Mauro aby vypadal jako nějaký sedlák co jen dovozuje věci, tak měl na sobě potrhané oblečení a kapuci na sobě, aby nikdo nepoznal jeho tvář. "HALT!", řekl jeden ze stráží a ukázal rukou před sebe na znamení, že má zastavit. A tak zaklínač zastavil. "Kdo jste a co vezete?!" Byl dost nepříjemný, ani se není čemu divit, když se událi poslední dobou jisté události. Mauro mu dal dokument, který získali. Druhý strážce šel zkontrolovat sudy, a párkrát poklepal, jestli náhodou nejsou duté a pak počkal na konec kontroly dokladů. Kontrola dokumentu chvíli trvala a párkrát se na Maura nevěřícně podíval, ale nakonec mu list vrátil a řekl jen: "Zase byl ožralý? To je mu podobné. Jeďte." S povozem jel ke sklípku, kde skladovali zásoby jídla a alkoholu. Všechny sudy vyložili a naskládali v sklípku naskládali vedle sebe. Mauro pomalu odjel a když byl venku, místo toho aby jel dále po cestě, tak zabočil a zastavil povoz tam kde podle plánu měl. Výbušninu měl schovanou někde v tajné přihrádce ve voze či u sebe, to bylo jen a jen na něm a poté jen čekal na signál.

Alfréd, Sarren, Kaly
Měli velmi nepohodlnou cestu, jakby také ne, když se museli krčit několik hodin v sudu. Utíkalo to pomalu, ale nakonec mohli ucítit náraz a jak je někam valí, naštěstí to nikdo nepokazil a nikdo nepojal podezření. Jakmile kroky, od lidí, co valili sudy do sklípku utichly, vylezli pomalu ven, narovnali si drahé oblečení a nasadili na sebe masku, aby splynuli s davem a také neriskovali, že je někdo pozná. Podle plánu byla cesta ven skrz sklípek a tak se vydali chodbou k hale. Až na to že v hale neskončily a místo toho tam byla kuchyň. Dveře měli otevřené a tak si mohl vedoucí skupiny brzo všimnout, že tudy cesta nevede a všechny poslat zpátky. No, holt museli jít skrz hlavní vchod dovnitř. Dostat se ven ze sklípku se jim nakonec podařilo a nikdo ve sklípku při návratu nebyl a jak vylezli, nikdo si jich nevšiml. Jaké to měli štěstí. U hlavního vchodu byli dva strážní, kteří naštěstí nic neudělali a jen stáli na místě. Uvnitř sálu bylo schodiště nahoru, nehlídané a kolem několik desítek lidí. Podívali se okolo sebe, jestli na ně nikdo nekouká a jakmile zjistili že nikde nic, rychle se vydali ke dveřím vedoucím do chodby, ze které by se měli dostat do místnosti, ve které by měli být údajně dveře vedoucí do trezoru. V chodbě kupodivu nikde nikdo a když se dostali ke dveřím oné místnosti s trezorem, nikdo tam nehlídal. No, proč toho nevyužít že, třeba se o událostech ve městě a v lese nikdo tady nedozvěděl. Vešli dovnitř, zavřeli za sebou a podívali se okolo místnosti. Všude kolem zapálené svícne a v zadní části byli poskládané čtyři takové po celé zadní stěně, na boku a u hlavních dveřích po dvou. V místnosti byli dvě velké skříně, knihovny u bočních stěn a krb vzadu, nezapálený. Vše vypadalo na pohodovou bezproblémovou akci. Štěstí že s sebou měli zaklínače, jelikož ten mohl díky svým vylepšeným vjemům slyšet vzdálené těžké kroky, jakoby šel pomalu jejich směrem hromada vojáků v plné polní. Byla to pro ně past a ta měla během chvíle sklapnout a tak se hrálo o čas. Museli je nějak zdržet, zastavit či je všechny povraždit, to bylo na jejich posouzení a mohli použít vše okolo. Ale také museli získat to, pro co přišli, jen zjistit jak se tam dostat.