QUEST: Na koňském hřbetě ujedu i světa kraj! - D

[Scott]

Jeden z vlků se dal na útěk, ti jeho dva po nakládačce taky stáhly ocasy mezi nohy. Zbylé tři vlky ale očividně pach krve jejich kamarádů neodradil. Možná spíš ještě víc naštval a ti se jali obklíčit nikoliv jeho, ale třetího jezdce. Toho, co se oháněl dýkou a momentálně byl indisponovaný zraněnou nohou. Ať už se chtěli mstít nebo jen vycítili snadnou kořist, nemohl to voják samozřejmě nechat jen tak.
Zatímco se tedy ten chudák snažil odplazit do bezpečí a přitom odrážel jejich dotírání, Scott se co nejrychleji pokusil doběhnout na místo a zase začít řádit. Nad nějakou složitou strategií nepřemýšlel, ostatně šlo jen o hladová zvířata, a dal se do útoku hlava nehlava. Popravdě jej ono přečíslení následně donutilo se spíše bránit a uhýbat. Nakonec to nebylo až tak zlé. Utahat takové hubeňoury nemohlo být zase tak těžké. A později měl zase on příležitost vracet rány zpátky. I vykrývání jejich kousanců je určitě bolelo. Ono dostat pěstí do čenichu není žádná sranda, ať už se vás tím protivník snaží zabít, nebo jen sám sebe uchránit před zuby zakousnutými v zápěstí či obličeji.
Nakonec i tihle tři vlci usoudili, že přes vojáka se ke zraněnému jezdci nedostanou a víc modřin a zlámaných kostí nepotřebují a s kňučením odtáhli zpět do lesa. V tom jim nijak nebránil. Nebyl sice žádný zvířátkomilec, ale ani nemusel vraždit očividně hladová s zbědovaná zvířata. Však se po tomhle zážitku určitě zase vrátí k lovení kamzíků a na pocestné si nechají zajít chuť.

| +

Mimo herně:
1. kolo
Útok Scott = Obratnost+beze zbraně+talent = 8

Zenn hodil/a 8d6 a součet kostek je 27:
2, 6, 1, 6, 2, 2, 4, 4

Obrana vlků - 3+1+1 (-1 od Valdura)

Zenn hodil/a 5d6 a součet kostek je 18:
2, 3, 3, 6, 4

2. kolo
útok vlků 3+2+1 (-2)

Zenn hodil/a 6d6 a součet kostek je 23:
2, 6, 1, 3, 5, 6

Obrana Scott 8

Zenn hodil/a 8d6 a součet kostek je 33:
5, 6, 4, 5, 3, 6, 3, 1

3. kolo
útok vlci 5

Zenn hodil/a 5d6 a součet kostek je 22:
4, 6, 3, 4, 5

Scott obrana 8

Zenn hodil/a 8d6 a součet kostek je 28:
1, 3, 6, 4, 4, 6, 1, 3

4.kolo
útok vlci 4

Zenn hodil/a 4d6 a součet kostek je 18:
3, 5, 4, 6

Scott obrana 8

Zenn hodil/a 8d6 a součet kostek je 27:
1, 2, 6, 6, 2, 5, 3, 2

5.kolo
vlci útok 3

Zenn hodil/a 3d6 a součet kostek je 9:
2, 5, 2

Scott útok 8

Zenn hodil/a 8d6 a součet kostek je 34:
6, 3, 6, 3, 1, 4, 5, 6

6. kolo
vlci útok 2

Zenn hodil/a 2d6 a součet kostek je 7:
1, 6

Scott útok 8

Zenn hodil/a 8d6 a součet kostek je 33:
5, 5, 4, 3, 2, 6, 3, 5

Teprve když byli pryč, mohl Scott plně docenit chlad a déšť. Po takové rozcvičce by mu totiž bývalo bylo pěkně horko a musel by ze sebe utírat pot. Teď to ale potřeba nebylo a tak se jen s labužnickým zamručením protáhl, promnul si odřené pěsti a konečně se ohlédl po dalších dvou jezdcích. Hlavně teda po tom, co se neprojevil jako naprostá nula a stálo ho to kus zdraví. Totiž Valdura.
"Jak seš na tom příteli?" Zeptal se ho, a rovnou mu podával pomocnou ruku, aby mu poskytl oporo nutnou ke zvednutí. A pak klidně půjčil i rameno, aby mu pomohl ke koni, který se očividně celý splašený někam odporoučel. A pak do sedla. Ostatně byl voják a i když soutěživý, pořád mu v hrudi plápolaly bratrské ideály a pro parťáka z boje by udělal první poslední. Klidně by ho posadil i na svou kobylu a zbytek cesty jí vedl, kdyby to bylo potřeba, ale jinak se rozhodně držel poblíž, aby mu mohl pomoci, kdyby to bylo třeba.

Mimo herně:
Ještě hod na jezdectví, ale určitě se držel poblíž Valdura :D

Zenn hodil/a 2d6 a součet kostek je 11:
5, 6

[Angus Willtommen]

Angus přispěchal k Valdurovi a chystal se uchlácholit další vlky, ale v tu chvíli tam byl celkem prd platný. A upřímně mohl být rád, že se sám nemusel pustit do žádného souboje, protože přispěchal rambo Scott a obdařoval vlky ranami, dokud se sami nevzdali. Jak se zdálo, dneska z nich večeři mít nebudou, ale Valdura se jim podařilo vyřídit tedy pořádně. "Propána! Krvácíte," podotkl Angus s pokřiveným obličejem. Z pachu krve se mu dělalo trochu nevolno. Zatímco Scott stále ještě rozdával rány, Angus si utrhnul rukáv a pomohl Valdurovi zastavit krvácení, pokud si první pomoc neupřednostnil Valdur udělat sám. Angus tohle nikdy nedělal, ale na druhou stránku to byl inteligentní hoch a věděl, že nechat valit krev z takové nepěkné rány nebylo dobré. Jeho sestra, ani Zojda by nejspíš nebyly s jeho prací spokojené, ale na druhou stránku, Angusovy ruce nebyly úplně levé.

Mimo herně:
Zručnost (3)

Irviel hodil/a 3d6 a součet kostek je 10:
2, 5, 3

Když Scott skoncoval s vlky, Kulíšek byl vděčný za to, že se nerozhodl hnedka odjet, ale pomohl Valdurovi vstát. Angus by to také udělal, ale Scott byl na to poměrně lépe stavěný. Stejně jako Scott by klidně jel pomalu a dohlédl na to, že Valdur po cestě neomdlí a nespadne z koně.* Vítězství mělo pro Anguse mnohem menší váhu než záchrana raněného člověka.

Mimo herně:
*Což vlastně odpovídá i Angusově hodu na jezdectví xD

[Valdur]

Byl připravený se zuby nehty bránit, aby jim tu jeho smrt takhle neulehčil. Nůž a druhou zraněnou ruku položil před sebe, aby mohl ruku použít jako návnadu na jejich zuby a nožem je následně probodnout. Raději přijít o jednu končetinu, než o holý život. Sice by mohl hned vykrvácet, ale to v tuhle chvíli neřešil a ani si to neuvědomoval. Pomalu se k němu přibližovali a měl takový pocit, že se jeden dokonce olízl a už cítil chuť jeho masa a rudé lidské krve v jeho tlamě. V moment, kdy to vypadalo že jeden z nich vyskočí a chňapne jeho ruku, objevil se před ním ten až podezřele silný jezdec, aby mu pomohl. Všechny tři záhadným způsobem holýma rukama porazil a vyvázl skoro bez škrábanců. Měl snad nějaký druh neviditelného štítu, nebo ho chránilo něco vyššího, čemu nerozuměl? No, stejně to bylo v tuhle chvíli jedno a byl rád, že mu někdo přišel na pomoc, což upřímně nečekal. Taktéž během boje s vlky přišel třetí jezdec a začal mu ovazovat nohu, aby zastavila krvácení, alespoň se o to pokoušel. A ať se mu to povedlo nebo ne, nevšímal si toho a pokoušel na tu nohu zapomenout, což moc nešlo. A navíc když vlci odešli, tak bolest byla mnohem silnější. Otočil se na záda a všiml si podané pomocné ruky. "Bylo i lépe," odpověděl muži, co porazil vlky holýma rukama a podanou ruku přijal. Snažil se usmát, ale nešlo to. Chytil se ramen a snažil se ze všech s jeho pomocí dojít, nebo spíše doskákat k jeho koni, který byl strachem bez sebe. Jakmile k němu došli, položil zraněnou ruku na koně a snažil se ho milými slovy utišit.

Mimo herně:
Zdrhne mu?
Charisma (2)

Valdur hodil/a 2d6 a součet kostek je 10:
6, 4

Chvíli to trvalo a měl pocit, že ho srazí a uteče pryč, ale nakonec ho uklidnil. Pohladil ho na tváři a byl rád, že nebude muset jet na koni jednoho z jezdců. Požádal oba jezdce, co s ním zůstali a kupodivu nezdrhli do cílem pro svou potenciální výhru, aby mu pomohli se do toho sedla nějak dostat. Chvíli to trvalo a měl co dělat, aby nezačal bolestí řvát, ale nějak se tam dostal. "Děkuji vám za pomoc. A tobě děkuji za ošetření rány." Počkal až ostatní nasednou na své koně a odjeli směrem do cíle. Je jedno za jak dlouho se tam dostali, ale snažil se držet být při vědomí jak nejdéle to šlo, i když cítil jak ho síly pomalu, ale jistě opouštějí. Jakmile dojeli do cíle, byl vyčerpaný a pomalu se mu zavírali oči. Naposledy si pamatoval, jak dojel do cíle spolu s těmi dvěma jezdci a pokusil se dostat dolů se sedla sám. Pak jen pád na zem a následnou tmu.

Mimo herně:
Pokud bude potřeba, tak to sem pro jistotu hodím
Jezdectví (2)

Valdur hodil/a 2d6 a součet kostek je 7:
1, 6

[Bibiana]

Ctihodný Almandi po cestě posbíral Osskara s Lennou, a jelikož věděl, že o nalezení Sophie se zasadí Agáta, zůstal již v tábořišti a dohlížel nejen na cvrkot léčitelů kmitajících kolem otřesených a zraněných jezdců s jejich koňmi, ale i na ostatní služebnictvo, aby závodníkům přichystali co nejvhodnější podmínky pro náležitý odpočinek.

***

Agáta přesně věděla, kde se nebohá Sophinka nachází. S pohledem upřeným před sebe a pěstmi pevně zaťatými si v nečase razila cestu lesem, aniž by se obávala útoku rozlícené zvířeny, byť se kolem ní prohnal párek čerstvě zpráskaných vlků. Na okamžik se proto zastavila, aby zkontrolovala skupinku tří mužů, jestli si z téhle svízele jsou schopni pomoct sami. A vzhledem k počínání Scottovo nemusela situaci odhadovat dlouho.
K zhroucené Sophii přispěchala Agáta spěšně a okamžitě jí z té chladné, mokré země zvedla do náruče. Lehkou jako pírko, zeslábnou, sotva při vědomí se držící. Jen na kratičký okamžik zapřemýšlela, jakým způsobem dorazí do tábora. A právě kvůli onomu rozhodnutí bylo lepší, že slečinka nevnímala.

***

Slečna van der Veenová mohla vnímat jen měkkost přikrývek, čistotu svého šatu, chlad vyházející z obkladu na čele a sladkou chuť v tenkém praménku protékajícím skrz ústa až do žaludku, který příjemně hřál.
"Už se nemusíte ničeho obávat," pohladila s matěřskou něhou Agáta dívenku po vlasech, "zítra bude vše zase dobré." A po těchto slovech Sophii ztěžkla víčka a usnula spánkem spravedlivým.

***

Po proběhlých událostech vítání jezdců, kteří z cesty nesešli, nebylo tak bouřlivé, jako předešlý den. Přesto jim poct bylo dopřáno. Už jen z toho důvodu, že závod vzhledem ke komplikacím dokončili.

1. místo - Scott (protože, ač jel se svými soupeři a zároveň druhy z boje bok po boku, stejně mu těsně před cílem Pišta poskočila a cílovou pásku přetnula jako první)
o 2. a 3. se dělí Angus s Valdurem (můžete si zahrát o 2. místo kostkový poker, pokud budete mít zájem )
Ony ty hody na jezdectví fakt tak dopadly, ač se to zdá pokoutné XD

Oslava se ovšem nesla v duchu decentnosti.

Anguse si samozřejmě pro sebe okamžitě uzurpovala Zojda, která poněkud roztěkaně nejprve ošetřila nepěknou ránu Valdurovi. Scott došel po svých, takže se mu věnovala o to méně.
Toto chování sice Agáta pozorovala s nelibostí, ale byla ráda, že se k Valdurovi dostala brzy. Nohu měl i přes všechen ten spěch ošetřenou zkušeně, a k tomu, k čemu se paní de Travinatis chystala, její přítomnost nepotřebovala.
"Rána je to sice nepěkná, pane Valdure," okomentovala utržené zranění, "ale o nohu nepřijdete." Ubezpečila ho.
"Ještě vypijte tento lék," nabídla pohárek s tekutinou neidentifikovatelné barvy, "a můžete si odpočinout."
"Je to proti možným nemocem, které vlci svým kousnutím mohou přenášet." Vysvětlila mu účel své osobní návštěvy. A svým způsobem mluvila pravdu, neb se jednalo o legendární Panaceu. A vězte, že nejen Valdur byl tímto lékem ošetřen.

Poté se paní Agáta připojila po bok svého manžela ve stanu, kde se opět konala večeře, ale jakoby byla duchem nepřítomná. Pořád se dívala ven. Snad čekala na nějakou příhodnou chvíli.
A ta přišla až pozdě v noci. Kdy pouze jediní Osskar se Scottem si mohli všimnout nenápadného stínu, který se mihl mezi stany. Koně se však nevzrušovali. Takže nemusel ani oni.

***

Ráno pak čekalo všechny opravdu milé překvapení. Nejen, že se sami cítili mnohem lépe, jakoby snad včerejšek vůbec neproběhl, ale koně vypadali jako znovuzrození. Spokojeně si žvýkali porci své snídaně a po nateklých kloubech ani vidu, ani slechu.
A obloha? Ta se usmívala modří a od slunka rozsypaným zlatem.

Mimo herně:
Poprosím o Vaše příspěvky :3 poté napíšu s kompletními instrukcemi k dokončení závodu. A pak už závěr! Hurá!

[Angus Willtommen]

Angus dorazil do tábora společně s Valdurem a tentokrát ho ani nezajímalo, kdo skončil na kterém místě, a vlastně Scottovi první místo přál, protože je zachránil před vlky. Srdce mu zaplesalo štěstím, když spatřil nádhernou Zojdu, která se k němu navíc tak hezky hlásila. Bard si však byl moc dobře vědom, že Valdur potřebuje nutnou péči a rozhodně mu nedělalo problém počkat, než Zojda vykoná svou šlechetnou práci. Celkově vyzvídal, zda všichni jezdci dorazili vpořádku, hlavně tedy dívky, které se závodu účastnily. To, že měl teď oči jen pro Zo neznamenalo, že nemůže mít o ostatní křehotinky starost, zvláště pak mladičkou Sophii, se kterou mluvil během prvního večera.

O některé raněné se postarala dokonce osobně paní Agáta a mladíkovi přišlo, že velmi brzo se celá atmosféra v táboře po tak náročném dni výrazně zlepšila. Samozřejmě nelenil při péči o svého (či spíš vypůjčeného) hnědáčka a dopřál mu vše, co jen kůň potřeboval. Naštěstí Bard dopadl oproti některým koním velmi dobře a Angusovi se sevřelo srdce při pohledu na kulhající a znavená zvířata. Zatoužil podrbat Kikimoru, pohladit si ta jemná bílá pírka a poslechnout si nějaké to ptačí žvatlání. Ale Kiki tu nebyl, a tak se stejnou něžností pohladil Barda.

Pak snad konečně nastal čas, kdy si mohl počíhnout na Zojdu. A pokud na ni skutečně narazil, nervózně, ale za to plný štěstí a naděje se zeptal: "Přijdeš dnes za mnou?" Nemohl se na ni vynadívat.

***

Ráno přišlo a s ním spousta překvapení. Angus se ještě nějakou chvíli po probuzení válel ve stanu a zkoumal trasu, a když se konečně vysoukal ven, zjistil, že všichni jsou odpočati, svěží, a v překvapivě dobrém stavu. "To je skoro jako nějaký zázrak," zamumlal si pro sebe a pořádně se protáhl směrem ke slunci a modré obloze. Copak se mu o včerejšku jen zdálo? Ale kdepak, to by byl příliš živý sen. Navíc je čekala poslední etapa závodu, takže to musela být pravda.

[Scott]

Scott byl rád, že byl pro jednou užitečný, ale i tak se nezapomněl spokojeně zavrtět nad tím, že skončil první. To totiž nebyla vůbec zlá bilance. Valdura předal spolu s Angusem do péče doktorů a sám při tom trpěl pocitem, že on nic nepotřebuje. Takže nikomu ten menší zájem o výhercovu osobu nezazlíval a vlastně se celkem pobavil nad těmi mladými hrdličkami. Zajímalo ho, jak moc hluboko do toho bard spadl, protože sám o přelétavosti té malé holubičky nijak nepochyboval. Ale však od se kluk naučí...
Decentní večerní serenádu ocenil, protože ho se zpožděním přecejen rozbolelo pár svalových skupin a na žádné divoké tancovačky ani hodování to nebylo. Naopak velmi rád zapadl do postele, hned potom, co se ukázalo, že Pišta si ze setkání s vlky neodnesla nějakou fatální skrytou bolístku a pak si s klidnou duší naordinoval pořádný odpočinek. Nějaké stíny ve stájích byly mimo něj. Však hlídku měl určitě někdo jiný.
Nicméně ranní překvapení bylo poněkud podezřelé. On jakožto stará vojna moc dobře věděl, jak dlouho trvá se zotavit z toho nebo onoho a tohle... prostě nebylo přirozené. Nerozpakoval se obdařit pořadatele akce podezíravým pohledem, ale neměl v úmyslu to víc řešit. On sám osobně proti čarodějům nic neměl, ačkoliv byl vyznavačem věčného ohně. A ani nemohl, protože pak by musel na hranici přitáhnout vlastního... teda nevlastního bratra. Ale jednání toho či onoho považoval minimálně za dost neopatrné. Jeho život to ale nebyl, tak co. Jeho zajímala (krom neobvyklé krásy paní Agáty) už jen poslední etapa závodu, kterou by rád odjel se stejným úspěchem jako tu včerejší. Pokud možno bez vlků.

[Osskar]

Osskar přivítání v táboře vnímal tak nějak okrajově; mnohem víc ho trápilo, jak je promočený a promrzlý, a to si uzurpovalo veškerou jeho pozornost společně s tím, jak bledě je na tom jeho kůň. Oběma se ale dostalo řádné péče a oběma se viditelně ulevilo; ještě ale nebylo vyhráno, záleželo na tom, jak budou vypadat zítra. Podle toho se Osskar hodlal rozhodnout, zda bude v závodě pokračovat či nikoliv.
Usnul v seně u svého koně, v seně, které pěkně hřálo a pokud píchalo, on byl tak unavený, že to nevnímal. O nějakém stínu pohybujícím se kolem a konajícím bůhvíco neměl nejmenší potuchy, protože už chvíli po setmění nahlas chrápal a oslav se protentokrát neúčastnil, neměl na to energii ani náladu. Uplynulá část závodu ho totiž dost potrápila hlavně po psychické stránce, a on usnul s výčitkami svědomí, že ublížil svému koni, i když za špatnou cestu pochopitelně nemohl. Mohl však za to, že se nacházeli v tomhle závodě. A kromě toho se jeho myšlenky toulaly k Sofince, o níž sice věděl, že byla dopravena do tábora a je o ní postaráno, ale stejně o ni měl strach. Spal sice docela klidně, ale sny, které se mu honily hlavou, nebyly nijak pěkné.

[Valdur]

Dojeli prakticky společně, a světe div se, dokonce byli mezi prvními třemi lidmi, co tento den dokončili a to se ještě museli postarat o vlky a dokonce ty dva zpomaloval, jelikož se s ním rozhodli jet k cílové čáře. Scott byl první a on s chlapcem projeli čárou skoro zároveň, že nešlo poznat, kdo byl a nebyl dříve za cílovou čárou. Popravdě mu to ale bylo jedno a pokud tedy Angus chtěl, klidně mu to 2. místo přenechal, v tuhle chvíli mu na pořadí nezáleželo, jelikož měl jiné problémy.
Probudil se ve svém stanu s ošetřenou ránou. Viděl jak moc jsou ty obvazy zakrvácené a upřímně se mu to moc nelíbilo, ale na druhou stranu si mohl zapsat do konta mrtvé vlky, vlastně první jim zabité vlky. Něco zlé je pro něco dobré, ne? Noha ho bolela jako čert a neodvažoval se s ní hýbat. Později ho navštívila paní de Travinatis, žena pořadatele toho závodu. Ze zprávy o tom, že o nohu údajně nepřijde se mu na tváři na chvíli objevil menší rychlí úsměv. Když mu poté dala do ruky pohár s jakousi neidentifikovanou tekutinou, ke které si čichl, jestli náhodou neucítí smrad jedu nebo něco podobného, co by se mu nelíbilo. Sice tomu moc nevěřil a chvíli váhal, než se odvážil k tomu to vypít. "Děkuji," řekl slabším hlasem. Stále byl vyčerpaný z té ztráty krve a tak po chvíli znova usnul a o nějaké oslavě neměl ani zdání.
Přišel další den, kdy se po probuzení cítil poměrně dobře, vzhledem k tomu co prožil a co se mu stalo. Dokonce ho ani ta noha nebolela jak včera. Přišlo mu to zvláštní a nevěřil tomu, že za to mohla ta tekutina, to by fakt nikomu nežral, tady šlo o něco více. Zkusil se zvednout na nohy a udělat krok. Sice se cítil lépe, ale jakmile se o ten krok pokusil, spadl na zem. "Ne, tohle nepůjde," pomyslel si. Hledal něco, co by připomínalo hůl, alespoň nějaký kus dřeva, ale nic nenašel a tak zavolal sestru.
No, doufejme že mu nějakou hůl přinesla, jinak by se musel cestou plazit a to by nebylo úplně pěkné. Každopádně ať už o holi či po břiše, přišel ke každému z jeho pomocníkům zvlášť a osobně jim poděkoval s úsměvem na tváři. Nebýt jich, asi by tam buď vykrvácel a nebo by o nohu přišel, v nejlepším případě.

[Lenna]

Konečná část závodu pro ní nevypadala moc dobře. Ne jenom, že si chudáček ublížil a musela jít po svých ještě k tomu se ztratila. Naštěstí jí zachránil hrdina, který jí dovedl až do cílového místa toho dne. Byla unavená a vystrašená, že by se koním nemusel uzdravit, to nechtěla připouštět. "Prosím postaráte se mi o koně?" zeptala se unaveně pána, který jí dovedl do tábora. Doufala v souhlas, protože ona to sama nezvládla, potřebovala si jít odpočinout.
Krátce poté co vlezla do svého stanu již chrupkala jako malé medvídě v zimě.
To co se dělo ráno pro ní byl malý zázrak. Hned po probuzení se již cítila lépe a tak se vydala na místo, kde doufala, že ustájili Manchega. Nejen, že o něj bylo postaráno hned jak si jí všiml radostně si začal pošlapovat a hodil hlavou, aby mu hříva nelezla do očí. Na první pohled se zdál zcela v pořádku a po důkladnějším prozkoumání tomu tak bylo. "Ale jak to?" přemýšlela Lenna, však včera večer to s ním vypadalo špatně. Byla z toho zaražená, ale pocit štěstí, že je v pořádku převládal, a proto na to rychle přestala myslet a myslela jen na to dobré. Poté co se postarala o Manchega se šla postarat i o sebe, aby byla připravená na poslední den závodu, před odjezdem domů.

[Sophie]

Sladké bezvědomí nechalo Sophii ušetřenu všeho, co se dělo toho večera a noci. Nevnímala, že ji někdo zvedl ze země, ani to, že se najednou a hlavně jak ocitly v táboře. Nevnímala chvíle, kdy ji někdo ukládal do postele a už vůbec neměla kapacitu na to, aby v hlavě udržela starost o koně. Matně si uvědomovala teprve až chlad z obkladu a sladkou chuť čehosi, co ji mělo zřejmě pomoci. Byla v čisté posteli, na sobě ani píď z bláta, do kterého upadla. Únava ji ukonejšila do spánku dřív, než to mohla udělat sama Agáta.
Ráno se Sophie probrala s úsměvem na rtech, jako by přechozího dne nebyla vůbec polomrtvá a zoufalá. Teprve teď ji dohnala ona odkládaná starost o Joepa, a tak ve spěchu zabalená do přikrývky vyběhla do stájí, aby zjistila, jak na tom otcův kůň je. Jaké bylo její překvapení, když zjistila, že Joepovi vůbec nic není. Že by se jí celý včerejšek jen zdál? Že by blouznila v horečkách? Nic nenasvědčovalo tomu, že by se cokoliv ze včerejších nesnází doopravdy stalo.