QUEST: Není všechno zlato co se třpytí - D

[Alfréd Borg]

Poté co si Sarren poradil s trezorem a on s Kaly na blokádě dveří se dostali do trezoru. Zaklínač sebral hlavní věc pro kterou šli. Kaly si mezitím začala brát něco pro sebe, což naprosto chápal. Bylo toho tam, ale nějak málo. Nesbliboval Karl náhodou mnohem víc blbostí, které půjdou pro ně?
No Alfréd také nechtěl dělat zadarmo a tak si sáhl pro pár náhrdelníků a dalších podobných cetek, které hodil do kapsy před tím než je Sarren okřikl. Alfréd se snažil rozhlédnout kolem, jestli by nějaká stěna nevypadala jinak. To by pro ně mohla být dobrá příležitost utéct pomocí nějaké tajné chodby. Bylo by to hlavně bezpečné. Než stihl svůj nápad říct Sarren použil nějaké zaklínačské kouzlo, které by jim mělo pomoci se dostat ven.

Mimo herně:
Bereme poklad a zdrháme

Alfréd Borg hodil/a 1d6 a součet kostek je 6:
6

[Valdur]

Naše trio a později Mauro

Člověk by si myslel, že když za nimi klepe na dveře pluk redanských vojáků, že budou hledat nejbližší východ. No, někteří to tak asi nemají. V trezoru bylo jen pár drobných, nějaké šperky a to bylo tak vše, co tam po to vybělení zůstalo a Alfréd s Kaly si řekli, že vezmou i ten zbytek toho, co tam je a o východ se postarají později. Nejspíše jim vidina toho, že budou mít o pár korun v kapse více tak zaslepila mysl, že neváhali a šli sesbírat vše co tak šlo, ovšem nebyli zas tak hloupí, aby nespěchali. Oba vtrhli do trezoru jako třináctky na vystoupení Marigolda a sbírali vše co měli pod rukama. Škoda, že tam toho nebylo tolik, jelikož celkově oba nasbírali tak jeden náhrdelník z perel, jeden poškrábaný drahokam a tak dvacet mincí novigradských korun, nic víc. Alespoň Sarren měl dostatek rozumu a pokusil se alespoň o něco a tak vyslal znamení Aard směrem ke zdi. Ale jediné čeho dosáhl bylo, že dokázal popraskat maximálně tak omítku, jelikož zeď byla příliš tlustá a pevná a nejspíše se na druhé straně žádná chodba nevyskytovala. Naštěstí chamtivá dvojce se pokusila najít nějaký alternativní východ. Alfréd se pokusil najít duté místo na zdi a Kaly zkoušela vyhazovat knihy z blízké knihovny a doufat, že narazí na páku. A měla štěstí, jelikož jedna z knih nešla vytáhnout a když se o to amazonka pokusila, tak se částečně otevřely dveře, tedy zeď za ní spolu s knihovnou a hned za tou zdí ležel dřevěný poklop, odemčený. Sarren neváhal a běžel poklop otevřít. Pod ním byla tmavá chodba a jelikož byl zaklínač a ve tmě viděl daleko lépe než ostatní smrtelníci, ujal se role průvodce a šel jako první, ostatní ho následovali. Nebyl čas zavřít tajný vchod, jelikož stráže se skoro dostali skrz dveře.
Tunel byl velmi těsný a hlavně tmavý, ale dokázali se přes něj rychle dostat. Za sebou mohli slyšet menší ránu a pak nadávky a klení od stráží, které se rozléhalo po celém tunelu. Na konci byl dřevěný poklop, který ale byl zavřený a tak zaklínač využil svých schopností a použil znova znamení Aard. Mělo to rozhodně lepší účinek než minule, jelikož poklop se rozlítl a venku leželi jen třísky. Jakmile vylezli ven, mohli uvidět hustý kouř a oranžové světlo v dálce. Taktéž mohli slyšet křik lidí, kteří nejspíše díky panice běželi sem a tam. Během okamžiku poté slyšeli velkou ránu jak z děla vzadu za barákem, kde měli původně vylézt, ale štěstí jim přálo. Mauro odpálil část zdi a rychle nasedl na koně, aby mohl spolu s ostatními rychle zmizet. Trio se objevilo během chvíle a ani nemrkl okem a byli všichni na povozu, takže byl čas utéct z tohohle místa. Po chvíli se na místě výbuchu objevila stráž, ale ti už neviděli v okolí ani nohu. Do okolí také poslali jezdce, ale ti v té noci neviděli skoro ani ťuk a navíc se museli rychle vrátit a pomoct hasit či urovnat ten chaos, který tam vznikl.

Další den ukryli vůz na místě určení a zamířili si to ke Karlovi, který je přivítal s úsměvem na tváři. "Mí přátelé, vy jste to vážně dokázali, popravdě jsem to nečekal. Gratuluji vám!" Přišel poté k Sarrenovi, který obraz celou dobu chránil a vzal si ho z jeho ruky. Poté se Karl přesunul zpátky ke stolu, na kterém obraz rozložil a chvíli se na něj díval. Byla zde chvíli taková dramatická pauza a čekalo se na výsledek. Naštěstí se po chvíli opět usmál a obraz podal své pravé ruce. Poté gestem jednomu člověku nakázal, aby něco přinesl a během chvíle leželo na stole osm měšců po čtyřech dvojicích. V každém měšci 100 novigradských korun a každý měl nárok na 200, tedy dva měšce. Všichni si svou odměnu vzali a Karl řekl jen pár slov na závěr. "Svou odměnu si zasloužíte, opravdu. Kořist z trezoru si jinak můžete nechat, mě šlo jen o ten obraz, tímto se s vámi ale loučím, kdo ví možná se jednou znova potkáme." S tímto naše hrdiny tradičně odvedl pryč ozbrojený doprovod.
A bylo to tady, jejich dobrodružství skončilo. Odměnu dostali, své věci si samozřejmě vzali. Věci z trezoru si klidně mohli mezi sebou rozdělit, nebo prostě se vším v kapsách utéct, to už bylo na nich. Každopádně se ale nejspíše budou nějakou dobu vyhýbat větším městům tady v zemi, minimálně Mauro a Kalyphisea, kteří by mohli být hledaní za krádež a vraždu dvou zaměstnanců země, ale také třeba ne, kdo ví. Nakonec se nejspíše všichni rozešli a putovali tam, kam je jejich nosy mířily.

Mimo herně:
Tak to je konec! Děkuji za trpělivost a omlouvám se za nedodrženou dobu konce, tedy za vzniklou lhůtu. Klidně si zde napište posty, ale ode mne už nic nečekejte. Ještě jednou děkuji a budu se těšit na další spolupráci.

[Kalyphisea]

Jestli si byla opravdu jistá tím, co dělá? Vůbec ne. Ale nic jiného ji nezbývalo. A nechat tu ten zbytek pokladu, i když to evidentně byla past, kterou museli spřádat nějak narychlo? Stejně by jí zajímalo, kdo by ten, kdo je zradil. Nějaká ta myšlenka ji samozřejmě padla na toho chlápka, co na ně měl čekat venku, protože tu není s nimi a ani jim nepřišel nijak na pomoc. Tak či tak nemá příliš času na přemýšlení, museli jednat. A toho se chopil ten druhý divný chlápek. Sesílal nějaká kouzla - která by dle ní měli umět jen draci - proti zdi, která se sice nevydařila, ale svou snahu nevzdával. {"Úplně k ničemu"}, nemůže si odpustit k němu poznámku v její rodné řeči. Stejně ji nebude rozumět a i kdyby ano, bylo by to jedno. Už je jasné, že tahle ženská si nerozumí moc s nikým. Víc už zkazit snad ani nejde. Vtipné ale je, že zrovna ona a ten chlastající šašek jsou ti, kteří najdou nějaký východ. Takže to vypadalo, že nebudou muset bojovat a možná se odsud dostanou i živí a nepoškrábaní. Chlápek s kouzly to opět chce vyřešit za ně, proti čemuž Kalypha nic nemá, alespoň se nemusí tolik namáhat.
Venku na ně ale nečeká tma, ale oranžové světlo ohně. Dvojnásobná zrada? Hmm, možná ne. Později zjistí, že to byl právě ten jejich čtvrtý společník, kdo splnil svou část a pěkně si je odvezl pryč, i s ukradenými věcmi. Docela jim to vyšlo, pravda, ale byla to pěkná fuška. A taky byla pěkně nakrklá, protože to nebyla práce přesně daná a navíc si u toho utržila rány na egu. Chudák holka.
Další den je čekalo setkání s Karlem, na které se částečně těšila a z druhé strany by nejraději nechala Karlovi vyklovat oči. Už na začátku se mu na něm něco nezdálo. Dokonce i jejich výhra s trezoru byla podivná. Proč by někdo chtěl kus plátna a obtěžoval by při tom čtyři lidi? To si mohl sehnat přece sám. Ale nechtěl nastavovat kejhák, prevít jeden. Nedůvěřivě ho sleduje a má nutkání prohodit nějakou poznámku. Peníze ji ale umlčí, takže si jen dodá něco pro sebe, jelikož ji nikdo nemůže rozumět, což je štěstí. {"Příště nechci mít nic s vámi už společného. Jste jedna velká banda blbců."} A ani za ty peníze jí to nestálo, dá se říct. Má z toho dva krát větší trauma, než jakou dostali cenu. I když to peníze nejsou zrovna malé. Taky by se dalo smýšlet nad tím, kde tolik peněz vzal, aby je dal každému. Na tom chlapovi se jí nezdá víc věcí, ale nehodlá je řešit. Chce tohle už mít z krku a rozloučit se. Stylem: Mějte se tu hezky, já už se tu nikdy neukážu. Jen beze slov. A zamíří ven z chatrče.

[Sarren]

Sarren naštvaně zařval, když Aard pouze sesypal omítku ze zdi. Začínal být trochu jako zvíře zahnané do kouta a vinil z toho ty dva nenasytné budižkničemu. Jak se situace čím dál tím víc vyhrocovala, ta divoška k němu ještě prohodila něco, čemu sice nerozuměl, ale neznělo to zrovna pozitivně. Jakým překvapením pro Sarrena pak bylo, že zrovna ona našla cestu ven. Něco si pro sebe zabručel, ale pak se vydal tajnou chodbou dopředu zkrátka proto, že tam alespoň něco viděl. Nebyla to zrovna pohodlná procházka, ale nakonec konečně našli jakousi cestu ven, respektive poklop, který hravě rozbil Aard. Sarren zvědavě vystrčil hlavu, protože se kolem něco dělo. Lidé pobíhali sem a tam, a pěkně u toho panikařili. Brzy našli Maura a vyškrábali se na povoz, čímž se dala celá akce označit za úspěšnou.

Sarren seděl zády k ostatním a nic neříkal. V hlavě přemítal, jak se vůbec mohlo stát, že s bandou tak neschopných lidí splnili svůj úkol. Musel však uznat, že v některých vzácných případech to fungovalo překvapivě dobře. Teď už se však nemohl dočkat na chvíli, kdy ze sebe shodí ty směšné hadry.

Druhé den u Karla už konečně znovu kráčel ve svém brnění a se dvěmi zaklínačskými meči, jako obvykle. Předal obraz a vyzvedl si odměnu. Byl v podstatně lepší náladě, než den předešlý. "Možná... ale spíš ne," odpověděl Sarren, jenže copak mohl vědět, co ho čeká? Bylo přeci možné, že Karl si ho znovu najde, bude-li po něm chtít nějaké další služby. Sarren se koneckonců špinavé práce neštítil a někdy se ty měšce napěchované mincemi hodily.

Nečekal, že by se jeho spolupracovníci podělili o kořist z trezoru, a ani je o to nežádal, stíl si za tím, že to byl hloupý nápad. Divoška znovu řekla něco v té své hatlamatilce, a Sarren trochu pozvedl koutek. "Taky jsem tě hrozně rád poznal," řekl sarkasticky, ale díval se na ni s výzvou v očích. Trochu možná doufal, že ji neviděl naposledy, protivku. Jestli chtěla odvetu, klidně by jí vyhověl. Alfrédovi pak na rozloučenou jen pokývl hlavou a ještě než odešel, na chvilku se zastavil u medvěda. "Zpátky na stezku?" zeptal se. Normálně šlo o docela očekávanou věc, ale kdo ví, jak to tenhle měl? Zvláště když jej potkal při takovéhle zakázce, která rozhodně nebyla na monstra. Sarren si tou otázkou sledoval jedinou věc - jestli je to odpadlík, co na své poslání zabijáka monster sere, nebo si prostě jen chtěl zpestřit nudný život. V každém případě se s ním nehodlal vybavovat dlouho - dost pravděpodobně to zůstalo u prosté otázky a prosté odpovědi.

Sarren se vydal zpátky domů - do jeskyně - a potěžkal si ty dva měšce plné novigradských korun. Ještě neměl nejmenší tušení, co s takovým množstvím peněz udělá...

[Alfréd Borg]

Tak a bylo to tady, konečně ten vysněný konec. Byla to jeho největší blbosti v životě. Když si chudák uvědomil co všechno mu chlast způsobil oklepal sebou. Nejen, že přišel o rodinu, o svou milovanou dcerku, ale málem také o práci. Kdyby tohle nevyšlo měl by štěstí, kdyby se mu podařilo někam zdrhnout, no a kdyby ne. Tak by asi věznici viděl i z druhé strany. Ach to by byla pěkně ironická potupa. Ale facha naštěstí dopadla dobře a nikdo by si ho s ní neměl srovnávat. Ten řetízek co ukradl se rozhodl schovat a třeba se mu do budoucno hodí pro někoho, kdo si ho opravdu zaslouží. Třeba se jednou uvidí s Jasmin a alespoň z části by jí mohl nahradit to, že tu pro ní teď nebyl. Pak přišel na řadu Karl, který je pochválil a předal každému ještě 200 korun. Jo to byla krásná sumičky, barák si za to určitě nekoupíš, ale soudeček medovinky by mohl kápnout. Zbytek by mohl schovat a šetřit. Třeba by si pak mohl koupit i něco co udělá jemu větší radost než chlast. I když to moc věcí není.

Při odchodu ho napadla myšlenka zburcovat stráže a udělat jim ještě krásnou show na konci představení, ale taková kunda zase nebyl. Práce proběhla jak má a jen doufal, že nikoho už nikdy neuvidí. Těm třem, ač to s nimi žádná sranda nebyla by nepřál, aby se dostali do potíží se zákonem. Při odchodu nejdříve prošel kolem naší milé cizinky, která jim nejspíše ještě naposledy nadávala v jejím jazyce, poté kolem Sarrena, kterému odpověděl na pokynutí hlavou a následně i kolem Maura kterému také pokynul. Už, aby byl pryč a mohl myslet na něco co se týkalo jeho práce a alkoholu možná i nějaké společenské slečny, ale žádný vykrádačky. To se zapřísahal.

[Mauro]

Mauro byl rád, že to mají konečně za sebou, a i když to tak možná nevypadalo, byl rád i za to, že se nikomu nic nestalo, přinejmenším nic horšího. Ani ne tak kvůli tomu, že by mu na skupince kdovíjak záleželo, a že by měl dobré starostlivé srdce, ale spíš z toho důvodu, že by z toho byly zbytečné problémy navíc, kterých už i tak měli dost. Sice neměl drahnou dobu víceméně co dělat, protože čekal, ale nakonec se jim ten poslední úkol podařilo splnit, což bylo hlavní.
U Karla si pak vyzvedli odměnu a byl si jist, že tohle byla poslední zakázka, kvůli které byl u tohoto chlapíka. Celkově z toho neměl dobrý pocit a vyloženě byl rád, že to mají celé za sebou. Nesourodá skupinka, se kterou se zpočátku těžko domlouvalo, a zkrátka celkově seznal, že není úplně ten pravý pro práci ve skupině, zvláště, když lidi kolem sebe vůbec nezná. Jen se mu potvrdilo, že by k něčemu takovému potřeboval lidem okolo sebe více věřit, alespoň na to, aby se dokázal uvolnit. Pořád měl totiž pocit, že si musí hlídat záda, víc promýšlet věci a spoléhat se na ostatní, na což jednoduše nebyl zvyklý. Byl zvyklý na to, že si práci dělá po svém, a že to bude takové, jak si on sám namyslí, takže o to těžší tahle práce byla. Ne náročností a úkoly, ale spíše ohledně jejich nesourodé skupinky.
Na Divošku, která se sice ozvala, ale asi jí nedocházelo, že jí nikdo nerozumí (nebo to bylo schválně, protože moc dobře věděla, že by jinak dostala po čuni a nikdo z nich by se moc neupejpal, byť to byla žena) pozvedl pobaveně koutek rtů. Co jiného by měl udělat, když si o ní myslel svoje a za celou dobu mu nedokázala, že by se ve svém názoru k ní pletl.
Za to Zaklínači neměl problém cokoliv říct, neboť si o něm nemyslel nic zase tak špatného. Dokázal, že umí přemýšlet a Mauro měl pocit, že jako s jediným se dalo celkem domluvit. Nicméně žádné bratříčkování neproběhlo, ani pořádné poplácání po zádech, na to asi nikdo z nic stejně moc nebyl. Na jeho otázku pak pouze přikývl, neboť nebylo, co vlastně víc říct. Medvěd stejně nevěřil tomu, že by se ho ptal čistě skrze zvědavost, nebo snad z přátelství.
Se zbytkem se tak nějak rozloučil, aby se neřeklo a pak už si jen sbalil odměnu i své věci a šel si po svých.