QUEST: Na koňském hřbetě ujedu i světa kraj! - D

[Bibiana]

Den 3. část I. - III.

Stejně, jak svěže se cítili závodníci i jejich čtyřnozí přátelé, tak se uculovalo slunko na nebi. Obloha sice stále nabývala šedavějšího odstínu, ale na první pohled bylo jasné, že dnešek rozhodně počasí tolik nezkomplikuje. Soudě i dle prostudování posledního úseku na mapce bylo všem jasné, že závěrečná etapa se konečně ponese v duchu ryzího a přímého závodu. Na trase se nevyskytovalo žádné stoupání do kopců, prudké klesání či postup po nezpevněných cestičkách vinoucích se nad nebezpečnými stržemi. Před startem se rozprostírala travnatá pláň a jediným zádrhelem se jevily úseky vedoucí skrze pole se vzrostlým osením a křovisky lemovanými remízky. Jestli se některým závodníkům zdál včerejšek jako snový svět, který se nikdy nestal, dojem z dnešku tuto domněnku jen podporoval.

Těm pozornějším ale nemohlo ujít těch pár přísných pohledů, kterými pan de Travinatis počastoval svojí ženu, která se však tvářila naprosto netečně. Shlížela na všechny s hrdou spokojeností, a jakmile zachytila Scottův pohled, možná trochu provokativně cukla koutkem úst v náznaku vědoucího úsměvu.

"Vážení závodníci, dámy a pánové," ozval se zvučným hlasem Almandi. "Po překonání poveškerých strastí a útrap jste se ocitli zde, na startu závěrečného úseku. Nezbývá mi nic jiného, než se s úctou poklonit vašemu odhodlání a zároveň vám všem popřát štěstí. Nechť vyhraje ten nejrychlajší z vás!" Pokývl uznale hlavou a rozpřaženými pažemi naznačil, aby se všichni shromáždili na startovní čáře.
Netrvalo dlouho a ozval se kovový zvuk hlásné trubky.

***

Mimo herně:
Tak jsme se konečně ocitli v závěru závodu! Děkuji všem za nebývalou trpělivost se mnou a mými výpadky. Jsem ráda, že nikdo neskončil, byť bych se tomu nedivila.

Prosím pěkně, nebudu už psát část po části, takže je na vás, jestli si naházíte třikrát jezdectví v jednom příspěvku, nebo si zahrajete mezi sebou.

Ovšem, až protnete cílovou pásku, choďte si ještě na Vůli. Podle hodnoty hodu se v úplně posledním příspěvku ode mne dozvíte, jak moc zamlženě či ne si budete pamatovat incident se "zázračným" zotavením.

Scott si hodí na Charizma - hod musí být minimálně průměrný počtu kostek (jestli dobře počítám, tak se přehazuje v součtu 6; postačí i rovno 6). Ale záleží na Scottovi, jestli do toho hodu vůbec půjde.

Zároveň se od toho odvíjí loučení Anguse se Zojdou. Bohužel, v tomto případě nezbývá mladému bardíkovi než počkat, až jak to dopadne mezi Scottem a Agátou.

-> Pokud nakonec Scott s Agátou skončí, Zojda bude mít své povinnosti u Almandiho, tudíž se s Angusem bude moci rozloučit až ráno.
-> Pokud nakonec Scott s Agátou neskončí, Zojda bude Angusovi plně k dispozici.

[Osskar]

Osskar se vyspal z toho nejhoršího, třebaže spal v seně u svého koně, a ne na slamníku či posteli. Byl však zvyklý takhle nocovat, takže jeho tělo druhý den nijak neprotestovalo. Naopak se cítil odpočatě a svěže, což bylo po včerejšku téměř neuvěřitelné. Jako by byl včerejší den jen špatná noční můra, kterou zahnalo dnešní slunce a svěží vzduch.
Protáhl se, zkontroloval, jak se daří Sněhovi, a vesele shledal, že to vypadá dobře. Dopřál si skrovnou snídani, krátkou rozcvičku, aby protáhl ztuhlé svalstvo, a poté, co prostudoval poslední úsek závodu na mapě, se vydal za Sophií, aby se ujistil, že je v pořádku. „Pojedu s tebou,“ broukl k ní tónem, který nesnesl námitky, a skutečně se hodlal během závodu držet v neteřině blízkosti. Byl hrozný strýc, vždyť na ni vůbec nedával pozor a mohlo to zatraceně špatně dopadnout. Až se tohle dozví Yarqued, znovu ho prokleje, v tom lepším případě, o tom Osskar vůbec nepochyboval.
Jakmile se všichni shromáždili na startovní čáře a pan Almandi jim popřál štěstí a projevil úctu, Osskar jemu i Agátě vysekl v sedle zdvořilou poklonu, přičemž se zeširoka usmíval, očividně nabitý novou dávkou pozitivní energie.

Pak už se ozvala hlásná trubka a bylo načase odstartovat, takže Osskar pobídl koně a vyrazil vpřed. Hodlal však dodržet svůj slib Sophii, že se od ní nebude příliš vzdalovat. Poslední úsek sice vypadal poměrně jednoduše, ale nebezpečí může číhat opravdu kdekoliv a Osskar se nechtěl nechat zvábit tím, jak pozitivně dnešní den vypadal. Zpytoval svědomí, že Sophii takhle nehlídal celý závod, a věděl, že teď už to stejně nedožene, že svou chybu už nenapraví.

Mimo herně:
1. část - Jezdectví 2

Osskar hodil/a 2d6 a součet kostek je 6:
5, 1

Sněh poskakoval po trase závodu plný energie a Osskarovi ta jízda vyloženě dělala radost. Užíval si sluníčko šimrající ho na nose, a dokonce mu s přivřenýma očima tvář nastavoval. Nijak zvlášť koně nehnal vpřed, protože mu bylo jasné, že na vítězství už stejně nedosáhne, a šlo mu hlavně o to, aby závod dokončili.
Když se po nějaké době zase ocitl poblíž Sophie, věnoval jí letmý úsměv. „Jede se ti dobře?“ broukl k ní starostlivě. „Mrzí mě, že jsem ti nebyl nablízku, když jsi to potřebovala,“ dodal, neboť to opravdu tížilo jeho mysl, třebaže dnes opravdu myslel pozitivně a bylo mu lehko na duši.
Ať už jejich rozhovor dopadl jakkoliv, po nějaké době se jeden druhému určitě opět vzdálili; Osskar svědomitě vedl koně přes pole, kde se čtyřnožci příliš nelíbilo, ale žádné drama se nekonalo. Třebaže pár úskalí a drobných překážek tenhle úsek závodu měl, oproti uplynulým dnům to byla hračka, procházka růžovou zahradou.

Mimo herně:
2. část (tu třetí si napíšu v dalším postu) - Jezdectví 2

Osskar hodil/a 2d6 a součet kostek je 7:
3, 4

[Scott]

Přišlo ráno a spolu s ním i poslední etapa závodu. Vypadalo to, že to bude už jen formalita a na rozdíl od předchozích dní, se jim nebude pod nohy cpát nelítostný terén ani déšť. Pro tvrdého chlapa, kterým on byl, to ztrácelo kus svého kouzla, ale na druhou stranu. I vojáci musí občas odpočívat. Tak proč ne během spanilé jízdy do cíle?
A pořád to chtěl vyhrát. Druhé a první místo z průběžných cílů nebyli zlé, ale nakonec víceméně nic neznamenali, když do toho opravdického cíle dojede poslední. Na startu se tedy celkem nedočkavě ošíval a stejně tak znovuzrozená kobyla pod jeho zadkem. Znovuzrozená. Pořád mu to vrtalo hlavou. Pišta na tom včera nebyla až tak zle, ale při pohledu na to, jak veselé je celé to jejich stádečko. Prostě to nebylo normální.
Nicméně jeho intenzivní pohled věnovaný pořadatelově partnerce dostal jen jedinou odpověď. Ta říkala všechno a nic zároveň, ale rozhodně polechtala jeho mužské ego. Ostatně, pro úsměv krásné ženy by si nechal prsty lámat. A za hlubší pohled do jejich soukromí i možná břicho párat. Ale to snad dnes nebude nutné...

Svou pozornost upřel zase k hovořícímu sirovi, který je vysílal na poslední pouť a hned, jak to šlo, pobídl klisnu patami a mohlo se jet. Přemýšlel, jak rychlé tempo nasadit. Délka trasy se zdála být dle mapy celkem dobrá. Ale moc nevěděl, jak zápasit s tím, jak moc živí budou po tom prapodivném, zřejmě magickém, zásahu koně ostatních. Kdyby nedostali stejnou péči všichni, dost možná by byl schopný prskat i něco o podvodu. Takhle ale?
No, nakonec ale něco málo vymyslel a pak Pištu nechal, ať odvádí svou práci, zatímco sám dumal nad tím, jestli při pohledu na to, jaké věci se tu dějí, už někdo neposlal do Novigradu pro ohniváky. By bylo opravdu nepříjemné překvapení, dorazit do cíle a najít jen chaos a nepořádek. Ale možná byl prostě jen moc negativní... A možná by měl spíš přemýšlet nad svou dcerou, než nad osudem čarodějky, se kterou prohodil sotva pár slov.

Mimo herně:
Jezdectví 2

Scott hodil/a 2d6 a součet kostek je 4:
1, 3

Scott hodil/a 2d6 a součet kostek je 7:
1, 6

Scott hodil/a 2d6 a součet kostek je 5:
2, 3

[Angus Willtommen]

Angus, a vůbec všichni byli nějak podezřele svěží pro poslední den závodu. To však bardovi ani trochu nevadilo, naopak z toho měl radoost, ať už byly příčiny jakékoliv. Když za ním přišel Valdur, s úsměvem poděkovat, bard se jen usmál zpátky. "Rád jsem pomohl," řekl. "Páni, všichni jsme mohli dopadnout mnohem hůř," a vskutku, včera se Valdur oprávněně mohl bát, že přijde o nohu. A dneska už se belhal, to bylo skvělé! A bardík přemýšlel, že nad ním velké slunce skutečně muselo držet ochrannou ruku, že sám nepřišel k podobnému zranění. Nicméně oba muži věděli, že největší zásluhu na tom měl Scott.

Protože byla většina problémů zažehnána, Kulíškovi se do žil vrátila i soutěživá nálada. Chtěl oslnit Zo s dobrým umístěním, ač si nedělal přehnané naděje na první místo. Ale zkusit to musel, že ano? Hned jak se ozvala trubka, pobídl hnědáčka do cvalu. Bard s Bardem uháněli, jak koníkovi jen nohy stačily a jednotliví koně s jezdci se neustále míjeli. Z takového rychlého cválání celkem pořádně začal bolet zadek, ale zrzek byl ochotný to vydržet, zvláště proto, že se se dostal už tak daleko. I tahle snová trasa měla své zádrhele, ovšem snad to nebylo nic hrozného v porovnání s epizodou s vlky.

Mimo herně:
Jezdectví (2)

Angus Willtommen hodil/a 2d6 a součet kostek je 7:
1, 6

Angus Willtommen hodil/a 2d6 a součet kostek je 5:
2, 3

Angus Willtommen hodil/a 2d6 a součet kostek je 5:
2, 3

Vůle (2)

Angus Willtommen hodil/a 1d6 a součet kostek je 1:
1

> oprava, jsem hodila jen jednou kostkou, tu je druhá

Angus Willtommen hodil/a 1d6 a součet kostek je 5:
5

[Valdur]

Už to chtěl mít za sebou, opravdu. Byl rád že vůbec neskončil o nohu kratší. Sice se cítil lépe, ale i tak. Přišel, nebo spíše dokulhal se ke svému koni, nějakým způsobem ho snad naposledy vybavil vším, co bude na závod potřebovat a přesunul se ke startovní čáře. Muselo být pro okolní lidi celkem vtipné, když se snažil dostat na svého koně. S tou noho to šlo vážně bídně, ale záhadným způsobem to zvládl a na koně se nakonec posadil. Pak jen počkal na start. Nehodlal nijak moc závodit, chtěl to jen dokončit a bylo mu v tuhle chvíli naprosto jedno, jestli skončí první či poslední. Hlavní je, že má svou nohu a že se nejspíše uzdraví. Výhra v tuhle chvíli vážně není důležitá, sice se bude snažit, ale brečet při prohře nebude, ba naopak všem výhercům osobně pogratuluje. Ozvalo se znamení na start a všichni vyrazili. Tentokrát to nebyla procházka a doufat, že zabočil správně, ne ne ne, tohle byl normální zběsilý závod. Ať vyhraje ten lepší.

Mimo herně:
Jezdectví (2)

Valdur hodil/a 2d6 a součet kostek je 11:
5, 6

Valdur hodil/a 2d6 a součet kostek je 8:
2, 6

Valdur hodil/a 2d6 a součet kostek je 11:
5, 6

Vůle (2)

Valdur hodil/a 2d6 a součet kostek je 6:
2, 4

[Sophie]

Sophie už nepociťovala ze závodu takové nadšení jako na začátku. Sice jí ráno bylo dobře a co víc, i Joep vypadal v pořádku, jako by se předchozí den vůbec neudál, nicméně Sophie si přála už jen jediné. Dojet do cíle a schoulit se otci do náruče, proplakat noc a tak dále. Neměla nutit strýčka Osskara, aby ji na závod vzal a už vůbec to neměla dělat otci za zády. A ještě navíc si vzít jeho koně! Vždyť si Joep mohl vážně ublížit! Pravda, kdyby si ublížila její Jasněnka, asi by to nesla mnohem hůře, ale tam by mohla nadávat leda tak sobě a neměla by špatné svědomí vůči otci.
Ani nečekala, že by se vedle ní na startovní čáře ocitl strýček, celou dobu si jí nevšímal, tak ji to teď poněkud překvapilo. „Jestli se ti chce...“ pokrčila proto rameny, puberťačka jedna bláznivá. Ještě před chvilkou by se nejraději stulila do náruče klidně i jemu, ale zase se ozvala ta uražená dívčí hrdost.

Jela si svým tempem a nečekala, že by si ji strýček opravdu začal hlídat, ale přijel se omluvit, což zasadilo ránu do jejího odhodlání se s ním vůbec nebavit a být uražená. Věnovala mu vzdorný pohled, ale pak si povzdechla. „Jede se mi dobře. Ale už to chci mít za sebou, bylo to mnohem náročnější, než jsem čekala.“ Zamumlala nespokojeně. A ano, mělo by ho mrzet, že u ní nebyl, když vyčerpáním upadla vedle koně! Co kdyby ji paní Agáta nenašla? Co by s ní bylo pak?

Mimo herně:
Jezdectví 2

Sophie hodil/a 2d6 a součet kostek je 7:
3, 4

Sophie hodil/a 2d6 a součet kostek je 10:
5, 5

Sophie hodil/a 2d6 a součet kostek je 10:
5, 5

[Osskar]

Osskarovi se chtělo, jinak by Sophiinu společnost vůbec nevyhledával... a tak její slova raději moudře nekomentoval, protože v ženských se moc nevyznal a už vůbec ne v těch, co byly v pubertě. Ale věděl, že to pokazil, když během závodu neprojevil o svou neteř dostatek starostlivosti a péče, takže její uraženost byla na místě a on si ji zasloužil.
A jediné, co mohl udělat, bylo omluvit se, což také udělal. Dokonce to vypadalo, že to alespoň trochu zabralo, a když si Sofinka postěžovala, že by ten závod už chtěla mít za sebou, Osskar chápavě pokýval hlavou. „Taky už se těším, až projedeme cílem,“ přiznal. „Ale tenhle úsek je docela příjemný,“ dodal po chvíli. Tahle část trasy byla vážně celkem jednoduchá a on si mohl jízdu konečně řádně vychutnat.

Mimo herně:
3. část - jezdectví 2

Osskar hodil/a 2d6 a součet kostek je 8:
3, 5

[Lenna]

Bylo to tady, závěrečná část jejich náročného závodu. Upřímně nebudeme si nalhávat, ale Lenna netušila do čeho se to vůbec žene. Kdyby tušila, jak náročný závod je a hlavně jaké zranění se při něm mohou stát. Naštěstí díky zázrakům ne natrvalo.
Nepočítala s tím, že by mohla vyhrát. Myslela si to maximálně v první polovině závodu, ale zbytkem se spíše protrápila. Hlavní, ale bylo, že si teď bude moc říkat, že dokončila tak náročný závod v poměrně mladém věku což bylo jistě úctyhodné.
Ale teď zpět k závodu, poslední část byla odstartována. Lenna nijak moc nepospíchala a kochala se krajinou. Chtěla si pořádně zbytek závodu užít, když už jí nešlo o vítězství. Třeba bude mít trošku toho štěstíčka a protáhne se trošku dopředu.
Mimo herně:
Jezdectví 1 /na začátku Q/

Lenna hodil/a 1d6 a součet kostek je 1:
1

Jezdectví 1

Lenna hodil/a 1d6 a součet kostek je 1:
1

Jezdectví 1

Lenna hodil/a 1d6 a součet kostek je 3:
3

[Bibiana]

Tramtadadá! Úplně, úplný konec!

Země se chvěla pod pevnými kopyty závodících koní, do dáli se neslo zemité dunění stejně jako bylo slyšet hlasité odrfkávání. Hřívy a ohony povlávaly ve větru a oproti včerejšku rozhodně panovala mnohem lepší atmosféra; plná soutěžního ducha. Již se nejednalo o holé přežití, nyní, na závěr, si mohli závodníci vychutnat ryzí chuť závodního klání. A vyhrát mohl jen jeden.
Byť bylo znát, že oři včerejškem zkoušení se přece jen nemohou porovnávat se svými druhy, které tak neblahý osud nepotkal, přece jen se Sophinčin Joep pokusil o konečný vzdor, který se vyplatil, když nejen ujela svému strýci, ale nakonec o hlavu předstihla barda Anguse.
Scott s Valdurem se pro ně i tak stali nedostižnými soupeři.
Souboj mezi dvěma sveřepými chlapisky nakonec skončil vítězně pro muže v černém, který se stal vítězem nejen poslední etapy, ale i celého klání. Statný voják tak stanul na druhém místě, ačkoliv byl po celou tu dobu Valdurovým nejsilnějším soupeřem.
Za Angusem dojel pak Osskar a za ním vytrvalá Lenna.

Pořadí přehledně

1. Valdur
2. Scott
3. Sophie
4. Angus
5. Osskar
6. Lenna

***

Po poslední Almandiho slavnostní řeči, v níž obsáhl i rozloučení, byly rozdány medaile, kokardy, květinové přehozy přes zádě koní, vavřínové věnce. Valdur si pak přišel na sice menší, ale zato umělecky vyvedený zlatý pohár.
Poté následoval rozchod, prostor pro sbalení si a hostina.
Stejně jako následoval velice vážný rozhovor mezi pořadatelskou dvojicí. Po takovém neblahém průběhu, ale hlavně až přílišném vměšování se Agáty (až příliš se upnula k blahu Sophinky, ve které viděla nikdy nenarozenou dceru, až své spasitelské sklony aplikovala na všechny), bylo pokračování této akce, i kdyby v jiných končinách, ve vážném ohrožení.
A Zojda si samozřejmě nemohla nechat ujít velice intenzivní loučení se se svým nesmělým bardíkem. Až do prvních ranních paprsků.
Ráno se pak neslo ve znamení odjezdu.

A každý, po příjezdu domů, ve svých vzpomínkách si sice dokázal vybavit průběh celého závodu, ačkoliv se onen incident se zázračným zotavením všech zdál jako nepravděpodobný a takový zvrat se lépe přisuzoval zkušeným rukám lékařského týmu, vydatnému spánku a pozapomenutí na vážnost průběhu druhé etapy, i obličeje, ale pravda však byla taková, že pokud by se s Almandim a jeho chotí setkali znovu, připadali by jim neznámí, stejně jako by nikdo do detailu nedokázal podle jinak jasné představy podrobně popsat, jak vypadali. Jednoduše by popsali sice vzhledné, ale mezi ostatní zapadající obličeje.

***

A taková je pravda, Agáta jest alchymisticko-čarodějnou chotí pana de Travinatis už dobré století. Míchá pravidelně El Iksir a stará se, aby si nikdo nikdy nedokázal pospojovat souvislosti dohromady a oni tak procházeli v klidu nepovšimnuti z jednoho desetiletí do dalšího.

Mimo herně:
Tak jo, konečně jsme na konci! Jak chcete, ještě napište. Záleží na vás.
MOC Vám všem děkuji, že jste vytrvali! Vůbec jsem neplánovala, že se mi celkově Quest tak protáhne. Bohužel se mi toho v reálném životě překupilo najednou víc a já si to nedokázala lépe zorganizovat :(
Snad jste si i tak průběh Questu užili a nebudete se obávat do případného dalšího ode mne se přihlásit.
V průběhu jsem určitě nadělala spoustu chybek, ale pevně věřím, že jsem pro příště poučena, a snad to příliš nenarušilo zážitky vašim postavám. Kterých si, doufám, odnesli do dalšího života mnoho. A ne jen ty špatné, mou nepozorností vyvedené
Plus bych se ráda dozvěděla zpětnou vazbu od vás :3
Abych věděla, na co si dát pozor a sama si to neuvědomuji.

[Scott]

Stalo se přesně to, nad čím ztratil pár pesimistických myšlenek. I když všechny úseky vyhrál, teď, když šlo o všechno, přišlo selhání. Někomu druhé místo tak sice připadat nemusí, ale ne tolik u někoho, kdo je posedlý vyhráváním tak, jako je právě Scott. Místo toho aby v cíli hrdě zářil, se mračil jako nejtemnější mrak. K dospělému chlapisku se to možná moc nehodilo, ale každý je prostě nějaký. A on navíc poslední dobou schytával kopance osudu nějak moc často a ještě ani pořádně nevstřebal ten dvojitý neúspěch z Lammasu. Tam ovšem Valdur alespoň prohrál spolu s ním a teď by byl schopný ho z toho i obvinit. Že se málo snažil...

A teď tohle. A navíc ho předjel Valdur. Později se za to sice zastyděl, ale v prvním momentu ho napadlo, že ho měl včera prostě nechat sežrat těmi vlky. Až taková umí být raněná soutěživost. Dokonce se zlobil i na ty čarodějné kejkle, které vítězi opravily tu zpropadenou nohu. Však když je někdo blbej a nechá se pokousat, tak si to má odtrpět se vším všudy. Poctivě, celou dobu hojení! Jako správnej chlap.

Svou nespokojenost se pokusil trochu zkrotit v okamžik, kdy byl všem na očích při přebírání té směšné odměny a pak už chtěl od toho divadla odsvištět pryč. Být zase sám se svou věrnou kobylkou, kterážto odvedla vynikající práci. A myšlenkami na kde co. Hlavně na to, že je teď fotr a měl by to zajet oznámit své novopečené dceři. Ta bude určitě k smrti nadšená, že ten protivný kníráč je to prase o které jí maminka vyprávěla tolik "hezkých" věcí. Ale co se dalo dělat. Musel se svým problémům postavit čelem a dát té hubaté holce to, čeho se jí dosud nedostávalo. V první řadě výchovu a pak taky něco, jako finanční jistotu. Obojí znělo dost složitě. Ostatně s vychováváním vážně zkušenosti neměl a byl nezaměstnaný.
Asi začne odzadu...

>>>