Skupina S (Varren, Rianne, Freya)Všichni se kromě řešení zadané hádanky pustili i do řešení záhady, co se to tu vlastně stalo. Možná to bylo z praktického hlediska, aby věděli, kdyby to na ně mělo vyběhnout, možná jen čistě ze zvědavosti. Freya měla trochu problém se soustředit, protože jí značně vadil zápach naplňující místnost. Varren se díval výborně, jen mu v tom chyběl cvik. Upovídaná zaklínačka Rianne se rozhlédla podezíravým pohledem a některé věci na ni skoro vyskočily. Po nějakém postrčení mečem bylo jasné, že všichni ostatní jsou zde zcela určitě mrtví a nejeví žádné známky ochoty ten stav měnit. Zcela určitě to nebyla práce žádných monster, která by byla zranitelná stříbrným mečem. Kdepak, ti, co tento masakr provedli svírali meče vlastní. Ostatně zbytek z jednoho se dal najít pod jedním z těl u dveří. Někdo mečem dokázal minout bránící se tělo a zatnout tak meč do kamene ve zdi, což meč nevydržel a roztříštila se mu čepel, jejíž zbytky byly téměř ukryty pod tělem. Tohle tělo nemělo ani tak sečné zranění, jako rozbitou hlavu. Očividně si na něm někdo vybil vztek za zničený meč.
Ostatní se tomu přepadení snažili bránit, ale holýma rukama proti mečům pramálo zvládli. Těm nejblíže zatáčce nejspíše došlo, že nemají šanci a zkusili taktický ústup, za což si vysloužili pouze několik bodnutí do zad. Všichni měli na sobě stejnou kápi a pokud si Varren trochu posvítí, tak by mohl usoudit, že to oblečení pod kápěmi nebylo úplně levné. Jediná kápě se lišila. Na jednom velmi důkladně posekaném těle měla kápě na levé straně hrudi vyšitou insignii. Nikomu z vás nepřipadala povědomá, ale nejspíše se nejednalo o erb.
U dvou těl to vypadá, že měla štěstí v neštěstí a podařilo se jim přežít ten útok, ale zavřené dveře se pro ně ukázaly jako nepřekonatelná překážka. Poslední zajímavé tělo je pod pultíkem. Tato osoba jako jediná vypadá, že reagovala na okolí. Leží totiž pod úhlem, který by napovídal zhroucení ze stoje. Je tedy docela možné, že tato osoba se snažila odpovědět, což se jí nepodařilo. Zraněná noha nejspíše náhle vypověděla službu a úder hlavou o pultík tu řadu neštěstí jen dokonal. Těžko říci, kam tito, nejspíše lidé, mířili, nejspíše jeden z nepovedených útěků, o kterých se vlastně nikdy nikdo nedozví.
Freya se snažila všemožně zaměstnat mozek, aby nemusela myslet na to, jaký puch se jí to šíří do nosu. Zavolala tedy to, co považovala za odpověď, ale tentokrát se nic nestalo. Varren zatím našel pultík, který vypadal, že je ve výšce tak akorát pro jeho pohodlné psaní. Rydlo či brk tu ovšem hledal marně. Namísto toho našel světle zabarvenou hůlku s tmavým koncem, která se dala pohodlně vyndat z rámu pultíku a po pár pokusech Varren zjistil, že světlou stranou se dá na pultík psát, zatím co tmavá strana dotykem vše napsané maže. Pokud se řídil tím, co vykřikla Freya a napsal dané slovo, pak se pultík lehce rozzářil a ozvalo se známé cvaknutí dveří.
Tahle místnost vypadá podivně prázdně i když není příliš velká. Máte pocit, že tu něco chybí, ale netušíte, co vlastně. Podlaha je z hlazeného kamene. Sotva jsou vidět místa, kde navazuje kámen na kamenné dlaždice. Stěny jsou z pasovaných kamenných bloků. U stěny vlevo od vás je pár polic, u vašich dveří je sud bez víka, na protější stěně vidíte masivní dřevěné dveře, stejné jako ty, kterými vcházíte, jen vedle těch naproti je pár pytlů. U obou dveří jsou rozžaté lampy, na pravé straně jsou lampy dvě. Jakmile projdete všichni, tak se ozve hlas s další hádankou. Ale těsně předtím si Freya uvědomí, že její nos není konečně sužován smradem, ale naopak teď lehce cítí dávnou vůni jako z kuchyně. Asi jako by se nedaleko tak před jedním dnem vařila hostina.
“Co najdeme jednou v minutě, dvakrát v momentě a ani jednou v tisíci letech?“Skupina B (Busaraji, Ahura)Krysy očividně nebyly rády, že jim někdo šlape po zeleni a vyrazily do útoku. To si ale právě v boji vykoupaná skupina rozhodně nenechala líbit. Zrovna zaklínačka neměla nejmenší problém rozseknout mohutnou krysu, která se u ní vyskytla a pak ještě ocelí pohladit menší krysu, která se nějak zasekla v zeleni. Krev vystříkla a pokropila místní zeleň. Jen o moment později se do boje zapojili Fari a Abdi, oba k zemi připíchli krysu, co si vybrali. Jedna propíchnuta kopím, druhá krysa byla zase prostřelena šípem. Busaraji se přímo do boje nezapojil, namísto toho vyslal rychlou modlitbu. Zdálo se, že fungovala, protože druhá velká krysa se najednou otočila a zakousla se do poslední menší krysy. Chviličku se tak spolu přetahovaly, když se ta menší vytrhla a pelášila k zeleni. Tehdy se ozvalo několikeré známé cvaknutí, ale dveře se otevřely jen za vámi. Ty ostatní ne až tolik. Najednou se ozvalo zasvištění jako při průvanu a pak zapraštění. Celá zeleň se tak otřásla. A pak ještě jednou. Skoro to vypadá, jako by se dveře snažily otevřít dovnitř a uvolnit vám tak cestu, ale úplně se jim to nedaří. Dveře vpravo prásknou ještě jednou a pak se ozve zvuk lámajících se větví a dveře slaví vítězství. Dveře přímo před vámi vypadají, že pomalu také začínají vítězit, ale dveře vlevo vedou nejspíše marnou bitvu. Tam to zní, jako by bušily do stromu. Podle toho, jak se třese celá zeleň usuzujete, že asi není nejlepší nápad se k těm hýbající se dveřím moc přibližovat.
Jediné nové nehybné dveře vedou do místnosti s bazénem uprostřed. Na stropě se honí vodní prasátka a stěny, podlaha i strop jsou obložené modrými kachlemi, které směrem nahoru světlají. Dno bazénku tak vypadá jako bezedná hlubina. Lavice a regály u stěn okolo a čtvery nové dveře. Před vámi a po levici jen po jedněch, vpravo jsou pak dvoje. Tahle místnost nevypadá vůbec staře, v policích jsou dokonce ručníky a nějaké lahvičky.
Jak se tam tak díváte, tak se za vámi ozve zapištění. Ve stejný moment zapiští krysa, kterou si ochočil Busaraji. Do té doby se mu skoro lísala o nohu, ale teď několikrát varovně zapiští a naježená se rozeběhne do dveří. Zapištění se ozve naposledy a je zakončeno lehkým křupnutím. Někde v tom místě někdo možná zahlédne, jak mizí krysí ocas v zeleni. Ahura by si mohla všimnout, že ani zabité krysy nevypadají správně. Ony tam už totiž nejsou, místo nich jsou už jen mechové kupky. Podle bouchání a praskání je jasné, že ty druhé dveře svou bitvu ještě nevyhrály. Něco ze zvuků šustění listů nebo praskání dřeva vám nedělá úplně dobře a máte pocit, že zůstat by se nemuselo vyplatit. Busaraji rázem zjistí proč. Špičku jeho boty obtočil kořen, ale když si pohne, tak nohu i s botou stihne vytáhnout dozadu, protože patu má volnou. Pokud pryč, tak kudy? Krysí cestou nebo někudy jinudy. Rozhodli jste se netrhat partu a běžet za krysou opouštějící divnou místnost. Jakmile vejdete, tak hluk z vedlejší místnosti je snížen. Pořád je slyšet, ale mnohem méně. A také se ozve hádanka.
"Vysoká jsem mladá, maličká jsem stará. Za života zářím, vítr však život můj zmaří." Skupina H1 (Irviel, Aldarey, Kathika) Jak se vznesl Aldarey, tak se k němu vznesly i rady a dotazy. Rozhled bylo asi to jediné, čeho měl Aldarey dostatek. Po nějakém volání sem a tam se vykomunikovala situace. Monstra na cestě nebyla něco, co by někdo z vás chtěl potkat, což se vám docela daří. Při volání zatáček se chovají poněkud podivně, ale toho si Aldarey nejspíše nebude moc všímat. Přeci jen být zavěšený jen tak ve vzduchu a snažit se navigovat dvě spoluputovnice tak, aby šly nejlepší cestou není vůbec snadné.
- | +
- Jistou odměnou bylo to, že dohodnuté světlo bílé barvy odemykalo oboje dveře. Další barvy jste se raději rozhodli nezkoušet.
Cvaknutí obou dveří muselo znít dobře. Po určité hulákavé komunikaci jste se rozhodli pro levé dveře a po chvilce vám byly volány instrukce, jak se k nim dostat. Skoro jako naschvál bylo zrovna v okolí dveří více těch monster, která chodila bludištěm. Cesty se musely někdy zkřížit. No, nemusely, protože vás před nimi Aldarey varoval. Stačí přeci počkat, až přejde a pak už je to jen kousek. To se ukázalo jako velmi špatný odhad. Monstra se totiž prudce rozeběhla vpřed a k vám. Aldareyovi náhle dojde, proč se u vyvolávání chovala tak divně. Ona totiž rozumí tomu, co bylo voláno. Tím byla odstartována poněkud zběsilý průchod bludištěm, kdy máte velmi dobrou motivaci se rychle pohybovat kupředu a Aldarey zase neudělat chybu. Ono je naneštěstí dost pozdě, takže i ti v bludišti si nechtíce mohou prohlédnout s čím to vlastně mají tu čest. Příšery jsou asi velikosti středního psa. V tlamě ostré zuby, 4 nohy a na zádech má několik ocasů, které jak se záhy přesvědčíte, mohou metat kostěné projektily. Ty vám občas hvízdnou kolem uší, ale zatím vás ještě netrefily. To vyhýbání se světlům poněkud omezuje cesty a tak to podle Aldareye vypadá, že nějaký boj bude nevyhnutelný.
Mimo herně:Můžete zkusit proběhnout nějakým světlem, zjednodušit si tak trasu a doufat, že to nebyla chyba anebo bude nutné si cestu nějak probojovat.Skupina H2 (William, Eleonor) Po těch slovech to vypadá, že se vlastně nic nestalo. Kdyby tu byla naprostá tma, tak by to vypadalo úplně jinak. Takhle vám bude chvilku trvat než si všimnete, že kolem dveří na konci je obložení z kamenů a na nich teď lehounce svítí různé obrázky. Taky se otázka zopakuje.
“Udržím spoustu vody, přestože jsem plná děr.“- Piktogramy | +
- Náprstek
Mrak
Konev
Hrnek
Něco, co takhle vypadá jako žlutý kámen*
Šála
Klobouk
Mimo herně:* O tom si bude asi lepší popovídat jinde, protože je docela možné, že postavy se s tím nikdy nepotkaly, ale my ano.
Pro to slovo by tam patřil jiný obrázek, ale to by zase napovědělo moc, protože by to tam očividně nesedělo.Skupina P (Julian, Timea)Jakmile Timea zjistila, že musí na dveře sáhnout, aby se otevřely, tak se i ostatní vydali na průzkum nové místnosti. Tak alespoň vypadal plán. Ale najednou se Julianovi udělalo docela nevolno a sotva se stihne nasměrovat zády na podpůrný trám, aby sebou nešvihl na zem. Nebo mu možná pomohla Timeya. Sama podle velmi silného zacukání medailonu tuší, že se přes ně prohnal velmi silný poryv magie. Ale v jeden moment tu byl a v další už zase ne. Stejně jako Sojka, jak si uvědomí, když se zase rozhlédnou a nikde v okolí ho nevidí. Není k zaslechnutí ani pomocí citlivého zaklínačského sluchu, ani se neschovává v předchozí místnosti. Ona je stejně možná jen jedna cesta a to vpřed. Zaklínačka ani tentokrát nezaváhala a vyslovila to první, co ji napadlo za odpověď. Stejně jako u předchozích hádanek jí přišlo v odpověď cvaknutí dveří.
Tato místnost vypadá podobněji těm, kterými jste již prošli. Čtvercová a bělavá a krásně hladká, pokud bude někdo osahávat stěny. Není čistě bílá, ale mramorovaná lehkými odstíny šedé. Mramorovaná je doslova, protože obložení podlahy i stěn je z mramoru. Do zdí jsou zapuštěné zdobené sloupy a pod stropem je překrásný vlys. Uprostřed místnosti stojí mramorový, zlatem zdobený stolek, spíše oltář. Na každé stěně mezi sloupy jsou dvoje dveře. Také se ozve povědomý hlas s další hádankou.
“Dej mi potravu a budu žít, dej mi napít a můj konec uvidíš.“
