QUEST: Mrtvý kejklíř - ND

[Světlomila]

Úvod do děje

V jedné z maringotek potulných kejklířů byla nalezena mrtvola. I pojízdné obydlí v neutěšeném stavu nachází se. Že by nějakého zloděje načapal nebožák při činu a vlastním životem za to zaplatil? Žel úřady se o osudy takových nezajímají a hledání spravedlnosti tak zůstává na jiných.

Vypravěčský tým: Světlomila a Zenn

Začátek: !!!19. září!!!

Rozsah a tempo: Trvání cca měsíc a půl a neradi bychom to protahovali. Tempo PJové se budou střídat a postovat každé 2-3 dny

Počet hráčů: Morgan, Perun, Bandele

Odměna: Body budou rozděleny dle toho, jak budete hrát (máme max. počet bodů ze kterého ubíráme určitou část bodu za post, na který jste neodepsali - stejně tak ale přičítáme, pokud pod nějaký PJ post napíšete vícekráte)

Obtížnost a limity: Jen pro nemagiče, tzn. kněží, zaklínači, obyvatelé. Obtížnost, inu, těžko říct :P
___________________________________________________________________________________

NPC: Budou podle potřeby doplňovány v průběhu

___________________________________________________________________________________

Mimo herně:
1. Pořadí není. Pište jak se vám zlíbí, pokud zrovna nečekáte na konkrétní odpověď někoho jiného. My většinou na nic čekat nebudem a po uplynutí limitu prostě napíšeme a je nám jedno, že nemáme post od všech.
2. Stejně tak neznamená, že vy musíte v každém případě čekat na nás. Pokud chcete, můžete klidně postnou vícekrát, jak se mezi sebou bavíte. Vlastně to v případě domlouvání dalšího postupu doporučuji, neb k tomu my vážně nemáme co říct a šoupnem to, až začnete činit (pokud teda moc nezamrznete). Navíc je tohle detektivka .
3. Občas se stane, že na vás čekat budem. Většinou protože od vás nemáme žádný podmět a skutečně toužíme po tom, že s tím někdo hne :D. V takovejch případech vážně oceníme PMky s omluvenkama, abychom věděli, že je čekání zbytečné a máme něco uvařit z vody :D.
4. My zastáváme názor, že byste při hraní měli příběh určovat hlavně vy, proto záměrně vynecháváme narážky na to, co by se dalo použít, abychom vás k tomu nenaváděli a ať taky překvapíte nás, co vymyslíte. Tak si pojďme hezky vzájemně potrápit hlavičky :3.
5. Bavte se.

[Zenn]

Není tomu moc dlouho co do města přicestovala skupinka potulných kejklířů. Někteří, s malými děcky v čele, jsou nadšením bez sebe a jiní zas nespokojeně pomlouvají nebožáky nad pivem, neb komedianti jsou pakáž a smůlu sebou nosí. Na jejich vystoupení plné akrobatů, vrhačů nožů, plivačů ohňů, věštění z křišťálové koule či z dlaní se však stejně přijde podívat skoro každý. Aby jim zatleskal nebo mohl veřejně prezentovat své jedovaté poznámky. A když už se zdálo, že bez většího zádrhelu jak přišli, také odtáhnou, stalo se TO.
Jak už tomu bývá rozneslo se to po celém širém okolí pomalu dřív, než to kdo zjistil. Mrtvola v maringotce, která je prý vzhůru nohama (čtěte, že je v ní bordel, ne že je kolečkama nahoru, ač víme jak to s drby chodí). A každý druhý měl hned nějakou hypotézu co událo se, nicméně nikdo zatím nezná pravdu a těžko říct, jestli i někdy pozná neb úřady zametají pod kobereček i mnohem větší případy než je tohle.
Ať už jste se zde ocitli jakkoliv a k touze po objasnění záhady vás vede cokoliv, zbylo to na vás. V přístupu na místo činu vám nikdo nebrání, jen odtamtud musíte vyhnat bandu truchlících a zvědavců, což se zaklínačem v zádech není zas taková námaha a můžete se pustit do vyšetřování.
Drobné obydlí obsahuje prakticky jen velkou postel, jednu skříň a velkou truhlu. Všechno otevřené dokořán, s věcmi rozházenými všude kolem. I rozbité nádobí by se tu našlo, ovšem laciné až z toho oči bolí a na zbylém kousku podlahy se valí břichem vzhůru, jak leklá ryba, pobodaná mrtvola. Víte hned, že oběť je pohledný muž. Bodnutí by se dalo napočítat k desítce, ovšem krve, jako by se v něm vrah nedořezal, najdete tu maximálně pár zbloudilých kapek když nepočítáme zaschlý flek na oblečení. Jestli se toho někdo chopí a mrtvolu nám vysvleče, najde i nějaké ty podlitiny. O moc víc vám místo činu ovšem neprozradí, ani smrtící nástroj neodhalí.

[Morgan]

Kejklíři přijeli! Vítaná zpráva pro její lepkavé prsty. Právě přítomnost něčeho nebo někoho, na koho lidi rádi čučeli a nestarali se o své kapsy, to jí hrálo do karet. Samozřejmě, že sotva kolem ní projely maringotky, nalepila se za ně aby jí nikam neujeli. A kde zastavili a rozbalili svoje skopičiny, tam se vpletla do davu a ruce nořila, no ehm, kam se dalo. Divili byste se, kam všude si lidi strkaj chechtáky. Byl to prakticky boj o to, kdo tyhle slepice oškube víc - jestli ti opičáci s ohněm a cinkavými ozdobami nebo její hbité prstíky.
A hle, zrovna když jí to tak skvěle šlo, jako na potvoru se s davem začalo něco dít. Někteří odcházeli, jiní zase nečekaně načuhovali kamsi. Nedalo se, aby její citlivá ouška nezachytila informace o jakési mrtvole která tu kazí zábavu. Prachatí začali ohrnovat nos a mizet, zatímco chudí zvědavě načuhovali na místo, kde se cosi odehrálo. Ale co, to se mohli všichni jenom dohadovat protože evidentně nikdo nikoho neviděl utíkat. Ani jí to nedalo, jestli se dalo obléhnout místo činu, nebyla by to Morgan, kdyby se tam neuměla nachomýtnout. Protáhla se zvědavým davem až k maringotce, kde právě probíhalo horlivé oplakávání zabitého a samozřejmě úprk lidí, kteří měli v moci tohle všechno vyřešit. Postával tam akorát někdo, kdo se moc nápadně podobal zaklínači a dumal nad mrtvým mužem. Morgan by ho téměř politovala (toho mrtvýho, vědmáka vem čert), ale jen protože vypadal relativně nepoužitě, inu, kejklíři.
Morgan nejdříve nenápadně projížděla očima okolí, v tom bordelu by se totiž mohlo snadno ztratit něco, cokoliv, co by možná bylo šikovný. Nebyla tu přeci proto, aby pomáhala ne? Ale mohla to aspoň předstírat. A tak šmejdila očima po truhlách, skříních a všem co byla vytahané ven. Hlavně dávala majzla, jestli se něco v koutku oka nezaleskne - mince, kus řetízku, drahý kamínek... Ani kejklíři totiž nežili poctivě, to by brzy chcípli hlady, takže nepochybovala o tom, že tu určitě bude něco pěknýho, tedy pokud si to fakt neodnesl ten vrah.
Když došlo na svlíkání mrtvoly, dalo se říci, že u toho by nemohla chybět už jenom z principu. Zatímco předstírala, že si prohlíží nádobíčko nebožtíka (což by stálo za řeč, pokud by nešlo o mrtvolu, tak daleko ještě v morálce neklesla), rukou šáhla po odložených kalhotách aby mohla project kapsy. Vrah to tu možná v okolí vyčistil, ale kolik lidí sahalo mrtvole do kalhot? Některé by to nenapadlo, ale to nebyl její případ. Jenže jedna kapsa byla děravá a druhá prázdná, a jí to tu přestávalo vcelku bavit a tak se z nudy podívala na toho mrtvého znovu. To byly vážně divné rány. Byl propíchanej jak jehelníček a ona by čekala že tu bude všude krve jako z vola, ale žádné rudé scenérie se nekonaly. Byla zvyklá na všelicos, ale na čistou mrtvolu?
"Jako dyby ho někdo nabodl a vycucal," prohlásila pro okolo stojící spíše pro pobavení. Momentálně jí totiž ten mrtvej připadal jako vymačkanej citrón.

[Perun]

Byl jsem na místě asi tak ze stejného důvodu jako Morgan, byť jsem to bral víc jako prázdniny a možnost se odreagovat, změřit síly s podvodníkem v kartách od kejklířů, nebo pochycení pár nových triků... To všechno se mi mohlo hodit a já ještě potřeboval nějaký čas, než se začnu moct pohybovat se stejnou sebedůvěrou jako dřív. Čas od času mi v břiše pořád ještě pulzovala rána, už ne čerstvá, ale ani dost stará.
Celou parádu bych završil jediným menším měšcem navrch k mému "kapesnému", když se to ke mně doneslo. Vzrušené hlasy a zajímavé i nepraktické teorie mě zaujaly dost na to, abych se přišel podívat co nejblíž...
...až sem. Maringotku jsem neokukoval sám, přirozeně, a i když jsem byl v lecčems vyvrhel, tady by se mi přičilo vzít byť jen stříbrnou lžičku.
"Jo, já nejsem ten, kdo by se vyznal v tom, jak poznat kterak někdo natáhl brka," zabrumlal jsem na nemístnou poznámku a otřásl se. Zrovna s vraždami jsem denně do styku nepřicházel. Chlápka mi bylo líto, a to jsem se ani nemusel zhlédnout v tom, že byl taky pohledný a rány nožem to stejně nezastavilo. Podvědomě jsem si přejel prsty po košili, pod kterou jsem měl ještě zavázané břicho, a suše polkl, než jsem se poškrábal na krku. Z tohohle mi bylo skoro úzko, nic optimistického pro dobré spaní to nebylo. Skoro to zavánělo upíry, o kterých jsem ale slyšel jen pár zajímavých zkazek.
"Vypadá to podezřele. Skoro jako by tu někdo něco hledal a on ho načapal, ale nebylo by tu pak víc krve?" zajímal jsem se a rozhodil rukama. "Navíc, kdyby mě někdo našel, jak mu probírám věci - čistě hypoteticky, samozřejmě - , obtěžoval bych se z něj dělat cedník? To byl pěkně vytočený prubíř, ten, co to udělal," utrousil jsem a vrhl na šacující zrzavou ženštinu ošklivý pohled. Aspoň ho ober decentně, ty nestydatá liško, ne když se někdo dívá.

[Morgan]

Ani neočekávala, že by jí někdo odpověděl, ale stalo se. Muž, o kterém nevěděla, jestli je na prahu dospělosti nebo už ho minul, rozvinul teorii o načapaném zlodějíčkovi. Na jeho poznámku o krvi po něm hodila pohled typu myslíš? Samozřejmě, že tohle bylo divný, když člověka rozpícháš jinak než sexuálně, tak z něj doslova tryská červená. Sama byla zvědavá, jak tenhle chcípl, protože to nedělalo bordel, a to by se mohlo hodit. Stopy krve nebo celé louže dokonce - těch byly temné dlážděné uličky plné až do prvního deště. A lidi se jim pak vyhejbali jak vobludy stříbru.
"Taky to tu moh prošmejdit a počkat si na něj," ušklíbla se sebevědomě. Že tu nenačapal uklízečku ale zlodějíčka, o tom by se nemohl snad nikdo přít. Ale zloděj by pláchl při přistižení oknem, neměl by důvod se ohánět dýkou nebo čímkoli. Tedy pokud nenašel co hledal a rozhodl se počkat až se muž vrátí domů a pak ho něčím nějak zajímavě oddělal.
Jasně, čistě teoreticky, pomyslela si ironicky, ale komentovat to nemusela, ten maník se vlastně usvědčil sám, že tu byl ze stejnýho důvodu jako ona.
"A to by si lajsl enom nájemnej vrah, nebo někdo hledal něco konkrétního," podívala se výmluvně na mrtvolu která na ně furt civěla.
"Ale tenhle nevypadá že byl moc zazobanej, by si pořídil aspoň slušný hadry," taky mohla bejt pracovní teorie že šlo o výpalný, ale to by mu zlomili prsty nebo mu zvalchovali ksicht aby zacáloval. Mrtvola vám už prachy nevrátí, to je jasný.
Jeho kalhoty mu hodila schválně na hlavu, aby na ní už ty oči nezíraly. Úcta k mrtvolám se v jejich kruzích fakt nekonala. Tenhle nebožák má možná kliku že soudě podle truchlících lidí ho aspoň někdo zahrabe, jiní nebudou mít ani to štěstí. I když... štěstí? Na hřbitovech prej taky řádí docela vybraná smetánka a to se nemusí jednat ani o lidi.
Moh by mít fakt něco zajímavýho, a někdo to u něj vyčenichal? Možná to našel po cestě a nevěděl co to je a nechal si to. Ovšem co to mohlo bejt, to mohli vědět snad jenom ti, co s ním cestovali.
Morgan se ještě snažila nenápadně šmejdit očima. Nakonec se založenýma rukama pomalu vycouvala pryč od vyšetřujících. Rozhlížela se po lidech, hlavně po komediantech. Kdo plakal upřímně nejvíc? Tomu člověku musela položit pár zvídavých otázek. Ona jako cizí by totiž neměla šanci si všimnout, co tu chybí, když to nikdy neviděla před zločinem. Ale ten dotyčnej by jí moh říct, jestli u sebe ten zabitej nenosil něco, nebo jestli se něčím nechlubil v poslední době.

[Zenn]

Člověk nepotřeboval být vědmák, aby poznal, že se nejedná o žádné napadení příšerou neb tu tomu tak nějak chyběli otisky drápů, zubů a utrhané končetiny. A co se vysávání do sucha týkalo, bylo to už trochu horší. Když však člověk upustil od upířích fantasmagorií (už kvůli absenci otisků zubů) bylo jasné, že jednoduše vykrvácel. Stále však bylo pravdou, že celému místu činu něco chybělo. Kaluž krve pod probodanou mrtvolou a ani umělecky vyvedené stříkance krve po stěnách a nábytku se nekonali. Ať se to vzalo jak chtělo, tohle místo se nezdálo býti tak úplně místem činu...

To ovšem naši zrzavou cácoru moc nezajímalo a raději zabrousila do skupinky postávající kolem maringotky. Co se týkalo truchlících, měla dost na výběr, těžko ovšem soudit co z toho všeho bylo upřímné. Ale jak těžké bylo rozeznat neupřímný pláč, tak jednoduché bylo odhalit upřímnou lhostejnost a někde bokem si k jejím uším, krom usedavých nářků, našla cestu i nejedna jedovatá poznámka.
„Tak už nějaké té jeho děvce došla trpělivost?“ Nadhodila očividně postarší avšak vitální dáma, které na rameni posedávala vylysaná cvičená opička, které jen tak během řeči o mordu vtiskla do tlapičky kousek jablíčka.
„Nebo nějakýmu z jejich nápadníků.“ Přisadila druhá podobná dáma z oddílu cvičených zvířátek, které se pod nohama pro změnu motalo škaredé psisko. Takových paniček v křiklavě zabarvených sukních a vrásčitými obličeji tu byl rovnou celý diskuzní kroužek, očividně velmi sdílný. Zdá se, že každá sebemenší komunita má ve svém středu nějakou tu bandu pomlouvačných babek…
Pořád však mohla dál hledat ty upřímně truchlící, jestliže umí číst myšlenky...

[Perun]

Ona odešla vyzvídat a já jsem, konečně sám, přiklekl k mrtvému muži. Moc toho na něm nezůstalo, abych z toho byl moudřejší. Proč do toho vůbec strkat nos? Přeletěl jsem pohledem pěknou řádku bodnutí a zachvěl se. Jo, kamaráde, znám ten pocit. Teda, skoro.
Nedalo mi, abych si od oka neodhadl šířku těch ran. Nejspíš to byl nůž. Ten, kdo si dal tu námahu dovléct ho sem zpátky... no, asi nechtěl, aby se našel tam, kde by jinak ležel. Proč by si jinak dával záležet. Žádná tyčinka chlápek nebyl.
Zavadil jsem pohledem o těch pár kapek krve. Mohlo tohle někam vést? Jasně, mohli ho nést, nebo táhnout po zemi, a v takovém případě by možná venku v hlíně podél kol maringotky vedla i nějaká příhodná rýha. Kolik jsem si tak mohl dávat nadějí? Tu scénku jsem v hlavě mohl vidět tisíckrát špatně.
Každopádně jakmile už bylo jasné, že uvnitř nic zajímavějšího nenajdu, rozhodl jsem se sledovat kapky a pravděpodobně jsem tedy vyšel ven. Už se tam sice rozhlížela ženština, ale já se s lidmi moc bavit nechtěl, dneska ne. Poskytne venkovní prostředí kolem maringotky další vodítka...?

[Morgan]

Šmejdila kolem s téměř lhostejným výrazem ve tváři. Krom uplakaných se sem nachomýtly samozřejmě i klepny, jak jinak než dobře informované a štěbetaly jak zákon kázal. Morgan si téměř ani nemusela hledat oběť svého výslechu a už vyzjistila, že zavražděný byl pěknej děvkař.
Ne že bych to nečekala...
Ale jestliže si ty baby myslely že to udělala jeho rajda nebo její pasák, tak se Morgan nehodlala vydávat za nikoho, komu by ten děvkař dlužil. Nestála o to se do toho zamotat víc než by bylo pro její kejhák zdrávo. Aspoň ne před nima.
Ještě chvíli postávala poblíž utlachaných fajnovek, ale když se dozvěděla, že je víc zajímalo, kdo schrábne jeho bejvák než kdo ho zabil, šla hledat někoho jiného. Že by tohle někdo udělal kvůli té pojízdné psí boudě, těžko si představit. A tyhle klepny sice hodně věděly, ale taky si určitě hodně domejšlely, což ostatně byla specialita takovejch slepic. O dezinformace nestála.

Nakonec zrakem padla na jednoho z pokérovaných svalnatých frajerů, takových co předváděli spíše než hlasové talenty úplně jiné přednosti. Na tyhle hory masa měla trochu slabost, nebo to bylo tím, že se mezi nima pohybovala běžně. Přistoupila k němu, třebaže vypadal docela nezúčasněně. Hlavu měl vyholenou na lesklé koleno, krom kalhot a vesty byl fakt oděn jenom už do toho tetování a celkově se tvářil jakože je mu dění docela fuk i když rysy ve tváři byly tvrdé a určitě by odradily kde koho, jenže ne ji. Ruce měl založené na prsou a opíral se o schůdky do jiné maringotky.
Morgan k němu přistoupila, na její poměry relativně slušně pozdravila a pak začala pokládat své otázky.
"Hele, znals toho mrtvýho?" pro začátek, jestli se podaří jíst po té správné nitce. Muž odkývl, jakože jo a krom mručení neřekl jinak nic. Mohla jen doufat, že fakt neni němej.
"Už nevim jak se menoval... znáš to, já si ména dost často pletu. Nemoc z povolání," přiznala na férovku a doufala, že jí ten maník aspoň to jméno prozradí. Ale touhle narážkou vlastně otevřela cestičku na další nahoz.
"Viš, táhnu se za nim už dva dny. Parchant jeden, ňák mi zapomněl zaplatit, ale asi nejsem jediná, komu neplatil co?" zkusila, jestli se nedozví aspoň o nějakém jiném podezření než na milenku či jejího starýho. Ostatně, dneska i kdejaká pouliční krysa si může udělat mocné nepřátelé i z těch nejvyšších kruhů, o tom ona věděla svoje. Jestli byl ten mrtvej namočenej v nějakým průseru, hodlala to zjistit.
"Měl vůbec škváru, nebo něco cenýho? Nebo to byl jen slibotechna?" zeptala se ještě pro ujištění a tak, aby to vypadalo, že je vážně jenom podvedená pelešnice a ne zlodějka, kterou momentálně byla teď o trochu víc. Ale co, mrtvým věci nechyběj ne?

Mimo herně:
jako soráč ale už mě nic jinýho moc nenapadá, když mě nezastavíte, budu si tu vymejšlet kraviny dál

[Světlomila]

Perun

Vskutku maringotka žádná další osvětlení nevydala, a proto bylo nejmoudřejším dalším počinem zkusit štěstí jinde, tedy v blízkém okolí příbytku zavražděného.
Tak jako tak, ačkoliv měl vlasatý podvodníček i představu, co by mohl nalézti, dav čumilů svými vlastními šlápotami blízké okolí dosti znehodnotil. Ale stačilo by tak málo k tomu, se nechat od pátrání odradit?

Mimo herně:
Pokud chceš pátrat v okolí a něco vypátrat, hoď si dvěma kostkami za každý násobek tří obdržíš indícii.

Morgan

Zrzavá sociální pracovnice se rozhodla vzít vyšetřování do vlastních rukou, když sama zhodnotila, že hlouček drben jí nemůže poskytnout užitečné informace. Namířila si to k ne zrovna výřečnému silákovi a začala mu předvádět, že i jako tlachalka by se dokázala slušně uživit. Ovšem na chlapisto projev neudělal skorem žádný dojem. Co je mu do toho, že někdo obral šlapku? Navíc, jeho nějaké takové drby nezajímaly, to jest doménou ženskejch.
Proto se jen úkosem na Morgan podíval, založil svalnaté paže na prsou, pokrčil rameny a lakonicky odpověděl: "No, zdá se, že svoje prachy už stejně nedostaneš. Pochybuju, že i kdyby ještě žil. A nezácláněj mi tu, musím se připravovat na večerní představení." Čímž prakticky zazdil další snahy o to z něj cokoliv vytáhnout.
"Tak on už si i za štrejch platil? Tomu nevěřim," prohodila kolemjdoucí ženština v pestrobarevných sukních s cikrlátky na lemech, takže každý pohyb doprovázelo laciné zvonění kovu. Morgan sjela podezřívavým pohledem, nakonec se ale nezdržovala a přidala se do již tlachajícího kroužku, aby si i ona mohla přisadit tu svou.

Mimo herně:
Morgan- Veškerá NPC nahazují do hry PJové, takže příště pracuj s tím, co je ve hře, a nic navíc si nevymýšlej;) Kujem.
A jinak fakt veliká omluva za to zdržení. Nedokážu si nějak zorganizovat volný čas po práci >< ne, že bych ho měla teď nazbyt...

[Morgan]

Jak se dalo předpokládat, jméno mrtvého stále nevěděla a to ostatní jí ten maňas taky nezbaštil. Když se projevil jako nesdílný zaneprázdněný muž (heh jasně, takových tu postávalo opřených o lopatu) tak přestala projevovat zájem z něj něco vymámit a otočila se odcházejíc náhodným směrem.
Když to vypadalo, že ten muž neměl nic, za co by stálo ho obrat o život, ani něčím známé jméno a nedalo se ani moc odhadnout kdo by to udělal, musela chtě nechtě hodit tuhle příhodičku za hlavu. Nebyla příbuzná toho mrtvého prahnoucí po pomstě, ani rukou zákona která se směšně snažila potrestat viníky kteří si jen chtěli vyřídit osobní záležitosti, takže se v tom ani nemusela dál vrtat. Měla svých starostí dost. Sice by bylo pěkné vědět, jak ten muž přišel o život, protože to byla fakt čistá prácička, ale do večera musela schrastit love který by mohla prožrat a propít.
Opřela se o roh jedné maringotky s kolem, které vypadalo že se při příští cestě rozloučí a pojede si vlastní cestou než zbývající tři, a zaujala ležérně se naparující postoj pracujících strážkyň chodníku.


Mimo herně:
Sorry snažila jasem se řídit bodem 4. protože ono bez indícií se vážně těžce určuje směr kterým by se postava vydala, a řekla jsem si že najít pod okny něco čím bych si to tu trošku rozvinula by byl fakt větší zásah do PJování, tak radši postavu za kterou stejně odpověď rozhone PJ
A dvě samostatně "pracující" postavy mi připadají pro děj taky trochu málo, nechtělo by to ještě někoho přibrat když Sigbjörn stejně nepíše?