QUEST: V nouzi poznáš přítele - D

[Bibiana]

Zaklínačka srdnatě bojovala o holý život nejen svůj, a ačkoliv na první pohled nevypadal průběh klání vůbec příznivě, když se jí plameny snažily dotěrně objímat, postřehla, že i to čarodějné hovado začíná citelně kolísat se svou vervou a energií. To Bibi vlilo novou dávku sil do žil a rozhodně se nejala stáhnout, naopak své dotírání znásobila.
Vyštěknutý rozkaz se zdál jako správná cesta aspoň v tom směru, že naprosto rozhodil soustředění hovádkovo. Jenže, byť narazila hřebíček přímo na hlavičku, Raquel, snažící se Barta zpacifikovat, proti mocí nacucanému toho moc nezmohla. Zaklínačka jen na okamžik nelibostí semkla pevně rty, ale neúspěchem akce se nehodlala nechat rozhodit.
Takže se pokusila přistoupit k plánu C, tedy najít jakoukoliv skulinu a vypadnout odsud ještě dříve, než se ti dva spolčí. Jestli teď jim hořela koudel u prdele, tak po přidání Barta by byli v hajzlu úplně. Střelila naléhavým pohledem jak po hobitce, tak po tmavovlásce, aniž by se příliš soustředila na čarodějníkovo mumlání. Beztak jen potvrzovalo bezútěšnost situace, jakmile by se Bart jal proti nim čarovat.
Co ale zbystřila, byl zrzkovo jasně zformulovaný nesouhlas. Sice krystal třímal, ale, jak se zdálo, neměl nad ním žádnou moc. Že by svitla naděje?

A vzápětí se otočil proti svému kolegovi. Ten, překvapen, nakonec skončil uspaný na zemi. Bibiana prchavý okamžik strnula pohledem na bezvládném těle. Je to skutečně konec? A má mu podříznout hrdlo? Zatopil jim dost. Vlastně je málem ugriloval zaživa. A to ani netušila proč vlastně.
Avšak, přes veškeré příšernosti, které se k zaklínačům pojily a ne vždy je sama zaklínačka vyvracela, nedokázala by přistoupit k omdlelému a prostě ho zabít. V rámci boje bez zaváhání, ale takhle? Cožpak byla vrah? Ještě natolik slizký a mrzký, aby někoho vraždila v bezvědomí?
Důvodů jí sice poskytl před pár chvílemi nadbytek, přesto jej nechala žít.
Třeba ho mezi čaroději čeká soud a mnohem horší osud.
Proto, až se Rokytka doohnila, v nastalém oknu svázala čarodějovy končetiny za zády, avšak bez té hezké smyčky kolem krku, která oběť postupně dusila, pokud ležela na břiše a síly držet hlavu v záklonu a končetiny blízko k ní pomalu odcházely.

Ale na rozhodování, jak odsud zajatce dostanou, absolutně nezbýval čas. Jeskyně se jim bortila nad hlavami a při úprku se zaklínačka bezvládným tělem rozhodně zatěžovat nehodlala. Obzvlášť, když kdo ví jakou silou neoplývala, notabene ještě oslabená celým tímto dobrodružstvím.
Vydala se proto svorně za ostatními a skočila, kam bylo potřeba, jen aby tohle celé šílenství konečně skončilo.

[Bartimeus]

Bartimea bolela hlava, byl zmatený a rozmrzelý, ale jednu věc věděl jistě – neměl náladu ani na toho zmagořelého čaroděje, ani na hobitčiny kecy, a už se fakt moc těšil, až odtud vypadnou... pokud se jim to ovšem podaří. Cítil se rozlámaný, jednak z té rány do hlavy, a jednak z toho, co jej před chvílí posedlo a ovládalo jeho tělo, ale přesto zvládl čaroděje poslat k zemi kouzlem a odeslat jej do hlubokého magického spánku. „Debile,“ odfrknul si a bylo mu upřímně jedno, jestli si do něj ostatní ještě chtějí kopnout či nikoliv.
Zejména Rokytka se náležitě pomstila, přestože její kletba nefungovala úplně tak, jak si představovala; nějaký účinek však měla, možná dokonce horší, než měla hobitka v plánu. Čarodějova tvář se totiž protáhla, když mu v obličeji vyrostl krysí čumák, a kůži mu pokryla krátká šedá srst. Možná, že mu narostl i krysí ocásek, ale to vidět nebylo. Být tu Nádivka, určitě by byl u vytržení.
Ignoroval naštvanou půlčici, protože mu zvedala tlak a budila v něm touhu minimálně ji přizabít, a vydal se chodbami beze slov pryč, stejně jako ostatní, protože jim nic jiného ani nezbývalo. Představa toho, že bude muset skočit z takové výšky do vody, kterou neznal, se mu ani trochu nezamlouvala, ale hodlal si alespoň trochu vypomoci kouzly – aby dopad nebyl tak tvrdý, jak by mohl vzít.
Zaječel, jakmile ztratil půdu pod nohama, a vzal s sebou jak krystal, tak Nádivku. Byl si celkem jistý, že kocour ten pád přežije... A přežil ho i on, třebaže to nebylo nic příjemného. Tělo ho bolelo, ozvala se rozbolavělá hlava, a voda, která byla studená jako led, ho objala svým neúprosným chladem. Bodala, stahovala plíce a budila paniku, a to ve všech bez rozdílu.
Nejlépe ze všech dopadla zaklínačka, kterou možná na okamžik zabolelo tělo, jak se ponořila do ledové vody, ale vyšla z toho bez modřin. Rokytka měla větší smůlu - dopadla sice do hluboké vody, ale proud s ní smýkl tak, že se pořezala o ostré kamení na dně, stejně jako Raquel, která si navíc na okamžik vyrazila dech.
Nejhůř ze všech dopadl krystal, který Bartimeovi během pádu vyklouzl z ruky… a nešťastně dopadl na skalisko vyčnívající z vody, takže se rozpadl na tisíce kousků a ztratil veškerou svou původní moc, tedy alespoň to tak vypadalo. Pokud někdo chtěl, mohl si pár úlomků posbírat a vylovit, ale byly dobré maximálně tak na výrobu nějakých pěkných šperků. Což bylo pravděpodobně dobře...
Najít civilizaci jim pak kupodivu netrvalo příliš dlouho; ve vesnici nedaleko se jim dostalo ošetření i občerstvení a dozvěděli se, že čaroděj žijící v podzemí dlouhá léta dělal prapodivné pokusy, unášel lidi a experimentoval. Takže ano, naše skupinka byla zřejmě jen objektem nějakého hloupého experimentu, během nějž je čaroděj pozoroval jako myšky v bludišti. Ale teď byli konečně volní a mohli si jít zase všichni po svém...

Mimo herně:
Jsme u konce, díky za účast především těm, co vytrvali. Body do konce týdne v případném topicu.