QUEST: Na koňském hřbetě ujedu i světa kraj! - D

[Bibiana]

Den 2. část III.

Horský terén a druhý den putovního závodu si vybíraly svou daň. Ať na psychickém stavu jezdců, či fyzickém koní. Každopádně týmy byly prověřovány veskrze pečlivě.
Rozhodne se koník vzdorovat, či jeho lidský partner hodí pro tento den ručník do ringu? A nebo i pro celý závod?
Mrholení se se sestupem do nížin pozvolna změnilo ve vytrvalý déšť. Ne však s kapkami většími než dívčí slzy, ovšem, kdo nebyl do teď promočený na kůži, teď už byl.
Do toho občas zadul vítr, ve snaze vysát ze závodníků poslední ždibečky hřejivé naděje, že se cíl nezadržitelně blíží.

Mimo herně:
Lenna, Osskar, Sophie - hází si na vůli, jestli dnešní etapu závodu dokážou dokončit.
V případě, že nikoliv, nechám na vás, co se přihodilo. Hod na jezdectví se opět půlí (protože ještě nějaký ten kousíček před odpadnutím dojedete :3). Hledat se vás vydají nakonec Agáta s Almandim. Je na vás, kdo nebo oba vás naleznou. A buď dovedou do cíle, nebo k cíli nasměřují.

Zlovůle prostředí, druhý den -> náročnost = 2

Bibiana hodil/a 2d6 a součet kostek je 10:
4, 6

Angus, Valdur, Scott

Sice to vypadá, že se těmto třem nic hrozného nakonec nestane, opak je však pravdou. Jakmile se totiž všichni ocitli v balíku, ve snaze se prodrat před ostatní pro prvenství, z obou stran se zpoza mohutných kmenů stromů vyrojila smečka vyhublých vlků. Trojice našich hrdinů se nejspíš ocitla v nesprávnou dobu na nesprávném místě.

Na každé straně běží po čtyrech jedincích.

Mimo herně:

1. vlk - útok 3, obrana 3 2. vlk - útok 3, obrana 3 3. vlk - útok 2, obrana 2 4. vlk - útok 2, obrana 2

5. vlk - útok 3, obrana 2 6. vlk - útok 2, obrana 3 7. vlk - útok 2, obrana 2 8.vlk - útok 2, obrana 1

Pokud byste chtěli vlky uchlácholit a ne je zamordovat, berte, že přehazujete svojí vůlí a péčí jejich útok
Když na vás jdou vlci dva, jejich kostky se sčítají. Samozřejmě si můžete pomáhat.
Začínají vlci svým útokem.

Scott - útočí vlci 1. a 3.
Valdur - útočí vlci 6. a 7.
Angus - útočí vlk 4.

Pak už je to na vás a domluvě, jak se s vlky vypořádáte

Kdo by chtěl zdrhnout - hod na Podlost - každý máte 2 kostky proti hodnotě 8; ve vzniklé vřavě si rozlícení vlci nevšimnou ujíždějícího jedince.
Uject se podaří však jen jednomu.
Pokud víc jak jeden z vás přehodí 8, pak ujede ten, kdo má vyšší hod. Tzn. že prohrává nakonec i ten, co přehodil 8.

Pokud v boji setrvají všichni, hod na jezdectví se nepůlí nikomu. Jakmile by ale jeden z vás ujel. Zbývajícím dvěma se hod půlit bude.

A poprosím o třetí a poslední hod na Jezdectví pro tento závodní den

[Osskar]

Konečná stanice, prosíme vystupte

Osskar vydržel hodně. Byl zvyklý cestovat v nepřízni počasí, promočený až na kost, promrzlý a hladový. Nebylo to věru nijak příjemné, ale nic z toho by ho zřejmě nedonutilo sesednout z koňského hřbetu. Nebyl však zvyklý na to, že se jeho čtyřnohý přítel viditelně trápí; Sněh kulhal, vyloženě se loudal a odlehčoval poraněné noze, a v neposlední řadě zřetelně poklesl na duchu. Vlekl se, jako by mu žádná radost z života nezbývala, jako by šel na porážku. A to Osskara rozhodilo daleko více, než cokoliv jiného.
A co víc, cesta byla zrádná i nadále, takže hrozilo, že se kůň zraní znovu, protože po kamenitých stezkách kráčel značně nejistě i poté, co Osskar seskočil, aby vedle něj kráčel po svých. Nechtělo se mu závod vzdávat, kvůli sobě by nad tím vůbec nepřemýšlel, ale kvůli Sněhovi mu ta myšlenka ležela v hlavě jako těžký kámen. Čím dále se belhali, tím přesvědčenější Osskar byl, že závod do konce nedojedou. Byl mokrý tak, že plášť už raději shodil z ramen, protože víc studil, než hřál, žaludek se mu svíral hlady a chlad mu zalézal snad až do morku kostí. I když se pohyboval, třásl se. A Sněh na tom byl ještě mizerněji, než jeho jezdec.
Když se po chvíli zastavili, aby se Osskar mohl podívat na mapu, zjistil, že je zcela rozmočená a nepoužitelná... takže bylo prakticky jasno. Netušil totiž, kde se momentálně nachází, díky mlze a hustému dešti ztratil přehled o čase i prostoru. Mohli jen následovat stezičku a doufat, že dojdou někam, kde se zvládnou zorientovat. A že tam dojdou dříve, než je napadnou vlci, kteří byli dost možná slyšet nedaleko. Osskarova ruka bezmyšlenkovitě sklouzla k meči u pasu.
Možná šli sotva chvíli, možná několik hodin, Osskarovi to nicméně připadalo jako celá věčnost a cestou přes kluzké kameny si sám zvládl lehce podvrtnout kotník. Naštěstí ho to nijak výrazně neomezilo v pohybu, ale způsobilo to to, že i chlap jako Osskar si v duchu zoufal a zatoužil po teplém jídle a posteli, v myšlenkách se dokonce obracel k Věčnému ohni, aby vedl jeho kroky do bezpečí.
Jeho přání bylo zřejmě o něco později vyslyšeno, neboť se na trase z ničeho nic objevil pan Almandi, kterého Osskar kupodivu viděl vážně rád. „Vás mi poslali sami bohové,“ hlesl vyčerpaně chraplavým hlasem. „Obávám se, že od závodu musím odstoupit,“ dodal. „Můj kůň není ve stavu, v jakém by mohl pokračovat, a já jej nehodlám uhnat k smrti,“ vysvětlil. Za to mu vítězství nestálo. A tak se zřejmě k večeru dostal do tábora, kde si konečně mohl oddechnout. Tedy až poté, co věnoval poslední zbytky sil ošetření vlastního koně.

Mimo herně:
Jezdectví 2

Osskar hodil/a 2d6 a součet kostek je 5:
2, 3

[Bibiana]

Osskar

Pan de Travinatis si na duchu zlomenou dvojici přeměřil zkoumavým pohledem, aby se mu na tváři mihl náznak přívětivého pousmání. Nehodlal totiž přílišným usmíváním dráždit utrmáceného jezdce, který měl oprávněné starosti o svého koně, když sám si byl celou tu dobu v pohodlíčku dalšího tábora rozbitého v cíli.
"Bohové možná," začal neutrálně, "ale hlavně obava o vaše blaho."
"Nenechte se totiž mýlit, ačkoliv je tento závod koncipovaný jako náročný, stav jeho účastníků je mi nejpřednější," vysvětloval Almandi, zatímco si bedlivě prohlížel Sněhovu zraněnou nohu.
"A s odstoupením bych, být vámi, počkal," usmál se povzbudivě. "Páni lékaři Hubert s dcerou Filemínou jsou špičky ve svém oboru, o vašeho koně bude postaráno tak dobře, jak jen to lze."
"A ráno po nějakém trápení nebude ani památky," poplácal opatrně Osskara po rameni.
"Nehledě na pravdivé pořekadlo našich předků, ráno moudřejší večera," blýsknul po obou významným pohledem.
"Nyní vás ale dovedu do tábora," otočil se na podpatku a očekával, že jej budou ti dva následovat.

Najednou jim v ústrety vyšla Agáta.
"Kde je slečna Sofie?" Zakmitala pohledem mezi dvěma muži a ač se snažila vypadat nepohnutě, z jejích pevně stisknutých rtů bylo znát, že jí blaho dívenky leží skutečně na srdéčku.
"Asi ještě někde na trase," odtušil její manžel nevzrušeně, a možná až moc příkře se na svou ženu zadíval.
"Najdu jí."
"Co když nebude potřeba?"
"Tak se o tom osobně ubezpečím."
"Jak myslíš."

"No, tak, vidíte," pronesl s nezvyklou rozpačitostí, "o neteř se obávat nemusíte."

***

A tak se Osskar ocitl v tábořišti, které už z dálky vypadalo přívětivě. A o to přívětivěji je vítalo.
Samozřejmě se na Sněha okamžitě vrhl lékařský tým, stejně jako na Osskara se přilepila Zojda. A i když byla ve své prohlídce možná až na hranici dotěrnosti, bylo znát, že středem jejího zájmu statný muž nebyl.
Po očku neustále těkala ke vchodu do stanu, jestli konečně nezahlédne známý, přívětivý obličej Angusovo.

Poté byli Osskar se Sněhem dovedeni do soukromého stanu, kde měl koník výběh s přístřeškem, plno sena a čisté podestýlky. A bylo vidět, že se Sněhovi prokazatelně ulevilo.
Avšak jeho jezdec, ten dostal za úkol bolavou nožku opečovávat, dokud mu to jen jeho vlastní stav a únava dovolí.
Před rozbřeskem tak či onak ale i ten nejodhodlanější muž odpadl spánkem. Ale kde? Ve slámě či na lůžku? To už jest jeho volba.

[Osskar]

Osskar z posledních sil nechal cuknout koutek úst do sice pokřiveného, ale upřímného úsměvu. „Cením si toho,“ opáčil, protože byl skutečně rád, že přišla záchrana a že se tu nebude ztraceně motat, dokud ho nesežerou divoká zvířata.
Když ovšem pan de Travinatis zmínil, že by s odstoupením ještě počkal, protože v táboře se jemu i koni dostane potřebné péče, Osskar se na něj zadíval poněkud nedůvěřivě. Měl za to, že se ze dne na den zmátořit nedokážou, minimálně ne Sněh natolik, aby ujel další desítky mil s jezdcem na hřbetě. „Nechám se tedy překvapit, třeba se stane zázrak,“ pousmál se. Což o to, rád by v závodu pokračoval, otázkou bylo, zda je to vůbec možné.
Odkýval, že půjdou do tábora, avšak když se jim vstříc vyřítila Agáta a zmínila Sophii, v Osskarovi by se v tu chvíli krve nedořezal. Celý zbledl, jako by právě viděl ducha, a rozhlédl se kolem sebe, jako by doufal, že Sophii uvidí. „Já... já nevím,“ hlesl, vědom si toho, že se mu neteř poněkud ztratila. Polila ho hrůza při představě, co se jí v horách mohlo stát. Slečna Agáta však vypadala, že je odhodlaná Sophii najít a postarat se o ni, což Osskara alespoň trochu uklidnilo. „Díky,“ špitl k ní vděčně, ještě než odběhla.

Sotva překročili hranice tábora, z Osskara spadla většina z té tíhy, co mu doposud ležela na duši. Tady byli v bezpečí, tady o ně bude postaráno. A skutečně – o Sněha se hned začali starat lékaři, stejně jako o něj. O něj se starala především Zojda, jejíž dotěrnost sice Osskarovi nevadila, ale momentálně ji ani neocenil; nebyl ve stavu, kdy by se mu vůbec chtělo a na nějaké pletky neměl pomyšlení, dokonce si nevšiml ani toho, že se léčitelka zřejmě shání spíš po zrzavém jezdci.
V soukromí vlastního stanu si Osskar konečně dovolil úlevně vydechnout, obzvlášť poté, co na vlastní oči uviděl, že je Sněhovi zřejmě mnohem lépe. Pousmál se a došel ke čtyřnohému příteli, aby ho pohladil po heboučkých nozdrách. „Tak co, bráško? Myslíš, že to zítra ještě zvládneme?“ odpověď samozřejmě nečekal, ale usoudil, že uvidí až podle toho, jak budou oba vypadat ráno. Možná, že by to ještě risknout mohli.
Osskar se na chvíli natáhl do sena ke koníkovi s plánem, že se později přesune na lůžko, avšak na to nedošlo. Usnul totiž prakticky ve chvíli, kdy ho seno začalo příjemně hřát a kdy přestal vnímat pobolívající kotník. Ale bylo mu dobře; spánek byl očividně jednou z těch věcí, co teď potřeboval jako sůl.

[Valdur]

Osudy dobrého závodníka amatéra část druhá: Přepadení

Nakonec správnou cestu našel a rychle se po ní vydal. Počasí se mu zdálo stále horší a horší. No na dobré náladě mu to moc nepřidávalo, spíše naopak byl čím dál tím více podrážděný. Zvlášť poté co potkal toho medvěda. Nebo ten nepříjemný fakt, že byl promočený až na kost, což vlastně nebylo ještě tak hrozné, jako předchozí dvě věci. Nejspíše byl poslední a tenhle dne naprosto projel, ale tohle mu v téhle chvíli bylo naprosto jedno. Teď se soustředil jen na svou cestu a tentokrát si dával větší pozor na to, aby nesešel znova z trasy, po které má jet.
Trvalo to dlouho a byla to strašný cesta, ale nakonec se dostal k vrcholu, kde ostatní nejspíše byli už dávno. Ne úplně úplně na vrch nohy, ale na nejvyšší bod trasy, co je na téhle hoře a na mapě. A pak cesta mířila z hory dolů. Dost nepříjemnou kamenitou cestou. Tenhle den nemůže být lepší. No nejdříve zastavil a podíval se na tu cestu dolů a na to, jak moc strmá je. Původně chtěl z koně slézt, ale napadlo ho, že by mu mohly podjet nohy a koně by buď strhl omylem s sebou dolů a nebo by sletěl sám. Sice na koni to nebylo o nic lepší, ale alespoň zde byla menší šance, že o něho přijde i když tím pro změnu riskoval, že koně zraní. Musel to prostě risknout na koni, co se dalo dělat.
Při cestě dolů si u svého oře všiml, že už má problémy. Byl už dost unavený a jen tak tak tuhle cestu zvládal. "Kamaráde ještě kousek a budeme tam," pokusil se těmito milými slovy svého koně uklidnil, ale moc to nevycházelo. Cesta byla horší a horší a začínal si pomalu myslet že je opět na špatné cestě a musel by se vracet po tom strmém kopci. Ale měl štěstí, jelikož po chvíli v tom hustém dešti v dálce uviděl ostatní závodníky, alespoň některé. "To zvládneme kamaráde, to zvládneš!" Sám v to doufal, i když se o svého koně trochu bál. Sice to jeho kůň nebyl, ale začínal si ho pomalu, ale jistě vážit stejně jako by to byl jeho vlastní. Na tváři se mu pomalu objevoval úsměv a radost z toho, že není úplně špatný a že alespoň dojel své rivaly. Snažil se trochu zrychlit, aby dohnal ztracený čas. A jelikož byl poměrně rovný povrch, mohl si to dovolit.
Ovšem co čert nechtěl, tenhle den se musel ještě více pokazit. Z boků na ně vyskočila smečka vlků. Jeho kůň se samozřejmě lekl a svalil Valdura ze sedla. Sice ho bolela z pádu záda, ovšem tohle byl nejmenší problém a nějak se dokázal okamžitě vyskočit na nohy a vytáhnout svůj nůž, aby se mohl alespoň s ním bránit. Podíval se rychle kolem sebe a nemohl si nepovšimnout, že zde to téhle pasti nespadl sám, ale spolu s dalšími dvěma jezdci. Pokud se mu povede tyhle dva vlčky zabít, pokusí se jim pomoct, bylo by proti cti utéct, ale v tuhle chvíli má svých problémů dost. Jeho zrak se vrátil ke dvou vlkům, kteří si na něho už brousili zuby. No bude to zábava.

Vlčata budou kousat | +

Mimo herně:
6. vlk -

Valdur hodil/a 2d6 a součet kostek je 6:
4, 2

7. vlk -

Valdur hodil/a 2d6 a součet kostek je 6:
1, 5

A Valdur se brání! Nebo spíše uhýbá | +

Mimo herně:
Obratnost 3

Valdur hodil/a 3d6 a součet kostek je 13:
2, 5, 6

Chtěli ho obklíčit a jeden z nich se pomalu přesouval k jeho zádům. Vrčeli na něho a dívali se na něho jako na večeři. Musel si hlídat celé okolí, což nebylo úplně lehké, zvlášť když se zde právě utkává z vlky. Najednou se ten vepředu rozběhl a vyskočil po něm a chtěl se mu zahryznout do krku. To se mu ale nepovedlo, jelikož stihl uhnout. Prakticky ihned po něm skočil na něho i druhý tvor a pokusil se o to samé. Ten také ale měl dost smůlu a rychle uskočil stranou. Dobře teď věděl co zhruba budou dělat a tak si musel počkat na vhodnou dobu, kdy jednoho z nich probodnout přímo do břicha. Vkročil směrem k vlkovi před sebou a pokud se o to, aby na něho skočil a on ho mohl probodnout během letu. Nepochyboval o tom, že na něho zaútočí i ten druhý do jeho zad.

Útok a obrana proti vlčkům + jejich následná obrana s útokem | +

Mimo herně:
Valdur
Útok - Dýka (3)

Valdur hodil/a 3d6 a součet kostek je 10:
2, 3, 5

Úhyb - Obratnost (3)

Valdur hodil/a 3d6 a součet kostek je 13:
5, 3, 5

Vlci
6. vlk - Obrana

Valdur hodil/a 3d6 a součet kostek je 8:
1, 6, 1

- Útok

Valdur hodil/a 2d6 a součet kostek je 7:
4, 3

7. vlk - Obrana

Valdur hodil/a 2d6 a součet kostek je 7:
5, 2

- Útok

Valdur hodil/a 2d6 a součet kostek je 10:
5, 5

Opět tihle predátoři čekali na správnou chvíli, kdy si nebude Valdur dávat pozor. Byl čím dál tím více nervózní, jelikož nikdy proti vlkům nebojoval a vždy šermoval jen proti lidem. Nebudu lhát, měl z nich strach, respekt. Tohle byli velmi nebezpeční tvorové, zvlášť když ještě k tomu měli hlad. A že ti hlad měli obrovský. Každopádně se k té přední vrčící bestii přiblížil a byl připravený každou chvíli ho probodnout. Ten vlk vepředu na něho skočil a bylo mu to osudném, jelikož mu během letu probodl břicho svou dýkou. Vlčí umírající tělo ho donutilo spadnout na zem a rychle tuhle svini probodnout jednou do břicha a následně do krku. To se mu povedlo, ale udělal jednu chybu a to, že na moment nedával pozor na druhého vlka, který toho okamžitě využil. Nejspíše tím, že zabil jednoho z jeho smečky ho ještě více rozzuřil a chtěl se Valdurovi pomstít a tak na něho vyskočil. Ale nebyl to idiot a místo toho, aby mu šel na dosah ruky ho hryzl do pravé nohy. A kousl do ní dost tvrdě a snažil se ji utrhnout. Valdur hlasitě zaklel a vlka kopl zdravou nohou do hlavy, aby ho odehnal. Naštěstí nohu pustil a když se na ní podíval, dost krvácela. Pokusil se zvednout, ale nešlo to, byla to příliš velká bolest a ten déšť vůbec nepomáhal. Byla to taková malá agónie. Vyloženě teď doufal, že po něm vlk skočí a bude se mu chtít zaútočit na jeho krk. Dost by mu to pomohlo, jelikož by ho měl přímo u sebe a mohl ho tak zabít.

Jak souboj nakonec dopadne? | +

Mimo herně:
7.Vlk
Útok

Valdur hodil/a 2d6 a součet kostek je 9:
6, 3

Obrana

Valdur hodil/a 2d6 a součet kostek je 11:
6, 5

Valdur
Síla (2)

Valdur hodil/a 2d6 a součet kostek je 7:
4, 3

Dýka (3)

Valdur hodil/a 3d6 a součet kostek je 10:
4, 3, 3

A vážně udělal to, co potřeboval. Pomalu se k němu plížil a vychutnával si jeho poslední minuty života. Byl dost krvelačný a chtěl ho rozpárat na kousíčky. Zavrčel a vyskočil přímo na jeho tělo. Šel mu přímo po krku, aby mu mohl překousnout tepnu a nebo mu tu hlavu rovnou utrhnout. Ale Nechtěl mu to udělat tak jednoduché a držel ho rukama pod krkem. Slintal mu na obličej a snažil se co nejvíce, aby ho okamžitě zabil. Nakonec ho nějakým záhadným způsobem odhodil. Vlk ale nečekal dlouho a prakticky ihned po něm skočil. Valdur instinktivně dal před sebe levou ruku, jelikož ho odhodil na jeho levou stranu, tak aby se do ní zakousl místo do krku. Myslel si, že má po ruce, ale díky tomu, že stihl vlkovi vrazit dýku přímo do jeho lebky, tak tam měl jen menší kousanec, ze kterého se dost valila krev, ale na bolest z nohy to vůbec nemělo. Mohl s ní trochu hýbat, ale kdyby měl něco tlačit rukou dopředu, okamžitě by se mu podlomila a zařval bolestí. Druhého vlka bodl pro jistotu ještě do břicha, a pak znova a znova a znova, dokud ze sebe ten vztek z něho nezmizel. Podíval se na ostatní, co s ním v téhle kaši skončili. Chtěl se znovu postavit a pomoct nejbližšímu člověku, jelikož by bylo proti cti utéct z boje, ale nešlo to a akorát zakřičel. Musel se plížit a bylo dost s tou rukou těžké. Nevěděl jak v tomhle stavu komukoliv pomůže, ale nehodlal se vzdát.

[Scott]

A chcalo a chcalo. Spolu s tím, že stoupali do míst, kde jen těžko hledali závětří, bylo to dost smutné. Ale Scott se snažil nezapomínat na to, že zažil už horší věci a vedl svou klisnu svědomitě dál a dál. Z poryvů větru sice mrazilo v kostech, ale věděl, že tohle Pišta zvládne. To, že byla mohutný severský kůň a ne nějaký lehkonohý koník na hony a panskou drezůru, se právě teď hodilo.
A nakonec se ocitli v trojčlenné skupince jezdců, která si to jela společně prakticky bok po boku. Nechával klisnu, ať si jede vlastním tempem, protože ji před cílem nehodlal zničit. Však před nimi byl ještě jeden závodní den. A on chtěl vyhrát celé klání, ne jen jeho úsek. Nicméně tou dobou se už kolem nich rozléhal les a z něj přišla nemilá návštěva.
Osm vlků. Jeden z jezdců nezvládl svého koně a skončil na zemi. Scott jej zcela dobrovolně následoval, nebo nehodlal riskovat, že mu ty bestie, koně jakkoliv zmrzačí. Za jízdy seskočil, na ni křikl, ať uhání dál a pohlédl na tu dvojici vlků, co se k němu přibližovala, zatímco jim z tlam odtékaly sliny. Jejich vyhublost v něm kdovíjakou lítost nevyvolávala, naopak ho ujišťovala o tom, že tohle bude určitě v cajku. Věřil si dokonce tak, že nechal zbraň u sedla a hodlal se se zvířaty vypořádat hezky ručně. Ani nepociťoval kdovíjakou potřebu je zabíjet, takže to bylo vlastně příhodné.
A naštěstí své síly odhadl zcela správně. S klidem zvládal uhýbat tesákům, navzdory tomu, že na něj útočily ze dvou stran. A dokonce stíhal vracet rány, co citlivých čenichů. Nakonec se mu podařilo obě zvířata popadnout za kůži a hodit jimi po vlkovi, který se sápal po tom křehce vypadajícím mladíkovi. Ostatně když už máte munici, proč jí nevyužít? Sice mu tím nijak zvlášť neuškodil, ale rozhodně na sebe stáhl jeho pozornost. A kňučení těch dvou zmlácených a umírajících pod Valdurovýma rukama, přitáhli poslední tři zbývající vlky, kteří se očividně hodlali mstít, nebo co.

| +

Mimo herně:
Obratnost na seskok

Zenn hodil/a 3d6 a součet kostek je 13:
3, 6, 4

1. kolo
Vlci útok

Zenn hodil/a 5d6 a součet kostek je 19:
4, 5, 3, 6, 1

Vlci obrana

Zenn hodil/a 5d6 a součet kostek je 14:
4, 1, 1, 3, 5

Scott obratnost+bbz+talent

Zenn hodil/a 8d6 a součet kostek je 22:
2, 1, 5, 2, 2, 5, 1, 4

same do útoku

Zenn hodil/a 8d6 a součet kostek je 26:
6, 1, 6, 1, 1, 3, 4, 4

2.kolo
Vlci útok

Zenn hodil/a 4d6 a součet kostek je 18:
4, 5, 4, 5

Vlci obrana

Zenn hodil/a 4d6 a součet kostek je 20:
6, 5, 4, 5

Scott obrana

Zenn hodil/a 8d6 a součet kostek je 29:
5, 5, 1, 4, 2, 3, 3, 6

Scott útok

Zenn hodil/a 8d6 a součet kostek je 22:
5, 3, 2, 1, 5, 4, 1, 1

3. kolo
Vlci útok

Zenn hodil/a 3d6 a součet kostek je 14:
4, 5, 5

Vlci obrana

Zenn hodil/a 3d6 a součet kostek je 8:
3, 3, 2

Scott obrana

Zenn hodil/a 8d6 a součet kostek je 25:
1, 4, 5, 4, 3, 1, 3, 4

Scott útok

Zenn hodil/a 8d6 a součet kostek je 29:
5, 1, 3, 2, 6, 4, 4, 4

4. kolo
Vlci útok

Zenn hodil/a 2d6 a součet kostek je 6:
2, 4

Vlci obrana

Zenn hodil/a 2d6 a součet kostek je 6:
1, 5

Scott obrana

Zenn hodil/a 8d6 a součet kostek je 27:
1, 3, 6, 5, 4, 6, 1, 1

Scott útok

Zenn hodil/a 8d6 a součet kostek je 28:
1, 4, 4, 2, 2, 5, 4, 6

Hod vlky na Angusova vlka
Síla 3

Zenn hodil/a 3d6 a součet kostek je 6:
2, 2, 2

Obrana vlka

Zenn hodil/a 2d6 a součet kostek je 6:
5, 1

[Angus Willtommen]

Všechno šlo tak hezky, že Angus i přes vytrvalý déšť neočekával další komplikace. Ale to nevěděl ještě, jak moc se mýlil. První zpozoroval další dva jezdce, a všichni se začali předhánět. Vždyť o závodění šlo především! A Angus byl i přes nepřízeň počasí a terénu v dobré náladě. Hnědák Bard se sice zdál už celkem vyčerpaný, ale to bylo všechno - neutrpěl žádná zranění, ani se nevzpíral vůli svého jezdce.

Jenže najednou byli všichni tři jezdci přepadeni skupinkou vlků. Angus jim chtěl ujet, popohnal koníka, ale když spatřil že jednoho z jezdců shodil kůň, a navíc jeho vlastní kůň se už příliš dlouho hnal na to, aby ještě unikl smečce, Angus s pocitem viny zastavil a slezl z koně. Nevěděl pořádně proč to dělá, zatraceně, vždyť ani neměl nic, čím by se mohl bránit. Ale také to nebyl zelenáč v zacházení ze zvířaty. Snažil sám sebe přesvědčit, že to nejsou žádná divoká monstra, ale jen trošku vyhladovělí pejsci. Polil ho pot (což ale ani nešlo poznat, vzhledem k tomu, jak byl promočený) a snažil se především kontrolovat svůj strach. Nebyl tu sám, byli na tu smečku tři. A podle všeho to ostatní chtěli vzít silou. No rozhodně ne Angus.

Mimo herně:
Vlk 4. útočí

Irviel hodil/a 2d6 a součet kostek je 4:
2, 2

Angus chlácholí - vůle (2) + péče (2)

Irviel hodil/a 4d6 a součet kostek je 14:
3, 2, 5, 4

Angus zpozoroval, že se k němu jeden z vlků vrhá. A Kulíšek ho hodlal přesvědčit o nesmyslnosti takového konání. Samozřejmě však ne po lidsky. Ačkoliv měl nahnáno, nedal svůj strach najevo. Zeširoka rozpřáhl ruce, aby se jevil větší a začal na zvíře klidně mluvit, co nejvíc hlubokým hlasem dokázal. A ve chvíli, kdy byl vlk skoro u něj, tak zůstal pevně stát a ruce zvedl výše. Bohudík, vlk se zastavil. Jenže o chvíli později toho vlka uhodil... jiny vlk? Angus se zmateně rozhlédl, aby spatřil ramba jménem Scott, který si musel právě s několika vlky poradit holýma rukama. Zdálo se, že náraz čtyřce neublížil, ovšem vlk se ani znovu nepustil do Anguse.

Bard se rychle rozhlédl. Co ti ostatní vlci? A jak se dařilo Valdurovi? Angus se zděsil, když spatřil krev. Zvolal na Scotta, aby se oba rychle přesunuli k Valdurovi, který dopadl nejhůř a bylo potřeba ho bránit, případně mu pomoct na koně.

Mimo herně:
Jezdectví - na později?

Irviel hodil/a 2d6 a součet kostek je 2:
1, 1

[Sophie]

Mimo herně:
Vůle předem - 2

Sophie hodil/a 2d6 a součet kostek je 4:
1, 3

Nožka před nožku, Joep kulhal a Sophie brečela. Nebylo to ale vidět, protože slzy zoufalství se brzy smísily s kapkami vytrvalého deště, který bezútěšnou atmosféru poraženosti ještě více zdůraznil. Ne, už nemohla. Bylo to příliš.
Bylo jí jedno, co se jí stane, prostě koně nechala pomalu zastavit a svezla se ze sedla, div to nešlo jen pomocí gravitace, jak odevzdaně dopadla na zem. Kůň zaržál, ale hromádku neštěstí ležící na promočené zemi neopustil. Jako maják dával všem najevo, že tady někdo leží, někdo, kdo už prostě nemůže dál.
A přesně tak Sophii Agáta našla. Co se dělo pak, to měla milá slečinka jako v mlze.

Mimo herně:
Jezdectví 2

Sophie hodil/a 2d6 a součet kostek je 7:
3, 4

[Valdur]

Plazení bylo čím dál tím těžší a těžší a bolest v noze se snažil ignorovat, i když to nešlo moc dobře. Snažil se po zemi přiblížit k těm dvou na pomoc, ale evidentně to nebyla potřeba. Jeden z nich se s tím neštval a dva vlky, co po něm útočily vzal a hodil je na jednoho, co útočil na třetího jezdce. Nechápal jak to udělal a měl podezření že si pomohl s magii a nebo měl svalů jak Hora a nebo si to nedokázal jinak vysvětlit, jelikož tohle žádný normální člověk nedokáže. Každopádně to nejspíše pomohlo, jelikož ten jeden vlk, po kterém byly hozena dvě těla jeho přátel ze smečky, zdrhl pryč. A nebo to bylo tím, že ho ten třetí jezdec dokázal nepochopitelně vystrašit. Vypadalo to, že se z toho dostali bez zranění, tedy až na vraha.
Měl za to, že je konec a bude se moct doplazit ke svému koni a nějakým záhadným způsobem na něho vlézt a dojet do cíle živý a zdravý. Nemohl se více mýlit. Před ním se zjevili další dva vlci, co si na něho brousily zuby. Nevěděl co má dělat, tedy jen to, že si připravil zakrvácený nůž a čekal, co se stane. Vrčeli na něho a pomalu se přibližovali. Lepší cíl si vybrat nemohli, jelikož se nemohl ani postavit. Teď se upřímně bál, že ho zabijí, ale nehodlal se vzdát a chtěl se pokusit zabít alespoň jednoho. No ale to bylo velmi nepravděpodobné. Měl co dělat, aby nepadl do bezvědomí ze ztráty krve, ale díky síle vůle se nějak udržet. No byl na to sám, nebo si to alespoň myslel, jelikož pokud mu někdo přišel na pomoc, nevšiml si toho. Měl sílu se dívat jen na ty vlky před ním, na okolí neměl čas a vlastně pomalu ani energii.

Vlci a zraněný Valdur | +

Mimo herně:
Vlci
5. vlk - Útok

Valdur hodil/a 3d6 a součet kostek je 8:
5, 2, 1

- Obrana

Valdur hodil/a 2d6 a součet kostek je 8:
5, 3

8. vlk - Útok

Valdur hodil/a 2d6 a součet kostek je 6:
4, 2

- Obrana

Valdur hodil/a 1d6 a součet kostek je 6:
6

Valdur
Síla (2)

Valdur hodil/a 2d6 a součet kostek je 6:
3, 3

Dýka (3)

Valdur hodil/a 3d6 a součet kostek je 9:
3, 2, 4

[Lenna]

Mimo herně:
Vůle 2

Lenna hodil/a 2d6 a součet kostek je 7:
2, 5

I přes to, že se oba snažili dojet do cíle. Celková únava, zranění a nepříznivé počasí je bohužel nedovolili dokončit závod na vlastní pěst. Naštěstí pořadatelé závodu počítali s tím, že ti méně šťastní, čtěme jako Lenna by mohli mít problémy a tak vyslali naproti záchranu. Tou pro Lennu byl Almandim, který jí nalezl jak bloudí v lesíku, který nebyl až tak daleko cíli jak si mohla Lenna myslet. To, ale neměnilo nic na tom, že sama by tam nejspíše nedojela. A tak byla velice vděčná za tuto pomoc. Hlavní bylo dostat koníka do bezpečí, aby se mu někdo podíval na nožku. Musel být v pořádku, to byla priorita číslo jedna.
Mimo herně:
Jezdectví ( Na začátku Q 1)

Lenna hodil/a 1d6 a součet kostek je 2:
2

= 1 sad